pondělí 14. dubna 2014

Kýbl zkažených ryb

Lokutus, jak si jistě pravidelní čtenáři všimli, dostal ban. Příspěvek, který zkrze ban ještě prošel, než jsem všechno důkladně odklikal, jsem bez čtení smazal a nemyslím si, že bychom tím (jako lidstvo obecně a já konkrétně) byli ochuzeni o něco cenného. Pokud zkusí postovat pod jiným nickem (nebo někdo jiný stejně nesmyslným způsobem), podívá se na banhammer zespodu velmi rychle. Navzdory názoru některých, nemám trpělivost.

Rozebírat příspěvky zabanovaného uživatele může někomu připadat jako kopání do mrtvého koně, ale já to vidím spíše jako příležitost poukázat na skutečně zásadní argumentační chyby.

Poslední kapkou, která mne zvedla ze židle, byl kýbl smrdutých uzenáčů, který lokutus do topicu nasypal:
...Navíc, i v autobusu vám může nastat libovolná újma, vyplývající z velkého množství lidí. Můžete omdlít, můžete být v panice ušlapán, můžete být napaden nožem, okraden...
Tento konkrétní druh uzenáče mi nejen v souvislosti s touto problematikou byl prezentován už předtím a dokonce i potom, v debatách soukromých i veřejných, občas i lidmi, kteří byli ochotni nechat si vysvětlit, oč se jedná.

Nevím, jestli to má nějaký vlastní termitus technikus, ale dalo by se mu říkat uzenáč rovnicový, protože jej lze identifikovat za použití principu známého z matematiky, konkrétně z úpravy rovnic - chceme-li rovnici zjednodušit, z obou stran osekáváme to, co je na obou stranách rovnítka stejné, až dostaneme co nejjednodušší výraz, se kterým můžeme dále pracovat.

Například:
3(x+5)-60z=y+5(3-12z) => 3x+15-60z=y+15-60z => 3x=y

V druhém kroku bylo možné z obou stran rovnice  vyškrtnout +15-60z, protože obojí se nachází na obou stranách rovnítka. A nyní vidíme, v čemže spočívá rozdíl mezi levou a pravou stranou.

Zkusme to ještě formou tabulky (disclaimer pro některé: těžce zjednodušené a nekompletní tabulky, ilustrující princip a nenárokující si kompletní ani téměř kompletní výčet) vypisující nejrůznější rizika a omezení svobody zaměstnanců a návštěvníků mezi kuřáckou a nekuřáckou restaurací :
Kuřácká restaurace Nekuřácká restaurace
Hosté (rizika)
Ošizení personálem Požár
Smrad z jídelny Alergie na jídlo
Nekvalitní strava Protivný hostinský
Spadnutí stropu Smrad z jídelny
Nemoc ze špatně připraveného jídla Přepadení/krádež
Alergie na jídlo Určité omezení výběru podniku
Hluční sousedé Hluční sousedé
Smrad nemytého souseda Spadnutí stropu
Protivný hostinský Ošizení personálem
Přepaden/krádež Smrad nemytého souseda
Požár Nemoc ze špatně připraveného jídla
Kuřácké karcinogeny Nekvalitní strava
Určité omezení výběru podniku
Zaměstnanci (rizika)
Špatný plat Protivný nadřízený
Protivný nadřízený Špatný plat
Nevyhovující tým Nevyhovující tým
Špatná hygiena Špatná hygiena
Kuřácké karcinogeny
Když začnete v této tabulce škrtat, co je stejné v obou skupinách, zůstane vám nakonec jenom jedno - kuřácké karcinogeny u kuřácké restaurace.

Některé z oněch proměnných lze vážit  (například "Určité omezení výběru podniku", jejíž vážení bylo v podstatě celým obsahem článku Svoboda smradu), a v takovém případě debata o této proměnné má smysl. Je-li ale nějaká proměnná v obou množinách a není-li žádný objektivní důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení (což platí pro naprostou většinu proměnných v tabulce a všechny prezentované lokutusem), její vnášení do debaty jest vnášením irelevantního prvku, čili uzenáče. Je-li důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení a její relevance k jiné proměnné (v tomto případě kouření), patří se je alespoň rámcově zmínit.

Ze strany zaměstnanců (v tabulce nezohledněno) je jedna proměnná rovněž přítomná jenom na jedné straně pomyslné hranice - přibyde jeden nový zákaz k už existujícím. Tomuto jsem se věnoval v článcích Private property a Iluze svobody a komentářích u nich.

Přepadení, omdlení z přeplněné místnosti atd. jsou všechno všeobecná rizika, přítomná takřka ve všech životních situacích veřejného života a při diskuzi o jednom konkrétním riziku, které je přítomné jenom někde a někdy je lze tudíž ignorovat. Ironii skutečnosti, že řada takových rizik je běžně regulována/omezována zákony (přepadání lidí je zakázané a jsou limity pro to, kolik lidí smí autobus/restaurace/diskotéka přijmout atd.) už ponechám na úvaze každého zvlášť. Nicméně  tohle je důvod, proč jsem tyto uzenáče nazval zkaženými - už jsem zažil kvalitnější kalení debatních vod.

pátek 11. dubna 2014

Páteční pidivěc: jako pila

Tak jak jsem se tak hrabal na zahradě v kdečem, připomněl jsem si, jak dobré je nosit na některé práce rukavice. Už tak si  dost odřu prsty u prací, na něž rukavice nosit nelze.

Obrázek vlevo zobrazuje věc, před níž nás už kdysi dávno varovali ve školce. Dávejte si na to pozor, děti, prořízne kůži snáze, než by se zdálo. Zahrada je jich plná, tuhých, dlouhých, tmavozelených čepelí ostřejších než kdejaký šaršoun. A chlupatějších než yettiho nohy.

Od malička jsem se chtěl podívat zblízka, jak dalece je to pravda. Tedy o tom s tím pořezáním jsem nepochyboval, protože jsem už v té době měl osobní zkušenost. Ale nikdy jsem neměl příležitost si skutečně prohlédnout onu čepel důkladně zblízka. Až teď.

sobota 5. dubna 2014

Příliš pilné jaro

Dva týdny nebyla ani pidivěc, ani čmáranice. Důvod je sprostý - po abnormálně teplé zimě přišlo abnormálně brzy jaro, a všechno začalo abnormálně brzy růst.

Takže se posledních čtrnáct dní snažím seč to jde udržet krok (a nedaří se mi to) a udělat co je potřeba:
  •  Založit nový záhon jahod
  • U záhonu pro brambory kompletně vyměnit hlínu za zralý kompost (což jsem nestihl na podzim)
  • Založit nový kompost
  • Přeházet dvě kopky zrajícího kompostu (za posledních patnáct let se mi osvědčil čtyřhromádkový systém s dvou-tříletým cyklem používání - na jednu hromadu se háže bordel, dvě hromady zrají, jedna se používá a jsou očíslované, aby nedocházelo k záměně)
  • Přesadit bonsaje a budoucí bonsaje, než stromky příliš naraší a nebude možné jim prostříhat kořeny a korunu bez ohrožení na životě - s tímhle bodem mám momentálně největší potíže, stromků mám hodně, v různém stavu bonsajovatosti. Ještě že pro letošek jsem už předem plánoval zasadit jich řadu do volné půdy, aby zesílily. To ušetří trochu času.
  • Vyčistit zahradní jezírko a posekat rákos a orobinec.
  • Vyhrabat mech z trávníku, zasypat díry a rozhrabat krtince.
  • Ostříhat maliny.
  • Prořezat a naroubovat jabloně.
K tomu jsem se rozhodl, jak už jsem zmínil, zrekonstruovat podlahy v některých místnostech domu, takže když si sednu k počítači, většinou už stěží šilhám.

A to na všechny ty práce nejsem sám, sázení brambor, cibule a jiných poživatin obstarává otec.

Počasí je na práci dobré, ale jestli nezaprší, bude to všechno k ničemu. Nebudu mít čím zalívat...

pátek 21. března 2014

Páteční pidivěc: hepčík

Máme tu jaro! Oficiálně. Proto jsem to dneska zapíchl v práci dřív a využil jsem hezkého počasí k tomu, abych si namohl záda na zahradě.

