neděle 16. března 2014

Přesila: olověná motyka

Přestože můj čas je omezený, zkusím se ještě závěrem této záležitosti vyjádřit k těm nejstupidnějším komentářům, které můj článek "Svoboda smradu" inspiroval. Bohužel je jich tolik, že se nemohu věnovat i těm na Facebooku, protože tam pořád ještě přibývají a na letmý pohled jsou jeden stupidnější než druhý. Především by si měli Facebookoví intelektuálové uvědomit rozdíl mezi ilustrací problematiky k zamyšlení, a popisem reality. Plus argument ve stylu "nemáš pravdu, protože to říkám a basta" následovaný vzájemným poplácáváním se po ramenou, jak mi to nandali, považuji za poněkud nudný.

No, a když už jsem u toho, měl bych prosbu na svoje stálejší čtenáře - můj blog je kapesní, a já jsem za to rád. Nestojím o debaty s lidmi, kteří považují za vrchol argumentace to, co budu rozebírat v tomto článku či to, čehož rozebírání se vyhýbám z důvodu času. Pokud se rozhodnete sdílet cokoliv s širší veřejností ať už na twitteru či facebooku, buďte od té lásky a zapojte se do vyvracení nevyhnutelně následujících stupidit také sami. Můj blog by vám na to měl poskytnout dostatečné znalosti, to je koneckonců účel záložky Keca-fu.

Jsem rád za adekvátní reakci a myslím si, že je z mého blogu evidentní, že když mi někdo najde chybu, opravím ji. A když si někdo myslí, že mi našel chybu, ale nepřesvědčí mne, pořád ještě se jeho stanovisku dostane v rámci mé lidské chybovosti férového slyšení, pokud při jeho prezentaci projeví elementární snahu o přesnost a konzistentnost. Ale vážně nestojím o prodloužené debaty, jejichž jediným cílem je "vyhrát". Debata není, a nemá být, souboj.
______________

A teď k lámání chleba. Nejprve ten nedebilnější argument, který se objevil hned v počátku facebookové diskuze (komentář mi byl zprostředkován, nemám na facebooku konto a nejsem tam tudíž schopen vyhledávat):
Roman Kříž to je jako matematicky doložit znásilněné ženě, že si to vlastně užila....
Roman Kříž tímto výrokem prezentoval, že stupidita ve své kondenzované podobě je schopná blížit se svou hustotou neutronové hvězdě. Toto kratičké souvětí v podstatě nelze nijak vstřícně interpretovat. A protože chlap, který si do huby bere oběti znásilnění za účelem nasbírání levných "mámtě" bodíků od svých kumpánů je mi z hloubi duše odporný, zajdu až tak daleko, že nenazvu jenom tento výrok hloupým, nazvu i Romana Kříže hloupým, stejně tak jako všechny, kdo mu k tomu žvástu naklikali plusy.

V první řadě je to falešná analogie. Legislativní zákaz kouření v restauracích je relativně malým omezením malého množství lidí a může jim způsobit maximálně mírné nepohodlí - musí v průběhu veřera v hostinci občas vyjít ven, aby si šlukli svou dávku drogy. Nic, s čím by se nebylo možné vyrovnat. Není to žádným způsobem analogické svévoli psychopatického/sociopatického jedince, který naruší cizí fyzickou svobodu proti jejich vůli a způsobí jim mnohdy dlouhotrvajcí fyzické/psychické trauma a končící často smrtí oběti. Určité omezení legislativních svobod za účelem rozšíření reálných svobod je v každé lidské společnosti a je nezbytné pro její fungování. Nemáme svobodu srát na veřejnosti, nemáme svobodu pouštět v noci nahlas hudbu, nemáme svobodu prodávat jed jako lék, nemáme svobodu jezdit na silnici vlevo i kdyby se nám chtělo, a zejména nemáme svobodu omezovat svobodu jiných za účelem vlastního uspokojení čehokoliv.

V druhé řadě to obsahuje prvky non sequitur, protože zde prezentovaný závěr nikterak logicky nevychází z premis v článku, a současně je to ignoratio elenchi - uzenáč, protože je to výrok úplně mimo mísu.
______________

Socialisté. Vždy počítají úplně jiné rovnice, než ty, co jsou na tabuli.
Za tuhle perlu blbosti jsem nesmírně rád, protože obsahuje debatní faleš, jež mi doposud ve sbírce na blogu chyběla. Jedná se o tzv. otrávení studny, jehož se autor dopustil prvním slovem.

Otrávení studny je specifická forma ignoratio elenchi, konkrétněji ad hominem, a to tehdy, je-li použito na počátku debaty místo argumentu. Cílem použití této debatní falše je hned zpočátku diskreditovat oponenta v očích svých i ostatních, co kdyby jeho argument mohl vypadat přesvědčivý.  Otrávení studny tak často bývá formou psychologického distancování se od argumentujícícho, což slouží coby racionalizace  - dotyčný se může cítit ospravedlněn v tom, že ve skutečnosti vůbec neargumentuje a neoslovuje jádro pudla. Víceméně je to ubohý, intelektuálně naprosto impotentní výkřik do tmy.

V tomto konkrétním případě se jedná i o ukvapený závěr (secundum quid), kdy z žalostně malého objemu dat (velmi pravděpodobně dle jednoho článku o jedné jediné legislativní záležitosti) je vydedukováno mé celé politické zaměření.

No a samozřejmě tento bezobsažný výkřik obsahuje skryté ad hominem. Pochybuji, že autor myslel slovo "Socialista" v pozitivním, nebo dokonce i pouze deskriptivním významu, bylo to míněno coby urážka. Toto není pouhá spekulace, nýbrž to logicky vyplývá s druhé věty v komentáři, v níž je naznačováno, že jsem ignorant nerozumící matematice.

