Vašu piču sem taky neviděl a věřím, že ju máte.
Ano, skutečně mluvím o tomto kousku známého českého filmu.
Osobně tento film neshledávám nikterak působivým. Viděl jsem ho jednou a nezaujal mne, neb jeho humor shledávám nevtipným. Jsem schopen identifikovat, kde bych se asi tak měl zasmát a které věty jsou "hlášky", ale tak nějak to na mne prostě celé nezapůsobilo. Nikdy bych si ale netroufl tvrdit, že to je objektivně nevtipný a špatný film, neb akceptuji, že je subjektivní záležitostí každého z nás, co považujeme za vtipné a jak, a já jsem a byl jsem vždy tak trochu suchar.
Co ale neakceptuji, a akceptovat nehodlám, je použití tohoto exemplárního příkladu non sequitur vtipu coby argumentu. Například v této formě mi byl předhozen v debatě o existenci (křesťanského) Boha zcela vážně a zjevně s pocitem vynášení debatního trumfu,
Ach jo když někdo potřebuje důkaz ke všemu aby tomu "uvěřil" tak je to podle mě docela omezenost. Dobře to bylo vystiženo Boleslavem Polívkou ve Filmu Ku*va hoši gutentag. Bylo to asi takhle: Vašu p*ču jsem taky neviděl a věřím že ju máte.
I v debatě o tomto filmu na csfd lze najít příspěvek obdivující údajný argument obsažený v této pasáži filmu.
A argument to není nikterak kvalitní, natož "nejkrásnější". Jako většina špatných argumentů, ani tento není čistokrevný logický klam, ale hybrid. Jedna část křížence je již vícekrát zmiňované zaměňování významů, neb slovo "věřit" má v češtině v závislosti na použitém kontextu vícero významů (v angličtině jsou tyto významy rozdělené do sloves - to believe, to trust, to have faith - což však paradoxně používání tohoto logického klamu v angličtině podobným způsobem v apologetice nikterak nebrání). Na tomto primárním logickém klamu pak stojí další, jímž se zabývá tato ovocná mini série, totiž falešná analogie.
Analogie mezi neviděnou píčou a neviděným Bohem a z ní vyvozovaný závěr, že je ekvivalentně racionální věřit v druhé jako je věřit v první je pochopitelně zcela absurdní a právě tato absurdita je jádrem vtipu. Jenže některým lidem je bohužel prostě nutné vysvětlit, že je rozdíl mezi tím vyvodit závěr o něčí fyziologii na základě obecné zkušenosti s příslušníky ženského pohlaví třídy Mammalia, a závěrem o něčem tak obskurním, jako je koncept Boha. Nepřišel jsem na způsob, jak to tomuto druhu lidí vysvětlit. Už jsem zjistil, že určitý druh mysli nepochopí ani následující polopatické vysvětlení.
Tento argument je neplatný, protože srovnává v realitě ověřitelnou a potenciálne falzifikovatelnou myšlenku - stačí najít způsob, jak se paní doktorce dostat pod sukně - s myšlenkou už z principu nefalizifikovatelnou a nevyvrátitelnou. Argument tudíž bude mít stejnou váhu (nulovou), i když v oné slovní výměně slovo "Bůh" zaměníme za "Leprechaun", "Jednorožec" či "Harry Potter".
Více se k tomuto už prostě ani říct nedá, a kdo tento "argument" použije s přesvědčením, že říká něco vážného, ukazuje tím pouze svou vlastní absolutní nekompetentnost logicky uvažovat a argumentovat, pročež další debata v zásadě postrádá jakýkoliv smysl.
Kalamský kosmologický argument
Toto je onen slibovaný filozofický těžkotonážník, favorit rádobyfilozofa a prominentního křesťanského apologetika Wiliama Lane Craiga. Nejprve odcituji překlad argumentu tak, jak je tímto pánem prezentován.
- Vše, co začíná existovat, má příčinu.
- Vesmír začal existovat.
- Proto vesmír má příčinu.
- Ergo Ježíš tě miluje (toto už není citace, ale stručný významový sumář)
Argument se pokouší pro vesmír vyvozovat závěr na základě analogie s ověřitelnými pozorováními v rámci tohoto vesmíru. A to je právě onen bod, v němž logicky selhává, podobně jako dvojčata v děloze. Zkusím tuto falešnou analogii vysvětlit za použití analogie.
Představte si inteligentní bytost, žijící na planetě podobné Jupiterovu měsíci Europa - všude kolem voda pod obrovským tlakem, ohraničená dole pevnou skálou a nahoře kilometry neproniknutelného ledu. Jediný zdroj tepla jsou slapové síly, protože planeta není vulkanicky aktivní a nemá žádnou radioaktivitu, jež by stála za řeč. Plynné skupenství tedy de facto neexistuje a světlo je neznámý fenomén. Proto tato bytost vyvodí, že vesmír se skládá pouze z vody, ledu, a kamene a je temný.
My samozřejmě víme, že to je blbost. Ale víme to jen proto, protože tuto planetu můžeme vidět z venčí. Náš vesmír nemůžeme vidět z venčí (zatím, fyzici se pokouší alespoň o aproximaci) a na základě pozorování v jeho rámci tedy nelze vyvodit jednoznačné a definitivní závěry o tom, co se stalo předtím, než začal existovat, či co se děje mimo něj (jestli něco).
Druhý bod, s nímž analogie padá, je skutečnost, že ani v rámci vesmíru nemáme zkušenost se vznikem něčeho z ničeho. Nic, v pravém slova smyslu, neexistuje - i vakuum, jak uznává W. L. Craig, je "něco" totiž časoprostor, a používá toto jako protiargument proti vzniku částic z ničeho (vakua) kvantovou fluktuací. Nemůžeme tudíž vědět, jestli "nic" v pravém smyslu slova vůbec existovat může, natož co by se stalo, kdyby existovalo. O ničem nelze prostě nic říct, protože nic nemá žádná pravidla - kdyby je mělo, nebylo by nic, respektive nebylo by nic tak, jak se hodí W. L. Craigovi do krámu.
Craig a jemu podobní obalují tento argument do obrovského množství slovíček. Nejedná se ovšem o nic jiného než o čistou slovní gymnastiku, kde na obranu jednoho logického klamu je použit další a další a další. Dlouhé debaty a texty nejsou nutné - stačí poukázat na to, že argument není konzistentní ani v rámci logiky, již sám používá. A to nezmění sebedelší apologetické plácání jater, jež dělá filozofii tak často špatné jméno.
Žádné komentáře:
Okomentovat