pondělí 24. prosince 2012

Chčasné a veselé!

Koho překvapí, že vánoce neslavím, ať zvedne ruku. Nikdo? Správně.

Nicméně moji rodiče vánoce slaví, moji kamarádi vánoce slaví, moji kolegové vánoce slaví a počítám, že i minimálně nějací moji čtenáři vánoce slaví. I já tedy vítám pár dní volna a dobrého jídla, takže slavím slunovrat a pomalé prodlužování dne s tím spojené. Juchů, už jenom čtvrt roku a nebudu do práce i z práce chodit za tmy!

Místo nějakého zprofanovaného betlému či vánočního stromku jsem si letos pro radost upekl z perníku něco barevnějšího s letní tématikou. Příští rok před vánoci to s radostí sež... sním.


Všem přeji šťastné a veselé prožití svátků vánočních a dobrý start do následujícího nového roku.

neděle 23. prosince 2012

Picha přechází plát

Řekl jsem si, že než z toho piedestalu, na který jsem si stoupl, spadnu na čumák a rozbiju si ho, tak udělám krůček dolů sám. Můj článek "Kapr není pes" rozhodně nepatří k tomu lepšímu, co jsem napsal. Vlastně v retrospektivě patří k tomu horšímu. No fuj, to jsem psal já? Nevěřím! Dokažte to!!

Uh.

Neztotožňuji se sice plně s kritikou Marka Pichy, který má o argumentaci vlastní blog (který bych měl navštěvovat častěji, pro své vlastní dobro), ale jádro jeho kritiky obsahuje větší než malé množství platných výtek a mé odpovědi byly, mírně řečeno, poněkud chaotické a nekonzistentní, ať už z jakýchkoliv důvodů. No dobře, dobře, mé odpovědi stály z půli za exkrement.

Nejvíce do očí bijící chyba bylo zřejmě přiřazení atributu logického klamu argumentum ad misericordiam appealu na emoce, který nebyl logicky nekonzistentní s postulovanou tezí. Což jsem sám v článku současně popíral a současně uznával, aniž jsem si to uvědomil. Tento appeal může být (podle mne je) přehnaný, neadekvátní, ale to z něj nečiní logický klam argumentum ad misericordiam, ale reductio ad absurdum - a bez širšího kontextu nelze říct, zda správně nebo špatné použité (a tudíž logický klam). Druhou markantní chybou bylo následně v komentářích, když jsem v důsledku nepozorného čtení slovní spojení "pacient s potlačenými kognitivními funkcemi" interpretoval jako "pacient ve vegetativním stavu", což je až příliš extrémní interpretace poměrně vágního vyjádření, jež zahrnuje kohokoliv od člověka s mírnou amnézií přes člověka s alzheimerovou nemocí až po, právě, člověka ve vegetativním stavu.

Pro další opravy doporučuji přečíst článek znovu. Dnes jsem vyhradil trochu času ten článek v rámci možností učesat a opravit s ohledem na ty výtky, jež mne přesvědčily o své validitě, plus pár dalších, které jsem si uvědomil sám. Markovi děkuji za komentáře. Budu si muset zvyknout, že už mě neposuzují jenom okresní hráči ale že jsem se dostal do příležitostného hledáčku profíků. (Co se toho týče, rád bych si přečetl nějaký rozbor svého článku "Private property", protože jsem internetovou osmózou zjistil, že jsou lidé, kteří ho četli, ale nesouhlasí s ním - ovšem nikdy nikde jsem nedostal žádné informace ohledně důvodů toho nesouhlasu.)

Změny jsou - a do budoucna budou (dej špagetové monstrum ať ne příliš často) - prováděny následovně, po vzoru jak jsem to udělal u článku Nekonečno potíží:
  • Nadále neplatný text je škrtnut. 
  • Eventuální nový text je napsán modře. 
To vše z důvodu, aby bylo dohledatelné, co bylo změněno.

pátek 21. prosince 2012

Shoggotologie

Taky jsem se už párkrát setkal s tvrzením, že teologie je věda. Dokonce mi toto bylo prezentováno i s "důkazem", čili linkem kam jinam, než na Karlovu Unvierzitu. Což samozřejmě není nic jiného, než argumentum ad verecundiam a jako takovému jsem se tomu vysmál. Za použití logické argumentace, chobotopitelně.

Ale to, co je na té stránce napsáno, je skutečně perla. Na pohled hezké, ale ve skutečnosti exkrement poraněného a nemocného tvora:
Teologie jako vědecká disciplína platila od dávných dob za královnu mezi vědami. I dnes je společně s filozofií a dalšími humanitními obory jednou z velmi důležitých disciplín, jejiž[sic] znalost umožňuje člověku rozumět sám sobě, společnosti, světu a Bohu.
Občas mi sem zabrousí nejméně tři filozofové, na ty bych teď měl tedy otázku - jak vnímáte, že vaše profese je takto stavěna na roveň s (vlastně malinko pod) teologií? Současně s přihlédnutím k tomu, že filozofie sama rovněž není věda, i když věda z filozofie vzešla a filozofie stále ještě má hodně co říct?

Troufnu si odhadnout, že exaktní vědci napříč všemi obory nejsou zrovna hin z toho, že teologové takto značně nepokorně a neskromně sami sebe v podstatě prohlásili za krále mezi vědci (nepřímo, za použití debatní falše argumentum ad antiquitatem, a skutečně si tentokráte myslím, že tato interpretace je správná - teologové jsou nafoukaná pakáž). Odhaduji to na základě toho, že vědci jsou, více než kterákoliv jiná demografická skupina, dosti agnostičtí/ateističtí. Je-li nějaká královna mezi vědami, je to podle mého názoru fyzika. Ale i o tom by se dalo pohádat, protože všechny vědy jsou navzájem propojené a jakákoliv hierarchie bude víceméně více než méně arbitrární.

Teologie v podstatě vůbec není věda, o nic víc než Shoggotologie. Což je krásně shrnuto v článku, který si troufnu nyní doporučit. A to vehementně, nejméně třikrát.

středa 19. prosince 2012

Kapr není pes

Fasciklující. Predvánoční dnešek nám naservíroval super událost, komentovanou ještě suprovějším článečkem na novinkách. Suprový je článeček samozřejmě právě proto, protože obsahuje/popisuje/dokumentuje, chybnou argumentaci, která mne svou nesmyslností probrala z letargie.

Protestní happeningy osobně tedy rovněž nemám rád. Jedná se veskrze o ad absurdum konstrukty, což by samo o sobě nevadilo, ovšem vadí to tehdy, jedná-li se o konstrukty interně nekonzistentní a logicky neplatné. A mezi takové patří, alespoň podle informací v tomto článku, i tento.
„Cílem této akce je ukázat, jak neskutečně absurdní je slavit tzv. svátky míru a lásky těmito pouličními jatkami. Lidé jsou zděšení, že bychom porcovali psy na maso, ale v mnoha zemích se toto skutečně děje, tamním obyvatelům to přijde úplně stejně normální jako našim zabíjet kapry. Přitom kapr cítí bolest ve stejné míře jako psi,“ tvrdí Voršilka.
V poslední větě prohlášení pana Voršilky je skryt logický klam už párkrát zmiňovaný, a to mlžení významů. Tedy v případě, že uváděný kvantifikátor "ve stejné míře" je míněn tak, že vnímání bolesti kapry je stejné jako vnímání bolesti psy, a to jak na úrovni fyziologické, tak na úrovni psychické/psychosomatické. Pokud je to míněno jinak, nelze to z tohoto článku usoudit, vycházím proto z této interpretace.  I když je pravdou, že kapr má, stejně jako pes, fyziologické předpoklady pro vnímání bolesti, tímto podobnost končí.

Není nutné vůbec citovat vědeckou literaturu, snad každý má ve svém okolí nějakého toho bolestýna a každý alespoň z doslechu zná někoho, kdo se hned tak nějaké bolesti nelekne. Téměř každý (s výjimkou lidí s CIP) si může vyzkoušet, že rána pěstí do kolene bolí méně než cvrnknutí palcem do oka. Cítění bolesti tedy evidentně není jednotné nejen napříč populací jedinců téhož druhu, ale dokonce ani napříč tělem jedince z toho prostého důvodu, že koncentrace a citlivost smyslů a nervových zakončení má určitou variaci. Není tedy důvod předpokládat ani čistě fyziologicky, že průměrný kapr je schopen cítit bolest stejným způsobem a stejnou měrou jako průměrný pes, neboť oba živočichy dělí značně dlouhá evoluční historie, během níž byli vystaveni zcela odlišným selekčním tlakům. I bez hledání v odborné literatuře si troufnu říci, že bude mezi kapry a psy značný rozdíl v počtu nervových zakončení schopných cítit bolest i v jejich rozložení (absolutním i relativním) v těle.

Bolest ovšem není čistě fyzická záležitost, má i psychickou složku, a pro kombinaci této psychické složky s fyziologickými podněty je mnohem vhodnější použít výraz "utrpení", jejž má pan Voršilka zřejmě na mysli. Poté je však mnohem dubióznější předpokládat, že jsou kapr a pes zcela ekvivalentní a v tomto ohledu zaměnitelní.

Mozek kapra  (viz obrázek vpravo, převzatý z článku, který se ani nepokouším pochopit) je menší než váš malíček. Váží jen pár gramů, a z toho odhadem polovina jsou čichový a optický lalok, jejichž jedinou úlohou je zpracování signálů z těchto dvou smyslů. Cerebrum, tedy ta část mozku, která zodpovídá za kognitivní funkce, jde popsat jen jedním adekvátním čekým termínem - pidi vidi nevidi. Toto všechno platí ať o kapřím mozku uvažujeme v jednotkách objemových, v poměru velikost mozku/velikost těla či v počtu synapsí v jednotlivých sekcích - vždy vám vyjde, že mnohem větší význam mají části zabývající se čistě fyziologickými a automatickými procesy a kognitivní složka je v podstatě zanedbatelná (i když ne nulová).

U psa to už je jiné kafe (obrázek je převzat z Wikipedie). Zde už je cerebrum obrovské, pouhým odhadem více než 80% mozku. A toto opět zůstane, ať to posuzujeme jakkoliv - pes má mnohem více mozkových buněk v cerebru, než v jiných částech mozku, mnohem více funkčních synapsí, jeho cerebrum je větší v poměru k tělu atd. atp. I pouhým pohledem lze tedy usoudit, že kognitivní funkce - a tudíž i schopnost trpět - budou u psa řádově úplně jinde, než u kapra. Respektive že budou řádově mnohem sofistikovanější, bohatší, silnější, plastičtější (ontogenicky i evolučně) a budou podléhat výrazně větší variaci (rovněž ontogenicky i evolučně).

A to je jádro logického klamu mlžení významů, kdy je jedno slovo prezentováno coby prezentující dva fenomény/koncepty/předměty. Použití tohoto jednoho slova pak je použito coby implikace zaměnitelnosti či rovnosti těchto fenoménů, což ovšem při podrobnější faktografické analýze není pravdou.

Považuji toto za velmi důležité při diskuzi o morálnosti nějakého jednání ve vztahu k bolesti. Protože schopnost cítit bolest na fyziologické úrovni nevypovídá nic o tom, zda si příslušný tvor bolest uvědomuje a zda tudíž je schopen trpět. Příkladem budiž žížala, která je schopna bolest cítit a bodnete-li do ní jehlou, uhne. Jenže, jak dokazují studie s fMRI, člověk je schopen bolest nejen přímo cítit, ale i předvídat a očekávat - a v důsledku tohoto předvídání a očekávání i trpět i bez toho, aby bolest byla vyvolána přímým fyzickým poškozením těla. Prot nelze automaticky v případě bolesti činit morální soudy napříč živočišnou říší na základě pouhé přítomnosti receptorů bolesti a reflexivní/instinktniví reakce na ni, lze zde předpokládat - a domnívám se, že i demonstrovat - existenci kontinua od tvorů jednodušších až po sofistikovanější. Jako ostatně u řady jiných fenoménů.

Já nepochybuji, že pan Voršilka vše řekl s dobrou vírou, že to, co říká, je správné. On to tak totiž cítí, protože dodatkem k logickému klamu mlžení významů se stal obětí - a zároveň je propagátorem - dalšího logického klamu, a to je argumentum ad misericordiam. Celý ten happening je toho důkazem - jedná se o jednoduchý appeal na city, jehož jediným účelem je vyvolat identifikaci se s kaprem na základě emoční projekce. Se psy se značně identifikujeme, v naší kultuře jsou chováni jako mazlíčci a proto jim - někdy správně, někdy přehnaně, někdy úplně nesmyslně - přisuzujeme své vlastnosti a cítíme s nimi hodně empatie. A cílem happeningu je přenést tuto empatii i na kapry.

Při morálních argumentech je určitý appeal na emoce nezbytný, bez schopnosti empatie není možné vynášet morální soudy. Nicméně appeal na city v podobně do absurdna vyhnaných formách Argumentum ad misericordiam je velmi častým nástrojem propagandy, jak a to nejen pozitivní, tak  ale i negativní. Je to velmi účinný nástroj manipulace, který u mne má ovšem za následek jediné - naseru se. A to i v případě, že se argumentující snaží propagovat stanovisko, s nímž v principu souhlasím. Jak ostatně říká hned další odstavec článku. Což je tento případ, s následným odstavcem článku namnoze nemám problém.

Každý, kdo se podívá do kádí, musí podle něj uznat, že kapři trpí, bývají poranění, pomlácení, hází se s nimi jako s uhlím, když se přehazují z nádoby do nádoby, jsou vystresovaní manipulací, hladoví a vyčerpaní, protože od výlovu nežrali. V neposlední řadě Voršilkovi vadí neodborné zabíjení.
Ano, to všechno je pravda. Tedy částečně. Kapr je studenokrevný tvor, který na zimu prakticky hibernuje, takže s tím hladověním to nebude až tak strašné. Ale pomlácení, poranění, stres? Nepochybně. Nepochybně by bylo možné, a morálně i vhodné, toto redukovat na možné minimum - tzn. kapry ihned po výlovu zabít, vykuchat, zamrazit. Pořád ještě by bylo možné je prodávat poměrně levně, beztak většinu ceny tvoří "sváteční" přirážka.

Bohužel po uvedení - lajdáckém - platného argumentu argumentace proti zabíjení kaprů končí a slovo dostává druhá strana. A ta si nevede o moc lépe. Vlastně si vede o dost hůře.
Jindřich Vintr z pražského rybářského svazu Právu potvrdil, že to, co se kaprům děje před Vánocemi, jim opravdu nesvědčí. Vzhledem k tomu, že kapři jsou v kurzu jednou za rok, lze to z jeho pohledu akceptovat. „Ani drůbeži v klecích, kravám ve výběhu, zvěři v zoo to nesvědčí. Ale to bychom se museli stát vegetariány, případně vegany, abychom mohli s čistým svědomím říct, že přírodě neškodíme,“ uvedl.
Zde je tedy hned z počátku zcela arbitrární relativizace problému - utrpení zvířat lze akceptovat, protože panu Vintrovi to tak prostě připadá oukidouky. Ehm, proti tomu může argumentovat eto/ekovegan tím, že jemu to oukidouky nepřipadá a můžou hrát slovní pink-ponk do soudného dne. Arbitrární soudy nikdy žádnou debatu nikam neposunou, jsou to argumentačně mrtvé body. No a dále pan Vintr pokračuje zmíněním úplného nesmyslu, kterým samozřejmě nahrává na smeč ignorantským eto/ekoveganům . Tvrdit, že veganství/vegetariánství je životní styl, jež přírodě neškodí, je nesmysl. Pan Vintr touto jednou větou servíruje svým oponentům falešné dilema (jak již jsem zmínil dříve, i produkce veganské/vegetariánské stravy vede k zabíjení a utrpení zvířat, opět zde existuje přechod a černobílé myšlení je vadné), které oni s radostí použijí - a používají - proti argumentům, jež on (ne)uvádí pro svůj souhlas se zabíjením kaprů.
„Kapra nejím, právě proto, že nechci podporovat jejich zabíjení,“ reagovala přihlížející slečna. Na dotaz, na čem si tedy pochutná při štědrovečerní večeři, odpověděla, že si dá řízek. Ale že by mohlo trpět i prase, ovšem odmítla připustit. „To je něco jiného,“ uzavřela rázně debatu.
Ona anonymní slečna má pravdu - je morálně správné nejíst vánoční kapry, aby se omezilo jejich v podstatě zbytečné "tradiční" utrpení. Je nesmyslné něčemu takovému odporovat tím, že to nevyřeší současně problém utrpení prasat. Co kdyby slečna byla vegetariánka, ptal by se jí redaktor, jak se srovná s utrpením myší pod koly traktorů? V obou případech se jedná by se mohlo jednat na straně pana redaktora o klamání nirvánou, což ovšem je málokdo schopný bez tréninku rozklíčovat. Kapři trpí jednou do roka, a v podstatě jen kvůli tradici. Toto utrpení lze omezit bez toho, že by byl kdokoliv zdravotně, ekonomicky či jakkoliv jinak ohrožen či omezen (argumenty tradicí pochopitelně odmítám, neb jsou všechny logické klamy samy o sobě). Je-li tedy debatováno o kaprech, svádět debatu k prasatům je trochu nefér, a nevyhnutelně to povede k nějaké zkratkovité ad hoc reakci (viz dále). Těžko vynést definitivní soud bez přesného přepisu co a jak bylo řečeno.

Ovšem ani kdybychom všichni naráz přestali jíst kapry, kapry to nezbaví utrpení - stejně by byli loveni predátory, umírali by na nemoci, na hlad, udušením v zimě atp. To je prostě realita života. Výlov a humánní rychlé zabití z tohoto hlediska nepředstavují o nic větší morální dilema, než ponechání rybníku "přírodě samé" a dalo by se dokonce přesvědčivě argumentovat pro to, že se jedná o volbu morálnější. Je-li utrpení nějakých tvorů způsobené lidmi menší nebo rovné tomu, jež by se vyskytovalo bez lidí, není prostě moc co řešit.

Současně je však odpověď oné anonymní slečny chybná. Utrpení prasat ve velkochovech a na jatkách je sice "něco jiného", ale asi jinak, než zamýšlela. Je kvantitativně i kvalitativně nepochybně horší než utrpení kaprů, protože prase má opět značně pokročilé kognitivní schopnosti a v důsledku těchto kognitivních schopností je proto prase nepochybně schopné více trpět například při transportu a následně na jatkách, než kapr. Je proto morálně na místě se nad jejich utrpením  zamýšlet, zohledňovat je a v rámci společenských i individuálních možností jej minimalizovat.

Nicméně stejně tak, jako skutečnost, že řešení jednoho problému nemusí automaticky znamenat, že musí být vyřešen problém jiný, ani nemusíme pro řešení tak globálního a komplikovaného problému, jako je utrpení živých tvorů, všichni táhnout stejným směrem a za stejné lano. Když někdo přispěje svou troškou do mlýna tím, že si nekoupí vánočního kapra, je to rovněž uvědomělostní krůček do onoho morálního kopce, před nímž coby společnost i coby jednotlivci stojíme a ještě dlouho stát budeme. Nemusíme být všichni vegani ani se vzdát vánoční tradice naráz - stačí, když se nad tím zamyslíme a toto zamyšlení správně dále komunikujeme. Cesta do kopce je koneckonců namáhavá a chce čas -  je hloupé, dětinské a konraproduktivní snažit se na něj vyskočit nebo bědovat nad tím, že do něj nejdeme všichhni stejně rychle. Nejsme, koneckonců, všichni stejní a nemáme stejné možnosti, ale to už moc filozofuji.

Počítání.

Ty, kdož si toho ještě nevšimli, bych rád upozornil na census ateistů. Nechte se spočítat, zatím má Česká republika méně započítaných ateistů, než slovensko.

pondělí 10. prosince 2012

...A proč je nebe modré?

Dnešní XKCD komix mne donutil k zamyšlení. Samozřejmě jsem jako dítě tutéž otázku kladl rodičům taky, a nevybavuji si, že bych někdy dostal nějakou dobrou odpověď. Nemám jim to tedy nikterak za zlé, nemají žádné zvláštní vzdělání a z palce si to vycucat nemohli. Ale ta dodatečná otázka položená tímhle zvědavým dítkem v komixu je zajímavá. Proč je nebe modré, a ne fialové, když je jeho barva způsobena rozptylem krátkovlnného viditelného záření?

Zamyslel jsem se nad tím, jak bych na tohle odpovídal já, kdyby mi tu otázku položil nějaký protivný spratek. Pardon, zvědavé dítko. Třeba můj synovec, ten mi občas klade podobné otázky (i když ne tuhle konkrétní). První odpověď by byla, že nevím, že se nad  tím musím trochu zamyslet.

No, zamyslel jsem se nad tím teď cestou z práce a moje úvaha je následující:

Denní obloha není jednolitě modrá. Je bílá v okolí slunce, světle modrá/modrozelená/tyrkysová trochu dál a tmavě modrá nejdál od slunce. Není červená, protože červené světlo má delší vlnovou délku a tudíž jde atmosférou "rovněji" zatímco modré se zalomí více a to způsobuje modrost oblohy. Tolik učivo základní školy. Logicky to ale vypadá, že by obloha podle této logiky měla být skutečně fialová. Ale není. Důvody jsou podle mého dva, a barva oblohy, jak ji vidí lidé, je důsledkem obou.
  1. Slunce vyzařuje silněji v té části spektra, již vnímáme jako "modrou" než v té, již vnímáme jako "fialovou".
  2. Lidské oko je na modrou barvu velmi citlivé, zatímco směrem k fialové už jeho citlivost výrazně klesá (o tom už jsem psal).
A teď nechám na vás, ať si to přeberete, a jdu se sám podívat na google, jestli jsem si to vydedukoval  správně nebo ne.

sobota 8. prosince 2012

Jeden z konců řetězu.

Řetězové maily u mně vždy skončí a dál je nepošlu. Ani ten, který mi vyhrožoval impotencí a upadnutím genitálií, ani ten který sliboval sbírat peníze na invalidní děvčátko, ani ten, který se tvářil jako propagace střízlivosti za volantem.

Řetězové blogování je pro mne novinka. Setkal jsem se s tím fenoménem na youtube, ale nějak jsem nikdy nepochopil pointu. Ale budiž, můžu pro jednou zkusit nebýt asociál. Trošku (viz dále). Ostatně, měl jsem v úmyslu něco podobného psát tak jako tak.

A) Nejprve o sobě napiš 11 zajímavostí:
  1. Zajímavé asi je, že na sobě nevidím nic zajímavého. Neobvyklého? Ano. Nestandardního? Rovněž. Ale zajímavého? Nic. Kdybyste mne potkali na ulici, neohlédnete se za mnou ať už máte jakékoliv pohlaví, sexuální orientaci a sociální status.
  2. Narodil jsem se v pátek třináctého. To by někomu mohlo připadat zajímavé.
  3. Nemám to v hlavě asi docela v pořádku. Tedy mozkoškraba jsem ještě nikdy nenavštívil, ale občas je mi připomínáno - naposledy minulý týden - že to, jak vidím a vnímám věci já, a jak o nich uvažuji, není v žádném případě "normální". Je možné - a já to mám příliš na háku, abych si opatřil skutečnou diagnózu - že se pohybuji někde v oblasti vysoce funkčního Aspegerova syndromu. Každopádně některé symptomy na mě nepasují vůbec, některé ale naopak až moc přesně, a tři různé orientační online testy (čistě náhodou byl každý v jiném jazyce, což je asi taky zajímavé) mi naznačily, že pravděpodobnost této mentální poruchy je u mne rozhodně větší než malá. Ovšem jak již jsem řekl, diagnózu nemám a nikdy asi ani mít nebudu, protože jsem přesvědčen, že by mi stejně byla v podstatě k ničemu.
  4. Zajímavé asi i je, jak šikovný a zároveň nešikovný dokáži být. Neumím dodnes pořádně jezdit na kole. Při tančení si svážu nohy na uzel. Zkusím-li si stoupnout na lyže, v lepším případě zplužím svah, v horším si narazím kostrč či bradu - snahy naučit mne lyžovat skončily týdenním absolutním fiaskem. A přitom s rovnováhou potíže nemám, bez obtíží udělám všechny možné testy v stoje na jedné noze se zavázanýma očima. Tužku držím jako prase kost a svoje písmo sám nepřečtu. Ale s mou jemnou motorikou není nic v nepořádku, umím kreslit, řezbovat, modelovat, truhlařit.
  5. Co se dále osobnosti týče, na škále Myers-Briggs vykazuji nevyhraněnost v oblasti zpracování informací, jsem přesně na hraně mezi "sensing" a "intuitive" zatímco v ostatních třech kritériích jsem už vždy silně (přes 75%) buď čehý, nebo hot.
  6. Již od patnácti let pěstuji bonsaje. To už bude tedy přes dvacet let. Takže některé stromky, jež jsem zasadil, jsou tedy starší než někteří moji čtenáři. Zajímavé je i, že některé moje stromky jsou starší než já, protože pěstování květin máme v rodině a já zbonsajoval některé pokojové rostliny, které pěstovala už moje matka.
  7. Taky jsem býval lehce pověrčivý, ač teď jsem výrazně antipověrčivý. Vlažně jsem věřil v existenci kosmické energie Ki a myslel jsem si, že vysvětluje schopnost karatisty přerazit holou rukou cihlu. Věřil jsem v kelstský horoskop a silně jsem se ztotožňoval se svým stromem. Jenže jsem těm věcem věřil jenom tak dlouho, dokud jsem neměl informace vyvracející jejich validitu. S postupem času ze mě pověry opadávaly jedna za druhou, až jsem nakonec kolem pětadvacátého roku života ztratil i tu poslední a stal jsem se oficiálně sucharem.
  8. Nejsem nijak zvláště sečtělý co se týče filosofie, argumentace a logiky, ale působím občas dojmem, že jsem (zejména na nefilozofy, počítám, že odporníka bych zvládl takto tahat za nos maximálně do prvního špatně použitého termitu). Každopádně to, že někdo občas do debaty vhodí nějaké to latinské slovíčko ještě neznamená, že není tupější než olověná kudla a je dobré toto ponaučení mít na paměti i vůči mě.
  9. U zkoušky z technické chemie jsem si vycucal z palce jeden výrobní postup, protože jsem se vůbec nenamáhal se ho naučit. Pan Prof. Ing. ____ _____ CSc. se na mne hloubavě podíval a řekl mi, že sice striktně vzato by ten postup takhle fungoval, ale příslušná chemikálie se takhle ve skutečnosti nevyrábí a je tam v reálu jeden meziprodukt navíc. A že mi dá z milosti dvojku za to, jak krásně jsem zaimprovizoval, ale že bych neměl v životě příliš spoléhat na svou schopnost dedukce a snažit se více šrotit. Chápu, proč to říkal, a souhlasím s jeho sentimentem, ale naštěstí se mi podařilo najít si prozatím pracovní niku, kde je tato schopnost improvizace vhodná, ba žádoucí, neboť šrotit se můj mozek prostě není schopen.
  10. Používal jsem svůj avatar zlého úsměvu na internetu přes pět let, než jsem se dozvěděl, že to je jakýsi "The Guy" a maskot nějaké kapely, od níž jsem v životě neslyšel ani notu.
  11. Nemám hudební sluch ani smysl pro rytmus, neumím číst noty, neumím hrát na žádný hudební nástroj, na zpěv a pískání bych měl mít zbrojní pas, ale mám rád hudbu celé řady žánrů, včetně vážné.
B) Odpovědi na 11 otázek:
  1. Pokud bys měl/a ztratit schopnost vidět jednu z těchto barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová –, která by to byla?
    Otázka nedává smysl, takže nevím, co na ní odpovědět. Barvy nejsou diskrétní šuplíčky, jsou to oblasti na kontinuelním spektru, které plynule přechází jedna v druhou. Mezi oranžovou a červenou není žádná čára přesně ukazující, od které vlnové délky jedna končí a druhá začíná. Ale kdyby barvy byly diskrétní, tak asi nejméně bych postrádal fialovou. Vyskytuje se v přírodě a v mém okolí nejméně často, takže by to nebyla zas až taková ztráta.
  2. Který rok Tvého života byl nejpamětihodnější – ať už proto, že byl skvělý, příšerný, ujetý atd. – a proč?
    Asi žádný. Při nejlepší vůli si prostě nevybavím, že by nějaký rok mého života byl něčím výjimečný, ani v dobrém, ani ve zlém. Víceméně všech 36 stálo za exkrement a vypadá to, že následující nebudou o nic lepší.
  3. Máš rád/a nějakou slavnou osobnost (žijící či mrtvou), jejíž názory jsou z velké části protikladné Tvým – a přesto ji obdivuješ?
    Je celá řada osobností, které mají vlastnosti protikladné mým, jež obdivuji. Ale nevím o žádné, jejíž názory jsou z podstatné části protikladné mým, již bych obdivoval. Samozřejmě není na světě asi nikdo, slavný či neslavný, s nímž bych souhlasil ve všem na 100 %. Ale pokud někoho obdivuji, není to kvůli úspěchu, slávě či moci, ale právě kvůli názorům, které byly pokrokové a pro mne třeba i formativní (a tudíž následně mnou převzaté a dále rozvíjené). Proto je prakticky nemožné pro mne někoho obdivovat a mít z velké části protikladné názory.
  4. Kdybys měl/a být bohem či bohyní v nějakém pohanském pantheonu, kým bys byl/a?
    Loki. Ne, že bych se s ním nějak ztotožňoval. Prostě mi vytanulo jeho jméno na mysli, protože jsem o něm před nedávnem četl. Jinak se v pohanských pantheonech nevyznám. Nevidím důvod.
  5. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „dobro“?
    Matka (má konkrétní).
  6. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „zlo“?
    Válka (jakákoliv).
  7. Souhlasíš s větou „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ (z filmu Vyšší princip)
    Souhlasím se sentimentem, nesouhlasím s formulací. Slovo vražda má negativní konotace, zatímco zabití tyrana je pokus o pozitivní věc, je to akt v zájmu blaha vyššího celku, pokus o pohnutí společnosti kousek výše na morálním terénu. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby tyrani neexistovali. Kdyby...
  8. Myslíš, že existují „eticky toxická“ umělecká díla, tedy díla, které mohou člověka učinit zlým? A pokud ano, měla by být taková díla cenzurována?
    Nikdy jsem o tomhle nepřemýšlel. Ne, nevybavuji si žádné takové umělecké dílo.
  9. Existuje nějaké umělecké dílo, jež vzniklo před začátkem našeho letopočtu, které tě oslovuje? A pokud ano, čím?
    Ano, jeskynní malby v Altamirské jeskyni a celá řada jeskynních maleb. Fascinují mne od dětství a dokonce byly tématem jednoho mého obrazu, který jsem namaloval ještě jako malý piskoř.


    Nevím čím to je, prostě se mi nesmírně líbí. Líbí se mi, jak umělec zvířata zjednodušil, aniž by ztratila své typické charakteristiky. Jsou abstraktní a realistická zároveň. Líbí se mi barevná kompozice celé řady jeskynních maleb. Prostě je to žůžo, i když v reálu jsem neviděl nikdy žádnou a nepochybuji, že kvalitní osvětlení při fotografování jim dost pomáhá.
  10. Líbí se Ti (jako estetický objekt) výbuch jaderné zbraně?
    Ne.
  11. Kdybys měl/a možnost stát se na jeden okamžik všemohoucím Bohem a něco na světě změnit, co bys udělal/a?
    Podobně jako u barev shledávám obtížným zamýšlet se nad hypotetickým scénářem, který je vnitřně logicky nekonzistentní. Všemohoucnost je logický protimluv. Ale je-li myšleno všemohoucí v rámci fyzikálních možností aktuálního vesmíru, a světem je myšlena planeta Země, a jedním okamžikem je myšlen takový časový interval umožňující mi změnit jenom jednu věc (což je opět další protimluv i s onou omezenou všemohoucností, cifix), tak jsem trhán mezi sobeckou touhou zlepšit svůj život a alturistickou touhou učinit vzdělání přístupné všem lidem na světě bez ohledu na jejich ekonomickou situaci. Byl-li bych sobec či altruista opravdu nemohu říct. Prostě nevím. V reálném životě jsem byl altruistický i sobecký, nevím, co by se mnou udělala všemohoucnost.
C) Nominování jedenácti dalších v řadě.
Nu, a zde pohádka končí, milé děti. Kdybych se na hlavu stavěl, nemohu nominovat jedenáct dalších bloggerů, protože prostě nečtu jedenáct blogů, ani kdybych započítal i ty psané anglicky. Vím, že řada mých čtenářů, registrovaných i neregistrovaných, má blogy. Občas na některé zabrousím, většinou ale ne. Neberte si to nikdo osobně, to je prostě čistě časová záležitost.
Takže jedenácti dalším to nepošlu. Ono to stejně u někoho někdy někde skončit musí, protože kdyby každý blogger poslal jedenácti dalším, tak už u osmého v řadě by bylo nutné to poslat více lidem, než kolik je občanů České Republiky, a u jedenáctého v řadě více lidem, než kolik jich tato planeta nese.

pátek 7. prosince 2012

Sebevražda rozumu

Takže tři lidé spáchali společně sebevraždu, přičemž se na tom předtím domluvili na internetu. Je těžké takovým případům zabránit, takže je nesmyslné vinit společnost a vůbec kohokoliv. Když se někdo rozhodne spáchat nedemonstrativní sebevraždu, většinou se mu to povede.

Nicméně já nechci psát o této tragédii, víceméně k tomu není co říct. Rád bych se ale vyjádřil k vedoucím komentářům - a to oběma.

Je smutné, že jeden dostal tolik plusů a druhý tolik mínusů. Oba by měly dostat jenom mínusy, protože oba jsou stejně pitomé. Vlastně jsou oba stejné, protože oba vycházejí ze stejné argumentační chyby.

V argumentaci a logice se tomuto logickému klamu říká "ad hoc argumentace". Tento logický klam jsem už několikrát zmínil, ale ještě nemá svůj vlastní článek. Jedná se o spěšné a účelové napasovávání interpretace náhodných faktů tak, aby odpovídala předem zastávanému názoru, přičemž logika jde stranou. Je to hodně často logickým klamem samoaplikovaným - tzn. lidé se tímto způsobem nesnaží až tak často vyhrát debaty či přesvědčit ostatní, ale používají jej k posilování a udržování vlastních názorů, předsudků a podujatostí.

V psychologii je pro toto chování, vůči němuž jsme náchylní více nebo méně úplně všichni (do určité míry je to zřejmě důsledkem heuristických zkratek, jež lidský mozek používá), odborný název "racionalizace". Je poměrně snadné a zároveň nebezpečné tomu podlehnout, protože zejména inteligentní lidé pak mohou být extrémně dobří v hledání výmluv pro všechno možné a dokáží pak tvrdohlavě přímo aktivně přehlížet i do očí bijící fakta jako expert. Tímto způsobem se rodí a udržují při životě nejrůznější konspirační teorie a i právě už vícekráte cupované alternativní medicíny a podobné ptákoviny. Takto vznikají sebevědomí laici.

To, že článek samotný o důvodech sebevraždy oněch tří nešťastníků nic neříká, je silným indikátorem toho, že se v obou případech jedná právě o ad hoc racionalizace komentátorů. Mají prostě nějaký názor a (vhodná) fakta jsou interpretována tak, aby tomuto názoru zdánlivě dodávala váhu. Je ovšem vhodné před vypuštěním nějakého komentáře na internet použít google a podívat se, co na to širší realita. A ta říká, že sebevraždy u nás prakticky konstantně klesají od roku 1970, s trendem prakticky nepřerušeným změnou režimu v roce 1989. Bohužel nemohu najít číselná data pro graf, takže nemohu říct zda nárůst za posledních pár let je statisticky významný nebo zda se jedná o pouhou normální fluktuaci dat vzhledem k nastavenému trendu (který bude zřejmě limitně se blížící nule). Odhadem podle grafu bych si tipl, že to druhé je pravdou. Každopádně ne, globálně viděno komunisté nepřiváděli lidi nijak abnormálně k sebevraždám, a ani současný režim tak nečiní. Nepochybně jsou a byli a za jakéhokoliv režimu budou jedinci tím kterým režimem k sebevraždě dohnáni, ale obecně viděno dnes žijeme z tohoto hlediska v bezprecedentně skvělé době, kdy lidé sebevraždy až tak moc nepáchají.

Ne že by případná korelace dodávala váhu argumentu, korelace sama o sobě nic moc neříká. Ale vypustit nějaký rádoby argument, který není podložen ani korelací dat s postulovaným závěrem, není ničí dobrou vizitkou.

sobota 1. prosince 2012

Není všechno EU blbost, co se lidem nelíbí.

