pondělí 25. dubna 2011

Devatero řemesel: Řemeslo první, Pekař-cukrář.

Tak jsem si uvědomil, že při zakládání blobu jsem vyhrožoval i nějakým tím neskromným chlubením se co všechno umím a jaký jsem čupr pašák.

Tak tady je první várka.

Jsa obdařen nejen zvídavou myslí a zručným párem rukou, zkusil jsem v průběhu prozatímního života plno různých činností s různým výsledkem. Samozřejmě nejsem ale padlý na hlavu a s výsledky, které se, ehm, ne tak zcela zdařily, se nikde nechlubím.

Nicméně moje krátká exkurze do pečení perníku není nic, s čím bych se musel schovávat. A tak tady jsou výsledky toho, když se dostanu k válu s těstem a přede mnou stojí úloha upéct vánoční cukroví.


Perníkový mlýn jsem vyrobil předloni, perníkovou bonsaj vloni. Obojí posloužilo nějaký čas jako ozdoba a následně bylo nemilosrdně zkonzumováno a chutnalo báječně.

Pokud se to snad někomu líbí, tak musím dodat, že to není nic oproti výtvorům mistra, jehož kvalit nikdy dosahovat nebudu, protože nemám dostatečnou trpělivost a čas - mojí matky. Pro rovnováhu ve vesmíru proto uvádím i pár jejích výtvorů.



neděle 17. dubna 2011

Sam Harris: Může věda určit lidské hodnoty?

Velmi doporučuji přednášku Sama Harrise: Can Science Determine Human Values?

Bohužel je to jen anglicky, s čímž ovšem nemohu nic udělat. Pokud je vaše angličtina dostatečně na výši, velmi doporučuji si těch sto minut někde najít a přednášku si poslechnout  včetně otázek a odpovědí na konci.

Ve stručnosti Sam Harris prezentuje velmi přesvědčivý argument, proč je lepší spolehnout se na vědu než na náboženství i v otázce morálky.

pátek 15. dubna 2011

Přišlo jaro...

Což pro mne navzdory senné rýmě a z toho plynoucího neustálého frkání, kýchání a kapes plných kapesníků vždy bývalo obdobím radosti. V tomto období totiž již přibližně dvacet let vykopávám ze zimního krytu bonsaje, stříhám je, přesazuji a když o pár týdnů později vyraší, tak se večer znaven po návratu práce při zalévání kochám. Na jaře, krátce po vyrašení, jsou totiž všechny bonsaje jednoznačně nejkrásnější. Čerstvě vypučené listy jsou čisté, nezaprášené, bez vad a kazů, které se v průběhu roku nevyhnutelně objeví.

Letos bohužel toto obecně hezké období nezačalo nijak hezky. Poprvé, co pamatuji, jsem měl slzy v očích.

Nejsem organizovaný bonsajista, nejezdím po výstavách, nejsem členem žádného klubu ani internetových potlachů. Nicméně počítám, že každý bonsajista, stejně jako já, má větší množství stromků v různém stádiu vývoje a různého věku. A že každému v průběhu roku něco chcípne a něco musí nahradit.

S tím se člověk naučí vyrovnat, protože jinak to nejde. Většinou zahynou stromky, u kterých to člověk tak nějak delší dobu už očekává - ani bonsaj většinou nezahyne naráz (pokud jí nezapomenete zalít) ale předchází různá varování, odumřelé větve, nemoci, pomalý růst atd. Proto taky člověk má těch stromků většinou větší množství a jen některé jsou ve stavu "totální bonsajovitosti" tzn. v okrasné misce se vší parádou.

Vždycky, když něco nevyhnutelně pojde, si v duchu říkám "Ále co, je to jenom kus křoví v květináči, prd se stalo". Po loňské třeskuté zimě mi například zahynul tento stromek a tak mi po něm zbylo jen toto foto.

A něco takového se stává prakticky každý rok - zimu občas nepřežije i nějaký ten cennější kousek a pár polotovarů. Bohužel prostě žiji v de facto podhorském podnebí a nemám prostředky a čas na to, věnovat se stromkům tolik, kolik bych chtěl - chybí peníze na skleník a pořádné zimoviště.

Avšak letos jsem měl poprvé možnost na jaře vyfotit toto zásmuší.


Vlastně ani nevím, co všechno mi zmizelo. Nevedu si zápisky. Co vím bezpečně je, že už nemám ve své sbírce habr, lísku, japonský javor dlanitolistý a javor klen, protože od každé této rostliny jsem měl jen jeden kus a už jsem je nenašel. Habr byl už plnohodnotná bonsaj (na obrázku v misce) a byl teď myšmi kompletně stažený z kůry. Deset mis/květináčů bylo letos zcela prázdných a zbyly jenom třísky a myší výkaly. Další čtyři už plnohodnotné bonsaje jsou poškozené, možná nenapravitelně, určitě ale na několik let.

Už se mi stalo, že se mi do bonsají dostaly v zimě myši. ale ještě nikdy nenapáchaly žádnou škodu, která by stála za řeč - co si pamatuji, tak jednou sežraly jeden dvouletý doubek. Jednou, někdy před pěti-šesti lety. A letos takováhle pohroma.

A to už útěcha "je to jenom křoví" nefunguje. Ona nikdy nebyla pravdivá, ale až letošní míra škody mě donutila přiznat její nepravdivost sobě samotnému. V případě bonsaje se nejedná jen o kus křoví. Každý stromek znamená desítky hodin mravenčí práce a péče. Mé práce. Každý stromek znamená desítky hodin myšlenek. Mých myšlenek. Každý stromek znamená desítky hodin pocitů. Mých pocitů.

Každý mrtvý stromek je mrtvý kousek mé duše.

Tento blogový post budiž pomníčkem těch stromků, jež mne za ta léta opustily poté, co mi jejich přítomnost v mém životě dodala skutečný pocit naplnění a krásy života. Od některých nemám ani ta fota, jen vzpomínky...

***

Buk, který nepřežil rychlý nástup podzimu a usušil ho chladný vítr před třemi lety.




Jilm, který nepřežil zimu 2005


Habr, který nepřežil zimu 2008.

čtvrtek 14. dubna 2011

Malý, bezvýznamný věc.

Blog se právě přehoupnul přes 1.000 návštěv (počítám jen ty z ČR, z ostatních zemí sem lidé zabloudí spíše omylem a moc si asi nepočtou). Vzhledem k tomu, že blog má jen 4 zaregistrované čtenáře a celkem 24 článků, tak buď každý čtenář každý článek přečetl nejméně 41x, nebo sem chodí o dost více lidí. Druhá možnost mi připadá pravděpodobnější, koneckonců sám čtu několik blogů, aniž bych se registroval.

Tímto děkuji všem spokojeným čtenářům za počáteční přízeň. Minulí nespokojení si to asi nepřečtou, ale i tak jim přeji, ať najdou v internetové džungli čtivo po jejich chuti. Budoucím nespokojeným bych rád vzkázal, že si cením i konstruktivní kritiky nikdy ji nebudu ignorovat.

Zkusím zazápasit s Google Docs a vytvořit nějaku anketu, abych při příštím nevýznamném číselném milníku (a nebo i dříve či později) mohl získa nějaký feedback o tom, kterážeto témata/články se líbí/nelíbí (ne že bych se tím hodlal závazně  řídit, budu psát o čem se mi zlíbí i tak :) ).

Do té doby budu jako dosud psát tempem tak jeden /dva posty týdně. Ne že bych nechtěl psát nebo neměl inspiraci, ale tak nějak permanentně postrádám pětadvacetihodinové dny v osmidenním týdnu.

Sexuální obtěžování žen na VŠ

Takže byl zveřejněn výsledek výzkumu o sexuální obtěžování žen na VŠ u nás. Výjimečně nemusím výzkum ani hledat, ani číst, protože mne nezajímá. Nehodlám o něm totiž psát. Hodlám psát o tomhle:



 A proč o tom hodlám psát?

Protože je mi z toho na zvracení. Pan Jiří Procházka napsal žvást plný logických klamů a misogynie a lidi mu za to ještě tleskají.

Začněme výčtem logických klamů:

  1. První odstavec - osobní zkušenost bez uvedení nějakých objektivních faktů pro její zobrazení ve správné perspektivě. S čím se pan Procházka setkal je zcela irelevantní k tomu, jak to na VŠ chodí obecně.
  2. Druhý odstavec - v podstatě totéž akorát nyní to není osobní zkušenost, ale "Venca mi tudle říkal". Uvedené číslo - 5 studentek za semestr - nyní alespoň nabízí nějakou perspektivu (i když zdaleka ne objektivní - opět je to jenom Vencovo tvrzení). A je směšně malé. Článek hovoří o tom, že dvě třetiny vysokoškolaček se setkají se sexuálním obtěžováním. Čili, pokud by měl pravdu Venca i článek, pracuje Venca na fakultě, kde je směšně malé množství studentek.
  3. Třetí odstavec - bezobsažný emotivní výkřik.
  4. Čtvrtý odstavec - opět totéž co druhý, v bledě modrém.
  5. Pátý odstavec - bezobsažný emotivní výkřik.
  6. Šestý odstavec - blatantní non sequitur. Nalíčit se a obléci se vyzývavě není útok na druhé pohlaví.
  7. Sedmý a osmý odstavec - zjednodušení (možné) výjimky na obecné pravidlo/doporučení - A dicto secundum quid ad dictum simpliciter (myslím, nejsu latiník :) ) - prostě nelze na základě osobní zkušenosti pana Procházky vytvářet pravidla pro celou společnost. Tak to fakt fungovat nemůže, to by si každý mohl dělat vlastní zákony.
Nyní misogynie:
  1. První odstavec - Na VŠ nejsou "holčičky" ale dospělé ženy. Použití termínu "holčičky" v tomto kontextu je zjevně míněno jako pejorativní výraz naznačující, že ženy jsou dětinské a hloupé.
  2. Druhý odstavec - "učit tupé věci tupé studentky" a co tupí studenti? Ti nejsou? A nebo se neučí tupé věci? Opět, napsáno záměrně tak, aby to naznačovalo, že jen ženy jsou hloupé a vlastně úplně jiný druh tvora.
  3. Šestý odstavec - z tohoto odstavce čiší hrůza z krásných žen.
  4. Sedmý odstavec - výzva k honu na čarodějnice, nepodložená ani jedním jediným objektivním faktem. 
  5. Osmý odstavec - přesouvání viny za špatný skutek na oběť ve stylu "o to ošahávání si říkala, vždyť měla minisukni".
Smutné je to, že s tímto typem lidí se nedá debatovat. Když s nimi nesouhlasí hezká žena, automaticky ji označí za kurvu. Když s nimi nesouhlasí ošklivá žena, automaticky ji označí za zakomplexovanou feministku. Když s nimi nesouhlasí muž, automaticky je (jak vyplývá z dalšího příspěvku pana Procházky v debatě, kde opakoval tytéž logické klamy) označen za zženštilého chlapečka zničeného přefeminizovanou společností. Stejně tak jakýkoliv vědecký výzkum, který neharmonuje s jejich názorem, bude označen za produkt "přefeminizované společnosti". Pan Procházka a spol. by neprošli debatním filtrem, shořeli by na první rozbočce.


Ženy jsou také lidi. A s výjimkou evidentních rozdílů fyzických, jsou psychicky stejné jako muži - až na jednu drobnost. V průměru mají menší sklony k promiskuitě.

úterý 12. dubna 2011

Fukushima? Jsou horší věci.

V souvislosti s přetrvávajícími problémy v elektrárně Fukushima jsem se rozhodl zveřejnit lehce upravenou verzi e-mailu, který jsem před nedávnem poslal některým svým známým. Je to psáno čistě z hlavy. Bylo by sice možné ke všem tvrzením dohledat data a odkazy, ale bylo by to nesmírně časově náročné, a tak ponechávám na čtenářích, zda mým tvrzením budou věřit a nebo si je budou chtít ověřit. Pokud by někdo některé konkrétní tvrzení zpochybnil, zkusím vyškrábnout někde dost času k dohledání zdrojů.

U nás v žádném případě nemá význam podléhat panice:
  1. Přežili jsme Černobyl. A tam byl průser horší a skutečný stav věcí se na rozdíl Fukushimy zatajoval i před místními obyvateli. Nebyla žádná prevence, evakuace byla pozdě a nedostatečná.
  2. I Černobyl napáchal menší škody na lidských životech, způsobil méně rakoviny, vypustil dlouhodobě méně radioaktivních izotopů a poškodil trvale menší plochu krajiny celosvětově, než uhelné elektrárny jenom v Evropě.
  3.  I když se sečtou všechny škody Černobylu, Fukushimy a Three Mile Islandu, pořád ještě je jaderná energie nejekologičtější, nejekonomičtější a zabije nejméně lidí v poměru na Megawathodinu. Přičemž absolutně bezpečný zdroj čehokoliv neexistuje, všechno s sebou nese určitou míru rizika.
  4. U nás můžeme v nejhorším případě dostat z Fukushimy asi takové ozáření, jako kdybyste letěli párkrát letadlem do USA a zpět. Ani v absolutně nejhorším případě nikdo tady prostě nemůže dostat dávku přesahující povolený hygienický limit pro (létání letadlem, práci v JE, práci u rentgenu atd. kde všude se to sleduje a lidi pracují s dozimetrem).
  5. Radioaktivita se coby nebezpečí přeceňuje. Koncentrace radioaktivních izotopů i ozáření klesají kvadraticky se vzdálenosti od zdroje (tzn. zdvojnásobí-li se vzdálenost, radiace/koncentrace se zmenší na čtvrtinu). V bezprostředním okolí Fukushimy možná v nejhorším případě fakt tráva neporoste - ačkoliv to je značně nepravděpodobné, v Černobylu se flóře i fauně daří líp než předtím - ale my žijeme na druhém konci planety.
  6. To, že ta elektrárna přežila zemětřesení 5 až 10 krát vyšší, než na co byla stavěná, ačkoliv byla stará a údajně se při její kontrole mhouřily oči, a skončilo to jenom takovýmhle průšvihem, je spíše pozitivní zpráva. Přál bych si, aby podobně bezpečné byly i naše severočeské chemičky - protože kdyby někde uniklo větší množství formaldehydu/benzolu/benzenu/fenylu/acetaldehydu/atakdálidu/atakpodbnělidu/hafochemikáliidu, tak to může být průser ekvivalentní, ne-li větší. Jsou to rovněž karcinogenní a teratogenní látky a některé z nich je extrémně těžké z půdy/vody odstranit. A tipl bych, opět, že celosvětově drobné havárie a nedodržování předpisů v chemičkách napáchá více škody na lidech i na přírodě, než ty zatím tři velké jaderné průšvihy. Jenže to není tolik vidět, protože jaderný průser je jeden velký za dvacet let, ale tyhle drobné chemické jsou po kapičkách prakticky denně.
  7. Vzpomínáte na Maďarsko v loni? Desítky mrtvých přes noc, celá obec neobyvatelná, hektary půdy znehodnocené, desítky kilometrů povodí Dunaje otrávené a vidíte lidi protestovat proti hliníkárnám? Nevidíte.
  8. V jaderné elektrárně nemůže dojít k jadernému výbuchu. Prostě nemůže, není to fyzikálně možné. Může maximálně dojít k chemickému (výbuch vodíku) či termickému (přehřátá pára) výbuchu, který do okolí rozptýlí radioaktivní palivo a ozářené vnitřní části reaktoru.
  9. V 50 až 70 letech se v USA a v SSSR provedlo na sta testů jaderných zbraní pod širým nebem, z nichž snad každý byl horší než celá Fukushima.
  10. V Hirošimě žije více lidí než v Praze. Únik radioaktivity neznamená automaticky, že se někde nebude na věky věků dát žít.
V souvislosti s nynějším požárem chemičky v Chropyni mohu alespoň jeden bod - 6 - podložit velmi snadno alespoň nějakým faktem bez velkého hledání. Sice se na rozdíl od Fukushimy evakuovaly "jen" tři ulice a ne třicetikilometrový okruh, ale co v dýmu z toho požáru uniklo za svinstvo, jak daleko to poputuje a kde to způsobí rakovinu nikdo nemůže ani přibližně odhadnout. A srovnal-li by se poměr vzniklé škody k užitku, který za svého provozu lidem přinesly Fukushimská elektrárna a Chropyňská chemička, nepochybuji, že by chemička obsadila smutné první místo s vyšším poměrem škoda/užitek.

Panikařit kvůli Fukushimě, zakazovat jaderné elektrárny a stávkovat proti nim protože jsou "nebezpečné" je prostě absurdní. Neustále zvyšovat bezpečnost všech provozů, bojovat proti obcházení bezpečnostních předpisů a poučit se z historie je dobrá věc. Ale soustředit se na jadernou energii a dělat z ní strašáka století kvůli pár průšvihům - byť velkým - je jednosuše hloupé.

pondělí 4. dubna 2011

Okna je fakt lepší nerozbíjet.

V souvislosti s nedávným zemětřesením v Japonsku a i v souvislosti se svým dštěním ohně a síry na kuřáky jsem měl tu čest setkat se s dalším velmi častým logickým klamem.

