neděle 7. prosince 2014

Co jsem (zase) dělal o prázdninách.

Kromě toho, že mi došla fantazie na věci na focení pidihledem, nebylo toto léto ani moc času cokoliv psát, protože to bylo léto opět velmi  pilné. Škoda, že už skončilo, a zase je tu období "za tmy do práce, za tmy z práce". Ovšem potřebuju si už pořádně odpočinout a tento kýžený čas je v nedohlednu.

Zatímco řemeslníci mi na jaře bourali koupelnu a kuchyň, já jsem v místnosti v patře musel vytrhat podlahu a odstranit tunu škváry. A i když mi s tím nečekaně pomohl synovec (odnosil tu škváru, juchů), i tak jsem měl pár týdnů co dělat - položit skelnou vatu, udělat rošt, slepit dvě vrstvy OSB desek a přišroubovat je k roštu a zbrousit povrch. Sotva jsem s tím skončil, chtěl jsem vymalovat, ale stará omítka psychicky nevydržela napětí a místy se odrolila jako perník málem až na zeď. Takže jsem musel, chca nechca to celé natřít penetrací a následně rozdělat lepidlo a natáhnout na zeď perlinku a štuk. A že jsem setsakra nechca. Sice tuhle práci umím udělat v kvalitě, za níž se není nutno hanbit, ale z hloubi ducha zedničinu nesnáším ve všech jejích podobách. Nicméně co jiného mi zbývá, než jí občas dělat vlastníma rukama. Zkusil jsem na nářadí řvát, dokonce ho i kopnout, ale ani se nehlo. A kdybych s každou drobností čekal na řemeslníky, asi bych dům neopravil nikdy.

Ani nestihla uschnout barva a musel jsem řešit problém, co s několika tunami škváry a stavebního rumu z vybourané podlahy a koupelnové přepážky. Řešení se nabízelo samo - před nově postavenou zděnou kůlnou jsem potřeboval udělat chodník. A tak jsem dalších několik týdnů strávil s krumpáčem, lopatou a kolečkem a hloubil jsem jámu po kolena hlubokou. Krásná práce, neb sotva dvacet čísel pod povrchem zahrady je v tomto místě půda plná kamenů. Vzniklou jámu jsem následně vyplnil stavební sutí, udusal, a zalil škvárobetonem.

Ke konci léta a začátkem podzimu konečně došla škvára i suť, nicméně kůlna stále ještě není ready k žádné smysluplné činnosti. A tak jsem vzal prkna vytrhaná ze staré podlahy a zklížil jsem si z nich pořádný rovný pracovní stůl tři metry dlouhý a 70 cm hluboký. Poličky pod něj a nad něj jsem naštěstí dělat nemusel, na ty jsem mohl použít kusy ze staré kuchyňské liky.

Protože jakmile řemeslníci dokončili koupelnu a kuchyň, musel jsem koupit a smontovat fungl novou kuchyňskou linku - přeci nebudu na novou podlahu, k nově vymalovaným a odlaždičkovaným zdem dávat zpátky otlučenou a nahnilou kuchyňskou linku. Naštěstí tahle úloha nebyla až tak náročná a, opět s pomocí synovce, nezabrala mi více než dva víkendy.

Pak jsem si trochu odpočal, ovšem sorry, na psaní na blog moc času nebylo. Protože to je také spíše druh práce než odpočinku. Takže zatímco řemeslníci vybourali podlahu v další místnosti - hurá, zase mám tak tři-čtyři tuny škváry na betonování, hned jak se na jaře oteplí můžu pokračovat - já hrál pravěkou hru Dungeon Siege a kašlal na svět. Následovalo vyklízení další místnosti, aby řemeslníci mohli pokračovat v renovacích tam. Doufejme, že před vánoci bude alespoň jedno patro domu hotové ve stavu, kdy aspoň deset let nebudu muset na nic sáhnout.

Nemůžu se dočkat až budu konečně zase moct řezbovat, vyrábět nože a malovat obrazy a podobné činnosti, jež pohladí na duchu. Bohužel ten stav je zatím v nedohlednu, zato mě čeká stěhování nábytku, trhání a montování podlah v zimě a štukování zdí a betonování chodníků v létě ještě hodně dlouho.

Osud.

úterý 7. října 2014

Nejen sex netřeba kupovat...

Tradičně už delší dobu stěží stíhám přečíst, co bych rád, natož abych něco psal. Ale dnes přeci jen něco krátce a k věci.

Jsem zastáne legalizace prostituce. Dospělí a svéprávní lidé všech pohlaví by měli mít svobodu v tom, jak chtějí nakládat se svým tělem a svými talenty a když je někdo nadaný pro sex, nevidím důvod proč by neměl mít možnost si jím vydělávat, jestliže mu/jí to vyhovuje, a vyhovuje-li někomu si sex kupovat, rovněž nevidím důvod, proč ne. Ovšem protože nejsem ani padlý na hlavu ani libertarián (kteréžto dvě možnosti se nevylučují), jsem, stejně jako v případě drog (jakýchkoliv) zastáncem legalizace legislativně regulované. A to takovým způsobem, aby byla maximalizována ochrana jak poskytovatelů těchto služeb, tak jejich konzumentů, před možnými negativními následky.

Nepamatuji si, že bych kdy viděl dobrý argument pro udržování prostituce v ilegalitě. Většina z nich je nějakým způsobem navázána na jeden z nejhorších odkazů působení křesťanství v naší kultuře poslední dva tisíce let, totiž na stigmatizaci lidské sexuality ve všech jejích podobách a projevech coby čehosi morálně nečistého a špatného, nutného zla, o němž se nemluví.

Co jsem ale ještě neviděl, je supr trůpr pitomý argument z ůst sexuologa. V dnešním novinkovském článku "Legalizace prostituce? Pro hlasuje jen Praha, prostitutky i vláda říkají ne" se moc zajímavého dočíst nelze. Příslušný zákon kritizovat nemohu, protože ho neznám a prd tomu rozumím. V kruzích sexuálních pracovníků se nepohybuji, takže z jejich perspektivy toho také moc říct nemohu (kromě toho, že vím, že existují tací, co tuto činnost provozují dobrovolně a rádi - a jsou společností v lepším případě ignorováni, v horším stigmatizováni).

K čemu bych se ovšem rád krátce vyjádřil je  následující výrok sexuologa Jaroslava Zvěřiny, zprostředkovaný novinkami:
Sexuolog Jaroslav Zvěřina tvrdí, že koupit si sex není legitimní potřeba.„Když už to někdo provozuje, měl by si být vědom toho, že stát za ním nestojí, že svou činností ohrožuje sebe i své blízké, dokonce i poskytovatele té služby,“ řekl.
Pokud první uvedená věta má být sumarizací následného citátu, tak by novinky měly vyrazit pisálka článku. Ovšem pokud se jedná o parafrázi jiného výroku, a pokud je to parafráze správná, jedná se o argumentační nesmysl.

Za prvé je to výrok zbytečný. Ano, koupit si sex není legitimní, o tom je právě řeč - o legalizaci koupě/prodeje sexu.

Druhý problém je ve slovech "koupit si" a "potřeba". Zkusme na to jít od lesa formou lehké záměny slov a užití reductio ad absurdum.

Představte si situaci, kde povolání kuchaře je nelegální a oponenti jeho legalizace používají argumenty o zdravotním riziku, které nehygieničtí a neproškolení/samoškolení kuchaři představují pro veřejnost, a kterak jediný správný způsob, jak se dostat ke kvalitním vařenému jídlu, je monogamní svazek s milujícím kuchařem/kuchařkou, kteří se zaváží vařit jenom pro vás dva a pro nikoho jiného. Zamyslete se nad tím, jak dalece považujete v tomto kontextu za informativní a přínosný výrok "...koupit si vařené jídlo není legitimní potřeba."

Máme různé životní potřeby, většinou vyplývající z biologie. Krásně (i když nikoliv bez problémů) toto ilustruje Maslowova pyramida potřeb, v niž sex, nikoliv bez důvodu, patří mezi nejbazálnější potřeby. Protože i když potřeba sexu není zcela univerzální napříč všemi lidmi (na rozdíl od jídla a pití), je natolik prevalentní, že existenci výjimek je možné pro většinu diskuzí zanedbat.

"Koupit si cokoliv" není potřeba v žádném smyslu slova. Ale všimněte si, že naplnění většiny bazálních potřeb zákon umožňuje transakční formou (tam, kde to má smysl) - můžete (většinou dokonce musíte) si koupit pití a jídlo. Můžete si koupit hodinu ve fitku či masáž, můžete si zaplatit místo na spaní v hotelu. Ale kupování samo o sobě skutečně potřeba není, a to v žádném smyslu tohoto slova. Proto onen výrok nedává smysl.

Sex ovšem potřeba v psychologickém významu toho slova je, a z těch, jež lze naplňovat za využití obchodních transakcí je jediná, u níž tak nelze činit legálně.

čtvrtek 21. srpna 2014

Dennodenně...

Malý update k minulému článku:

Neozbrojený černoch je v USA zabit policistou každý druhý den, ne každé čtyři dny. Každých 28 hodin, čili denně, je nějaký černoch zastřelen policií. Z toho přibližně v polovině případů je následně zjištěno, že dotyčný byl zcela bez pochyby neozbrojen a přibližně u čtvrtiny neexistuje jiné svědectví o existenci zbraně, než svědectví oněch žhavých cajtů.

-click-

Amerika má stále ještě problém s rasismem. A těžký.

pondělí 18. srpna 2014

Nejsem rasista, ale...

Praxe ukazuje, že výše uvedený výrok je prakticky jistým indikátorem toho, že jeho pokračování je rasistické, a že jeho autor rasista je. Například jak se píše v článku na novinkách "Americký Ferguson se změnil v bitevní zónu":
„A už je to zase tady, už se zase bouří, už jsou zase ukřivdění. Kdyby zastřelil černoch bělocha, tak se to neřeší, ale že je to naopak, to je problém,“ říká čtyřicetiletý Jarret, jenž nechce zveřejnit příjmení. Dodává, že není rasista, ale to, co se děje v Americe po 150 letech od zrušení otroctví, je prý už trochu moc.
Co se děje v Americe po 150 letech od zrušení otroctví?  Například černoch bez záznamu v rejstříku trestů má i 150 let po zrušení otroctví menší šance na získání práce, než běloch se záznamem, vše ostatní stejné. Černoch s diplomem má dvakrát menší šance získat práci, než běloch se stejným vzděláním. 150 let po zrušení otroctví je namnoze většina policistů bílá i v oblastech, kde černoši tvoří většinu, stejně jako ve Fergusonu. 150 let po zrušení otroctví média prezentují v lepším světle bílé vrahy, než černé oběti vraždy.

Jako ostatně i v tomto případě, jak dokazuje i článek na novinkách.

I kdyby Brown ukradl doutníky (což není vůbec dokázaná skutečnost) za 50 dolarů, faktem zůstává, že svědci vůbec nedávají protichůdná svědectví. Svědci říkají - včetně jednoho, který to viděl z okna a zastřeleného neznal - že byl zasažen sedmi až osmi výstřely, když utíkal. Po prvním výstřelu začal utíkat, další šel do zad když utíkal od policisty pryč. Poté, co byl zasažen, se otočil, zvedl ruce a byl oním policistou nemilosrdně, brutálně popraven bez soudu. I pokud náhodou ukradl doutníky, je to úplně irelevantní, je to do debaty hozený uzenáč, ten policajt ho pořád ještě chladnokrevně zavraždil.

