Ale než se do toho vrhnu, je třeba ujasnit pár věcí - totiž to, co je to placebo a jaké jeho použití je dle mého neetické a jaké ne. Až pak se lze vůbec bavit o tom, proč ten názor zastávám. Protože ani tato záležitost není černobílá.
Placebo efekt
Placebo je definováno jako látka/procedura, která už z principu nemůže mít žádný přímý vliv na léčenou nemoc či její syndrom. Placebo efekt je pak (zdánlivá či skutečná) úleva či míra uzdravení, způsobená pouze reakcí organismu pacienta na to, co je vnímáno jako léčba. Nemocný se cítí lépe, protože má pocit, že je o něj postaráno. Duševní pohoda má zcela zjevně vliv na zdraví (coby člověk trpící zřejmě doživotně nemocí vyvolanou pravděpodobně stresem mám bohužel zkušenost z první ruky) a tak toto může vést k rychlejšímu uzdravení v případech, kdy lékař stejně nemůže nic moc dělat a nezbývá než čekat, až se si tělo s nemocí poradí samo (virózy, vyčerpání atp.).
I když i podle wiki se stále ještě brousí kordy ohledně toho, kde a jak moc placebo efekt funguje a jestli vůbec funguje, pro účely tohoto a následujících článků vycházejme z premisy, že placebo efekt funguje. Protože pokud nefunguje, a je pouze statistickým vyjádřením lidského subjektivního vnímání přirozeného šumu na pozadí (viz. efekt kouzelné lentilky), většina keců by byla zbytečná.
Lze si tedy představit, že by se v realitě mohl placebo efekt projevovat nějak takto:
Placebo samo o sobě má v tomto fiktivním případě měřitelný vliv, s normálním rozložením u maxima 20% úlevy. Účinný lék má stejné rozložení, s maximem u 40%. Kombinace obou pak dá mnohem nižší a širší Gaussovu křivku, kde vlevo - okolo 30% úlevy - jsou ti nešťastníci, u kterých se lék i placebo projevily minimálně a vpravo - okolo 90% úlevy - jsou ti šťastní, co jim obojí zabralo maximálně. Při klinickém testu, kde jsou lidé rozděleni na skupinu dostávající placebo a skupinu dostávající lék, lze běžně vyprodukovat jen dvě z těchto křivek, totiž modrou a žlutou, protože nelze někoho léčit, aniž by o tom věděl.
Všimněte si, že mezi mírou úlevy 25% až 35% se všechny tři křivky překrývají. Nachází se zde přibližně 15% lidí z placebo skupiny a 0,6% lidí ze skupiny se skutečným lékem. Proto by v tomto fiktivním případě, stejně tak jako řadě případů ve skutečnosti, nešlo jenom vybrat náhodně pár jedinců z populace, aplikovat placebo nebo kurativum, zaznamenat izolovaný výsledek a z něj vyvodit závěr. Pro posouzení funkčnosti léku/procedury je nutné vyhodnotit více jedinců, čím více, tím lépe, a spočítat statistickou významnost rozdílu průměrného účinku mezi placebo skupinou a skupinou beroucí léky.
A proto by v tomto fiktivním případě, stejně tak jako v řadě případů ve skutečnosti, nešlo vyvozovat obecný závěr z toho, jak dotyčný lék či léčba zapůsobily na vás. To jsem zdůraznil, protože přesně tohle dělá obrovské množství lidí v obou směrech (tj. v plivání na vědecky ověřené léky a v propagování šarlatánských pseudoléčeb).
Nicméně tímto se konečně oklikou dostávám k první etické otázce, a to k použití placeba v případě posuzování nových léků. Ať už placebo efekt má kurativní účinky nebo je jenom subjektivní záležitost, vzhledem ke statistické nečernobílé povaze reality nelze adekvátně posoudit účinnost nového léku bez jeho srovnání s placebem. Proto v případě klinických testů nových léků použití placeba pro pro referenční skupinu neoddiskutovatelně etické je, protože je to prostě nezbytné (není-li k dispozici žádná, již dříve proti placebu zkoušená léčba). V tomto případě se nejedná o zlo, protože i když může eventuelně vést k tomu, že vážně nemocný člověk nedostane účinný lék, je to jediný způsob, jak zjistit, zda se skutečně jedná o účinný lék.
Za jednoznačně neetické ovšem považuji terapeutické použití placeba, a to ať už je podáváno lékařem, šarlatánem, či samoaplikováno. Ale k tomu až v dalším článku, snad ještě dnes večer či zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat