sobota 24. prosince 2011

Nejšpinavější hornictví.

Nikdy mne nepřestane fascinovat, jak snadno jde některé lidi zmanipulovat. Příkladem budiž i tento článek, který od svých čtenářů dostal přes dva tisíce doporučení na facebooku. V článku použitá technika manipulace patří do rodiny logických klamů, konkrétně klamů dicto simpliciter a ad hoc, čili zobecňování výjimek a účelové dodatečné upravování argumentace a evidence.

Zde je nejprve původní video a záměrně neříkám kde je diskutovaný výrok (proč, to bude jasné v průběhu článku více než dost):



V angličtině se tento logický klam jmenuje "quote mine", nejlepší český překlad, jehož jsem schopen, by tedy byl "vydolovaná citace". Jméno logického klamu opět naznačuje, oč se jedná - jde o vytržení výroku z nějakého širšího kontextu. Někdy je tento výrok ještě dodatečně poupraven, popřípadě diletantsky přeložen, čímž je jeho význam lehce pozměněn nebo otevírá dveře pro další logický klam, totiž volné zaměňování významů. Následující interpretace tohoto výroku pak namnoze vehementně ignoruje páté přikázání desatera interpretace a tím se už zcela diskvalifikuje a odcestuje tak z oblasti logiky do nezmapovaných zemí fikce.

Konkrétně v tomto případě Bill Gates nikde neříká, že vakcíny sterilizují lidi, ani že vakcíny mají sloužit ke snížení počtu obyvatel. To je čistá fikce. V kontextu celého projevu jasně říká, že ať uděláme co uděláme, počet lidí bude v příštích letech růst, ale že by bylo možné snížit rychlost růstu populace, širším zavedením vakcinace, zdravotní péče a reprodukční osvěty. Článek na prvnizpravy.cz (a i jiné konspirační bláboly tohoto se chytající všude na internetu) však tento kontext ignorují a místo něj si vyrábí jiný kontext, zcela fiktivní a imaginární, ovšem lépe pasující do jejich paranoidních fantazií.

Ano, vakcinace, lepší zdravotní péče a reprodukční osvěta skutečně mohou vést - a evidentně vedou, jak je vidět na vyspělých zemích - ke snížení růstu populace. Vakcinace a lepší zdravotní péče způsobují, že neumírá tolik dětí na banální nemoci a tolik matek na komplikace při porodu - samy osobě by tedy de facto vedly ke zvyšování populace. Ale reprodukční osvěta, která ke kvalitnímu zdravotnictví dnes nevyhnutelně patří (a nejen díky AIDS) pak umožňuje lidem - zejména ženám - lépe plánovat svůj život díky tomu, že mohou ovlivnit, kolik dětí budou mít a kdy je budou mít. A většina žen, když se budou moci aktivně rozhodnout mezi tím mít jedno až tři zdravé děti, nebo mít pět až patnáct dětí, z nichž jen jedno až tři se dožijí dospělosti, si vybere možnost první. A to je ten klíčový faktor, který může vést ke snížení růstu lidské populace - ne vakcinace, ale kvalitní zdravotnictví a zdravotní osvěta, čehož je vakcinace jenom součástí.

Dolování citací je asi mnohem více než logickým klamem manipulační technikou. Je hojně využíváno k posilování a vytváření předsudků a podujatostí vytvářením iluze, že i když nějaká kompetentní autorita oponuje vašemu stanovisku, činí tak ze zištných pohnutek a ve skutečnosti zastává stanovisko jiné, třebas i úplně opačné. Proto se stránky o různých konspiračních teoriích tímto logickým klamem přímo hemží. A mistry v dolování citací jsou například i američtí  kreacionisté, kteří vytrhávají izolované věty z knih o evoluční biologii v zoufalé snaze dokázat svým kongregacím, že ti zlí evolucionisté ve skutečnosti "ví, že evoluce je nesmysl".

Obrana proti tomuto druhu manipulace je jednoduchá, ale trochu časově náročná. Když vám někdo prezentuje video obsahující pár vět vytržených z kontextu a současně vám předem říká, na co se máte soustředit, nedívejte se na něj. Zkuste místo toho najít video původní, v celé jeho délce, podívejte se na něj a věnujte pozornost tomu, kde klade důraz řečník a jaký je kontext. Když vám někdo říká, že ten či onen napsal to a ono, zeptejte se ho na kontext, na to, co napsal předtím a potom, popřípadě kde je celý text, ať si ho můžete přečíst. Nedodá-li celý text, ignorujte ho. Dost pravděpodobně ho totiž sám nečetl a jenom opakuje citaci, kterou mu vydoloval někdo jiný.

úterý 6. prosince 2011

Private property?

Tak jsem dnes byl okolnostmi nucen strávit hodinu a půl v restauraci čekáním na Godota. Bylo to poměrně brzy dopoledne, otevřeno mělo široko daleko jedno jediné zařízení a u snídaně a šálku čaje, které jsem si objednal, jsem měl hafo příležitostí pozorovat chování ostatních lidí a načichnout smradem z cigaret. A proto bych se dnes, ještě zčerstva a řádně nakrknut, rád vyjádřil k argumentu, který se v různých svých podobách v souvislosti s diskutovaným zákazem kouření v pohostinských zařízení objevuje v internetových debatách na toto téma s železnou pravidelností. Zde je jedna verze, shrnující jádro argumentu velmi hezky
... Neměly by [restaurace a hospody] snad mít možnost si vybrat jako v jiném soukromém objektu, jestli tam chtějí kokuř [sic] nebo ne? Stejně se může rozhodnout i zákazník. Když se mu nelíbí kouř, tak prostě zajde do nekuřácké ne?...

...Já si pořád říkám, že je to jako kdyby ti zakázali kouřit doma...
Dlužno říct, že když jsem byl před deseti lety v Utahu, kde obdobná forma tohoto zákazu už tenkrát platila, tak jsem zastával názor velmi podobný, ačkoliv jsem byl vždy nekuřák. Ale když se před nedávnem toto začalo probírat i u nás, přežvýkal jsem tento argument znovu a dospěl jsem k jinému závěru, než mé mladší já. A jsem přesvědčen, že můj nový závěr je, když už ne správný, tak alespoň méně špatný, než ten původní.

Především je třeba si uvědomit, že výše uvedený argument obsahuje logický klam. V tomto konkrétním případě je to ovšem logický klam velmi nenápadný a toho druhu, jemuž věří a o jehož logické neprůstřelnosti je mnohdy přesvědčen i člověk, který argument používá.

Už jsem o tomto logickém klamu psal, i když ně nějak podrobně, jedná se o mlžení či zaměňování významů. Slovo "soukromý objekt" má totiž v závislosti na kontextu a na konkrétní reálné situaci podobné, ale ne zcela identické významy. A slovo "veřejný" není vždy za všech okolností protipólem či opakem slova "soukromý", poněvadž existují situace, kdy pro popis téhož lze použít oba výrazy. Není zrovna lehké tyto významy a kontexty vysvětlit, nejlépe to snad půjde za pomoci příkladů (v závorce jsou situace, pro něž úvodní slovní spojení typicky platí):
  1. soukromý objekt v soukromém vlastnictví (byt, dům, oplocená zahrada)
  2. veřejný objekt v soukromém vlastnictví (továrna, les, obchod)
  3. veřejný objekt ve veřejném vlastnictví (park, dálnice, les)
Z tohoto vyplývá, že i když například restaurace je soukromý objekt, není to soukromý objekt ve stejném smyslu, jako byt. Soukromý byt je soukromý jak ve smyslu vlastnického práva, tak ve smyslu přístupnosti pouze majiteli a jím určenými lidmi. Restaurace je ale soukromá pouze ve smyslu vlastnického práva, nikoliv ve smyslu přístupnosti - v tomto smyslu je restaurace objekt veřejný, respektive veřejnosti přístupný a veřejnosti sloužící.

Jsem velmi rád, že mi tento argument byl poukázán, protože je dle mého názoru zářnou ukázkou toho, jak snadno lze podlehnout logickému klamu, když si při zvažování argumentu člověk nedá práci podívat se do hloubky na skutečné postavení objektů v kontextu reality a spokojí se s jejich verbálním popisem, který je vždy nevyhnutelně zkratkovitý.

Tímto ovšem ještě nekončím, neboť to není jediný důvod, proč je tento argument chybný. Byl by chybný i v případě, že by neobsahoval logický klam, i kdyby platilo, že slovo soukromý má zcela stejný význam u restaurace jako u bytu.

Argument totiž, ačkoliv se snaží na oko být v tomto ohledu symetrický, je ve skutečnosti asymetrický ve smyslu diskriminace a zasahování do lidských práv a svobod. A teprve tady to začíná být opravdu spletité, jelikož těch asymetrií je tam skryto hned několik, vyberu dvě dle mého názoru nejmarkantnější.

Představme si hypotetický stav, kdy v České republice bude náhodně polovina restaurací nekuřácká a polovina kuřácká. Statisticky viděno to nevyhnutelně povede k situacím, v níž jsem byl dnes já, že budou místa/časy, kdy bude kuřák stát před volbou buď nekuřácká restaurace, nebo nic (respektive žádná ekvivalentní volba), a nekuřák bude stát před volbou kuřácká restaurace, nebo nic.

  • Kuřák má volbu vstoupit do nekuřácké restaurace, dát si kávu, snídani, použít toaletu a odejít, a negativa jsou omezena pouze na dobu jeho pobytu v restauraci, a pouze v tom smyslu, že si nemůže zapálit cigaretu. Ovšem nikdo nijak aktivně nevstoupí do jeho osobního prostoru a nezasáhne do něj
  • Nekuřák má volbu vstoupit do kuřácké restaurace, dát si kávu, snídani, použít toaletu a odejít rovněž. Ovšem po celou dobu pobytu v restauraci bude vystaven zdraví škodlivému kouři z cigaret a jeho oblečení a vlasy nevyhnutelně načichnou, čemuž nezabrání ani intenzivní větrání. Kuřáci v tomto případě přímo a aktivně zasahují do jeho osobního prostoru a skutečně žádná míra větrání tomu nezabrání.
A to je první asymetrie v tom smyslu, že nekuřák je v tomto případě aktivně omezován, zatímco kuřák de facto ne. I když vezmeme v úvahu, že kuřákovo nepohodlí z hodinky u kafíčka bez cigarety je ekvivalentní nekuřákovu nepohodlí z hodiny sezení u kafíčka v zakouřené místnosti a několik hodin zapáchajícího oblečení (o čemž pochybuji, ale nešť), je v této situaci jeden objektivní faktor, a to faktor škodlivosti, který je rozdělený nerovnoměrně. A je jedno, jak malý ten faktor je.

Nicméně zákazníka vzal čert, ten je v kouři onu hodinku a jenom výjimečně. Mnohem hůře jsou na tom zaměstnanci.

V nekuřácké restauraci si zaměstnanec odpracuje svých x hodin a odejde domů unaven z práce a nic víc. V kuřácké restauraci je ovšem navíc denně hodiny vystavován smradu z cigaret a všem negativům z toho plynoucím. Ať kuřák či nekuřák, tento vliv je vždy navíc k tomu, čemu by byl vystaven jinak. A to je druhá asymetrie, kdy u pracovních pozic s ekvivalentním pracovním nasazením a ekvivalentním odměňováním není ekvivalentní zdravotní riziko - a škodlivost sekundárního kouře z cigaret na zdraví v případě takto dlouhodobého vystavování už není v žádném případě malá, natož zanedbatelná.

A protože člověk nemá nikdy volbu povolání zcela svobodnou - je vždy minimálně vázán nabídkou na trhu v jím dostupné vzdálenosti a rozsahem svých dovedností - současný stav tak nevyhnutelně vede k tomu, že jsou lidé nuceni pracovat v jim zdraví poškozujícím prostředí proti své vůli a bez adekvátní kompenzace za toto riziko.

A protože, jak už jsem psal minule, ekonomické argumenty kuřáků stojí na vodě, jsem stále ještě zastáncem plošného zákazu kouření na veřejnosti, na pracovišti a v pohostinských zařízeních. Když někdo chce smrdět a aktivně zvyšovat riziko některých zdravotních problémů, nechť tak činí jen sobě soukromě v soukromí svého soukromého domova.

sobota 26. listopadu 2011

Ruleta errata

U včerejšího článku o ruletě byly přiloženy dvě početní tabulky. Bohužel jsem zjistil, že obsahují chybu, která způsobovala v některých případech předčasnou ztrátu všech peněz.

Chybu jsem opravil, uploadnul jsem nové tabulky a opravil jsem linky v původním článku.

A když už jsem u toho - dva ze starších článků obsahují rovněž chyby. Jeden přímo školáckou matematickou a do očí bijící, a jeden neméně školáckou, ale hůře viditelnou statistickou. Jsem moc líný je ale opravovat, dokud je někdo nenajde a neupozorní na ně.

Jak (ne)vydělat peníze snadno a rychle

Měl jsem v úmyslu napsat další článek o matení smyslů a další článek o foukačích dýmu, nicméně narazil jsem při čtení svého e-mailu na seznamu na záležitost, která mi značně zvedla krevní tlak.

V proužku "Komerční sdělení" byl řádek s textem jehož znění si přesně nepamatuji, ale který nabízel snadný, rychlý a zaručený výdělek. Podobným reklamám nevěřím, protože něco takového, jako snadný, rychlý a zaručený výdělek prostě neexistuje a existovat nemůže. Nicméně znám lidi, kteří takovýmto reklamám jsou schopni naletět - jednoho mám i v rodině - a které podobné "zaručené" nabídky přivedly na pokraj bídy. Tak jsem na ten odkaz kliknul v očekávání, jaká masochistická pochoutka mne tam čeká.

A nezklamal jsem se. To, co jsem objevil, bylo tvrdé statistické sado-maso porno nejtvrdšího kalibru a při jeho důkladném rozboru jsem si setsakra užil adrenalinu i té nejkrásnější rozkoše, jakou zná jenom rozený šprt při pitvání nějakého intelektuálního problému.

Protože si nepřeji, aby můj blog přímo odkazoval na tuto stránku, nedám sem přímý link, ale text. Jak ho použít snad netřeba vysvětlovat:
 http:(lomitko)(lomitko)lepsibudoucnost(tecka)com(lomitko)120-tisic-za-mesic-je-to-mozne-prectete-si-muj-pribeh(lomitko)

Přiznám se, že jsem "článek" nečetl celý nějak zvlášť důkladně, jenom relevantní část zabývající se oním údajným snadným výdělkem. Cituji podstatné:


Intuitivně to vypadá dobře, ale přesto je to celé špatně. Například už ono tvrzení "vyhráváte 16€" je sice striktně vzato pravdivé, ale záměrně formulované tak, aby jej bylo možné interpretovat nesprávně (a opět, vím o lidech, kteří by ho tak i bohužel skutečně interpretovali) - 16€ sice člověk dostane v tomto případě vyplaceno, ale zisk tvoří pouhých 8€, protože 8€ dostane člověk pouze zpět. Z tohoto zisku 8€ je třeba dále odečíst těch 7€ prohraných v předchozích sázkách v příkladu, takže celková bilance tohoto příkladu je 1€. U skutečného kasina, kde jeden spin trvá několik minut, by tedy získání tohoto výdělku trvalo odhadem čtvrt hodiny. I v případě, že bychom garantovali "zaručenost" této výhry každou čtvrt hodinu, tak by byl výsledný zisk 4€, čili přibližně sto korun za hodinu. Při prosezení celého pracovního měsíce v kasinu (čili 26 pracovních dní - kdo by nechtěl dělat přesčasy u takovéhle práce?) by tak výdělek mohl činit kolem 20.000 měsíčně. To sice není špatné, ale je to na míle vzdálené od v titulku stránky zmiňované částky.

To je tedy první faktor, který článek zcela pomíjí - čas, který je potřeba pro vydělání slibovaných snadných peněz.

Autor ovšem doporučuje kasina internetová, kde jeden spin může (možná, nemám zkušenost a nehodlám ji získávat) být zrealizován mnohem rychleji. Řekněme, že šestkrát rychleji. Propůjčuje to jeho článku věrohodnost?

Ne. A tady už článek dokonce přestává s nejasně formulovanými výroky a sklouzává k přímé lži. Protože i když je pravda, že pravděpodobnost čtyř stejných barev za sebou je 16:1, toto neznamená, že jsou šance na vaší straně! Jedná se o bezostyšné propagování hráčského klamu . Protože ruleta nemá paměť, pravděpodobnost každého spinu je nezávislá na tom, co se stalo ve spinu minulém. A tak jenom onen hypotetický pracovní měsíc s tím ne tak zázračným výdělkem kolem 20.000 korun by obsahoval ca. 80.000 spinů(!), čili v průměru kolem 5.000 krát by tatáž barva přišla čtyřikrát za sebou, přibližně 2.500 krát pětkrát za sebou a šestkrát za sebou by se vyskytla přibližně 1.250 krát.

A to je druhý faktor, který článek pomíjí - zákon velkých čísel a pravděpodobnosti u nezaujatě náhodného systému.

Ani tím ovšem zákeřnost tohoto článku zdaleka nekončí. Onu pomyslnou třešničku na dortu autor zmínil už v prvním mnou citovaném odstavci - počáteční kapitál. Autor tvrdí, že sám začal se 4.000 korunami, čili ca 160€, ale že podle jeho názoru by stačilo pár stovek, zaokrouhleme to tedy na 1.000 korun, čili ca 40€.

A tady už reálná matematika přestává vypadat tak pohádkově, jak jí autor článku původně vymaloval. Na to, abyste těchto 40 € ztratili, stačí, aby padla pětkrát za sebou stejná barva, čehož pravděpodobnost je přibližně 1/32, čili hodně zhruba by v onom hypotetickém pracovním měsíci jeden pracovní den skončil dříve, než by začal, protože byste hned v počátku prohráli všechen svůj disponzibilní kapitál. A i když ve zbývajících dnech bude od začátku kapitál pomaloučku sem-tam o 1€ přibývat, nebude to v žádném případě v průměru dost rychle a pravděpodobnost, že někdy v průběhu dne přijdete o všechny peníze (tzn. narazíte na dostatečně dlouhou řadu stejných barev) v konečném důsledku konverguje těžce ve prospěch kasina, ať už virtuálního, či skutečného.

A to je třetí faktor, který článek pomíjí - čím nižší počáteční kapitál, tím vyšší pravděpodobnost, že bude rychle ztracen.

Protože jsem nechtěl svůj článek zahlcovat matematikou, vytvořil jsem v OpenOffice tabulku, která demonstruje názorně, jak tento zaručený systém vydělávání peněz nefunguje. Zkusil jsem ji uložit i ve formátu pro Excel, ačkoliv tam nemohu zaručit funkčnost. Použití tabulky je snad dostatečně jednoduché na to, aby to pochopil každý, kdo je dostatečně šprtózní na to, aby si ji stáhnul.

Tento zaručený návod není nic jiného, než jeden z řady nefungujících systémů jak vyzrát na ruletu, a má dokonce vlastní jméno - Martingale. Skutečnou třešničkou na dortu pro statistické fetišisty mého typu je pak anglická wiki, která se tímto systémem zabývá velmi extenzivně ve svém článku.

Nevím, jestli je publikování takovéhoto článku u nás vůbec legální, protože mi to zavání klamavou reklamou a možná i přímo podvodem. Jazyk článku se snaží být dostatečně neurčitý na to, aby pravděpodobně autorovi poskytl dostatečně velký manévrovací prostor v případě jakýchkoliv právnických tahanic. To ovšem nemění nic na realitě faktu, že se jedná o článek záměrně manipulativní a lživý - a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby byl sponzorován některým z těch kasin, která autor tak "opatrně" zmiňuje.

A samozřejmě u článku jsou i nadšené komentáře. Ty ovšem je nutno očekávat - díky efektu kouzelné lentilky. Každopádně jsem zkusil ke článku poslat komentář, a nebyl jsem překvapen - komentář "čeká na schválení" a těžce pochybuji o tom, že se dočká. A ani nebudu ztrácet čas tím, že bych to zjišťoval.

sobota 19. listopadu 2011

Jak šálí zrak - hardware?

V souvislosti s výkonem svého povolání jsem při měření barvy spektrofotometrem před nedávnem narazil na zajímavý fenomén, který mi byl celý život znám, ale nad nímž jsem se nikdy nijak zvláště nezamýšlel. Je to fenomén dvou barev duhy - fialové a červené.

Červená barva se nachází na horním/vnějším kraji duhy a má vlnovou délku kolem 700 nm. Fialová barva se nachází na dolním/vnitřním kraji duhy a má vlnovou délku kolem 400 nm. A modrá se nachází mezi nimi, společně se všemi ostatními barvami.

A přesto vnímáme fialovou jako směs modré a červené a lze ji tak i fyzicky vyrobit smísením pigmentů. Jakto? Nevím to samozřejmě jistě, ale domnívám se na základě mě dostupných informací, že to je z důvodů fyzických a fyziologických. Je to chyba hardwaru.

Oko má tři typy čípků citlivých na barevné světlo, s maximální citlivostí při různé vlnové délce -  S-čípky (modrá, s maximální citlivostí u fialové), M-čípky (zelená, s maximální citlivostí u zelené) a L-čípky (červená, maxiální citlivost u žluté). S-čípků je ovšem velmi málo - kolem 2-7% - a místy nejsou vůbec.  Současně tam, kde S-čípky mají maximum a M-čípky už nereagují, L čípky stále vykazují určitou sensitivitu, a tudíž stále ještě reagují. A vzhledem k tomu, že jich je mnohonásobně více než S-čípků, mohlo by to vysvětlovat, proč dvě barvy tak daleko od sebe viděno čistě fyzikálně nám subjektivně připadají tak blízko sobě.

