Delší pauza, jakých na mém blogu bude bohužel nevyhnutelně více, si zaslouží přeci jen alespoň krátké přerušení. To jako abych dal najevo, že jsem neumřel ani na to nehodil bobek.
Takže rozšířím sbírku logických klamů, jež jsou jedním z vracejících se témat tohoto blogu.
Další nechutnou debatní praktiku, již si vezmu na paškál, je česky asi nejvhodnější pojmenovat "uzenáč", což je překlad anglického "red herring". Název údajně vznikl z praktiky používané při tréninku barvířů - napříč stopou sledovaného zvířete (především lišky) byl za koněm tažen uzený sleď. Dobře vycvičený pes zůstal na stopě, špatně vycvičený se nechal zmást lákavým pachem ryby a ze stopy sešel. Jiné varianty tvrdí, že i jen odhozený uzený sleď svede psa ze stopy, což ale bylo testováno a vyvráceno. Nicméně není podstatné, jestli název vznikl podle skutečné praktiky nebo podle mýtu. Kontext jeho vzniku jistě vnímavějšímu čtenáři už ledacos napověděl sám o sobě.
Latinský název skupiny logických klamů, k nimž uzenáč spolu s ad hominem patří - ignoratio elenchii - napoví více, ale zase jenom latiníkům, a česká wikipedie má opět jen velmi stručné pojednání (anglická se zase zbytečně zabývá takřka výlučně etymologií).
Oč tedy jde a proč tuto debatní techniku považuji za nechutnou?
V principu se jedná o snahu svést debatu stranou od meritu věci vnesením irelevantního předmětu do diskuze. Obsah sdělení může být (a často bývá) sprostá lež, ale může to být i zcela validní a pravdivé tvrzení. Problém nespočívá v jeho pravdivosti / nepravdivosti, ale v jeho nerelevantnosti s ohledem na diskutované téma. Tak jako ad hominem odvádí pozornost od diskutovaného tématu k osobě diskutujícího, tak uzenáč odvádí pozornost k tématu jinému, namnoze méně závažnému nebo přímo banálnímu, každopádně ale logicky zcela nepříbuznému.
Stejně jako ad hominem, i uzenáče lze rozdělit na několik základních typů.
První typ bych nazval "nápadné citové". Vhozené irelevantní téma je záměrně voleno kontroverzně tak, aby vyvolalo silnou emotivní odezvu u oponenta. Ten tak neodolá a místo aby ponechal záležitost bez komentáře nechá se strhnout a dříve než se naděje, debata je o něčem úplně jiném, než původně. Typickým příkladem je věřícími často používané odvádění debaty o negativních aspektech toho kterého náboženství ke komunismu či fašismu, často končící až v reductio ad Hitlerum. Kritik náboženství se tak mnohdy nechá strhnout k debatě o politických ideologiích, je zatlačen do defenzivy a jím původně vnesené námitky či argumenty zůstanou nezodpovězeny a ztratí se v šumu.
Druhý typ bych nazval "nenápadné rádobylogické". V tomto případě je vhozené irelevantní téma voleno tak, aby budilo zdání logické konzistence s debatou, podobně jako argumentace šikmou plochou. Typickou ukázkou je například odvádění debat o možném boji proti antropogenickým příčinám současného globálního oteplování (především rostoucím emisím oxidu uhličitého) do dávné minulosti, kdy klima planety bylo (z namnoze známých příčin) jiné, a to ať už teplejší nebo studenější a ať už s vyšší nebo nižší hladinou CO2 než dnes, či do debaty o sluneční aktivitě. Debaty tak mnohdy místo konstruktivního hledání řešení problému končí planým tlacháním a opětovným vysvětlováním už mnohokrát vysvětleného.
Nevědomky se tohoto debatního faux-pas dopustí čas od času snad každý, a já nejsem výjimkou. Lidský mozek nefunguje zdaleka dokonale a občas s tou logikou zrovna nezaperlí ani u těch nejchytřejších jedinců.
Nicméně tento logický klam bývá velmi často používám vědomě, protože efektivně funguje. Je to strategie, jak "vyhrát" debatu s minimálním možným úsilím, zejména je-li jako uzenáč vhozen validní argument. Ten, kdo takto uzenáče vhodí do debaty tak snadno vytvoří povrchní zdání, že je pravda na jeho straně. A pak jde o skutečně zavrženíhodnou debatní techniku, svědčící o totální absenci intelektuální integrity a upřímnosti. Protože v těchto případech debatující ví, že jím vnášený problém je irelevantní vzhledem k diskutovanému tématu. Ale je mu to jedno, jde mu totiž o vítězství, a ne o pravdu. Ale debata by neměla být boj, nýbrž hledání pravdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat