úterý 4. ledna 2011

Jsou homosexuálové normální?

Jedním z dlouhodobě žhavých témat posledních padesáti let je homosexualita. V novinách jsou často zprávy z islámských zemí, kde je homoxexualita hrdelním trestným činem, a pro moderního Evropana jsou takové zákony a jejich praktikování vnímány jako projev barbarství a kulturní zaostalosti. Málokdo přitom ví, že například ve Velké Británii byla homosexualita trestána smrtí až do roku 1860 a vězením/hormonální kastrací až do roku 1960, v důsledku čehož například válečný hrdina, jeden z průkopníků výpočetní techniky a pokořitel kódu Enigma, Alan Turing, raději spáchal sebevraždu, když byl odsouzen za "hrubou neslušnost". A dodnes je i v liberálních zemích jako je ta naše, poměrně hodně lidí, kteří oponují homosexualitě jako takové, popřípadě oponují možnosti přiznat homosexuálním párům právo na manželství, adopci a pod. V nejlepších případech jsou populace rozdělené v názorech na tyto záležitosti půl na půl.

Vždy mi vrtalo hlavou, proč má řada lidí tak vyhraněný názor proti aktu, jehož se dopouští dva dospělí a svéprávní jedinci ve svém soukromí. V naprosté většině jsou argumenty pro negativní stanovisko ve své holé podstatě velmi chudé a jejich obsah lze shrnout velmi stručně (záměrně pominu náboženské přesvědčení, jež je v tomto ohledu, jako v mnoha jiných, kapitolou samo o sobě):
  1. Homosexualita je nechutná.
  2. Homosexualita je nepřirozená.
  3. Homosexualita je nenormální.
Zkusme se teď podívat na tyto výroky popořadě:
  1. Tento "argument" nemá objektivně ověřitelný obsah a tudíž nemá význam se jím nějak extenzivně zabývat. Subjektivní názor na cokoliv je výlučně záležitostí zastánce tohoto názoru a nelze na jeho základě argumentovat pro nebo proti tvorbě zákonů a společenských pravidel. "Hrubá neslušnost" coby trestný čin už ze své etymologie zřejmě vychází minimálně z části právě z onoho "fuj" pocitu, jenž v důsledku společenského konsenzu té doby homosexualita vyvolávala (a dodnes vyvolává) v řadě lidí.
  2. Tento argument už se zdá mít racionální a validní obsah. Koneckonců sexuální styk v přírodě je lidmi namnoze vnímán coby akt plození další generace a homosexualita z tohoto pohledu představuje evidentně slepou uličku. Nicméně definice slova "přirozené" v kontextu sexuality, zní "v souladu s přírodou, vyskytující se v přírodě bez umělého zásahu". A podle této definice je homosexualita zcela přirozená, neboť je jí v přírodě všude plno a zvířata s tendencí k monogamii vytváří stabilní homosexuální páry. Nicméně tento argument má složité pozadí a bude třeba se k němu ještě vrátit někdy později ve zvláštním článku.
  3. Doby, kdy se homosexualita řadila mezi sexuální úchylky, snad již u nás minuly, nicméně slovo "normální" vztaženo na společenské chování, znamená "obvyklý, běžný, to co činí, nebo je atributem, většiny". A homosexualita rozhodně není atributem většiny, a to ani když jako homosexuály vezmeme celých 13% lidí, kteří uvádí zkušenost s homosexuálním stykem, a ne jen obvykle uváděná 2-4%. Z hlediska většiny tedy homosexualita normální není, tento argument tedy berme jako pravdivý.
Jenže lidská osobnost je tvořena nepřeberným množstvím atributů a každý se v některém z nich liší, mnohdy i zásadně, od normálu coby atributu většiny. Například každé IQ pod 70 či nad 130 je "nenormální", protože 95% lidí má hodnoty inteligence mezi těmito hodnotami. To ale nic nemění na faktu, že příslušní lidé jsou normální v jiných ohledech (výška, barva vlasů, sexuální orientace). Proto je odpověď na otázku v titulu jednoznačné a hlasité ANO (tedy pokud dotyčný homosexuál není zrzavý, dva a půl metru vysoký člen MENSY). A rozhodně nelze na základě pouhé konformity s většinou tvořit zákony.

13 komentářů:

  1. "Nechutnost" homosexuality vynechám. Ale kdyby byla homosexualita jen "normální a přirozená", pak by lidstvo normálně a přirozeně vymřelo, protože se prostě a jednoduše neměly jak plodit a rodit děti.
    Takže bych dodal, že homosexualita je v přírodě sice normální a přirozená, ale současně i úchylka.

    Jsem zastáncem svobody a soukromí každého člověka, a proto jeho sexuální orientaci považuji za jeho věc a nehodlám se nad ní nijak pohoršovat (je to něco jako mít modré oči - ty jsou také poměrně vzácné).
    Ale na druhou stranu co mně docela vadí je to, když někdo svou homosexualitu na veřejnosti okatě dává najevo a na odiv a naopak se s ní téměř honosí či dokonce nějak "chlubí".
    Známe to asi všichni - u pokladny v supermarketu se homosexuální pár začne osahávat a líbat, atd., a dává svému okolí okatě najevo : "Jen se podívejte - my se zato nestydíme !" To se mně opravdu nelíbí (právě proto, že něco takového považuji za čistě soukromou věc) ! Pro mě je takové chování na veřejnosti totiž nejen nepřirozené, ale opravdu i silně nepříjemné a je mně líto - vzbuzuje ve mě (a troufám si říct, že nejen ve mě) odpor.

    Myslím si, že takové poměrně časté ostentativní chování homosexuálů na veřejnosti může sice pramenit z toho, že se takto orientovaní lidé desítky a stovky let cítili (a možná, že ještě stále cítí) být "lovnou zvěří" a byli doslova uráženými a opovrhovanými lidmi "druhé kategorie".
    Měli by si ale také uvědomit, že si mnohdy o negativní reakce svého okolí přímo říkají svým neuváženým chováním a jednáním. Měli by si být vědomi toho, jak jsou svým okolím pro svou odlišnost vnímáni a zbytečně své okolí proto neprovokovat. Nikdo je nenutí k tomu, aby po světě chodili s obrovským nápisem na čele : "Jsem gay, jsem teplej" a zároveň k tomu dodávali : "No a co, jděte všichni do p.... !"

    OdpovědětVymazat
  2. Homosexualita je přirozená, to ale neznamená, že je normální - což ostatně byla pointa článku, žeáno. K tomu "neměly by se jak plodit děti" se vyjádřím v plánovaném článku o evoluci homosexuality. Někdy. Příště.

    Ad zbytek "argumentu" - a co heterosexuální lidé, co se líbají a osahávají na veřejnosti? Ti ti nevadí? A pokud se na veřejnosti smí líbat heterosexuální páry, proč ne homosexuální? V čem je rozdíl, kromě toho, že jedněch je víc než druhých?

    OdpovědětVymazat
  3. Nepsal jsem o tom, že by se snad heterosexuálové na veřejnosti líbat směli, zatímco homosexuálové nikoli - tedy přímo nesměli (v tomto ohledu jsou si obě skupiny samozřejmě zcela rovnocenné).
    Psal jsem o tom, že takové (a obdobné) chování homosexuálů na veřejnosti je mně nepříjemné a vzbuzuje u mě odpor. A vyslovil jsem domněnku, že nejsem sám, kdo to tak cítí (bohužel asi nikde nebude k nalezení žádná statistika ani důkaz takové domněnky, nicméně lze důvodně předpokládat, že na takto položenou otázku by pravděpodobně velká většina dotázaných odpověděla obdobně kladně).
    To sice může souviset se zakořeněnými předsudky, strachy, pověrami, nevědomostí (a také bohužel i přímo pramenit s ničím nepodloženého odsudku homosexuálů obsaženého v Bibli) a dalšími podobnými věcmi týkajícími se homosexuálů, ale já chci mluvit o něčem jiném (protože toho předchozího je jinde plný web) a velmi jednoduchém a prostém, a to o "jinakosti".
    Aniž bych jakkoli chtěl napadat homosexuály tvrdím, že můj uvedený odpor vůči takovému jejich lascívnímu chování na veřejnosti je mně odporný proto, že já jsem v tomto ohledu jiný, než oni. Mě prostě stejné pohlaví nijak nepřitahuje a jakákoli byť jen představa intimního styku s ním mě přímo odpuzuje. Nevidím žádného důvodu k tomu, proč to nepřiznat, protože to je prostě fakt nemající vůbec nic společného s nějakým nepřípustným ostouzením homosexuálů a nic neměnící na tom, že homosexualita není ani nemoc ani žádná špatnost.... atd.
    A proto současně také k tomu tvrdím, že tuto vzájemnou odlišnost a její působení na veřejnosti by si měli především uvědomit sami homosexuálové, a to se všemi důsledky - tedy i s tím, že pokud svou jinakost při svém chování nevezmou v potaz a naopak se jí budou ještě nejrůzněji honosit, tak že se může stát, že to bude z jejich strany chápáno až jako určitá provokace či nemístný vzdor a budou sami proti sobě, když díky tomu naopak třeba i ztratí některé sympatie.

    A abych odpověděl na položenou otázku v čem je tedy ten rozdíl - rozdíl je v naprosto odlišném prahu tolerance. Připouštím, že někomu samozřejmě může silně vadit i to, že se na veřejnosti nejrůzněji intimně projevuje heterosexuální pár, ale tvrdím, že takových lidí bude podstatně méně, než těch, kterým bude vadit stejná "činnost" v podání homosexuálních párů.
    A proč tomu tak je, je snad (i statisticky) zcela jasné.

    OdpovědětVymazat
  4. Oprava (nevím, jak to jinak opravit) - Napsal jsem omylem dvojí zápor "odpor je mi odporný". Spravně má být, že můj "odpor vyplývá z .....".

    OdpovědětVymazat
  5. Jinými slovy, většina má diktovat každému, co smí a nesmí (bez ohledu na to, jestli tím nějak škodí nebo ne) a každý, kdo se liší od průměru, by se měl alespoň tvářit, jakože se neliší, jinak si za případné problémy může sám? Fuj.

    OdpovědětVymazat
  6. Ne.
    Jinými slovy toto :
    Jestliže se někdo liší od většiny a tato jeho odlišnost se může projevovat něčím, co je většině prokazatelně odporné, tak by s tím měl počítat a uvědomovat si, že pokud sám (něco jako "autocenzura") tuto činnost na veřejnosti nepřestane provozovat nebo aspoň neomezí na výjimečné minimum (mám tím na mysli třeba loučení na nádraží, apod.), tak si sám zbytečně koleduje o následky (tím mám na mysli třeba znechucení, ztrátu jinak možných sympatií či pochopení a tolerance k dané odlišnosti - a pokud to opravdu ostentativně a zjevně záměrně přežene, tak klidně bude riskovat třeba i přímé opovržení).

    Nebo ještě jinými slovy - jsem-li gay, musím si uvědomit, jaké dopady tato věc může mít na mé okolí a jak jím může být vnímána. A vyvarovat se projevů, které mohou být vnímány s odporem. A pokud ne, následky si opravdu ponesu sám.

    To není o žádném diktátu většiny, ale o prostém taktu a slušnosti (zde samozřejně ze strany samotných gayů).
    Nebylo by snad pokrytectvím naopak ze strany heterosexuálů tvářit se, že je lascívní chování gayů na veřejnosti nijak neirituje (když je jim z něho doslova "na zvracení") ?
    A nebylo by takové vědomé chování gayů přinejmenším nevhodné s kontraproduktivními účinky následky ?

    OdpovědětVymazat
  7. Opakuješ se. Neuvádíš nic jiného, než prostý diktát většiny a tradice. Většina se může mýlit a tradice může být mylná, hloupá nebo zbytečná.

    Tímto stylem racionalizace lze odůvodnit i zákaz nošení dlouhých vlasů mužům či kalhot ženám - a tento styl racionalizace také byl v minulosti používán k zakazování obého.

    Bylo by možné touto rétorikou dokonce i odůvodnit zákaz vycházení postiženým lidem - koneckonců zdravá většina se při pohledu na ně také cítí nesvá a někdy jim je z nich "šoufl".

    Takže, prosím, zkus vynechat racionalizace, a použít racionálno a zamyslet se: Není v tomto ohledu více na místě pokusit se změnit společnost a odstranit její předsudkyt? Byly doby, kdy byl "tradiční a většinový" i rasismus a také v retrospektivě je viděno jako pozitivum, že dnešní děti už jsou vychovávány bez a priori přesvědčení, že "negr" je něco míň.

    OdpovědětVymazat
  8. Opakoval jsem se proto, abych znovu vysvětlil to, co jsi na mém komentáři špatně pochopil a bohužel zjevně stále nechápeš. Budu se tedy opakovat podruhé (nikoli mou vinou) a naposledy a pro úplnou názornost to navíc doprovodím příkladem.

    Nejde (opakuji - nejde, jak píšeš) o žádný "diktát většiny" ani o "styl racionalizace" a rovněž Tvá extrapolace na "zákaz vycházení postižených" či "zákaz nošení nějakých vlasů, kalhot" je zcela špatná a irelevantní a nejde ani o žádnou "rétoriku".
    A kromě to jsi také vůbec nereagoval na mé položené otázky.

    Začnu tím slíbeným příkladem : Pokud bych byl jako heterosexuál naopak v nějakém většinovém prostředí gayů (např. v nějakém gay klubu), tak bych asi nešel se svojí manželkou na pódium a nezačal se tam s ní objímat a líbat - ovšem nikoli proto, že by to snad bylo zakázáno, ale s vědomím toho, že by se to v daném prostředí zřejmě nemuselo líbit, bylo by to silně nevhodné a někomu by to dokonce mohlo připadat jako přímo odporná provokace. A to právem !
    Proto bych to neudělal. Nikoli tedy pod žádným diktátem většiny, ale nanejvýš "pod diktátem" prosté slušnosti a taktu, o kterém jsem psal, že se ho některým gayům na veřejnosti jednoduše nedostává a že jsou tím vlastně sami proti sobě a pak si opravdu za mnohé negativní reakce svého většinového okolí na takovou jejich lascívně a demonstrativně prezentovanou jinakost mohou sami.

    A teď k těm Tvým irelevantním příkladům (zákaz nošení dlouhých vlasů, kalhot, či zákaz vycházení postižených osob ...) :
    I zde opakuji podruhé (a jen vynuceně Tvou vinou), že jsem nikde nepsal o jakémkoli "zákazu", takže si vyprošuji opakované směrování a vnucování debaty tímto směrem. Psal jsem o tom, že jde pouze o věc taktu, vhodnosti jednání a chování a o věc prosté slušnosti s tím, že existuje rozdílný práh tolerance.
    Za další - homosexualita je vrozená a není tedy, na rozdíl od délky vlasů či nošení kalhot, žádnou osobní volbou. Osobní volbou v této souvislosti může být pouze to, nakolik bude tato odlišná orientace projevována na veřejnosti. A zde jsem psal o rozdílném prahu tolerance, který při ostentatívním a lascívním chování gayů na veřejnosti může být ( a také zcela logicky bývá a je) překročen a následky si zde v takovém případě mohou gayové přičíst jen sami sobě. O ničem jiném jsem celou dobu nepsal.
    K těm "mrzákům" (Btw - gayové nejsou žádnými mrzáky a já jsem tedy žádné takové přirovnání nepoužil a ani mě vůbec nenapadlo !) - myslím, že si každý mrzák, pokud jeho postižení (lhostejno zda vrozené či získané třeba úrazem či nemocí) je zošklivující s negativním účinkem na okolí, tuto skutečnost bolestně uvědomuje a také se podle toho sám chová. Tedy v žádném případě nedává své případné znetvoření na veřejnosti ostentativně najevo ani s jím nijak nehonosí a naopak se v drtivé většině snaží ho nějak ukrýt či potlačit tak, aby jím své okolí nijak "neobtěžoval". V žádném případě tedy nad míru únosnou okonostem. Pokud tak nečiní, troufám si tvrdit, že kromě svého tělesného postižení zřejmě nebude v pořádku ani duševně minimálně se bude pohybovat na hraně jakéhosi "exhibicionismu".
    Jinými slovy - žádný mrzák by neměl a nebude zbytečně na veřejnosti ukazovat své postižení, když ho může třeba jednoduše skrýt pod šaty. A pokud tak přesto zjevně ostentatívně dělá, tak si za případné reakce okolí může jen sám.
    O takovém případném jednání gayů hraničícím s jejich určitým "exhibicionismem" (uvedl jsem příklad zcela zbytečného osahávání a líbání v řadě u pokladny v supermarketu) a jeho důsledcích jsem tedy psal.

    Tolik pro vysvětlení.

    OdpovědětVymazat
  9. Na Tvé položené otázky pak odpovídám takto (nevešlo se výše pro omezenou délku postu):

    Ano, souhlasím s tím, že je třeba bojovat proti předsudkům a nejen to, také proti zbytečným strachům a pověrám plynoucím z nevědomosti.
    Ovšem to nemá nic společného s tím, že by se v daném případě gayové neměli přestat sami chovat "kontraproduktivně" a svou rovnoprávnost si vynucovat prostřednictvím nevhodného a lascívního chování na veřejnosti, které je pak logicky a oprávněně chápáno jako provokativní a přijímáno s odporem.

    A k té vzpomínané výchově dětí uvedu malou "scénku" s modelovou odpovědí na možné otázky dítěte :
    "Ano, ti dva pánové se líbají proto, že jsou gayové, takže se jim to líbí a přitahují se navzájem, Já ani ty gayové nejsme a nám se to proto nelíbí a nepřitahuje nás to a je nás takových tedy v okolí velká většina."

    Jak bys potom odpověděl dítěti na jeho logicky následující dotaz : "A proč si ti pánové s tím jejich líbáním nejdou někam jinam do soukromí, když se to tady většině lidí nelíbí ?"

    OdpovědětVymazat
  10. Původně jsem se nechtěl k tomuhle tématu nijak vyjadřovat, protože osobně se mě to nijak netýká, ale tvé poslední dva posty jsou natolik kreténské, že se vyjádřím.

    Celou dobu argumentuješ nějakým ad populem, tedy, že spoustě lidí je to odporné, spoustě lidí se to nelíbí. Vysvětlil bys mi laskavě, proč má tedy tato většina diktovat a určovat směr, kterým se chování menšiny bude upravovat? Nebo hůř, tvrdíš, že obě skupiny (hetero i homosexuálové) jsou si rovnocenní, takže tedy podle většiny se bude upravovat chování všech? Fantastické. Proč, u všech svatých?

    Tohle není o taktu a slušnosti, jak se tu snažíš tvrdit. Nýbrž právě o nedostatku tolerance, o tvém nedostatku tolerance. A každým svým řádkem od příkladu s heterosexuály v gay klubu (kde by šlo skutečně ve větší míře o takt) jsi mě o tom přesvědčoval čím dál víc.
    To, že se budou dva homosexuálové líbat a osahávat v supermarketu mi sice nebude ani trochu po srsti, ale to samé dělají heterosexuálové (přičemž ani z osahávajícího se páru heterosexuálů bych kdo ví jak odvázaný nebyl) a za jejich chování je nikdo nekritizuje (a hlavně by vůbec neměl), jelikož takové chování je normální... je to vyjádření citů a já sám chci své city projevovat veřejně a nestydět se za ně, takže pokud se takové chování nebije přímo s etiketou a dobrými mravy, nevidím jediný důvod, proč mé osobní antipatie k chování druhých by měly mít nějaké rozhodující slovo při posuzování jejich chování nebo dokonce k jeho řízení a upravování. A je úplně putna, jestli podobně smýšlí i pár hlupáků navíc.

    Co mne ale skutečně nadzvihlo ze židle, tak to je odstavec o mrzácích. To je tak neskutečně odporná snůška, kterou jsi dokázal napsat, že je mi z ní na blití.
    Především z části "žádný mrzák by neměl a nebude zbytečně na veřejnosti ukazovat své postižení, když ho může třeba jednoduše skrýt pod šaty. A pokud tak přesto zjevně ostentatívně dělá, tak si za případné reakce okolí může jen sám.".

