neděle 19. února 2012

...čajíčky.

Uff. Závěrem této nakrknuté tirády bych se rád vypeckoval nějak k etické problematice užívání placeba. Nejprve doporučuji shlédnout webcomics "The Ghosts of Woo", který krásně ilustruje ducha toho, o čem chci psát. Dále vycházím z premisy, že logiku předchozích článků každý, kdo došel až sem, pochopil, a že je tudíž jasné, proč považuji terapeutické podávání placeba za neetické a není nutné o tom dále polemizovat.

Jak již jsem řekl v prvním článku ze série o placebu, není vůbec jisté, že placebo funguje, ale i garantujeme-li mu funkčnost, zdá se býti časově omezená, limitovaná na pouze některá, namnoze banální onemocnění s příznaky podléhajícímu silnému subjektivnímu zkreslení podle aktuální nálady, a ještě zabírající jen u nějakých 30% lidí (já pravděpodobně nejsem mezi nimi).

Používat vědomě jen placebo pochopitelně není už z principu možné - aby placebo zabíralo, musí dotyčný být přesvědčen, že se jedná o účinný lék. Musí mu tedy být lháno a on musí být o pravdivosti té lži přesvědčen. Skýtá se tedy otázka, jak by mohlo být neetické placebo, například ve formě homeopatik, užívat? Vždyť dotyčný neví, že se jedná o placebo a amorálnost/neetičnost nějakého chování je podmíněna vědomím konání něčeho chybného/špatného.

A proto tady musím své stanovisko poněkud přeformulovat. Není neetické užívat placebo, je ale je jak morálně tak i čistě pragmaticky nezodpovědné nezajímat se o to, zda užívám placebo či být lhostejný k tomu, zda jej nevědomky užívají ostatní.

Vezměme to popořadě.

Pragmatičnost
Neexistuje už téměř žádná nemoc, u níž by neexistovala alespoň nějaká minimální ověřená léčba či alespoň úleva od příznaků (a tam, kde neexistuje, tam selhává i placebo). A protože každá léčba, jež má důvěru pacienta, obsahuje automaticky i placebo efekt, spokojil-li by se někdo pouze s oním placebo efektem, nevyhnutelně se spokojuje s něčím druhořadým, s něčím, co má garantováno ať už se rozhodne pro cokoliv. Je proto v nejosobnějším zájmu každého z nás zajímat se, zda lék, který bereme, či procedura, jíž se podrobujeme, stojí na solidních základech.

Skutečné léky musí procházet velmi rigorózním procesem schvalování a výroba je velmi náročná. Ani to ale občas nezabrání nějakému lapsu ve smyslu toho, že občas projde klinickými testy lék, který má nečekané vedlejší účinky. A toho se šarlatáni chytají a jimi často používaný rádobyargument je ten, že jejich oblíbená alternativní medicína přeci vedlejší účinky nemá. Jenže to není pravda. Každá alternativní medicína s sebou přináší svá vlastní rizika, i pro jednotlivce. Ať už jde o infekce z jehel při akupunktuře, natažené vazy a uskřinuté nervy při chiropraktice, či otravu a alergické reakce u bylinek. Homeopatie je velmi často propagována s velkým hurá jako něco zcela bez vedlejších příznaků. Může být. Také je to ale něco, co je vyráběno prakticky zcela bez kontroly kvality...

Nehledě na to, že garantujeme-li účinnost placebo efektu, nelze než současně garantovat účinnost i jeho protějšku, tzv. nocebo efektu. A ten může zase, v důsledku špatné informovanosti, snižovat (pocitovou) účinnost jak skutečných léků, tak alternativních.

Ať na to tedy koukám jak chci, převracím to ze všech stran, nejracionálnější a nejlepší mi přijde rozhodovat se na základě co nejsprávnějších informací.

Etičnost privátního užívání
Pokud si někdo řekne, že výše uvedené je mu jedno, že ho nezajímá, je-li jím užívaná léčba placebo a zda je bezpečná či ne, protože tím přeci nikomu neškodí když to užívá sám, pak bych doporučoval zamyslet se nad tím, zda je skutečně užívá sám a zda skutečně nikomu neškodí. Protože je vysoce pravděpodobné, že příslušné nezačal užívat na základě toho, že na ně narazil náhodou - nejspíše si o té kouzelné lentilce někde přečetl, někde o ní slyšel, a současně o ní někomu dalšímu řekl či napsal.

I zcela tichá participace má ale temnější stránku. Už i jenom tím, že si někdo kupuje například homeopatika, je součástí provázaného řetězce příčinných souvislostí, který je někde napojen na nějakou škodu - například právě oni zmiňovaní popírači očkování jsou z velké části (ne-li všichni) obrovští fanoušci alternativní medicíny. Z tohoto řetězce se nelze vyvléci pouhým tvrzením "ale já si tím léčím jenom banální věci, s něčím vážným jdu k doktoru", protože i tichou participací podporujete myšlenkový proud preferující zcela arbitrární rozhodování nad racionálním. Plus samozřejmě na banální věci jsou volně prodejné i skutečné léky a co jsem viděl ceny homeopatik, tak stojí přibližně totéž, a koupí léku bez solidního testování financujete jeho další aktivní propagaci například formou reklam.

Něco takového jako konsekvencí prosté užívání alternativní medicíny prostě neexistuje.

Etičnost přihlížení
Vhledem k tomu, že George z mého předchozího článku je můj velice blízký kamarád, cítím potřebu minimálně zkusit mu nějak nenásilně vymluvit užívání homeopatik a podobných věcí. Ne proto, protože nerespektuji jeho právo nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné, ale proto, protože ho mám rád. Tak, jako bych nedokázal nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací nevědomky kráčí vstříc jámě lvové, nedokáži ani nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací vyhazuje zbytečně peníze za vodičky a cukrové kuličky a financuje tak šarlatány.

Pokud bude skálopevně trvat na svém, nerozkmotřím se s ním, nebudu ho na základě jednoho jeho velmi pravděpodobně špatného rozhodnutí zavrhovat a odsuzovat, ale vždy a za každých okolností jeho názor zkusím opravit dodáním správných informací, mám-li důvod se domnívat, že se mýlí.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, a já jsem rovněž závislý na tom, že mi ostatní poukáží na chyby, když se jich dopustím, a řeknou mi, jak se jich vyvarovat a proč. Budeme-li definovat morální chování jako takové, které vede ke zvýšení kvality života uvědomělých bytostí, je morálním imperativem nás všech usilovat vždy o tu nejlepší z různých alternativ nejen pro sebe, ale i pro ostatní a pro společnost jako celek.

Nejsem upřímně řečeno schopen vůbec pochopit, jak bych se mohl chovat jinak, neb jiné, lepší pojetí morálky mi není známo

9 komentářů:

  1. Jaroslav Polák20. února 2012 22:23

    Některé věci nejsou tak pochopitelné, jak se na první pohled jeví:
    http://www.osel.cz/index.php?clanek=5450

    OdpovědětVymazat
  2. Hned na první pohled vidím ve vámi prezentovaném článku hned dvě věci, které pro mne příslušný výzkum označují nálepkou "zbytečná práce".

    Za prvé to, že pacientům bylo řečeno, že berou placebo, neznamená, že tomu uvěřili.

    Za druhé osmdesát lidí je přímo směšně malý vzorek. Existuje hodně studií o placebu, a to, že sem tam u nějaké vyjde statisticky zajímavý výsledek tudíž není nic impresivního. Když budete pořád házet kostky, tak vám taky dříve nebo později padnou dvě šestky.

    Doporučuji přečíst si článek o přebírání třešní.

    OdpovědětVymazat
  3. Jaroslav Polák20. února 2012 23:24

    Takže uděláme jednu distinkci:

    1) Užívání preparátů podezřelých (oprávněně, s tím nemám problém) na základě nějaké reklamy - Člověk si přečte, že mu pomůže třeba hematitový náramek, koupí si jej, uleví se mu nebo taky ne, souviset to může se spoustou věcí, pravděpodobnost, že měřitelně působí samotný náramek, pokládám za zanedbatelnou. Totéž u kde jakého jiného preparátu.

    2) Užívání preparátu spojené s nějakou další službou. Typicky: Homeopatie. Některá homeopatika jsou vázána na recept, což je trošku bizarní, ale může to přispívat jejich placebo efektu. Služba spočívá v cca hodinovém rozhovoru pacienta s homeopatem o širším kontextu jeho problémů. To udělá sakra hodně a nepopírají to ani skeptikové. V závěru dostane pacient "kouzlo" (homeopatikum) a návod, je je rituálně užívat. Zde máte mimochodem chybu, když tvrdíte "Homeopatie je velmi často propagována s velkým hurá jako něco zcela bez vedlejších příznaků." - naopak. Součástí celé té legrace je nocebo efekt - krátkodobé zhoršení příznaků, po němž následuje zlepšení. Nastudujte si trochu víc o tom, o čem píšete! Homeopatie jako metoda účinná je stejně, jako spousta jiných psychoterapeutických technik - tedy jen na něco a nepomůže každému, ale najde si své klienty. Popřením účinnosti preparátu nepopíráte účinnost metody.
    Totéž platí i o dalších léčitelských a magických praktikách - i největší skeptik musí uznat, že tam hraje roli psychoterapeutická složka. A teď pozor: Existuje nepopiratelná množina obtíží, jež jsou zvány psychosomatickými a na než tyhle věci opravdu dobře zabírají. V dnešní stresující době je takových obtíží mezi obyvatelstvem spousta. Navíc spousta nemocí má svou psychosomatickou složku. Můj psycholog má v ordinaci denně fůru psychosomatiků a spoustě z nich pomohl (bez zázračných pilulek). To, že je něco psychosomatické, vůbec neznamená, že to o to míň bolí či jinak trápí, to mi věřte. Klasickou medicínskou variantou je prosím vás co? Nu, psychofarmaka. Třeba malé dávky antidepresiv. Divil byste se, jak je někdy těžké, než se přijde na to, který lék pacientovi sedne, a jaké mohou mít vedlejší účinky. Já samozřejmě neupírám hodnotu psychofarmakům a nedémonizuji je, prokazatelně zachraňují život spoustě lidí, mě nevyjímaje, ale u spousty neurotických poruch jsou zbytečná.
    Tohle všechno je třeba vzít v potaz, ne jen popřít účinnost "kouzla" a ignorovat přitom "kouzelníka".

