neděle 26. prosince 2010

Nebavím se s tebou, ty ošklivý piškuntálku!

Internet je plný debat. A keců. Je to asi nejdemokratičtější médium, jaké zatím lidstvo vynalezlo. Každý tu má svůj hlas.

Bohužel ne každý ten hlas umí používat a tak je celý internet prošpikován logickými klamy (slovní spojení "logický klam", použité na české wikipeidi, bohužel nevystihuje významovou podstatu anglického originálu "logical fallacy", neboť slovo "fallacy" má několik významů samo o sobě, proto budu toto slovní spojení kdykoliv po libosti upravovat a měnit).

Jednou z nejpoužívanějších chybných forem argumentace je
argumentum ad hominem.

Wikipedie nám říká, že ad hominem je "Útok na člověka či na lidský produkt", což ovšem samo o sobě nestačí na vysvětlení toho, proč se jedná o logický klam a tudíž neplatný argument. Ad hominem podle této definice je i urážka či zpochybnění věrohodnosti.

Nejlépe to vysvětlí příklady odpovědí na tvrzení "Kouření neškodí zdravý, tato má studie to potvrzuje.":
  1. "Říká pitomec, který neví, že ve slově zdraví se píše měkké i po v." je logickým klamem, neboť nijak neoslovuje obsah ani věrohodnost argumentu a pouze napadá autora výroku kvůli chybě nesouvisející s diskutovaným tématem.
  2. "Nepoužils dvakrát slepý test a navíc máš ve studii početní chyby, pitomče."  není logickým klamem, nýbrž pouhou urážkou, neboť současně uvádí protiargument.
  3. "Nevěřím studii financované výrobcem tabáku, pitomče."  není logickým klamem, nýbrž poukázáním na možnost střetu zájmů na straně argumentujícího - striktně vzato se ovšem nejedná ani o protiargument a debatu nikam neposouvá.
Ad hominem na sebe berou mnoho podob a díky jejich rozšíření by šlo udělat hotový rodokmen. Nejjednodušší členění je na zjevné a skryté.

Mezi zjevné ad hominem patří otevřené použití pejorativních termínů. Snad nejůsměvnější - a intelektuálně nejubožejší - jsou útoky na něčí sexuální orientaci. Je stále ještě mnoho lidí, kteří za univerzální "protiargument" považují nařčení z homosexuality či nedostatečného sexuálního vyžití ("Najdi si přítelkyni." či "Ty buzno, co to kecáš za blbosti.").

Skryté ad hominem už vyžadují trochu více inteligence, neboť útok na osobu je maskován ironií a sarkasmem. Tento druh ad hominem bývá čitelný většinou pouze v kontextu konkrétní debaty. Může se jednat i o dosti elaborované texty, kde dohrabat se k jádru pudla může být docela obtížné.

Proč lidé vlastně ad hominem vůbec používají?

I ve formě uvedené v příkladech 2 a 3, kdy se nejedná o logicky chybný argument, je útok na osobu z informačního hlediska obsolentní, debatu nikam neposouvá a buď povede k flame war, hádce, bitce nebo k ukončení debaty jednou či druhou stranou.

Jeden z důvodů, jež bych si osobně tipnul, je, že je lidem tak nějak vrozený. Koneckonců je to jeden z argumentů nejčastěji používaných na pískovištích a ve školce. Souvisí to částečně s lidskou tendencí identifikovat se s nějakou skupinou a považovat jedince mimo tuto skupinu za automaticky méně věrohodné. Tato tendence má v dětství silnou pozitivní zpětnou vazbu a přenáší se do dospělosti. Toto vysvětluje například tak časté používání nařčení z homosexuality ve snaze někoho zdiskreditovat v dnešní heteronormativní společnosti. Ad hominem v těchto případech je projevem debatní impotence a vypovídá o psychické nevyzrálosti a intelektuální nedostatečnosti.

Dalším z důvodů je prostá frustrace ze srážky s (domělým nebo skutečným) blbcem. To se týká zejména ad hominem kombinovaných s nebo následujících po argumentu (příklad 2).  Ad hominem v těchto případech bývá odpovědí na jeden nebo i sérii vadných argumentů. Může tak být vyjádřením prostého vyčerpání a je projevem nechuti k další komunikaci a snahy nikam nevedoucí debatu ukončit.

Třetím důvodem může být ukazování (skutečné nebo domělé) intelektuální nadřazenosti v debatě s méně zkušeným či argumentačně vybaveným diskutérem (a to ať už oponujícím či souhlasícím).  Ad hominem v těchto případech je ekvivalentem gorilího bušení se v hruď.

Každopádně do debaty, jejímž cílem je dobrat se nějakého závěru a něco se dozvědět či nějaké vědomosti předat, ad hominem nepatří v žádné ze svých podob. A není ničí dobrou vizitkou jimi debatu začínat.

sobota 18. prosince 2010

Děcka nám blbnou...

A české školství má našlápnuto směr toaletní mísa. Tedy alespoň to naznačil před dvěma týdny tento článek na novinkách. Bohužel je článek napsaný typicky novinkovým způsobem, takže jsem se rozhodl trochu podívat do detailů, jak je co doopravdy. Zejména protože se mi to vůbec, ale opravdu ani trochu nelíbí.

Především mne zarazil závěr článku - pořadí, na němž se umístila ČR v jednotlivých letech. Vzhledem k tomu, že každý rok se zúčastnil testování jiný počet zemí, je pořadí samotné zcela nevypovídající. Být pátý z pěti není totéž, jako být šestý z deseti. Takže jsem si sedl na pár dní k internetu, procházel stránky PISA, zapsal si data (bodové výsledky pro tři sledované atributy) do tabulky a vytvořil přehled zahrnující pouze země, které se účastnily všech testování (čili ty, které se účastnily v roce 2000) a zahrnul jsem i test z roku 2000. A asi jsem udělal někde chybu, neboť jsem získal poněkud jiný výsledek, než novinky.


2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost 17 20 19 24
Matematická gramotnost 17 10 11 18
Přírodovědná gramotnost 10 6 9 15


Určitý pokles je znatelný, nicméně šlo by i říct (s výjimkou čtenářské gramotnosti), že jsme se vrátili někam na úroveň roku 2000.

Ovšem je tu ještě jeden háček, který by správný skeptik neměl přehlédnout. Pořadí samo o sobě nemusí znamenat pokles kvality našeho školství nebo vzdělání českých dětí. K témuž výsledku by vedlo i zlepšení ostatních.  Jak si tedy české děti vedly v absolutních skóre?



2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost 492 489 483 478
Matematická gramotnost 498 516 510 493
Přírodovědná gramotnost 511 523 513 500


Jauvajs. Vývoj absolutního skóre kopíruje svým vývojem i vývoj pořadí a zřejmě skutečně cosi nepasuje s českým školstvím nebo českými dětmi (orientace osy y na grafu je obrácená, neboť u pořadí čím vyšší, tím horší, zato u bodů čím vyšší, tím lepší).

Nepodléhejme však panice, s každou statistikou si lze hrát tak dlouho, až nám dá kýžený výsledek, nebo ne? Jak si vedly české děti relativně, vztaženo k průměru daných zemí v daném roce coby 100%?



2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost -0,01% -0,57% -1,13% -2,91%
Matematická gramotnost 0,55% 4,08% 3,07% -0,63%
 Přírodovědná gramotnost 4,01% 5,25% 3,10% -0,02%

Krucifix, pořád ten samý vývoj. Copak tuhle statistiku nejde zfalšovat tak, aby to nevypadalo, jakože pomalu ale jistě blbneme? V matematické a přírodovědné gramotnosti jsme se z nadprůměrných hodnot dostali někam k průměru, ve čtenářské gramotnosti jsme z průměru konstantně klesali níže a níže (osa Y na obrázku má opět pro snazší srovnání obrácenou orientaci).

Inu, asi opravdu jako národ buď hloupneme, lenivíme, nebo naše školství umírá na úbytě. A nebo všechno dohromady. Doufal jsem, že čím více do toho budu vrtat, tím více to bude vypadat, že na tom zas až tak špatně nejsme, realita však opět dokázala, že moje osobní preference jí nezajímají.

středa 15. prosince 2010

Pohanění názoru.

Samozřejmě, zcela v souladu s neměnnými zákony vesmíru, se mi krátce po založení blogu odporoučelo připojení k internetu a setrvává někde v nirváně šťastně dodnes. Mohu se sice připojit, ba mohu i občas brouzdat, nicméně velmi omezeně. Z čehož plyne i omezená možnost psát na blog, pročež píši tento omezený článek, coby omezené vyplnění doufám omezeného časového úseku, kdy budu omezen. Takže si budu chvíli jen plácat játra a doufat, že vznikne něco čitelného.
_______________

Docela často se mi stává, že jsem dotázán na názor na nějaký fenomén či událost, o nichž mám znalosti velmi malé, popřípadě žádné. A v těchto případech jsem mnohdy konfrontován s lidskou vlastností, již shledávám poněkud zvláštní. Odpověď "Nevím, problematiku neznám, abych mohl říct názor, musel bych si nejdříve něco o dané záležitosti zjistit." bývá mnohdy zamítnuta se slovy "To nemůžeš mít nějaký vlastní názor, to si musíš všechno někde přečíst?"

Nemalé množství lidí si zjevně více váží neinformované spekulace prodané pod hlavičkou "vlastní názor", nežli střízlivé analýzy dostupných dat. Nemalé množství lidí raději poslouchá "vlastní názory", nežli fakta. Nemalé množství lidí takovéto "vlastní názory" pak mnohdy i pevně zastává  navzdory realitě. A v politice se takováto schopnost hájit dávno mrtvé stanovisko dokonce cení, a ochota změnit názor ve světle reality se považuje za špatnou vlastnost, jež automaticky dostává nálepku "převlékání kabátu".

Což mne, zcela upřímně řečeno, vždy zanechá totálně a naprosto paf.

Samozřejmě je špatné nekriticky zastávat vždy to stanovisko, které jsem četl/slyšel jako poslední. Rovněž je špatné zastávat stanovisko sice finančně výnosné, ale škodící jiným. A lidé měnící názor podle toho, co jim zrovna profouklo ušní kanál či co jim momentálně plní kapsu si nařčení z převlékání kabátu plně zaslouží.

Ale stejně tak je špatné "z principu" tvrdošíjně zastávat názor, který byl už dávno intelektuálně vykuchán a jehož mrtvola shnila na smetišti dějin před eóny. Ani zastávání názoru jenom proto, že je hezky načechraný a hřeje nás u srdíčka nepovažuji za dobrou věc.

A vůbec nejhorší je mít nějaký názor jenom proto, abych měl nějaký názor.

A proč to tak je? Není to, co jsem dosud napsal, vlastně jenom takový můj "vlastní názor", čili přesně to, proti čemu brojím?

NE.

Každý z nás se dennodenně musí rozhodovat mezi různými možnostmi, jak řešit různé situace.  A v každé situaci řešení pomůže najít pouze informovaný názor. Nejlépe to vysvětlí příklad:
Máte zařízení, jež umíte používat ale jeho funkci nerozumíte. Zařízení zničehonic začne vydávat zvláštní zvuky, které dosud nevydávalo. Možností je nyní několik:
    a) budete sami spekulovat co to je tak dlouho, až to přestane fungovat úplně.
    b) budete s kamarády spekulovat, až to přestane fungovat úplně.
    c) akceptujete svou neznalost a vyhledáte odbornou pomoc.

Snad každý v tomto příkladu uzná, že c) je správně, i když nepochybně v praxi řada lidí vyčerpá nejprve možnosti a) a b). A to je právě ten problém, že lidé ztrácí tak často čas možnostmi a) a b) i v situacích, kdy již dávno je k dispozici možnost c). Někdy - a někdy i častěji - to vede k velmi nešťastným rozhodnutím a špatným koncům. Snad nejmarkantněji je toto vidět na názorech na globální oteplování. Odborníci už dávno mají jasno v tom, co jak a proč (v rámci možností, samozřejmě), ale přesto má na to každý svůj "názor", a čím více se tento názor liší od toho odborného, tím zarytěji je mnohdy hájen. A pokud jako lidstvo zkusíme vyčerpat nejprve možnosti a) a b), tak na možnost c) už nezbude čas, neb novou planetu si do suprmárktu koupit fakt nezajedeme.

Proto by se nikdo neměl stydět za svou neznalost. Ani před ostatními, ani sám před sebou. Není nic špatného na tom, říct "nevím".  Každý neví něco o něčem a nikdo neví všechno o čemkoliv. Naopak, stydět by se měl každý, kdo plácá "osobní názory" na něco, o čem ví pramálo či vůbec nic. A tou pravou hanbou není nevědět, ale nechtít vědět.

pondělí 6. prosince 2010

Obří Noemova archa?!

Na novinkách se včera objevila zpráva s titulem "V USA se chystají postavit obří Noemovu archu". Jak už je dobrým novinářským zvykem, neuvádí řádně zdroje pro tuto zprávu a i obsah článku postrádá některé informace důležité pro patřičné pochopení, oč tu vlastně jde.

Takže jsem se rozhodl trochu přidat.

Nejprve se podívejme, co říká stránka projektu Ark Encounter.

Větší než život
Archa je jednou z nejlépe známých historických událostí popsaných v bibli. Nezávislý výzkum ukázal, že se na ni přijdou podívat milióny lidí a tak uvidí, kterak archa a potopa byly skutečnými událostmi historie.

Archa bude postavena na krásném svahu poblíž dálnice I-75, přibližně 40 mil od Muzea Stvoření v severním Ketucky (poblíž Cincinnati). S pomocí Boží a finančních darů, tento úžasný památník světu plánuje otevření na jaře 2014.

Hezké, což? Už po přečtení tohohle je jasné, že se nejedná o žádný zábavní park, nýbrž o otevřenou náboženskou propagandu nějaké fundamentalistické křesťanské kliky, jichž je v USA nepočítaně. A zcela typicky pro křesťanskoku organizaci se neštítí jednou rukou se křižovat a druhou natahovat po penězích - v onom stručném textu je jeden aktivní odkaz, a to odkaz na stránku s dotacemi. K čemu potřebují peníze, když je Bůh na jejich straně? Není snad všemohoucí blablabla vesmíru schopen svým nejvěrnějším následovníkům připsat nějaký ten centík na konto?


Při dalším dloubání pod slupku této nechutné zprávy se odhalují ještě zábavnější věci. Celý projekt se vylíhl v hlavě Australoameričana jménem   Ken Ham, zakladatele stránek Answers in Genesis. Z jeho hlavičky  vyšla už jedna podobná křesťanská ždímačka na peníze - výše zmiňované Muzeum Stvoření. Právě finančí úspěch tohoto projektu, který využívá mizerné vzdělání a fundamentální křesťanství průměrných američanů k produkci obrovského množství peněz, tohoto "zbožného" pána zjevně inspiroval k dalšímu naprosto šílenému projektu.

Nu a co ten "nezáviský výzkum", který vyprodukoval onu prognózu miliónových návštěv? Výzkum byl proveden skupinou America's Research Group. jejíž hlavou je jistý Britt Beemer. A ten je samozřejmě naprosto, zcela, totálně a úplně nezávislý a jakýkoliv střet zájmů je pochopitelně vyloučen. To, že byl spoluautorem knihy "Už je pozdě: Proč vaše děti opustí církev a jak tomu předejít." Je jistě jenom náhoda.

Kdyby to nebylo ve svých důsledcích smutné, bylo by to docela i k smíchu.

Další čtení na toto téma pro anglicky hovořící:

neděle 28. listopadu 2010

Hm... Uvidíme.

Další zcela a úplně zbytečný blob. Vlastně blok. Pardon, blog.

Který bude opět obsahovat naprosto provařené informace podané zcela neoriginálním způsobem ve formě sušší než tři dny stará žížala na dálnici vprostřed léta.

Pokud by sem čistě náhodou někdo zavítal ještě předtím, než sem napíši cosi s obsahem. Tak toto jsou mé oblasti zájmů, jež se zde eventuelně v té či oné formě vylíhnou coby jakžtakž konzistenntí texty (občas dokonce i s barevnými obrázky a grafy):

  • Přírodozpyt - vše co roste, žere, leze, plazí se a především vyvíjí se mne nesmírně zajímá. A můj koníček pěstování bonsají jest toho vedlejší produkt.
  • Hlavologie - šťourat se lidem v hlavách je někdy zábavné, někdy depresivní, ale vždy nesmírně zajímavé. A můj koníček kuchání pověr je zase vedlejším produktem této záliby.
  • Humor - nevlastním, nekoupil jsem. Rozhodně ne tak, jak je toto slovo obecně chápáno. Z čehož vyplynul jistý styl kouzla nechtěného, jež provázívá mé psaní.
  • Kecání - to mi jde. Hlavně na internetu jsem silák. Doufám tedy, že čtenáři se aktivně zapojí a vznikne tu sem tam nějaká zajímavější debata, neb na vedení monologů bez odezvy stačí si občas pokecat s kaktusem.
  • Chlubení se peřím - skromnost jest ctí, falešná skromnost jest ovšem neřestí. Protože občas vypnu počítač a dělám něco taky rukama, je docela dobře možné, že část webu bude o tom, co se mi (ne)povedlo.
Takže, jak řekl klasik - uvidíme, pane hrábě (jestli uvidíme).