neděle 7. prosince 2014

Co jsem (zase) dělal o prázdninách.

Kromě toho, že mi došla fantazie na věci na focení pidihledem, nebylo toto léto ani moc času cokoliv psát, protože to bylo léto opět velmi  pilné. Škoda, že už skončilo, a zase je tu období "za tmy do práce, za tmy z práce". Ovšem potřebuju si už pořádně odpočinout a tento kýžený čas je v nedohlednu.

Zatímco řemeslníci mi na jaře bourali koupelnu a kuchyň, já jsem v místnosti v patře musel vytrhat podlahu a odstranit tunu škváry. A i když mi s tím nečekaně pomohl synovec (odnosil tu škváru, juchů), i tak jsem měl pár týdnů co dělat - položit skelnou vatu, udělat rošt, slepit dvě vrstvy OSB desek a přišroubovat je k roštu a zbrousit povrch. Sotva jsem s tím skončil, chtěl jsem vymalovat, ale stará omítka psychicky nevydržela napětí a místy se odrolila jako perník málem až na zeď. Takže jsem musel, chca nechca to celé natřít penetrací a následně rozdělat lepidlo a natáhnout na zeď perlinku a štuk. A že jsem setsakra nechca. Sice tuhle práci umím udělat v kvalitě, za níž se není nutno hanbit, ale z hloubi ducha zedničinu nesnáším ve všech jejích podobách. Nicméně co jiného mi zbývá, než jí občas dělat vlastníma rukama. Zkusil jsem na nářadí řvát, dokonce ho i kopnout, ale ani se nehlo. A kdybych s každou drobností čekal na řemeslníky, asi bych dům neopravil nikdy.

Ani nestihla uschnout barva a musel jsem řešit problém, co s několika tunami škváry a stavebního rumu z vybourané podlahy a koupelnové přepážky. Řešení se nabízelo samo - před nově postavenou zděnou kůlnou jsem potřeboval udělat chodník. A tak jsem dalších několik týdnů strávil s krumpáčem, lopatou a kolečkem a hloubil jsem jámu po kolena hlubokou. Krásná práce, neb sotva dvacet čísel pod povrchem zahrady je v tomto místě půda plná kamenů. Vzniklou jámu jsem následně vyplnil stavební sutí, udusal, a zalil škvárobetonem.

Ke konci léta a začátkem podzimu konečně došla škvára i suť, nicméně kůlna stále ještě není ready k žádné smysluplné činnosti. A tak jsem vzal prkna vytrhaná ze staré podlahy a zklížil jsem si z nich pořádný rovný pracovní stůl tři metry dlouhý a 70 cm hluboký. Poličky pod něj a nad něj jsem naštěstí dělat nemusel, na ty jsem mohl použít kusy ze staré kuchyňské liky.

Protože jakmile řemeslníci dokončili koupelnu a kuchyň, musel jsem koupit a smontovat fungl novou kuchyňskou linku - přeci nebudu na novou podlahu, k nově vymalovaným a odlaždičkovaným zdem dávat zpátky otlučenou a nahnilou kuchyňskou linku. Naštěstí tahle úloha nebyla až tak náročná a, opět s pomocí synovce, nezabrala mi více než dva víkendy.

Pak jsem si trochu odpočal, ovšem sorry, na psaní na blog moc času nebylo. Protože to je také spíše druh práce než odpočinku. Takže zatímco řemeslníci vybourali podlahu v další místnosti - hurá, zase mám tak tři-čtyři tuny škváry na betonování, hned jak se na jaře oteplí můžu pokračovat - já hrál pravěkou hru Dungeon Siege a kašlal na svět. Následovalo vyklízení další místnosti, aby řemeslníci mohli pokračovat v renovacích tam. Doufejme, že před vánoci bude alespoň jedno patro domu hotové ve stavu, kdy aspoň deset let nebudu muset na nic sáhnout.

Nemůžu se dočkat až budu konečně zase moct řezbovat, vyrábět nože a malovat obrazy a podobné činnosti, jež pohladí na duchu. Bohužel ten stav je zatím v nedohlednu, zato mě čeká stěhování nábytku, trhání a montování podlah v zimě a štukování zdí a betonování chodníků v létě ještě hodně dlouho.

Osud.

1 komentář: