Private property?

Tak jsem dnes byl okolnostmi nucen strávit hodinu a půl v restauraci čekáním na Godota. Bylo to poměrně brzy dopoledne, otevřeno mělo široko daleko jedno jediné zařízení a u snídaně a šálku čaje, které jsem si objednal, jsem měl hafo příležitostí pozorovat chování ostatních lidí a načichnout smradem z cigaret. A proto bych se dnes, ještě zčerstva a řádně nakrknut, rád vyjádřil k argumentu, který se v různých svých podobách v souvislosti s diskutovaným zákazem kouření v pohostinských zařízení objevuje v internetových debatách na toto téma s železnou pravidelností. Zde je jedna verze, shrnující jádro argumentu velmi hezky

... Neměly by [restaurace a hospody] snad mít možnost si vybrat jako v jiném soukromém objektu, jestli tam chtějí kokuř [sic] nebo ne? Stejně se může rozhodnout i zákazník. Když se mu nelíbí kouř, tak prostě zajde do nekuřácké ne?...

...Já si pořád říkám, že je to jako kdyby ti zakázali kouřit doma...

Dlužno říct, že když jsem byl před deseti lety v Utahu, kde obdobná forma tohoto zákazu už tenkrát platila, tak jsem zastával názor velmi podobný, ačkoliv jsem byl vždy nekuřák. Ale když se před nedávnem toto začalo probírat i u nás, přežvýkal jsem tento argument znovu a dospěl jsem k jinému závěru, než mé mladší já. A jsem přesvědčen, že můj nový závěr je, když už ne správný, tak alespoň méně špatný, než ten původní.

Především je třeba si uvědomit, že výše uvedený argument obsahuje logický klam. V tomto konkrétním případě je to ovšem logický klam velmi nenápadný a toho druhu, jemuž věří a o jehož logické neprůstřelnosti je mnohdy přesvědčen i člověk, který argument používá.

Už jsem o tomto logickém klamu psal, i když ně nějak podrobně, jedná se o mlžení či zaměňování významů. Slovo "soukromý objekt" má totiž v závislosti na kontextu a na konkrétní reálné situaci podobné, ale ne zcela identické významy. A slovo "veřejný" není vždy za všech okolností protipólem či opakem slova "soukromý", poněvadž existují situace, kdy pro popis téhož lze použít oba výrazy. Není zrovna lehké tyto významy a kontexty vysvětlit, nejlépe to snad půjde za pomoci příkladů (v závorce jsou situace, pro něž úvodní slovní spojení typicky platí):

1. soukromý objekt v soukromém vlastnictví (byt, dům, oplocená zahrada)
2. veřejný objekt v soukromém vlastnictví (továrna, les, obchod)
3. veřejný objekt ve veřejném vlastnictví (park, dálnice, les)

Z tohoto vyplývá, že i když například restaurace je soukromý objekt, není to soukromý objekt ve stejném smyslu, jako byt. Soukromý byt je soukromý jak ve smyslu vlastnického práva, tak ve smyslu přístupnosti pouze majiteli a jím určenými lidmi. Restaurace je ale soukromá pouze ve smyslu vlastnického práva, nikoliv ve smyslu přístupnosti - v tomto smyslu je restaurace objekt veřejný, respektive veřejnosti přístupný a veřejnosti sloužící.

Jsem velmi rád, že mi tento argument byl poukázán, protože je dle mého názoru zářnou ukázkou toho, jak snadno lze podlehnout logickému klamu, když si při zvažování argumentu člověk nedá práci podívat se do hloubky na skutečné postavení objektů v kontextu reality a spokojí se s jejich verbálním popisem, který je vždy nevyhnutelně zkratkovitý.

Tímto ovšem ještě nekončím, neboť to není jediný důvod, proč je tento argument chybný. Byl by chybný i v případě, že by neobsahoval logický klam, i kdyby platilo, že slovo soukromý má zcela stejný význam u restaurace jako u bytu.