Jsem zastánce Evropské Unie, i když nesouhlasím s některými současnými kroky a stavy, a některá nařízení, jež chodí z Bruselu, jsou skutečně na hlavu postavená a odtržená od reality. Jenže je třeba si uvědomit, že řada nařízení a norem má skutečně smysl - a jak ukázala nedávná aférka s vyhodnocováním petic prezidentských kandidátů, jejich znalost může ušetřit plno potíží a práce s vynalézáním kola. Nesmyslná a absurdní nařízení jsou jenom špičkou ledovce, bohužel špičkou nejvíce diskutovanou médii.

Co mi ale leze na nervy je, když je nějaké smysluplné nařízení prezentované jako nesmyslné jenom proto, protože se většině lidí nelíbí a většina lidí jej nechápe (někdy proto, protože nebylo správně komunikováno médii). Mám nyní konkrétně na mysli toto.
... směrnice o velikosti slepičích klecí, kvůli níž letos výrazně zdražila vejce.
Smyslem tohoto nařízení totiž nikdy nebylo regulovat cenu vajec, a zvýšení její ceny u nás je jenom vedlejším účinkem. A účinkem, který při nejlepší vůli nelze považovat za nějak zásadně špatný, ať se to někomu líbí nebo ne. Česká republika má hodně obézních lidí, a lidí s kardiovaskulárními problémy, přičemž tyto problémy jsou prokazatelně u podstatného procenta lidí napojeny na nadměrnou konzumaci živočišných produktů, kterými se většina lidí láduje těžce více, než je zdrávo. Několikanásobně více.

Nejsem vegetarián ani vegan, a vím proč, ale jsem obeznámen s argumentací na obou stranách této pomyslné barikády. A na obou stranách jsou argumenty dobré a argumenty špatné. Nesouhlasím s etickými argumenty proti zabíjení zvířat, protože většina (vlastně všechny, s nimiž jsem se setkal) z nich je postavená na jejich těžké antropmorfizaci. A navíc není možné nezabíjet zvířata, a to ani při produkci veganské stravy. Jedna taková moje veganská známá se emočně sesypala, když jsem jí poukázal fakt, že i když třešně nejprve rozřízne a sní jen ty nečervavé, tak ty červy stejně namnoze zabije, protože následně vyschnou, jsou rozmačkáni a/nebo nemají možnost se zakuklit. Proto považuji za důležité, aby i dobrá životní rozhodnutí byla činěna na základě dobrých informací a platných argumentů a mezi takové v tomto případě nepatří argumenty stojící na falešném dilematu "zabíjet či nezabíjet".

Nicméně i když je antropomorfizací přisuzovat většině zvířat schopnost chápat smrt a mít koncept života, není antropomorfizací přisuzovat jim schopnost strádat v důsledku stresu vyvolaného neschopností naplnit jejich bazální biologické potřeby. A mezi biologické potřeby nepatří jenom žrádlo, ale i například pohyb, kontakt s ostatními zvířaty, určitá rozmanitost stimulů v prostředí atp. Toto jsou ověřitelná fakta, do určité míry měřitelná a reprodukovatelná.

Nemůžeme změnit svou biologickou podstatu a stát se býložravci. Člověk jako biologický druh je tvor omnivorní, a i když je zde značná variace biologického optima poměru živočišná/rostlinná strava pro jedince, tento fakt nelze ignorovat u nikoho. Co ale ovlivnit můžeme, jako jedinci i jako společnost, je, jak tuto svou biologickou potřebu naplníme. Jsme jeden z mála živých tvorů na této planetě, který má schopnost sebeuvědomění, sebereflexe a empatie. Jsme možná jediný živý tvor na této planetě schopný morálních úvah a soudů. Jako takoví máme morální povinnost snažit se, v rámci možností, minimalizovat utrpení. To jest i utrpení zvířat.

Výše uvedené nařízení evropské unie mělo, pokud se dobře pamatuji, za úkol zvýšit úroveň etického zacházení se zvířaty ve velkochovech snížením jejich utrpení v klecích tím, že v nich budou mít trochu více místa pro pohyb a místo, kde si mohou hrabat (což, jak ví každý venkovan, mají slepice natvrdo neprogramováno v mozku, a zkusí tudíž hrabat i na betonu). Zda tuto funkci plní nebo ne, a jak dobře, nevím, protože to až tak moc nesleduji. Ale argumentovat proti němu tím, že zvýšilo cenu vajec, znamená argumentovat proti něčemu jinému, než byl jeho účel, a jedná se tudíž o uzenáče.

čtvrtek 29. listopadu 2012

Sexmašina na salát

Dnešní novinky naservírovaly perfektní článek pro vegany, kteří se rádi cítí nadřazení a každá záminka pro koukání na všechny ostatní svrchu je jim dobrá.   Nadpis je vskutku bezchybný: "Vegetariáni mají lepší sexuální život". Samozřejmě, že důvodem tohoto senzacoidního titulku článku bylo přesně to, aby na něj každý klikl. Nejsem ovšem tak docela přesvědčen, že ho každý, kdo na ten odkaz klikne, i přečte. A ne každý, kdo přečte, pochopí.

Už jsem na svém blogu novinkovské články o vědeckých objevech nejen haněl, ale i hájil, ale tenhle si žádnou obhajobu nezaslouží. Je to totiž absolutní blábol, který díky své elektronické podobě bohužel nemá ani to poslední použití, jež mají bláboly vytištěné na papíře.

Podívejme se na to lehce popořadě:
Nejenže jsou vegetariáni v průměru zdravější a štíhlejší, jsou vystavení menšímu riziku srdečních onemocnění, mrtvice, cukrovky, obezity i rakoviny, ale navíc si užívají lepší sex než lidé konzumující maso.
Tenhle odstavec je ještě jakžtakž v pořádku díky magickému slovnímu spojení "v průměru". Potud žádné výhrady, protože tato formulace nevylučuje existenci výjimek různými směry. Nemusím pro jednu takovouto výjimku chodit daleko - jsem hubený jak pláňka, mám nízký krevní tlak a kdybych zkusil jíst jenom vegetariánskou, nebo dokonce veganskou stravu, patrně bych se nedožil vánoc, natož důchodu. Nicméně skutečně to vypadá, že vegetariánská (ideálně lakto-ovo vegetariánská) strava je v průměru skutečně zdraví prospěšná (-klik-).

I vegetariánsvtí/veganství ovšem má svou temnou stránku. Někteří vegetariáni/nky mají ve skutečnosti anorexii/bulimii a tohle je pro ně jenom racionalizace/záminka pro jezení nedostatečné stravy v důsledku absurdní posedlosti štíhlostí, jež bohužel prostupuje celou naší kulturu (-klik-klik-). Vegetariáni trpí častěji depresemi atp. což není způsobeno jejich dietou, ale naopak lidé s těmito poruchami mají tendenci stát se vegetariány (-klik-) což může být právě důsledek dementních článků jako výše zmíněná novinkovská perla, které prezentují veganismus jako über-mega-giga-supadupa-řešení prakticky jakéhokoliv představitelného zdravotního problému. A samozřejmě špatně sestavená vegetariánská strava může znamenat nepříjemné problémy s nedostatkem vitamínu D (-klik-), železa (-klik-), možná i vápníku (-klik-) a v neposlední řadě vitamínu B12 (-klik-), což za sebou může táhnout hodně vážné problémy  (-klik-).

Tedy jsem dalek toho, rozmlouvat někomu jeho stravovací návyky. Pokud je ovšem zdráv, funguje to pro něj, a má pro to dobré důvody (například etické), které chápe, jsem všemi deseti pro a držím palce. Ale pokud se pokouší tvrdit nějakou ptákovinu o tom, jak mu po přechodu na veganskou stravu zmizely všechny zdravotní potíže a vzrostlo mu IQ nebo se zvětšila/zmenšila žádoucí tělesná proporce, tak zpozorním. Ona totiž ani dobře vyvážená striktně veganská strava už zřejmě nevykazuje významně vyšší prospěšnost pro zdraví, než strava s příležitostnou konzumací masa (-klik-), ale je výrazně náročnější takovouto stravu dobře vyvážit.

Uff, nedostal jsem se přes první odstavec a nějak jsem se rozjel bokem. Podívejme se dále na náš novinkový poklad moudrosti.
Podle Daily Mail vědci došli k závěru, že například tofu a další potraviny rostlinného původu mají velký vliv na kvalitu milostného života. Předpokládá se, že tyto produkty ovlivňují hladinu hormonů a tím zvyšují sexuální aktivitu.
A už druhým odstavcem náš novinkový článek opustil realitu a vydal se po skluzavce bez madel do La-La-land. Daily Mail? Vážně? Takže ne vědecký žurnál, ale plátek ekvivalentní novinkám, akorát psaný v angličtině? Ale ta poslední věta mě při čtení napjala, se zadrženým dechem jsem očekával na důkazy pro tento závratný předpoklad, u kterého tak tajemně není zmíněno, kdo ho předpokládá. Zřejmě nadržení vegetariáni. Ovšem vetetariánství není pro nadrženost podmínkou, opět jsem důkazem já a dalších pár miliard lidí.
Výzkum, publikovaný v časopise Hormones and Behavior, je prvním, který upozorňuje a zdůrazňuje působení a účinek fytoestrogenů, látek, které jsou obsaženy v rostlinách a mohou do jisté míry nahradit účinek estrogenů. Vliv těchto látek byl pozorován na chování volně žijících primátů.
Pomalu s tou flintou! První výzkum, který zdůrazňuje působení a účinek fytoestrogenů? Takže to, že jsem se o fytoestrogenech v některých potravinách (pravda, hlavně v pivu) a jejich možném účinku na hormonální stav organismu učil před deseti lety na VŠ, byl časový flashback z budoucnosti? Dlabu na konkrétní články, ať se každý podívá na to, co ho zajímá, vědeckých článků zmiňujících fytoestrogeny je jenom na Pubmed přes čtyřista (-klik-) a na letmý pohled několik z nich se zabývá jejich možným preventivním účinkem proti rakovině. To máme tedy první případ, kdy si pisatel článku po bombastickém nadpisu opět "trochu zapřeháněl". Nebo neumí anglicky. Jedná se totiž o první studii u divoce žijících primátů, což ovšem je podstatný, a nikoliv triviální detail. Novinkovská formulace je možná jenom výsledkem špatného překladu, ale každopádně říká něco jiného, než co je realita.
Studii provedli vědci pod vedením Michaela Wassermana, kteří více než 11 měsíců pozorovali skupinu červených kočkodanů v Kibale v Národním parku v Ugandě. Zjistilo se, že čím více kočkodani snědli listů tropické rostliny s obsahem estrogenu, tím více se zvýšila hladina estradiolu, hormonu estrogenu a stresového hormonu kortizolu. S vysokou hladinou těchto hormonů stoupala i sexuální aktivita primátů.
„Hormonální změny hrají podstatnou roli v rámci rozmnožování a zdraví. Rostliny zaujímají podstatnou úlohu v reprodukci primátů, ale i lidí, což bývá opomíjeno,“ řekl Wasserman.
Konečně informace umožňující najít přímo onu převratnou studii "Estrogenic plant consumption predicts red colobus monkey (Procolobus rufomitratus) hormonal state and behavior". Nicméně ať abstrakt pročítám jak chci, nevidím tam jediné slovo o vegetariánech či veganech. Není tam ani slovo o lidech. Možná to pan Wasserman řekl na tiskovce, ale to, co možná řekl na tiskovce a co není přímo podloženo daty ve studii, je to pouze jeho osobní názor. Jakmile ovšem člověk má tyto informace, jde najít i mnohem lépe napsané články. Například tento, kde konkrétně k publikaci zmiňované na novinkách bych si dovolil zdůraznit zejména následující:
The study authors cautioned against overinterpreting the power of phytoestrogens in altering behavior, however. They emphasized that estrogenic plant consumption is just one of multiple factors influencing primate hormone levels and behavior. Notably, the primates' own endogenous hormone levels were the stronger predictor of certain behaviors, while phytoestrogens played a secondary role.
Autoři studie však varovali před přeháněním vlivu fytoestrogenů na chování. Zdůrazňovali, že konzumace rostlin obsahujících estrogeny je jenom jeden z mnoha faktorů ovlivňujících úroveň hormonů a chování u primátů. Zejména úroveň vlastních endogenních hormonů byla silnějím prediktorem některých chování, zatímco fytoestrogeny hrály sekundární roli.
A tím je řečeno vše potřebné. Studie a její autoři nejenže neříkají věci, které naznačoval senzacoidní nadpis článku, neříkají ani věci, které jsou napsané v článku samotném. Dokonce ty věci ani nenaznačují. Novinkovský článek je typickou ukázkou novinářské tiché pošty, kdy jeden pisálek opisuje od druhého a neobtěžuje se ani zběžně informovat o problematice, o níž píše. Díky tomu "opomine" zmínit, že velký příjem fytoestrogenů má u některých zvířat dokonce negativní účinky, že výsledky výzkumu na zvířatech nelze automaticky aplikovat na člověka, mohou pouze naznačit směr, jímž bychom se měli ubírat a kde bychom měli být opatrní, a že jím zmiňovaná studie nepíše jenom o zvýšené sexuální aktivitě, ale i o zvýšené agresivitě. Pokud jsou tato "opominutí" výsledkem nekompetence, tak by novinky měly konečně na psaní článků o vědě najmout člověka, který má alespoň rudimentární vědecké vzdělání a rozhled. Pokud je to opominutí záměrné, tak radši nekomentuji.

Každopádně pokud někdo na základě tohoto článku začne jíst tofu místo řízků v naději, že se z něj stane sexuální přeborník, tak bude asi těžce zklamán. A to samozřejmě chutí tofu, které nebude umět připravit.

pátek 23. listopadu 2012

Sním, či bdím? To je Bob Dylema!

Začněme slovní úlohou pro první stupeň základní školy. Máte pytlík se sto kuličkami, smíchané hliněnky a skleněnky. Vyndáte dvacet kuliček a z nich bude šest skleněnek a čtrnáct hliněnek. Vyndáte dalších deset a z těch jsou tři skleněnky a sedm hliněnek. Kolik je na základě tohoto možné odhadnout, že je tam hliněnek a kolik skleněnek?

Pokud je vaše odpověď sedmdesát hliněnek a třicet skleněnek tak je špatně. Správná odpověď, alespoň podle logiky našich úředníků a legislativců, je totiž stočtyřicet hliněnek a šedesát skleněnek. Nedělejte si hlavu s tím, že vám najednou vyšlo celkem dvakrát více kuliček, než kolik jich pytlík obsahoval, protože věci se při počítání nejspíš ode dneška oficiálně množí. Alespoň tak mi to připadá, nejsem si tak docela jist, že jsem pochopil logiku za touto úvahou. Při čtení článku Sčítat, nebo zprůměrovat? Odečet hlasů neúspěšným kandidátům budí dohady mi, přiznávám bez mučení, chvilku prokluzovala kolečka, když jsem se pokoušel pochopit, co za příšerný matematický oříšek se to snaží chudáčci úředníčci a politici rozluštit.

Samozřejmě se má procentuální chybovost dvou náhodně vybraných vzorků zprůměrovat, a ne sečíst. Bylo by možné ovšem i spočítat přibližnou relativní chybovost podílem sumy absolutních chyb obou vzorků a jejich sumy velikosti obou vzorků. Oba výpočty vedou ke stejnému výsledku. Ale sečíst relativní chybovost dvou náhodně vybraných vzorků a aplikovat ji pak na celý vzorek? Ne, to opravdu nejde, a opravdu to je nemám slov.

Nejvíce mne na tomhle ale fascinuje to objevování Ameriky v naší prezidentské kampani, nad nímž jsem se nezávisle na tomto už podivoval dnes ráno, když jsem si četl, jak se ověřuje platnost podpisů. Definujme nejprve řešený problém:

Máme množinu X. Potřebujeme s co nejmenším množstvím námahy zjistit, kolik prvků množiny má vlastnost A a kolik má vlastnost B. Množina X je tak velká, že ji nelze zkontrolovat celou, jaké tedy máme možnosti?


Bývaly doby, kdy pro rozlousknutí tohoto problému bylo nutné vykonat hodně práce a popsat hodně papíru výpočty. Dnes ovšem už nic takového není nutné. Nejprve se podívejme, jak to řešili naši páni legislativci:
Ze zbývajícího počtu vzali 8500 náhodně vybraných jmen a ručně se kontrolovala pravost údajů či jejich duplicita ...
Pokud byla chybovost menší než tři procenta, odečetl se výsledek od počtu jmen a kontrola skončila. To se však žádnému z kandidátů nestalo. V případě, kdy byla chybovost větší, se vzalo dalších 8500 jmen. Chybovost se na konci kontroly sečetla a příslušné procento se z celkového počtu odečetlo.
Zajímavý přístup. Takže ze vzorků různých velikostí se braly vzorky stejné velikosti, z toho se následně spočítala chybovost, a když překročila určitou hladinu, tak se vzal znovu vzorek stejné velikosti a to celé se zopakovalo. I když pomineme ten matematický kotrmelec na konci, tak je to příšerná ptákovina, z níž mě brní hlava.

První problém samozřejmě je, že kandidáti na prezidenta nasbírali různě velké množství podpisů. Pro kontrolu na stejnou úroveň statistické jistoty je neefektivní brát vždy fixní vzorek. U kandidátů, kteří měli méně podpisů, to může znamenat, že kontrolujete zbytečně důkladně a vynakládáte námahu na něco, co lze zjistit mnohem snáze. U kandidátů, kteří měli hodně podpisů naopak může znamenat, že kontrolujete nedostatečně důkladně a zvyšujete možnost statistické chyby a skutečné množství chyb zásadně pře/podhodnotíte.

Rozlousknout oříšek, kolik je tedy třeba jednotlivým kandidátům zkontrolovat hlasů, abychom si byli na (například) 99% jisti, že jsme je vyhodnotili správně, není matematicky žádná legrace. Je na to potřeba skutečný statistik, a ne jenom amatérský nadšenec jako já. Nicméně nepochybuji, že takovíto statistici u nás existují, a není jich málo, a jsou i mezi státními úředníky. Jak to vím? Nevím, předpokládám to na základě skutečnosti, že tzv. princip AQL je v průmyslu používán nejméně deset let, bylo k němu napsáno v rámci EU tři pihele papíru a existuje na toto téma celá řada norem, obsahujících i hezké tabulky a obrázky, jež vysvětlují, jak velký vzorek je potřeba vzít z jak velké populace, abychom měli použitelný výsledek. A tyto normy byly přeloženy i do češtiny, českými úředníky. A i když není možné tyto tabulky použít přímo pro volbu prezidenta, tak skýtají dobrý výchozí bod pro to, jak se tyto věci mají dělat.

No a samozřejmě dnes existují různé komerční programy designované specificky za účelem počítání statistických veličin, některé drahé, některé levnější, některé skýtají dokonce zkušební verzi zdarma.

A je ostudou celého našeho státu, všech jeho politických reprezentantů a všech zainteresovaných úředníků, kteří jsou za tuto veleptákovinu zodpovědní, že úkol vyhotovit pracovní postup na ověření validity podpisů v petici a následné provedení tohoto úkolu pro něco tak důležitého, jako je volba prezidenta, bylo zřejmě svěřeno někomu, komu při počítání prstů na rukou vyjde pokaždé jiné číslo.

úterý 13. listopadu 2012

Óoooommmmmm... Óoooommmmmm...

U dnešních novinek je k vidění obzvláště vypečená argumentační perlička, která svou křupavostí prezentuje v pravdě standard, k němuž každá správná pitomost vzhlíží. Tedy nejedná se o debatní faleš nějak extra vzácnou, naopak, lze jí zaslechnout docela často, a je dokonce i v jádru jednoho přísloví, v důsledku čehož mne příslušné přísloví neskutečně lezlo na nervy už někdy od chvíle, kdy jsem byl schopen udržet moč.

Článek sám o sobě "Rapidně přibylo zhoubných nádorů hlavy a krku, jaká jsou největší rizika" neskýtá žádný závratný poznatek. Prozradím pointu - největším rizikem je kouření, které zvyšuje pravděpodobnost výskytu přibližně desetkrát, a nezanedbatelně se zřejmě projevuje i pasivní kouření. Nic nového, mohl bych napsat další z článků argumentujících pro zákaz kouření na veřejnosti a v restauracích, ale to už bych se opakoval přímo redundantně, pro mnou prezentované argumenty článek skýtá jenom další podpůrná data a já jsem tak ještě více přesvědčen, že právo smrdět sice nelze nikomu upírat, ale ať si smrdí doma.

To samo o sobě by mne tedy nedonutilo vůbec sednout a začít něco smolit. Co to dokázalo byl dnešní favorizovaný komentář, evidentně značně oblíbený mezi čtenáři tohoto článku.
Tomuhle jsem se musel zasmát, protože kdybych se nezasmál, musel bych brečet. Tento nesmyslný argument slýchám či vídám v tolika podobách, že by pro jeho různé variace šlo sepsat snad encyklopedii. Tedy čtenáři tohoto blogu by si, předpokládám, správně tipli, že se jedná například o evidentně o ignoratio elenchi, konkrétně uzenáče. Ale uzenáč je debatní faleš, a jako uzenáč je možné použít logicky platný výrok, což ovšem není tento případ. Tento výrok je současně logicky chybný v tom, co naznačuje, a proto odložme analýzu uzenáčoidní charakteristiky stranou a podívejme se na jiné aspekty.

Zde jsou další příklady tohoto vadného argumentu, s nimiž jsem se setkal (a bohužel stále setkávám) naživo i nainternetovo. Plus ono přísloví:
Co mají všechny tyto výroky společné? To, že naznačují, že problém X není hoden pozornosti, protože existuje někde problém horší. To je specifický druh uzenáče, argument, který se anglicky jmenuje "not as bad as", a pro nějž by českým jménem nejspíše bylo opravdu ono podělané přísloví. Je to argumentum ad absurdum podobné (ale nikoliv totožné s) šikmé ploše v tom, že svádí pozornost směrem k extrémnějšímu případu diskutované problematiky.

Záměrně jsem vložil i historku z dětství, abych ilustroval, jak dalece hloupý až i nebezpečný tento druh argumentu je. Může totiž být - a často je - používán jako post hoc/ad hoc racionalizace něčeho, o čem argumentující moc dobře ví, že to není v pořádku například z morálního či bezpečnostního hlediska. Zloděj (či jeho samozvaný advokát) tímto logickým klamem hájí právo krást, protože někdo jiný krade (či kradl) víc. Smraďoch hájí svoje právo smrdět, protože něco jiného jinde smrdí víc. Učitelka hájí svoje právo nutit dítě sníst zkaženou polévku, protože děti v Africe nemají ani tu

Samozřejmě díky tomu, že je to uzenáč, je na tento argument jediná správná a současně vyčerpávající odpověď: "No a?" Pokoušet se polemizovat s jeho obsahem je totiž přesně to, co jeho uživatel chce, protože to vede ke svedení diskuze od meritu věci směrem do ztracena. A proto jsem například z důvodů prevence při psaní pravidel pro komentující napsal pravidlo 2.1., které současně nedoporučuje použití pokročilejší verze tohoto argumentu.

Ano, tímto to stále ještě nekončí. Tento vadný argument má totiž "silnější" mutaci, která se v zárodku skrývá v komentáři pana Klučky. Tedy byl bych velmi překvapen, kdyby to tak pan Klučka nemyslel, ale je třeba uznat, že ačkoliv v tomto smyslu velmi významně mlčí, v rámci fair play je třeba říct, že to explicitně neříká. Proto jsem přidal pro ilustraci další dva příklady z hlavy, tentokráte konkrétně ony první dva. Zde je argument rozšířen v tom smyslu, že nejenže problém X není hoden debaty, protože existuje horší problém Y. Zde je přímo i naznačováno, že řešení/prevence problému X není hodno realizace, protože nebude současně vyřešen/omezen problém Y. To je určitá podmnožina tohoto druhu logických klamů, která má krásné poetické jméno - klamání nirvánou nebo klamání dokonalostí.

A až do dosažení nirvány by se dalo o tomhle tématu psát, protože jak vidno, logické klamy přecházejí jeden v druhý jako, inu, barvy duhy. Až na to, že logické klamy jsou všechny hnědé.

Óoooommmmm...

neděle 11. listopadu 2012

GIGO princip.

