Zbraně problémy neřeší.

Neberte lidem zbraně je pitomá prosba, ale řada argumentů za  ní stojících je ještě pitomější. Probralo mne to dokonce ze zimního spánku.

Berme to popořadě:

Řekla také, že z médií zná řadu případů, kdy ozbrojený náhodný kolemjdoucí zachránil svou zbraní někomu život, zdraví či majetek. Dodala však, že tyto případy se dějí především v USA a Izraeli,

Tohle je typický příklad přebírání třešní, tedy dívání se jenom na ty případy, které se mi hodí do krámu a ignorování všech ostatních. O Izraeli moc nevím, ale v USA je několikanásobně vyšší relativní množství vražd než v kterékoliv zemi EU, a to za nezanedbatelného používání ručních zbraní. Není mi z USA znám jediný výše popisovaný případ, ale i pokud takové případy snad existují, evidentně nevedou k tomu, že by umíralo méně lidí na střelné rány - přesně naopak. Milovníci zbraní strašně rádi vyloví z moře čísel vždy taková, která se jim hodí do krámu, a srovnávají pak ta - a ignorují kontext. Masové střelby v USA jsou prakticky na denním pořádku, zatímco v EU se jedná o extrémní výjimky - a zde bych rád podotknul, že loňská masová střelba v ČR byla spáchána legálně drženými zbraněmi.

Uvedl také, že ve Velké Británii, která má jednu z nejpřísnějších zbraňových legislativ na světě, se od roku 1997, kdy zákon téměř vyloučil vlastnictví ručních střelných zbraní, prudce zvýšila trestná činnost páchaná právě ilegálními palnými zbraněmi.

Tohle je úplně nesmyslný argument, tak jak je formulován. Samozřejmě že poté, co bylo ilegalizováno držení palných zbraní jsou zločiny páchány ilegálními palnými zbraněmi, to je jedno. Podstatné je, jestli stoupla kriminalita za použití střelných zbraní celkově. Odpověď je, že ano. Možná protože krátkodobě vzrostla nabídka nelegálních zbraní, což snížilo jejich cenu a tudíž zvýšilo jejich dostupnost na černém trhu. Co ovšem obhájci vyzbrojování rádi zapomínají zmínit je skutečnost, že po krátkém nárůstu kriminality za použití střelných zbraní začal trend opět klesat (strana 4) - řada grafů, které jsem našel na stránkách zbraňofetišistů "záhadně" končí v roce 2005 či dříve.

Stejně tak bychom mohli dojít k názoru, že automobilový průmysl představuje nebezpečí, proto je potřeba auta omezit a nenávratně znepojízdnit

Souhlasím s tím, že pokud nějaká vyhláška ohrožuje muzejní kusy, má být změněna. Ale tohle je hovadina, konkrétně non sequitur. Auta jsou primárním, v současné době nenahraditelným, prostředkem pro transport lidí a zboží. Ano, jsou nebezpečná a lze je i použít jako zbraně. Ovšem zabití člověka či škoda na majetku jsou vedlejším, nežádoucím efektem, který bohužel nelze zcela eliminovat - ale lze jej výrazně zredukovat. Proto používání aut podléhá přísné registraci, povinnému proškolování a je náhodně a  namátkově kontrolováno dodržování daných pravidel a předpisů.
Zbraně mají jediný účel - zabít. Mohou mít i jiné aspekty, které mohou být pro některé konkrétní jedince důležitější (estetika, sportovní vyžití, kutilství, kulturní dědictví), ale to nemění nic na tom, že jejich primární účel je zabíjet a jejich jiné praktické použití je v podstatě nulové. Přínos zbraní v osobním vlastnictví pro ekonomiku státu či blaho jeho civilních obyvatel je rovněž nulový.

Závěrem bych chtěl předestřít následující k zamyšlení:
Ve státě, kde lidé běžně mají k dispozici zbraně a někdo začne střílet na lidi a oni na něj začnou střílet zpět, jak policisté při příchodu na scénu poznají, kdo je hodňas a kdo ne?

Kdo uteče, vyhraje. Zbraně konflikty neřeší, ale eskalují. Mít doma zbraň možná někomu dodá pocit bezpečí, ale ve skutečnosti se jeho bezpečnost sníží.

Nejen sex netřeba kupovat...

Tradičně už delší dobu stěží stíhám přečíst, co bych rád, natož abych něco psal. Ale dnes přeci jen něco krátce a k věci.

Jsem zastáne legalizace prostituce. Dospělí a svéprávní lidé všech pohlaví by měli mít svobodu v tom, jak chtějí nakládat se svým tělem a svými talenty a když je někdo nadaný pro sex, nevidím důvod proč by neměl mít možnost si jím vydělávat, jestliže mu/jí to vyhovuje, a vyhovuje-li někomu si sex kupovat, rovněž nevidím důvod, proč ne. Ovšem protože nejsem ani padlý na hlavu ani libertarián (kteréžto dvě možnosti se nevylučují), jsem, stejně jako v případě drog (jakýchkoliv) zastáncem legalizace legislativně regulované. A to takovým způsobem, aby byla maximalizována ochrana jak poskytovatelů těchto služeb, tak jejich konzumentů, před možnými negativními následky.

Nepamatuji si, že bych kdy viděl dobrý argument pro udržování prostituce v ilegalitě. Většina z nich je nějakým způsobem navázána na jeden z nejhorších odkazů působení křesťanství v naší kultuře poslední dva tisíce let, totiž na stigmatizaci lidské sexuality ve všech jejích podobách a projevech coby čehosi morálně nečistého a špatného, nutného zla, o němž se nemluví.

Co jsem ale ještě neviděl, je supr trůpr pitomý argument z ůst sexuologa. V dnešním novinkovském článku "Legalizace prostituce? Pro hlasuje jen Praha, prostitutky i vláda říkají ne" se moc zajímavého dočíst nelze. Příslušný zákon kritizovat nemohu, protože ho neznám a prd tomu rozumím. V kruzích sexuálních pracovníků se nepohybuji, takže z jejich perspektivy toho také moc říct nemohu (kromě toho, že vím, že existují tací, co tuto činnost provozují dobrovolně a rádi - a jsou společností v lepším případě ignorováni, v horším stigmatizováni).

K čemu bych se ovšem rád krátce vyjádřil je  následující výrok sexuologa Jaroslava Zvěřiny, zprostředkovaný novinkami:

Sexuolog Jaroslav Zvěřina tvrdí, že koupit si sex není legitimní potřeba.„Když už to někdo provozuje, měl by si být vědom toho, že stát za ním nestojí, že svou činností ohrožuje sebe i své blízké, dokonce i poskytovatele té služby,“ řekl.

Pokud první uvedená věta má být sumarizací následného citátu, tak by novinky měly vyrazit pisálka článku. Ovšem pokud se jedná o parafrázi jiného výroku, a pokud je to parafráze správná, jedná se o argumentační nesmysl.

Za prvé je to výrok zbytečný. Ano, koupit si sex není legitimní, o tom je právě řeč - o legalizaci koupě/prodeje sexu.

Druhý problém je ve slovech "koupit si" a "potřeba". Zkusme na to jít od lesa formou lehké záměny slov a užití reductio ad absurdum.

Představte si situaci, kde povolání kuchaře je nelegální a oponenti jeho legalizace používají argumenty o zdravotním riziku, které nehygieničtí a neproškolení/samoškolení kuchaři představují pro veřejnost, a kterak jediný správný způsob, jak se dostat ke kvalitním vařenému jídlu, je monogamní svazek s milujícím kuchařem/kuchařkou, kteří se zaváží vařit jenom pro vás dva a pro nikoho jiného. Zamyslete se nad tím, jak dalece považujete v tomto kontextu za informativní a přínosný výrok "...koupit si vařené jídlo není legitimní potřeba."

Máme různé životní potřeby, většinou vyplývající z biologie. Krásně (i když nikoliv bez problémů) toto ilustruje Maslowova pyramida potřeb, v niž sex, nikoliv bez důvodu, patří mezi nejbazálnější potřeby. Protože i když potřeba sexu není zcela univerzální napříč všemi lidmi (na rozdíl od jídla a pití), je natolik prevalentní, že existenci výjimek je možné pro většinu diskuzí zanedbat.

"Koupit si cokoliv" není potřeba v žádném smyslu slova. Ale všimněte si, že naplnění většiny bazálních potřeb zákon umožňuje transakční formou (tam, kde to má smysl) - můžete (většinou dokonce musíte) si koupit pití a jídlo. Můžete si koupit hodinu ve fitku či masáž, můžete si zaplatit místo na spaní v hotelu. Ale kupování samo o sobě skutečně potřeba není, a to v žádném smyslu tohoto slova. Proto onen výrok nedává smysl.

Sex ovšem potřeba v psychologickém významu toho slova je, a z těch, jež lze naplňovat za využití obchodních transakcí je jediná, u níž tak nelze činit legálně.

Čas vandalů

Ještěže nemám pole. Protože kdyby mi nějaký vandal zlikvidoval porci úrody za 20 kapříků, asi by mi praskla žilka v mozku.

Zajímavá je diskuze pod článkem. Není tedy moc dlouhá, ale teď, v tuto chvíli, je tam k vidění zajímavý fenomén. Všechny příspěvky zmiňující, že se jedná o dílo jednoho nebo více lidských vandalů, jsou mínusovány. Všechny příspěvky bublající bláboly o záhadách, mikrovlnách a mimozemšťanech jsou plusovány.

Vidíme-li graffiti na zdi, kde včera večer nebylo, usoudíme, že to udělal vandal. A to bez ohledu na to, jak krásné či jak geometricky přesné je. Prakticky nikoho ani nenapadne tvrdit, že to udělali mimozemšťani. Víme, že graffiti dělají lidé. Jsou i chtěná graffiti, velmi krásná, dělaná na objednávku. Jsou graffiti, u kterých byl dotyčný vandal přistižen, nebo sám vystoupil z anonymity. Proto vidíme-li graffiti, na základě předchozí zkušenosti automaticky usoudíme, že je to práce lidských rukou.

Tomu se říká indukce - zobecňování závěrů.

Začne-li někdo tvrdit, že nějaké konkrétní graffiti vyrobili mimozemšťani, zpozorníme. Nic v naší každodenní zkušenosti nenapovídá, že by mimozemšťani malovali na zdi. Nikdo je u toho nikdy neviděl, nevyfotil, nenafilmoval. Obecně lidé moc nemají tendenci věřit blábolům o mimozemšťanech, když se jimi někdo snaží vysvětlit něco, co znají.

Tomu se říká skepticismus - opatrnost při posuzování výjimečných výroků.

Samozřejmě je, čistě hypoteticky, možné, že nějaké graffiti skutečně namalovali mimozemšťani. Ovšem toto tvrzení komplikuje vysvětlení daného fenoménu nad nezbytné minimum. Když něco mohou vyrobit lidé (byť jen hypoteticky), není nutné si přimýšlet jiné feonomény, jako mimozešťany, láry, zmoky, elfy, víly zubničky a transdimenzionální blorky.

To je princip Occamovy břitvy - minimalizace předpokladů potřebných pro vysvětlení jevu.

Z nějakého mně naprosto záhadného důvodu ale u kruhů v obilí to plno lidí, možná dokonce i většina, aplikuje úplně na ruby. Pro banální, minimalistické vysvětlení "udělali to lidi" se dožadují demonstrací a důkazů, a když jim jsou demonstrace dodány, začnou hýbat terčem. Odmítají zjevnou indukci "některé, i velmi komplikované, kruhy v obilí evidentně udělali lidé, proto není důvod předpokládat cokoliv jiného, než že všechny kruhy v obilí udělali lidé" a čím lepší a detailnější vysvětlení a důkazy jsou jim dodány, tím lepších a detailnějších důkazů se dožadují. Odmítají jednoduché vysvětlení zahrnující ovšem dovednosti, které oni osobně neznají (tj. lidi, kteří umí něco speciálního), ale složité vysvětlení, zahrnující neidentifikovatelné nevysvětlené cosi považují za hodné úvahy. Tak jako věřící se chytají dosud nevysvětlených a možná nevysvětlitelných  fenoménů v přírodních vědách a cpou do těchto mezer v poznáních svého absurdního boha, tak řada lidí se chytá toho mála kruhů v obilích, u nichž chybí jednoznačné důkazy o lidské činnosti, a cpou tam svoje mimozemšťany, mikrovlny a podobné blbosti.

Smiřte se s tím lidi. Kruhy v obilí jsou dílem lidí. I ty enormně přesné a komplikované. A pokud to tito lidé dělají bez souhlasu majitele pole, jsou to vandalové a přísluší jim trest, ne obdiv.

Kýbl zkažených ryb

Lokutus, jak si jistě pravidelní čtenáři všimli, dostal ban. Příspěvek, který zkrze ban ještě prošel, než jsem všechno důkladně odklikal, jsem bez čtení smazal a nemyslím si, že bychom tím (jako lidstvo obecně a já konkrétně) byli ochuzeni o něco cenného. Pokud zkusí postovat pod jiným nickem (nebo někdo jiný stejně nesmyslným způsobem), podívá se na banhammer zespodu velmi rychle. Navzdory názoru některých, nemám trpělivost.

Rozebírat příspěvky zabanovaného uživatele může někomu připadat jako kopání do mrtvého koně, ale já to vidím spíše jako příležitost poukázat na skutečně zásadní argumentační chyby.

Poslední kapkou, která mne zvedla ze židle, byl kýbl smrdutých uzenáčů, který lokutus do topicu nasypal:

...Navíc, i v autobusu vám může nastat libovolná újma, vyplývající z velkého množství lidí. Můžete omdlít, můžete být v panice ušlapán, můžete být napaden nožem, okraden...

Tento konkrétní druh uzenáče mi nejen v souvislosti s touto problematikou byl prezentován už předtím a dokonce i potom, v debatách soukromých i veřejných, občas i lidmi, kteří byli ochotni nechat si vysvětlit, oč se jedná.

Nevím, jestli to má nějaký vlastní termitus technikus, ale dalo by se mu říkat uzenáč rovnicový, protože jej lze identifikovat za použití principu známého z matematiky, konkrétně z úpravy rovnic - chceme-li rovnici zjednodušit, z obou stran osekáváme to, co je na obou stranách rovnítka stejné, až dostaneme co nejjednodušší výraz, se kterým můžeme dále pracovat.

Například:
3(x+5)-60z=y+5(3-12z) => 3x+15-60z=y+15-60z => 3x=y

V druhém kroku bylo možné z obou stran rovnice  vyškrtnout +15-60z, protože obojí se nachází na obou stranách rovnítka. A nyní vidíme, v čemže spočívá rozdíl mezi levou a pravou stranou.

Zkusme to ještě formou tabulky (disclaimer pro některé: těžce zjednodušené a nekompletní tabulky, ilustrující princip a nenárokující si kompletní ani téměř kompletní výčet) vypisující nejrůznější rizika a omezení svobody zaměstnanců a návštěvníků mezi kuřáckou a nekuřáckou restaurací :

Kuřácká restaurace	Nekuřácká restaurace
Hosté (rizika)
Ošizení personálem	Požár
Smrad z jídelny	Alergie na jídlo
Nekvalitní strava	Protivný hostinský
Spadnutí stropu	Smrad z jídelny
Nemoc ze špatně připraveného jídla	Přepadení/krádež
Alergie na jídlo	Určité omezení výběru podniku
Hluční sousedé	Hluční sousedé
Smrad nemytého souseda	Spadnutí stropu
Protivný hostinský	Ošizení personálem
Přepaden/krádež	Smrad nemytého souseda
Požár	Nemoc ze špatně připraveného jídla
Kuřácké karcinogeny	Nekvalitní strava
Určité omezení výběru podniku
Zaměstnanci (rizika)
Špatný plat	Protivný nadřízený
Protivný nadřízený	Špatný plat
Nevyhovující tým	Nevyhovující tým
Špatná hygiena	Špatná hygiena
Kuřácké karcinogeny

Když začnete v této tabulce škrtat, co je stejné v obou skupinách, zůstane vám nakonec jenom jedno - kuřácké karcinogeny u kuřácké restaurace.

Některé z oněch proměnných lze vážit  (například "Určité omezení výběru podniku", jejíž vážení bylo v podstatě celým obsahem článku Svoboda smradu), a v takovém případě debata o této proměnné má smysl. Je-li ale nějaká proměnná v obou množinách a není-li žádný objektivní důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení (což platí pro naprostou většinu proměnných v tabulce a všechny prezentované lokutusem), její vnášení do debaty jest vnášením irelevantního prvku, čili uzenáče. Je-li důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení a její relevance k jiné proměnné (v tomto případě kouření), patří se je alespoň rámcově zmínit.

Ze strany zaměstnanců (v tabulce nezohledněno) je jedna proměnná rovněž přítomná jenom na jedné straně pomyslné hranice - přibyde jeden nový zákaz k už existujícím. Tomuto jsem se věnoval v článcích Private property a Iluze svobody a komentářích u nich.

Přepadení, omdlení z přeplněné místnosti atd. jsou všechno všeobecná rizika, přítomná takřka ve všech životních situacích veřejného života a při diskuzi o jednom konkrétním riziku, které je přítomné jenom někde a někdy je lze tudíž ignorovat. Ironii skutečnosti, že řada takových rizik je běžně regulována/omezována zákony (přepadání lidí je zakázané a jsou limity pro to, kolik lidí smí autobus/restaurace/diskotéka přijmout atd.) už ponechám na úvaze každého zvlášť. Nicméně  tohle je důvod, proč jsem tyto uzenáče nazval zkaženými - už jsem zažil kvalitnější kalení debatních vod.

Přesila: olověná motyka

Přestože můj čas je omezený, zkusím se ještě závěrem této záležitosti vyjádřit k těm nejstupidnějším komentářům, které můj článek "Svoboda smradu" inspiroval. Bohužel je jich tolik, že se nemohu věnovat i těm na Facebooku, protože tam pořád ještě přibývají a na letmý pohled jsou jeden stupidnější než druhý. Především by si měli Facebookoví intelektuálové uvědomit rozdíl mezi ilustrací problematiky k zamyšlení, a popisem reality. Plus argument ve stylu "nemáš pravdu, protože to říkám a basta" následovaný vzájemným poplácáváním se po ramenou, jak mi to nandali, považuji za poněkud nudný.

No, a když už jsem u toho, měl bych prosbu na svoje stálejší čtenáře - můj blog je kapesní, a já jsem za to rád. Nestojím o debaty s lidmi, kteří považují za vrchol argumentace to, co budu rozebírat v tomto článku či to, čehož rozebírání se vyhýbám z důvodu času. Pokud se rozhodnete sdílet cokoliv s širší veřejností ať už na twitteru či facebooku, buďte od té lásky a zapojte se do vyvracení nevyhnutelně následujících stupidit také sami. Můj blog by vám na to měl poskytnout dostatečné znalosti, to je koneckonců účel záložky Keca-fu.

Jsem rád za adekvátní reakci a myslím si, že je z mého blogu evidentní, že když mi někdo najde chybu, opravím ji. A když si někdo myslí, že mi našel chybu, ale nepřesvědčí mne, pořád ještě se jeho stanovisku dostane v rámci mé lidské chybovosti férového slyšení, pokud při jeho prezentaci projeví elementární snahu o přesnost a konzistentnost. Ale vážně nestojím o prodloužené debaty, jejichž jediným cílem je "vyhrát". Debata není, a nemá být, souboj.

______________

A teď k lámání chleba. Nejprve ten nedebilnější argument, který se objevil hned v počátku facebookové diskuze (komentář mi byl zprostředkován, nemám na facebooku konto a nejsem tam tudíž schopen vyhledávat):

Roman Kříž to je jako matematicky doložit znásilněné ženě, že si to vlastně užila....

Roman Kříž tímto výrokem prezentoval, že stupidita ve své kondenzované podobě je schopná blížit se svou hustotou neutronové hvězdě. Toto kratičké souvětí v podstatě nelze nijak vstřícně interpretovat. A protože chlap, který si do huby bere oběti znásilnění za účelem nasbírání levných "mámtě" bodíků od svých kumpánů je mi z hloubi duše odporný, zajdu až tak daleko, že nenazvu jenom tento výrok hloupým, nazvu i Romana Kříže hloupým, stejně tak jako všechny, kdo mu k tomu žvástu naklikali plusy.

V první řadě je to falešná analogie. Legislativní zákaz kouření v restauracích je relativně malým omezením malého množství lidí a může jim způsobit maximálně mírné nepohodlí - musí v průběhu veřera v hostinci občas vyjít ven, aby si šlukli svou dávku drogy. Nic, s čím by se nebylo možné vyrovnat. Není to žádným způsobem analogické svévoli psychopatického/sociopatického jedince, který naruší cizí fyzickou svobodu proti jejich vůli a způsobí jim mnohdy dlouhotrvajcí fyzické/psychické trauma a končící často smrtí oběti. Určité omezení legislativních svobod za účelem rozšíření reálných svobod je v každé lidské společnosti a je nezbytné pro její fungování. Nemáme svobodu srát na veřejnosti, nemáme svobodu pouštět v noci nahlas hudbu, nemáme svobodu prodávat jed jako lék, nemáme svobodu jezdit na silnici vlevo i kdyby se nám chtělo, a zejména nemáme svobodu omezovat svobodu jiných za účelem vlastního uspokojení čehokoliv.

V druhé řadě to obsahuje prvky non sequitur, protože zde prezentovaný závěr nikterak logicky nevychází z premis v článku, a současně je to ignoratio elenchi - uzenáč, protože je to výrok úplně mimo mísu.

______________

lokutus 

Socialisté. Vždy počítají úplně jiné rovnice, než ty, co jsou na tabuli.

Za tuhle perlu blbosti jsem nesmírně rád, protože obsahuje debatní faleš, jež mi doposud ve sbírce na blogu chyběla. Jedná se o tzv. otrávení studny, jehož se autor dopustil prvním slovem.

