neděle 30. ledna 2011

Někdo tam nahoře mě nemá rád.

Hrozně rád bych napsal něco smysluplného, ale tak nějak mi dočasně došel smysl. Tedy ne, že bych procházel existenční krizí, ale tak nějak mne poslední týdny nepronásleduje zrovna štěstí, což kulminovalo minulou sobotu kompletním pádem počítače. Ještě v neděli ráno se mi podařilo ho resuscitovat dostatečně na to, abych si mohl zazálohovat data, ovšem v neděli večer usnul a už se neprobudil. Předběžná příčina smrti na základě posmrtné pitvy: přehřátý south bridge a GPU.

Posloužil mi dobře a nyní již spokojeně odpočívá v křemíkovém nebi společně s kalkulačkami a fény na vlasy. A já teď oplakávám peněženku a učím se - už počtvrté - zacházet s novým operačním systémem, protože ten starý nové součástky nerozdýchá.

Za pouhých deset let prodělala výpočetní technika neskutečný rozvoj - můj první počítač stál ve srovnání s mým současným čtyřnásobek, ovšem výkonově nebyl čtyřikrát silnější, dokonce ani čtyřikrát slabší. Pro srovnání malá, velmi zjednodušená, tabulka:



Rok 2000 Rok 2010   Násobek zlepšení
  Procesor   700 Mhz   6 x 2,8 Ghz   24
  RAM   128 MB   8 GB   62,5
  HDD   15 GB   1,5 TB   1000
  GPU RAM   32 MB   1 GB   31,25

Takže jenom orientačně, za peníze, které jsem utratil za svůj první počítač, by se dnes dal sehnat stroj minimálně čtyřiadvacetkrát rychlejší a schopný uložit tisíckrát stokrát více dat.

Kdykoliv mám chuť nadávat na to, jaký křáp je můj mobilní telefon, stačí mi uvědomit si, že ten telefon má stejný výkon jako měly stolní počítače v době mého dětství. Automatické pračky jsou dnes běžně vybaveny počítači s výkonem, o němž si před pouhými pár desetiletími netroufli spekulovat ani spisovatelé Sci-Fi.

Nicméně, k jádru věci pro ty, kdo snad sem občas zabrousí v naději, že tu najdou něco ke čtení - nezavěšujte, jste v pořadí. Budou následovat další články o biologii i vzácném umění keca-fu, jenom musím momentálně alespoň v základech zkrotit démona jménem Windows 7.

úterý 18. ledna 2011

Velestručný průvodce debatou.

Internet je plný kecalů, ale jen velmi málo se jich dokáže držet i jen elementárních pravidel vedení debaty. Hezky to vyjadřuje toto blokové schéma. Sice je původně vztaženo na debatu s křesťany (protože ti, ačkoliv namnoze cítí potřebu svá stanoviska horlivě hájit, jsou namnoze prachmizerní debatéři nejen u nás, ale i ve světě), ale lze jej aplikovat na debaty prakticky o čemkoliv.





Zdroj: http://atheismresource.com/wp-content/uploads/Debate-Flow-Chart.jpg

úterý 11. ledna 2011

Holka? Kluk? Zmatek nad zmatek!

V minulé úvaze o "Jsou homosexuálové normální?" jsem naznačil nutnost detailněji rozebrat argument "nepřirozenosti" často uváděný pro podporu negativního stanoviska vůči homosexuálům.

Lidé obecně mívají tendenci dělit svět a události v něm do černobílých škatulek s jasnými nálepkami, co je co. Bohužel (?), příroda neobsahuje jenom černou a bílou, dokonce ani všemožné odstíny šedé, nýbrž všechny barvy duhy přecházející jedna v druhou. Nicméně co se pohlaví týče, zdá se - v souladu se zkušeností naprosté většiny lidí - že minimálně jedna škatulka je jednoznačně černobílá. Jedna z prvních otázek, které klade každý v okamžiku narození dítěte v okruhu blízké rodiny či známých, je "Je to holka nebo kluk?" A prakticky každý na tuto otázku očekává pěkně zaškatulkovanou, černobílou odpověď, a namnoze ji i dostane.

Takže by se zdálo, že minimálně v tomto ohledu máme skutečně dvě přirozené a jasně definované škatulky. Nicméně není tomu tak.

Pohlaví dítěte je určováno řadou faktorů, ale základem je genetika. Při normálním (ve smyslu většinovém) namíchání chromozomů dostane každý do vínku polovinu od matky a polovinu od otce. Jeden pár chromozomů určuje pohlaví - kombinace XY (X od matky, Y od otce) znamená chlapce, kombinace XX znamená dívku. A v ideálním světě by tím byla situace minimálně po genetické stránce vyřešena. Jenže, jak snad každý ví, nežijeme v ideálním světě a chromozomy se občas namíchají špatně. To u člověka většinou vede k buď těžkým postižením, nebo je to zcela neslučitelné s životem, nicméně u chromozomů X a Y toto tak docela neplatí. A tak se skýtá otázka, kolik má člověk pohlaví z genetického hlediska?

Odpověď je pro laika překvapivá a koresponduje hezky s počtem barev v duze hnutí LGBT - nejméně šest.

  1. XY - standardní muž, případě absence jiné genetické vady zcela normální jedinec mužského pohlaví schopný plodit další potomky.
  2. XX - standardní žena, dtto.
  3. X0 - spermie od otce, jež oplodnila vajíčko, neobsahovala žádnou kopii pohlavního chromozomu a tak dítě obdrželo jen jednu kopii, a to chromozom X od matky. Dítě je při narození fyzicky ženského pohlaví, ale během růstu a dospívání vykazuje většinou určité abnormality (Turnerův syndrom) a dospělý jedinec je vždy bez lékařské asistence neplodný.
  4. XXY - vajíčko obsahovalo oba chromozomy XX od matky, nebo spermie obsahovala oba chromozomy XY od otce a ve výsledku je jeden chromozom X navíc. Dítě je při narození fyzicky mužského pohlaví, vyvíjí se relativně normálně, ovšem drobné odchylky jsou (například sklony ke gynekomastii, tedy růstu ňader u muže) a dospělý jedinec je rovněž bez lékařské asistence neplodný (Klinefelterův syndrom).
  5. XYY - tzv. supermuž  - spermie obsahovala dvě kopie chromozomu Y. Dítě je při narození fyzicky mužského pohlaví a vyvíjí se bez viditelných odchylek od standardního XY muže,  pouze v průměru vykazují tito jedinci větší sklon k mírným poruchám učení či mírné mentální retardaci. Nicméně většina jedinců je fyzicky zcela normální a plodná (byť sníženě, což se ovšem díky - téměř - černobílosti stavu těhotná/netěhotná nemusí vůbec poznat).
  6. XXX - tzv. superžena - spermie nebo vajíčko obsahovaly dva chromozomy X. Dítě je při narození fyzicky ženského pohlaví a vyvíjí se bez viditelných odchylek od standardní XX ženy. Příznaky - jsou-li - se namnoze shodují s těmi zmíněnými u XYY.
Genetické odchylky 4 až 6 nejsou až tak vzácné, aby bylo možné je zcela ignorovat a smést pod koberec coby "nepřirozené". Dohromady dají přibližně třetinu procenta, takže jenom v české republice to činí přibližně 30.000 lidí - a řada z nich to ani neví a nikdy se to nedozví.

Ovšem jak toto souvisí s homosexualitou, když "navenek" je výsledek "vždy" černobílý, holka nebo kluk? Právě že není, a tohle je jenom začátek. Genetika je sice sice nejvýznamnější faktor v určení pohlaví, ale není jediný. A protože ani tento hlavní faktor neskýtá černobílé kolonky tolik milované (nejen) primitivními bigoty, je již z tohoto jasné, že další faktory hrající roli s tím dokáží pěkně zamíchat. K čemuž se vrátím příště.

úterý 4. ledna 2011

Jsou homosexuálové normální?

Jedním z dlouhodobě žhavých témat posledních padesáti let je homosexualita. V novinách jsou často zprávy z islámských zemí, kde je homoxexualita hrdelním trestným činem, a pro moderního Evropana jsou takové zákony a jejich praktikování vnímány jako projev barbarství a kulturní zaostalosti. Málokdo přitom ví, že například ve Velké Británii byla homosexualita trestána smrtí až do roku 1860 a vězením/hormonální kastrací až do roku 1960, v důsledku čehož například válečný hrdina, jeden z průkopníků výpočetní techniky a pokořitel kódu Enigma, Alan Turing, raději spáchal sebevraždu, když byl odsouzen za "hrubou neslušnost". A dodnes je i v liberálních zemích jako je ta naše, poměrně hodně lidí, kteří oponují homosexualitě jako takové, popřípadě oponují možnosti přiznat homosexuálním párům právo na manželství, adopci a pod. V nejlepších případech jsou populace rozdělené v názorech na tyto záležitosti půl na půl.

Vždy mi vrtalo hlavou, proč má řada lidí tak vyhraněný názor proti aktu, jehož se dopouští dva dospělí a svéprávní jedinci ve svém soukromí. V naprosté většině jsou argumenty pro negativní stanovisko ve své holé podstatě velmi chudé a jejich obsah lze shrnout velmi stručně (záměrně pominu náboženské přesvědčení, jež je v tomto ohledu, jako v mnoha jiných, kapitolou samo o sobě):
  1. Homosexualita je nechutná.
  2. Homosexualita je nepřirozená.
  3. Homosexualita je nenormální.
Zkusme se teď podívat na tyto výroky popořadě:
  1. Tento "argument" nemá objektivně ověřitelný obsah a tudíž nemá význam se jím nějak extenzivně zabývat. Subjektivní názor na cokoliv je výlučně záležitostí zastánce tohoto názoru a nelze na jeho základě argumentovat pro nebo proti tvorbě zákonů a společenských pravidel. "Hrubá neslušnost" coby trestný čin už ze své etymologie zřejmě vychází minimálně z části právě z onoho "fuj" pocitu, jenž v důsledku společenského konsenzu té doby homosexualita vyvolávala (a dodnes vyvolává) v řadě lidí.
  2. Tento argument už se zdá mít racionální a validní obsah. Koneckonců sexuální styk v přírodě je lidmi namnoze vnímán coby akt plození další generace a homosexualita z tohoto pohledu představuje evidentně slepou uličku. Nicméně definice slova "přirozené" v kontextu sexuality, zní "v souladu s přírodou, vyskytující se v přírodě bez umělého zásahu". A podle této definice je homosexualita zcela přirozená, neboť je jí v přírodě všude plno a zvířata s tendencí k monogamii vytváří stabilní homosexuální páry. Nicméně tento argument má složité pozadí a bude třeba se k němu ještě vrátit někdy později ve zvláštním článku.
  3. Doby, kdy se homosexualita řadila mezi sexuální úchylky, snad již u nás minuly, nicméně slovo "normální" vztaženo na společenské chování, znamená "obvyklý, běžný, to co činí, nebo je atributem, většiny". A homosexualita rozhodně není atributem většiny, a to ani když jako homosexuály vezmeme celých 13% lidí, kteří uvádí zkušenost s homosexuálním stykem, a ne jen obvykle uváděná 2-4%. Z hlediska většiny tedy homosexualita normální není, tento argument tedy berme jako pravdivý.
Jenže lidská osobnost je tvořena nepřeberným množstvím atributů a každý se v některém z nich liší, mnohdy i zásadně, od normálu coby atributu většiny. Například každé IQ pod 70 či nad 130 je "nenormální", protože 95% lidí má hodnoty inteligence mezi těmito hodnotami. To ale nic nemění na faktu, že příslušní lidé jsou normální v jiných ohledech (výška, barva vlasů, sexuální orientace). Proto je odpověď na otázku v titulu jednoznačné a hlasité ANO (tedy pokud dotyčný homosexuál není zrzavý, dva a půl metru vysoký člen MENSY). A rozhodně nelze na základě pouhé konformity s většinou tvořit zákony.