pondělí 31. října 2011

Kouzelná lentilka.

Dnes bych rád představil takový malý Gedankenexperiment, v němž budete hrát hlavní roli.

Představte si hypotetickou nemoc, sužující poměrně pravidelně téměř každého. Většinou není příliš závažná a jediné symptomy jsou únava a bolest hlavy a kromě nich nemoc nevykazuje žádné snadno objektivně zjistitelné znaky. Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením.

Nyní si zkuste představit sami sebe v pozici člověka, který onemocněl touto nemocí. Nemůžete nic pořádného dělat, třeští vám hlava a z dlouhé chvíle při čučení na televizi a pití čaje zobete z mísy lentilky, svou oblíbenou pochoutku z dětství. A z čirého rozmaru přednostně ty červené.

A ejhle, nemoc místo očekávaných obvyklých sedmi dní zmizí už po pěti dnech a vy jste jako rybička. Samozřejmě si to nenecháte pro sebe a prodrbete to se svými kolegy v práci, se svou partnerkou/partnerem, se svými kamarádkami a kamarády a napíšete o tom na svém blogu. Krátce nato vám začnou přicházet komentáře od různých lidí, kteří zažili to samé. V reálném i online životě někteří vaši známí začnou potvrzovat, že poté, co začali jíst červené lentilky, nemoc byla kratší. Někteří začnou dokonce tvrdit, že byli zdraví už po čtyřech dnech!

Začnete hledat, čím by to mohlo být a narazíte na seriózně vypadající webovou stránku tvrdící, že červená barva rezonuje s bazální frekvencí vesmírné energie a harmonizuje tak vaši životní energii proudící čakrickými liniemi ve vaší auře. "To musí být ono!" řeknete si, a napíšete i o tom na svůj blog, kde se vzápětí objeví další souhlasné komentáře potvrzující, že to skutečně je tak a dodávající eventuálně další detaily o zesílené rezonanci a interferenci vlnění energie psí v červené barvě v důsledku toho, že lentilky mají tvar rotačního elipsoidu.

Pak onemocníte znovu a, ouha! nemoc trvá svých obvyklých sedm dní. Čím to? Zeptáte se svých (nejen) internetových známých, kteří s vámi sdíleli dosavadní lentilkovou zkušenost. Někteří potvrdí, že se jim stalo totéž, a že se domnívají, že to bylo v důsledku toho, že moc lentilek oslabila modrá či zelená barva deky/pyžama. Ale i tak - většina bude tvrdit, že i když nemoc trvala normálně dlouho, hlava nebolela tolik a únava nebyla tak nepříjemná. A při příští nemoci se všichni důsledně oblečete do šedých pyžam a povlečení budete mít striktně bílé. A opravdu, někteří se opět uzdraví rychleji a nezapomenou o tom nadšeně napsat na blog. A když při příští vaší nemoci i vy jste zdraví opět o něco dříve, jste už přesvědčení, že máte konečné definitivní řešení problému s touto nemocí - nosit neutrálně barevné pyžamo a povlečení a zobat červené lentilky, které vás uzdraví svou kouzelnou silou.


Tím bych ukončil myšlenkový experiment. Připadal vám přitažený za vlasy? Mě ano, a velmi. Přesto se podobné věci v reálném životě skutečně dějí.

Na začátku experimentu jsem zmínil skutečně magickou frázi "Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením". Magickou proto, protože většina lidí si bohužel nedokáže představit, co to znamená. Vyneseno na histogram by to vypadalo nějak takto.
Zde je vidět, že většina nemocí - ca 60% - skutečně trvá obvyklých sedm dní. Ale ca 19,4% nemocí je o den delší a stejné množství o den kratší. Něco málo přes půl procenta je dokonce delší/kratší o dva dny a nějaká ta promile je delší/kratší i o tři dny.

V našem myšlenkovém experimentu, stejně jako je tomu bohužel u řady lidí v realitě, bylo zásadní chybou ve vašem fiktivním přístupu k celé záležitosti ignorování faktu, že bez ohledu na lentilky i barvu povlečení se vždy přibližně dvacet lidí ze sta uzdraví o den dříve než je obvyklé, a jeden člověk dokonce o dva dny dříve. A v důsledku toho, že lidská psychika je v evolučně zatížena předpojatostí, tak si všichni spíše pamatujeme a komunikujeme úspěchy než neúspěchy. A tak to v našem fiktivním kruhu přátel vypadalo, že pozitivní zkušenosti převládají. Ti, kteří zkusili brát červené lentilky, ale byli nemocní sedm dní, či dokonce déle, jednoduše prostě nereagovali vůbec. A ti, kteří i tak reagovali, současně dodali - nebo obdrželi - ex post facto racionalizaci, proč tomu tak bylo, aniž by vůbec vzali v potaz možnost, že červené lentilky prostě nefungují nebo to, že mohou fungovat jako pouhé placebo. Nikdo v celém experimentu nezkusil aplikovat osmé přikázání z desatera interpretace na dostupná fakta.

V reálném životě funkci lentilky z mého myšlenkového experimentu plní celá řada alternativních medicín. Zejména homeopatie je svým rozšířením velmi dobrým kandidátem na čestný titul "kouzelná lentilka". Dobře připravené homeopatické léky nejsou nic jiného, než čistá voda popřípadě čistý cukr, a přesto mají po celém světě tisíce příznivců, kteří se chovají přesně jako vaše fiktivní já v mém myšlenkovém experimentu - pamatují si a živě diskutují úspěchy, a zcela ignorují popřípadě zpětně racionalizují neúspěchy, stejně jako skutečnost, že v naprosté většině klinických testů homeopatie nepřekoná placebo.

Hups. Další magická fráze, "v naprosté většině klinických testů". Nějaký hnidopich by se - správně - mohl tohoto tvrzení chytit a poukázat na to, že existují sem tam i klinické testy, v nichž homeopatie placebo překoná. A příznivci homeopatie toto samozřejmě s oblibou na svých stránkách velmi hlasitě komunikují.

Nicméně to, že sem tam jedno placebo překoná jiné placebo je prostě dáno povahou náhody a soustředit se jen na studie s výsledkem pozitivním a ignorovat studie s výsledkem negativním je současně logický klam přebírání třešní a současně další ukázkou zaujatosti.

Pokud tedy snad někdy začnete uvažovat o alternativní medicíně, zkuste se nejprve zamyslet nad tím, zda skutečně užíváte lék, nebo zda jenom uctíváte kouzelnou lentilku. Protože pokud uctíváte kouzelnou lentilku, může být, že se nic nestane, dokud jí budete léčit jen nemoci triviální, ale současně můžete místo včasné návštěvy lékaře při nemoci závažné ztrácet drahocenný čas žužláním cukrových kuliček.

2 komentáře:

  1. No nejsem si jist, jestli homeopatie funguje nebo ne. Slyšel a četl jsem názory pro i proti, tak nevím. Mi osobně trochu pomohla, ale to může být i subjektivní, nebo třeba i založené na víře v pomoc, a nebo taky ne, takže opravdu nevím.

    Ale v Česku a ve vyspělých zemích tak strašně oblíbené a masově užívané chemické léky mají kromě (v mnoha případech sporadických) pozitivních účinků většinou i hodně nepříznivých (vedlejších) účinků (většinou daleko závažnějších). Zvláště když dnes existují chemické léky snad na všechno, ale jejich vliv na tu danou nemoc i na celkové zdraví ... viz předchozí věta.

    Že by jakákoliv forma alternativní medicíny měla tolik tak závažných vedlejších účinků jako chemikálie, jsem za celý život nikde neslyšel nečetl neviděl ani nic jiného.