Otrávení studny je specifická forma ignoratio elenchi, konkrétněji ad hominem, a to tehdy, je-li použito na počátku debaty místo argumentu. Cílem použití této debatní falše je hned zpočátku diskreditovat oponenta v očích svých i ostatních, co kdyby jeho argument mohl vypadat přesvědčivý.  Otrávení studny tak často bývá formou psychologického distancování se od argumentujícícho, což slouží coby racionalizace  - dotyčný se může cítit ospravedlněn v tom, že ve skutečnosti vůbec neargumentuje a neoslovuje jádro pudla. Víceméně je to ubohý, intelektuálně naprosto impotentní výkřik do tmy.

V tomto konkrétním případě se jedná i o ukvapený závěr (secundum quid), kdy z žalostně malého objemu dat (velmi pravděpodobně dle jednoho článku o jedné jediné legislativní záležitosti) je vydedukováno mé celé politické zaměření.

No a samozřejmě tento bezobsažný výkřik obsahuje skryté ad hominem. Pochybuji, že autor myslel slovo "Socialista" v pozitivním, nebo dokonce i pouze deskriptivním významu, bylo to míněno coby urážka. Toto není pouhá spekulace, nýbrž to logicky vyplývá s druhé věty v komentáři, v níž je naznačováno, že jsem ignorant nerozumící matematice.

Což má samozřejmě pravdu, protože on to říká, protože můj článek je špatná matematika, protože on má pravdu...

Pst. Hlavně to nikde neříkejte, ať se to nedozví můj šéf.

______________

Medial

...Tento konkrétní problém je ještě relativně banální, paralelní argumenty může ovšem někdo jiný použít například v prosazování kroků na zákaz automobilismu ve městech, v rámci něhož umírají neviní lidé z řad chodců, zákaz vyprávění vtipů o Mohamedovy, jelikož mohou urazit něčí víru, nebo zákaz vánočních trhů, protože nevzhledné stánky se mohou protivit estetickému cítění sofistikovanější části společnosti. Takovéto argumenty na absolutní zákaz čehokoliv ve prospěch zájmů určité skupiny lidí proti zájmům skupiny jiné se dají použít téměř libovolně. Začíná to zákazem provozu kuřáckých restaurací a končí to peklem kolektivistické společnosti...

 Zato tohle mi radost neudělalo žádnou. Argumentace šikmou plochou už tu byla.

Plus kde ve článku, a vůbec, kde na celém blogu, argumentuji pro absolutní zákaz čehokoliv? Zákaz kouření v restauracích (a na veřejnosti, s výjimkou designovaných míst) není absolutní zákaz. Je to mírné legislativní omezení toho, kde a jak smí kuřáci svou drogovou závislost saturovat tak, aby tím neobtěžovali, neomezovali a neohrožovali ostatní. Pití alkoholu je také regulované - nesmí se pít na pracovišti, před a při obsluhování strojů či jízdě autem, nesmí se podávat nezletilým (i když poptávka na trhu tu zcela určitě je) - a tyto regulace nepředstavují "absolutní zákaz".

Stanovuje to pouze pravidla škodlivého chování, které není nijak regulováno. Jenom pro informaci, jsem i pro povolení marihuany a i pro určitou legalizaci tvrdých drog, včetně opiátů, protože jsou všechny v podstatě méně škodlivé, než legální alkohol.

Ovšem legální nerovná se neregulované. Společnost by měla obsahovat mechanismy chránící lidi před chybami/špatnými volbami ostatních a i mechanismy umožňující lidem napravit jejich chyby/špatné volby. Uznávám právo jednotlivce nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné. Za podmínky, že tak bude činit způsobem, který nepoškozuje a neomezuje ostatní.

______________

Alois Sečkár

...jediný správný počet je 0% omezených, každý si může svobodně vybrat to nebo ono...kdyby existovalo 100% kuřáckých restaurací, pak by to asi byl pro nekuřáky problém, ale to se zase z logiky věci nemůže stát...takže se tu mlátí prázdná sláma, která má obhájit neobhajitelné - protože nekuřák má dnes možnost jít jinam, paušální zákaz kuřákům možnost volby vezme

Vždycky si musím zhluboka povzdechnout, když někdo v článku oponuje vlastní přestavě toho, co si myslí, že si myslím, místo toho, co je skutečně napsáno.

Můžeme se bavit o tom, jaká míra jaká forma omezení je akceptovatelná z hlediska kuřáků i nekuřáků (čili celé společnosti), ale 0% omezených je iluzorní, přímo dětinsky naivní představa, která prostě nemůže být nikdy realitou.

Žiju ve městě, kde je 0, slovy nula, nekuřáckých restaurací podle mých posledních informací. Ne, že bych já osobně do restaurací chodil, ale nejsem jediný nekuřák v tomto městě. A všichni nekuřáci v tomto městě mají přesně nulový výběr. Že se nemůže stát, že existuje 100% kuřáckých restaurací? Globálně, celosvětově ne. Možná ani celorepublikově. Ale v určitých oblastech v okruhu dostupnosti velké řady lidí? Zcela určitě ano. Bylo by možné i spočítat pro toto pravděpodobnost, ale proč se s tím namáhat. Statistika nuda je, má však cenné údaje - ovšem evidentně pouze pro některé.

Alois Sečkár - více číst, méně plácat nesmysly, a svět bude lepší místo.

 _________________

Závěrem, bych jenom dodal, naposledy, k úvaze skutečnost, která zjevně je pro některé lidi nepochopitelná, ač už jsem ji vysvětlil nejméně třikrát.

Hypotetický scénář 1 - nekuřácká restaurace:

Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci se jednou za hodinku omluví na pět minut na cigaretu.

Kuřáci jsou omezeni v tom, že nemohou kouřit u stolu, ale kouřit mohou - pouze ne v přítomnosti nekuřáků a zaměstnanců restaurace, kteřým by tak škodili. Jsou omezeni v tom, kde mohou kouřit, ale stále mají možnost tak učinit - pouze za cenu pár kroků a ztráty chvíle konverzace, ekvivalentní pauze na toaletu.

Hypotetický scénář 2 - kuřácká restaurace:

Do hospody vstoupí deset lidí, z nich tři kuřáci. Všichni usednou k jídlu, nají se a pak si povídají u piva. Všichni se občas omluví na toaletu. Kuřáci si jednou za hodinku zapálí cigaretu.

Nekuřáci nemají žádnou možnost zůstat nekuřáky, za žádnou cenu, kromě kompletního a úplného vynechání celého posezení v restauraci. Nebo přesvědčení svých kuřáckých kamarádů, aby navzdory neexistenci zákazu chodili se svým smradem ven jako ve scénáři 1 z prosté lidské ohleudplnosti ke svým nekuřáckým kamarádům a zaměstnancům restaurace. Bylo by krásné, kdyby všichni kuřáci byli tak uvědomělí, že by takto činili sami od sebe.

Stačí ovšem jeden jediný kuřák, který se přesvědčit nedá, a může být i u sousedního stolu, a je to v háji. A podle reálného stavu našich hospod jich je více než jeden v každé hospodě.

Tímto končím a jdu se věnovat jiným věcem.

...je to jenom...

Je mi líto, kojote. ale některá přání prostě splnit  při nejlepší vůli nemohu. Ta debata tenkrát rostla příliš rychle na to, abych mohl zareagovat včas. A teď obsahuje příliš mnoho příspěvků na to, abych z toho mohl splácat nějaký smysluplný článek. Do budoucna bych prosil přání ohledně argumentačních klamů zredukovat na jeden, maximálně dva konkrétní výroky (komentáře) a dodat přímo linky na ně. Prohrabávat se desítkami komentářů a hledat něco zajímavého v debatě, jíž nejsem účastníkem, je časově náročné více, než by se zdálo.

Nicméně jeden zajímavý problém jsem narazil, a to problém nastíněný konkrétně vámi.

Zdá se, že se tu objevuje téma redukcionismu s ohledem na duchovní prožitky. K volnému použití nechávám následující:
Zamilovanost = etylmetylamin + dopamin
Mateřská a partnerská láska = oxytocin
Je vyčerpávající redukovat tyto dva fenomény na působení výše uvedených látek na příslušné receptory, nebo je užitečné o nich hovořit i jiným způsobem? Je zavrženíhodné či nesmyslné psát o nich básně, protože je to ve skutečnosti „jenom chemie“ a produkt evoluce (což rozhodně ano)?
Dávám k posouzení.

Redukcionismus je velmi zajímavý, a vede k celé řadě špatných argumentů a racionalizací.

Na gymnáziu, coby šestnácti-sedmnáctiletý cucák jsem se stal známý dvěma výroky. Jeden výrok byl, "Láska je jen chemie", kterýmžto jsem nepotěšil našeho učitele literatury a filozofie, když blábolil o spirituálnu, nemateriálnu a abstrakci hodnot. Druhý výrok byl, "K čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." kterýžto jsem řekl v odpověď na nesmyslný a nefungující pokus o útěchu v totálním krachu v osobním životě poukazováním na mou inteligenci a mé tenkrát extenzivní znalosti přírodních věd, například chemie.

Nějakého osla (možná onoho učitele, to už asi nejde nikdy zjistit), napadlo oba výroky, kontextuálně a časoprostorově naprosto oddělené, spojit do jednoho výroku "Láska je jen chemie, aneb k čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." a tento výrok byl prezentován jako moje motto veřejně na našem maturitním plese. Nikoho evidentně nezajímalo, že jsem tento nesmyslný blábol nikdy nevypustil z huby a nikdy ani nehájil, a záhy jsem se nikomu nepokoušel to ani vysvětlovat a nechal jsem je užít si jejich ignorantské pošklebování a smích na můj účet.

Demonstruje to ovšem jeden zásadní problém redukcionismu, a to problém, jehož se na podvědomé úrovni patrně dopustí někdy v průběhu života každý. Když řeknu "láska je jen chemie", "socha je jen kámen", "bonsaj je jenom strom" a podobně, jedná se o redukcionistický výrok. Tento výrok je naprosto pravdivý, což lze demonstrovat. Krásně toto rozebírá Terry Pratchett ve své knize "Zloděj času" kde emočně ploší auditoři reality beznadějně rozebírají obrazy v galerii v marné snaze najít element "krásy" a samozřejmě žádný nenajdou.

Mnoho lidí v reálu - i já - se dopouštějí zásadní chyby v tom, jak redukcionistické výroky někdy, někdy i častěji, a někdy dokonce výlučně, vnímají. Jedná se v tomto případě o podlehnutí logickému klamu mlžení významů. Výraz "jen" je v redukcionistických výrocích, ehm, redukcionistický. Čili redukuje nějakou záležitost na určitou bazálnější, méně komplexní úroveň. Chybou je takovéto použití slova "jen" vnímat coby absolutistciké, kompletní či hodnotící.

Diamant i grafit jsou oba jen uhlík. To je prokazatelný, jasný fakt. Je to redukcionistický výrok poukazující na skutečnost, že rozebereme-li obě hmoty na určité základní jednotky (v tomto případě atomy uhlíku), tyto jednotky jsou identické. Tento redukcionistický výrok ale není reverzibilní v žádném smyslu.

Nejde říct, že diamant a grafit jsou identické, protože je lze zredukovat na identické činitele. Tato reverze demonstrovatelně není pravdivá, diamant a grafit mají odlišné vlastnosti. Protože roli hraje uspořádání oněch prvočinitelů,  jež vede k jejich diametrálně odlišným vlastnostem.

Rovněž nejde říct, že diamant a grafit jsou rovnocenné. V kontextu společnosti, jež jim přisuzuje hodnotu, mají obě formy odlišné použití na základě jejich vlastností a jejich dostupnosti. Kulturní, ekonomické, osobní a jiné faktory rozšiřují problematiku o další a další faktory.

Je důležité při použití a interpretaci redukcionistických výroků brát důkladný zřetel na jejich kontext a správné použití.

Například je zcela na místě poukázat na to, že "láska je jenom chemie" v kontextu debaty, v níž se někdo pokouší tuto silnou emoci použít coby důkaz dualismu hmota/duch a podobné spirituální ptákoviny. Láska je demonstrovatelně spojená s produkcí určitých hormonů v organismu a jejich vlivu na biochemické procesy v mozku. Odstraňte hormony, dostanete jiné procesy v mozku.  A tyto jiné procesy nebudou láska.

Ovšem je zcela non sequitur poukazovat že "láska je jenom chemie", když se někomu sesype vztah. V tomto případě není podstatné to, jak lze lásku redukovat, nýbrž právě onen širší kontext celého jedince, jeho mozku, jeho okolí, jeho interakcí. Redukciojnismus použitý v tomto případě je logickým klamem sám o sobě - argumentum/reductio ad absurdum.

Tento článek si nenárokuje kompletnost. Končím pouze proto, protože už je dost dlouhý. Přál-li by si někdo něco rozšířit či dovysvětlit, od toho jsou komentáře.

On si začal!

Při druhém svátku vánočním nám dnes novinky naservírovaly krásný dárek, který mi ve sbírce argumentačních lapsů dosud chyběl. Tedy, jak už to bývá, nikoliv přímo v samotném článku, nýbrž v komentářích. A krásné na tom je, že oba dnešní "top" komentáře obsahují tutéž argumentační blbosť.

Jedná se o obviňování s z pokrytectví, a v těch výrocích je skryt logický klam "tu quoque", což by šlo přeložit jako "ty taky". Jak napovídá titul článku, i tento logický klam je nám všem prakticky vrozený - prakticky každý z nás v titulu uvedenou větu někdy v životě jako dítě použil/slyšel/obojí.

Kdybych si měl tipnout, proč tomu tak je, tipl bych si, že se (opět) jedná o výsledek heuristických zkratek. V běžné každodenní interakci si musíme vybírat komu co a jak moc budeme věřit/nevěřit, a od koho si co necháme/nenecháme líbit. Proto hledáme konzistentnost mezi tím, jak kdo jedná, a jak mluví, a když vidíme nekonzistentnost, zpozorníme a tak chca nechca přisuzujeme každému míru důvěryhodnosti a podle této míry důvěryhodnosti apriori posuzujeme každý jeho výrok/čin. Coby heuristická zkratka to funguje dostatečně přesně na to, aby to urychlilo a zefektivnilo běžné každodenní rozhodování.

Když nás někdo konstantně tahá za nohu "hup na špek" vtípky, přestaneme brát vážně cokoliv, co řekne. Když nás někdo bez skrupulí využívá a zneužívá, nebudeme mu věřit, když nám bude popáté tvrdit, že mu umřela prababička a on potřebuje půjčit na pohřeb.

Problém nastane, když dovolíme, aby tato zkratka udělala zkratku zkratky a přešla od "jsem vůči tvým výrokům/činům/radám skeptický, protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný" k "tvůj výrok/čin/rada jsou špatné, protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný" a ještě hůře k "protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný, je oprávněné ti lhát/ubližovat/špatně radit". A na opačné straně této mince je z čistě logického a argumentačního hlediska neméně problematická nekritická důvěra k čemukoliv, co řekne/udělá člověk charakterní a důvěryhodný (popřípadě považovaný za takového).

I pokrytec může totiž mít pravdu, i hajzl může udělat něco dobrého a i čtyřiadvacetikarátový Mirek Dušín se může seknout. Není žádná absolutní logická vazba mezi důvěryhodností výroku či morální správností činu, a charakterem jejich konatele či jeho minulými výroky/činy. Je pouze statistická provázanost poukazující na pravděpodobnostní disproporci mezi poměrem pravdivých/správných činů a výroků k nepravdivým/nesprávným. Na základě této pravděpodobnostní disproporce se můžeme rychle rozhodovat, ale neměli bychom na základě tohoto měřítka palce vynášet soudy, považovat něco automaticky za nepravdu nebo dokonce někomu zakazovat se ohradit proti něčemu nesprávnému.

A pečení holubi tam lítaj do huby

Ve svém dosavadním rozebírání logických klamů jsem pomíjel, z čistě praktických důvodů, jednu skutečnost. Totiž tu, že 100% racionálně se rozhodující člověk neexistuje a lidé, kteří se tomuto extrému blíží, jsou psychopati. Zdravý mozek je náchylný k tomu vyvozovat závěry na základě některých logických klamů, protože v kontextu reality je s tím spojené menší riziko/náklady, než s opakem.

Nejtypičtějším příkladem je vyvozování obecných závěrů z osobní zkušenosti. Osobní zkušenost je nevyhnutelně omezená v čase a prostoru a tudíž nemůže být vždy univerzální a aplikovatelná šmahem všude. Přesno kdokoliv, kdo jako dítě sáhne na rozpálená kamna, usoudí i z této jedné zkušenosti, že to není dobrý nápad, a každý (s extrémně vzácnými výjimkami) z toho vyvodí obecný závěr, že sahat na rozpálená kamna bolí jeho i ostatní. A to i bez znalosti nebo alespoň zdůvodněné hypotézy mechanismu, který bolest způsobuje a replikace i bez znalosti toho, že tato zkušenost je prakticky univerzální mezi lidmi.

Sylogismus užívaný rodiči při výchově "Sáhl jsem jako dítě na horká kamna a bolelo to. Proto sáhneš-li na horká kamna. potomku nezdárná, bude to bolet i tebe." je z určité perspektivy vlastně neplatný, může zahrnovat logické klamy. Prvním klamem je post hoc ergo propter hoc, protože bez znalosti mechanismu popálení není možné říct, že bolest je skutečně výsledkem sáhnutí na horká kamna a ne nějaké jiné, náhodné veličiny. Druhým je a dicto simpliciter, protože bez znalosti zkušeností ostatních lidí se stejným fenoménem nelze vyvozovat žádný, ani probabilistický, závěr ohledně budoucí reakce nového jedince. Třetím je argumentum ad verecundiam, protože se očekává, že dítě akceptuje autoritu dospělého. Samozřejmě v mysli dospělého už jsou všechny podmínky pro vyvarování se logického klamu splněny, dospělý nepoužívá logický klam, nýbrž postuluje závěr na základě dlouhodobé zkušenosti a znalosti jak fungování světa, tak ostatních lidí. Dítě ovšem jeho výrok akceptuje (poté, co se spálí o kamna) ačkoliv tyto informace k dispozicí nemá - májenom svou zkušenost a výrok autority. A ač v mysli dospělého logické klamy nejsou, v mysli dítěte jsou všechny.

Výše zmíněné "chyby" mozkového softwaru jsou nezbytné, aby z člověka vůbec mohl někdy vyrůst fungující tvor. Bohužel umožňují i zneužívání ve formě indoktrinace, manipulace atd. do toho se teď pouštět nechci. Ovšem když takhle uvažuje ne dítě, ale dospělý, a to ve stylu "(ne)viděl jsem něco, proto to (ne)existuje" je na tragédii zaděláno.

Jednu takovou tragédii nám včera naservíroval, jako mnohokrát, kdosi v komentářích na novinkách, když se rozhodl veřejně prezentovat svou neschopnost myslet a používat google s plnou pompou a sebevědomím tak typickým pro tyto případy.

Že v zemi žijící z podstatné části z turismu nejsou prostittutky, tomu prostě nevěřím. Prostituce je sice v Chorvatsku nelegální, ale ne neexistující. Coca Cola má svou chorvatskou stránku a tím to zcela určitě nekončí, uřčitě se tam i prodává, protože produkty od Coca Coly prodává i Mc Donald's. A Mc Donald's má v Chorvatsku dvacet poboček. To je sice méně než v ČR, ale Chorvatsko má polovinu obyvatel oproti ČR a ČR si vede výrazně lépe v celé řadě ekonomických ukazatelů. Na neexistenci dopravních nehod v Chorvatssku nevěřím, protože co se týče úmrtí v důsledku nehody, jsou na tom hůře než my o téměř 50%. Jestli tam nikdo nekrade kanály a značky těžko říct, u nás se každopádně kradou více auta. Zato máme méně feťáků a menší relativní počet mladistvých vrahů.  A i když máme více lidí ve vězení, máme kratší průměrnou dobu odsouzení. Dalo by se dlouho analyzovat, v čem jsou rozdíly v kriminalitě a proč, ale v žádném případě není Chorvatsko zemí, kde se nekrade a určitě minimálně část oněch rozdílů je spojena s rozdíly v ekonomice a v legislativě.

Je to smutné, když se vší pravděpodobností dospělý a zcela normální člověk si je schopen sednout k počítači a demonstrovat světu, že jeho schopnost uvažovat nepřekročila adolescenci, a že jeho rozhled má poloměr od kořene ke špičce nosu. Ještě smutnější je, že mu to několik set lidí odkývá a nadšeně odkliká. Stačí místo klikání na plus párkrát kliknout na google a každý si může ověřit, že Jan Hazucha mele nesmysly.

A pak se divte, že málo píšu na blog. Z tohohle by jeden brečel. Ano, všiml jsem si posledních konspiracionistických výlevů bývalého prezidenta Klause s jeho nesvatým duem Jakl a Hájek, kteří euroskepticismus povýšili na eurohyperübermegaskepticismus. Všiml jsem si příšerně špatně napsaného článku o globálním oteplování, kde se opět prezentují názory namnoze nejmenovaných a každopádně extrémně výjimečných "vědců" jako kdyby měly stejnou váhu jako konsesus. Ale když vidím, kolik bez pardonů blců pod těmi články kýve, nemám nejen chuť o tom psát na blog

Když je podstatná část populace tak blbá, že není schopná ověřit si pár banálních faktů o Chorvatsku, pak bohužel není realistické očekávat, že budou schopní posoudít záležitosti globálního charakteru. Homo sapiens? Ani omylem.

Náhoda je vůl

Někdy v  budoucnu se vrhnu nikoliv z okna, ale na vyhodnocení svého blobového experimentu. A když už si hraju na vědátora, udělám to pořádně. Tzn. ještě před tím, než se podívám na sebraná data a začnu s nimi dělat nějaká vyhodnocení, formuluji hypotézu, již chci testovat, a předpověď, jíž by měla data podle této hypotézy odpovídat. A pak se podíváme, zda data hypotézu falzifikují či nikoliv.

Nejprve hypotéza:

• Lidé obecně, a to většinou bez ohledu na vzdělání a inteligenci, jsou tak maximálně ještě dobří v posuzování krátkých sledů náhod, ale nejsou schopni správně posuzovat náhodnosti rozsáhlé či dlouhodobé trendy.

 Zadání, jež jsem rozeslal pokusným morčatům:

• Potřebuji od Vás řadu dlouhou tisíc čísel - náhodně na střídačku jedniček a nul. Napsaných z hlavy za sebou, nejlépe v jednom sloupci excelové tabulky, ale klidně i jednoduše řada čísel napsaná v notepadu, tak jak vás náhodně napadnou. Zdůrazňuji - tak, jak vás napadnou, když se pokusíte ta náhodná čísla vygenerovat z hlavy, žádné dlouhé dumání, prostě jen nadatlujte náhodnou řadu jedniček a nul. Bez použití pomůcek pro generování skutečně náhodných řad čísel.

 Předpověď, jak data budou přibližně vypadat. Pokud tak vypadat nebudou, bude hypotéza falzifikována a budu muset formulovat jinou, možná drasticky:

• Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.
• Rozdělím-li řady na kratší, stejně dlouhé úseky, řekněme 5-10 čísel dlouhé, budou tyto úseky samy o sobě poměrně dobře odpovídat tomu, co by bylo k očekávání od skutečně náhodného systému. Jejich celková distribuce ale bude více uniformní, než by tomu bylo u skutečně náhodného systému.
• Rozdělím-li tyto řady na delší stejně dlouhé úseky, nad 20 čísel, už ani tyto úseky samy o sobě nebudou odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému. a jejich distribuce se bude hodně lišit od té u skutečně náhodného systému.
• Rozdělím-li tyto řady na úseky vždy jenom stejných čísel jdoucí za sebou, nebude délka a distribuce těchto úseků odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému.

Očekávám, že ať budou výsledky jakékoliv, umožní mi demonstrovat důvody, proč lidé tak často podléhají některým chybám v úvaze a některým logickým klamům.

Všem, kdo se přihlásili do experimentu a dodali data děkuji. Nešel jsem do toho s přehnanými představami, už dávno vím, že kritizovat - mnohdy bez dat - je připravený kdekdo, ale pomoci málokdo. O to více si toho cením.

Pane prezidente, pod obojí to nejde.

Můžeme být hrdí. Po prezidentovi, který byl univerzální odborník na všechno - podle jeho posledních výstupů i na to, jak má postupovat policie - máme za prezidenta nefalšovaného komika. A tak se šarmem sobě vlastním na obvinění z ožralosti při oficiální funkci reaguje supervtipným bonmotem na téma "Hitler byl abstinent a prohrál válku, Churchill pil a vyhrál".

No, upřímně řečeno to považuji spíše za blbmot než za bonmot, nicméně je pravda, že to má určitý potenciál ke vtipnosti. A ten potenciál vyplývá z toho, že bylo-li by to použito coby seriózní argument na hájení pití alkoholu, byl by to logický klam. Konkrétně non-sequitur, který je současně logickým klamem a současně nástrojem humoru. Zkusme tedy jen tak pro srandu králíkům se podívat, jak si to argumentačně stojí, je-li to myšleno vážně, a proč se tedy jedná o non-sequitur.

Za prvé se jedná o chybnou úvahu cum hoc ergo propter hoc, kdy událostem souvisejícím v čase a/nebo prostoru (Churchill - ochlasta a Churchill - vítěz války), je přisuzována i příčinná provázanost (Churchill ochlasta a proto vítěz války, popřípadě Churchill vítěz války a proto ochlastismus je dobrá vlastnost). Tento způsob uvažování je lidem vrozen, jedná se o heuristickou zkratku urychlující učení zkušeností a metodou pokus/omyl. Díky tomu, že události, jež jsou skutečně způsobovány jedna druhou se pak nevyhnutelně i vyskytují pospolu, je tato heuristická zkratka dostačující na to, aby byla favorizována evolucí a tak natvrdo zakódovaná v mozku - a to zřejmě už hodně dlouho, neboť toto lze vysledovat i u holubů, s nimiž máme posledního společného evolučního předka až někde v prvohorním karbonu. Proto je to intuitivní způsob uvažování, vlastní každému z nás, a je potřeba trochu mentálního úsilí se jej vyvarovat, protože může vést k zásadním omylům a dokonce i pověrám a bludům.

To ovšem není jediný problém, jedná se i o jiný logický klam, totiž o přebírání třešní. Alkohol je tvrdá droga a z "běžně" užívaných drog patrně zdaleka nejhorší co se týče následků pro uživatele i pro společnost. Nadužívání alkoholu namnoze končí předčasnou - a nehezkou - smrtí. Proto najít člověka, který se mu hojně oddával a navzdory tomu dosáhl nějakého markantního úspěchu vyžaduje značné přebírání. Nicméně samozřejmě je to možné, stejně jako pro téměř jakoukoliv jinou věc. Churchill byl výjimka, nikoliv pravidlo.

Pokud máte pocit, že by se už dalo s rozborem skončit, máte pocit špatně. Argument má totiž ještě třetí rovinu, a tou je reductio ad Hitlerum. V tomto případě jsou dávány do kontrastu dvě vlastnosti, kde ta pro prezidenta nežádoucí je dávána do spojitosti s Hitlerem. Hitler je v moderní společnosti považován za vtělení zla a asociování nějaké vlastnosti s ním má tudíž nevyhnutelně negativní emotivní kontext, byť je racionálně zcela nepodložený. Je to manipulační technika používaná k umlčení protivníků - nikdo nechce být v jednom pytli s Hitlerem - která je značně problematická. Reductio ad Hitlerum je totiž používáno k manipulaci tak často, že znesnadňuje, až znemožňuje, skutečně relevantní srovnání s Hitlerem (popřípadě nacisty) i v případech, kdy je naprosto relevantní.

A právě to je důvod, proč tento výrok považuji za krajně nevkusný blbmot. Extrémní absurdita výroku je nezbytná pro funkčnost non-sequitur vtipu, ale vhodit do ingrediencí Hitlera značí totální absenci fantazie. Je to laciný vtípek, který by hlava státu používat neměla.

Nicméně ať nad tím uvažuji, jak nad tím uvažuji, mám z našeho pana prezidenta divný pocit. Připadá mi, že se to v tomto konkrétním případě snaží mít pod obojí, tzn. snaží se mít současně vtip, a současně alkohol skutečně hájit. Buď si dělá legraci, nebo hájí legitimnost pití alkoholu ve své funkci, musí si vybrat - buď řekl nevkusný vtip, nebo opravdu, opravdu pitomý argument. Obojí nejde.

...až jsem se za břicho popadal...

Tak mi bylo konečně do úsměvu při debatě o alternativních (tzn. neověřených) formách léčby vmeteno něco, po čem už jsem strašně dlouho toužil, aby mi někdo řekl. Od srdce jsem se zasmál ironii zkoncentrované v tom výroku - je to totiž svým způsobem kompliment, ale nebylo to tak míněno:

Klinické studie nemám. Ono je dost pravděpodobné, že ani nejsou- tyto studie většinou dělají lidé tvého typu, lidé s uzavřenou, racionální myslí.

Mám rozhodně racionální mysl, a do značné míry i uzavřenou. Tedy ne tak, že bych nebyl ochoten změnit názor nebo přijmout novou myšlenku. Koneckonců, jak již jsem párkrát zmínil, věříval jsem na horoskopy, účinnost meditace, existenci kosmické energie KI a léčení s jejím použitím/manipulací (Reiki, Tai-či a pod.). Nicméně mám mysl otevřenou jenom pro myšlenky, jež mají nějaké solidní, ověřitelné, dokazatelné pozadí. A čím více nějaká myšlenka odporuje mým znalostem a mým zkušenostem tím těžší je mne přesvědčit. Ono mít mysl úplně otevřenou, ve stylu "věřím všemu, co se mi líbí a co mi kdo řekne" nepovažuji za šťastné. Ale co bych si plácal játra, někdo jiný už to udělal za mne. Užijte si následující video od QualiaSoup.

Picha přechází plát

Řekl jsem si, že než z toho piedestalu, na který jsem si stoupl, spadnu na čumák a rozbiju si ho, tak udělám krůček dolů sám. Můj článek "Kapr není pes" rozhodně nepatří k tomu lepšímu, co jsem napsal. Vlastně v retrospektivě patří k tomu horšímu. No fuj, to jsem psal já? Nevěřím! Dokažte to!!

Uh.

Neztotožňuji se sice plně s kritikou Marka Pichy, který má o argumentaci vlastní blog (který bych měl navštěvovat častěji, pro své vlastní dobro), ale jádro jeho kritiky obsahuje větší než malé množství platných výtek a mé odpovědi byly, mírně řečeno, poněkud chaotické a nekonzistentní, ať už z jakýchkoliv důvodů. No dobře, dobře, mé odpovědi stály z půli za exkrement.

Nejvíce do očí bijící chyba bylo zřejmě přiřazení atributu logického klamu argumentum ad misericordiam appealu na emoce, který nebyl logicky nekonzistentní s postulovanou tezí. Což jsem sám v článku současně popíral a současně uznával, aniž jsem si to uvědomil. Tento appeal může být (podle mne je) přehnaný, neadekvátní, ale to z něj nečiní logický klam argumentum ad misericordiam, ale reductio ad absurdum - a bez širšího kontextu nelze říct, zda správně nebo špatné použité (a tudíž logický klam). Druhou markantní chybou bylo následně v komentářích, když jsem v důsledku nepozorného čtení slovní spojení "pacient s potlačenými kognitivními funkcemi" interpretoval jako "pacient ve vegetativním stavu", což je až příliš extrémní interpretace poměrně vágního vyjádření, jež zahrnuje kohokoliv od člověka s mírnou amnézií přes člověka s alzheimerovou nemocí až po, právě, člověka ve vegetativním stavu.

Pro další opravy doporučuji přečíst článek znovu. Dnes jsem vyhradil trochu času ten článek v rámci možností učesat a opravit s ohledem na ty výtky, jež mne přesvědčily o své validitě, plus pár dalších, které jsem si uvědomil sám. Markovi děkuji za komentáře. Budu si muset zvyknout, že už mě neposuzují jenom okresní hráči ale že jsem se dostal do příležitostného hledáčku profíků. (Co se toho týče, rád bych si přečetl nějaký rozbor svého článku "Private property", protože jsem internetovou osmózou zjistil, že jsou lidé, kteří ho četli, ale nesouhlasí s ním - ovšem nikdy nikde jsem nedostal žádné informace ohledně důvodů toho nesouhlasu.)

Změny jsou - a do budoucna budou (dej špagetové monstrum ať ne příliš často) - prováděny následovně, po vzoru jak jsem to udělal u článku Nekonečno potíží:

• Nadále neplatný text je škrtnut. 
• Eventuální nový text je napsán modře. 

To vše z důvodu, aby bylo dohledatelné, co bylo změněno.

Shoggotologie

Taky jsem se už párkrát setkal s tvrzením, že teologie je věda. Dokonce mi toto bylo prezentováno i s "důkazem", čili linkem kam jinam, než na Karlovu Unvierzitu. Což samozřejmě není nic jiného, než argumentum ad verecundiam a jako takovému jsem se tomu vysmál. Za použití logické argumentace, chobotopitelně.

Ale to, co je na té stránce napsáno, je skutečně perla. Na pohled hezké, ale ve skutečnosti exkrement poraněného a nemocného tvora:

Teologie jako vědecká disciplína platila od dávných dob za královnu mezi vědami. I dnes je společně s filozofií a dalšími humanitními obory jednou z velmi důležitých disciplín, jejiž[sic] znalost umožňuje člověku rozumět sám sobě, společnosti, světu a Bohu.

