Jsou homosexuálové normální?

Jedním z dlouhodobě žhavých témat posledních padesáti let je homosexualita. V novinách jsou často zprávy z islámských zemí, kde je homoxexualita hrdelním trestným činem, a pro moderního Evropana jsou takové zákony a jejich praktikování vnímány jako projev barbarství a kulturní zaostalosti. Málokdo přitom ví, že například ve Velké Británii byla homosexualita trestána smrtí až do roku 1860 a vězením/hormonální kastrací až do roku 1960, v důsledku čehož například válečný hrdina, jeden z průkopníků výpočetní techniky a pokořitel kódu Enigma, Alan Turing, raději spáchal sebevraždu, když byl odsouzen za "hrubou neslušnost". A dodnes je i v liberálních zemích jako je ta naše, poměrně hodně lidí, kteří oponují homosexualitě jako takové, popřípadě oponují možnosti přiznat homosexuálním párům právo na manželství, adopci a pod. V nejlepších případech jsou populace rozdělené v názorech na tyto záležitosti půl na půl.

Vždy mi vrtalo hlavou, proč má řada lidí tak vyhraněný názor proti aktu, jehož se dopouští dva dospělí a svéprávní jedinci ve svém soukromí. V naprosté většině jsou argumenty pro negativní stanovisko ve své holé podstatě velmi chudé a jejich obsah lze shrnout velmi stručně (záměrně pominu náboženské přesvědčení, jež je v tomto ohledu, jako v mnoha jiných, kapitolou samo o sobě):

1. Homosexualita je nechutná.
2. Homosexualita je nepřirozená.
3. Homosexualita je nenormální.

Zkusme se teď podívat na tyto výroky popořadě:

1. Tento "argument" nemá objektivně ověřitelný obsah a tudíž nemá význam se jím nějak extenzivně zabývat. Subjektivní názor na cokoliv je výlučně záležitostí zastánce tohoto názoru a nelze na jeho základě argumentovat pro nebo proti tvorbě zákonů a společenských pravidel. "Hrubá neslušnost" coby trestný čin už ze své etymologie zřejmě vychází minimálně z části právě z onoho "fuj" pocitu, jenž v důsledku společenského konsenzu té doby homosexualita vyvolávala (a dodnes vyvolává) v řadě lidí.
2. Tento argument už se zdá mít racionální a validní obsah. Koneckonců sexuální styk v přírodě je lidmi namnoze vnímán coby akt plození další generace a homosexualita z tohoto pohledu představuje evidentně slepou uličku. Nicméně definice slova "přirozené" v kontextu sexuality, zní "v souladu s přírodou, vyskytující se v přírodě bez umělého zásahu". A podle této definice je homosexualita zcela přirozená, neboť je jí v přírodě všude plno a zvířata s tendencí k monogamii vytváří stabilní homosexuální páry. Nicméně tento argument má složité pozadí a bude třeba se k němu ještě vrátit někdy později ve zvláštním článku.
3. Doby, kdy se homosexualita řadila mezi sexuální úchylky, snad již u nás minuly, nicméně slovo "normální" vztaženo na společenské chování, znamená "obvyklý, běžný, to co činí, nebo je atributem, většiny". A homosexualita rozhodně není atributem většiny, a to ani když jako homosexuály vezmeme celých 13% lidí, kteří uvádí zkušenost s homosexuálním stykem, a ne jen obvykle uváděná 2-4%. Z hlediska většiny tedy homosexualita normální není, tento argument tedy berme jako pravdivý.

Jenže lidská osobnost je tvořena nepřeberným množstvím atributů a každý se v některém z nich liší, mnohdy i zásadně, od normálu coby atributu většiny. Například každé IQ pod 70 či nad 130 je "nenormální", protože 95% lidí má hodnoty inteligence mezi těmito hodnotami. To ale nic nemění na faktu, že příslušní lidé jsou normální v jiných ohledech (výška, barva vlasů, sexuální orientace). Proto je odpověď na otázku v titulu jednoznačné a hlasité ANO (tedy pokud dotyčný homosexuál není zrzavý, dva a půl metru vysoký člen MENSY). A rozhodně nelze na základě pouhé konformity s většinou tvořit zákony.