Argument totiž, ačkoliv se snaží na oko být v tomto ohledu symetrický, je ve skutečnosti asymetrický ve smyslu diskriminace a zasahování do lidských práv a svobod. A teprve tady to začíná být opravdu spletité, jelikož těch asymetrií je tam skryto hned několik, vyberu dvě dle mého názoru nejmarkantnější.

Představme si hypotetický stav, kdy v České republice bude náhodně polovina restaurací nekuřácká a polovina kuřácká. Statisticky viděno to nevyhnutelně povede k situacím, v níž jsem byl dnes já, že budou místa/časy, kdy bude kuřák stát před volbou buď nekuřácká restaurace, nebo nic (respektive žádná ekvivalentní volba), a nekuřák bude stát před volbou kuřácká restaurace, nebo nic.

• Kuřák má volbu vstoupit do nekuřácké restaurace, dát si kávu, snídani, použít toaletu a odejít, a negativa jsou omezena pouze na dobu jeho pobytu v restauraci, a pouze v tom smyslu, že si nemůže zapálit cigaretu. Ovšem nikdo nijak aktivně nevstoupí do jeho osobního prostoru a nezasáhne do něj
• Nekuřák má volbu vstoupit do kuřácké restaurace, dát si kávu, snídani, použít toaletu a odejít rovněž. Ovšem po celou dobu pobytu v restauraci bude vystaven zdraví škodlivému kouři z cigaret a jeho oblečení a vlasy nevyhnutelně načichnou, čemuž nezabrání ani intenzivní větrání. Kuřáci v tomto případě přímo a aktivně zasahují do jeho osobního prostoru a skutečně žádná míra větrání tomu nezabrání.

A to je první asymetrie v tom smyslu, že nekuřák je v tomto případě aktivně omezován, zatímco kuřák de facto ne. I když vezmeme v úvahu, že kuřákovo nepohodlí z hodinky u kafíčka bez cigarety je ekvivalentní nekuřákovu nepohodlí z hodiny sezení u kafíčka v zakouřené místnosti a několik hodin zapáchajícího oblečení (o čemž pochybuji, ale nešť), je v této situaci jeden objektivní faktor, a to faktor škodlivosti, který je rozdělený nerovnoměrně. A je jedno, jak malý ten faktor je.

Nicméně zákazníka vzal čert, ten je v kouři onu hodinku a jenom výjimečně. Mnohem hůře jsou na tom zaměstnanci.

V nekuřácké restauraci si zaměstnanec odpracuje svých x hodin a odejde domů unaven z práce a nic víc. V kuřácké restauraci je ovšem navíc denně hodiny vystavován smradu z cigaret a všem negativům z toho plynoucím. Ať kuřák či nekuřák, tento vliv je vždy navíc k tomu, čemu by byl vystaven jinak. A to je druhá asymetrie, kdy u pracovních pozic s ekvivalentním pracovním nasazením a ekvivalentním odměňováním není ekvivalentní zdravotní riziko - a škodlivost sekundárního kouře z cigaret na zdraví v případě takto dlouhodobého vystavování už není v žádném případě malá, natož zanedbatelná.

A protože člověk nemá nikdy volbu povolání zcela svobodnou - je vždy minimálně vázán nabídkou na trhu v jím dostupné vzdálenosti a rozsahem svých dovedností - současný stav tak nevyhnutelně vede k tomu, že jsou lidé nuceni pracovat v jim zdraví poškozujícím prostředí proti své vůli a bez adekvátní kompenzace za toto riziko.

A protože, jak už jsem psal minule, ekonomické argumenty kuřáků stojí na vodě, jsem stále ještě zastáncem plošného zákazu kouření na veřejnosti, na pracovišti a v pohostinských zařízeních. Když někdo chce smrdět a aktivně zvyšovat riziko některých zdravotních problémů, nechť tak činí jen sobě soukromě v soukromí svého soukromého domova.