Zvláštní Uzel

Normálně respektuji pana Radima Uzla coby průkopníka sexuální osvěty v moderní době. Ale jeho poslední článek na novinkách je už dostatečně mimo mísu na to, abych k němu nemohl mlčet. Jakože už jsem byl párkrát v tomto ohledu na hraně.

Konkrétně jde o tento výrok:

Za bisexuály se skrývají lidé, kteří nemají jasno

Dodnes tam vidíme jakési „bisexuály“, což většina sexuologů považuje za úhybný manévr a náhradní označení. Většinou se pod ním skrývají lidé, kteří nemají ve své sexuální orientaci jasno. Nebo se snaží svou pravou sexuální orientaci zastírat a činit se zajímavými. Ve skutečnosti je vlastně každý člověk buď homosexuál, nebo heterosexuál. Od narození až do smrti!

Nepochybně tedy někteří lidé svou nestandardní sexuální orientaci tají a určitě tomuto lze přičíst určité procento otevřených bisexuálů (i heterosexuálů!). Ale říct že "každý" je buď homosexuál, nebo heterosexuál, je malování světa na černobílo, a svět černobílý není. Nejenže tento výrok zcela popírá existenci transsexuálů a asexuálů, ale ani sám o sobě ani v kontextu článku ani v kontextu reality prostě není pravda. Pan Uzel si zde domýšlí do interpretace dat něco, co data prostě neříkají a čemu některá vědecká data přímo odporují (viz dále).

Co mne ovšem opravdu zaráží, je způsob, jakým se pan Uzel obecně vyjadřuje o vědeckém výzkumu.

Za tím vším je strach a obavy. Ty jsou zároveň i krví mediálních zpráv. Nedávno jsme se z médií dozvěděli o americké studii, podle níž zvyšuje i mírná konzumace alkoholu riziko vzniku rakoviny prsu. Ženy, které za týden vypijí v průměru 3 až 6 skleniček vína, ohrožuje prý zhoubná nemoc o 15 % vyšším rizikem. Prokázal to výzkum vědců z Harvardské univerzity. Sledovali návyky 106 tisíc amerických zdravotních sester.

Jenže americké zdravotní sestry a psycholožky jsou ve studiích vděčnějšími objekty než laboratorní krysy. Můžete na nich dokázat téměř cokoliv. Vědecká argumentace takových poplašných zpráv je ovšem značně pochybná. Třeba taky více kouří nebo mají více stresu.

U renomovaného sexuologa je takováto neschopnost chápat vědecký výzkum zarážející. "Třeba taky více kouří nebo mají víc stresu"? To přeci nemůže myslet vážně? Stres, kouření atd. jsou ve vzorku 106 tisíc zdravotních sester dost pravděpodobně rovnoměrně rozdělené a jenom jakýmsi šumem na pozadí. Právě kvůli všem těmto "Třeba taky..." žádný výzkum pouze na základě statistiky neříká, a nikdy říkat nebude (na rozdíl od novinových článků), X způsobuje rakovinu Y, ale jen X zvyšuje riziko rakoviny Y o Z% a jistí jsme si na FŇ%. A je skutečně zarážející, pro mě přímo nepochopitelné, jak člověk takového renomé a takových znalostí, jako je Radim Uzel, může ve vlastnoručně napsaném článku projevit takovouto donebevolající ignoranci fungování vědeckého výzkumu.

Nehledě na to, že sám zjevně chápe, že mediální prezentace výsledků výzkumu nemusí vždy být správná a dost často výsledek výzkumu zkresluje směrem k více senzacoidním závěrům za účelem získání sledovanosti.

Souhlasím se sentimentem posledního odstavce, že bychom si takovýmito výsledky vědeckého výzkumu neměli nechat úplně zkazit život a zbavit se všech požitků a že bychom měli být upřímní k sobě i k ostatním.

Ale zavírání očí před nepohodlnými vědeckými poznatky nemá absolutně, ale absolutně žádný vliv na jejich správnost a na stav reality, jejž popisují. Chce-li někdo například zpochybnit, že pití alkoholu způsobuje rakovinu prsu, nestačí to jenom říct, musí buď najít chybu v metodice příslušného vědeckého výzkumu (ať už v použití statistických metod, nebo ve výběru vzorku), nebo musí provést vědecký výzkum vlastní, se větším vzorkem lidí, který ukáže jiný výsledek s vyšší statistickou významností. Tak to ve vědě chodí i pro nositele Nobelovy ceny. A ještě že tak, protože jinak by věda nebyla vědou, ale jenom hádáním se o to, co se komu líbí, a cvičením v rétorice bez vztahu k realitě - něco jako teologie.

A závěrem, věc, která by se panu Uzlovi asi opravdu nelíbila. Byly doby, kdy výzkumy nedokázaly objektivně identifikovat a potvrdit existenci bisexuálů, a v těch dobách byl názor pana Uzla oprávněnou hypotézou (i když ne faktem). To se v loni změnilo.

Bisexuálové nejenže existují navenek, tzn. říkají to o sobě, ale existují i zcela objektivně. Říká to vědecká studie provedená v loňském roce.

Kromě 31 sebeidentifikovaných homosexuálů a 34 heterosexuálů bylo součástí studie i 35 mužů, kteří o sobě říkali, že jsou bisexuální a aktivně vyhledávali sexuální styk s oběma pohlavími a měli sexuální i romantické vztahy s oběma pohlavími. Nejednalo se jen o dotazníkovou studii, nýbrž o studii za použití penilní pletysmografie k objektivnímu určení sexuálního vzrušení.

A výsledek?

15 mužů bylo z vyhodnocení vyloučeno, protože byli neresponzivní. U zbytku bylo nalezeno, že nejenže není "každý člověk buď homosexuál, nebo heterosexuál", ale dokonce že ani každý bisexuál není přesně na polovině mezi nimi. Jsou bisexuálové, které vzrušují ženy, ale více je vzrušují muži a naopak. Změřeno tak objektivně, jak to jen jde.

V diskuzi dokonce autoři připouští možnost fluktuace této objektivně bisexuální orientace v průběhu času, což je hypotéza, již je třeba dále testovat.

Takže nejenže není černá a bílá. Je celé spektrum sexuálních orientací, kde slovo hetero- a homosexualita jsou na okrajích a bisexualita je všechno mezitím. A i když dosud není jasné, kolik z těch, co o sobě říkají, že jsou bisexuální, skutečně jsou bisexuální, tak jedno jasné je - bisexuálové existují a to je fakt. Názor pana Radima Uzla v tomto ohledu je již zastaralý a on by ho měl přestat zastávat a říkat, minimálně by měl vynechat slůvko "každý".

Zdroje:
   Rosenthal AM, Sylva D, Safron A, Bailey JM. Sexual arousal patterns of bisexual men revisited. Biol Psychol. 2011 Sep;88(1):112-5. Epub 2011 Jul 16. PubMed PMID: 21763395.

• Abstrakt na PubMed 
• Plné znění (dar přítele Gůgla).