    Prosím, zajdi na nějaké oddělení popálenin a tohle jim tam zopakuj. Třeba takovým dětem s popáleným obličejem. Hodně štěstí předem.
    Ty jsi očividně člověk, který žádným postižením netrpí a co hůř, neumíš si ani v nejmenším představit to utrpení, když mrzák musí bojovat právě s oním odporem, s oním nechutenstvím k jeho jinakosti ve svém okolí.
    Ono se totiž ten člověk vůbec nemusí projevovat ostentativně (Navíc kdo posoudí, zda se ten či onen tak projevuje? Zase to bude jen subjektivní pohled na věc...), jelikož jeho zranění/znetvoření/nemoc vzbuzuje pozornost samo o sobě.
    A jsme znovu u tolerance. Pokud okolí bude tolerantní k tomu, že se člověk nějakým způsobem odlišuje, nebude muset postižený člověk skrývat věci, za které ani sám třeba nemůže.

    Nicméně jsem rád, že mi konečně někdo vysvětlil, že za negativní reakce okolí kvůli rozštěpu si můžu vlastně sám. Nejspíš jsem byl moc nápadivý, úmyslně, neřku-li exhibicionisticky jsem vzbuzoval pozornost a tak své okolí obtěžoval.
    Až uvidím rodiče, vytknu jim, že mi měli dávat na hlavu pytel.
    Hned se mi bude lépe spát.


    A co kdyby onen rodič v modelové scénce nebyl debil a odpověděl třeba toto...
    "Ano, ti dva pánové se líbají proto, že jsou gayové a také proto, že se mají rádi. Velká většina v okolí gayové sice nejsou, ale mají se rádi také a proto se také líbají."

    Protože kdyby rodič své dítě už od mala vedl k tomu, že homosexualita "se nám přece nelíbí, protože gayové nejsme", tak bych velice rád viděl toho samého člověka o pár let později, až za ním jeho ratolest přijde se slovy: "jsem taky gay, mám tedy taky skrývat své city, protože se to většině nelíbí?"

    Fuj, fuj, fuj.

    OdpovědětVymazat
  11. Kofi : Nemusíš se mnou souhlasit a nemusíš ani dokonce pochopit obsah sdělení toho, o čem jsem psal.
    Ovšem v každém případě trvám na tom, abys mě pro výše uvedené neurážel a vyjadřoval se aspoň slušně !

    Je mně líto, ale právě jsem ztratil zájem zde na cokoli nadále reagovat. Bylo by to asi zbytečnou ztrátou času a ještě zbytečnější (s prominutím) "srážkou s blbcem".
    Nemám toho zapotřebí.

    OdpovědětVymazat
  12. Nebuď vztahovačný. Kritizuju tvé posty, nikoliv tebe.

    OdpovědětVymazat
  13. Nemá význam se tady dále o tomhle bavit, protože článek koneckonců není o morálce a chování homosexuálů. K tomu se možná taky někdy dostanu - v jiném článku.

    Jenom bych rád závěrem debaty uvedl na pravou míru ono kreativně nepochopené "zákaz nošení kalhot u žen".

    Homosexuál si nemůže vybrat, že je homosexuál. Může ale si vybrat, jestli se bude líbat na veřejnosti nebo ne.
    Žena si nemůže vybrat, že je žena. Může si ale vybrat, jestli bude nosit kalhoty nebo sukni.

    Ženy, které si v minulosti, než to bylo akceptováno jako norma, oblékly kalhoty, byly na veřejnosti zesměšňovány a celá společnost se na ně dívala zkrze prsty jako na "divné". A to, že se na ně společnost dívá zkrze prsty bylo omlouváno právě tím, že vychylují z řady a tudíž si za tento přístup společnosti mohou samy.

    Slovo "zákaz" jsem v tomto případě použil coby synonymum slovního spojení "společenský nesouhlas". To je ale asi tak jediné, co mohlo vést ke skutečnému nedorozumění. Kdo pořád ještě nechápe, tak doporučení, co má udělat, je v pravidlech.

    OdpovědětVymazat