Dyž to řikáš ty...

Dovolil jsem si na svém blogu zpochybňovat tvrzení předního českého sexuologa, víceméně jsem se vysmál nositeli Nobelovy ceny, vyjádřil jsem neúctu k panu prezidentovi a jeho oblíbencům, ba i s profesionálním filosofem jsem si tak trochu nesouhlasil a hodlám v nastaveném trendu pokračovat a rád si (debatně) bouchnu do sebevětšího protivníka, budu-li mít důvod se domnívat, že jsem pravdě blíže než on.

Současně jsem už v privátní debatě s různými lidmi několikrát lehce přivybuchnul, když mi bylo řečeno "Když to říkáš ty, tak to bude pravda...", kterážto věta mne skutečně irituje až za hranice všedních dnů. A samozřejmě jsem se setkal i s opačným tvrzením, ve stylu "A kdo jsi ty, že si dovoluješ oponovat Autoritě, tobě věřit nebudu, když Autorita říká opak", které mne v některých případech (viz dále) irituje zcela ekvivalentně. Jedná se totiž v obou příkladech o argumentum ad verecundiam, neboli odkaz na věhlas (někdy známé rovněž pod termínem ad auctoritatem/ad auctoritas, které ale, domnívám se - není tak docela významově identické, respektive je významově užší).

Vždy jsem byl zastáncem názoru, že argument má být posuzován sám o sobě a ve vztahu k reálným datům, bez toho, kdo ho řekl a za jakých podmínek. Je to nejen proto, protože každý se může mýlit, a každý se také nevyhnutelně mýlí. Je to i proto, že vysoká inteligence či kvalifikace není nijak magicky propojena s kvalitou charakteru a  i inteligentní odborníci mohou lhát ze zištných důvodů (a nejsou jen zištné důvody materiální).

Podívejme se tedy na to, co přesně je argumentum ad verecundiam, jak jej rozlišovat a jak jim odpovídat.

Především je nutno si uvědomit, že ne každý odkaz na autoritu je automaticky vadným argumentem. Není autorita, jako autorita. Podívejme se tedy na různé druhy odkazu na autoritu a na to, jak si argumentačně stojí.

Odkaz na konsenzus odborníků či na typický odborný názor.

V této podobě je odkaz na autoritu platným argumentem, a to i v případě, že by argument byl faktograficky chybný. Už vidím, jak při čtení tohoto řádku někomu spadla brada a někdo jiný si začal klepat na čelo, popřípadě svraštil obočí z pocitu, že jsem říkal kdysi něco jiného (což jsem říkal). Podívejme se na to tedy blíže.

Data o realitě, jež máme k dispozici, jsou nevyhnutelně nedokonalá a námi dále nedokonale interpretovaná. Současně ke každé problematice je k dispozici více dat, než je možné pro kteréhokoliv jedince zpracovat. Ke každé problematice mají ale největší množství přístupných dat po ruce právě odborníci na tuto problematiku, a ti jsou současně vybaveni znalostmi pro jejich adekvátní a smysluplnou interpretaci.

A i když se i odborný konsenzus může mýlit, dokud nebude v důsledku dodání lepších dat odborné komunitě změněn, jedná se o stanovisko ověřitelně nejblíže pravdě, a proto stanovisko pro amatéry oprávněně autoritativní.

Odkaz na izolovaného odborníka "rebela".

V této podobě se již jedná o logický klam. Jak již bylo řečeno, ani vědci nejsou prosti osobní podujatosti, konfliktů zájmů, sobectví, hlouposti a dalších drobných i větších charakterových vad, takže mohou se mýlit či dokonce lhát i v oblastech své expertizy. Pravděpodobnost, že nějaký izolovaný odborník čůrající proti větru má pravdu, je mizivá, ne každý je Einstein. Plus samozřejmě pokud příslušný odborník skutečně pravdu má a dokáže to podložit daty, tak záhy (dnes v řádu let, maximálně desetiletí) už proti větru nečůrá, protože se ten vítr otočí podle něj.

Dokud si ale nevybojuje svůj zápas v akademické aréně se sobě rovnými, amatéři mohou sice sázet na výsledky zápasu, ale s vědomím značného rizika prohry. A říkat dopředu, kdo vyhraje, natož to používat jako argument, má stejnou argumentační váhu jako hádání z čajových lístků. Rovněž nesouhlasí-li někdo s odborným konsensem a poslouchá jen odborníky či čte/prezentuje publikace pouze tento jeho názor podporující, dopouští se současně argumentační chyby přebírání třešní.

Odkaz na studium a inteligenci.