Nepochybně je to celé mnohem složitější - diagramy zobrazující citlivost čípků při různých vlnových délkách se liší stránku od stránky a nepodařilo se mi najít jediný, který by adekvátně uváděl zdroje - a tak je možná celá tahle moje úvaha špatně. Ale třeba ne a možná někdy někdo přijde na to, jak jí otestovat a udělá to.

Zdroje:

neděle 13. listopadu 2011

O brášcích a sestřičkách a tak nějak

V souvislosti s před pár měsíci zrealizovaným gay pride pochodem v Praze vyplulo na povrch mnoho z unás stále přetrvávající netolerance, homofobie a neopodstatněných strachů z odlišnosti. Vyplulo i mhoho hlouposti.

Narazil jsem tenkrát i na tento článek o panu Petru Hájkovi. Tedy článek je nezajímavý a stejně tak diskuze pod ním - pouze další přehlídka hlouposti a bigotnosti, jichž je všude plno a jejichž konce se asi bohužel nedožiji.

Nicméně jeden komentář jsem si zapamatoval. Ne snad proto, že by vybočoval z ostatních hloupostí svého obsahu, ale jeho formulace je v pravdě mistrovská - je přímo vzorovou ukázkou použití více logických klamů a polopravd v reálu, a to dostatečně sebevědomou formou, která pro problematiky méně znalé lidi zní přesvědčivě a tudíž může, bohužel, skutečně hrát svou roli při formování něčího názoru.

Než jen link raději dodám screenshot i přepis textu.


Pokud chcete pochopit něco o příčinách homosexuality, seznamte se s pracemi biologa - etologa Lorentze1. Tento pán, proslulý svými pracemi o chování zvířat, prováděl zajímavé pokusy na husách a holubech. Dokázal zcela jasně, že v období vývoje holouběte a housete je jistý časový úsek, poměrně krátký, během kterého se rozhoduje o budoucí sexuální (a nejen sexuální) orientaci jedince. U holoubat tento časový úsek například trval asi třicet minut. Lorentz byl schopný vhodnými podněty v této době určit sexuální fixaci holuba nebo husy na doslova cokoliv, i na neživý předmět. Tato fixace pak byla pro daného ptáka nadále neměnná a nepodařilo se ji později měnit. Tak např. husa považovala do konce života za svého partnera třeba židli. Homosexualita je poruchou chování, která určitě není dědičná. To bylo jednoznačně dokázáno zkoumáním jednovaječných dvojčat vyrůstajících od narození v odlišných podmínkách, přičemž jedno dvojče bylo homosexuální a druhé nikoliv. Při dědičné vlastnosti by musela být obě dvojčata homosexuální bez ohledu na to, že každé z nich vyrůstalo v odlišném prostředí. Takže zbývají pouze možnosti, že homosexualita může být vrozená, nebo získaná2. Člověk je živočich s chováním jistě mnohem složitějším než husa nebo holub. Na druhé straně má ale taky mnoho společného s jakýmkoliv jiným živočichem a je důvodné se domnívat, že obdobný mechanismus jako u housete nebo holouběte (jen asi mnohem složitější a dosud nepochopený) funguje i u člověka a proto je názor, že homosexualita je odchylkou získanou, velmi přirozený. Protože Lorentz byl názorově (podle nynější terminologie) rasistou, nejsou jeho práce popularizovány a pro seriozní vědce seznámené s problematikou je otázka toho, jestli je homosexualita získanou odchylkou, otázkou nezajímavou. Kvůli tomu aby nebyli napadáni agresivní 2% menšinou se vědci veřejným debatám vyhýbají. O názorech Hájka na evoluci samozřejmě nemá cenu se bavit.
Je to skutečně fascinující exemplář a ukázat všechny chyby v celé jejich nahotě by byl úkol vskutku herkulovský. Proto se tentokráte nebudu nijak zvláště pouštět do logických klamů, ale rozpitvám spíše některé faktické aspekty.

Přesto nejprve dva nejmarkantnější - i když ne jediné - logické klamy (v textu jsou označeny zelenými čísly):
  1. Částečně přebírání třešní, částečně argumentum ad verecundiam (odkaz na autoritu).
  2. Falešný výběr. Zřejmě ho autor komentáře uvádí proto, protože biologii příliš nerozumí, jak vyplývá z jeho dalšího textu.
A ty faktické chyby?

Autor komentáře si je sám zjevně vědom toho, že výzkum z hus a holubů nelze a priori aplikovat na člověka. Přesto se snaží tvrdit, že je důvod se domnívat, že imprinting funguje i u člověka. To je sice zajímavá hypotéza a skutečně se vážně uvažuje o tom, že takto vznikají některé sexuální fetiše, nicméně výzkum na husách a holubech na její testování prostě nestačí. Minimálně ne do doby, než lidé začnou mít peří a snášet vejce a vypadat třeba takhle.

Ale asi největší chybou, jíž se autor dopouští, je evidentní neznalost významů slov "dědičné" a "vrozené". A na této neznalosti pak staví celý svůj argument.

Jednovaječná dvojčata se používají pro studium komplexních věcí za účelem zjistit, do jaké míry je ta určitá vlastnost daná geneticky, a do jaké je ovlivněna jinými faktory. Neslouží k určení toho, je-li vlastnost vrozená či dědičná. Na to mít tuto znalost není dokonce ani třeba studovat psychologii - i populární média (zejména detektivky) zmiňují například skutečnost, že otisky prstů jsou každému vrozené a nelze je změnit, ale přesto jsou i u jednovaječných dvojčat rozdílné.

