sobota 25. listopadu 2017

Kudla špičatá

Letošní rok nebyl zatím moc příznivý. Řekl jsem si, že začnu zase na blog psát, až dokončím určitou fázi rekonstrukce domu - a onu fázi se nedaří dokončit.

Nicméně nebyl jsem celý rok nečinný a ani se celý rok všechno nekazilo. Jedna z těch pár věcí, které se povedly, je konstrukce pásové brusky. Na jaře moje malá Narex bruska definitivně zdechla, když shořel současně rotor i stator motoru. Rozhodl jsem se tedy do toho praštit a zkusit si postavit pořádnou stolní pásovou brusku, abych mohl konečně začít znovu vyrábět nože. A povedlo se, bruska funguje.

Vzal jsem tedy před dvěma měsíci hromadu harampádí - starý zrezivělý a tupý pilník, hovězí kost, kterou jsem vyhrabal na zahradě ze země, dva kusy dřeva ze starého křesla, které jsem rozřezal na palivové dříví, panty ze starých dveří, pár starých, rezavých trubek, starý vratový šroub a železnou kuličku se závitem, jejíž původní účel mi je zcela neznám.

Když jsem začal brousit, neměl jsem žádnou představu co z toho vznikne - začal jsem prostě ubírat materiál až jsem se nakonec rozhodl vybrousit čepel dýky. Což jsem také udělal - je to oboustraně ostrá čepel, dlouhá přibližně 22 cm, s kosočtverečným profilem. Protože jsem se víceméně hlavně učil zacházet s novým strojem, výsledek není úplně symetrický a při detailnějším pohledu lze na čepeli najít plno drobnějších vad. Ale šlo mi hlavně o to naučit se zacházet s novým zařízením, a součástí učení bylo i pár věcí zkazit a následně se je pokoušet napravit.

Rukojeť jsem vysoustružil za pomocí vrtačkou poháněného soustruhu, který jsem si kdysi dávno (už před dvaceti lety) rovněž sám postavil. Nevím, co to je za dřevo, patrně buk. Každopádně po odsoustružení zašlého povrchu jsem odhalil světle zbarvené dřevo bez suků a barevných vad, které po nalakování lakem na lodě vypadá velmi pěkně. Skoro bych řekl, že nečekaně pěkně. Asi zbytky křesla nespálím ale zkusím naopak přesoustružit a přepracovat do nějakých lapačů prachu.

Hruška a záštita jsou sendvičová konstrukce z kosti a plechu z oněch starých pantů, přičmž jsem použil jak nýtování, tak epoxy. Bohužel než jsem přišel na to, jak správně udělat ztracené nýty, chvilku mi to trvalo. Takže zatímco na záštitě jsem zvládl hlavy nýtů zcela skrýt, na hrušce jsou trošku vidět. Výztuha v přední části rukojeti se ukázala nejvíce problematická, protože použitá trubka byla příliš rezavá a tudíž jsem ji na pár místech bohužel probrousil. Inu což, napusti jsem rez epoxy lepidlem a následně jsem výstuhu rovněž přelakoval, takže by to mělo vydržet.

 Poslední částí byla pochva, s tou už jsem  se ovšem až tak moc nepižlal. Prostě jsem rozřízl kus dřeva napůl, vydlabal dutinu pro čepel, slepil, nalakoval a přidělal kování. Přičemž jsem narazil znovu na problém s přiliš rezavou trubkou, ale což. Nebudu to prodávat ani nehodlám nikoho vraždit abych dostal publicitu v televizi. Naučil jsem se pár věcí, duševně jsem si odpočal při kreativní práci a coby výsledek mám velmi dobrý nůž na dopisy. Což je také asi tak jediné rozumné použití tohoto nože v praxi. Celkový výsledek je tak trochu kříženec dýky Fairbairn-Sykes a středověké terčové dýky.