Což má samozřejmě pravdu, protože on to říká, protože můj článek je špatná matematika, protože on má pravdu...

Pst. Hlavně to nikde neříkejte, ať se to nedozví můj šéf.
______________

Medial
...Tento konkrétní problém je ještě relativně banální, paralelní argumenty může ovšem někdo jiný použít například v prosazování kroků na zákaz automobilismu ve městech, v rámci něhož umírají neviní lidé z řad chodců, zákaz vyprávění vtipů o Mohamedovy, jelikož mohou urazit něčí víru, nebo zákaz vánočních trhů, protože nevzhledné stánky se mohou protivit estetickému cítění sofistikovanější části společnosti. Takovéto argumenty na absolutní zákaz čehokoliv ve prospěch zájmů určité skupiny lidí proti zájmům skupiny jiné se dají použít téměř libovolně. Začíná to zákazem provozu kuřáckých restaurací a končí to peklem kolektivistické společnosti...
 Zato tohle mi radost neudělalo žádnou. Argumentace šikmou plochou už tu byla.

Plus kde ve článku, a vůbec, kde na celém blogu, argumentuji pro absolutní zákaz čehokoliv? Zákaz kouření v restauracích (a na veřejnosti, s výjimkou designovaných míst) není absolutní zákaz. Je to mírné legislativní omezení toho, kde a jak smí kuřáci svou drogovou závislost saturovat tak, aby tím neobtěžovali, neomezovali a neohrožovali ostatní. Pití alkoholu je také regulované - nesmí se pít na pracovišti, před a při obsluhování strojů či jízdě autem, nesmí se podávat nezletilým (i když poptávka na trhu tu zcela určitě je) - a tyto regulace nepředstavují "absolutní zákaz".

Stanovuje to pouze pravidla škodlivého chování, které není nijak regulováno. Jenom pro informaci, jsem i pro povolení marihuany a i pro určitou legalizaci tvrdých drog, včetně opiátů, protože jsou všechny v podstatě méně škodlivé, než legální alkohol.

Ovšem legální nerovná se neregulované. Společnost by měla obsahovat mechanismy chránící lidi před chybami/špatnými volbami ostatních a i mechanismy umožňující lidem napravit jejich chyby/špatné volby. Uznávám právo jednotlivce nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné. Za podmínky, že tak bude činit způsobem, který nepoškozuje a neomezuje ostatní.
______________

kdyby existovalo 100% kuřáckých restaurací, pak by to asi byl pro nekuřáky problém, ale to se zase z logiky věci nemůže stát...takže se tu mlátí prázdná sláma, která má obhájit neobhajitelné - protože nekuřák má dnes možnost jít jinam, paušální zákaz kuřákům možnost volby vezme
Vždycky si musím zhluboka povzdechnout, když někdo v článku oponuje vlastní přestavě toho, co si myslí, že si myslím, místo toho, co je skutečně napsáno.

Můžeme se bavit o tom, jaká míra jaká forma omezení je akceptovatelná z hlediska kuřáků i nekuřáků (čili celé společnosti), ale 0% omezených je iluzorní, přímo dětinsky naivní představa, která prostě nemůže být nikdy realitou.

Žiju ve městě, kde je 0, slovy nula, nekuřáckých restaurací podle mých posledních informací. Ne, že bych já osobně do restaurací chodil, ale nejsem jediný nekuřák v tomto městě. A všichni nekuřáci v tomto městě mají přesně nulový výběr. Že se nemůže stát, že existuje 100% kuřáckých restaurací? Globálně, celosvětově ne. Možná ani celorepublikově. Ale v určitých oblastech v okruhu dostupnosti velké řady lidí? Zcela určitě ano. Bylo by možné i spočítat pro toto pravděpodobnost, ale proč se s tím namáhat. Statistika nuda je, má však cenné údaje - ovšem evidentně pouze pro některé.

Alois Sečkár - více číst, méně plácat nesmysly, a svět bude lepší místo.
 _________________

Závěrem, bych jenom dodal, naposledy, k úvaze skutečnost, která zjevně je pro některé lidi nepochopitelná, ač už jsem ji vysvětlil nejméně třikrát.

Hypotetický scénář 1 - nekuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci se jednou za hodinku omluví na pět minut na cigaretu.

Kuřáci jsou omezeni v tom, že nemohou kouřit u stolu, ale kouřit mohou - pouze ne v přítomnosti nekuřáků a zaměstnanců restaurace, kteřým by tak škodili. Jsou omezeni v tom, kde mohou kouřit, ale stále mají možnost tak učinit - pouze za cenu pár kroků a ztráty chvíle konverzace, ekvivalentní pauze na toaletu.

Hypotetický scénář 2 - kuřácká restaurace:
Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci si jednou za hodinku zapálí cigaretu.

Nekuřáci nemají žádnou možnost zůstat nekuřáky, za žádnou cenu, kromě kompletního a úplného vynechání celého posezení v restauraci. Nebo přesvědčení svých kuřáckých kamarádů, aby navzdory neexistenci zákazu chodili se svým smradem ven jako ve scénáři 1 z prosté lidské ohleudplnosti ke svým nekuřáckým kamarádům a zaměstnancům restaurace. Bylo by krásné, kdyby všichni kuřáci byli tak uvědomělí, že by takto činili sami od sebe.

Stačí ovšem jeden jediný kuřák, který se přesvědčit nedá, a může být i u sousedního stolu, a je to v háji. A podle reálného stavu našich hospod jich je více než jeden v každé hospodě.

Tímto končím a jdu se věnovat jiným věcem.

Žádné komentáře:

Okomentovat