úterý 28. srpna 2012

Starej známej

Tak do mé e-mailové schránky opět přišel e-mail, který se mi pokouší vnucovat internetová kasina. Tentokráte je to na stránku www(tecka)roztocimeto(tecka)com. Jedná se pouze o obrozenou verzi stránky popisující systém Martingale, o němž jsem již psal. A to dokonce dvakrát.

Takže v celku nic zajímavého. Snad jen, že tentokráte si dal designér této podvodné stránky trochu víc práce, některé neurčité výrazivo bylo zkonkretizováno, a dal tam dokonce vědátorsky vypadající graf, podle nějž pravděpodobnost výhry konverguje ke 100% s tím, jak roste iniciační vklad. Nechce se mi ten graf ani nějak rozebírat, pravděpodobnost, že je to z palce vycucaná exkrementovina konverguje totiž taky ke 100% na první pohled a to reálně. A tentokráte zřejmě byl tvůrce stránky poněkud, ehm, inteligencí nevybaven, neboť nadpis článku hovoří o vydělávání na burze, ale článek samotný je o ruletě. Inu, komu není shůry dáno...

Osobně nechápu, jak může někdo uvěřit jeho varování k opatrnosti, aby kasino "neodhalilo" hráče využívající tento fantastický a zaručený systém. Člověk musí být neskutečně naivní a/nebo internetu neznalý, aby uvěřil takovémuto tvrzení na stránce, která poskytuje přímý a nemaskovaný link na příslušné kasino. Nepochybuji, že internetová kasina využívají pingback k dokumentování stránek, jež na ně odkazují, neboť si platí reklamu a potřebují vědět, která ta placená reklama jim přinesla nejvíce provozu.

A nepochybuji, že tyto "zaručené" návody, jak ruletu obelstít, jsou takto samotnými kasiny zaplacená reklama. Manažeři internetových kasin by museli být padlí na hlavu, kdyby si těchto návodů nevšimli (tedy pokud by fungovaly). A proto, znovu, využívám svůj malý internetový hlas k tomu, abych poukázal na to, že tyto návody nefungují a jsou pouze flignou na mladé, důvěřivé, naivní, neznalé a zoufalé lidi. Tabulky pro Excel a Open office, jež jsou přiloženy u prvního článku na toto téma, jsou toho názornou demonstrací i pro lidi, pro něž matematika není denní chleba.

sobota 25. srpna 2012

Šaškárnám se ale máme smát.

Původně jsem na to odpovídal komentářem, ale chytil jsem slinu, komentář kynul a kynul, tak jsem si řekl, že zareaguji raději vlastním článkem. Nehledě na to, že bych stránku Občanského sdružení ateistů České republiky asi neměl zatěžovat svými nevybíravými plamennými výlevy s místy neslušným jazykem.

Chci reagovat konkrétně na jejich poslední článek "Modlitba posvátného růžence. Dělají si z nás věřící srandu?". Proti článku tedy obecně nic nemám, mám podobnou zkušenost se slovenskou pobožností - i když jsem se do toho nerýpal až tak do hloubky - ze své předloňské návštěvy Tater. Mám ale trochu problémy s jednou větou, a to konkrétně touto:
Jsem dalek toho, abych se této jistě dobře míněné zbožnosti vysmíval.
Rád bych se totiž zeptal - proč ne?

Já osobně toho, abych se téhle šaškárně vysmál, dalek nejsem. "Upřímná" víra v podobné blbosti je směšná a výsměch zaslouží. Dospělý člověk, který věří na absurdní pohádky a provozuje podobně pitomé rituály, je trapný, a je úplně jedno, jak upřímně jim věří. Pro takové lidi, jimž se vysmívat skutečně nepřísluší, máme název - duševně chorý - a zajde-li to do extrémuje ty lidi třeba léčit. Ale ne všichni věřící (troufl bych si říct, že většina ne) jsou už tak daleko za hranicí příčetnosti, aby bylo nutné nasadit muže v bílých pláštích a se svěracími kazajkami.

Někteří čtenáři blogu si možná vzpomenou, jak v jedné debatě s "upřímně věřícím" katolíkem na mém předchozím internetovém působišti, se zmíněný katolík strašně urážel, kdykoliv jsem si dělal srandu z toho, že věří na těhotnou pannu, co porodila čaroděje, nebo když jsem provozování podobných rituálů přirovnával k duševní poruše podobné obsedantě kompulzivní poruše. Ale sám se přitom nikterak nežinýroval vysmát se americkému věřícímu, který na základě stejné bible stále ještě obhajoval placatost země a její stáří šest tisíc let. Nakonec jsem se ho tedy zeptal, na základě jakých měřítek rozlišuje, kterým kouskům bible věřit a kterým ne, když těhotná panna a zmrtvýchvstalý čaroděj jsou, z racionálního hlediska, ekvivalentně absurdní a směšné, jako placatá země stará šest tisíc let. A jeho odpověď? Žádnou nikdy nedodal, na následující otázky a upomínky aktivně mlčel (akorát občas do debaty vstoupil a uraženě naříkal, jak strašně jsem necivilní, že věřícím neprojevuji úctu, popřípadě se odpovědi vyhýbal za použití uzenáčů) a mlčel tak dlouho, až se záležitost v podstatě promlčela a příslušná internetová stránka zmizela v propadle dějin.

Ale jedno je každopádně jisté - společnost jako celek ani jednotliví lidé nemají žádná jasná měřítka pro to, čemu se je v pořádku vysmát a čemu ne. Obecně platí, že každá absurdita je lovná zvěř pro satiru a výsměch a měřítkem pro míru výsměchu není upřímnost, s níž je absurditě věřeno, ale míra, do níž je absurdní. S jednou jedinou výjimkou, již krásně shrnul Douglas Adams, a již, domnívám se, zmiňuje i Richard Dawkins v jedné edici "The God Delusion". A tou výjimkou je, samozřejmě náboženství.

Takřka každý - věřící nevyjímaje - považuje naprostou většinu náboženství za naprosté a směšné bláboly v lepším případě, či za nebezpečné a šílené hovadiny v horším případě. Akorát věřící mají z tohoto pravidla vždy jednu výjimku, a to je právě ta jedna sada absurdit, kterou si oni vybrali (popřípadě jež jim byla vnucena) coby tu správnou. Ateista se v tomto ohledu od věřícího liší pouze v tom, že z tohoto pravidla žádnou výjimku neuznává.

Ale protože dlouhodobě historicky bylo věřících naprostá většina, a protože nebyli schopni spolu mírumilovně koexistovat, aniž by se kvůli svým sadám oblíbených hovadinek mordovali, a protože nejsou schopni se o těch svých blbinách ani bavit, aniž by se uráželi a cítili se perzekuovaní, že někdo zrovna ty jejich  blbiny nerespektuje, tak se vžil společenský konsensus, že se tyto blbiny prostě nekritizují a smát se jim je "neslušné". Někdo by se mohl urazit, a to přece nechceme.

No, mě je to jedno, jestli někoho urazím. Odmítám se tomuto iracionálnímu diktátu iracionálních lidí podrobit. Absurdní a nepodložené snůšky nesmyslů jsou směšné, zasluhují výsměch a tudíž se jim budu smát. Když se kvůli tomu někdo urazí, protože je příliš intelektuálně mrtev a ponořen do svých oblíbených absurdit na to, aby byl schopen se na ně podívat nezaujatě, nechť neváhá a jde s rozběhem do prdele.

Ale tenhle konkrétní případ, tyhle prodávané letáčky, to je ještě horší. Já si totiž nemyslím, že ten zmiňovaný letáček popisující správnou modlící rutinu a vůbec všechny ty publikace, jak a ke komu se modlit za zdravou stolici a bezpečnou jízdu z ochutnávky slivovice, je projevem nějaké upřímně míněné zbožnosti. Je to sprosté systematické oblbování lidí a následně využití toho, že jsou oblbnuti, k tomu, aby bylo možno je pumpnout o peníze. Jestliže se tenhle blábol prodává za dvacet centů, čili ca 5 korun, v kostele, tak ty peníze někam jdou. Kampak asi? Na charitu? Nebuďme naivní. Vatikán zoufale hledá, jak si vylepšit finanční bilanci, a ždímání stád vygumovaných oveček je zatím asi stále ještě účinná metoda. A to je také princip fungování církví v praxi - zblbněte lidi, aby věřili těm nejabsurdnějším ptákovinám, a pak je pumpněte o prachy pod pohrůžkou trestu, když nedají. A když na to někdo poukáže, hrajte uražené a ublížené a dovolávejte se svobody vyznání (kterou bychom, kdyby bylo po jejich, nikdy neměli) a dobrých mravů (které sami neváhají porušit, když se jim to hodí a když jim to projde).