    Tím ale nechci tvrdit, že by člověk neměl chodit k doktorovi, když má něco závažného. Tehdy by tam měl zajít, ale ve všech případech by taky měl použít to, čím většina lidí nedisponuje, a to je ZDRAVÝ ROZUM - porovnat vždy u daného léku/přípravku/metody všechna pro a proti - koneckonců JDE PŘECE O VAŠE ZDRAVÍ!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Chemické léky? To myslíte vážně? Používáte i další nesmyslně redundantní slovní spojení, jako třeba "mokrá voda", "jedovaté toxiny" nebo "kamenná žula"? Pro vaši informaci, voda je taky chemikálie, jakékoliv jídlo se skládá z chemikálií a vy se rovněž skládáte z chemikálií.

    Samozřejmě mají moderní syntetické léky vedlejší účinky, a (správně připravené) homeopatikum je nemá. Protože homeopatikum není lék, je to jenom voda. Fungující tradiční léky ve formě bylinkových extraktů mají rovněž vedlejší účinky - a světe div se, v případě některýh bylinek dokonce velmi silné a závažné, pouze na rozdíl od syntetických léků nejsou tyto účinky zdokumentované a statisticky vyhodnocené. A ty bylinkové léky, které (patrně) nemají vedlejší účinky jsou namnoze pouze placebo (jako například echinacea), stejně jako homeopatika.

    Lék, který nemá žádné riziko vedlejších účinků prostě nemůže už z principu fungovat. Má-li lék fungovat, musí nějak ovlivnit organismus - ať už stimulací imunity, ovlivňováním endokrinního systému, nebo toxickým účinkem na nežádoucí organismy/buňky. A jakýkoliv stimulační nebo toxický účinek nevyhnutelně u určitého procenta populace nezafunguje zcela žádoucím způsobem. Proto se léky musí extenzivně testovat nejprve na kulturách, pak se musí testovat na zvířatech než se dají lidem a pak se musí testovat na lidech v klinických studiích oproti placebu než se smí prodávat. A během této procedury se vyhodnocují a posuzují vedlejší účinky s ohledem na jejich míru, prevalenci a možn interakce s jinými léky. Samozřejmě to není perfektné, ale to není nic.

    Homeopatika výše zmíněnému extenzivnímu způsobu validace nepodléhají, což samo o sobě by mělo být varováním.

    Plus jakákoliv chemická sloučenina a prvek (včetně destilované vody za určitých specifických podmínek) bude mít v určitých množstvích "vedlejší účinek". Obyčejná jídla mají vedlejší účinky u určitého procenta populace - například burské oříšky jsou jeden z nejzákeřnějších alergenů, některá jídla nadýmají či způsobují pálení žáhy a pálení chilli je žádoucí jenom v ústech při konzumaci... atd. atp.

    Podtrženo a sečteno, nehýčkejte si tolik svoje ego ohledně onoho zdravého rozumu. Zdravý rozum je skvělá věc, ale bez znalostí problematiky a vybavení nástroji na zpracování dat (čili alespoň rámcová znalost statistiky a vědecké metody) je dost problematický. Celý život je o učení se a kdo se učit přestane, protože si myslí že už ví dost, ví většinou kulové.

    Konkrétně tahle vaše věta (důraz můj):...léky mají kromě (v mnoha případech sporadických) pozitivních účinků většinou i hodně nepříznivých (vedlejších) účinků (většinou daleko závažnějších)..
    Je totální nesmysl. Pokud byste snad měl chuť se se mnou na tomto blogu na toto téma bavit, tak buď tento výrok upravte tak, aby reflektoval realitu, nebo dodejte nějaká solidní data pro tvrzení, že vedlejší účinky léků jsou většinou závažnější než požadovaný kurativní účinnek. Takový lék by neprošel klinickými testy (stát by se to mohlo ve výjimečných případech, nic není perfektní, ale vaše formulace nehovoří o extrémních výjimkách, ale o prevalenci)

    Doporučuji přečíst více článků na tomto blogu, začněte článkem "Sebevědomí bez sebeuvědomění".

    OdpovědětVymazat