V případě Japonska byl argument formulován přibližně takto:
Japonská ekonomika na tom byla špatně, nebyla poptávka po řadě výrobků. Teď po zemětřesení bude třeba plno staveb a oprav atd. Současně dostanou humanitární pomoc a/nebo jim budou prominuty či pozastaveny některé dluhy. Takže to ekonomice svým způsobem pomůže.
V případě foukačů dýmu byl argument formulován trochu jinak:
No a že kuřáci všude odhazují nedopalky a krabičky od cigaret. Alespoň mají zametači ulic práci.
V obou případech se jedná o tentýž logický klam, o takzvaný "Klam rozbitého okna", který je současně zahrnut i v českém přísloví "Všechno zlé je k něčemu dobré" (mimochodem jedno z mnoha úsloví, na něž mám akutní alergickou reakci ve formě záchvatu neovladatelného sarkazmu).

Hezky to shrnuje následující video, a protože je k dispozici se slovenskými titulky, ušetřím si plno práce se psaním. Užijte si ho.



Je třeba neztrácet perspektivu. Náprava škody je sice dobrem, které by bez té škody neexistovalo, nicméně v realitě znamená jakákoliv škoda krok zpět, který je třeba kompenzovat stejně velkým krokem kupředu. A přešlapování na místě v důsledku katastrof a/nebo lidské hlouposti rozhodně není dobrá věc. Japonci by mohli bez zemětřesení koncentrovat své síly například na vývoj nových technologií - což jim jde - a naše města by se v případě absence vajglů všude možně mohla koncentrovat na opravu děravých silnic.

pátek 1. dubna 2011

Aprílový (ne)žert.

Je tomu právě dva roky, co jsem byl zabanován z diskuzí z jedné jinak seriózní internetové stránky, protože jsem si dovolil kritizovat jejich aprílový žertík. Nepoužil jsem ve svém komentáři žádná invektiva, neporušil jsem ani jejich pravidla diskuzí (měli jen jedno - používání pravého jména, a to jsem v celé diskuzi dodržel jako jediný) ani pravidla slušného chování. Pouze jsem slušně zmínil svůj subjektivní názor na vhodnost příslušného vtipu v kontextu jejich webu, a protože mé stanovisko nebylo pochopeno, zkusil jsem ho o pár hodin později přeformulovat v jiném postu. O další hodinu později jsem byl bez varování zabanován.

Jednalo se o vtip toho druhu, jimž říkám "hup na špek". Možná trpím nějakou formou mentální poruchy, ale skutečně nechápu co je vtipného na tom vymyslet si do detailů fiktivní vědecký objev, prezentovat ho jako fakt a o pár desítek hodin později těm, co tomu uvěřili, říct "Apríl!". Považuji to za projev intelektuálního snobismu a nevidím v tom nic humorného, natož inteligentního. Konkrétně jsem k tomu tenkrát e-mailem správci stránek napsal toto:
Kdyby obsah toho článku byl námětem pro Sci-Fi povídku či hypotézou k diskuzi, nepochybně bych si jej vychutnal a autorovi bych s chutí zatleskal. Oceňuji fundovanost, s níž je článek napsán, propracovanost detailů a věrohodnost, s níž je smyšlenka prezentována. ALE to je právě to, co mi vadí. Považuji za projev (byť neuvědomělého) intelektuálního snobismu vykonstruovat precizní a uvěřitelnou smyšlenku a pak se bavit tím, když jí někdo uvěří. Prostě to nepovažuji za vtipné a podle mého osobního názoru to nikterak nepomáhá popularizaci vědy a jejímu pochopení mezi obyčejnými lidmi. Dennodenně se setkávám s lidmi, pro něž slovo inženýr je nadávkou a právě podobné vtipy, při nichž se vysokoškoláci navzájem poplácávají po ramenou jak někoho "dostali" považuji za jeden z důvodů, proč řada lidí slovo "intelektuál" vnímá jako by mělo pejorativní význam.

Takže tímto informuji občasné návštěvníky tohoto blogu, že zde se aprílových žertů nedočkáte. Žádných a nikdy. Možná se ve svém názoru mýlím, ale nebyl mi dosud prezentován jediný fakt, že by tomu tak bylo.

A protože vím, že většina lidí tuhle aprílovou blbinu bohužel ctí, tak dnes v rámci mentální hygieny nebudu číst žádné zprávy z žádného zdroje. Koneckonců, doporučil mi to tenkrát ten OSEL, co mě zabanoval.