Signály, že se blíží jaro, my můj nos dával už déle, než mi došlo, která bije a začal jsem po ránu poslušně polykat pilule. Stromy si začaly užívat svého jarního sexu zduchem lítají jejich pohlavní buňky, respektive ty samčí.

neděle 16. března 2014

Přesila: olověná motyka

Přestože můj čas je omezený, zkusím se ještě závěrem této záležitosti vyjádřit k těm nejstupidnějším komentářům, které můj článek "Svoboda smradu" inspiroval. Bohužel je jich tolik, že se nemohu věnovat i těm na Facebooku, protože tam pořád ještě přibývají a na letmý pohled jsou jeden stupidnější než druhý. Především by si měli Facebookoví intelektuálové uvědomit rozdíl mezi ilustrací problematiky k zamyšlení, a popisem reality. Plus argument ve stylu "nemáš pravdu, protože to říkám a basta" následovaný vzájemným poplácáváním se po ramenou, jak mi to nandali, považuji za poněkud nudný.

No, a když už jsem u toho, měl bych prosbu na svoje stálejší čtenáře - můj blog je kapesní, a já jsem za to rád. Nestojím o debaty s lidmi, kteří považují za vrchol argumentace to, co budu rozebírat v tomto článku či to, čehož rozebírání se vyhýbám z důvodu času. Pokud se rozhodnete sdílet cokoliv s širší veřejností ať už na twitteru či facebooku, buďte od té lásky a zapojte se do vyvracení nevyhnutelně následujících stupidit také sami. Můj blog by vám na to měl poskytnout dostatečné znalosti, to je koneckonců účel záložky Keca-fu.

Jsem rád za adekvátní reakci a myslím si, že je z mého blogu evidentní, že když mi někdo najde chybu, opravím ji. A když si někdo myslí, že mi našel chybu, ale nepřesvědčí mne, pořád ještě se jeho stanovisku dostane v rámci mé lidské chybovosti férového slyšení, pokud při jeho prezentaci projeví elementární snahu o přesnost a konzistentnost. Ale vážně nestojím o prodloužené debaty, jejichž jediným cílem je "vyhrát". Debata není, a nemá být, souboj.
______________

A teď k lámání chleba. Nejprve ten nedebilnější argument, který se objevil hned v počátku facebookové diskuze (komentář mi byl zprostředkován, nemám na facebooku konto a nejsem tam tudíž schopen vyhledávat):
Roman Kříž to je jako matematicky doložit znásilněné ženě, že si to vlastně užila....
Roman Kříž tímto výrokem prezentoval, že stupidita ve své kondenzované podobě je schopná blížit se svou hustotou neutronové hvězdě. Toto kratičké souvětí v podstatě nelze nijak vstřícně interpretovat. A protože chlap, který si do huby bere oběti znásilnění za účelem nasbírání levných "mámtě" bodíků od svých kumpánů je mi z hloubi duše odporný, zajdu až tak daleko, že nenazvu jenom tento výrok hloupým, nazvu i Romana Kříže hloupým, stejně tak jako všechny, kdo mu k tomu žvástu naklikali plusy.

V první řadě je to falešná analogie. Legislativní zákaz kouření v restauracích je relativně malým omezením malého množství lidí a může jim způsobit maximálně mírné nepohodlí - musí v průběhu veřera v hostinci občas vyjít ven, aby si šlukli svou dávku drogy. Nic, s čím by se nebylo možné vyrovnat. Není to žádným způsobem analogické svévoli psychopatického/sociopatického jedince, který naruší cizí fyzickou svobodu proti jejich vůli a způsobí jim mnohdy dlouhotrvajcí fyzické/psychické trauma a končící často smrtí oběti. Určité omezení legislativních svobod za účelem rozšíření reálných svobod je v každé lidské společnosti a je nezbytné pro její fungování. Nemáme svobodu srát na veřejnosti, nemáme svobodu pouštět v noci nahlas hudbu, nemáme svobodu prodávat jed jako lék, nemáme svobodu jezdit na silnici vlevo i kdyby se nám chtělo, a zejména nemáme svobodu omezovat svobodu jiných za účelem vlastního uspokojení čehokoliv.

V druhé řadě to obsahuje prvky non sequitur, protože zde prezentovaný závěr nikterak logicky nevychází z premis v článku, a současně je to ignoratio elenchi - uzenáč, protože je to výrok úplně mimo mísu.
______________

Socialisté. Vždy počítají úplně jiné rovnice, než ty, co jsou na tabuli.
Za tuhle perlu blbosti jsem nesmírně rád, protože obsahuje debatní faleš, jež mi doposud ve sbírce na blogu chyběla. Jedná se o tzv. otrávení studny, jehož se autor dopustil prvním slovem.

Otrávení studny je specifická forma ignoratio elenchi, konkrétněji ad hominem, a to tehdy, je-li použito na počátku debaty místo argumentu. Cílem použití této debatní falše je hned zpočátku diskreditovat oponenta v očích svých i ostatních, co kdyby jeho argument mohl vypadat přesvědčivý.  Otrávení studny tak často bývá formou psychologického distancování se od argumentujícícho, což slouží coby racionalizace  - dotyčný se může cítit ospravedlněn v tom, že ve skutečnosti vůbec neargumentuje a neoslovuje jádro pudla. Víceméně je to ubohý, intelektuálně naprosto impotentní výkřik do tmy.

V tomto konkrétním případě se jedná i o ukvapený závěr (secundum quid), kdy z žalostně malého objemu dat (velmi pravděpodobně dle jednoho článku o jedné jediné legislativní záležitosti) je vydedukováno mé celé politické zaměření.

No a samozřejmě tento bezobsažný výkřik obsahuje skryté ad hominem. Pochybuji, že autor myslel slovo "Socialista" v pozitivním, nebo dokonce i pouze deskriptivním významu, bylo to míněno coby urážka. Toto není pouhá spekulace, nýbrž to logicky vyplývá s druhé věty v komentáři, v níž je naznačováno, že jsem ignorant nerozumící matematice.

Což má samozřejmě pravdu, protože on to říká, protože můj článek je špatná matematika, protože on má pravdu...

Pst. Hlavně to nikde neříkejte, ať se to nedozví můj šéf.
______________

Medial
...Tento konkrétní problém je ještě relativně banální, paralelní argumenty může ovšem někdo jiný použít například v prosazování kroků na zákaz automobilismu ve městech, v rámci něhož umírají neviní lidé z řad chodců, zákaz vyprávění vtipů o Mohamedovy, jelikož mohou urazit něčí víru, nebo zákaz vánočních trhů, protože nevzhledné stánky se mohou protivit estetickému cítění sofistikovanější části společnosti. Takovéto argumenty na absolutní zákaz čehokoliv ve prospěch zájmů určité skupiny lidí proti zájmům skupiny jiné se dají použít téměř libovolně. Začíná to zákazem provozu kuřáckých restaurací a končí to peklem kolektivistické společnosti...
 Zato tohle mi radost neudělalo žádnou. Argumentace šikmou plochou už tu byla.

Plus kde ve článku, a vůbec, kde na celém blogu, argumentuji pro absolutní zákaz čehokoliv? Zákaz kouření v restauracích (a na veřejnosti, s výjimkou designovaných míst) není absolutní zákaz. Je to mírné legislativní omezení toho, kde a jak smí kuřáci svou drogovou závislost saturovat tak, aby tím neobtěžovali, neomezovali a neohrožovali ostatní. Pití alkoholu je také regulované - nesmí se pít na pracovišti, před a při obsluhování strojů či jízdě autem, nesmí se podávat nezletilým (i když poptávka na trhu tu zcela určitě je) - a tyto regulace nepředstavují "absolutní zákaz".

Stanovuje to pouze pravidla škodlivého chování, které není nijak regulováno. Jenom pro informaci, jsem i pro povolení marihuany a i pro určitou legalizaci tvrdých drog, včetně opiátů, protože jsou všechny v podstatě méně škodlivé, než legální alkohol.

Ovšem legální nerovná se neregulované. Společnost by měla obsahovat mechanismy chránící lidi před chybami/špatnými volbami ostatních a i mechanismy umožňující lidem napravit jejich chyby/špatné volby. Uznávám právo jednotlivce nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné. Za podmínky, že tak bude činit způsobem, který nepoškozuje a neomezuje ostatní.
______________

kdyby existovalo 100% kuřáckých restaurací, pak by to asi byl pro nekuřáky problém, ale to se zase z logiky věci nemůže stát...takže se tu mlátí prázdná sláma, která má obhájit neobhajitelné - protože nekuřák má dnes možnost jít jinam, paušální zákaz kuřákům možnost volby vezme
Vždycky si musím zhluboka povzdechnout, když někdo v článku oponuje vlastní přestavě toho, co si myslí, že si myslím, místo toho, co je skutečně napsáno.

Můžeme se bavit o tom, jaká míra jaká forma omezení je akceptovatelná z hlediska kuřáků i nekuřáků (čili celé společnosti), ale 0% omezených je iluzorní, přímo dětinsky naivní představa, která prostě nemůže být nikdy realitou.

Žiju ve městě, kde je 0, slovy nula, nekuřáckých restaurací podle mých posledních informací. Ne, že bych já osobně do restaurací chodil, ale nejsem jediný nekuřák v tomto městě. A všichni nekuřáci v tomto městě mají přesně nulový výběr. Že se nemůže stát, že existuje 100% kuřáckých restaurací? Globálně, celosvětově ne. Možná ani celorepublikově. Ale v určitých oblastech v okruhu dostupnosti velké řady lidí? Zcela určitě ano. Bylo by možné i spočítat pro toto pravděpodobnost, ale proč se s tím namáhat. Statistika nuda je, má však cenné údaje - ovšem evidentně pouze pro některé.

Alois Sečkár - více číst, méně plácat nesmysly, a svět bude lepší místo.
 _________________

Závěrem, bych jenom dodal, naposledy, k úvaze skutečnost, která zjevně je pro některé lidi nepochopitelná, ač už jsem ji vysvětlil nejméně třikrát.

Hypotetický scénář 1 - nekuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci se jednou za hodinku omluví na pět minut na cigaretu.

Kuřáci jsou omezeni v tom, že nemohou kouřit u stolu, ale kouřit mohou - pouze ne v přítomnosti nekuřáků a zaměstnanců restaurace, kteřým by tak škodili. Jsou omezeni v tom, kde mohou kouřit, ale stále mají možnost tak učinit - pouze za cenu pár kroků a ztráty chvíle konverzace, ekvivalentní pauze na toaletu.

Hypotetický scénář 2 - kuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci si jednou za hodinku zapálí cigaretu.

Nekuřáci nemají žádnou možnost zůstat nekuřáky, za žádnou cenu, kromě kompletního a úplného vynechání celého posezení v restauraci. Nebo přesvědčení svých kuřáckých kamarádů, aby navzdory neexistenci zákazu chodili se svým smradem ven jako ve scénáři 1 z prosté lidské ohleudplnosti ke svým nekuřáckým kamarádům a zaměstnancům restaurace. Bylo by krásné, kdyby všichni kuřáci byli tak uvědomělí, že by takto činili sami od sebe.

Stačí ovšem jeden jediný kuřák, který se přesvědčit nedá, a může být i u sousedního stolu, a je to v háji. A podle reálného stavu našich hospod jich je více než jeden v každé hospodě.

Tímto končím a jdu se věnovat jiným věcem.

pátek 14. března 2014

Přesila: hřbet čepele

Teď se podívám na to, co sice obsahuje smysluplný obsah, ale balancuje ho to obsahem méně smysluplným.
_________________

J
V případě, že by bylo 100% nekuřáků a 100% kuřáckých restaurací, tak je podle autora omezení svobody 100%.
Dobrý postřeh. Kdyby to tímto skončilo, bylo by to skvělé. Bohužel komentář pokračuje.
Hahaha. Chce to trochu přemýšlet. A kdo v těch deklaratorně kuřáckých restaurací fakticky kouřil, aby to někomu mohlo vadit, když by žádní kuřáci nebyli? To samé platí o celém sloupci s 0% kuřáků a přiměřeně pro další sloupce s velmi malým množstvím kuřáků, kteří by ani nestačili všechy kuřácké restaurace zakouřit.
Chce to trochu přemýšlet. Myslíte si snad, že jsem každé čísílko vypočítal zvlášť, zadumal se nad ním a napsal ho do tabulky? Napsal jsem tam vzorec, tabulku nechal vypočítat automaticky a pak jsem se koncentroval na sloupec, který popisuje přibližně aktuální realitu. A nad tím jedním sloupcem, a sloupci poblíž, jsem se zamyslel.

Je pravda, že zejména na nekuřáckém konci se zjednodušení stává absurdním a nereflektuje příliš dobře možnou realitu. To ale nemá absolutně žádný vliv na platnost/neplatnost tohoto zjednodušeného výpočtu pro oblasti uprostřed tabulky. Tvrdit, že protože tento zjednodušený výpočet není vhodnou aproximací pro extrémní případy, tak není vhodnou aproximací pro žádný případ, je odváděním pozornosti od meritu věci. Je to jako kdybyste krejčímu říkal, že nemůže šaty ušít na základě měření krejčovským metrem, protože vám krejčovským metrem nemůže změřit tloušťku vlasu.


Samozřejmě bych mohl dodávat další a další proměnné a výpočet komplikovat, ale proč? Na pointě článku by to stěží něco změnilo. Ale pokud je vám známa nějaká proměnná, která by výsledek drasticky změnila pro onu realistickou oblast 30-50% kuřáků, sem s ní.

Pro vaši informaci, všechny podobné hypotézy a teorie, i ty skutečně a naprosto vážně vědecké, nejenom takovéto blogové špásle, jsou jenom aproximace, které od určitých hodnot neplatí a dodávají nesmyslné výsledky (jako třeba Einsteinova teorie relativity). To nijak nezneplatňuje jejich použití v praxi.

Nicméně jednu věc to podtrhuje - a na to jste určitě upozornit nechtěl.

To, že matematický model směrem k nekuřáckému konci se stává více a více nerealistický i v rámci svého vlastního zjednodušení a přestává být použitelnou aproximací reality je jasným ukazatelem toho, že ono omezení svobody chováním lidí je ve skutečnosti asymetrické. Absurdně malé množství kuřáků omezí menší množství nekuřáků, než říká tento matematický model, ale absurdně malé množství  nekuřáků tento vliv nemá. Je to tím, že v tomto vztahu je kuřák aktivní prvek, zatímco nekuřák je pasivní. Když přijde kuřák se žvárem v hubě k nekuřákovi, zasáhne do jeho osobního prostoru smradem. Když přijde nekuřák ke kuřákovi se žvárem v hubě, kuřákovi se nestane nic.

Všimněte si, že v závěru článku tuto asymetrii zmiňuji, stejně tak jako to, že má nepochybně vliv na výsledky.
 _________________

Aleš Kybernát
Bohužel je tu základní problém, který autor nebere v potaz a to je svobodné rozhodování majitelů restaurací.
O tomhle mluvím v separátním článku. Více číst, méně psát. A když vlezu na cizí stránku, je slušností přečíst si pravidla.
Jediný přímý důkaz zájmu o nekuřácké restaurace je jejich počet (pokud není trh uměle deformovaný, jak tomu chce autor) a poměr sil je vidět i v restauracích, které se snaží vyhovět oběma sortám zákazníků.
Představa, že trh je dostatečně plastický a pružný na to, aby správně, okamžitě a přesně reflektoval poptávku po něčem, je absurdní a přímo libertariánsky naivní. To platí i pro Jezevčíka.

Neregulovaný trh nevede automaticky k tomu, že lidé dostanou to, co chtějí, a už vůbec ne, že dostanou to, co potřebují. "Volný trh" není panaceou na všechny problémy, ani na ty čistě ekonomické ne. A tohle není jenom problém ekonomický, je to problém i etický a zdravotní.

Trh může být deformovaný i společenskou setrvačností, dodržováním status quo. A právě status quo, kdy dlouhodobě u nás byla naprostá většina restaurací kuřácká (a kdy u nás bylo více kuřáků než dnes), trh momentálně deformuje způsobem, jejž sem rozebíral v článku.
Poměr kuřáků vůči nekuřákům není přímo úměrný jejich motivaci navštěvovat restaurace.
Zdroj pro toto tvrzení? Nějaká psychologická, statistická či podobná studie? Bez solidního zdroje to je jenom tvrzení vycucané z palce a jako takové jej lze ignorovat. Protože například i kdyby následující bylo univerzálně pravda:
Kuřácké části jsou větší a zákazníků je tam obvykle mnohem více.
tak to není důkazem ničeho. Rovněž tady hraje roli setrvačnost. Nekuřácké restaurace jsou novinky. Nekuřáci, kteří nechtějí dýchat karcinogenní smrad nejsou zvyklí do restaurací chodit - a třeba ne proto, protože by byli psychologicky jiní lidé, ale protože nemají moc na výběr a nemají tudíž kde si na to zvyknout. Myslíte si, že když někde otevřete nekuřáckou restauraci, že se to tito lidé automaticky dozvědí a automaticky tam začnou chodit a automaticky okamžitě vytvoří skupinu štamgastů? To chce čas. A ten může být, a je-li univerzální pravda vaše tvrzení o téměř zkrachovalých hospodách, patrně i je, delší, než čas, který je nová hospoda schopná přežít než si vybuduje dostatečně velkou platící klientelu.

Navíc je důvod předpokládat, že každá sociální skupina  lidí chodících do restaurací pospolu bude namíchaná z kuřáků a nekuřáků v určitém (náhodném) poměru. A právě díky oné výše zmiňované asymetrii i toto deformuje trh ve prospěch kuřáckých restaurací. Jde-li např. reprezentativní skupina (3 kuřáci a 7 nekuřáků) lidí do restaurace a chtějí zůstat pospolu, musí jít do kuřácké. Jinak nemohou zůstat spolu - protože zatímco nekuřák v kuřácké restauraci nikoho nijak neobtěžuje ani nepoškozuje,  kouřící kuřák v nekuřácké obtěžuje a poškozuje všechny i z jiných skupin
_________________

Tím končím s tím, co šlo ještě brát jakžtakž vážně, i když k tomu mám výhrady a podle mého to obsahuje dost zásadní lapsy, ovšem ne takové, aby byly dle mého vysloveně stupidní, spíše lehce naivní a nedomyšlené. V průběhu zítřka se možná dostanu k tomu, abych se vypořádal s těmi skutečnými stupiditami.

Přesila: ostrý konec kudly

Tak jsem pročetl komentáře ke svému článku "Svoboda smradu" (zatím jenom přímo u článku). A protože se má začínat pozitivní notou, vypořádám se nejprve s těmi, které považuji za hodné vážné odpovědi.
__________________
DAP
Chybí Vám tam například jedno veledůležité a neopomenutelné omezení svobody, a to svobody podnikání - tj. svobody z pohledu lidí provozujících tyto restaurace, kdy jejich svoboda rozhodování o typu jejich provozu by byla plošným zákazem omezena ze 100 %, a to všemi, tedy i těmi negativními, důsledky.
Toto jsem při psaní článku v potaz vzal, ale když jsem se pokoušel najít příslušná čísla, zjistil jsem, že počet podnikatelů v pohostinství lze ve vztahu k počtu návštěvníků zanedbat. V roce 2011 bylo v ČR ca 30.000 restaurací. Vezmeme-li zjednodueně jednoho podnikatele na jeden podnik, a vezmeme-li že zhruba polovina populace jsou potenciální návštěvníci, pak podnikatelé omezení tímto zákazem tvoří 0,01% populace. Článek je samozřejmě zjednodušením, nenárokuje si úplnost sám o sobě. Navazuje na předchozí dva články - na něž v něm odkazuji - a měl by proto být brán v potaz v kontextu s nimi. Mám pocit, že vy jste ty články četl a i jste u nich reagoval. Jeden z nich se zabývá zejména tím, proč je někdy nutné i omezovat svobodu podnikání.
Jsou třeba i nekuřáci, kterým kouření ostatních nevadí a nepociťují za žádné omezení jejich svobody, pokud by měli posedět v kuřácké restauraci. Ale budiž (můžete namítat, že takových moc není).
 Nenamítal bych, že takových moc není. Namítl bych, že jsou i kuřáci (a znám jich v Bavorsku několik), kterým nevadí, že musí na žváro z cigaretou ven.  Není žádný objektivní důvod předpokládat, že jedněch bude více než druhých, proto je lze - opět v rámci zjednodušení - v podstatě zanedbat až do chvíle, kdy bude uveden nějaký objektivní důvod pro něco jiného.
 ...zatímco 30% lidí nemají naopak výběr žádný...
 Tady už dost zásadně nesouhlasím. Zmiňuji to v článku a nemohu než doporučit, abyste si ho přečetl znovu. Kuřákům do nekuřáckých restaurací nikdo vstup nezakazuje - stejně jako nekuřákům do restaurací kuřáckých. Zákaz kouření v restauracích omezí volby kuřáků plošně zákazem ve stejné míře, v jaké jsou v současné době mnohde omezeny volby nekuřáků současným status quo.
__________________

Marek
K tomu zákazu mám jeden teoretický dotaz. Kdybych si chtěl otevřít "Kuřáckou hospodu" (jako byznys projekt), ve které bych obsluhoval dobrovolně jen já sám a jejímiž návštěvníky by byli též dobrovolníci (taky kdo jiný, že?) tak mi to nebude povoleno?
Osobně bych s tímto neměl problém, protože jedna z mých hlavních výtek vůči kouření v restauracích je vytváření nezdravého pracovního prostředí pro zaměstnance (což zmiňuji v jednom předchozím článku). Pokud by někdo si chtěl otevřít knajpu pro kuřáky a obsluhoval tam jen sám, podle mého by to bylo OK.

Problém je, že toto předpokládá etičnost podnikání. Výjimky v zákonech ale bohužel vedou k tomu, že jsou zákony ochcávány, takže ačkoliv souhlasím s tím, že by toto bylo v principu v pořádku, mám obavy, že v praxi by to vedlo k nehezkým věcem.
__________________
Jakub
 (nemačkejte enter když končí řádek, PC přejde na další řádek automaticky a neudělá to potom z komentáře salát, když někdo použije jiné rozlišení obrazovky/nastavení prohlížeče, než máte vy)
Pokud někdo chce do zakouřené hospody, restaurace s nekuřáckými prostory či do čistě nekuřácké restaurace, ve větším městě či dokonce jeho části si všechny možná varianty jistě najde a jedinec či skupina lidí stojí akorát před otázkou, jakou restauraci si vybrat. Tvrzené dilema "buď vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do restaurace" je pak v případě ulice s šesti vedle sebe stojícíma restauracema různého typu zcela mimózní.
 Ve větším městě  budiž. Přečtěte si předchozí články. Nelze při tvorbě zákonů myslet jenom na pražáky a na zbytek republiky hodit bobek. A vice versa.
Je pak stejně jako v  případě počtu kuřáckých restaurací úkolem státu do toho, na co lákají návštěvníky, majitelům a provozovatelům hospod kecat?
Nejde o lákání, jde o škodlivost určitého chování. Rovněž zmiňováno v předchozích článcích, na něž se odkazuji v tomto.
 __________________

 Predpokladám že to prvé bude vyššie keďže fajčenie je sociálna droga.
Ani bych neřekl. Je to droga, kterou se lidé ve společnosti naučí užívat, často pod tlakem okolí, to ano. Ale není to droga, které by se lidé věnovali jenom ve společnosti. Kromě vámi zmíněného Bavorska je zákaz kouření i v jiných státech a restauratérství tam nezkrachovalo. I v onom Bavorsku krátce po zákazu nějaké hospody zkrachovaly, ale to bylo po hospodářské krizi a hospody krachovaly všude - i u nás, bez zákazu kouření. A o rok později, když si lidé zvykli v hospodách nekouřit a kuřáci přestali trucovoat a zvykli si chodit se svým smradem ven, restauratérství znovu ožilo (a opět dodávám, že vliv zákazu v Bavorsku nelze jasně posoudit, díky vlivu krize)

V Idahu, kde jsem byl před desetil lety, byl takovýto zákaz už tenkrát. A hospody byly narvané.
uniká vám rozdiel medzi prispôsobením sa a rezignáciou.
Díky za trefnou odpověď na blbý komentář.


Tímto končím s tím, co stojí za to brát vážně.