sobota 4. února 2012

Více ovocného salátu - mísa první.

Protože jsem narazil na údiv, že onen demotivační obrázek Hey, Brother! snad nikdo nepovažuje za cokoliv jiného než vtip, a tudíž si lze i myslet, že rozbory toho, proč se jedná o vadný argument, jsou liché, rozhodl jsem se ještě trochu rozepsat o klamných analogiích tak, jak jsou používány věřícími. Doufám, že to dostatečně demonstruje, že tyto alegorické příběhy jsou skutečně myšleny vážně a v hlavách věřících - často i velmi inteligentních - jsou oním pomyslným argumentačním Coupe de grâce jímž "vyhrávají" debatu. Začnu malým osobním příběhem z doby před více než dvaceti lety.

Školní dvorek

Krátce po sametové revoluci bylo opět legálně možné hlásit se otevřeně k nějakému náboženství a tak začaly různé komunity Svědků Jehovových a podobně vyšinutých fundamentalistických kroužků bujet všude možně. I ve městě, kde jsem studoval na gymnáziu, vzniklo pár takových. Jeden z nich byl obzvláště otravný, protože jeho členové měli tendenci scházet se na veřejnosti, zpívat v kroužku hlasitě jak je Jéža žuhasný. Většina duševně zdravých občanů je obcházela s pocitem studu a předstírala, že je nevidí.

Jedna moje spolužačka - ve stejném ročníku (druhý, možná třetí ročník čtyřletého gymnázia), ale o více než rok a půl starší - se přidala k tomuto kroužku zapálených Ježíšomaniaků, a měla tak trochu tendenci to ostatním cpát. Pokud si vybavuji, na mne to zkusila jen jednou. Zkusím závěr našeho rozhovoru reprodukovat jak nejlépe si jej pamatuji (přičemž to je jediná část, kterou si pamatuji, a určitě dosti nepřesně). Říkejme jí, pro přehlednost, Anče.

Rozhovor se přes různé peripetie stočil k absurdnosti a logické nesoudržnosti konceptu vševědoucího a všemilujícího Boha a současné existenci věčného pekla.

Charly: "Jestliže mne Bůh miluje, jak říkáš, proč mne tedy stvořil jako nevěřícího? Proč mne stvořil tak, že skončím v pekle? Vždyť říkáš, že je vševědoucí, že ví všechny věci minulé i budoucí. Čili ví předem, kdo skončí v pekle a kdo v nebi. Tak proč se vůbec namáhat se světem a existencí, když ví, jak jeden každý z nás skončí? Mohl rovnou stvořit tebe a podobné v nebi, mne a podobné v pekle a vesmír a život prostě jako zbytečné vynechat. A nebo, když mě tedy miluje, měl mě stvořit tak, abych v tom pekle neskončil."

Anče: "Bůh je jako vinař obhospodařující vinici. Vinař také ví, že některé rostlinky zahynou mrazem, některé na nemoci, některým úrodu sežerou ptáci a tak. Ale také ví, že když se o vinici bude starat, bude mít kromě tohoto odpadu i dobré víno a toho bude víc. A tak jako vinař má rád svoje rostlinky a jeho cílem je dobré víno, cílem Boha jsou duše v nebi. On nechce, aby někdo skončil v pekle, to je jenom vedlejší produkt a jeho to trápí, stejně jako vinaře trápí, když mu něco uschne."

Charly: "To je přeci pěkně nesmyslný přirovnání. Vinař neví, která rostlinka konkrétně zajde mrazem, která konkrétně zajde na nemoci, a neví, který hrozen konkrétně sežerou ptáci. Kdyby to věděl, a mohl tomu zabránit, tak by tomu zabránil, aby toho vína měl víc. Ostatně, přesně o to se snaží postřiky a tak. A kdyby věděl, že ta která rostlinka zajde, ať udělá cokoliv, tak jí vůbec nebude sázet, protože to je prostě blbost. To, co říkáš, nemá logiku."
Tady náš rozhovor skončil. Nevím, jestli byla Anče tak zdrcena logikou argumentu, že nemohla vymyslet odpověď, ale dříve než něco vymyslela - a moc času už neměla - otevřela se škola a začal denní frmol zvaný výuka. A mne již nikdy otravovat s podobnými hovory o nebeském voyeurovi nezkoušela, alespoň si to nepamatuji.

Anče nebyla nijak výrazně méně inteligentní než já, i když o trochu zřejmě ano. Ale já byl zase výrazně mladší, ještě jsem si ani nestihl zvyknout na občanku a ona už měla krátce před plnoletostí. Nebyla to vrozená blbost, co jí zabránilo vidět zející logickou díru ve vlastním argumentu, byl to náboženský fanatismus, přehnaná jistota o absolutní pravdivosti a neomylnosti svého názoru, co jí vymylo mozek za hranici, za níž byla schopna vypustit z úst úplný blábol s pocitem, že pronáší nejhlubší moudro.

Bylo to jedno z mých prvních setkání s apologetickou argumentací a první setkání s náboženským fanaticismem. Jestli to na můj ateismus mělo nějaký vliv, tak leda ten, že mne to utvrdilo.

Žádné komentáře:

Okomentovat