Samozřejmě, zcela v souladu s neměnnými zákony vesmíru, se mi krátce po založení blogu odporoučelo připojení k internetu a setrvává někde v nirváně šťastně dodnes. Mohu se sice připojit, ba mohu i občas brouzdat, nicméně velmi omezeně. Z čehož plyne i omezená možnost psát na blog, pročež píši tento omezený článek, coby omezené vyplnění doufám omezeného časového úseku, kdy budu omezen. Takže si budu chvíli jen plácat játra a doufat, že vznikne něco čitelného.
_______________
Docela často se mi stává, že jsem dotázán na názor na nějaký fenomén či událost, o nichž mám znalosti velmi malé, popřípadě žádné. A v těchto případech jsem mnohdy konfrontován s lidskou vlastností, již shledávám poněkud zvláštní. Odpověď "Nevím, problematiku neznám, abych mohl říct názor, musel bych si nejdříve něco o dané záležitosti zjistit." bývá mnohdy zamítnuta se slovy "To nemůžeš mít nějaký vlastní názor, to si musíš všechno někde přečíst?"
Nemalé množství lidí si zjevně více váží neinformované spekulace prodané pod hlavičkou "vlastní názor", nežli střízlivé analýzy dostupných dat. Nemalé množství lidí raději poslouchá "vlastní názory", nežli fakta. Nemalé množství lidí takovéto "vlastní názory" pak mnohdy i pevně zastává navzdory realitě. A v politice se takováto schopnost hájit dávno mrtvé stanovisko dokonce cení, a ochota změnit názor ve světle reality se považuje za špatnou vlastnost, jež automaticky dostává nálepku "převlékání kabátu".
Což mne, zcela upřímně řečeno, vždy zanechá totálně a naprosto paf.
Samozřejmě je špatné nekriticky zastávat vždy to stanovisko, které jsem četl/slyšel jako poslední. Rovněž je špatné zastávat stanovisko sice finančně výnosné, ale škodící jiným. A lidé měnící názor podle toho, co jim zrovna profouklo ušní kanál či co jim momentálně plní kapsu si nařčení z převlékání kabátu plně zaslouží.
Ale stejně tak je špatné "z principu" tvrdošíjně zastávat názor, který byl už dávno intelektuálně vykuchán a jehož mrtvola shnila na smetišti dějin před eóny. Ani zastávání názoru jenom proto, že je hezky načechraný a hřeje nás u srdíčka nepovažuji za dobrou věc.
A vůbec nejhorší je mít nějaký názor jenom proto, abych měl nějaký názor.
A proč to tak je? Není to, co jsem dosud napsal, vlastně jenom takový můj "vlastní názor", čili přesně to, proti čemu brojím?
NE.
Každý z nás se dennodenně musí rozhodovat mezi různými možnostmi, jak řešit různé situace. A v každé situaci řešení pomůže najít pouze informovaný názor. Nejlépe to vysvětlí příklad:
Máte zařízení, jež umíte používat ale jeho funkci nerozumíte. Zařízení zničehonic začne vydávat zvláštní zvuky, které dosud nevydávalo. Možností je nyní několik:
a) budete sami spekulovat co to je tak dlouho, až to přestane fungovat úplně.
b) budete s kamarády spekulovat, až to přestane fungovat úplně.
c) akceptujete svou neznalost a vyhledáte odbornou pomoc.
Snad každý v tomto příkladu uzná, že c) je správně, i když nepochybně v praxi řada lidí vyčerpá nejprve možnosti a) a b). A to je právě ten problém, že lidé ztrácí tak často čas možnostmi a) a b) i v situacích, kdy již dávno je k dispozici možnost c). Někdy - a někdy i častěji - to vede k velmi nešťastným rozhodnutím a špatným koncům. Snad nejmarkantněji je toto vidět na názorech na globální oteplování. Odborníci už dávno mají jasno v tom, co jak a proč (v rámci možností, samozřejmě), ale přesto má na to každý svůj "názor", a čím více se tento názor liší od toho odborného, tím zarytěji je mnohdy hájen. A pokud jako lidstvo zkusíme vyčerpat nejprve možnosti a) a b), tak na možnost c) už nezbude čas, neb novou planetu si do suprmárktu koupit fakt nezajedeme.
Proto by se nikdo neměl stydět za svou neznalost. Ani před ostatními, ani sám před sebou. Není nic špatného na tom, říct "nevím". Každý neví něco o něčem a nikdo neví všechno o čemkoliv. Naopak, stydět by se měl každý, kdo plácá "osobní názory" na něco, o čem ví pramálo či vůbec nic. A tou pravou hanbou není nevědět, ale nechtít vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat