pondělí 30. května 2011

Hamba hambatým fotkám! Fuj!

Německá herečka tureckého původu se nechala vyfotit v rouše Evině pro Playboy. Kdyby si místo roucha Evina vzala alespoň císařovy nové šaty, pak by ji rodina možná nezavrhla. A o den později se člověk dočte o další náboženstvím inspirované vraždě ze cti.

Tohle je další z důvodů, proč nemám rád náboženství. Málokterá věc je tak rozdělující, tak schopná poštvat lidi proti sobě, jako náboženství. Málokterá jiná věc dokáže poštvat rodiče proti dětem tak důkladně, tak dokonale a tak trvale, jako náboženství. Zejména náboženstí, jehož primárním úkolem je držet člověka v poslušnosti autoritě, a v případě žen ještě podřízenosti ženy muži. Což je bohužel společnou vlastností všech tří abrahamovských náboženství.

Podíváme-li se ale na tento aspekt těchto náboženství - totiž oprese a ponižování žen - narazíme na jednu zajímavou věc. Nejsou to jen muži, kdo tyto prvky propaguje, ale nezřídka i ženy. Jak se lze dočíst v prvním článku, je to především ženská část rodiny, kdo Silu Sahin vehementně zavrhl. Stejně tak jako v Africe jsou to často matky, kdo své dcery doslova dotáhne až k mrzačící obřízce (a někdy ji dokonce matky samy provádí!).

I když se snažím - jakože k tomu nemám moc důvod - nedokáži si představit bytost patetičtější a více zavrženíhodnou, než je rodič stavící středověkou tradici výše než štěstí vlastních dětí.

středa 25. května 2011

Řádný zdělání

Nezřídka se setkávám s názorem, že vzdělání je k ničemu a školy by snad bylo lepší i zrušit, nebo alespoň z osnov ledacos vyhodit, protože stejně 99% toho, co se tam člověk naučí, nakonec zapomene a stejně v životě nevyužije. A nikdy mne nepřestane nesmírně udivovat, že tento názor občas (občas i častěji) prezentují lidé, kteří mají vzdělání velmi vysoké v obou významech toho slova - už jsem ho slyšel od tak různorodé řady lidí, že si dohromady před a za jména psali v různých zkratkách snad celou abecedu.

Především je nutno podotknout, že je pravda, že většinu toho, co se kdy naučíme, zapomeneme. Rovněž nelze nic namítat proti tomu, že většinu školního učiva v životě nevyužijeme. Obojí jsou poměrně snadno ověřitelné fakty, které potvrdí opravdu snad každý od popeláře v Hranicích u Aše po rektora Ostravské Univerzity.

Podívejme se tedy na anatomii argumentu v jeho co nejjednodušší možné formě bez obezliček:
Premisa 1 - Většinu vzdělání každý zapomene.
Premisa 2 - Většinu vzdělání nikdo nevyužije, i kdyby nakrásně nezapomněl.
Závěr - Většina vzdělání není potřeba a nemusí se ve školách učit.

Vypadá to neprůstřelně a těžce logicky. Koneckonců, premisy jsou pravdivé, proč by tedy neměl být pravdivý závěr?

Tak především se jedná o deduktivní logický klam a dicto simpliciter. Ze dvou obecných premis platících pro většinu je vyvozován závěr platící pro všechny. A jako takový je kompletně bunkumratata. Ovšem vysvětlit proč není až tak jednoduché, zejména někomu, kdo si ho už léta hýčká a rozvíjí jeho nejrůznější racionalizace. Přesto se o to pokusím.

Za prvé nelze vidět do budoucnosti. Fakt to nejde. I když si kdekdo v patnácti myslí, že ví, co bude dělat ve třiceti, a i když si kdekdo v padesáti myslí, že ví, co je nejlepší pro jeho děti, myslet není vědět a do budoucnosti prostě nevidíme. Do budoucnosti lze udělat pouze obecnou a většinou nepřesnou předpověď k většímu celku, nikoliv ke konkrétnímu jedinci. A v tom spočívá právě jádro pudla. Lze na základě zkušenosti správně předpovědět, že většina lidí zapomene či nevyužije většinu školského vzdělání. Co ale předpovědět v žádném případě nelze, je co konkrétně konkrétní osoba zapomene/nevyužije.

Protože jenom v České republice žije deset milionů lidí a konají na desetitisíce různých povolání. Každé povolání má různé nároky na šíři a hloubku vzdělání - jsou povolání vyžadující znalosti mikroskopické, i povolání požadující znalosti mikroskopicky přesné, jsou povolání vyžadující obecný přehled i povolání vyžadující úzkou specializaci. Přičemž znalostní požadavky různých profesí napříč populací pokrývají prakticky veškeré lidské vědění.

Za druhé lidé se liší už od narození a ne každý je schopen vstřebat a využít stejné vzdělání ve stejné míře. Ovšem zjistit, co kdo vstřebá a jak dobře to využije, lze jen tak, že se mu to zkusí nacpat stylem sežer nebo se udav. Neexistuje jiný způsob, jak zjistit, kdo bude dobrý matematik, než učit děti matematiku a známkovat je (popřípadě jinak třídit podle kvality výkonu). Je to neefektivní, je to zdlouhavé, ale lepší cesty není (i když určitou efektivizaci tohoto systému přeci jen tvoří rozdělení školství na základní, střední a vysoké, kdy se v každém stupni vyčlení ti, pro něž by vyšší vzdělání bylo zjevnou ztrátou času, přičemž se opět s každým stupněm vzdělání specializuje právě s ohledem na to, v čem byl kdo jak dobrý).

A proto je nutné mít co nejdetailnější osnovy to jde, proto je nutné snažit se dětem ve školách nacpat do hlavy co největší množství vědomostí z co nejširšího záběru. Proto je dobré mít různé maturity, zkoušky, diplomy a certifikáty a psát si srandovní zkratky před jména a za ně - protože bez celé té šarády by budoucí atomoví inženýři mohli dělat tak akorát ty zametače a pomalu bychom se mohli vrátit na stromy. K čemuž už tak možná spějeme.

úterý 24. května 2011

Kdo není s námi, je proti nám

Úsloví v titulu je zářným případem logického klamu, jež by se česky asi dal nejlépe pojmenovat "falešný výběr" či "falešné dilema", i když bohužel nejvýstižnější je název "falešná dichotomie", neboť jako jediný plně vystihuje princip volby z pouze dvou možností.

Ačkoliv se jedná se o jeden z těch jednodušších logických klamů, většinou snadno odhalitelný a lehce vyvratitelný, je poměrně častý a je to jeden z nejčastější prostředků manipulace v debatě, až z něj občas přechází zrak. A jeho uživatelé jsou namnoze pozoruhodně imunní vůči jakékoliv kritice a sklouznou nezřídka k jeho nekonečnému opakování ad nauseam. Ostatně, nic jiného jim nezbývá, neboť se jedná o klam vskutku primitivní.

Tak, jak jsem se s ním setkal zatím já, bývá užíván často (avšak nikoliv výlučně) ke dvěma účelům.
  1. Tlak na konformitu v rámci skupiny.
  2. Preventivní prohlášení sebe sama vítězem debaty.
Podívejme se trochu detailněji na obě situace


Tlak na konformitu
Toto užití falešného dilematu je nejmarkantnější právě ve formě zmíňené v titulu. Logický klam je tu používán k jasnému rozdělení lidí (diskutérů) na ty "dobré" a ty "špatné", přičemž není připouštěna žádná možnost přechodu mezi těmito dvěma póly ani možnost, že by bylo vícero "dobrých" možností. Cílem není vytáhnout z oponenta argument pro jeho stanovisko, cílem je oponenta zastrašit a donutit jej buď mlčet, nebo stanovisko změnit z pouhého strachu ze sociálních následků - vyloučení ze skupiny. Do určité míry tak obsahuje i prvky ad hominem.

Proto bývá v této formě používán velmi často nikoliv k debatě s otevřeným oponentem, nýbrž především k udržení zbloudilých ovcí ve stádě. Tři jednoduché příklady, jež dle mé (malé) osobní zkušenosti bývají používány k vytvoření tlaku na jedince a jeho zapadnutí zpátky do řady:
  • Kariéra není pro ženy, ženy se mají starat o rodinu.
  • Kdo nepije pivo, není chlap.
  • Kdo nechodí do kostela, není křesťan.

    Preventivní prohlášení sebe sama vítězem debaty
    V tomto případě falešné dilema bývá prezentováno nikoliv ve vztahu na osobu, nýbrž skutečně na argument. Ne že by to něčemu pomohlo, pořád se jedná o logický klam a tudíž debatní ekvivalent mlaskání u jídla. Princip spočívá v prezentování dvou diametrálně odlišných stanovisek, z nichž jedno zastává argumentující a druhé je očividně absurdní a logicky nesmyslné (nebo za takové jej argumentující považuje). Tím, že je při formulaci argumentu zcela vyloučena možnost existence jiných stanovisek, argumentující buduje sylogismus "A<>B, A nebo B jsou pravda, B je nesmysl, proto A je pravda, já zastávám A a tudíž jsem vyhrál argument".

    I proto v této formě bývá falešná dichotomie zkombinována s různými dalšími logickými klamy (například s útokem na strašáka do zelí, či non sequitur), protože bez nich se prakticky neobejde.

    Nejmarkantnější příklad z mého života:
    • Buď vesmír vzikl z ničeho sám, nebo ho stvořil Bůh. A protože z ničeho něco vzniknout nemůže, stvořil vesmír Bůh.

    Závěrem zbývá snad jen dodat, že tento logický klam je často používán i nevědomky protože jako mnoho jiných vychází z některých hluboce zakořeněných vlastností lidské psýché. Konkrétně z touhy najít ve světě pěkný a spořádaný řád s jasně vymezenými póly ("černobílé vidění světa"). A lidé mu zase podléhají částečně i díky potřebě zapadnout do skupiny, patřit někam (potřeba sounáležitosti z Maslowovy pyramidy potřeb).