A to té šaškárně dodává další, tragický, rozměr. Takže i když se těm lidem, co si tyhle blbosti kupují a pak se jimi dokonce řídí, vysměji, je to hořký smích. Je mi jich totiž i líto, protože sami sobě aktivně udržují a posilují mentální stav, jenž se od duševní poruchy liší spíše v tom, jak je posuzován společensým konsensem, než v principu. Bohužel, jediný, kdo jim může pomoci, jsou oni sami. Ale výsměch může být účinnou a patřičnou formou, oním políčkem, jak je když ne probudit, tak alespoň donutit, aby své mentální masturbace provozovali v soukromí, kam patří, a nestrkali je všude všem na oči.

A proto moje motto je - smát se. Smát se zdravě, smát upřímně, smát se z plna hrdla, a čím hlasitěji, tím lépe. Protože jinak bychom museli plakat.

sobota 18. srpna 2012

Nekonečno potíží.

Nekonečno. Je veliké. Je obrovské. Je nekonečné. A je velmi snadné při pokusech o argumentaci s jeho pomocí spadnout po krk do hnoje. Taky nekonečného.

Podívejme se tedy konečně, jak je na tom nekonečno. Máme na to ovšem jenom konečné množství času a konečný prostor na blogu, podíváme se tedy jenom na pár základních druhů nekonečna. A protože jsem člověk silně vizuálně založený, zredukuji problém nekonečna na něco, co lze vizualizovat - na pár základních geometrických problémů.

Nejjednodušším příkladem geometrického nekonečna je kružnice. Tedy ona na pohled nekonečná nevypadá. Představíme-li si kružnici jako jednorozměrný vesmír, má tento vesmír konečnou délku, kterou lze změřit tak, že si vyznačíte jeden bod a pak cestujete stále stejným směrem a měříte ušlou vzdálenost tak dlouho, až se na ten bod znovu vrátíte. Takový vesmír je konečný i nekonečný zároveň - můžete neustále cestovat jedním směrem a nikdy nedorazíte "na konec", ale můžete jej změřit. Kromě toho tato jednorozměrná křivka ohraničuje konečně velkou plochu v nadřazeném, druhém rozměru. Ale obecně nic moc zajímavého, kružnice je kružnice, vejde se vám celá do zorného pole a i do hlavy. A když ji začnete sekat na kousky, skončíte s konečným množstvím konečně velkých výseků, ze kterých můžete sestavit (bez deformací) jenom zpátky původní kružnici. Nic neobvyklého.

Druhým příkladem geometrického nekonečna je přímka. Ta už je skutečně nekonečná, tak nekonečná, že se nevejde celá na stránku a vejde se sem jenom její kousek - úsečka. Okem jí neobsáhnete a do hlavy se vám taky nevejde. Představíte-li si přímku coby jednorozměrný vesmír, tak nejenže při cestování jedním směrem nikdy nedorazíte na konec, ale ani se nevrátíte na svůj původní výchozí bod, a to bez ohledu na to, kde začnete a kterým směrem se vydáte. Přímku nikdy nezměříte. Nadřazený druhý rozměr nám přímka dělí na dvě poloviny, rovněž nekonečné. Ale opravdu zajímavé to začne být, když přímku začnete sekat na kousky. Když přímku rozdělíte na poloviny, skončíte se dvěma polopřímkami. Logika věcí tedy říká, že polopřímka je polovinou přímky. Ale polopřímka je rovněž nekonečná, stejně jako přímka. Je ovšem nekonečná pouze v jednom směru - čili už záleží na tom, kam se ze svého výchozího bodu vydáte - zatímco v jednom směru dorazíte někdy na konec, ve druhém směru žádný nikdy nebude. Zdálo by se ale, že je polopřímka sice nekonečně dlouhá, ale je to nekonečno poloviční proti přímce. Jenže co když takovou (polo)přímku rozdělíte na nekonečno malých kousků  - úseček? Je přeci nekonečně dlouhá, bylo by možné to udělat. A můžete pak ty úsečky slepit dohromady za sebou a získat zpět původní přímku. Ale nejen to. Máte-li k dispozici nekonečno úseček, můžete z nich poslepovat nejen původní přímku, ale dvě přímky. Co dvě přímky, nekonečno přímek! A z těch si můžete poskládat rovinu, kde původní nekonečná přímka by byla jenom podmnožinou. * Ejhle, nekonečno děleno nekonečno krát nekonečno nám dalo úplně jiné nekonečno nekonečně krát větší než to první nekonečno, s nímž jsme začali. A z jednorozměrného nekonečného vesmíru jsme vytvořili vesmír dvojrozměrný, v němž už se můžete vydat ne jen dvěma směry, ale nekonečnem směrů, a nikdy neskončíte na původním bodě a nikdy nedorazíte na konec.* A tím podivnosti zdaleka nekončí, protože rovinu lze rozložit na nekonečně přímek a ty poskládat do plného, třírozměrného prostoru, nekonečného ve všech směrech... A dál už se s lidskou představivostí nedostaneme, protože na víc jak tři rozměry už běžný lidský mozek nereflektuje aniž by mu začala prokluzovat kolečka. Alespoň ten můj tedy rozhodně ne.