A to zejména proto, protože příslušný policista o oné krádeži nevěděl. Pokoušel se Browna disciplinovat kvůli nesprávnému přecházení vozovky. Pokud si snad někdo myslí, že poprava bez soudu je adekvátní test pro nezletilého za chůzi vprostřed silnice, je potřeba popravit snad všechny lidi, co žijou. Pokud si někdo myslí, že je adekvátní trest pro teenagera za krádež zboží v hodnotě 50 je bubáků odstřelení, pošlete někoho postřílet tři z mých, jako sníh bílých a z dobrých rodin pocházejících, spolužáků z gymnázia a spolu s nimi odhadem tak pětinu populace.

Už musím do práce a nemám čas najít link, který analyzuje s jakou rychlostí jsou zabíjeni černí neozbrojení teenageři bílými policisty, vybavuji si, že to bylo jeden člověk každých X dní (4?).
Od Brownovy smrti byli nejméně další dva.

Pokud se ještě někdo diví, že černoši moc policajtům v USA nevěří a mají teď chuť něco rozbít, já to nejsem. Ostatně, ještě jednu věc zapomněla média zmínit - rabující a protestující jsou dvě různé skupiny lidí, sdílející pouze jednu veličinu - barvu kůže. A pokud by někdo chtěl tvrdit, že běloši při protestech nerabují, vysměji se mu. Zažil jsem (skrze média) několikery záplavy v ČR, zažil jsem studentské protesty proti školnému v Británii před pár lety. Tvrzení, že běloši jsou svatoušci je blbost, kterou může říct jenom někdo, kdo není rasista ale...
_______________

Díky za linky komentátorům Pharynguly.

neděle 20. července 2014

Experimenten statistikoš - část 2

Po více než měsíci prakticky non-stop fyzické práce a absolutně minimalistického používání počítače jsem se rozhodl jeden víkend hodit na všechno bobek a nářadí jsem nechal odpočinout, zaslouží si to. Stejně bylo takové horko, že se nic dělat nedalo. Takže jsem mohl věnovat nějakou tu hodinku dalšímu vyhodnocení svého statistického experimentu. Konkrétně druhé části své předpovědi:
Rozdělím-li řady na kratší, stejně dlouhé úseky, řekněme 5-10 čísel dlouhé, budou tyto úseky samy o sobě poměrně dobře odpovídat tomu, co by bylo k očekávání od skutečně náhodného systému. Jejich celková distribuce ale bude více uniformní, než by tomu bylo u skutečně náhodného systému.
Nejprve je třeba upozornit na to, že je při absolutně doslovné interpretaci je to nesmysl, což jsem si uvědomil až dodatečně, když už bylo pozdě to reformulovat. Za prvé předpověď první se vylučuje s doslovnou interpretací této druhé předpovědi v případě, že by byla správná (což byla). Za druhé je omezený počet kombinací nul a jedniček, a žádné kombinace obsažené v číselných řadách jakýmkoliv způsobem nemohou nebýt možné v řadě generované náhodně. Takže, ačkoliv se mi to moc nelíbí, musím přiznat chybu a nejdříve trochu vysvětlit, co jsem myslel tím, co jsem napsal.
Měl jsem na mysli, že tvar distribuce u pěti - desetimístných řad bude přibližně stejný, jako u očekávaná distribuce u skutečně náhodných řad, ale "konce" této distribuce budou trochu přizvednuté a vrchol trochu nižší (současně v návaznosti na první předpověď je nevyhnutelné, že vrchol této distribuce bude trochu vystředěný oproti ideálu, což jsem si původně neuvědomil vůbec). Čili že budou správně převažovat řady oscilující kolem středu, ale řady na extrémech budou více než je zdrávo. Nejlépe to asi vysvětlí příklad.


Červená čára zobrazuje ideální distribuci sledované veličiny. V tomto případě jaké by bylo zastoupení pětimístných řad obsahujících 0 až 5 jedniček v nekonečně dlouhé řadě  náhodně generovaných čísel. Histogram zobrazuje jejich zastoupení v jedné řadě dodané čtenáři. Toto jsem tak nějak očekával. Ovšem toto není to, co jsem obdržel.

 To je opět nejlépe zobrazeno obrázkem, tentokráte větším:

 
Zde  už je vidět, že mému očekávání jakžtakž odpovídaly jenom tři z devíti dodaných řad (Řady 4, 5, 7). Zbývající vykazují poněkud slabší odchylky, než jsem očekával. Až na řadu 1 všechny vykazují zátěž k více jedničkám, jinak ale nic extra. Pro vizuální srovnání jeden diagram skutečně (pseudo)náhodné řady.

I když se jednalo o řady značně dlouhé, nemohu s klidným svědomím bez statistického testu a počítání p-hodnoty říci na základě pouhého "kouknu a vidím", zda se tyto distribuce značně významně liší od ideální binominální distribuce. Doma postrádám potřebný software a nemám tolik času se s tím pižlat ručně. Mírná zatíženost směrem k jedničkám ovšem statisticky významná je, to vyplynulo už z prvního vyhodnocení.

Teď jak to vypadá u desetimístných řad:
Víceméně by se k tomu dalo říci totéž, co k řadám pětimístným.

Závěrem by se tedy dalo na základě dostupných dat říci, že má předpověď platí pro přibližně polovinu lidí, ale polovina lidí vygenerovala poměrně věrohodné vzorce náhodných pětimístných řad. Věrohodné z pozice této jedné veličiny. Zda skutečně odpovídala alespoň nějaká ta řada tomu, co by se dalo očekávat od skutečně náhodného systému definitivně rozlousknu (snad) někdy příště.

pondělí 30. června 2014

Čas vandalů

Ještěže nemám pole. Protože kdyby mi nějaký vandal zlikvidoval porci úrody za 20 kapříků, asi by mi praskla žilka v mozku.

Zajímavá je diskuze pod článkem. Není tedy moc dlouhá, ale teď, v tuto chvíli, je tam k vidění zajímavý fenomén. Všechny příspěvky zmiňující, že se jedná o dílo jednoho nebo více lidských vandalů, jsou mínusovány. Všechny příspěvky bublající bláboly o záhadách, mikrovlnách a mimozemšťanech jsou plusovány.

Vidíme-li graffiti na zdi, kde včera večer nebylo, usoudíme, že to udělal vandal. A to bez ohledu na to, jak krásné či jak geometricky přesné je. Prakticky nikoho ani nenapadne tvrdit, že to udělali mimozemšťani. Víme, že graffiti dělají lidé. Jsou i chtěná graffiti, velmi krásná, dělaná na objednávku. Jsou graffiti, u kterých byl dotyčný vandal přistižen, nebo sám vystoupil z anonymity. Proto vidíme-li graffiti, na základě předchozí zkušenosti automaticky usoudíme, že je to práce lidských rukou.

Tomu se říká indukce - zobecňování závěrů.

Začne-li někdo tvrdit, že nějaké konkrétní graffiti vyrobili mimozemšťani, zpozorníme. Nic v naší každodenní zkušenosti nenapovídá, že by mimozemšťani malovali na zdi. Nikdo je u toho nikdy neviděl, nevyfotil, nenafilmoval. Obecně lidé moc nemají tendenci věřit blábolům o mimozemšťanech, když se jimi někdo snaží vysvětlit něco, co znají.

Tomu se říká skepticismus - opatrnost při posuzování výjimečných výroků.

Samozřejmě je, čistě hypoteticky, možné, že nějaké graffiti skutečně namalovali mimozemšťani. Ovšem toto tvrzení komplikuje vysvětlení daného fenoménu nad nezbytné minimum. Když něco mohou vyrobit lidé (byť jen hypoteticky), není nutné si přimýšlet jiné feonomény, jako mimozešťany, láry, zmoky, elfy, víly zubničky a transdimenzionální blorky.

To je princip Occamovy břitvy - minimalizace předpokladů potřebných pro vysvětlení jevu.

Z nějakého mně naprosto záhadného důvodu ale u kruhů v obilí to plno lidí, možná dokonce i většina, aplikuje úplně na ruby. Pro banální, minimalistické vysvětlení "udělali to lidi" se dožadují demonstrací a důkazů, a když jim jsou demonstrace dodány, začnou hýbat terčem. Odmítají zjevnou indukci "některé, i velmi komplikované, kruhy v obilí evidentně udělali lidé, proto není důvod předpokládat cokoliv jiného, než že všechny kruhy v obilí udělali lidé" a čím lepší a detailnější vysvětlení a důkazy jsou jim dodány, tím lepších a detailnějších důkazů se dožadují. Odmítají jednoduché vysvětlení zahrnující ovšem dovednosti, které oni osobně neznají (tj. lidi, kteří umí něco speciálního), ale složité vysvětlení, zahrnující neidentifikovatelné nevysvětlené cosi považují za hodné úvahy. Tak jako věřící se chytají dosud nevysvětlených a možná nevysvětlitelných  fenoménů v přírodních vědách a cpou do těchto mezer v poznáních svého absurdního boha, tak řada lidí se chytá toho mála kruhů v obilích, u nichž chybí jednoznačné důkazy o lidské činnosti, a cpou tam svoje mimozemšťany, mikrovlny a podobné blbosti.

Smiřte se s tím lidi. Kruhy v obilí jsou dílem lidí. I ty enormně přesné a komplikované. A pokud to tito lidé dělají bez souhlasu majitele pole, jsou to vandalové a přísluší jim trest, ne obdiv.

pátek 13. června 2014

Experimenten statistikoš - část 1

 Bouchněmež společně šampus. Konečně jsem se dostal k tomu, abych se alespoň trochu mohl podívat na statistický experiment, k němuž mi někteří z vás v loni mlaskavě dodali data.

Nejprve kratililinká rekapitulace:
Před více než rokem jsem ve článku "Sháním morčata" požádal čtenáře o spolupráci. Sedm se jich přihlásilo a společně mi opatřili devět číselných řad podle zadání, zaslaného mailem. O pár měsíců později jsem sběr dat definitivně ukončil a učinil určité předpovědi ve článku "Náhoda je vůl".

Dnes se budu věnovat první předpovědi, totiž této:
Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.
Pokusné řady, jež jsem obdržel, si vedly v sumáři jak můžete vidět na přiložené minitabulce. Samozřejmě pokud nejste skutečně enormně talentovaný matematik, tak vám tato čísla sama osobě řeknou totéž, co mě. Všechny řady se liší od ideálního stavu 500 jedniček a 500 nul, ale jak moc je tato odchylka významná? Na první pohled to nevypadá až tak hrozně a analýza "kouknu a vidím" toho moc neřekne. Na první pohled, přiznám se bez mučení, jsem si už myslel, že moje první předpověď padla.

Ovšem statistika už nám říká něco jiného a pro názornost jsem výsledky vizualizoval. Černá, šrafovaná křivka zobrazuje jakou distribuci v počtu jedniček (nebo nul, to je phuck) by mělo nekonečno náhodných řad jedniček a nul, dlouhých tisíc čísel. Dlouhodobí čtenáři blogu by měli zpozornět, protože v tom grafu vidí Gaussovu křivku normálního roznložení, o níž už jsem psal. To je správně, ovšem Gaussova křivka to není. Zde vyobrazená distribuce není normální, nýbrž binomická, což je ovšem na této úrovni už jedno, liší se od distribuce normální tak málo, že to nestojí za řeč (toto je velmi důležitý statistický poznatek, k němuž se ještě vrátím - prozatím nechť vám to vrtá hlavou). Červeně označená plocha zahrnuje 95%, což je (není-li důvod pro něco jiného) považováno obecně za hranici, při níž jest vhodné minimálně zpozornět. Modré trojúhelníčky zobrazují, jak si vedly čtenáři dodané "náhodné" řady.

Zde už je zcela jasně vidět, že čtyři z devíti řad se pohybovaly mimo interval 95%,  dvě dokonce jsou už v oblastech, kde je pravděpodobnost generování takové řady skutečně náhodně pro všechny praktické účely nula (byť má určitou teoretickou, spočitatelnou hodnotu) a pouze dvě se jakžtakž blíží středu. Pravděpodobnost, že 44% z náhodně generovaných řad bude mimo 95% interval je 0,06%.

Takže závěrem lze říct, že tato předpověď byla potvrzena - lidmi vygenerované řady jedniček a nul obecně vykazují tendenci preferovat jedno nebo druhé číslo.

neděle 1. června 2014

A země se zachvěla...

Doslova. Užíval jsem si včera křásné počasí - ani moc horko, ani zima, dost sluníčka aby to bylo příjemné, ale ne tolik, abych se pekl. I usedl jsem ven, podělal nějakou práci a na ohniště jsem hodil nějakou starou trávu, staré chrastí a zpráchnivělý pařízek a zapálil to. Do uší jsem si pustil audioknihu, na drát napíchl klobásu a začal si ji opékat k obědu, když to přišlo.

BrrrrooumBUMBUMBrouuumBUMBUMBroooooooooum. Cítil jsem, jak se mi země zachvěla pod nohama. Takže když otec vyběhl z domu celý vyjukaný, vůbec mě to nepřekvapilo. Právě jsme zažili nejsilnější zemětřesení posledních let. Pro obyvatele Japonska či Kalifornie by to patrně nebyl vůbec důvod ke znepokojení, ale my jsme tady zvyklí, že dům neposkakuje.

Poslední takovéhle zemětřesení jsem zažil jako dítě a moc si toho nepamatuji. Údajně jsem popadl matku za ruku a táhl jí z domu, "Maminko, pojď rychle ven!". Doufejme, že teď bude nějakou dobu zase klid. Nerad bych, aby mi dům spadl na hlavu dřív, než ho zrenovuji a užiji si ho trošku v ne-havarijním stavu. No, na rozdíl od devaosmdesátých let minulého století nám tentokráte omítka nikde nepraskla a dům se zdá držet pořád ještě pohromadě. Asi ale přeci jenom vyztužím perlinkou všechny zdi, ona i prasklina neohrožující statiku domu je k nasrání.

Mým snem je, že nějaké takové zemětřesení zase hne trošku s podložím a ten pramen, co po řadě otřesů v devaosmdesátých letech vyrazil ve sklepě zase půjde jinam. Musím ale říct, že následující prakticky celý den menších i větších otřesů (tentokráte už jenom takové povahy, které člověk cítí/slyší uvnitř budov, kde je rezonance) moc uklidňující nebyly. To radši vodu ve sklepě.

Ne že by nedaleký zlom v zemské kůře moje přání nějak zajímala.

sobota 24. května 2014

Deskriptivní popis kvantitativního počítání humidní vlhkosti v reflektujícím zrcadle...

Používání cizích termitů neníz zcela bez rizota a může v některých konkávních případech vést až ke katastrálnímu fiakru.

Ne že by jejich užívání bylo jenom ukázkou inelekutálního sobismu, to není v žádném případě komplementární pravda. Jejich užití v určitém komunálním pretextu je skutečně relativní, neboť může deprimovat infiltrační obsah výroku či odstranit redakci a tím zkrátit dobu/objem textu potřebné pro transgresi potřebné deformace. Rovněž nelze inaugurovat nutnost rozšiřování národních laxativů v důsledku emigrace nových technofobií a dříve nevídaného globulárního kontraktu mezi národy.

Ovšem jsou i simulace, kdy se používání cizích či cize znějících slovíček zvrhne ve vertikální ekvidistant mastikace - hodně námahy a v konečném důsledku nic z toho, kromě osobního uspokojení (ne že by osobní uspokojení bylo nějak inhibitně zavrženíhodné, ale společenský komunismus je, že tato forma gravitace se neprovádí na veřejnosti, a před/s ostatními lidmi se revitalizuje pouze po vzájemném souhlasu).

Extra grácie jsou podle mého neskromného názoru například případy "zaslepování vědou", kdy jsou infiltračně impaktní logaritmické klamy druhu ignatio elena "okořeněný" obecně nepříliš používanými cizími slovy. Někdy dokonce i správně použitými, nicméně tato skutečnost je až sekulární k primátnímu účelu takovéhoto debetního obfuskantismu, jímž je fornikace lega argotujícího a zastrašení jeho oponenta, popřípadě prostá difrakce - odvedení pozornosti od validnosti argentu a vyvolání inkluze expedice. Měli jsme premiéra/prezidenta, který v tomto exkomunikoval (ani kuguár ani pretorium nejsou v tomto případě bohužel zcela na místě).

Příchod infernetu naštětí takovéto postmorbidistické eskalátory ztěžuje jak armatůrům, tak profesorionálům. Je ovšem nezbytné neztrácet prospektivu a nezapomínat, že Google univerzita z nikoho odborníka neudělá. Může z něj ale udělat velmi snadno Hobble Franka.   

pátek 16. května 2014

Páteční pidivěc: tohle nebouchá

Byl jsem na výletě v Orlických horách, bohužel ale krajina, i když nebyla nudná, neskýtala ani nic, co by extra lákalo k fotografování. Ovšem měl jsem ssebou v kapse svůj pidihled, pro všechny případy, a jeden případ se připadnul.

Chata, v níž naše už poměrně rozsáhlá banda byla ubytována, měla částečně neomítnuté zdi. Použitý materiál byl místní - metamorfované krystalické břidlice, fylity a svory. A některé kameny měly naprosto jasně viditelné stopy po neštovicích...

čtvrtek 1. května 2014

Čtvrteční čmáranice: takhle se nic nenaučíte!

Tradiční jarní nával práce s sebou přinesl neméně tradiční jarní zánět šlach v obou zápěstích. Kupodivu ale nikoliv z práce na zahradě, ale z práce na počítači. Takže zatímco mohu stále bez problémů mávat vidlemi, klikání myší či psaní na klávesnici jsou utrpením. Proto jsem obé v posledních týdnech omezil na absohlušní možné minimum a v příštích nejméně dvou týdnech asi ještě omezovat budu. Chilli na blogu se nic   moc  dít nebude a tohle je jenom taková upomínka toho, že jsem žiff.

Obrázek vznikl předloni v práci, při každoročním školení bezpečnosti práce. Tehdejší zástupkyně šéfa fabriky se mi naklonila přes rameno a nakvašeně řekla: "Wenn Sie Bäumchen malen werden, werden Sie Nichts lernen!" (Když si budete malovat stromečky, nic se nenaučíte!).

Sice jsem i ke svým nadřízeným občas mírně přidrzlý, zejména když jsem pořádně rozpumpovaný a/nebo mám hlad, ale tentokráte mne naštěstí zastavil pud sebezáchovy a odpověď "Za prvé už jsem to viděl šestkrát a znám to zpaměti, a za druhé mi kreslení si při přednáškách nikterak nepřekáželo v získání vysokoškolského diplomu." jsem spolkl.

Nemůžu říct, že bych oplakal její nedobrovolný odchod o pár měsíců později. Zajímavá věc tohlecto. Pracuji v laboratoři sedm let. Večer nám tam uklízí pořád stejná uklízečka, ve výrobě je pořád plno stejných lidí, kteří tam byli předtím, ale mí přímí nadřízení a jejich nadřízení se za tu dobu na svých polstrovaných manažerských židlích vystřídali tři-čtyřikrát.

pondělí 14. dubna 2014

Kýbl zkažených ryb

Lokutus, jak si jistě pravidelní čtenáři všimli, dostal ban. Příspěvek, který zkrze ban ještě prošel, než jsem všechno důkladně odklikal, jsem bez čtení smazal a nemyslím si, že bychom tím (jako lidstvo obecně a já konkrétně) byli ochuzeni o něco cenného. Pokud zkusí postovat pod jiným nickem (nebo někdo jiný stejně nesmyslným způsobem), podívá se na banhammer zespodu velmi rychle. Navzdory názoru některých, nemám trpělivost.

Rozebírat příspěvky zabanovaného uživatele může někomu připadat jako kopání do mrtvého koně, ale já to vidím spíše jako příležitost poukázat na skutečně zásadní argumentační chyby.

Poslední kapkou, která mne zvedla ze židle, byl kýbl smrdutých uzenáčů, který lokutus do topicu nasypal:
...Navíc, i v autobusu vám může nastat libovolná újma, vyplývající z velkého množství lidí. Můžete omdlít, můžete být v panice ušlapán, můžete být napaden nožem, okraden...
Tento konkrétní druh uzenáče mi nejen v souvislosti s touto problematikou byl prezentován už předtím a dokonce i potom, v debatách soukromých i veřejných, občas i lidmi, kteří byli ochotni nechat si vysvětlit, oč se jedná.

Nevím, jestli to má nějaký vlastní termitus technikus, ale dalo by se mu říkat uzenáč rovnicový, protože jej lze identifikovat za použití principu známého z matematiky, konkrétně z úpravy rovnic - chceme-li rovnici zjednodušit, z obou stran osekáváme to, co je na obou stranách rovnítka stejné, až dostaneme co nejjednodušší výraz, se kterým můžeme dále pracovat.

Například:
3(x+5)-60z=y+5(3-12z) => 3x+15-60z=y+15-60z => 3x=y

V druhém kroku bylo možné z obou stran rovnice  vyškrtnout +15-60z, protože obojí se nachází na obou stranách rovnítka. A nyní vidíme, v čemže spočívá rozdíl mezi levou a pravou stranou.

Zkusme to ještě formou tabulky (disclaimer pro některé: těžce zjednodušené a nekompletní tabulky, ilustrující princip a nenárokující si kompletní ani téměř kompletní výčet) vypisující nejrůznější rizika a omezení svobody zaměstnanců a návštěvníků mezi kuřáckou a nekuřáckou restaurací :
Kuřácká restaurace Nekuřácká restaurace
Hosté (rizika)
Ošizení personálem Požár
Smrad z jídelny Alergie na jídlo
Nekvalitní strava Protivný hostinský
Spadnutí stropu Smrad z jídelny
Nemoc ze špatně připraveného jídla Přepadení/krádež
Alergie na jídlo Určité omezení výběru podniku
Hluční sousedé Hluční sousedé
Smrad nemytého souseda Spadnutí stropu
Protivný hostinský Ošizení personálem
Přepaden/krádež Smrad nemytého souseda
Požár Nemoc ze špatně připraveného jídla
Kuřácké karcinogeny Nekvalitní strava
Určité omezení výběru podniku
Zaměstnanci (rizika)
Špatný plat Protivný nadřízený
Protivný nadřízený Špatný plat
Nevyhovující tým Nevyhovující tým
Špatná hygiena Špatná hygiena
Kuřácké karcinogeny
Když začnete v této tabulce škrtat, co je stejné v obou skupinách, zůstane vám nakonec jenom jedno - kuřácké karcinogeny u kuřácké restaurace.

Některé z oněch proměnných lze vážit  (například "Určité omezení výběru podniku", jejíž vážení bylo v podstatě celým obsahem článku Svoboda smradu), a v takovém případě debata o této proměnné má smysl. Je-li ale nějaká proměnná v obou množinách a není-li žádný objektivní důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení (což platí pro naprostou většinu proměnných v tabulce a všechny prezentované lokutusem), její vnášení do debaty jest vnášením irelevantního prvku, čili uzenáče. Je-li důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení a její relevance k jiné proměnné (v tomto případě kouření), patří se je alespoň rámcově zmínit.

Ze strany zaměstnanců (v tabulce nezohledněno) je jedna proměnná rovněž přítomná jenom na jedné straně pomyslné hranice - přibyde jeden nový zákaz k už existujícím. Tomuto jsem se věnoval v článcích Private property a Iluze svobody a komentářích u nich.

Přepadení, omdlení z přeplněné místnosti atd. jsou všechno všeobecná rizika, přítomná takřka ve všech životních situacích veřejného života a při diskuzi o jednom konkrétním riziku, které je přítomné jenom někde a někdy je lze tudíž ignorovat. Ironii skutečnosti, že řada takových rizik je běžně regulována/omezována zákony (přepadání lidí je zakázané a jsou limity pro to, kolik lidí smí autobus/restaurace/diskotéka přijmout atd.) už ponechám na úvaze každého zvlášť. Nicméně  tohle je důvod, proč jsem tyto uzenáče nazval zkaženými - už jsem zažil kvalitnější kalení debatních vod.

pátek 11. dubna 2014

Páteční pidivěc: jako pila

Tak jak jsem se tak hrabal na zahradě v kdečem, připomněl jsem si, jak dobré je nosit na některé práce rukavice. Už tak si  dost odřu prsty u prací, na něž rukavice nosit nelze.

Obrázek vlevo zobrazuje věc, před níž nás už kdysi dávno varovali ve školce. Dávejte si na to pozor, děti, prořízne kůži snáze, než by se zdálo. Zahrada je jich plná, tuhých, dlouhých, tmavozelených čepelí ostřejších než kdejaký šaršoun. A chlupatějších než yettiho nohy.

Od malička jsem se chtěl podívat zblízka, jak dalece je to pravda. Tedy o tom s tím pořezáním jsem nepochyboval, protože jsem už v té době měl osobní zkušenost. Ale nikdy jsem neměl příležitost si skutečně prohlédnout onu čepel důkladně zblízka. Až teď.

sobota 5. dubna 2014

Příliš pilné jaro

Dva týdny nebyla ani pidivěc, ani čmáranice. Důvod je sprostý - po abnormálně teplé zimě přišlo abnormálně brzy jaro, a všechno začalo abnormálně brzy růst.

Takže se posledních čtrnáct dní snažím seč to jde udržet krok (a nedaří se mi to) a udělat co je potřeba:
  •  Založit nový záhon jahod
  • U záhonu pro brambory kompletně vyměnit hlínu za zralý kompost (což jsem nestihl na podzim)
  • Založit nový kompost
  • Přeházet dvě kopky zrajícího kompostu (za posledních patnáct let se mi osvědčil čtyřhromádkový systém s dvou-tříletým cyklem používání - na jednu hromadu se háže bordel, dvě hromady zrají, jedna se používá a jsou očíslované, aby nedocházelo k záměně)
  • Přesadit bonsaje a budoucí bonsaje, než stromky příliš naraší a nebude možné jim prostříhat kořeny a korunu bez ohrožení na životě - s tímhle bodem mám momentálně největší potíže, stromků mám hodně, v různém stavu bonsajovatosti. Ještě že pro letošek jsem už předem plánoval zasadit jich řadu do volné půdy, aby zesílily. To ušetří trochu času.
  • Vyčistit zahradní jezírko a posekat rákos a orobinec.
  • Vyhrabat mech z trávníku, zasypat díry a rozhrabat krtince.
  • Ostříhat maliny.
  • Prořezat a naroubovat jabloně.
K tomu jsem se rozhodl, jak už jsem zmínil, zrekonstruovat podlahy v některých místnostech domu, takže když si sednu k počítači, většinou už stěží šilhám.

A to na všechny ty práce nejsem sám, sázení brambor, cibule a jiných poživatin obstarává otec.

Počasí je na práci dobré, ale jestli nezaprší, bude to všechno k ničemu. Nebudu mít čím zalívat...

pátek 21. března 2014

Páteční pidivěc: hepčík

Máme tu jaro! Oficiálně. Proto jsem to dneska zapíchl v práci dřív a využil jsem hezkého počasí k tomu, abych si namohl záda na zahradě.

Signály, že se blíží jaro, my můj nos dával už déle, než mi došlo, která bije a začal jsem po ránu poslušně polykat pilule. Stromy si začaly užívat svého jarního sexu zduchem lítají jejich pohlavní buňky, respektive ty samčí.

neděle 16. března 2014

Přesila: olověná motyka

Přestože můj čas je omezený, zkusím se ještě závěrem této záležitosti vyjádřit k těm nejstupidnějším komentářům, které můj článek "Svoboda smradu" inspiroval. Bohužel je jich tolik, že se nemohu věnovat i těm na Facebooku, protože tam pořád ještě přibývají a na letmý pohled jsou jeden stupidnější než druhý. Především by si měli Facebookoví intelektuálové uvědomit rozdíl mezi ilustrací problematiky k zamyšlení, a popisem reality. Plus argument ve stylu "nemáš pravdu, protože to říkám a basta" následovaný vzájemným poplácáváním se po ramenou, jak mi to nandali, považuji za poněkud nudný.

No, a když už jsem u toho, měl bych prosbu na svoje stálejší čtenáře - můj blog je kapesní, a já jsem za to rád. Nestojím o debaty s lidmi, kteří považují za vrchol argumentace to, co budu rozebírat v tomto článku či to, čehož rozebírání se vyhýbám z důvodu času. Pokud se rozhodnete sdílet cokoliv s širší veřejností ať už na twitteru či facebooku, buďte od té lásky a zapojte se do vyvracení nevyhnutelně následujících stupidit také sami. Můj blog by vám na to měl poskytnout dostatečné znalosti, to je koneckonců účel záložky Keca-fu.

Jsem rád za adekvátní reakci a myslím si, že je z mého blogu evidentní, že když mi někdo najde chybu, opravím ji. A když si někdo myslí, že mi našel chybu, ale nepřesvědčí mne, pořád ještě se jeho stanovisku dostane v rámci mé lidské chybovosti férového slyšení, pokud při jeho prezentaci projeví elementární snahu o přesnost a konzistentnost. Ale vážně nestojím o prodloužené debaty, jejichž jediným cílem je "vyhrát". Debata není, a nemá být, souboj.
______________

A teď k lámání chleba. Nejprve ten nedebilnější argument, který se objevil hned v počátku facebookové diskuze (komentář mi byl zprostředkován, nemám na facebooku konto a nejsem tam tudíž schopen vyhledávat):
Roman Kříž to je jako matematicky doložit znásilněné ženě, že si to vlastně užila....
Roman Kříž tímto výrokem prezentoval, že stupidita ve své kondenzované podobě je schopná blížit se svou hustotou neutronové hvězdě. Toto kratičké souvětí v podstatě nelze nijak vstřícně interpretovat. A protože chlap, který si do huby bere oběti znásilnění za účelem nasbírání levných "mámtě" bodíků od svých kumpánů je mi z hloubi duše odporný, zajdu až tak daleko, že nenazvu jenom tento výrok hloupým, nazvu i Romana Kříže hloupým, stejně tak jako všechny, kdo mu k tomu žvástu naklikali plusy.

V první řadě je to falešná analogie. Legislativní zákaz kouření v restauracích je relativně malým omezením malého množství lidí a může jim způsobit maximálně mírné nepohodlí - musí v průběhu veřera v hostinci občas vyjít ven, aby si šlukli svou dávku drogy. Nic, s čím by se nebylo možné vyrovnat. Není to žádným způsobem analogické svévoli psychopatického/sociopatického jedince, který naruší cizí fyzickou svobodu proti jejich vůli a způsobí jim mnohdy dlouhotrvajcí fyzické/psychické trauma a končící často smrtí oběti. Určité omezení legislativních svobod za účelem rozšíření reálných svobod je v každé lidské společnosti a je nezbytné pro její fungování. Nemáme svobodu srát na veřejnosti, nemáme svobodu pouštět v noci nahlas hudbu, nemáme svobodu prodávat jed jako lék, nemáme svobodu jezdit na silnici vlevo i kdyby se nám chtělo, a zejména nemáme svobodu omezovat svobodu jiných za účelem vlastního uspokojení čehokoliv.

V druhé řadě to obsahuje prvky non sequitur, protože zde prezentovaný závěr nikterak logicky nevychází z premis v článku, a současně je to ignoratio elenchi - uzenáč, protože je to výrok úplně mimo mísu.
______________

Socialisté. Vždy počítají úplně jiné rovnice, než ty, co jsou na tabuli.
Za tuhle perlu blbosti jsem nesmírně rád, protože obsahuje debatní faleš, jež mi doposud ve sbírce na blogu chyběla. Jedná se o tzv. otrávení studny, jehož se autor dopustil prvním slovem.

Otrávení studny je specifická forma ignoratio elenchi, konkrétněji ad hominem, a to tehdy, je-li použito na počátku debaty místo argumentu. Cílem použití této debatní falše je hned zpočátku diskreditovat oponenta v očích svých i ostatních, co kdyby jeho argument mohl vypadat přesvědčivý.  Otrávení studny tak často bývá formou psychologického distancování se od argumentujícícho, což slouží coby racionalizace  - dotyčný se může cítit ospravedlněn v tom, že ve skutečnosti vůbec neargumentuje a neoslovuje jádro pudla. Víceméně je to ubohý, intelektuálně naprosto impotentní výkřik do tmy.

V tomto konkrétním případě se jedná i o ukvapený závěr (secundum quid), kdy z žalostně malého objemu dat (velmi pravděpodobně dle jednoho článku o jedné jediné legislativní záležitosti) je vydedukováno mé celé politické zaměření.

No a samozřejmě tento bezobsažný výkřik obsahuje skryté ad hominem. Pochybuji, že autor myslel slovo "Socialista" v pozitivním, nebo dokonce i pouze deskriptivním významu, bylo to míněno coby urážka. Toto není pouhá spekulace, nýbrž to logicky vyplývá s druhé věty v komentáři, v níž je naznačováno, že jsem ignorant nerozumící matematice.

Což má samozřejmě pravdu, protože on to říká, protože můj článek je špatná matematika, protože on má pravdu...

Pst. Hlavně to nikde neříkejte, ať se to nedozví můj šéf.
______________

Medial
...Tento konkrétní problém je ještě relativně banální, paralelní argumenty může ovšem někdo jiný použít například v prosazování kroků na zákaz automobilismu ve městech, v rámci něhož umírají neviní lidé z řad chodců, zákaz vyprávění vtipů o Mohamedovy, jelikož mohou urazit něčí víru, nebo zákaz vánočních trhů, protože nevzhledné stánky se mohou protivit estetickému cítění sofistikovanější části společnosti. Takovéto argumenty na absolutní zákaz čehokoliv ve prospěch zájmů určité skupiny lidí proti zájmům skupiny jiné se dají použít téměř libovolně. Začíná to zákazem provozu kuřáckých restaurací a končí to peklem kolektivistické společnosti...
 Zato tohle mi radost neudělalo žádnou. Argumentace šikmou plochou už tu byla.

Plus kde ve článku, a vůbec, kde na celém blogu, argumentuji pro absolutní zákaz čehokoliv? Zákaz kouření v restauracích (a na veřejnosti, s výjimkou designovaných míst) není absolutní zákaz. Je to mírné legislativní omezení toho, kde a jak smí kuřáci svou drogovou závislost saturovat tak, aby tím neobtěžovali, neomezovali a neohrožovali ostatní. Pití alkoholu je také regulované - nesmí se pít na pracovišti, před a při obsluhování strojů či jízdě autem, nesmí se podávat nezletilým (i když poptávka na trhu tu zcela určitě je) - a tyto regulace nepředstavují "absolutní zákaz".

Stanovuje to pouze pravidla škodlivého chování, které není nijak regulováno. Jenom pro informaci, jsem i pro povolení marihuany a i pro určitou legalizaci tvrdých drog, včetně opiátů, protože jsou všechny v podstatě méně škodlivé, než legální alkohol.

Ovšem legální nerovná se neregulované. Společnost by měla obsahovat mechanismy chránící lidi před chybami/špatnými volbami ostatních a i mechanismy umožňující lidem napravit jejich chyby/špatné volby. Uznávám právo jednotlivce nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné. Za podmínky, že tak bude činit způsobem, který nepoškozuje a neomezuje ostatní.
______________

kdyby existovalo 100% kuřáckých restaurací, pak by to asi byl pro nekuřáky problém, ale to se zase z logiky věci nemůže stát...takže se tu mlátí prázdná sláma, která má obhájit neobhajitelné - protože nekuřák má dnes možnost jít jinam, paušální zákaz kuřákům možnost volby vezme
Vždycky si musím zhluboka povzdechnout, když někdo v článku oponuje vlastní přestavě toho, co si myslí, že si myslím, místo toho, co je skutečně napsáno.

Můžeme se bavit o tom, jaká míra jaká forma omezení je akceptovatelná z hlediska kuřáků i nekuřáků (čili celé společnosti), ale 0% omezených je iluzorní, přímo dětinsky naivní představa, která prostě nemůže být nikdy realitou.

Žiju ve městě, kde je 0, slovy nula, nekuřáckých restaurací podle mých posledních informací. Ne, že bych já osobně do restaurací chodil, ale nejsem jediný nekuřák v tomto městě. A všichni nekuřáci v tomto městě mají přesně nulový výběr. Že se nemůže stát, že existuje 100% kuřáckých restaurací? Globálně, celosvětově ne. Možná ani celorepublikově. Ale v určitých oblastech v okruhu dostupnosti velké řady lidí? Zcela určitě ano. Bylo by možné i spočítat pro toto pravděpodobnost, ale proč se s tím namáhat. Statistika nuda je, má však cenné údaje - ovšem evidentně pouze pro některé.

Alois Sečkár - více číst, méně plácat nesmysly, a svět bude lepší místo.
 _________________

Závěrem, bych jenom dodal, naposledy, k úvaze skutečnost, která zjevně je pro některé lidi nepochopitelná, ač už jsem ji vysvětlil nejméně třikrát.

Hypotetický scénář 1 - nekuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci se jednou za hodinku omluví na pět minut na cigaretu.

Kuřáci jsou omezeni v tom, že nemohou kouřit u stolu, ale kouřit mohou - pouze ne v přítomnosti nekuřáků a zaměstnanců restaurace, kteřým by tak škodili. Jsou omezeni v tom, kde mohou kouřit, ale stále mají možnost tak učinit - pouze za cenu pár kroků a ztráty chvíle konverzace, ekvivalentní pauze na toaletu.

Hypotetický scénář 2 - kuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci si jednou za hodinku zapálí cigaretu.

Nekuřáci nemají žádnou možnost zůstat nekuřáky, za žádnou cenu, kromě kompletního a úplného vynechání celého posezení v restauraci. Nebo přesvědčení svých kuřáckých kamarádů, aby navzdory neexistenci zákazu chodili se svým smradem ven jako ve scénáři 1 z prosté lidské ohleudplnosti ke svým nekuřáckým kamarádům a zaměstnancům restaurace. Bylo by krásné, kdyby všichni kuřáci byli tak uvědomělí, že by takto činili sami od sebe.

Stačí ovšem jeden jediný kuřák, který se přesvědčit nedá, a může být i u sousedního stolu, a je to v háji. A podle reálného stavu našich hospod jich je více než jeden v každé hospodě.

Tímto končím a jdu se věnovat jiným věcem.

pátek 14. března 2014

Přesila: hřbet čepele

Teď se podívám na to, co sice obsahuje smysluplný obsah, ale balancuje ho to obsahem méně smysluplným.
_________________

J
V případě, že by bylo 100% nekuřáků a 100% kuřáckých restaurací, tak je podle autora omezení svobody 100%.
Dobrý postřeh. Kdyby to tímto skončilo, bylo by to skvělé. Bohužel komentář pokračuje.
Hahaha. Chce to trochu přemýšlet. A kdo v těch deklaratorně kuřáckých restaurací fakticky kouřil, aby to někomu mohlo vadit, když by žádní kuřáci nebyli? To samé platí o celém sloupci s 0% kuřáků a přiměřeně pro další sloupce s velmi malým množstvím kuřáků, kteří by ani nestačili všechy kuřácké restaurace zakouřit.
Chce to trochu přemýšlet. Myslíte si snad, že jsem každé čísílko vypočítal zvlášť, zadumal se nad ním a napsal ho do tabulky? Napsal jsem tam vzorec, tabulku nechal vypočítat automaticky a pak jsem se koncentroval na sloupec, který popisuje přibližně aktuální realitu. A nad tím jedním sloupcem, a sloupci poblíž, jsem se zamyslel.

Je pravda, že zejména na nekuřáckém konci se zjednodušení stává absurdním a nereflektuje příliš dobře možnou realitu. To ale nemá absolutně žádný vliv na platnost/neplatnost tohoto zjednodušeného výpočtu pro oblasti uprostřed tabulky. Tvrdit, že protože tento zjednodušený výpočet není vhodnou aproximací pro extrémní případy, tak není vhodnou aproximací pro žádný případ, je odváděním pozornosti od meritu věci. Je to jako kdybyste krejčímu říkal, že nemůže šaty ušít na základě měření krejčovským metrem, protože vám krejčovským metrem nemůže změřit tloušťku vlasu.


Samozřejmě bych mohl dodávat další a další proměnné a výpočet komplikovat, ale proč? Na pointě článku by to stěží něco změnilo. Ale pokud je vám známa nějaká proměnná, která by výsledek drasticky změnila pro onu realistickou oblast 30-50% kuřáků, sem s ní.

Pro vaši informaci, všechny podobné hypotézy a teorie, i ty skutečně a naprosto vážně vědecké, nejenom takovéto blogové špásle, jsou jenom aproximace, které od určitých hodnot neplatí a dodávají nesmyslné výsledky (jako třeba Einsteinova teorie relativity). To nijak nezneplatňuje jejich použití v praxi.

Nicméně jednu věc to podtrhuje - a na to jste určitě upozornit nechtěl.

To, že matematický model směrem k nekuřáckému konci se stává více a více nerealistický i v rámci svého vlastního zjednodušení a přestává být použitelnou aproximací reality je jasným ukazatelem toho, že ono omezení svobody chováním lidí je ve skutečnosti asymetrické. Absurdně malé množství kuřáků omezí menší množství nekuřáků, než říká tento matematický model, ale absurdně malé množství  nekuřáků tento vliv nemá. Je to tím, že v tomto vztahu je kuřák aktivní prvek, zatímco nekuřák je pasivní. Když přijde kuřák se žvárem v hubě k nekuřákovi, zasáhne do jeho osobního prostoru smradem. Když přijde nekuřák ke kuřákovi se žvárem v hubě, kuřákovi se nestane nic.

Všimněte si, že v závěru článku tuto asymetrii zmiňuji, stejně tak jako to, že má nepochybně vliv na výsledky.
 _________________

Aleš Kybernát
Bohužel je tu základní problém, který autor nebere v potaz a to je svobodné rozhodování majitelů restaurací.
O tomhle mluvím v separátním článku. Více číst, méně psát. A když vlezu na cizí stránku, je slušností přečíst si pravidla.
Jediný přímý důkaz zájmu o nekuřácké restaurace je jejich počet (pokud není trh uměle deformovaný, jak tomu chce autor) a poměr sil je vidět i v restauracích, které se snaží vyhovět oběma sortám zákazníků.
Představa, že trh je dostatečně plastický a pružný na to, aby správně, okamžitě a přesně reflektoval poptávku po něčem, je absurdní a přímo libertariánsky naivní. To platí i pro Jezevčíka.

Neregulovaný trh nevede automaticky k tomu, že lidé dostanou to, co chtějí, a už vůbec ne, že dostanou to, co potřebují. "Volný trh" není panaceou na všechny problémy, ani na ty čistě ekonomické ne. A tohle není jenom problém ekonomický, je to problém i etický a zdravotní.

Trh může být deformovaný i společenskou setrvačností, dodržováním status quo. A právě status quo, kdy dlouhodobě u nás byla naprostá většina restaurací kuřácká (a kdy u nás bylo více kuřáků než dnes), trh momentálně deformuje způsobem, jejž sem rozebíral v článku.
Poměr kuřáků vůči nekuřákům není přímo úměrný jejich motivaci navštěvovat restaurace.
Zdroj pro toto tvrzení? Nějaká psychologická, statistická či podobná studie? Bez solidního zdroje to je jenom tvrzení vycucané z palce a jako takové jej lze ignorovat. Protože například i kdyby následující bylo univerzálně pravda:
Kuřácké části jsou větší a zákazníků je tam obvykle mnohem více.
tak to není důkazem ničeho. Rovněž tady hraje roli setrvačnost. Nekuřácké restaurace jsou novinky. Nekuřáci, kteří nechtějí dýchat karcinogenní smrad nejsou zvyklí do restaurací chodit - a třeba ne proto, protože by byli psychologicky jiní lidé, ale protože nemají moc na výběr a nemají tudíž kde si na to zvyknout. Myslíte si, že když někde otevřete nekuřáckou restauraci, že se to tito lidé automaticky dozvědí a automaticky tam začnou chodit a automaticky okamžitě vytvoří skupinu štamgastů? To chce čas. A ten může být, a je-li univerzální pravda vaše tvrzení o téměř zkrachovalých hospodách, patrně i je, delší, než čas, který je nová hospoda schopná přežít než si vybuduje dostatečně velkou platící klientelu.

Navíc je důvod předpokládat, že každá sociální skupina  lidí chodících do restaurací pospolu bude namíchaná z kuřáků a nekuřáků v určitém (náhodném) poměru. A právě díky oné výše zmiňované asymetrii i toto deformuje trh ve prospěch kuřáckých restaurací. Jde-li např. reprezentativní skupina (3 kuřáci a 7 nekuřáků) lidí do restaurace a chtějí zůstat pospolu, musí jít do kuřácké. Jinak nemohou zůstat spolu - protože zatímco nekuřák v kuřácké restauraci nikoho nijak neobtěžuje ani nepoškozuje,  kouřící kuřák v nekuřácké obtěžuje a poškozuje všechny i z jiných skupin
_________________

Tím končím s tím, co šlo ještě brát jakžtakž vážně, i když k tomu mám výhrady a podle mého to obsahuje dost zásadní lapsy, ovšem ne takové, aby byly dle mého vysloveně stupidní, spíše lehce naivní a nedomyšlené. V průběhu zítřka se možná dostanu k tomu, abych se vypořádal s těmi skutečnými stupiditami.

Přesila: ostrý konec kudly

Tak jsem pročetl komentáře ke svému článku "Svoboda smradu" (zatím jenom přímo u článku). A protože se má začínat pozitivní notou, vypořádám se nejprve s těmi, které považuji za hodné vážné odpovědi.
__________________
DAP
Chybí Vám tam například jedno veledůležité a neopomenutelné omezení svobody, a to svobody podnikání - tj. svobody z pohledu lidí provozujících tyto restaurace, kdy jejich svoboda rozhodování o typu jejich provozu by byla plošným zákazem omezena ze 100 %, a to všemi, tedy i těmi negativními, důsledky.
Toto jsem při psaní článku v potaz vzal, ale když jsem se pokoušel najít příslušná čísla, zjistil jsem, že počet podnikatelů v pohostinství lze ve vztahu k počtu návštěvníků zanedbat. V roce 2011 bylo v ČR ca 30.000 restaurací. Vezmeme-li zjednodueně jednoho podnikatele na jeden podnik, a vezmeme-li že zhruba polovina populace jsou potenciální návštěvníci, pak podnikatelé omezení tímto zákazem tvoří 0,01% populace. Článek je samozřejmě zjednodušením, nenárokuje si úplnost sám o sobě. Navazuje na předchozí dva články - na něž v něm odkazuji - a měl by proto být brán v potaz v kontextu s nimi. Mám pocit, že vy jste ty články četl a i jste u nich reagoval. Jeden z nich se zabývá zejména tím, proč je někdy nutné i omezovat svobodu podnikání.
Jsou třeba i nekuřáci, kterým kouření ostatních nevadí a nepociťují za žádné omezení jejich svobody, pokud by měli posedět v kuřácké restauraci. Ale budiž (můžete namítat, že takových moc není).
 Nenamítal bych, že takových moc není. Namítl bych, že jsou i kuřáci (a znám jich v Bavorsku několik), kterým nevadí, že musí na žváro z cigaretou ven.  Není žádný objektivní důvod předpokládat, že jedněch bude více než druhých, proto je lze - opět v rámci zjednodušení - v podstatě zanedbat až do chvíle, kdy bude uveden nějaký objektivní důvod pro něco jiného.
 ...zatímco 30% lidí nemají naopak výběr žádný...
 Tady už dost zásadně nesouhlasím. Zmiňuji to v článku a nemohu než doporučit, abyste si ho přečetl znovu. Kuřákům do nekuřáckých restaurací nikdo vstup nezakazuje - stejně jako nekuřákům do restaurací kuřáckých. Zákaz kouření v restauracích omezí volby kuřáků plošně zákazem ve stejné míře, v jaké jsou v současné době mnohde omezeny volby nekuřáků současným status quo.
__________________

Marek
K tomu zákazu mám jeden teoretický dotaz. Kdybych si chtěl otevřít "Kuřáckou hospodu" (jako byznys projekt), ve které bych obsluhoval dobrovolně jen já sám a jejímiž návštěvníky by byli též dobrovolníci (taky kdo jiný, že?) tak mi to nebude povoleno?
Osobně bych s tímto neměl problém, protože jedna z mých hlavních výtek vůči kouření v restauracích je vytváření nezdravého pracovního prostředí pro zaměstnance (což zmiňuji v jednom předchozím článku). Pokud by někdo si chtěl otevřít knajpu pro kuřáky a obsluhoval tam jen sám, podle mého by to bylo OK.

Problém je, že toto předpokládá etičnost podnikání. Výjimky v zákonech ale bohužel vedou k tomu, že jsou zákony ochcávány, takže ačkoliv souhlasím s tím, že by toto bylo v principu v pořádku, mám obavy, že v praxi by to vedlo k nehezkým věcem.
__________________
Jakub
 (nemačkejte enter když končí řádek, PC přejde na další řádek automaticky a neudělá to potom z komentáře salát, když někdo použije jiné rozlišení obrazovky/nastavení prohlížeče, než máte vy)
Pokud někdo chce do zakouřené hospody, restaurace s nekuřáckými prostory či do čistě nekuřácké restaurace, ve větším městě či dokonce jeho části si všechny možná varianty jistě najde a jedinec či skupina lidí stojí akorát před otázkou, jakou restauraci si vybrat. Tvrzené dilema "buď vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do restaurace" je pak v případě ulice s šesti vedle sebe stojícíma restauracema různého typu zcela mimózní.
 Ve větším městě  budiž. Přečtěte si předchozí články. Nelze při tvorbě zákonů myslet jenom na pražáky a na zbytek republiky hodit bobek. A vice versa.
Je pak stejně jako v  případě počtu kuřáckých restaurací úkolem státu do toho, na co lákají návštěvníky, majitelům a provozovatelům hospod kecat?
Nejde o lákání, jde o škodlivost určitého chování. Rovněž zmiňováno v předchozích článcích, na něž se odkazuji v tomto.
 __________________

 Predpokladám že to prvé bude vyššie keďže fajčenie je sociálna droga.
Ani bych neřekl. Je to droga, kterou se lidé ve společnosti naučí užívat, často pod tlakem okolí, to ano. Ale není to droga, které by se lidé věnovali jenom ve společnosti. Kromě vámi zmíněného Bavorska je zákaz kouření i v jiných státech a restauratérství tam nezkrachovalo. I v onom Bavorsku krátce po zákazu nějaké hospody zkrachovaly, ale to bylo po hospodářské krizi a hospody krachovaly všude - i u nás, bez zákazu kouření. A o rok později, když si lidé zvykli v hospodách nekouřit a kuřáci přestali trucovoat a zvykli si chodit se svým smradem ven, restauratérství znovu ožilo (a opět dodávám, že vliv zákazu v Bavorsku nelze jasně posoudit, díky vlivu krize)

V Idahu, kde jsem byl před desetil lety, byl takovýto zákaz už tenkrát. A hospody byly narvané.
uniká vám rozdiel medzi prispôsobením sa a rezignáciou.
Díky za trefnou odpověď na blbý komentář.


Tímto končím s tím, co stojí za to brát vážně.

čtvrtek 13. března 2014

Čtvrteční čmáranice: panáček se nudil...

Tohle asi nebude pravidelná záležitost, ale možná polo pravidelná. Uvažuji, že budu alternovat mezi tímto a pidivěcí - tzn. když v týdnu nebude pidivěc, bylo by tohle. A nebo taky ne. Je to věc v rozhodování.

Každopádně teď vyklízím jednu místnost v domě s představou, že tam totálně zrekonstruuji podlahu. Bohužel to zahrnuje hodně přenášení různého harampádí, mimojiné krabic s papíry, které nemám srdce vyhodit. Jako poznámky z přednášek, sešity ze střední školy atd. A když jsem si tak dovolil chviličku nostalgie, v jedné bedně jsem našel tohle. Už jsem si myslel, že se to dávno ztratilo v propadle dějin a sežral to zub času. Proto když jsem to našel, mé okoralé srdce pookřálo a zamáčkl jsem v jinak suchém oku slzu štěstí.

Jsou to moje poznámky ke státní zkoušce z chemie. Vytáhl jsem si chemii s prfků (jak je možná možné přečíst) a spektrální analýzy. Nepamatuji si detaily, ale pamatuji si, jak jsem si napsal těhle pár vět, v podstatě jenom hrubou osnovu toho, o čem budu mluvit, a zbytek času jsem si čmáral po zbytku oněch papírů a urovnával si myšlenky.

Pak samozřejmě přišlo lámání chleba a já seděl před půlkruhem sestávajícím z prakticky celé katedry chemie a vysvětloval jejich kamenným obličejům jak nejlépe to šlo všechno, co jsem si byl schopen vzpomenout a vydedukovat (=vycucat z palce na místě) k daným problémům. Papíry jsem držel samozřejmě tak, aby mi do nich nikdo neviděl, nepovažoval jsem za strategicky vhodné, aby bylo vidět, jak chudé mám poznámky a čím jsem vlastně trávil čas na potítku.

Moc se mi to nepodařilo. Když jsem domluvil, přednášející organické chemie se vyjádřil v tom smyslu, "No, pánové, já si myslím, že není moc co řešit, tohle je jasné. Mimochodem, podívejte se, jak se nám pan B... v průběhu zkoušky nudil.", načež k mé nemalé hrůze natáhl ruku, vzal mi poznámky z ruky a položil je na stůl tak, aby byly čmáranice jasně vidět. Cítil jsem, jak mi hoří uši a čekal jsem drhnutí hlavy, které ale nepřišlo.

Dopadlo to dobře. Všichni se pobavili a zasmáli a dostal jsem výbornou.

středa 12. března 2014

Přesila...

Když jsem publikoval minulý článek "Svoboda smradu", byl myšlen především jako taková úvaha pro zamyšlení pro mé stálejší čtenáře, kteří už četli předchozí moje články na toto téma a strávili nějaký čas jejich trávením. Nečekal jsem, že ho někdo nasdílí na facebooku a že se tento pidičlánek během tří dnů od vydání vyšvihne na druhé místo ve čtenosti a že přiláká jak zde, tak na onom facebooku celou řadu komentářů od lidí, kteří se předchozí články nenamáhali číst, natož chápat.

Nebudu se tím zabývat až do víkendu, protože čas, který mohu trávit u blogu je velmi limitovaný, max. pár hodin týdně. Nicméně tento víkend si zkusím nějaký čas najít, abych se s oněmi komentáři vypořádal jaksepatří. A protože i při velmi letmém pohledu (nečetl jsem je ještě v plném rozsahu, a až do víkendu ani číst nebudu) jsem si všiml, že jsou tam nějaké exemplární příklady stupidity na kvadrát, nebudu si při rozboru brát servítky a pokud narazím na nějakou zhovadilost, nazvu ji zhovadilostí, samozřejmě i za uvedení důvodů, proč tak činím.

Ale teď se musím krátce vypořádat s pár drobnostmi.

Především moje internetová pseudonymita. Komentáře na facebooku jsou (údajně, převážně) činěny pod pravým jménem. Já ovšem nechci (z důvodů, do nichž nikomu nic není), aby moje občanské jméno figurovalo ve vyhledávačích vedle mého blogu. Ne že bych s ním dělal až takové cavyky, kdokoliv, kdo ode mne kdy obdržel e-mail ho zná, tzn. včetně řady čtenářů blogu. Ale na blog jej prostě nedám, určitě ne ve formě textu. Pokud se někdo tedy bude domnívat, že jeho argumenty rozebírám nefér drsně a říkám věci, jež bych mu neřekl do očí, tak vězte, že bych vám ty věci klidně i řekl do očí. Jediné, co by mne mohlo zastavit, je hrozba násilí z vaší strany - mám přeci jen pud sebezáchovy - ale kdo v debatě vyhrožuje násilím, ten už je argumentačně na dně a nemá význam se s ním vůbec bavit. Svému přímému nadřízenému jsem v práci řekl, že to, co říká, je blbost, už vícekráte, koneckonců je to do určité míry náplň mojí práce. A když mi řekl, že jiný šéf by mě na jeho místě už vyrazil, pokrčil jsem rameny a řekl jsem, že manažerská moc nad mojí osobou na pravdu nemá vliv. Ovšem pokud si někdo chce myslet, že se za internetovou pseudonymitu schovávám a jsem zbabělec, držím mu palce, ať si to užije. Na světě není mikrometr dost přesný na to, aby mohl změřit, jak moc u prdele mi jeho názor je. To říkám preventivně, kdyby snad někdo cítil potřebu mi toto sdělovat - šetřete dechem.

Druhá drobnost je, že bych rovněž preventivně rád zdůraznil, že mezi výrazy ve smyslu "to, cos řekl/napsal je totální blbost a tady máš důvody" a "jsi totální blbec, protože proto" je diametrální rozdíl. Až budete číst moje možná velmi nevybíravě napsané rozbory vašich argumentů, to první uvidíte v závislosti na jejich kvalitě možná hodně. To druhé někteří mohou vidět také, ale to vždy až po určité době, až když bude jasné, že stupidní argumentace je konzistentní vlastností jejich osoby a nezbude jiný logický závěr, než že neplácají blbosti protože si to momentálně nepromysleli, ale protože jsou skutečně blbci. Zkusím se ale držet na uzdě.

Což bude těžké, protože tady se dostáváme ke třetí, poslední drobnosti. Jeden z těch komentářů, který mi ulpěl v oku i přes pouhé periferní vidění, obsahoval slovo znásilnění. Mám absolutně nulovou toleranci na vtipy a argumentační chyby na úkor obětí sexuálního násilí a zneužívání. Kdokoliv, kdo něco takového vypustí do světa, má u mne nulový respekt a dám mu to taky řádně najevo. Logický rozbor argumentace samozřejmě nebude ani v takovém případě chybět.

pondělí 10. března 2014

Svoboda smradu

Když jsem minule psal o zákazu kouření v restauracích, pokusil jsem se vysvětlit rozdíl mezi svobodou legislativní a svobodou reálnou. Svoboda není jenom to, co nám vláda dovolí či nedovolí dělat. Svoboda je to, co v rámci socioekonomického kontextu dané společnosti jedinci reálně dělat mohou. A v tomto ohledu je nevyhnutelně vždy určitým způsobem omezená. Například v hypotetické zemi absolutně bez zákazů a bez regulací legálnosti držení atomových zbraní stejně naprostá většina lidí nebude mít tuto svobodu v reálu, v důsledku obrovských pořizovacích nákladů těchto zbraní. Takže i kdyby tato svoboda byla pro všechny "na papíře" v reálu by byla pouze pro ultrabohaté oligarchy.

Reálné omezení svobody je v případě zákazu/nezákazu kouření v restauracích jenom jedno: určité procento lidí bude postaveno před volbu - buď vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do restaurace. Není podstatné, je-li tato volba na lidi uvalena legislativně nebo jinak. Zdánlivou kontroverzi ohledně zákazu kouření v restauracích a z něj plynoucí redukce svobody je možné tedy vyjádřit jedním číslem.

Procento lidí, kteří budou stát před touto volbou, lze vypočítat podle následujícího jednoduchého vztahu (aspoň doufám, vymyslel jsem to v autě cestou z práce a chybu jsem ještě nenašel):
z=x*(1-y)+y*(1-x)

Kde x je procento kuřáků v populaci, y je procento kuřáckých restaurací a z oni omezení na svobodě.

Vzniklé závislosti je možné vyjádřit tabulkou:
V tabulce jsem označil sloupec, který je relevantní pro aktuální stav v ČR, kde je přibližně 30% kuřáků. Jak vidíte, procento lidí s reálným omezením svobody za tohoto stavu lineárně roste od 30% při totálním zákazu (omezováni jsou pouze kuřáci), až po 70%,  (omezováni jsou jenom nekuřáci).

Za tohoto stavu věcí skutečně nelze argumentovat tím, že zákaz kouření v restauracích zredukuje svobodu občanů ČR. Zredukuje co je dovoleno na papíře, to ano.  Ale nezredukuje to reálné volby lidí v kontextu společnosti - naopak, ty to rozšíří.

A to je jenom chladná řeč čísel, přičemž tato kalkulace počítá s tím, že ono jedno omezení svobody je symetrické, tzn je stejné z pohledu kuřáka před nekuřáckou restaurací a vice versa. Což není pravda. Zatímco kouření kuřáků škodí nekuřákům v restauracích, nekouření nekuřáků neškodí nikomu.

Tento vliv už bohužel nijak jednoduše kvantifikovat nelze. Lze sice zjistit, že kouření lidem zkracuje život o ca 15%, ale nenapadá mne, žádný způsob, jak to zohlednit v tomto výpočtu vezmu-li v potaz to, že uznávám právo jedince si škodit, když se domnívá, že mu to za to stojí

Ne, že by to podle mého bylo potřeba pro pochopení. Doufám.

A doufám i že se naši politici konečně rozhoupou k něčemu užitečnému a onen zákon prosadí.

pátek 7. března 2014

Páteční Pidivěc: žlutá rejže?!

Dnešní  pidivěc mne v mikroskopu minulý týden velmi překvapila. Když jsem ji dával na podložní sklíčko, čekal jsem, že uvidím poměrně velké žluté kuličky. Nečekal jsem podlouhlá zrnka stejného tvaru, jako obilná zrna, a tak malá, že je bude enormně obtížné smysluplně vyfotografovat - na nejmenší zvětšení bylo prd vidět, na největší zase všechno rozpité. Jedna fotka ale vypadá jakžtakž adekvátně a to je ta vlevo.

Zajímavé je, že tato zrníčka jsou vlastně menší než dříve focené buňky z blány cibule. Výrazně menší, jsou už v podstatě na dolní hranici toho, co tímto mikroskopem lze ještě jakžtakž smysluplně vyfotit - asi 80 µm zdéli a 40 µm napříč.

neděle 2. března 2014

Úsvit přímé blbokracie

Nachlazení je zodpovědné za řadu věcí. Například za to, že jsem v pátek nebyl v práci a nepostnul jsem pidivěc, protože jsem se pokoušel sebrat dost sil na to, abych vůbec mohl dýchat. Takže jsem protivný (víc než obvykle), zlý (víc než obvykle) a ošklivý (víc než obvykle). A poruším jednu ze svých zásad, totiž nepsat o politice.

Konkrétně o myšlence, která se v naší politice v posledních letech usadila jako žába na prameni a už podruhé je v naší vládě politická strana tuto myšlenku propagující - totiž idea, že nechávat lidi praktikovat "přímou demokracii" volbou o kdečem je dobrý nápad.

Není to dobrý nápad. Nikdy to nebyl dobrý nápad. A nikdy to nebude dobrý nápad. Už z principu to nemůže být dobrý nápad. A jako dobrý nápad se to může jevit jenom lidem, kteří si to dost nepromysleli.

Nechápu, jak ta myšlenka vůbec někomu může připadat jako dobrá věc - vláda většinového hlasu přímo i o zásadních záležitostech? Řada lidí tuto myšlenku propagujících si zřejmě neuvědomuje jednu zásadní věc - každý z nás je členem menšiny. Chápu, že tato myšlenka zní zejména lákavě pravicovým fašounkům a jejich sympatizantům, kteří ji vidí jako dobrou páku udržet - parafrázuji - "buzny, muslimy a černý huby v lajně", co ovšem tito myslitelé rádi zapomínají je, že oni jsou také menšina. Možná zní ta myšlenka lákavě i určitému typu libertariánů, kteří by rádi aplikovali svatou doktrínu volného trhu i na politická rozhodnutí. Dokážu si i představit, že by mohla znít lákavě některým levicově zaměřeným lidem, kteří v ní vidí možnost jak konečně utáhnout uzdu "tvůrcům pracovních míst", což je moderní eufemismus pro mnohdy pouze parazitující oligarchy bez žádných dovedností kromě dovednosti mít balík peněz a ždímat lidi bez špetky empatie.

Má to ovšem háček. Celý hrozen háčků. Jste křesťan v ČR? jste menšina. Jste kuřák? Jste menšina. Jste svobodná matka? Jste menšina. Jste svobodný třicátník vydělávající balík? Jste menšina. Jste bezdomovec? Jste menšina. Jste vědec? Jste menšina. Jste student? Jste menšina.

Jste. Jste menšina.

Každý z nás je  v nějakém ohledu členem menšiny. To je nevyhnutelný důsledek diverzní společnosti sestávající z unikátních individuí. Jenom v jednom ohledu jsme všichni - mne nevyjímaje - členem většiny. Všichni máme velmi omezený rozhled a velmi omezené znalosti a každý z nás je ignorant a i blbec v nějakém ohledu.

Rozhodování většiny přímou volbou je v podstatě dáváním rozhodovací síly o dané záležitosti do rukou té většiny, která o dané záležitosti nemá až tak moc páru. Není to forma vlády pro vyšší blaho všech, je to pouze forma zjišťování popularity něčeho mezi neinformovanými masami. Mohlo by to čistě hypoteticky fungovat, kdyby každý byl racionální a současně empatický, vysoce inteligentní, vzdělaný, ochotný se před svou volbou náležitě informovat a eventuelně změnit názor, a až po zralé úvaze volit. Čili až rozkvetou hrábě, protože, i kdyby každý z nás měl potenciál stát se plně kompetentní ve všem, nikdo z nás nemůže mít potřebný čas.

Jako lidé sice nejsme plně kompetentní v každém ohledu, ale mnohdy si myslíme, že kompetentní jsme, ač tomu tak není. Dunning-Krugerův efekt ale ukazuje i jinou, pozitivní věc - totiž tu, že většina lidí je schopná rozeznat vyšší kompetenci druhých. Druhý a třetí kvartil od spodu jsou lidé, kteří jsou dost kompetentní na to, aby poznali kompetentnost lidí v horním kvartilu, i když svoje vlastní schopnosti přeceňují. A to je princip fungování zastupitelské demokracie v jejím ideálním případě. Většina nemá rozhodovat o každé pitomosti přímou volbou. Většina má vybírat ty, jež rozeznává coby nejkompetentnější v rozhodování o daných záležitostech.

Realita je na míle vzdálená od ideálu, to vím. Ale to není důvod otočit se k tomu ideálu zády a mašírovat plnou parou opačným směrem.

pátek 14. února 2014

Páteční pidivěc: alea iacta est

Hafo malilinkatých kostiček. To je to, co jsem chtěl vyfotit minulý pátek, když jsem najednou zkysnul u focení bordelu na podložním sklíčku. Kdybych byl pořádnější a lépe uklízel, viděli byste minulý týden tohle.

Ačkoliv to není nic moc supr extra, je to, jak asi řada lidí správně tuší, nad zlato. Drobné krystaly, namnoze krychlovitého nebo alespoň přibližně pravoúhlého tvaru.

neděle 9. února 2014

...je to jenom...

Je mi líto, kojote. ale některá přání prostě splnit  při nejlepší vůli nemohu. Ta debata tenkrát rostla příliš rychle na to, abych mohl zareagovat včas. A teď obsahuje příliš mnoho příspěvků na to, abych z toho mohl splácat nějaký smysluplný článek. Do budoucna bych prosil přání ohledně argumentačních klamů zredukovat na jeden, maximálně dva konkrétní výroky (komentáře) a dodat přímo linky na ně. Prohrabávat se desítkami komentářů a hledat něco zajímavého v debatě, jíž nejsem účastníkem, je časově náročné více, než by se zdálo.

Nicméně jeden zajímavý problém jsem narazil, a to problém nastíněný konkrétně vámi.
Zdá se, že se tu objevuje téma redukcionismu s ohledem na duchovní prožitky. K volnému použití nechávám následující:
Zamilovanost = etylmetylamin + dopamin
Mateřská a partnerská láska = oxytocin
Je vyčerpávající redukovat tyto dva fenomény na působení výše uvedených látek na příslušné receptory, nebo je užitečné o nich hovořit i jiným způsobem? Je zavrženíhodné či nesmyslné psát o nich básně, protože je to ve skutečnosti „jenom chemie“ a produkt evoluce (což rozhodně ano)?
Dávám k posouzení.
Redukcionismus je velmi zajímavý, a vede k celé řadě špatných argumentů a racionalizací.

Na gymnáziu, coby šestnácti-sedmnáctiletý cucák jsem se stal známý dvěma výroky. Jeden výrok byl, "Láska je jen chemie", kterýmžto jsem nepotěšil našeho učitele literatury a filozofie, když blábolil o spirituálnu, nemateriálnu a abstrakci hodnot. Druhý výrok byl, "K čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." kterýžto jsem řekl v odpověď na nesmyslný a nefungující pokus o útěchu v totálním krachu v osobním životě poukazováním na mou inteligenci a mé tenkrát extenzivní znalosti přírodních věd, například chemie.

Nějakého osla (možná onoho učitele, to už asi nejde nikdy zjistit), napadlo oba výroky, kontextuálně a časoprostorově naprosto oddělené, spojit do jednoho výroku "Láska je jen chemie, aneb k čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." a tento výrok byl prezentován jako moje motto veřejně na našem maturitním plese. Nikoho evidentně nezajímalo, že jsem tento nesmyslný blábol nikdy nevypustil z huby a nikdy ani nehájil, a záhy jsem se nikomu nepokoušel to ani vysvětlovat a nechal jsem je užít si jejich ignorantské pošklebování a smích na můj účet.

Demonstruje to ovšem jeden zásadní problém redukcionismu, a to problém, jehož se na podvědomé úrovni patrně dopustí někdy v průběhu života každý. Když řeknu "láska je jen chemie", "socha je jen kámen", "bonsaj je jenom strom" a podobně, jedná se o redukcionistický výrok. Tento výrok je naprosto pravdivý, což lze demonstrovat. Krásně toto rozebírá Terry Pratchett ve své knize "Zloděj času" kde emočně ploší auditoři reality beznadějně rozebírají obrazy v galerii v marné snaze najít element "krásy" a samozřejmě žádný nenajdou.

Mnoho lidí v reálu - i já - se dopouštějí zásadní chyby v tom, jak redukcionistické výroky někdy, někdy i častěji, a někdy dokonce výlučně, vnímají. Jedná se v tomto případě o podlehnutí logickému klamu mlžení významů. Výraz "jen" je v redukcionistických výrocích, ehm, redukcionistický. Čili redukuje nějakou záležitost na určitou bazálnější, méně komplexní úroveň. Chybou je takovéto použití slova "jen" vnímat coby absolutistciké, kompletní či hodnotící.

Diamant i grafit jsou oba jen uhlík. To je prokazatelný, jasný fakt. Je to redukcionistický výrok poukazující na skutečnost, že rozebereme-li obě hmoty na určité základní jednotky (v tomto případě atomy uhlíku), tyto jednotky jsou identické. Tento redukcionistický výrok ale není reverzibilní v žádném smyslu.

Nejde říct, že diamant a grafit jsou identické, protože je lze zredukovat na identické činitele. Tato reverze demonstrovatelně není pravdivá, diamant a grafit mají odlišné vlastnosti. Protože roli hraje uspořádání oněch prvočinitelů,  jež vede k jejich diametrálně odlišným vlastnostem.

Rovněž nejde říct, že diamant a grafit jsou rovnocenné. V kontextu společnosti, jež jim přisuzuje hodnotu, mají obě formy odlišné použití na základě jejich vlastností a jejich dostupnosti. Kulturní, ekonomické, osobní a jiné faktory rozšiřují problematiku o další a další faktory.

Je důležité při použití a interpretaci redukcionistických výroků brát důkladný zřetel na jejich kontext a správné použití.

Například je zcela na místě poukázat na to, že "láska je jenom chemie" v kontextu debaty, v níž se někdo pokouší tuto silnou emoci použít coby důkaz dualismu hmota/duch a podobné spirituální ptákoviny. Láska je demonstrovatelně spojená s produkcí určitých hormonů v organismu a jejich vlivu na biochemické procesy v mozku. Odstraňte hormony, dostanete jiné procesy v mozku.  A tyto jiné procesy nebudou láska.

Ovšem je zcela non sequitur poukazovat že "láska je jenom chemie", když se někomu sesype vztah. V tomto případě není podstatné to, jak lze lásku redukovat, nýbrž právě onen širší kontext celého jedince, jeho mozku, jeho okolí, jeho interakcí. Redukciojnismus použitý v tomto případě je logickým klamem sám o sobě - argumentum/reductio ad absurdum.

Tento článek si nenárokuje kompletnost. Končím pouze proto, protože už je dost dlouhý. Přál-li by si někdo něco rozšířit či dovysvětlit, od toho jsou komentáře.

pátek 7. února 2014

Páteční pidivěc: hopla...

Dnešní obrázek se bude v závislosti na rychlosti připojení načítat dlouho. Pokusil jsem se kompenzovat hloubku ostření a udělat kompozitní obrázek z několika, na nichž u fotografovaného objektu byl zaostřený vždy jenom kousek. Nemám nejmenší tušení, co to je. Mám jenom podezření.

Chtěl jsem původně na dnešek vyfotit něco ouplně jiného, ale když jsem začal štelovat pidihled, zachytil jsem mezi prachem na podložním sklíčku (které leželo na okně) tohle. A to jsem nemohl přejít jen tak. V době focení už to samozřejmě nebylo živé, jinak by mi to uteklo a nemohl bych udělat dostatek fotografií na vytvoření kompozitního obrázku.

pátek 31. ledna 2014

Páteční pidivěc: prima knírek

Tohle je určitě jednoduché, ani řešení nebudu schovávat pod záložku. Je to druhý obrázek vosy, tentokráte detail kníru nad mandibulou.

Můžu alespoň říct, že mi vousy rostou mizerně, ale knírek mám lepší!

pátek 24. ledna 2014

Devatero řemesel: řemeslo páté, řezbář.

Když mi bylo deset let, dostal jsem od otce malý otevírací kapesní nůž, skutečný a ostrý.  Současně jsem dostal lekci broušení a bezpečného zacházení s ním. A byl jsem poslán na měsíční prázdninový pobyt v ozdravovně v naději, že to pomůže s rekurentními angínami. No, nepomohlo to. Logicky posílat venkovské dítě na venkov za účelem ozdravení neoslovuje příčinu problému.

Moc z pobytu v ozdravovně si nepamatuji. Pamatuji si ale, že tam měli ve skříni prázdninové výrobky dětí. Jeden z těchto výrobků byl katamaran vyrobený z borové kůry, který se mi nesmírně líbil. Tak jsem zkusil, jestli něco takového dokážu vyrobit také. Výsledek už sežral zub času a ani nevím, jak vypadal. Takřka určitě ne tak, jako onen výstavní kousek, byl to nejspíš jenom kus kůry zašpičatělý na obou koncích, s větvičkou zapíchnutou uprostřed jako stěžeň. S postupem času jsem ale vypiloval dovednost řezbování lodiček z kůry až do dokonalosti. Takže když jsem byl ke konci VŠ vedoucím na dětském táboře, krátil jsem si touto činností hodně času, již za použití vlastnoručně vyrobeného nože. Mistrovským kouskem byla malá plachetnička o málo větší než palec. se stěnami stěží milimetr silnými.

Všechny tyto lodičky jsem na konci tábora rozdal dětem a vedoucím. Jedna z nich - třístěžňový model fregaty s plným plachtovím vyrobený pouze z věcí nalezených v lese - byla dokonce nějakým dítětem ukradena, což mi polichotilo a nakrklo mne zároveň. Ovšem protože tohle všechno se stalo ještě před érou digitálních fotoaparátů do kapsy, nemám žádné obrázky dokazující tato tvrzení. Naštěstí jeden model lodičky z kůry jsem daroval i svému synovci, takže mohu přiložit jeho obrázek - je to model brigantýny, rovněž s plným plachtovím. V trupu je dokonce zadlabáno olověné závaží, tak aby model stabilně plaval. Pro účely článku jsem musel model opravit, protože čeloun byl zlomen při stěhování. Na fotu je vidět, že je evidentně ještě nezažloutlý věkem, a je i z jiného dřeva. Původním materiálem byly borové větvičky, náhradní čeloun jsem ale udělal z bambusu, který by měl být pevnější.

Neskončil jsem ovšem u výroby lodiček. Tentýž rok jsem na návštěvě u starší sestry začal pižlat jedno polínko na zátop. Vznikl z toho malý ptáček, kterého jsem poté omaloval vodovkami jako sokola. No, není to žádný supr výtvor. Nicméně byl to začátek. Co se tohohle týče, za téměř mistrovský kousek by se dala považovat rukojeť nože, který jsem dal otci k padesátinám o ca. deset let později. Během gymnázia a VŠ jsem vytvořil pár dalších řezeb - hrocha, sovu, sýkorku, klauna hrajícího na housle, pár prstýnků, jednu intarzovanou sponu do vlasů ve tvaru motýla a pár dalších obyčejných spon do vlasů. A nějaké další chytače prachu. Téměř všechno jsem rozdal. Něco kamarádkám, něco příbuzným, něco dívkám, jež jsem miloval. Něco málo jsem si i nechal, ale ne moc, a ne to nejlepší.

Fota jsem mohl dodatečně udělat samozřejmě jenom k tomu, co jsem si nechal popřípadě dal příbuzným. Mušle vyřezaná z březového dřeva, v níž je ukrytá paličkovaná květina skončila u tety, společně s trojicí květin z různých odřezků. Abstraktní svícen z kůry a třísek akátu pokáceného nedaleko kolejí poblíž koleje (ehm...) skončil u mých rodičů, společně s růží vyrobenou z borové kůry (váza a květ) a jádrového dřeva švestky (stonek a listy). Nu a svícen ve tvaru pařezu obrostlého břečťanem a s ptačím hnízdem na vrcholku vyřezaný z lipového dřeva leží prozatím v krabici.

Jednou jsem po sledování TV pořadu o loutkáři zkusil vyrobit i loutku čerta. Docela se mi povedla, ale bohužel byla posledních pár let uklizená rovněž v krabici a dala se do ní plíseň. Čert je tak chlupatější, než byl původní umělecký záměr, takže než ho budu moci někde vystavit, budu ho muset nejprve zrenovovat.

Doufám, že se k tomuto řemeslu zase někdy dostanu, nesmírně mne to těšilo. Minulý týden jsem do své nově postavené kůlny začal věšet nářadí na zeď, takže snad se drobounkými krůčky opět blížím stavu, kdy o těhle věcech nebudu jenom snít. A pak třeba budou další obrázky pro blog.

<Pidivěc dneska nebude>