Občas mi sem zabrousí nejméně tři filozofové, na ty bych teď měl tedy otázku - jak vnímáte, že vaše profese je takto stavěna na roveň s (vlastně malinko pod) teologií? Současně s přihlédnutím k tomu, že filozofie sama rovněž není věda, i když věda z filozofie vzešla a filozofie stále ještě má hodně co říct?

Troufnu si odhadnout, že exaktní vědci napříč všemi obory nejsou zrovna hin z toho, že teologové takto značně nepokorně a neskromně sami sebe v podstatě prohlásili za krále mezi vědci (nepřímo, za použití debatní falše argumentum ad antiquitatem, a skutečně si tentokráte myslím, že tato interpretace je správná - teologové jsou nafoukaná pakáž). Odhaduji to na základě toho, že vědci jsou, více než kterákoliv jiná demografická skupina, dosti agnostičtí/ateističtí. Je-li nějaká královna mezi vědami, je to podle mého názoru fyzika. Ale i o tom by se dalo pohádat, protože všechny vědy jsou navzájem propojené a jakákoliv hierarchie bude víceméně více než méně arbitrární.

Teologie v podstatě vůbec není věda, o nic víc než Shoggotologie. Což je krásně shrnuto v článku, který si troufnu nyní doporučit. A to vehementně, nejméně třikrát.

Kapr není pes

Fasciklující. Predvánoční dnešek nám naservíroval super událost, komentovanou ještě suprovějším článečkem na novinkách. Suprový je článeček samozřejmě právě proto, protože obsahuje/popisuje/dokumentuje, chybnou argumentaci, která mne svou nesmyslností probrala z letargie.

Protestní happeningy osobně tedy rovněž nemám rád. Jedná se veskrze o ad absurdum konstrukty, což by samo o sobě nevadilo, ovšem vadí to tehdy, jedná-li se o konstrukty interně nekonzistentní a logicky neplatné. A mezi takové patří, alespoň podle informací v tomto článku, i tento.

„Cílem této akce je ukázat, jak neskutečně absurdní je slavit tzv. svátky míru a lásky těmito pouličními jatkami. Lidé jsou zděšení, že bychom porcovali psy na maso, ale v mnoha zemích se toto skutečně děje, tamním obyvatelům to přijde úplně stejně normální jako našim zabíjet kapry. Přitom kapr cítí bolest ve stejné míře jako psi,“ tvrdí Voršilka.

V poslední větě prohlášení pana Voršilky je skryt logický klam už párkrát zmiňovaný, a to mlžení významů. Tedy v případě, že uváděný kvantifikátor "ve stejné míře" je míněn tak, že vnímání bolesti kapry je stejné jako vnímání bolesti psy, a to jak na úrovni fyziologické, tak na úrovni psychické/psychosomatické. Pokud je to míněno jinak, nelze to z tohoto článku usoudit, vycházím proto z této interpretace.  I když je pravdou, že kapr má, stejně jako pes, fyziologické předpoklady pro vnímání bolesti, tímto podobnost končí.

Není nutné vůbec citovat vědeckou literaturu, snad každý má ve svém okolí nějakého toho bolestýna a každý alespoň z doslechu zná někoho, kdo se hned tak nějaké bolesti nelekne. Téměř každý (s výjimkou lidí s CIP) si může vyzkoušet, že rána pěstí do kolene bolí méně než cvrnknutí palcem do oka. Cítění bolesti tedy evidentně není jednotné nejen napříč populací jedinců téhož druhu, ale dokonce ani napříč tělem jedince z toho prostého důvodu, že koncentrace a citlivost smyslů a nervových zakončení má určitou variaci. Není tedy důvod předpokládat ani čistě fyziologicky, že průměrný kapr je schopen cítit bolest stejným způsobem a stejnou měrou jako průměrný pes, neboť oba živočichy dělí značně dlouhá evoluční historie, během níž byli vystaveni zcela odlišným selekčním tlakům. I bez hledání v odborné literatuře si troufnu říci, že bude mezi kapry a psy značný rozdíl v počtu nervových zakončení schopných cítit bolest i v jejich rozložení (absolutním i relativním) v těle.

Bolest ovšem není čistě fyzická záležitost, má i psychickou složku, a pro kombinaci této psychické složky s fyziologickými podněty je mnohem vhodnější použít výraz "utrpení", jejž má pan Voršilka zřejmě na mysli. Poté je však mnohem dubióznější předpokládat, že jsou kapr a pes zcela ekvivalentní a v tomto ohledu zaměnitelní.

Mozek kapra  (viz obrázek vpravo, převzatý z článku, který se ani nepokouším pochopit) je menší než váš malíček. Váží jen pár gramů, a z toho odhadem polovina jsou čichový a optický lalok, jejichž jedinou úlohou je zpracování signálů z těchto dvou smyslů. Cerebrum, tedy ta část mozku, která zodpovídá za kognitivní funkce, jde popsat jen jedním adekvátním čekým termínem - pidi vidi nevidi. Toto všechno platí ať o kapřím mozku uvažujeme v jednotkách objemových, v poměru velikost mozku/velikost těla či v počtu synapsí v jednotlivých sekcích - vždy vám vyjde, že mnohem větší význam mají části zabývající se čistě fyziologickými a automatickými procesy a kognitivní složka je v podstatě zanedbatelná (i když ne nulová).

U psa to už je jiné kafe (obrázek je převzat z Wikipedie). Zde už je cerebrum obrovské, pouhým odhadem více než 80% mozku. A toto opět zůstane, ať to posuzujeme jakkoliv - pes má mnohem více mozkových buněk v cerebru, než v jiných částech mozku, mnohem více funkčních synapsí, jeho cerebrum je větší v poměru k tělu atd. atp. I pouhým pohledem lze tedy usoudit, že kognitivní funkce - a tudíž i schopnost trpět - budou u psa řádově úplně jinde, než u kapra. Respektive že budou řádově mnohem sofistikovanější, bohatší, silnější, plastičtější (ontogenicky i evolučně) a budou podléhat výrazně větší variaci (rovněž ontogenicky i evolučně).

A to je jádro logického klamu mlžení významů, kdy je jedno slovo prezentováno coby prezentující dva fenomény/koncepty/předměty. Použití tohoto jednoho slova pak je použito coby implikace zaměnitelnosti či rovnosti těchto fenoménů, což ovšem při podrobnější faktografické analýze není pravdou.

Považuji toto za velmi důležité při diskuzi o morálnosti nějakého jednání ve vztahu k bolesti. Protože schopnost cítit bolest na fyziologické úrovni nevypovídá nic o tom, zda si příslušný tvor bolest uvědomuje a zda tudíž je schopen trpět. Příkladem budiž žížala, která je schopna bolest cítit a bodnete-li do ní jehlou, uhne. Jenže, jak dokazují studie s fMRI, člověk je schopen bolest nejen přímo cítit, ale i předvídat a očekávat - a v důsledku tohoto předvídání a očekávání i trpět i bez toho, aby bolest byla vyvolána přímým fyzickým poškozením těla. Prot nelze automaticky v případě bolesti činit morální soudy napříč živočišnou říší na základě pouhé přítomnosti receptorů bolesti a reflexivní/instinktniví reakce na ni, lze zde předpokládat - a domnívám se, že i demonstrovat - existenci kontinua od tvorů jednodušších až po sofistikovanější. Jako ostatně u řady jiných fenoménů.

Já nepochybuji, že pan Voršilka vše řekl s dobrou vírou, že to, co říká, je správné. On to tak totiž cítí, protože dodatkem k logickému klamu mlžení významů se stal obětí - a zároveň je propagátorem - dalšího logického klamu, a to je argumentum ad misericordiam. Celý ten happening je toho důkazem - jedná se o jednoduchý appeal na city, jehož jediným účelem je vyvolat identifikaci se s kaprem na základě emoční projekce. Se psy se značně identifikujeme, v naší kultuře jsou chováni jako mazlíčci a proto jim - někdy správně, někdy přehnaně, někdy úplně nesmyslně - přisuzujeme své vlastnosti a cítíme s nimi hodně empatie. A cílem happeningu je přenést tuto empatii i na kapry.

Při morálních argumentech je určitý appeal na emoce nezbytný, bez schopnosti empatie není možné vynášet morální soudy. Nicméně appeal na city v podobně do absurdna vyhnaných formách Argumentum ad misericordiam je velmi častým nástrojem propagandy, jak a to nejen pozitivní, tak  ale i negativní. Je to velmi účinný nástroj manipulace, který u mne má ovšem za následek jediné - naseru se. A to i v případě, že se argumentující snaží propagovat stanovisko, s nímž v principu souhlasím. Jak ostatně říká hned další odstavec článku. Což je tento případ, s následným odstavcem článku namnoze nemám problém.

Každý, kdo se podívá do kádí, musí podle něj uznat, že kapři trpí, bývají poranění, pomlácení, hází se s nimi jako s uhlím, když se přehazují z nádoby do nádoby, jsou vystresovaní manipulací, hladoví a vyčerpaní, protože od výlovu nežrali. V neposlední řadě Voršilkovi vadí neodborné zabíjení.

Ano, to všechno je pravda. Tedy částečně. Kapr je studenokrevný tvor, který na zimu prakticky hibernuje, takže s tím hladověním to nebude až tak strašné. Ale pomlácení, poranění, stres? Nepochybně. Nepochybně by bylo možné, a morálně i vhodné, toto redukovat na možné minimum - tzn. kapry ihned po výlovu zabít, vykuchat, zamrazit. Pořád ještě by bylo možné je prodávat poměrně levně, beztak většinu ceny tvoří "sváteční" přirážka.

Bohužel po uvedení - lajdáckém - platného argumentu argumentace proti zabíjení kaprů končí a slovo dostává druhá strana. A ta si nevede o moc lépe. Vlastně si vede o dost hůře.

Jindřich Vintr z pražského rybářského svazu Právu potvrdil, že to, co se kaprům děje před Vánocemi, jim opravdu nesvědčí. Vzhledem k tomu, že kapři jsou v kurzu jednou za rok, lze to z jeho pohledu akceptovat. „Ani drůbeži v klecích, kravám ve výběhu, zvěři v zoo to nesvědčí. Ale to bychom se museli stát vegetariány, případně vegany, abychom mohli s čistým svědomím říct, že přírodě neškodíme,“ uvedl.

Zde je tedy hned z počátku zcela arbitrární relativizace problému - utrpení zvířat lze akceptovat, protože panu Vintrovi to tak prostě připadá oukidouky. Ehm, proti tomu může argumentovat eto/ekovegan tím, že jemu to oukidouky nepřipadá a můžou hrát slovní pink-ponk do soudného dne. Arbitrární soudy nikdy žádnou debatu nikam neposunou, jsou to argumentačně mrtvé body. No a dále pan Vintr pokračuje zmíněním úplného nesmyslu, kterým samozřejmě nahrává na smeč ignorantským eto/ekoveganům . Tvrdit, že veganství/vegetariánství je životní styl, jež přírodě neškodí, je nesmysl. Pan Vintr touto jednou větou servíruje svým oponentům falešné dilema (jak již jsem zmínil dříve, i produkce veganské/vegetariánské stravy vede k zabíjení a utrpení zvířat, opět zde existuje přechod a černobílé myšlení je vadné), které oni s radostí použijí - a používají - proti argumentům, jež on (ne)uvádí pro svůj souhlas se zabíjením kaprů.