Stále ještě ale nejsou geometrická nekonečna vyčerpána. Jedno z nich si lze - alespoň jeho části - nakreslit na čtverečkovaný papír. Vyplňte nejprve čtvereček o např. 9 čtverečků dlouhé hraně. Pak nad každou hranu vzniklého čtverce nakreslete doprostřed přilehlý čtverec o hraně dlouhé jako jedna třetina prvního čtverce. A nad každou hranu vzniklého tvaru nakreslete znovu čtverec o hraně jedné třetiny atd. atp - prvních pět kroků znázorňuje ilustrace vpravo. S každým krokem zjistíte, že se výsledek se více a více blíží čtverci opsanému tomu původnímu, čili čtverci, jehož hrana je dlouhá jako násobek hrany prvního čtverce odmocninou dvou a jehož obsah je tudíž dvojnásobkem obsahu původního čtverce. A kdybyste výše uvedený postup zopakovali nekonečněkrát, tak skutečně tento čtverec nakonec dostanete. Čili byste tímto postupem potřebovali nekonečně mnoho kroků k tomu, abyste získali konečně velký výsledek s konečně velkou plochou - vítejte do světa fraktálů, jichž je tento jeden z nejjednodušších příkladů. Motá se vám hlava? Klid, bude hůř.

Začnete-li místo se čtvercem s rovnostranným trojúhelníkem, a nebudete jej vykreslovat, ale jen črtat vnější konturu a vnitřní odstraňovat, získáte tvar známý pod jménem Kochova vločka (Koch snowflake - na obrázek můžete kliknout pro zvětšní). Kochova vločka je v podstatě lineární křivka. Je podobná kružnici v tom, že v nadřazeném druhém rozměru ohraničuje konečně velkou plochu (její obsah je osm pětin obsahu původního trojúhelníku). Ale to, že je tato plocha konečná je evidentní i bez matematických důkazů - ta vločka se vejde celá do zorného pole, vždyť ji vidíte. Problém je ale v tom, že ve skutečnosti je obvod Kochovy vločky nekonečný, a v tomto ohledu je podobný přímce. Ale současně je jiný než přímka. Na přímce je vzdálenost mezi kterýmikoli dvěma body konečná - je to úsečka. Na Kochově vločce je ale vzdálenost mezi kterýmikoli dvěma body nekonečná! Byla-li by tedy Kochova vločka jednorozměrným vesmírem analogicky k tomu, jak jsme to uvažovali u kružnice a přímky, nebylo by cestování po ní vůbec možné - ať se vydáte kterýmkoliv ze dvou možných směrů, nehnete se z místa. Jakmile začnete sekat Kochovu vločku na kusy, můžete jí poskládat zpátky, můžete ale poskládat zpátky libovolné množství různě velkých Kochových vloček, z nichž každá bude mít nekonečný obvod a bude ohraničovat konečnou plochu - ale všechny vločky, které takto poskládáte, budou úhrnně ohraničovat vždy plochu menší, než byla plocha té původní vločky, a to i kdybyste jich složili nekonečno. Vítejte v zemi za zrcadlem.

Jak vidíte, není to vůbec žádná jednoduchá záležitost. Nekonečno je jen jedno slovo, ale může značit nekonečno diametrálně odlišných věcí. Chce-li tedy někdo argumentovat s tím, že je-li vesmír nekonečný, chová se tak a onak, musí si uvědomit, že otázka není jen je-li vesmír nekonečný, ale i jak je nekonečný. To už je ovšem otázka, jíž radši ponechávám kosmologům a fyzikům k hloubání. Z toho mála, co jsem o této problematice pochopil já, tak je vesmír patrně nekonečný ve třech rozměrech analogicky jako přímka v jednom - tzn. můžete se vydat kterýmkoli směrem, cestovat do nekonečna a nikdy se nevrátíte na původní místo. Ovšem vesmír není nekonečný v čase - je starý jen třináct a půl miliardy let a předtím není žádné předtím. To znamená, mimo jiné, že i je-li vesmír nekonečný, je rozdělený na nekonečně mnoho konečných úseků  s poloměrem třináct a půl miliardy světelných let a tyto úseky se chovají - díky limitu rychlosti světla - samy o sobě jako de fakto separátní vesmíry.

A tady už nekonečno navazuje na statistiku a počet pravděpodobnosti a i na Gaussovu křivku. O tom snad zase někdy příště.
_________________________

* Jak v komentářích ukázala Medea, z tohoto nekonečna přímek rovinu sestavit nelze. Rovinu lze sestavit pouze z tzv. nepočitatelného nekonečna přímek, čili z takové množiny přímek, již lze přiřadit všem reálným číslům. Hezky tento rozdíl popisuje video na youtube, které jsem před napsáním článku shlédl, ale stejně mi to nedošlo. Rozdělením jedné přímky vznikne pouze počitatelné nekonečno přímek, kde lze jednotlivé přímky přiřadit pouze jednotlivým celým číslům.

Zde je to video: 
Budiž to důkazem, jak snadno se lze dopustit zásadní chyb v úvaze, když člověk vybruslí na led, s nímž není důkladně obeznámen - i když se obeznámit nejprve zkusí.

středa 15. srpna 2012

Perpetuum debile.

Když jsem minule psal o sebevědomých laicích, tak jsem vynechal jednu spekulaci, která se mi honila v této souvislosti hlavou. Totiž pozorování, subjektivní dojem, že tito sebevědomí laici mají tendenci se kumulovat na vedoucích místech a obklopovat se podobnými, ehm, Equus africanus. No, moje chyba, mohl jsem se teď naparovat, jaký jsem čupr pašák a bezva pozorovatel, neboť to vypadá, že tento můj subjektivní dojem je správný. Alespoň podle článku na novinkách "Jste přehnaně sebevědomí a nic moc neumíte? Bezva, to stačí, zjistili vědci". Článek výjimečně obsahuje dost informací na to, aby se dal najít abstrakt publikace "A Status-Enhancement Account of Overconfidence."

Bohužel tím to zatím končí, více než abstrakt k nalezení není, plné znění publikace je k dispozici pouze akademikům, jejichž univerzity si platí přístup (tohle mě vždy neskutečně nato, natento, tento, protože výsledky výzkumu financovaného z daní by měly být přístupné veřejnosti). Každopádně se z toho dá skutečně vyčíst, že je patrně možné úspěšně předstírat kompetenci a tudíž se protlačit třeba i na důležité pozice, i když dotyčný neví, která bije, ale ví to zato velmi přesně.

Není to ani tak nasrativní, jako spíše smutné, ale nechce se mi dělat další záložku. Tak jako skutečnou nasrativnost závěrem přihazuji vadnou argumentaci šikmou plochou a anekdotickou evidencí z úst koho jiného, než politika.

Aktualizace 16.08.12 - čtenář Ondřej Vrtiška našel plné znění a postnul odkaz v komentářích. Nezapomeňte mu dát palec nahoru.

sobota 4. srpna 2012

Inflace! No že mě to nenapadlo!

Nejnovější článek na novinkách o církevních restitucích je zajímavý a možná i vysvětluje, proč je onen diagram v novinách, jejž jsem rozebíral v sobotu, udělán tak, jak je - při malování diagramu byla možná započítána budoucí inflace. V článku na novinkách uváděná suma 96 miliard velmi dobře odpovídá přibližnému odhadu plochy pod modrou křivkou a konstantní inflace by mohla vysvětlovat i pomalý exponenciální růst červené křivky. Mění to něco na mém článku? Měl bych se omluvit TOP09? Ani omylem, naopak!

Stále totiž platí, že data uvedená v grafu neodpovídají datům uvedeným v textu, protože v textu není o inflaci ani tečka ani čárka. Nyní je to tím horší, že text naznačuje manipulativně záměrně výrazně nižší částku, než jaká má být podle tohoto odhadu ve skutečnosti vyplacena, a do očí bijící diskrepance mezi diagramem a textem tak dostává rozměr už ne pouhého omylu či nekompetence, ale zřejmě  otevřené a vědomé lži. A navíc, nejde si jen tak započítat do grafu prognózu do budoucnosti a vydávat to za svatou a neotřesitelnou pravdu!

Nejsem sice ekonom, ale předpovědět inflaci na padesát let dopředu je nepochybně stejně obtížné, jako předpovědět cokoliv jiného. Inflace není vždy stejná a nebude. Troufnu si říct, že klimatologové jsou se svými extrapolacemi globálního oteplování do budoucna mnohem přesnější, než jsou ekonomové s extrapolacemi inflace. Graf extrapolující do budoucna data upravená o inflaci by měl tedy obsahovat v nějaké formě křivky pro tzv. interval věrohodnosti. Nebo, pokud chtějí data držet přehledná a jednoduchá pro obyčejné lidi (jak já tohle slovní spojení nenávidím, nemělo by vůbec existovat), měl by u grafu být odkaz na zdroj, který spočtené intervaly věrohodnosti obsahuje, a nejlépe i na data, z nichž se vycházelo.

Tvrzení, že se jedná o reklamu, a ne o publikaci ve vědeckém žurnálu, neobstojí. Bez uvedení zdroje pro křivky a bez uvedení intervalu věrohodnosti se jedná o čistou manipulaci a namalovat podobných grafů si jde s Open Office milión, zaplatit si milión protichůdných reklam a každý "si může věřit čemu chce, máme demokracii". Argumenty, že data si jde "najít přes google", "najít na stránkách TOP09", nebo dokonce "kdo problematiku sleduje, ten ví" a podobně, rovněž neobstojí. Všechny totiž přesouvají důkazní břemeno na toho, kdo má být přesvědčen, s toho, kdo přesvědčuje, a jedná se tudíž o debatní falše.

Když už TOP09 u toho diagramu vytiskla odkaz na internetovou stránku, měl tento odkaz být na konkrétní stránku, jež měla obsahovat podrobnější informace a ne jenom přesměrovávat na jejich obecné webové stránky.

Čili opakuji - styďtě se, pane ministře Kalousku, napsat svoje jméno pod takovýhle cár! A to zejména, pokud si myslíte, že stojí na realitě a stačilo vytisknout jeden řádek trochu jiného textu a nechat udělat jednu webovou stránku s daty pro skeptiky a zvědavce. Pokud někdo tvrdí, že je morální pravda na jeho straně, používání otevřených lží a zatajování míry nejistoty ohledně rozsahu důsledků toto morální stanovisko značně zpochybňuje.

středa 1. srpna 2012

Patrioti všech zemí, jděte do háje

Blog má třetího zabanovaného, jak si záhy všimne každý, kdo čte komentáře. Tentokráte to šlo hodně rychle, protože po jednom ubohém komentáři následoval v krátkém sledu druhý a vzápětí třetí, každý blbější a bezobsažnější, než ten předchozí.

Podívejme se na to ve stručnosti z argumentačního hlediska. Nejprve komentář první.
Jsem Moravan, byl jsem jim vždy. Co má být? Nepotřebuji rozvíjet rasové či pravopisné tlachy, ani se od nikono za každou cenu odlišovat. Země je tady a odepsat ji nemůžete. Chceme zemské zřízení, nic víc, nic míň. Stupidní centralismus státu způsobil, že mnoho kariéristů odjelo do Prahy? Co bylo v Bratislavě svého času, dokud jim soudruzi nepovolili tu pseudofederaci?
Článek ale není o žádných rasových či pravopisných tlaších či "centralismu státu" ale o studii genetické odlišnosti populace na Moravě a v Čechách a o tom, že tyto populace se sice striktně statisticky vzato liší, ale tento rozdíl není natolik významný, aby bylo možno na jeho základě rozlišit jedince. Nic víc, nic míň. A proto byl dotyčný požádán, aby se držel při komentování obsahu článku, protože jeho komentář byl zcela off topic a mohl by zavádět debatu někam, kam jsem nechtěl.

Načež ve svém druhém komentáři se nedržel obsahu čláku, ale de facto napadl styl vyjadřování všech ostatních komentátorů, aniž by se byť jen okrajově dotkl obsahu.
Přečtěte si komentáře. sprostota nade vše, že? Děkuji, už víc psát nebudu.
Zde už se nejedná vůbec ani o komentář článku, ani o diskuzi o něčem, ale o čistokrevné bezobsažné mravokárcování. To tady trpět nebudu. Pokud někdo nesouhlasí s nějakým názorem, je možné tento názor napadat všemi možnými způsoby a za použití libovolného výraziva. Nemusíte se bát napsat do komentářů slovo sračka, mě oči nevypadnou a nevadí mi to. Pokud bude příslušný komentář současně obsahovat nějaký argument. Je to ostatně napsáno i v pravidlech

Nebudu ale trpět, a to nikomu, bezobsažné útoky na styl psaní, ani můj, ani komentátorů, a bezobsažná ad hominem. Inu, druhý komentář uživatele host už mne vytočil dost na to, abych mu odpověděl dosti ostře. Možná ostřeji, než bylo nutné, ale nechávám na posouzení každého, zda jsem napadal jeho osobu namísto jeho názoru. Domnívám se, že ne. Zato jeho následující komentář byl čisté ad hominem.

V mozku máte sr.... doporučuji vlézt do WC mísy a spláchnout za sebou, ctěný pane hulvátský čecháčku!
 A za tohle budu banovat, kohokoliv, kdykoliv. To budiž informací i pro ty, kdo mne třeba znají odjinud z internetu, nebo třeba i v reálu. Nebudu trpět bezobsažné útoky na osobu v žádné podobě a nikomu a vůči nikomu.

Teď ještě závěrem ve stručnosti jenom proč nemám rád lokální patriotismus ve všech jeho projevech, od těch mírnějších až po extrémní (nacionalismus).

Nikdo z nás si nevybírá své rodiče a místo svého narození, obojí je věcí náhody. Nikdo z nás tudíž ani jednomu z toho není a priori ničím povinován a nemá ani důvod, být hrdý na svůj původ (ať už genetický či geografický) je blbost. Není mi znám jediný pro patriotický argument, který by nakonec neskončil v circulus in demonstrando "tak to má být, protože tak to má být". I rodičům jsme zavázáni morálně vděkem pouze tehdy, jsou-li to rodiče zodpovědní a milující, a co se kusu země týče, ať už se ta země jmenuje Morava či Bavorsko nebo třeba Vyližmice, tak ten je kus země a je mu jedno, kde si kdo hledá obživu. Když "kariéristi odjíždí do Prahy" je to jejich volba a nikdo nemá do toho co kecat. No a co? Není jejich povinnost zůstat tam, kde pro ně není práce nebo kde si vydělají méně, nebo kde nemohou najít partnera, nebo kde se jim prostě nelíbí, nebo kombinace toho všeho dohromady a dalších věcí, a není povinností státu uměle vytvářet další a další územně správní celky podle toho, jak moc je někdo "hrd" na ten kousek bláta, na němž žije, a jak moc si přeje aby zrovna tenhle kousek byl centralizován v Brně a ne v Praze, protože prostě tak se mu to víc líbí. Pokud chce někdo diskutovat na tomto blogu, musí prezentovat ve svých komentářích alespoň elementární schopnost napsat koherentní argument. To neznamená souhlasit se mnou nebo s článkem, jak je ostatně evidentní každému, kdo umí číst. Znamená to ale psát k věci a ne bezobsažně moralizovat.

Je asi jen ironií osudu, že pokud je mi známo, tak podstatná část mého čtenářstva je právě z Moravy.