Podíváme-li se zběžně na některé studie na dvojčatech, jež se týkaly homosexuality, vypadá to, že jednovaječná dvojčata mají stejnou sexuální orientaci v nadpolovičním počtu případů. To není málo, a naznačuje to skutečně výrazný vliv genetiky na formování sexuální orientace. Výrazný, ovšem nikoliv výlučný. Prostředí evidentně hraje rovněž roli, ovšem s ohledem na to, že oněch výzkumů je málo, a že lidé mohou mít (a mají) tendence o své sexuální orientaci lhát i sami sobě kvůli strachu ze sociálního stigmatu, není tak lehké říct jak velkou.

Avšak i když garantujeme, že například 50% jednovaječných dvojčat nemá shodnou sexuální orientaci, a že tento rozdíl je dán vlivem prostředí, znamená to, že homosexualita není vrozená, ale získaná po narození výchovou?

Ne.

To je totiž ono jádro problému. Prostředí v biologii neznamená totéž, co si autor komentáře zřejmě myslí. Není to jenom rodina, výchova, společenské zázemí a nábytek v dětském pokojíčku. Prostředí v biologii začíná už v děloze. A ani jednovaječná dvojčata nemají v děloze identický přísun kyslíku, identický přísun živin a identický přísun hormonů (plus růst obsahuje i prvek náhody, jež vede k odlišnostem například u oněch otisků prstů, a prostředím pro růst jednotlivých orgánů je růst ostatních orgánů - vážně to není jednoduché).

A právě hormony jsou jednou z oněch věcí, jež nepochybně rovněž hrají velkou roli při formování sexuální orientace člověka - například imunizace matky proti mužským hormonům produkovaným zárodkem způsobuje, každý mužský potomek zvyšuje šanci, že jeho následující mladší bratr bude homosexuál o třetinu.

Příčiny vzniku homosexuality nejsou jasné, výzkum stále ještě probíhá a určitě nebude hotový zítra. A už vůbec nebyl tento složitý a komplexní biologický fenomén vysvětlen výzkumem ptačí etologie jedním vědcem před půl stoletím. Snaha přemalovat tuto komplexní záležitost na černobílo a zařadit si každého pěkně do škatulky nejenže ničemu nepomůže, ale v kombinaci s emotivními výkřiky o agresivní 2% menšině spíše může některým uškodit. A nejen homosexuálům ale i rodičům, kteří budou na základě takovýchto nesmyslných názorů ztrácet čas zpytováním svědomí "co jsem udělal špatně ve výchově" když se milovaný druhorozený syn projeví jako gay.

Zdroje:

pondělí 31. října 2011

Kouzelná lentilka.

Dnes bych rád představil takový malý Gedankenexperiment, v němž budete hrát hlavní roli.

Představte si hypotetickou nemoc, sužující poměrně pravidelně téměř každého. Většinou není příliš závažná a jediné symptomy jsou únava a bolest hlavy a kromě nich nemoc nevykazuje žádné snadno objektivně zjistitelné znaky. Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením.

Nyní si zkuste představit sami sebe v pozici člověka, který onemocněl touto nemocí. Nemůžete nic pořádného dělat, třeští vám hlava a z dlouhé chvíle při čučení na televizi a pití čaje zobete z mísy lentilky, svou oblíbenou pochoutku z dětství. A z čirého rozmaru přednostně ty červené.

A ejhle, nemoc místo očekávaných obvyklých sedmi dní zmizí už po pěti dnech a vy jste jako rybička. Samozřejmě si to nenecháte pro sebe a prodrbete to se svými kolegy v práci, se svou partnerkou/partnerem, se svými kamarádkami a kamarády a napíšete o tom na svém blogu. Krátce nato vám začnou přicházet komentáře od různých lidí, kteří zažili to samé. V reálném i online životě někteří vaši známí začnou potvrzovat, že poté, co začali jíst červené lentilky, nemoc byla kratší. Někteří začnou dokonce tvrdit, že byli zdraví už po čtyřech dnech!

Začnete hledat, čím by to mohlo být a narazíte na seriózně vypadající webovou stránku tvrdící, že červená barva rezonuje s bazální frekvencí vesmírné energie a harmonizuje tak vaši životní energii proudící čakrickými liniemi ve vaší auře. "To musí být ono!" řeknete si, a napíšete i o tom na svůj blog, kde se vzápětí objeví další souhlasné komentáře potvrzující, že to skutečně je tak a dodávající eventuálně další detaily o zesílené rezonanci a interferenci vlnění energie psí v červené barvě v důsledku toho, že lentilky mají tvar rotačního elipsoidu.

Pak onemocníte znovu a, ouha! nemoc trvá svých obvyklých sedm dní. Čím to? Zeptáte se svých (nejen) internetových známých, kteří s vámi sdíleli dosavadní lentilkovou zkušenost. Někteří potvrdí, že se jim stalo totéž, a že se domnívají, že to bylo v důsledku toho, že moc lentilek oslabila modrá či zelená barva deky/pyžama. Ale i tak - většina bude tvrdit, že i když nemoc trvala normálně dlouho, hlava nebolela tolik a únava nebyla tak nepříjemná. A při příští nemoci se všichni důsledně oblečete do šedých pyžam a povlečení budete mít striktně bílé. A opravdu, někteří se opět uzdraví rychleji a nezapomenou o tom nadšeně napsat na blog. A když při příští vaší nemoci i vy jste zdraví opět o něco dříve, jste už přesvědčení, že máte konečné definitivní řešení problému s touto nemocí - nosit neutrálně barevné pyžamo a povlečení a zobat červené lentilky, které vás uzdraví svou kouzelnou silou.


