Více ovocného salátu - mísa druhá

Druhý příklad falešné analogie od prvního dělí plno let. Tentokráte mám na disku zazálohované přesné znění debaty, protože se jednalo o debatu internetovou. Pro účely blogu ale znění upravím (bylo to tak trochu československy, pravopis a gramatika byly ještě horší než tady a některé formulace by vytržené z kontextu nedávaly smysl).

Velbloud a ateista

Obecně se internetových diskuzí raději aktivně nezúčastňuji, protože namnoze dostanu tak akorát depresi z blbosti svých spoluobčanů. Ale na jednom fóru jsem se do diskuzí hojně zapojoval, protože tam byl dostatečně pestrý výběr adekvátně inteligentních lidí - s velmi rozmanitým věkovým spektrem - aby diskuze měly smysl, alespoň pár let.

Byla tam i debata zaměřená na náboženství, kteréžto jsem se účastnil intenzivně. Po ca. dvou letech do debaty vstoupil mladý, zřejmě sotva čtrnáctiletý slovenský katolík vehementně přesvědčený o své svaté pravdě - začal postulováním Pascalovy sázky (kterou tam, mimochodem, s pocitem vynášení debatního trumfu zmínilo ještě několik dalších dětí, tento argument nevím proč řada věřících shledává přesvědčivým). Mě bylo už přes třicet let a už jsem nejenže byl schopen špatné argumenty poznávat a rozebírat, ale částečně i kategorizovat a pojmenovávat. Takže jsem ho veřejně sepsul, že má nejprve přečíst, o čem se už debatovalo. Když jsem se dozvěděl, jaký cucák to je, tak jsem se mu snažil privátně vysvětlit, že by s debatami na toto téma se mnou měl počkat, až mne trochu doroste, a současně jsem se ho snažil spíše směrovat k debatě s jeho souvěrcem, o něco starším (než on) katolíkem, s nímž evidentně určité aspekty víry nesdílel. Bohužel se to nepovedlo, protože reagoval na mne, a reagoval následujícím příběhem.

Byl křesťan a ateista. Žili spolu v poušti.
Jednou se křesťan modlil a ateista se ho zeptal:
A: "Co děláš?"
K: "Modlím se."
A "Ke komu?"
K: "K Bohu."
A: "Viděl jsi ho."
K: "Ne."
A: "Slyšel jsi ho?"
K: "Ne."
Ateista se křesťanovi vysmál, že se modlí k někomu koho nikdo nikdy neviděl a neslyšel.
Oba šli spát. Ráno ateista poví křesťanovi: "Byl tu velbloud."
K: "Viděls ho?"
A: "Ne."
K: "Slyšels ho?"
A: "Ne."
K: "A mě ses vysmál, že se modlím k někomu, koho sem neviděl a neslyšel."
A: "Ale ten velbloud tu zanechal stopy."
K: "Vidíš. I bůh tu zanechal stopy t.j. Bible a pod."

To je takový malý příběh který sem četl na Netu.

(Charly určitě zase řekne,že je to ptákovina.)

Dlužno dodat, že zřejmě na nějaké podvědomé úrovni si byl vědom toho, že s tím příběhem argumentačně něco není v pořádku, a proto tam dodal tu svou poslední větu. Ale současně jej i evidentně považoval za dostatečně přesvědčivý na to, aby s i jej zapamatoval a aby jej předal dále.

Svou odpověď jsem se snažil napsat tak polopaticky, jak jen to bylo možné, aby ji pochopil pokud možno i školou povinný. Nevím, jak dalece se mi to podařilo, rád bych si myslel, že se mi alespoň podařilo zasít semínko rozumu, které třeba vzklíčí o pár let později, ale spíše ne, protože jak vyplynulo z následující diskuze, mnou použitý jazyk byl příliš "hoch" (což je má chyba). Zde je má odpověď.

Je možné komukoliv bez ohledu na vyznání demonstrovat, že velbloud má určité unikátní fyzické charakteristiky, jako hmotnost, tvar atp. Lze komukoliv demonstrovat, že tento živý tvor při chůzi po písku zanechává poměrně unikátní vzorek otisků. Je rovněž vypozorováno, že velbloud žije v pouštích. Pozorování, že čtyřnožci na měkkých substrátech zanechávají druhově specifické vzorce otisků jsou plně konzistentní s veškerými ostatními poznatky z oblasti fyziky a přírodních věd obecně, jejich záznamy a interpretace jsou dlouhodobě neměnné, a lze je použít a jsou používány v praxi s konstantně stejným výsledkem (vystopováním zvířete). Čili lze považovat za prakticky 100% prokázaná, že určité zvíře zanechává určité stopy.

Je proto jenom logické usoudit, že když v poušti někdo uvidí otisky v písku, které se shodují s těmi, které vytváří velbloud, že je vytvořil velbloud. Čistě hypoteticky by mohl stejný vzorec otisků vzniknout i čirou náhodou, ovšem pravděpodobnost takové náhody je ve srovnání s pravděpodobností průchodu velblouda mizivá a lze ji zanedbat.
_________________

Na druhou stranu ale neexistuje jediná "stopa" boha, u níž by bylo možné provést výše uvedené. Nelze poukázat na unikátní charakteristiky Boha, které by byly akceptovatelné všemi bez vyznání. Nelze nikomu demonstrovat, jak se tyto charakteristiky unikátně projevují ve fyzickém světě. Pozorovaná "Božská/svatá zjevení" jsou dlouhodobě nekonzistentní, rozporuplná a jejich interpretace a záznamy se mění každou chvíli. Svatých textů je neurekom, od celé řady náboženství, a odporují si navzájem a někdy dokonce samy sobě (i bible obsahuje pasáže, které si navzájem odporují). Obsah jak svatých textů tak různých zjevení a zázraků je namnoze nekonzistentní s prakticky veškerými ostatními poznatky z oblasti fyziky a přírodních věd vůbec. Praktická použitelnost je sporná, protože výsledky jsou zcela náhodné (křesťan vrah versus křesťan filantrop - oba ve jménu Ježíše).

Současně s tím je pozorován jiný jev - lidé mají tendenci si vymýšlet, někdy nevědomky, někdy zcela cíleně - a vymyšlené příběhy jsou často zapisovány. Současně existují další pozorované jevy. Jenom jednoslovně: autosugesce, halucinace, pareidolie, psychóza, davová psychóza, optický klam, iluze.

Tvrdí-li tedy někdo, že hovoří osobně s Bohem, nebo že viděl něco nadpřirozeného, je mnohem pravděpodobnější, že nastala nějaká kombinace výše zmíněných přirozených událostí, než že příběh byl autentický. Je sice hypoteticky možné, že se například Špagetové monstrum - pochváleny budiž jeho nudle - opravdu zjevilo a ukázalo hladovějícímu poutníku svým chapadlem kde je nejbližší McDonald, ale pravděpodobnost je ve srovnání s pravděpodobností halucinace mizivá a lze ji zanedbat.

Jak již jsem řekl, ten traktát se zcela minul cílem, protože dotyčný nebyl schopen jej chápat. Musel bych to zřejmě napsat ještě polopatičtěji Je prostě očkován proti logice, která říká něco jiného, než co chce slyšet. A jednou z účiných látek toho očkování byly zjevně falešné analogie.