GIGO princip je váš nepřítel. Možná to nevíte. Možná ho neznáte. Ale určitě už jste se s ním setkali.

Pokud používáte jenom deskriptivní statistiku, jste ještě v relativním bezpečí, ale jakmile zkusíte použít statistiku aplikovanou, a to ať už analytickou či prediktivní, musíte si na GIGO dát setsakra pozor. Možná si myslíte, že vás se to netýká, protože statistiku nepoužíváte. Omyl. Každý používá statistiku, někteří si toho jenom nejsou vědomi. A ať jste právník či inženýr, účetní či učitel, GIGO vám jednou může podrazit nohy, aniž o tom víte.

Ani bloggeři nejsou vůči GIGO imunní. Právě GIGO je důvod, proč naprostá většina mých výroků obsahuje kvalifikátory a kvantifikátory, a to i když jsem si jist až za hranice všedních dnů, že má data jsou solidní, má matematika korektní a mé závěry správné. Bojím se GIGO. Setkal jsem se s  ním tváří v tvář mnohokrát a není to hezký pohled. GIGO dokáže i inteligentním lidem zatemnit smysly natolik, že melou z cesty se zápalem mudžahedína. Bojím se GIGO. Bojím, bojím.

Při jakémkoliv statistickém zpracování dat je totiž třeba nezapomenout, že nejde jen o čísla. Jde i o to, jak jsou ta čísla získána, kde jsou získána, a jak jsou interpretována.

Způsob sběru dat je důležitý a hraje esenciální roli při následném zpracování výsledků a nevyhnutelně i jejich interpretaci. Proto jakékoliv agentury dávají velký pozor (popřípadě měly by dávat pozor) na to, aby pro své dotazníky získaly tzv. reprezentativní vzorek. To jest takovou skladbu respondentů s ohledem na vzdělání, věk, pohlaví atd. která co nejlépe odpovídá celkovému skutečnému složení populace. Získat úplně reprezentativní výsledky je samozřejmě nemožné bez toho, aby příslušný dotazník vyplnili všichni, a tady vstupuje do debaty tzv. interval věrohodnosti, p-hodnota a různé podobné srandičky, s jejichž pomocí lze spočítat, jaká je pravděpodobnost, že výsledky se blíží realitě. Správně a profesionálně udělaná statistická studie obsahuje vždy nějakou takovouto plusminus informaci.

Například u internetového dotazníku je zásadní chybou předpokládat, že jeho výsledky jsou reprezentativní pro celou Českou republiku. Je zásadní chybou dokonce i předpokládat, že jeho výsledky jsou reprezentativní pro čtenáře dané stránky, a to zejména je-li možné předpokládat například  nárazový přísun čtenářů přes Google díky psaní o často vyhledávaném tématu atp. PZ Myers na tuto vlastnost internetových dotazníků už několik let poukazuje tím, že své desetitisíce čtenářů občas pošle na "pharyngulaci" nějakého pošahaného dotazníku např. na stránkách příznivců homeopatie nebo Fox News, čili na zkreslení výsledků tohoto dotazníku (většinou směrem realita, protože problém těchto dotazníků často spočívá v tom, že jejich účel není skutečný sběr dat, ale pouhé poplácávání se po ramenou mezi čtenáři příslušné pošahané stránky v tom smyslu, že jim dodá iluzi toho, že jejich pošahané názory jsou standard).

Pokud tváří v tvář výsledkům internetového dotazníku, zejména pokud nekoriguje pro možnou podujatost a trolly, vycházíte z neověřené premisy, že jeho výsledky jsou reprezentativní a přesné, cokoliv, co s těmi výsledky dále uděláte, je nevyhnutelně GIGO. Je úplně jedno, jak přesně budete počítat, je-li vaše základní premisa chybná GIGO vás dostane a není jiné cesty ven, než celou statistiku zahodit.

Že jsem ještě neřekl, co to vlastně GIGO je? Pravda.

"Garbage In - Garbage Out"

středa 7. listopadu 2012

20 kilo!

Tak se blog přehoupl přes dvacet tisíc návštěv z tam, kde domov můj, a shodou okolností se tentýž měsíc přehoupl i přes dvacet registrovaných uživatelů. Snad nejzajímavější na tom je skutečnost, že jsem se na to za dva roky ještě nevykašlal. Když se podívám, kolikrát mi do článků proklouzla nějaká noticka o tom, jak se mi do psaní vůbec nechce, zjišťuji, že se mi vlastně víc nechce, než chce. Sám sebe se někdy - někdy i častěji - ptám proč vlastně píši?  A sám vlastně odpověď neznám. Ale každopádně za čtenářskou přízeň děkuji, vynasnažím se seč to půjde alespoň jednou do měsíce něco vypotit i do budoucna.

Ovšem zajímavá chybička se vloudila na straně google - následující diagram statistiky návštěv mi to dnes vymalovalo (možná ho to maluje už delší dobu nebo odjakživa a já si toho až dnes všiml):
Podle tohohle jsem začal psát blog před čtyřmi roky a byly to roky, upřímně řečeno, značně podivné. Rok 2012 má normálních 12 měsíců, ale rok 2011 má jen prosinec, rok 2010 má leden až listopad, rok 2009 zase jenom prosinec a rok 2008, v němž jsem začal údajně psát, jenom listopad.

Zajímalo by mne, jak tahle chybička vznikla a jestli i jiní blogeři mají takovýto nestandardní kalendář. Žeby reptiliánská konspirace iluminátů za účelem ovládnutí světa židozednáři?

čtvrtek 1. listopadu 2012

Inzerát

Vyměním mozek za jiný model. Přednostně stabilní, bez sklonů k přehřívání a výpadkům. Vysoký výkon není podmínkou, spíše naopak.

Zn: Spěchá.

neděle 28. října 2012

Advocatus Diaboli

Titulem z titulku býval titulován od středověku až do dvacátého století člověk, jehož úlohou při kanonizaci/blahoslavení/svatořečení či jak se tomu nesmyslu říká, bylo poukazovat na logické díry v argumentaci zastánce svatořečení, odhalovat podvody při dokazování zázraků či hledat jejich přirozená vysvětlení. Vypovídá hodně o mentalitě věřících, že skeptikovi, hledajícímu pravdu, bylo přisouzeno hovorové jméno spojující jej s hlavním záporným hrdinou jejich oblíbené pohádky. Ale koho to překvapuje?

Dnes se ten výraz používá částečně pro lidi, kteří zastávají nepopulární stanovisko, nebo pro lidi, kteří v debatě hájí stanovisko, jež nevyhnutelně nezastávají. Ve výuce rétoriky/argumentace si takovou funkci dokáži představit jako smysluplnou, neboť umožňuje tříbit argumenty. Bohužel je to i určitá forma trollování rozšířená na interfernetu, na niž jsem alergický. Je obtížné oddělit zrno od plev a zjistit, kdo oponuje z důvodů oprávněného nesouhlasu, a kdo z toho má jenom bžundu.

To je jenom taková malá fsufka. Debatu u předchozího článku jsem četl celou, i když jsem záhy přestal reagovat, neb to považuji za zbytečné. V komentářích je tam hodně odkazů na další stránky, které v mém prvním článku nebyly zohledněny, protože jsem je v té době ještě neznal. Nicméně ať se na to dívám z kterékoliv strany a převracím to kolikrát chci, stále to vypadá, že soudce rozhodl bez toho, aby příslušná situace byla posouzena odborníky, což byl a je můj hlavní problém s tímto rozsudkem. Nebyli-li k posouzení vědeckého problému přizváni vědci, pak i když je rozsudek třebas perfektně legální, je stále špatný. Zejména je-li pravda to, co při důkladnějším nastudování této události naznačují jiné články - totiž že ono sporné prohlášení neřekl nikdy nikde žádný z šesti odsouzených vědců, ale řekl jej (na tlak politiků) předseda komise.

Co se pravděpodobností zemětřesení atp. týče, k tomu se možná někdy vyjádřím detailněji jindy, přednostně asi až bude na mém blogu dost informací ze základů statistiky na to, abych si mohl být jist, že to bude pochopeno. Což bude s mým tempem psaní někdy na Svatého Dyndy, nebo možná až vykvetou hrábě.

K následujícímu:
While 50% of major earthquakes are preceded by foreshocks, only about 5-10% of small earthquakes turn out to be foreshocks, leading to false warnings.
I kdyby tento citát z wikipedie znamenal pravděpodobnost 1/10 až 1/20 vzniku velkého zemětřesení (což nemusí být nutně pravda, není-li známa kauzální propojenost mezi silnými a slabými zemětřeseními, může jít o pouhou propagaci tzv. hráčského klamu), tak je to pravděpodobnost značně malá, na samé hraně toho, co se považuje za statisticky signifikantní. A statisticky signifikantní stále ještě neznamená prakticky použitelné pro konkrétní případy - protože 10 až 20 planých poplachů na jeden jediný správný by představovalo obrovskou ekonomickoku zátěž, kterou je nutné rovněž vzít v potaz, a takovýto poměr planých poplachů k oprávněným by velmi brzy vedl k desenzitivizaci lidí. Lidé jsou prostě takoví.


Ještě k jedné věci bych se ale rád vypeckoval, protože se objevuje v komentářích na mém i jiných webech. Tou věcí je konkrétně přesouvání viny za nepochopení vědeckých poznatků na vědce. To je totiž logický klam, jelikož tam neexistuje žádná kauzální a logická spojitost. Protože zatímco je povinností pedagoga snažit se diskutovanou/vysvětlovanou věc co nejvíce smysluplně zjednodušit/přizpůsobit své audienci, je současně povinností audience se informovat a aktivně se snažit pochopit podávané informace. A dále i když obě strany komunikačního kanálu splní své povinnosti v procesu vzdělávání, stále jsou zde dva faktory, které tomu mohou hodit klacek pod nohy - normální rozložení inteligence v populaci, jež znamená, že určité procento lidí má velmi limitované schopnosti chápat cokoliv složitějšího, a pak čas, jež je nezbytnou ingrediencí ve vzdělávání kohokoliv o čemkoliv. Veřejnost, jež se snaží teď své mrtvé přišpendlit na svědomí šesti vědcům (potažmo vědecké komunitě), si za ty mrtvé z tohoto hlediska může minimálně z části sama. Když někdo žije v seismicky aktivní oblasti, měl by se o danou problematiku alespoň rudimentárně zajímat sám od dětství, a ne čekat, že ho bude pořád někdo vodit za ručičku.

Jasný, černobílý viník v tomto případě prostě neexistuje a je chybou jej hledat. Neviděl jsem žádné informace svědčící o opaku.

úterý 23. října 2012

Hon na čarodějnice.

Nemám slov. Šest italských vědců a bývalý státní úředník bylo odsouzeno k šesti letům vězení za zabití, protože nedokázali přesně předpovědět zemětřesení ve vsi L'Aquilla v roce 2009.

Doporučuji si přečíst článek na wikipedii k tomuto zemětřesení. Podle něj jeden laboratorní technik údajně velké zemětřesení předvídal, byl obviněn z alarmismu a bylo mu zakázáno o tom mluvit. Je-li to pravda, o to úžasnoucnější je potom tento rozsudek. Tedy abych byl konkrétnější - o to blbější je tento rozsudek. Za to, že následující výrok byl "neúplný, rozporuplný a nepřesný".
It is unlikely that an earthquake like the one in 1703 could occur in the short term, but the possibility cannot be totally excluded.
Je nepravděpodobné, že zěmětřesení jako to v roce 1703 nastane v dohledné době, ale tuto možnost nelze ani zcela vyloučit.
Což je, podle mínění expertů na tuto problematiku velmi přesný výrok. Bohužel to vypadá, že laici mají pocit, že vědci mají křišťálové koule, z nichž mohou vyčíst, co se stane. Jelikož věda je, byla a bude, o předpovědích, žeáno? Ale když předpoví něco, co se nám nelíbí, tak jsou alarmisté (viz nedávná, zcela korektně a správně vyhodnocená a ošetřená pandemie prasečí chřipky), a když něco nepředpoví, tak jsou mordýři. Z té logiky se mi až točí hlava, respektive točí se mi z toho, jak se v tomhle uvažování - jež je bohužel velmi rozšířené - snažím nějakou logiku najít. Nejedná se o nic jiného, než o novodobé hony na čarodějnice, kdy ignorantská veřejnost se snaží za každou cenu najít nějaký chlup na vědcích, kterým vděčí za svůj současný život.

Problém totiž je, že slovo předpověď ve smyslu vědeckém není totéž, co předpověď ve smyslu věšteckém, a zaměňovat tyto dva významy znamená podlehnout logickému klamu, který jsem si česky příhodně pojmenoval záměna významů.

Nečetl jsem wiki článek o předvídání zemětřesení celý, ale na zběžné čtení víceméně říká, co je lze očekávat díky efektu kouzelné lentilky - před každým velkým zemětřesením je někdo, kdo ho správně "předpoví", ale tato předpověď byla jenom statistickou anomálií, kdy se prostě z velkého množství vědců, rádobyvědců a pošuků někdo náhodou trefil. S množstvím zemětřesení, která se ročně stanou v geologicky aktivních zónách, a s množstvím lidí, kteří se zabývají výzkumem, by bylo statisticky mnohem větší anomálií, kdyby se nikdo nikdy netrefil. Problém ale je, že prostě neexistuje statistický model, který by byl schopen předpovídat zemětřesení s takovou přesností, jež je ekonomicky a společensky užitečná. Momentálně lze (podle mých znalostí, zdůrazňuji, že nejsem expert) možná pouze předpověď pravděpodobnostní, a ta je pro tuto konkrétní záležitost k ničemu.

Co taková pravděpodobnostní předpověď říká? Je to podobné jako u rulety. U rulety mohu předpovědět, že mnou rozebíraný a e-mailem mi neustále vnucovaný systém martingale nefunguje a v průměru to není spolehlivá cesta k výdělku, ani dlouhodobému, ani krátkodobému. Kdybych si dal hodně práce s tím znovu se naučit, co jsem zapomněl, mohl bych k tomu spočítat i fúru čísílek na štosy papíru popsané řeckými písmenky a kudrnatými znaky. Mohl bych spočítat, jaká je pravděpodobnost, že s vkladem X při rychlosti spinu Y budete mít pravděpodobnost Z, že přežijete první hodinu, pak druhou, pak třetí atd. To všechno lze udělat.

Co ale udělat nelze, je říct, jak konkrétně se bude dařit Pavlu Rákosovi z Mokré Lhoty, když se rozhodne tento systém využít a na ruletě vydělávat. Nelze ani vyloučit možnost, že se tak skutečně někdo někde na světě živí a zatím mu to vychází. Lze pouze říct (například. popisuji princip a skutečné pravděpodobnosti jsem nepočítal), že 50% lidí zkrachuje první den, 25% druhý den, 13% třetí den atd. atp.

V podstatě jediná správná rada, již jsou vědci schopni s ohledem na zemětřesení (a povodně, a uragány, a vznik smrtícího kmene chřipky) je, že pokud žijete v geologicky aktivní oblasti, máte si buď postavit dům, který to vydrží (což jde do určité míry ovšem levné to není) a nebo se odstěhovat jinam. Jenže nenexistuje oblast, která by byla rizika prostá, a život je prostě takový, že náhody se dějí a dít budou a kdo chce hrát na jistotu, tak ať si prostřelí hlavu vstoje na zábradlí mostu s kamenem na nohou a oprátkou na krku (a ani to nemá výsledek jistý).

Nicméně podstatné je, že o vědeckých záležitostech mají rozhodovat vědci. Je-li vědeckým konsenzem (a podle mně dostupných informací tomu tak je), že dotyčné zemětřesení nebylo možné předpovědět přesněji, než jak tomu bylo učiněno, nemůže žádný vědecky gramotný a zodpovědný soudce dotyčné vědce odsoudit na základě emocionálních svědectví pozůstalých, kteří v onom přírodním neštěstí ztratili blízké. Žádná míra smutku, s nímž plně soucítím, neospravedlňuje házení viny za přírodní katastrofu na bedra vědců. A kdo hledá úlevu od smutku tím, že se snaží za každou cenu najít viníka, ten moje sympatie rychle ztratí. Argumentum ad misericordiam by nemělo mít větší váhu než informovaný, byť ex post facto nesprávný, vědecký výrok. Což mi připomíná, že na ex post facto soudy máme hezké přísloví - "Po bitvě je každý generálem".

Zdroje:

pátek 19. října 2012

Nekonečný příběh

Tak mi zase přišla reklama na internetové kasino rovnou do e-mailu. Tentokráte na stránku www(tecka)mujpasivniprijem(tecka)com

Ani jsem se nenamáhal se čtením. Jedná se pořád o to samé. Všiml jsem si akorát jedné drobnosti, autor tentokráte píše dobu trvání jednoho "cyklu" se čtyřim sázkami - minuta (čili ca 15 sekund na spin)  - a doporučuje počáteční vklad 200 €. Super! To značně usnadňuje vyvrácení tohoto paskvilu.

Protože 200 € limit při zdvojnásobování sázky dosáhne člověk už když spadne 8x za sebou tatáž barva. Čehož pravděpodobnost je ca. 1/256. Pokud to někomu připadá jako "málo" pravděpodobné, tak vězte, že při rychlosti spinu 15 sekund to znamená 240 spinů za hodinu, čili 234 příležitostí pro tuto "nepravděpodobnou" náhodu stát se skutečností. A o pouhé čtyři minuty dále už dokonce 256 příležitostí. A dál už se mi s matematikou nechce patlat, protože je to zbytečné. Každopádně kdo by měl tendenci té podvodné reklamě snad věřit, nechť si zkusí zadat uvedené parametry do mnou vytvořených excelových tabulek a přesvědčí se na vlastní oči. Občas sice na konci osmihodinového "pracovního" dne skončíte s hezkým ziskem, ale většinou přijdete o všechny peníze dříve, než den skončí.

středa 10. října 2012

Jsou všude a je jich plno

Kdykoliv se rozpumpuji nad alternativní medicínou, je mi následně v reálu i na internetu někým vyčítáno, že bych se neměl rozčilovat, a že bych lidem neměl brát jejich berličku, když jim pomáhá a podobné "tut tut, zlobivý Charly je ošklivý a mě se to nelíbí". Těmto nyní předesílám, že si můžou jít a nacpat svoje mravokárcování do dolního konce trávícího traktu, protože jsem se rozpumpoval a na jejich pravdoláskařské otravování, v němž má přednost tón sdělení před jeho obsahem, nejsem zvědav.

Psal jsem původně úplně jiný článek, když jsem narazil na tuto placenou reklamu na novinkách. Ani jsem se nenamáhal číst ten "rozhovor", protože ať je v něm cokoliv, je to zkušenost jednoho jediného člověka, a tudíž je naprosto irelevantní pro řešení problémů jiných lidí, zejména u záležitosti tak komplexní a diverzní, jako je atopický ekzém. Nejsou dva ekzémy stejné, a neléčený nebo špatně léčený atopický ekzém může později korelovat (ačkoliv nikoliv nevyhnutelně způsobovat) s mnohem závažnějšími zdravotními potížemi, jako například astma.

První pohled na stránky prodávající příšlušný výrobek nám prozradí ledacos. Například to, že údajný výrobek byl vyvíjen v s "konzultacemi s lékaři, dermatology, farmaceuty a odborníky na výživu", ale na celé stránce nenajdete jeden jediný (odkaz na) klinický test. To, že něco testoval pan Martin Fuks na sobě je sice hezké, a je i možné, že mu to skutečně pomohlo, ale to neznamená, že to pomůže mě, nebo mému bratrovi, nebo komukoliv dalšímu, kdo trpí ekzémem. Naopak, takhle podáno to může nějakou naivní maminku vést k tomu, že místo aby dítě dovedla k lékaři a používala jím předepsané a skutečně klinicky testované léky, tak mu za téměř desetinu běžného platu koupí mazáníčka, která neobsahují de fakto žádnou účinnou látku.

Ve skutečnosti se totiž jedná jenom o velmi, velmi drahou kosmetiku prodávanou jako lék, ovšem s velmi opatrně formulovaným výrazivem, aby laik nepoznal, že se nejedná o lék a mohl tak naletět, a současně aby se v případě právických tahanic při případných problémech prodejce mohl hájit tím, že přeci neprodává lék, ale kosmetiku - a říká to přeci sám na své stránce. Za povšimnutí stojí, že na podstránce Klasická léčba ekzému (která je, pokud jsem schopen posoudit, víceméně správná) stojí tvrzení "V chronické fázi je to naopak. Zde je důležitá právě účinná látka.", které je v přímém protikladu proti manipulativní masáži v článku Můj příběh (který, mimochodem, obsahuje provařený blábol o překyselování organismu, nesmírně populární v poslední době).

Problém je, že ta stránka obsahuje i dobré informace, ty ale slouží pouze jako zástěrka pro prodání předraženého produktu. Kosmetika může skutečně pomoct proti atopickému ekzému. Je vhodné například nahradit agresivní mýdla a sprchové gely pleťovým mlékem (víceméně jakýmkoliv, pokud na něj nejste alergičtí). Pleťové mléko lze skutečně použít k umytí, funguje na stejném principu jako odličovač. Taky omáhá necamrat se ve vodě zbytečně dlouho, lépe krátce ale často. Nepoužívat zbytečně voňavky, deodoranty a antiperspiranty, i ty nejjemnější dráždí pokožku, zejména alergikovu - aby člověk nesmrděl, stačí pravidelně důkladně vydrhnout teplou vodou a nenosit jednou propocené oblečení podruhé (čerstvý pot nepáchne ani zdaleka tak strašně, jako kombinace starého potu a voňavky, alespoň tedy mému nosu). Používat šetrné prací prášky a aviváže. Nesnažit se být opálený jako holywoodská hvězda. A vyhýbat se stresu a problémové stravě je dobrá rada při každém onemocnění, je to dobrá rada i pro zdravého.

A to mne na této manipulativní masáži a podobných štve. Je to reklama prodávající kosmetický produkt. Čili nabízí - možná dobrý, pravděpodobně skutečně nezávadný, a zcela určitě předražený - doplněk k léčbě ekzému, ale v žádném případě nenabízí "nový způsob řešení" jak se tvrdilo v nadpisu článku na novinkách! Je jediný dobrý způsob řešení jakékoliv nemoci, a to je jít za lékařem a dodržovat předepsaný lékařský režim. Pokud se člověku podaří najít následně doplněk nebo alternativu, která pro něj osobně funguje a umožní mu léčebný režim - opět po konzultaci s lékařem - změnit či zmírnit, fajn. Pokud se o tuto svou zkušenost chce podělit s ostatními a podpořit je tak v hledání alternativ, jež by jim ulehčily život, taky fajn. Ale pokud na tom chce vydělávat peníze a začne to nabízet jako univerzální alternativu, končí fajn. A pokud zvolí formu, která je manipulativní a záměrně formulovaná tak, aby si laici koupili předražené verze multivitamínů a pleťových krémů, kterých si lidé už tak kupují mnohem více než je pro jejich zdraví nezbytné, končí legrace.

Nepochybuji, že je všechno tip ťop legální. Ale to nemění nic na tom, že je to morálně nechutné a pokud teď někdo cítí nutkání mi vysvětlovat, že se nemám rozčilovat nad nemorálním chováním, nechť se vrátí na začátek článku a přečte si, kam si to nutkání má vepchat. Někdy je třeba se rozčílit, ukázat prstem a varovat lidi - nekupujte med třikrát dráž jenom proto, protože na něj někdo dal nálepku "Probiotický doplněk stravy, Složení - Aqua, Saccharum, Fructose, Glucose, microflora Apis mellifera sp.". A tak teď ukazuji prstem a říkám - nekupujte si pleťový krém a pleťové mléko za šíléné ceny, jenom proto, protože někdo složení napsal latinsky místo česky a napsal vědátorsky znějící web bez jediného odkazu na skutečný vědecký výzkum. Jsou i levnější alternativy

čtvrtek 20. září 2012

Lítost s ručením omezeným

Delší dobu jsem nic nenapsal, protože se mi jednosuše nechce. Pokud se snad někdo se mnou někde pokoušel o konzervaci, a má teď dojem, že jsem jeho odpovědi vůbec nečetl, je to dojem zcela správný. Zajímavé je, že čtenost blogu je navzdory tomuto faktu relativně konstantní a blog se ustálil u ca 70 návštěv za den.