Tím bych ukončil myšlenkový experiment. Připadal vám přitažený za vlasy? Mě ano, a velmi. Přesto se podobné věci v reálném životě skutečně dějí.

Na začátku experimentu jsem zmínil skutečně magickou frázi "Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením". Magickou proto, protože většina lidí si bohužel nedokáže představit, co to znamená. Vyneseno na histogram by to vypadalo nějak takto.
Zde je vidět, že většina nemocí - ca 60% - skutečně trvá obvyklých sedm dní. Ale ca 19,4% nemocí je o den delší a stejné množství o den kratší. Něco málo přes půl procenta je dokonce delší/kratší o dva dny a nějaká ta promile je delší/kratší i o tři dny.

V našem myšlenkovém experimentu, stejně jako je tomu bohužel u řady lidí v realitě, bylo zásadní chybou ve vašem fiktivním přístupu k celé záležitosti ignorování faktu, že bez ohledu na lentilky i barvu povlečení se vždy přibližně dvacet lidí ze sta uzdraví o den dříve než je obvyklé, a jeden člověk dokonce o dva dny dříve. A v důsledku toho, že lidská psychika je v evolučně zatížena předpojatostí, tak si všichni spíše pamatujeme a komunikujeme úspěchy než neúspěchy. A tak to v našem fiktivním kruhu přátel vypadalo, že pozitivní zkušenosti převládají. Ti, kteří zkusili brát červené lentilky, ale byli nemocní sedm dní, či dokonce déle, jednoduše prostě nereagovali vůbec. A ti, kteří i tak reagovali, současně dodali - nebo obdrželi - ex post facto racionalizaci, proč tomu tak bylo, aniž by vůbec vzali v potaz možnost, že červené lentilky prostě nefungují nebo to, že mohou fungovat jako pouhé placebo. Nikdo v celém experimentu nezkusil aplikovat osmé přikázání z desatera interpretace na dostupná fakta.

V reálném životě funkci lentilky z mého myšlenkového experimentu plní celá řada alternativních medicín. Zejména homeopatie je svým rozšířením velmi dobrým kandidátem na čestný titul "kouzelná lentilka". Dobře připravené homeopatické léky nejsou nic jiného, než čistá voda popřípadě čistý cukr, a přesto mají po celém světě tisíce příznivců, kteří se chovají přesně jako vaše fiktivní já v mém myšlenkovém experimentu - pamatují si a živě diskutují úspěchy, a zcela ignorují popřípadě zpětně racionalizují neúspěchy, stejně jako skutečnost, že v naprosté většině klinických testů homeopatie nepřekoná placebo.

Hups. Další magická fráze, "v naprosté většině klinických testů". Nějaký hnidopich by se - správně - mohl tohoto tvrzení chytit a poukázat na to, že existují sem tam i klinické testy, v nichž homeopatie placebo překoná. A příznivci homeopatie toto samozřejmě s oblibou na svých stránkách velmi hlasitě komunikují.

Nicméně to, že sem tam jedno placebo překoná jiné placebo je prostě dáno povahou náhody a soustředit se jen na studie s výsledkem pozitivním a ignorovat studie s výsledkem negativním je současně logický klam přebírání třešní a současně další ukázkou zaujatosti.

Pokud tedy snad někdy začnete uvažovat o alternativní medicíně, zkuste se nejprve zamyslet nad tím, zda skutečně užíváte lék, nebo zda jenom uctíváte kouzelnou lentilku. Protože pokud uctíváte kouzelnou lentilku, může být, že se nic nestane, dokud jí budete léčit jen nemoci triviální, ale současně můžete místo včasné návštěvy lékaře při nemoci závažné ztrácet drahocenný čas žužláním cukrových kuliček.

pondělí 10. října 2011

Čerešničky čerešně...

Tak se blog přehoupl v průběhu delší pauzy přes třítisící návštěvu. Chtěl jsem u této příležitosti napsat nějaký delší článek, ale bohužel nějak se mi nedostává času. Ale dnes mne inspiroval článek na novinkách s titulem 1 456 800 000 000. To je aktuální dluh Česka. A nezadržitelně roste a tak se k němu stručně vypeckuji.

Nehodlám se tedy na blogu nijak a nikde zabývat politikou. Z toho prostého důvodu, že takové debaty, stejně jako debaty o náboženství, nikam nevedou a výsledkem bývá prakticky vždy dříve nebo později srážka s blbcem. Nicméně nelze ignorovat fakt, že politika samotná (i debaty o ní) je přímo prošpikovaná logickými klamy. A v souvislosti s výše zmíněným článkem jsem si dnes připomněl další z nich - přebírání třešní. Jedná se o logický klam porušující osmé a deváté přikázání desatera interpretace.

Nejprve pár komentářů k článku.

Příkladem logického klamu přebírání třešní je poslední komentář v mnou vybraném vzorku (ty ostatní jsou spíše komická vložka a ukázky ad hominem). Z poměrně komplexního souboru dat o zadlužování české republiky si vybral jen omezené období a na základě toho vytvořil závěr a označil viníka vhodného pro pranýř.