    Tož tak.

    OdpovědětVymazat
  4. Jaroslav Polák20. února 2012 23:37

    Pokládám za postatné při teoretizování na toto téma tuto distinkci zohlednit.

    OdpovědětVymazat
  5. Jaroslav Polák20. února 2012 23:43

    Jinak co se týče práva eticky prosazovat to, co člověk pokládá za správné: Je to dle mého názoru v pořádku, ale musí to být přiměřené dané situaci a citlivé. Je to stejné jako s říkáním pravdy.
    http://www.youtube.com/watch?v=jVpJG4C2HMg

    OdpovědětVymazat
  6. Právě jste se dopustil něčeho, co skutečně nesnáším. Totiž toho, že píšete jinými slovy totéž, o čem mluvím já v článcích, v domění, že mi oponujete. Přečtěte si znovu poslední odstavec článku.

    OdpovědětVymazat
  7. Ve světle Vašeho příspěvku jsem si dodatečně uvědomil, že bohužel s ohledem na čas a prostor jsem se nestihl vyjádřit k té části dotazu z Knihy přání, která se týkala psychoterapie.

    Mé články se dosud týkaly nemocí fyzických a fyziologických, i když existenci psychosomatické složky u těchto nemocí nepopírám a zmiňuji její důležitost v prvním článku, k čistě psychosomatickým a psychicým potížím jsem se nevyjádřil. De fakto tedy oponujete něčemu, co není obsahem článku, protože se to tam už nevešlo. Hezky jste tímto tedy článek rozšířil, bohužel ale formou a obsahem jež mají z mého hlediska pár podstných much, i když s Vámi vyjádřeným sentimentem a některými body víceméně souhlasím.

    Pokud budu mít čas a nezapomenu na to, vrátím se k tomuto tématu ještě jednou. Psychosomatické choroby jsou kapitola sama o sobě. Nevím ale, kdy to bude, neb mám rozepsané i jiné články, které bych rád publikoval.

    Nyní jen ve stručnosti - lhaní (a podávání placeba) pacientovi v rámci psychoterapie za neetické nepovažuji, lhaní pacientovi v rámci homeopatie, byť třeba na stejném gauči a se stejným výsledkem, za neetické považuji. Je to klasický rozdíl "když dva dělají totéž, není to totéž". Motiv a forma podání hrají roli.

    Vaše rýpnutí o tom, že bych měl udělat domácí úkol, mne pobavilo. Jenom protože hodně široce psaný článek o komplexní problematice neobsahuje nějaký konkrétní detail neznamená ani, že ten detail neznám, ani že ten detail je ve vztahu k článku podstatný. Pro Vaši informaci - detail znám, a ve vztahu k obsahu článku jej považuji za okrajový, popřípadě zcela irelevantní (současně viz výše tento komentář, prostě se mi do článku vše nevešlo).

    OdpovědětVymazat
  8. Pořád nechápu, v čem je ten etický rozdíl mezi zaplacenou hodinou u homeopata a psychoterapeuta, v čem "nedělají z etického hlediska totéž". Jsem natvrdlý, prosím po lopatě.

    OdpovědětVymazat
  9. Nemínil jsem to jako oponování, jen jako obecný přípodototek. Vlastně máme asi jen trochu jinak nastavenou hranici toho, co řešíme ruky mávnutím. Zatímco to, že někdo chodí k homeopatovi, ve mně nevzbuzuje potřebu se nějak výrazně angažovat, pokud by chtěl začít třeba užívat "MMS" nebo odmítal očkování svého dítěte, asi bych zpozorněl. Je to otázka posuzování reality. Nemám se v tomto směru potřebu přít.
    ---
    Jinak na mém soukromém blogu je zaarchovováno i mé ateistické období, přestože se k těm článkům už moc nehlásím, nechávám je tam z historických důvodů, třeba se vám budou líbit:
    http://kojot.name/tema-24-ateismus.php
    http://kojot.name/842149-sam-harris-the-end-of-faith-recenze-kniha-ke-stazeni.php
    http://kojot.name/829755-bozi-blud-recenze-a-uvaha.php

    OdpovědětVymazat