...čajíčky.

Uff. Závěrem této nakrknuté tirády bych se rád vypeckoval nějak k etické problematice užívání placeba. Nejprve doporučuji shlédnout webcomics "The Ghosts of Woo", který krásně ilustruje ducha toho, o čem chci psát. Dále vycházím z premisy, že logiku předchozích článků každý, kdo došel až sem, pochopil, a že je tudíž jasné, proč považuji terapeutické podávání placeba za neetické a není nutné o tom dále polemizovat.

Jak již jsem řekl v prvním článku ze série o placebu, není vůbec jisté, že placebo funguje, ale i garantujeme-li mu funkčnost, zdá se býti časově omezená, limitovaná na pouze některá, namnoze banální onemocnění s příznaky podléhajícímu silnému subjektivnímu zkreslení podle aktuální nálady, a ještě zabírající jen u nějakých 30% lidí (já pravděpodobně nejsem mezi nimi).

Používat vědomě jen placebo pochopitelně není už z principu možné - aby placebo zabíralo, musí dotyčný být přesvědčen, že se jedná o účinný lék. Musí mu tedy být lháno a on musí být o pravdivosti té lži přesvědčen. Skýtá se tedy otázka, jak by mohlo být neetické placebo, například ve formě homeopatik, užívat? Vždyť dotyčný neví, že se jedná o placebo a amorálnost/neetičnost nějakého chování je podmíněna vědomím konání něčeho chybného/špatného.

A proto tady musím své stanovisko poněkud přeformulovat. Není neetické užívat placebo, je ale je jak morálně tak i čistě pragmaticky nezodpovědné nezajímat se o to, zda užívám placebo či být lhostejný k tomu, zda jej nevědomky užívají ostatní.

Vezměme to popořadě.

Pragmatičnost
Neexistuje už téměř žádná nemoc, u níž by neexistovala alespoň nějaká minimální ověřená léčba či alespoň úleva od příznaků (a tam, kde neexistuje, tam selhává i placebo). A protože každá léčba, jež má důvěru pacienta, obsahuje automaticky i placebo efekt, spokojil-li by se někdo pouze s oním placebo efektem, nevyhnutelně se spokojuje s něčím druhořadým, s něčím, co má garantováno ať už se rozhodne pro cokoliv. Je proto v nejosobnějším zájmu každého z nás zajímat se, zda lék, který bereme, či procedura, jíž se podrobujeme, stojí na solidních základech.

Skutečné léky musí procházet velmi rigorózním procesem schvalování a výroba je velmi náročná. Ani to ale občas nezabrání nějakému lapsu ve smyslu toho, že občas projde klinickými testy lék, který má nečekané vedlejší účinky. A toho se šarlatáni chytají a jimi často používaný rádobyargument je ten, že jejich oblíbená alternativní medicína přeci vedlejší účinky nemá. Jenže to není pravda. Každá alternativní medicína s sebou přináší svá vlastní rizika, i pro jednotlivce. Ať už jde o infekce z jehel při akupunktuře, natažené vazy a uskřinuté nervy při chiropraktice, či otravu a alergické reakce u bylinek. Homeopatie je velmi často propagována s velkým hurá jako něco zcela bez vedlejších příznaků. Může být. Také je to ale něco, co je vyráběno prakticky zcela bez kontroly kvality...

Nehledě na to, že garantujeme-li účinnost placebo efektu, nelze než současně garantovat účinnost i jeho protějšku, tzv. nocebo efektu. A ten může zase, v důsledku špatné informovanosti, snižovat (pocitovou) účinnost jak skutečných léků, tak alternativních.

Ať na to tedy koukám jak chci, převracím to ze všech stran, nejracionálnější a nejlepší mi přijde rozhodovat se na základě co nejsprávnějších informací.

Etičnost privátního užívání
Pokud si někdo řekne, že výše uvedené je mu jedno, že ho nezajímá, je-li jím užívaná léčba placebo a zda je bezpečná či ne, protože tím přeci nikomu neškodí když to užívá sám, pak bych doporučoval zamyslet se nad tím, zda je skutečně užívá sám a zda skutečně nikomu neškodí. Protože je vysoce pravděpodobné, že příslušné nezačal užívat na základě toho, že na ně narazil náhodou - nejspíše si o té kouzelné lentilce někde přečetl, někde o ní slyšel, a současně o ní někomu dalšímu řekl či napsal.

I zcela tichá participace má ale temnější stránku. Už i jenom tím, že si někdo kupuje například homeopatika, je součástí provázaného řetězce příčinných souvislostí, který je někde napojen na nějakou škodu - například právě oni zmiňovaní popírači očkování jsou z velké části (ne-li všichni) obrovští fanoušci alternativní medicíny. Z tohoto řetězce se nelze vyvléci pouhým tvrzením "ale já si tím léčím jenom banální věci, s něčím vážným jdu k doktoru", protože i tichou participací podporujete myšlenkový proud preferující zcela arbitrární rozhodování nad racionálním. Plus samozřejmě na banální věci jsou volně prodejné i skutečné léky a co jsem viděl ceny homeopatik, tak stojí přibližně totéž, a koupí léku bez solidního testování financujete jeho další aktivní propagaci například formou reklam.

Něco takového jako konsekvencí prosté užívání alternativní medicíny prostě neexistuje.

Etičnost přihlížení
Vhledem k tomu, že George z mého předchozího článku je můj velice blízký kamarád, cítím potřebu minimálně zkusit mu nějak nenásilně vymluvit užívání homeopatik a podobných věcí. Ne proto, protože nerespektuji jeho právo nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné, ale proto, protože ho mám rád. Tak, jako bych nedokázal nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací nevědomky kráčí vstříc jámě lvové, nedokáži ani nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací vyhazuje zbytečně peníze za vodičky a cukrové kuličky a financuje tak šarlatány.

Pokud bude skálopevně trvat na svém, nerozkmotřím se s ním, nebudu ho na základě jednoho jeho velmi pravděpodobně špatného rozhodnutí zavrhovat a odsuzovat, ale vždy a za každých okolností jeho názor zkusím opravit dodáním správných informací, mám-li důvod se domnívat, že se mýlí.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, a já jsem rovněž závislý na tom, že mi ostatní poukáží na chyby, když se jich dopustím, a řeknou mi, jak se jich vyvarovat a proč. Budeme-li definovat morální chování jako takové, které vede ke zvýšení kvality života uvědomělých bytostí, je morálním imperativem nás všech usilovat vždy o tu nejlepší z různých alternativ nejen pro sebe, ale i pro ostatní a pro společnost jako celek.

Nejsem upřímně řečeno schopen vůbec pochopit, jak bych se mohl chovat jinak, neb jiné, lepší pojetí morálky mi není známo