„Kapra nejím, právě proto, že nechci podporovat jejich zabíjení,“ reagovala přihlížející slečna. Na dotaz, na čem si tedy pochutná při štědrovečerní večeři, odpověděla, že si dá řízek. Ale že by mohlo trpět i prase, ovšem odmítla připustit. „To je něco jiného,“ uzavřela rázně debatu.

Ona anonymní slečna má pravdu - je morálně správné nejíst vánoční kapry, aby se omezilo jejich v podstatě zbytečné "tradiční" utrpení. Je nesmyslné něčemu takovému odporovat tím, že to nevyřeší současně problém utrpení prasat. Co kdyby slečna byla vegetariánka, ptal by se jí redaktor, jak se srovná s utrpením myší pod koly traktorů? V obou případech se jedná by se mohlo jednat na straně pana redaktora o klamání nirvánou, což ovšem je málokdo schopný bez tréninku rozklíčovat. Kapři trpí jednou do roka, a v podstatě jen kvůli tradici. Toto utrpení lze omezit bez toho, že by byl kdokoliv zdravotně, ekonomicky či jakkoliv jinak ohrožen či omezen (argumenty tradicí pochopitelně odmítám, neb jsou všechny logické klamy samy o sobě). Je-li tedy debatováno o kaprech, svádět debatu k prasatům je trochu nefér, a nevyhnutelně to povede k nějaké zkratkovité ad hoc reakci (viz dále). Těžko vynést definitivní soud bez přesného přepisu co a jak bylo řečeno.

Ovšem ani kdybychom všichni naráz přestali jíst kapry, kapry to nezbaví utrpení - stejně by byli loveni predátory, umírali by na nemoci, na hlad, udušením v zimě atp. To je prostě realita života. Výlov a humánní rychlé zabití z tohoto hlediska nepředstavují o nic větší morální dilema, než ponechání rybníku "přírodě samé" a dalo by se dokonce přesvědčivě argumentovat pro to, že se jedná o volbu morálnější. Je-li utrpení nějakých tvorů způsobené lidmi menší nebo rovné tomu, jež by se vyskytovalo bez lidí, není prostě moc co řešit.

Současně je však odpověď oné anonymní slečny chybná. Utrpení prasat ve velkochovech a na jatkách je sice "něco jiného", ale asi jinak, než zamýšlela. Je kvantitativně i kvalitativně nepochybně horší než utrpení kaprů, protože prase má opět značně pokročilé kognitivní schopnosti a v důsledku těchto kognitivních schopností je proto prase nepochybně schopné více trpět například při transportu a následně na jatkách, než kapr. Je proto morálně na místě se nad jejich utrpením  zamýšlet, zohledňovat je a v rámci společenských i individuálních možností jej minimalizovat.

Nicméně stejně tak, jako skutečnost, že řešení jednoho problému nemusí automaticky znamenat, že musí být vyřešen problém jiný, ani nemusíme pro řešení tak globálního a komplikovaného problému, jako je utrpení živých tvorů, všichni táhnout stejným směrem a za stejné lano. Když někdo přispěje svou troškou do mlýna tím, že si nekoupí vánočního kapra, je to rovněž uvědomělostní krůček do onoho morálního kopce, před nímž coby společnost i coby jednotlivci stojíme a ještě dlouho stát budeme. Nemusíme být všichni vegani ani se vzdát vánoční tradice naráz - stačí, když se nad tím zamyslíme a toto zamyšlení správně dále komunikujeme. Cesta do kopce je koneckonců namáhavá a chce čas -  je hloupé, dětinské a konraproduktivní snažit se na něj vyskočit nebo bědovat nad tím, že do něj nejdeme všichhni stejně rychle. Nejsme, koneckonců, všichni stejní a nemáme stejné možnosti, ale to už moc filozofuji.

Sebevražda rozumu

Takže tři lidé spáchali společně sebevraždu, přičemž se na tom předtím domluvili na internetu. Je těžké takovým případům zabránit, takže je nesmyslné vinit společnost a vůbec kohokoliv. Když se někdo rozhodne spáchat nedemonstrativní sebevraždu, většinou se mu to povede.

Nicméně já nechci psát o této tragédii, víceméně k tomu není co říct. Rád bych se ale vyjádřil k vedoucím komentářům - a to oběma.

Je smutné, že jeden dostal tolik plusů a druhý tolik mínusů. Oba by měly dostat jenom mínusy, protože oba jsou stejně pitomé. Vlastně jsou oba stejné, protože oba vycházejí ze stejné argumentační chyby.

V argumentaci a logice se tomuto logickému klamu říká "ad hoc argumentace". Tento logický klam jsem už několikrát zmínil, ale ještě nemá svůj vlastní článek. Jedná se o spěšné a účelové napasovávání interpretace náhodných faktů tak, aby odpovídala předem zastávanému názoru, přičemž logika jde stranou. Je to hodně často logickým klamem samoaplikovaným - tzn. lidé se tímto způsobem nesnaží až tak často vyhrát debaty či přesvědčit ostatní, ale používají jej k posilování a udržování vlastních názorů, předsudků a podujatostí.

V psychologii je pro toto chování, vůči němuž jsme náchylní více nebo méně úplně všichni (do určité míry je to zřejmě důsledkem heuristických zkratek, jež lidský mozek používá), odborný název "racionalizace". Je poměrně snadné a zároveň nebezpečné tomu podlehnout, protože zejména inteligentní lidé pak mohou být extrémně dobří v hledání výmluv pro všechno možné a dokáží pak tvrdohlavě přímo aktivně přehlížet i do očí bijící fakta jako expert. Tímto způsobem se rodí a udržují při životě nejrůznější konspirační teorie a i právě už vícekráte cupované alternativní medicíny a podobné ptákoviny. Takto vznikají sebevědomí laici.

To, že článek samotný o důvodech sebevraždy oněch tří nešťastníků nic neříká, je silným indikátorem toho, že se v obou případech jedná právě o ad hoc racionalizace komentátorů. Mají prostě nějaký názor a (vhodná) fakta jsou interpretována tak, aby tomuto názoru zdánlivě dodávala váhu. Je ovšem vhodné před vypuštěním nějakého komentáře na internet použít google a podívat se, co na to širší realita. A ta říká, že sebevraždy u nás prakticky konstantně klesají od roku 1970, s trendem prakticky nepřerušeným změnou režimu v roce 1989. Bohužel nemohu najít číselná data pro graf, takže nemohu říct zda nárůst za posledních pár let je statisticky významný nebo zda se jedná o pouhou normální fluktuaci dat vzhledem k nastavenému trendu (který bude zřejmě limitně se blížící nule). Odhadem podle grafu bych si tipl, že to druhé je pravdou. Každopádně ne, globálně viděno komunisté nepřiváděli lidi nijak abnormálně k sebevraždám, a ani současný režim tak nečiní. Nepochybně jsou a byli a za jakéhokoliv režimu budou jedinci tím kterým režimem k sebevraždě dohnáni, ale obecně viděno dnes žijeme z tohoto hlediska v bezprecedentně skvělé době, kdy lidé sebevraždy až tak moc nepáchají.

Ne že by případná korelace dodávala váhu argumentu, korelace sama o sobě nic moc neříká. Ale vypustit nějaký rádoby argument, který není podložen ani korelací dat s postulovaným závěrem, není ničí dobrou vizitkou.

Není všechno EU blbost, co se lidem nelíbí.

Jsem zastánce Evropské Unie, i když nesouhlasím s některými současnými kroky a stavy, a některá nařízení, jež chodí z Bruselu, jsou skutečně na hlavu postavená a odtržená od reality. Jenže je třeba si uvědomit, že řada nařízení a norem má skutečně smysl - a jak ukázala nedávná aférka s vyhodnocováním petic prezidentských kandidátů, jejich znalost může ušetřit plno potíží a práce s vynalézáním kola. Nesmyslná a absurdní nařízení jsou jenom špičkou ledovce, bohužel špičkou nejvíce diskutovanou médii.

Co mi ale leze na nervy je, když je nějaké smysluplné nařízení prezentované jako nesmyslné jenom proto, protože se většině lidí nelíbí a většina lidí jej nechápe (někdy proto, protože nebylo správně komunikováno médii). Mám nyní konkrétně na mysli toto.

... směrnice o velikosti slepičích klecí, kvůli níž letos výrazně zdražila vejce.

Smyslem tohoto nařízení totiž nikdy nebylo regulovat cenu vajec, a zvýšení její ceny u nás je jenom vedlejším účinkem. A účinkem, který při nejlepší vůli nelze považovat za nějak zásadně špatný, ať se to někomu líbí nebo ne. Česká republika má hodně obézních lidí, a lidí s kardiovaskulárními problémy, přičemž tyto problémy jsou prokazatelně u podstatného procenta lidí napojeny na nadměrnou konzumaci živočišných produktů, kterými se většina lidí láduje těžce více, než je zdrávo. Několikanásobně více.

Nejsem vegetarián ani vegan, a vím proč, ale jsem obeznámen s argumentací na obou stranách této pomyslné barikády. A na obou stranách jsou argumenty dobré a argumenty špatné. Nesouhlasím s etickými argumenty proti zabíjení zvířat, protože většina (vlastně všechny, s nimiž jsem se setkal) z nich je postavená na jejich těžké antropmorfizaci. A navíc není možné nezabíjet zvířata, a to ani při produkci veganské stravy. Jedna taková moje veganská známá se emočně sesypala, když jsem jí poukázal fakt, že i když třešně nejprve rozřízne a sní jen ty nečervavé, tak ty červy stejně namnoze zabije, protože následně vyschnou, jsou rozmačkáni a/nebo nemají možnost se zakuklit. Proto považuji za důležité, aby i dobrá životní rozhodnutí byla činěna na základě dobrých informací a platných argumentů a mezi takové v tomto případě nepatří argumenty stojící na falešném dilematu "zabíjet či nezabíjet".

Nicméně i když je antropomorfizací přisuzovat většině zvířat schopnost chápat smrt a mít koncept života, není antropomorfizací přisuzovat jim schopnost strádat v důsledku stresu vyvolaného neschopností naplnit jejich bazální biologické potřeby. A mezi biologické potřeby nepatří jenom žrádlo, ale i například pohyb, kontakt s ostatními zvířaty, určitá rozmanitost stimulů v prostředí atp. Toto jsou ověřitelná fakta, do určité míry měřitelná a reprodukovatelná.

Nemůžeme změnit svou biologickou podstatu a stát se býložravci. Člověk jako biologický druh je tvor omnivorní, a i když je zde značná variace biologického optima poměru živočišná/rostlinná strava pro jedince, tento fakt nelze ignorovat u nikoho. Co ale ovlivnit můžeme, jako jedinci i jako společnost, je, jak tuto svou biologickou potřebu naplníme. Jsme jeden z mála živých tvorů na této planetě, který má schopnost sebeuvědomění, sebereflexe a empatie. Jsme možná jediný živý tvor na této planetě schopný morálních úvah a soudů. Jako takoví máme morální povinnost snažit se, v rámci možností, minimalizovat utrpení. To jest i utrpení zvířat.

Výše uvedené nařízení evropské unie mělo, pokud se dobře pamatuji, za úkol zvýšit úroveň etického zacházení se zvířaty ve velkochovech snížením jejich utrpení v klecích tím, že v nich budou mít trochu více místa pro pohyb a místo, kde si mohou hrabat (což, jak ví každý venkovan, mají slepice natvrdo neprogramováno v mozku, a zkusí tudíž hrabat i na betonu). Zda tuto funkci plní nebo ne, a jak dobře, nevím, protože to až tak moc nesleduji. Ale argumentovat proti němu tím, že zvýšilo cenu vajec, znamená argumentovat proti něčemu jinému, než byl jeho účel, a jedná se tudíž o uzenáče.

Óoooommmmmm... Óoooommmmmm...

U dnešních novinek je k vidění obzvláště vypečená argumentační perlička, která svou křupavostí prezentuje v pravdě standard, k němuž každá správná pitomost vzhlíží. Tedy nejedná se o debatní faleš nějak extra vzácnou, naopak, lze jí zaslechnout docela často, a je dokonce i v jádru jednoho přísloví, v důsledku čehož mne příslušné přísloví neskutečně lezlo na nervy už někdy od chvíle, kdy jsem byl schopen udržet moč.

Článek sám o sobě "Rapidně přibylo zhoubných nádorů hlavy a krku, jaká jsou největší rizika" neskýtá žádný závratný poznatek. Prozradím pointu - největším rizikem je kouření, které zvyšuje pravděpodobnost výskytu přibližně desetkrát, a nezanedbatelně se zřejmě projevuje i pasivní kouření. Nic nového, mohl bych napsat další z článků argumentujících pro zákaz kouření na veřejnosti a v restauracích, ale to už bych se opakoval přímo redundantně, pro mnou prezentované argumenty článek skýtá jenom další podpůrná data a já jsem tak ještě více přesvědčen, že právo smrdět sice nelze nikomu upírat, ale ať si smrdí doma.

To samo o sobě by mne tedy nedonutilo vůbec sednout a začít něco smolit. Co to dokázalo byl dnešní favorizovaný komentář, evidentně značně oblíbený mezi čtenáři tohoto článku.

Tomuhle jsem se musel zasmát, protože kdybych se nezasmál, musel bych brečet. Tento nesmyslný argument slýchám či vídám v tolika podobách, že by pro jeho různé variace šlo sepsat snad encyklopedii. Tedy čtenáři tohoto blogu by si, předpokládám, správně tipli, že se jedná například o evidentně o ignoratio elenchi, konkrétně uzenáče. Ale uzenáč je debatní faleš, a jako uzenáč je možné použít logicky platný výrok, což ovšem není tento případ. Tento výrok je současně logicky chybný v tom, co naznačuje, a proto odložme analýzu uzenáčoidní charakteristiky stranou a podívejme se na jiné aspekty.

Zde jsou další příklady tohoto vadného argumentu, s nimiž jsem se setkal (a bohužel stále setkávám) naživo i nainternetovo. Plus ono přísloví:

• Na co přezouvat na zimní pneumatiky? Když najedeš na neposypanou ledovku, tak stejně dostaneš smyk a neubrzdíš to.
• Proč při výběru auta koukáš na výsledky crash testů? Když to do tebe bočně napálí blázen v SUV (a další katastrofické scénáře, jako vlak na přejezdu, náklaďák, smyk na dálnici atp.), tak jsi stejně mrtvej.
• ...Ve státní kase lítají "bokem " mnohem větší prachy. Nenechte si bláhově namluvit, že by ty peníze šly na důchody nebo invalidy.  nicméně je to dobré téma pro především (nejen) levicové populisty. jednodušší lidé jim to žerou i s navijákem.
• [parafráze sarkastického výroku Richarda Dawkinse, jehož knihy čtu rád, ale to neznamená, že žeru nekriticky každý jeho výrok] Nestěžujte si muslimky, že máte drasticky omezená lidská práva, když chudáci ženy na západě jsou občas vystaveny jenom mírnému sexismu.
• Že ti ta polévka nechutná a je ti z ní špatně? Jen ji sněz, co by za ní děti v Africe daly. (Tenhle výrok a s ním spojený psychický nátlak mi způsobil psychosomatické potíže, kterých jsem se dodnes nezbavil. Polévky jsem nemohl kvůli psychickému bloku jíst až do patnácti let).
• Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře.

Co mají všechny tyto výroky společné? To, že naznačují, že problém X není hoden pozornosti, protože existuje někde problém horší. To je specifický druh uzenáče, argument, který se anglicky jmenuje "not as bad as", a pro nějž by českým jménem nejspíše bylo opravdu ono podělané přísloví. Je to argumentum ad absurdum podobné (ale nikoliv totožné s) šikmé ploše v tom, že svádí pozornost směrem k extrémnějšímu případu diskutované problematiky.

Záměrně jsem vložil i historku z dětství, abych ilustroval, jak dalece hloupý až i nebezpečný tento druh argumentu je. Může totiž být - a často je - používán jako post hoc/ad hoc racionalizace něčeho, o čem argumentující moc dobře ví, že to není v pořádku například z morálního či bezpečnostního hlediska. Zloděj (či jeho samozvaný advokát) tímto logickým klamem hájí právo krást, protože někdo jiný krade (či kradl) víc. Smraďoch hájí svoje právo smrdět, protože něco jiného jinde smrdí víc. Učitelka hájí svoje právo nutit dítě sníst zkaženou polévku, protože děti v Africe nemají ani tu

Samozřejmě díky tomu, že je to uzenáč, je na tento argument jediná správná a současně vyčerpávající odpověď: "No a?" Pokoušet se polemizovat s jeho obsahem je totiž přesně to, co jeho uživatel chce, protože to vede ke svedení diskuze od meritu věci směrem do ztracena. A proto jsem například z důvodů prevence při psaní pravidel pro komentující napsal pravidlo 2.1., které současně nedoporučuje použití pokročilejší verze tohoto argumentu.

Ano, tímto to stále ještě nekončí. Tento vadný argument má totiž "silnější" mutaci, která se v zárodku skrývá v komentáři pana Klučky. Tedy byl bych velmi překvapen, kdyby to tak pan Klučka nemyslel, ale je třeba uznat, že ačkoliv v tomto smyslu velmi významně mlčí, v rámci fair play je třeba říct, že to explicitně neříká. Proto jsem přidal pro ilustraci další dva příklady z hlavy, tentokráte konkrétně ony první dva. Zde je argument rozšířen v tom smyslu, že nejenže problém X není hoden debaty, protože existuje horší problém Y. Zde je přímo i naznačováno, že řešení/prevence problému X není hodno realizace, protože nebude současně vyřešen/omezen problém Y. To je určitá podmnožina tohoto druhu logických klamů, která má krásné poetické jméno - klamání nirvánou nebo klamání dokonalostí.

A až do dosažení nirvány by se dalo o tomhle tématu psát, protože jak vidno, logické klamy přecházejí jeden v druhý jako, inu, barvy duhy. Až na to, že logické klamy jsou všechny hnědé.

Óoooommmmm...

GIGO princip.

GIGO princip je váš nepřítel. Možná to nevíte. Možná ho neznáte. Ale určitě už jste se s ním setkali.

Pokud používáte jenom deskriptivní statistiku, jste ještě v relativním bezpečí, ale jakmile zkusíte použít statistiku aplikovanou, a to ať už analytickou či prediktivní, musíte si na GIGO dát setsakra pozor. Možná si myslíte, že vás se to netýká, protože statistiku nepoužíváte. Omyl. Každý používá statistiku, někteří si toho jenom nejsou vědomi. A ať jste právník či inženýr, účetní či učitel, GIGO vám jednou může podrazit nohy, aniž o tom víte.

Ani bloggeři nejsou vůči GIGO imunní. Právě GIGO je důvod, proč naprostá většina mých výroků obsahuje kvalifikátory a kvantifikátory, a to i když jsem si jist až za hranice všedních dnů, že má data jsou solidní, má matematika korektní a mé závěry správné. Bojím se GIGO. Setkal jsem se s  ním tváří v tvář mnohokrát a není to hezký pohled. GIGO dokáže i inteligentním lidem zatemnit smysly natolik, že melou z cesty se zápalem mudžahedína. Bojím se GIGO. Bojím, bojím.

Při jakémkoliv statistickém zpracování dat je totiž třeba nezapomenout, že nejde jen o čísla. Jde i o to, jak jsou ta čísla získána, kde jsou získána, a jak jsou interpretována.

Způsob sběru dat je důležitý a hraje esenciální roli při následném zpracování výsledků a nevyhnutelně i jejich interpretaci. Proto jakékoliv agentury dávají velký pozor (popřípadě měly by dávat pozor) na to, aby pro své dotazníky získaly tzv. reprezentativní vzorek. To jest takovou skladbu respondentů s ohledem na vzdělání, věk, pohlaví atd. která co nejlépe odpovídá celkovému skutečnému složení populace. Získat úplně reprezentativní výsledky je samozřejmě nemožné bez toho, aby příslušný dotazník vyplnili všichni, a tady vstupuje do debaty tzv. interval věrohodnosti, p-hodnota a různé podobné srandičky, s jejichž pomocí lze spočítat, jaká je pravděpodobnost, že výsledky se blíží realitě. Správně a profesionálně udělaná statistická studie obsahuje vždy nějakou takovouto plusminus informaci.

Například u internetového dotazníku je zásadní chybou předpokládat, že jeho výsledky jsou reprezentativní pro celou Českou republiku. Je zásadní chybou dokonce i předpokládat, že jeho výsledky jsou reprezentativní pro čtenáře dané stránky, a to zejména je-li možné předpokládat například  nárazový přísun čtenářů přes Google díky psaní o často vyhledávaném tématu atp. PZ Myers na tuto vlastnost internetových dotazníků už několik let poukazuje tím, že své desetitisíce čtenářů občas pošle na "pharyngulaci" nějakého pošahaného dotazníku např. na stránkách příznivců homeopatie nebo Fox News, čili na zkreslení výsledků tohoto dotazníku (většinou směrem realita, protože problém těchto dotazníků často spočívá v tom, že jejich účel není skutečný sběr dat, ale pouhé poplácávání se po ramenou mezi čtenáři příslušné pošahané stránky v tom smyslu, že jim dodá iluzi toho, že jejich pošahané názory jsou standard).

Pokud tváří v tvář výsledkům internetového dotazníku, zejména pokud nekoriguje pro možnou podujatost a trolly, vycházíte z neověřené premisy, že jeho výsledky jsou reprezentativní a přesné, cokoliv, co s těmi výsledky dále uděláte, je nevyhnutelně GIGO. Je úplně jedno, jak přesně budete počítat, je-li vaše základní premisa chybná GIGO vás dostane a není jiné cesty ven, než celou statistiku zahodit.

Že jsem ještě neřekl, co to vlastně GIGO je? Pravda.

"Garbage In - Garbage Out"