pondělí 30. června 2014

Čas vandalů

Ještěže nemám pole. Protože kdyby mi nějaký vandal zlikvidoval porci úrody za 20 kapříků, asi by mi praskla žilka v mozku.

Zajímavá je diskuze pod článkem. Není tedy moc dlouhá, ale teď, v tuto chvíli, je tam k vidění zajímavý fenomén. Všechny příspěvky zmiňující, že se jedná o dílo jednoho nebo více lidských vandalů, jsou mínusovány. Všechny příspěvky bublající bláboly o záhadách, mikrovlnách a mimozemšťanech jsou plusovány.

Vidíme-li graffiti na zdi, kde včera večer nebylo, usoudíme, že to udělal vandal. A to bez ohledu na to, jak krásné či jak geometricky přesné je. Prakticky nikoho ani nenapadne tvrdit, že to udělali mimozemšťani. Víme, že graffiti dělají lidé. Jsou i chtěná graffiti, velmi krásná, dělaná na objednávku. Jsou graffiti, u kterých byl dotyčný vandal přistižen, nebo sám vystoupil z anonymity. Proto vidíme-li graffiti, na základě předchozí zkušenosti automaticky usoudíme, že je to práce lidských rukou.

Tomu se říká indukce - zobecňování závěrů.

Začne-li někdo tvrdit, že nějaké konkrétní graffiti vyrobili mimozemšťani, zpozorníme. Nic v naší každodenní zkušenosti nenapovídá, že by mimozemšťani malovali na zdi. Nikdo je u toho nikdy neviděl, nevyfotil, nenafilmoval. Obecně lidé moc nemají tendenci věřit blábolům o mimozemšťanech, když se jimi někdo snaží vysvětlit něco, co znají.

Tomu se říká skepticismus - opatrnost při posuzování výjimečných výroků.

Samozřejmě je, čistě hypoteticky, možné, že nějaké graffiti skutečně namalovali mimozemšťani. Ovšem toto tvrzení komplikuje vysvětlení daného fenoménu nad nezbytné minimum. Když něco mohou vyrobit lidé (byť jen hypoteticky), není nutné si přimýšlet jiné feonomény, jako mimozešťany, láry, zmoky, elfy, víly zubničky a transdimenzionální blorky.

To je princip Occamovy břitvy - minimalizace předpokladů potřebných pro vysvětlení jevu.

Z nějakého mně naprosto záhadného důvodu ale u kruhů v obilí to plno lidí, možná dokonce i většina, aplikuje úplně na ruby. Pro banální, minimalistické vysvětlení "udělali to lidi" se dožadují demonstrací a důkazů, a když jim jsou demonstrace dodány, začnou hýbat terčem. Odmítají zjevnou indukci "některé, i velmi komplikované, kruhy v obilí evidentně udělali lidé, proto není důvod předpokládat cokoliv jiného, než že všechny kruhy v obilí udělali lidé" a čím lepší a detailnější vysvětlení a důkazy jsou jim dodány, tím lepších a detailnějších důkazů se dožadují. Odmítají jednoduché vysvětlení zahrnující ovšem dovednosti, které oni osobně neznají (tj. lidi, kteří umí něco speciálního), ale složité vysvětlení, zahrnující neidentifikovatelné nevysvětlené cosi považují za hodné úvahy. Tak jako věřící se chytají dosud nevysvětlených a možná nevysvětlitelných  fenoménů v přírodních vědách a cpou do těchto mezer v poznáních svého absurdního boha, tak řada lidí se chytá toho mála kruhů v obilích, u nichž chybí jednoznačné důkazy o lidské činnosti, a cpou tam svoje mimozemšťany, mikrovlny a podobné blbosti.

Smiřte se s tím lidi. Kruhy v obilí jsou dílem lidí. I ty enormně přesné a komplikované. A pokud to tito lidé dělají bez souhlasu majitele pole, jsou to vandalové a přísluší jim trest, ne obdiv.

pátek 13. června 2014

Experimenten statistikoš - část 1

 Bouchněmež společně šampus. Konečně jsem se dostal k tomu, abych se alespoň trochu mohl podívat na statistický experiment, k němuž mi někteří z vás v loni mlaskavě dodali data.

Nejprve kratililinká rekapitulace:
Před více než rokem jsem ve článku "Sháním morčata" požádal čtenáře o spolupráci. Sedm se jich přihlásilo a společně mi opatřili devět číselných řad podle zadání, zaslaného mailem. O pár měsíců později jsem sběr dat definitivně ukončil a učinil určité předpovědi ve článku "Náhoda je vůl".

Dnes se budu věnovat první předpovědi, totiž této:
Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.
Pokusné řady, jež jsem obdržel, si vedly v sumáři jak můžete vidět na přiložené minitabulce. Samozřejmě pokud nejste skutečně enormně talentovaný matematik, tak vám tato čísla sama osobě řeknou totéž, co mě. Všechny řady se liší od ideálního stavu 500 jedniček a 500 nul, ale jak moc je tato odchylka významná? Na první pohled to nevypadá až tak hrozně a analýza "kouknu a vidím" toho moc neřekne. Na první pohled, přiznám se bez mučení, jsem si už myslel, že moje první předpověď padla.

Ovšem statistika už nám říká něco jiného a pro názornost jsem výsledky vizualizoval. Černá, šrafovaná křivka zobrazuje jakou distribuci v počtu jedniček (nebo nul, to je phuck) by mělo nekonečno náhodných řad jedniček a nul, dlouhých tisíc čísel. Dlouhodobí čtenáři blogu by měli zpozornět, protože v tom grafu vidí Gaussovu křivku normálního roznložení, o níž už jsem psal. To je správně, ovšem Gaussova křivka to není. Zde vyobrazená distribuce není normální, nýbrž binomická, což je ovšem na této úrovni už jedno, liší se od distribuce normální tak málo, že to nestojí za řeč (toto je velmi důležitý statistický poznatek, k němuž se ještě vrátím - prozatím nechť vám to vrtá hlavou). Červeně označená plocha zahrnuje 95%, což je (není-li důvod pro něco jiného) považováno obecně za hranici, při níž jest vhodné minimálně zpozornět. Modré trojúhelníčky zobrazují, jak si vedly čtenáři dodané "náhodné" řady.

Zde už je zcela jasně vidět, že čtyři z devíti řad se pohybovaly mimo interval 95%,  dvě dokonce jsou už v oblastech, kde je pravděpodobnost generování takové řady skutečně náhodně pro všechny praktické účely nula (byť má určitou teoretickou, spočitatelnou hodnotu) a pouze dvě se jakžtakž blíží středu. Pravděpodobnost, že 44% z náhodně generovaných řad bude mimo 95% interval je 0,06%.

Takže závěrem lze říct, že tato předpověď byla potvrzena - lidmi vygenerované řady jedniček a nul obecně vykazují tendenci preferovat jedno nebo druhé číslo.

neděle 1. června 2014

A země se zachvěla...

Doslova. Užíval jsem si včera křásné počasí - ani moc horko, ani zima, dost sluníčka aby to bylo příjemné, ale ne tolik, abych se pekl. I usedl jsem ven, podělal nějakou práci a na ohniště jsem hodil nějakou starou trávu, staré chrastí a zpráchnivělý pařízek a zapálil to. Do uší jsem si pustil audioknihu, na drát napíchl klobásu a začal si ji opékat k obědu, když to přišlo.

BrrrrooumBUMBUMBrouuumBUMBUMBroooooooooum. Cítil jsem, jak se mi země zachvěla pod nohama. Takže když otec vyběhl z domu celý vyjukaný, vůbec mě to nepřekvapilo. Právě jsme zažili nejsilnější zemětřesení posledních let. Pro obyvatele Japonska či Kalifornie by to patrně nebyl vůbec důvod ke znepokojení, ale my jsme tady zvyklí, že dům neposkakuje.

Poslední takovéhle zemětřesení jsem zažil jako dítě a moc si toho nepamatuji. Údajně jsem popadl matku za ruku a táhl jí z domu, "Maminko, pojď rychle ven!". Doufejme, že teď bude nějakou dobu zase klid. Nerad bych, aby mi dům spadl na hlavu dřív, než ho zrenovuji a užiji si ho trošku v ne-havarijním stavu. No, na rozdíl od devaosmdesátých let minulého století nám tentokráte omítka nikde nepraskla a dům se zdá držet pořád ještě pohromadě. Asi ale přeci jenom vyztužím perlinkou všechny zdi, ona i prasklina neohrožující statiku domu je k nasrání.

Mým snem je, že nějaké takové zemětřesení zase hne trošku s podložím a ten pramen, co po řadě otřesů v devaosmdesátých letech vyrazil ve sklepě zase půjde jinam. Musím ale říct, že následující prakticky celý den menších i větších otřesů (tentokráte už jenom takové povahy, které člověk cítí/slyší uvnitř budov, kde je rezonance) moc uklidňující nebyly. To radši vodu ve sklepě.

Ne že by nedaleký zlom v zemské kůře moje přání nějak zajímala.