Jak šálí zrak - software!

Přede dvěma či třemi lety, hodně pozdě na podzim, jsem se jednou takhle večer vracel z práce. Počasí bylo pošmourné a studené, zataženo a ještě žádný sníh, takže byla všude tma jako v pytli.

Normálně se cestou nic neděje a tahle nebyla výjimkou. Až najednou jsem se lekl, že by se ve mě krve nedořezal. Dříve než jsem stihl jakkoliv zareagovat, před autem se mi zničehonic objevila bělavá humanoidní postava a já jí projel skrz. Srdce se mi rozbušilo, protože můj první impulzivní a podvědomý pocit byl, že jsem někoho přejel, ale současně na mě jiná část podvědomí řvala, že přeci nebyl slyšet žádný náraz. Ve zpětných zrcátkách byla silnice opět prázdná, stejně jako přede mnou po celou dobu. Tak jsem jel dál a dumal nad tím, co se mi právě stalo. Netrvalo dlouho, vlastně jsem ujel jen pár metrů, a zasmál jsem se, protože jsem záhadu rozluštil, když se přede mnou objevil další bělavý tvar, tentokráte ovšem zcela amorfní.

Na cestě, jíž jezdím domů, jsou v tomto místě v pravidelných odstupech poklopy kanálů. A tento den byly podmínky takové, že z kanálů stoupajícího teplého vzduchu kondenzovala pára, takže nad každým poklopem byl větší či menší sloupec mlhy. Ve svém starém Suzuki Swift jsem seděl hodně nízko nad zemí, takže jsem ke všemu vzhlížel. A kombinace mé pozice, křížení světlometů a pouličního osvětlení ve sloupci mlhy vytvořily na zlomek sekundy dostatečně přesvědčivou iluzi lidské postavy právě u jednoho poklopu.

Stal jsem se tento den na chviličku obětí pareidolie, čili tendence lidského mozku interpretovat signály ze smyslových orgánů nějak smysluplně, i když ve skutečnosti žádný smysl neobsahují. I před touto zkušeností jsem byl přesvědčen - a nyní jsem přesvědčen ještě více - že ta setkání s duchy a podobně, která nelze vysvětlit jako podvod rádobyvtipala či halucinaci chorého mozku, lze vysvětlit právě touto nedokonalostí lidské psýché. Kdybych věřil na duchy, dával bych nejspíš tuto svou příhodu teď k lepšímu coby důkaz jejich existence. Kdybych byl katolík, možná bych místo neurčité postavy viděl Pannu Marii. A následně bych jakoukoliv událost vysvětloval ve světle této zkušenosti - např. kdyby o kus dál byla námraza na silnici, interpretoval bych to zpětně jako varování a pod.

A proto když mne mne nějaký pověrčivec v opozici nařkne, že jsem tak "omezený vůči alternativním vysvětlením, že věřím jenom tomu, co vidím", tak opáčím, že naopak, jsem natolik otevřený alternativním vysvětlením, že nevěřím tomu, co jenom vidím, dokud nevím, co vlastně vidím a proč. Protože nejenže naše smysly nám neposkytují dokonalý a kompletní obraz světa, náš mozek nám neposkytuje dokonalou a kompletní interpretaci tohoto obrazu.

Jestli je náš smyslový aparát a k němu náležící software produktem inteligentního designu, pak by se příslušný designér mohl hodně naučit od Microsoftu.