středa 1. srpna 2012

Patrioti všech zemí, jděte do háje

Blog má třetího zabanovaného, jak si záhy všimne každý, kdo čte komentáře. Tentokráte to šlo hodně rychle, protože po jednom ubohém komentáři následoval v krátkém sledu druhý a vzápětí třetí, každý blbější a bezobsažnější, než ten předchozí.

Podívejme se na to ve stručnosti z argumentačního hlediska. Nejprve komentář první.
Jsem Moravan, byl jsem jim vždy. Co má být? Nepotřebuji rozvíjet rasové či pravopisné tlachy, ani se od nikono za každou cenu odlišovat. Země je tady a odepsat ji nemůžete. Chceme zemské zřízení, nic víc, nic míň. Stupidní centralismus státu způsobil, že mnoho kariéristů odjelo do Prahy? Co bylo v Bratislavě svého času, dokud jim soudruzi nepovolili tu pseudofederaci?
Článek ale není o žádných rasových či pravopisných tlaších či "centralismu státu" ale o studii genetické odlišnosti populace na Moravě a v Čechách a o tom, že tyto populace se sice striktně statisticky vzato liší, ale tento rozdíl není natolik významný, aby bylo možno na jeho základě rozlišit jedince. Nic víc, nic míň. A proto byl dotyčný požádán, aby se držel při komentování obsahu článku, protože jeho komentář byl zcela off topic a mohl by zavádět debatu někam, kam jsem nechtěl.

Načež ve svém druhém komentáři se nedržel obsahu čláku, ale de facto napadl styl vyjadřování všech ostatních komentátorů, aniž by se byť jen okrajově dotkl obsahu.
Přečtěte si komentáře. sprostota nade vše, že? Děkuji, už víc psát nebudu.
Zde už se nejedná vůbec ani o komentář článku, ani o diskuzi o něčem, ale o čistokrevné bezobsažné mravokárcování. To tady trpět nebudu. Pokud někdo nesouhlasí s nějakým názorem, je možné tento názor napadat všemi možnými způsoby a za použití libovolného výraziva. Nemusíte se bát napsat do komentářů slovo sračka, mě oči nevypadnou a nevadí mi to. Pokud bude příslušný komentář současně obsahovat nějaký argument. Je to ostatně napsáno i v pravidlech

Nebudu ale trpět, a to nikomu, bezobsažné útoky na styl psaní, ani můj, ani komentátorů, a bezobsažná ad hominem. Inu, druhý komentář uživatele host už mne vytočil dost na to, abych mu odpověděl dosti ostře. Možná ostřeji, než bylo nutné, ale nechávám na posouzení každého, zda jsem napadal jeho osobu namísto jeho názoru. Domnívám se, že ne. Zato jeho následující komentář byl čisté ad hominem.

V mozku máte sr.... doporučuji vlézt do WC mísy a spláchnout za sebou, ctěný pane hulvátský čecháčku!
 A za tohle budu banovat, kohokoliv, kdykoliv. To budiž informací i pro ty, kdo mne třeba znají odjinud z internetu, nebo třeba i v reálu. Nebudu trpět bezobsažné útoky na osobu v žádné podobě a nikomu a vůči nikomu.

Teď ještě závěrem ve stručnosti jenom proč nemám rád lokální patriotismus ve všech jeho projevech, od těch mírnějších až po extrémní (nacionalismus).

Nikdo z nás si nevybírá své rodiče a místo svého narození, obojí je věcí náhody. Nikdo z nás tudíž ani jednomu z toho není a priori ničím povinován a nemá ani důvod, být hrdý na svůj původ (ať už genetický či geografický) je blbost. Není mi znám jediný pro patriotický argument, který by nakonec neskončil v circulus in demonstrando "tak to má být, protože tak to má být". I rodičům jsme zavázáni morálně vděkem pouze tehdy, jsou-li to rodiče zodpovědní a milující, a co se kusu země týče, ať už se ta země jmenuje Morava či Bavorsko nebo třeba Vyližmice, tak ten je kus země a je mu jedno, kde si kdo hledá obživu. Když "kariéristi odjíždí do Prahy" je to jejich volba a nikdo nemá do toho co kecat. No a co? Není jejich povinnost zůstat tam, kde pro ně není práce nebo kde si vydělají méně, nebo kde nemohou najít partnera, nebo kde se jim prostě nelíbí, nebo kombinace toho všeho dohromady a dalších věcí, a není povinností státu uměle vytvářet další a další územně správní celky podle toho, jak moc je někdo "hrd" na ten kousek bláta, na němž žije, a jak moc si přeje aby zrovna tenhle kousek byl centralizován v Brně a ne v Praze, protože prostě tak se mu to víc líbí. Pokud chce někdo diskutovat na tomto blogu, musí prezentovat ve svých komentářích alespoň elementární schopnost napsat koherentní argument. To neznamená souhlasit se mnou nebo s článkem, jak je ostatně evidentní každému, kdo umí číst. Znamená to ale psát k věci a ne bezobsažně moralizovat.

Je asi jen ironií osudu, že pokud je mi známo, tak podstatná část mého čtenářstva je právě z Moravy.

11 komentářů:

  1. Musím tak trochu protestovat. Ač nesnáším národovecké třeštění (nacionalismus) všeho druhu, přesto lokální patriotismus neodsuzuji. Nejde totiž kvalitativně o totéž (jen s rozdílem intenzity projevu) - jak by se možná mohlo z článku zdát.
    Patriotismus na rozdil od nacionalismu či šovinismu jednak nevylučuje úctu k jiným zemím a národům a hlavně pak - lokálním patriotem se klidně můžu stát prakticky kdekoli a kdykoli jen z prostého účinku "génia loci". Lidově řečeno prostě proto, že se mně někde něco bude (s hubou otevřenou a v němém úžasu) natolik líbit, že se tam budu chtít nejen vracet, ale že se budu chtít v případě potřeby na žádoucím zachování, ochraně a zvelebování daného místa nejrůznějšími formami i přímo podílet.
    Příklad - kdyby "padal" Karlův most, byl bych ochoten na jeho záchranu finančně přispět, i když nejsem z Prahy.
    Nic z toho ale nemusí mít a nemá s žádným národovectvím ani přímo škodlivým šovinismem vůbec nic společného. Proto bych patrioty "an block" do háje neposílal.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám pocit, že si slovo patriotismus rozšiřujete i na významy, které nezahrnuje.

    Jako základ tedy vycházím z, kde je, ve stručnosti, patriotismus definován jako "oddanost vlasti". Lokální patriotismus je pak oddaností nějakému menšímu celku, kde dotyčný žije - například Oberpfälzeři jsou silní lokální patrioti, hrdí na své bavorské tradice, na svůj katolicismus, na svůj dialekt a na své Oberpfalz.

    Žádná z těchto jejich vlastností ale není jejich zásluhou (a některé, jako například ten fanatický katolicismus, dokonce nejsou vůbec důvodem k hrdosti, ale spíš k ostudě, jak si každým rokem desetitisíce Němců uvědomí a z církve vystoupí .

    Takže si myslím, že spíše než že protestujete, tak se asi chápavě míjíme.

    OdpovědětVymazat
  3. Máte pravdu, souhlasím, rozšíření jsem použil možná nepatřičně.
    Já jen, že na některých (ne všech) projevech patriotismu (který neslučuji s nacionalismem až šovinismem) nevidím nic moc až tak zase špatného, abych je hned všechny šmahem odsuzoval.

    OdpovědětVymazat
  4. "I rodičům jsme zavázáni morálně vděkem pouze tehdy, jsou-li to rodiče zodpovědní a milující"

    Hm, nevím, to mi přijde příliš. I málo zodpovědným a milujícím rodičům máme být vděčni, protože jejich péči nikdy nedokážeme splatit. Ale to by bylo na širší diskussi o křesťanské morálce.

    OdpovědětVymazat
  5. Domnívám se že lokální patriotismus má smysl.
    Samozřejmě že je náhoda že jsem se narodil v čechách.
    Proč bych ale neměl podporovat lokální výrobky a služby, proč bych neměl být patriotem když se mi tu líbí a bydlím tady, proč bych tu nechtěl působit?
    Byl bych přece sám proti sobě! Já chci aby to tu zůstalo pěkné, aby tu lidé prosperovali a uživili se a proto svoji vlastní "komunitu" různými způsoby podporuji na úkor cizích zemí, u kterých mi nezáleží na tom jak se tam lidé mají z jednoduchého důvodu: Protože tam nebydlím!

    A tak by to přece měli dělat všichni, ve svém vlastním prostředí působit lokálně, tak jak nejlépe umí. Protože jedině lokálním působením můžete něco zlepšit. Také se říká: Mysli globálně, jednej lokálně.
    Globalizace je omyl.

    Proto jsem lokální patriot.

    OdpovědětVymazat
  6. Pletete si patriotismus a praktičnost. Ne všechno, co je praktické, je patriotické, a naopak.

    OdpovědětVymazat
  7. Může být, každý pojem je určitá idealizace a tedy více či méně nepřesný. Domníval jsem se že názor který zastávám je patriotismus. Pokud je to spíše praktičnost, nemám s tím nejmenší problém. Ty pojmy k sobě mají ve svých důsledcích blízko. Možná bychom z tohoto úhlu pohledu mohli patriotismus nazvat jakousi demonstrativní praktičností. A určitě někdy dochází k přehnané demonstrativnosti.

    OdpovědětVymazat
  8. Aha, v komentářích jsem nahlédl, že nepanuje obecný souhlas s vymezením pojmu "lokální patriot", takže by bylo vhodné jej transparentně eplikovat.
    Já se kupříkladu za lokálního patriota (jihomoravského a brněnského) pokládám a současně (jak jsem napsal jinde) se nepokládám ani za Moravana ani za Čecha z mnoha důvodů, jež se točí kolem toho, jak těžko definovatelný pojem "národ" je, v jakých různých významech bývá používán a také kvůli jeho zneužívání při manipulaci s lidmi.
    Nyní se ale vrátím k lokálnímu patriotismu. Mám rád zemi, kde jsem se narodil, mám rád její kulturu, atmosféru, písničky, legendy, městské mýty, těší mě dívat se na mírně zvlněnou krajinu, celou tu zemi mám hrozně rád a ano, jediný rozumný důvod proč tomu tak je, je ten, že jsem se zde narodil a (což je důležitější) vyrostl. Z toho vůbec neplyne, že bych si myslel, že Brno je lepší než Praha, plyne z toho jen to, že mám raději Brno než Prahu, aniž bych upíral Pražanovi právo mít raději Prahu než Brno (diskusím na téma Brno vs. Praha se vyhýbám jako morové ráně). S národností to nijak nesouvisí. Před válkou zde žila velmi početná německy mluvící menšina a tito lidé mohli být stejně vášnivými lokálníi patrioty, jako lidé, jejichž mateřštinou byla čeština.
    Myslím, že celé nedorozumění v souvislosti s lokálním patriotismem, aspoň v tom smyslu, v jakém jej chápu já, spočívá v tom, že lokální patriotismus není něco k prokazování, genetickému testování atd. Lokální patriotismus patří do stejné oblasti, jako preference určitých jídel, vzezření potenciálního partnera, či třeba záliba v tom či onom hudebním žánru. Pokud má někdo rád třeba Bartošovou a nesnáší Bittovou, neexistuje způsob, jak mu argumentativně vysvětlit, že by to měl mít tak jako já, tedy právě naopak ;-)

    Ohledně toho opouštění rodné hroudy: To je opravdu každého jeho věc. Pro mě by to bylo hodně obtížné, pro jiného zcela samozřejmé, a tak je to v pořádku. Nicméně argumentace týkající se postavení centra a regionů a úvahy o přesunu kompetencí a na daních vybraných zdrojů z centra na kraje apod. je regulérní politické a politologické téma. Osobně jsem celkem příznivcem decentralizace, což ale není důsledek nějakého "moravismu", ale názoru, že decentralizace vede k lepší veřejné kontrole státní správy, že lokální zastupitelé mají blíž k lokálním problémům a proto, že se mi líbí, jak to funguje ve Švýcarsku. Nicméně bych dokázal zformulovat argumenty i pro centralismus (lepší celostátní koordinace velkých projektů kupříkladu).

    PS: Empirickým výzkumem to podloženo nemám, ale domnívám se, že výskyt pitomců je na celém území České republiky zhruba stejný, nicméně na západě se jejich pitomost projevuje poněkud jinak, než na východě země.

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, tak nějak bych to vyjádřil i já.
    Za podstatné pak považuji význam, že patriotismus (tak jak ho chápu já) není nutně navázán či svázán s nedefinovatelným (nebo těžce definovatelným) pojmem "národ".

    OdpovědětVymazat
  10. Opravdu se nechápeme. A přesně to je důvod, proč jsem nikdy nechtěl psát blog, protože do článku se nikdy nevejde všechno, co je třeba říct.

    Některé přičiny a projevy lokálního patriotismu můžou vycházet z přirozených a veskrzte pozitivních pohnutek, jako je ta láska k rodné hroudě, již zmiňujete. Některé důsledky lokálního patriotismu můžou mít racionální základ - určitá decentralizace a hierarchie menších a větších správních celků skutečně má hlavu a patu, i z důvodů, o nichž mluvíte. To nepopírám a popírat nehodlám.

    Lokální patriotismus ale není platná platforma pro obecné rozhodování o těchto záležitostech, protože je založen na čistě arbitrárních preferencích - na momentálním lokálním konsensu o tom, jak vypadá pravý Skot.

    Uvedu jeden příklad z mého oblíbeného Oberpfalzen. Jedná se tedy jen o anekdotickou evidenci, již znám z vyprávění, ale je to uvěřitelné a já nemám důvod tuto historku zpochybňovat, neb mám i nepřímé indicie potvrzující její věrohodnost:

    Místní vesničtí vidláci jsou často silní lokálí patrioté. Při místních volbách pak starostu volí ne podle toho, jaké má kompetence a jak zná místní podmínky atd., ale podle toho, jak odpvídá jejich představě místního. Takže například člověk, který otevřeně vystoupí z církve má značně snížené šance, i kdyby byl racionálně nejlepší kandidát široko daleko, měl doktorát z agrární univerzity, byl skvělý účetní, znal všechny místní jménem a chtěl rozvíjet region o sto šest. V těch pár místech, kde převažují luteráni, pak zase nemá při volbách šanci katolický kandidát, protože místní představa správného patriota zahrnuje oddaný náboženský zápal. Znám ženu, která ani po dvaceti letech (je jí kolem 30!) není a nikdy nebude "místní". Můj kolega, ač ateista, stále platí církevní daň a nechal oba syny pokřtít a konfirmovat a na venek se tváří jako luterán jenom proto, aby zapadli mezi místní a aby jejich šance na život a kariéru netrpěly tím, že nejsou echte Oberpfälzer (i když v tomto už jsem ho možná trochu změnil a donutil zamyslet a on se začíná stavět, malinko, ale přeci, proti převažujícímu proudu).

    Ostatně i jeden z komentátorů tohoto blogu, ač nevěřící, si prošel něčím podobným na Moravě, když se přistěhoval do silně katolické obce a preventivně spáchal se svou manželkou dodatečnou svatbu v kostele a nechal svoje děti pokřtít. Nebudu ale říkat kdo to je, ledaže by se rozhodl to tady říct sám.

    Dále hraje roli mnou nezmiňované, ale lidové "když dva dělají totéž, není to totéž". Motiv hraje roli. Chcete územní samosprávu pro celek X, protože tato samospráva bude flexibilnější při prevenci a reakci na nějaké lokálně specifické problémy? Super, to je správný důvod! Chete územní samosprávu pro celek X, protože na tom celku X žijete vy a lidi, které (ne)znáte a kteří s vámi sdílí nálepku "místní" a nelíbí se vám prostě, že o něm rozhoduje někdo, kdo se narodil a žije na celku Y? Špatný důvod!

    A proč je první důvod správný a druhý špatný?

    Protože první následuje racionální rutinu rozhodování důvody existence probému (racionální)-> důkazy (před rozhodnutím) -> posouzení-> návrh řešení -> rozhodnutí -> posouzení (a eventuelně zpět na začátek nebo k návrhu). Tento algoritmus rozhodování nechává prostor pro korekce, znovuposouzení, a úpravy, aniž by vylučoval kteroukoliv z možných variant řešení.

    Druhý způsob může sice za určitých situací vést ke stejnému výsledku, ale to nemění nic na tom, že jeho rozhodovací algoritmus je špatný. Sleduje, nebo snaží se sledovat, totiž rutinu návrh řešení (patriotický, tradiční) -> rozhodnutí -> důvody existence problému (minimálně částečně ad hoc)-> důkazy (přebrané třešně) -> posouzení (zatížené ex post facto racionalizacemi) -> potvrzení status quo.

    Snad jsem tímto vyjádřil dostatečně vyčerpávajícně, co se snažím říct.

    OdpovědětVymazat
  11. Jasně, je to srozumitelné, ale ve skutečnosti prostě říkáte, že lidé jsou povětšinou iracionální, což jsou. Takže například většina lidí se při volbách jakéhokoli druhu rozhoduje na základě iracionálních hledisek, a je jedno, jestli volí do obecního zastupitelstva nebo do parlamentu.

    OdpovědětVymazat