"Strávil jsem poslední léta studováním toho a onoho a jsem čupr chytrej pašák, proto moje slovo platí a odborníci ať se jdou vycpat!"

Ehm. Hm. Auvajs. Tohle určitě někdo pochopí špatně. Inu, osud.

Ne. Obsah téhle věty je jedna z největších hloupostí, jež může amatér vypustit z klávesnice místo argumentu. Bez ohledu na to, kolik článků si kdo o něčem přečte na internetu a kolik o tom přečte knih, a bez ohledu na to, jak vysoké mu naměřili IQ či délku reprodukčního orgánu, pokud dospěje k závěrům diametrálně se lišícím od odborného konsenzu, něco je špatně, a dost pravděpodobně to není odborný konsenzus. I když o sobě toto prohlásí nepochybně vysoce inteligentní kvantový fyzik ohledně globálního oteplování*, pořád ještě to neznamená, že má pravdu on a klimatologové ne, a to i kdyby byl chytřejší než oni všichni dohromady.

Mimo jiné i proto, protože oni odborníci dohromady dotyčné problematice nepochybně věnovali mnohonásobně více člověkohodin a zpracovali mnohonásobně více syrových dat. A také proto, že to byli právě tito odborníci, kdo primárně dali data na internet a do knih.

Odkaz na slavnou celebritu

Tohle je vlastně logický klam argumentum ad verecundiam ve své nejčistší, nejryzejší a argumentačně nejhloupější podobě. Ať už je onou celebritou playboyová kráska, slavný herec, prezident Absurdistánu či držitel Nobelovy ceny za cokoliv, to, co řeknou mimo oblast své expertízy, má stejnou váhu jako prohlášení Pavla Rákose z Mokré Lhoty. Jedná se o určitou formu deduktivního logického klamu non sequitur - od věhlasu nevede žádná logická cesta vedoucí k věrohodnosti.

Ačkoliv se jedná o logický klam, tak je hojně a úspěšně využíván zejména v propagandě, například v předvolebních bojích, a samozřejmě v reklamě. Využívá a zneužívá částečně nejspíše vrozené tendence lidí následovat charismatické jedince.

Seznam "silných" jmen

Velmi často se lze setkat s argumentum ad verecundiam ve formě více či méně dlouhého seznamu jmen. Například petice proti globálnímu oteplování, která je údajně podepsána 30.000 vědci z celého světa a podobně. Nebo komentář na blogu obsahující několik (až několik desítek) dostatečně odborně či slavně znějících jmen, občas i s jedno/dvou větnými citáty podporujícími to či ono stanovisko (občas se tak jedná o kombinaci s logickým klamem dolování citací).

V této podobě se již většinou jedná o jasnou debatní faleš, o manipulativní snahu prosadit své stanovisko stůj co stůj bez použití dat. Názor sebevětšího množství matematiků nemá sebemenší vliv na validitu nějaké vědecké teorie a vice versa. A tak začne-li někdo v debatě střílet od boku slavná jména, je na čase opustit diskuzi. Protože to není argument použitý člověkem hledajícím pravdu, ale argument manipulátora, a debata nemá smysl.

Co tedy s tím vším?

Je důležité neztrácet ze zřetele, že konečným arbitrem veškerého lidského poznání je realita. A tu naše názory nezajímají ani v nejmenším. Proto jsem si dovolil nesouhlasit s Radimem Uzlem - nevyjadřoval totiž odborný konsenzus, nýbrž svůj izolovaný, černobílý názor pro jehož vyvrácení stačilo najít v celém širém světě jednoho jediného prokazatelného bisexuála a mě byla známa vědecká studie přesně toto dokazující. Proto jsem si dovolil vysmát se držiteli Nobelovy ceny - vyjadřoval se k problematice mimo jeho oblast expertízy a jeho názor tudíž nemá o nic větší cenu, než můj, a navíc použil větší než malé množství logických flapsů. Proto si nectím výroky a názory našeho pana prezidenta a jeho oblíbenců - snaží se sami sobě dodat auru vědoucnosti a považují svůj laický názor za nadřazený názoru odbornému.

Autorita netvoří informovanost. Informovanost vytváří autoritu. A jen autorita vytvořená na základě informovanosti je skutečnou autoritou.


___________________________________________________________________
*Pokud víte nebo se domníváte, že víte, o kom mluvím, nepiště, prosím, jeho jméno do komentářů. Budu takové komentáře mazat nebo editovat. Zažil už jsem chování tohoto člověka na jiných blozích a nestojím o to, aby ten můj byl ve vyhledávacích výpisech google s jeho jménem.