Jsou v lidském životě bohužel věci, na něž je rozum krátký. Tedy, ne že by neexistovalo racionální řešení určitých situací - to existuje vždy - ale nelze racionálně poručit vlastnímu mozku, jaké emoce má prožívat. A tak se, poněkolikáté v životě, nacházím v situaci, jež má jen řešení špatná a ještě horší - protože ta řešení, jež bych byl schopen jako dobrá nejen vyhodnotit, ale i vnímat a prožít, jsou nerealizovatelná, a racionální řešení mají negativní emociální konsekvence. A dokud se z té slepé uličky nevyhrabu, nebudu mít moc chuť se bavit s kýmkoliv - natož s cizinci po internetu. Ale klid, to přejde, a témat na psaní mám ještě dost - navíc k těm, která jsem už slíbil a která jsou v Knize přání.

Teď jen stručňoučký komentář k současné methanolové aféře - můj laický názor, jehož některé části jsou jen spekulace, nezastávané extra silně.

Jsem zastáncem legalizace (regulované a kontrolované) všech drog, včetně tvrdých. Prohibice nefunguje, jak ukazují neubývající případy léčených i recidivujících narkomanů a rozsáhlá mezinárodní mafie. Nicméně absolutně neregulovaná nebo zase přeregulovaná oficiální výroba nefungují rovněž - jak ukazuje současná aféra s methanolem.  Spotřební daň na konzumní alkohol by měla být adekvátně vysoká, aby nebyl příliš laciný a příliš snadno dostupný. Ale neměla by ani extrémně převyšovat náklady na případné přečištění technického lihu a výrobu padělků. Jedním z nejhorších možných následků současné aféry by mohly být přehnané snahy o regulaci či zdanění "oficiálního" alkoholu, jež by mohly vést k jeho dalšímu zdražování. To by mohlo mít efekt přesně opačný, protože zdražením legálního alkoholu se automaticky zvýší marže Al Caponovských kmotrů dodávajících padělky, a tudíž se zvýší jejich motivace tyto padělky vyrábět, protože případné riziko je vyváženo pohádkovým ziskem.

Každopádně jsem zvědav, jak vysoko ta aféra sahá v našich politických kruzích. Nemám rád konspirační teorie a divoké spekulace, ale nebyl bych překvapen, kdyby na vrcholku pyramidy byl někdo velmi zadobře s našimi volenými zástupci - kterékoliv strany.

A všem, kdo navzdory tomu, že je už přes dvacet lidí mrtvých (což, mimochodem, je zatím méně obětí, než kolik si u nás vyžádala prasečí chřipka v roce 2009 - ale zato mnohem rychleji) stále pijí tvrdý alkohol jakéhokoliv původu (snad s výjimkou vlastní výroby), bych doporučil návštěvu lékaře. Protože kdokoliv, kdo se v téhle situaci nedokáže ovládnout a odpustit si "panáka" má nejspíše vážný problém jménem alkoholismus.

Mimochodem, čtenáře tohoto blogu asi nepřekvapilo, že série otrav začala na Moravě, a to konkrétně ve Zlínském kraji. Nebo ano?

úterý 28. srpna 2012

Starej známej

Tak do mé e-mailové schránky opět přišel e-mail, který se mi pokouší vnucovat internetová kasina. Tentokráte je to na stránku www(tecka)roztocimeto(tecka)com. Jedná se pouze o obrozenou verzi stránky popisující systém Martingale, o němž jsem již psal. A to dokonce dvakrát.

Takže v celku nic zajímavého. Snad jen, že tentokráte si dal designér této podvodné stránky trochu víc práce, některé neurčité výrazivo bylo zkonkretizováno, a dal tam dokonce vědátorsky vypadající graf, podle nějž pravděpodobnost výhry konverguje ke 100% s tím, jak roste iniciační vklad. Nechce se mi ten graf ani nějak rozebírat, pravděpodobnost, že je to z palce vycucaná exkrementovina konverguje totiž taky ke 100% na první pohled a to reálně. A tentokráte zřejmě byl tvůrce stránky poněkud, ehm, inteligencí nevybaven, neboť nadpis článku hovoří o vydělávání na burze, ale článek samotný je o ruletě. Inu, komu není shůry dáno...

Osobně nechápu, jak může někdo uvěřit jeho varování k opatrnosti, aby kasino "neodhalilo" hráče využívající tento fantastický a zaručený systém. Člověk musí být neskutečně naivní a/nebo internetu neznalý, aby uvěřil takovémuto tvrzení na stránce, která poskytuje přímý a nemaskovaný link na příslušné kasino. Nepochybuji, že internetová kasina využívají pingback k dokumentování stránek, jež na ně odkazují, neboť si platí reklamu a potřebují vědět, která ta placená reklama jim přinesla nejvíce provozu.

A nepochybuji, že tyto "zaručené" návody, jak ruletu obelstít, jsou takto samotnými kasiny zaplacená reklama. Manažeři internetových kasin by museli být padlí na hlavu, kdyby si těchto návodů nevšimli (tedy pokud by fungovaly). A proto, znovu, využívám svůj malý internetový hlas k tomu, abych poukázal na to, že tyto návody nefungují a jsou pouze flignou na mladé, důvěřivé, naivní, neznalé a zoufalé lidi. Tabulky pro Excel a Open office, jež jsou přiloženy u prvního článku na toto téma, jsou toho názornou demonstrací i pro lidi, pro něž matematika není denní chleba.

sobota 25. srpna 2012

Šaškárnám se ale máme smát.

Původně jsem na to odpovídal komentářem, ale chytil jsem slinu, komentář kynul a kynul, tak jsem si řekl, že zareaguji raději vlastním článkem. Nehledě na to, že bych stránku Občanského sdružení ateistů České republiky asi neměl zatěžovat svými nevybíravými plamennými výlevy s místy neslušným jazykem.

Chci reagovat konkrétně na jejich poslední článek "Modlitba posvátného růžence. Dělají si z nás věřící srandu?". Proti článku tedy obecně nic nemám, mám podobnou zkušenost se slovenskou pobožností - i když jsem se do toho nerýpal až tak do hloubky - ze své předloňské návštěvy Tater. Mám ale trochu problémy s jednou větou, a to konkrétně touto:
Jsem dalek toho, abych se této jistě dobře míněné zbožnosti vysmíval.
Rád bych se totiž zeptal - proč ne?

Já osobně toho, abych se téhle šaškárně vysmál, dalek nejsem. "Upřímná" víra v podobné blbosti je směšná a výsměch zaslouží. Dospělý člověk, který věří na absurdní pohádky a provozuje podobně pitomé rituály, je trapný, a je úplně jedno, jak upřímně jim věří. Pro takové lidi, jimž se vysmívat skutečně nepřísluší, máme název - duševně chorý - a zajde-li to do extrémuje ty lidi třeba léčit. Ale ne všichni věřící (troufl bych si říct, že většina ne) jsou už tak daleko za hranicí příčetnosti, aby bylo nutné nasadit muže v bílých pláštích a se svěracími kazajkami.

Někteří čtenáři blogu si možná vzpomenou, jak v jedné debatě s "upřímně věřícím" katolíkem na mém předchozím internetovém působišti, se zmíněný katolík strašně urážel, kdykoliv jsem si dělal srandu z toho, že věří na těhotnou pannu, co porodila čaroděje, nebo když jsem provozování podobných rituálů přirovnával k duševní poruše podobné obsedantě kompulzivní poruše. Ale sám se přitom nikterak nežinýroval vysmát se americkému věřícímu, který na základě stejné bible stále ještě obhajoval placatost země a její stáří šest tisíc let. Nakonec jsem se ho tedy zeptal, na základě jakých měřítek rozlišuje, kterým kouskům bible věřit a kterým ne, když těhotná panna a zmrtvýchvstalý čaroděj jsou, z racionálního hlediska, ekvivalentně absurdní a směšné, jako placatá země stará šest tisíc let. A jeho odpověď? Žádnou nikdy nedodal, na následující otázky a upomínky aktivně mlčel (akorát občas do debaty vstoupil a uraženě naříkal, jak strašně jsem necivilní, že věřícím neprojevuji úctu, popřípadě se odpovědi vyhýbal za použití uzenáčů) a mlčel tak dlouho, až se záležitost v podstatě promlčela a příslušná internetová stránka zmizela v propadle dějin.

Ale jedno je každopádně jisté - společnost jako celek ani jednotliví lidé nemají žádná jasná měřítka pro to, čemu se je v pořádku vysmát a čemu ne. Obecně platí, že každá absurdita je lovná zvěř pro satiru a výsměch a měřítkem pro míru výsměchu není upřímnost, s níž je absurditě věřeno, ale míra, do níž je absurdní. S jednou jedinou výjimkou, již krásně shrnul Douglas Adams, a již, domnívám se, zmiňuje i Richard Dawkins v jedné edici "The God Delusion". A tou výjimkou je, samozřejmě náboženství.

Takřka každý - věřící nevyjímaje - považuje naprostou většinu náboženství za naprosté a směšné bláboly v lepším případě, či za nebezpečné a šílené hovadiny v horším případě. Akorát věřící mají z tohoto pravidla vždy jednu výjimku, a to je právě ta jedna sada absurdit, kterou si oni vybrali (popřípadě jež jim byla vnucena) coby tu správnou. Ateista se v tomto ohledu od věřícího liší pouze v tom, že z tohoto pravidla žádnou výjimku neuznává.

Ale protože dlouhodobě historicky bylo věřících naprostá většina, a protože nebyli schopni spolu mírumilovně koexistovat, aniž by se kvůli svým sadám oblíbených hovadinek mordovali, a protože nejsou schopni se o těch svých blbinách ani bavit, aniž by se uráželi a cítili se perzekuovaní, že někdo zrovna ty jejich  blbiny nerespektuje, tak se vžil společenský konsensus, že se tyto blbiny prostě nekritizují a smát se jim je "neslušné". Někdo by se mohl urazit, a to přece nechceme.

No, mě je to jedno, jestli někoho urazím. Odmítám se tomuto iracionálnímu diktátu iracionálních lidí podrobit. Absurdní a nepodložené snůšky nesmyslů jsou směšné, zasluhují výsměch a tudíž se jim budu smát. Když se kvůli tomu někdo urazí, protože je příliš intelektuálně mrtev a ponořen do svých oblíbených absurdit na to, aby byl schopen se na ně podívat nezaujatě, nechť neváhá a jde s rozběhem do prdele.

Ale tenhle konkrétní případ, tyhle prodávané letáčky, to je ještě horší. Já si totiž nemyslím, že ten zmiňovaný letáček popisující správnou modlící rutinu a vůbec všechny ty publikace, jak a ke komu se modlit za zdravou stolici a bezpečnou jízdu z ochutnávky slivovice, je projevem nějaké upřímně míněné zbožnosti. Je to sprosté systematické oblbování lidí a následně využití toho, že jsou oblbnuti, k tomu, aby bylo možno je pumpnout o peníze. Jestliže se tenhle blábol prodává za dvacet centů, čili ca 5 korun, v kostele, tak ty peníze někam jdou. Kampak asi? Na charitu? Nebuďme naivní. Vatikán zoufale hledá, jak si vylepšit finanční bilanci, a ždímání stád vygumovaných oveček je zatím asi stále ještě účinná metoda. A to je také princip fungování církví v praxi - zblbněte lidi, aby věřili těm nejabsurdnějším ptákovinám, a pak je pumpněte o prachy pod pohrůžkou trestu, když nedají. A když na to někdo poukáže, hrajte uražené a ublížené a dovolávejte se svobody vyznání (kterou bychom, kdyby bylo po jejich, nikdy neměli) a dobrých mravů (které sami neváhají porušit, když se jim to hodí a když jim to projde).

A to té šaškárně dodává další, tragický, rozměr. Takže i když se těm lidem, co si tyhle blbosti kupují a pak se jimi dokonce řídí, vysměji, je to hořký smích. Je mi jich totiž i líto, protože sami sobě aktivně udržují a posilují mentální stav, jenž se od duševní poruchy liší spíše v tom, jak je posuzován společensým konsensem, než v principu. Bohužel, jediný, kdo jim může pomoci, jsou oni sami. Ale výsměch může být účinnou a patřičnou formou, oním políčkem, jak je když ne probudit, tak alespoň donutit, aby své mentální masturbace provozovali v soukromí, kam patří, a nestrkali je všude všem na oči.

A proto moje motto je - smát se. Smát se zdravě, smát upřímně, smát se z plna hrdla, a čím hlasitěji, tím lépe. Protože jinak bychom museli plakat.