A přitom článek sám o sobě skýtá většinu dat nutných k tomu, aby s minimem námahy bylo možno se podívat, že ve skutečnosti to tak černobíloučké není. Nejprve rozšiřme tabulku z Novinek o jména ministrů financí.

rok státní dluh (v miliardách korun) Ministr financí
1993 158,8 Ivan Kočárník
1994 157,3 Ivan Kočárník
1995 154,4 Ivan Kočárník
1996 155,2 Ivan Kočárník
1997 173,1 Ivan Kočárník
1998 194,7 Ivan Pilip
1999 228,4 Ivo Svoboda
2000 289,3 Pavel Mertlík
2001 345 Pavel Mertlík
2002 395,9 Jiří Rusnok
2003 493,2 Bohuslav Sobotka
2004 592,9 Bohuslav Sobotka
2005 691,2 Bohuslav Sobotka
2006 802,5 Bohuslav Sobotka
2007 892,3 Vlastimil Tlustý
2008 999,5 Miroslav Kalousek
2009 1178,2 Miroslav Kalousek
2010 1344,1 Eduard Janota
2011 1456,8 Miroslav Kalousek

Toto přiřazení samozřejmě není přesné, protože funkční období nebyla vždy celý rok, ale i tak je velmi zajímavé spočítat si, jaký že úhrnný dluh to přibližně vzniknul za koho.


Ministr financí Přibližná suma na ministra financí (v miliardách korun)
Ivan Kočárník 14,3
Ivan Pilip 21,6
Ivo Svoboda 33,7
Jiří Rusnok 50,9
Bohuslav Sobotka 406,6
Vlastimil Tlustý 89,8
Eduard Janota 165,9
Miroslav Kalousek 398,6

Vypadá to, že i pokud nám Miroslav Kalousek způsobil rekordní dluhy díky své špatné chemické povaze, tak pan Bohuslav Sobotka by i v mnohem přesnějším výpočtu byl minimálně velmi blízko, i když třeba ne výše.

To je první přebírání třešní - z košíku politiků byl vybrán jeden (ten, který se panu Krátkému evidentně nelíbí) k němu byla přiřazena data (zda správná či ne je de facto irelevantní) a z toho byl vyvozen závěr, že dotyčný politik je nezodpovědný a špatný. Pan Krátký toto ve svém komentáři v podstatě i přiznává - tváří se, jako kdyby to, co se stalo před rokem 2006 neexistovalo nebo nebylo podstatné pro vývoj po roce 2006 a typicky krátkozrace vidí jenom to, co se mu líbí. Když na ministerstvo financí nastoupil Miroslav Kalousek, převzal státní pokladnu skutečně už zatíženou osmisetmiliardovým dluhem se všemi negativy z toho plynoucími - tzn. závazky, úroky a celou tou šaškárnou, a ať už někdo Kalouska má rád či ne, to je prostě fakt, který nelze popřít.

Tím to ovšem nekončí, druhé přebírání třešní je způsob, jakým jsou data interpretována. Lze velmi snadno vypočíst, že v zadlužování ČR co do absolutní sumy si k aktuálnímu datu nemají naše politické špičky co vyčítat - pravice i levice se na dluhu podílí přibližně stejnou sumou, a tudíž lze těžko říct, ať přímo či nepřímo, že za současný dluh "může strana X".

rok nárůst dluhu (v miliardách korun) Vláda Suma
1993
Pravá
1994 -1,5 Pravá
1995 -2,9 Pravá
1996 0,8 Pravá
1997 17,9 Pravá
1998 21,6 Levá
1999 33,7 Levá
2000 60,9 Levá
2001 55,7 Levá
2002 50,9 Levá
2003 97,3 Levá
2004 99,7 Levá
2005 98,3 Levá
2006 111,3 Levá 629,4
2007 89,8 Pravá
2008 107,2 Pravá
2009 178,7 Pravá
2010 165,9 Pravá
2011 112,7 Pravá 668,6

Avšak ani tím to nekončí. Třetí přebírání třešní je také ve způsobu interpretace dat, a v tomto ohledu je na vině částečně i původní článek na novinkách. Absolutní čísla zadluženosti nejsou až tak docela relevantní (i když i ta, jak řečeno výše, říkají trochu jinou story než si pan Krátký myslí).  I obyčejný selský rozum nám říká, že zodpovědný hospodář, když už se musí zadlužit, bude se snažit, aby dluh byl co nejmenší v poměru k jeho (očekávanému a minulému) výdělku. Když Venca vydělá milion a zadluží se o sto tisíc, je to jiné, než když Franta vydělá sto tisíc a zadluží se o padesát tisíc - Franta je horší hospodář než Venca, i když jeho dluh je menší. Jak je to tedy s vývojem dluhu vzhledem k hrubému domácímu produktu počítáno na prstech rukou a zubech vidlí?

rok státní dluh (v miliardách korun) Ministr financí HDP Nárůst dluhu coby % HDP předchozího roku
1993 158,8 Ivan Kočárník

1994 157,3 Ivan Kočárník

1995 154,4 Ivan Kočárník 1466,5 -1,84
1996 155,2 Ivan Kočárník 1683,3 0,52
1997 173,1 Ivan Kočárník 1811,1 11,53
1998 194,7 Ivan Pilip 1996,5 12,48
1999 228,4 Ivo Svoboda 2080,8 17,31
2000 289,3 Pavel Mertlík 2189,2 26,66
2001 345 Pavel Mertlík 2352,2 19,25
2002 395,9 Jiří Rusnok 2464,4 14,75
2003 493,2 Bohuslav Sobotka 2577,1 24,58
2004 592,9 Bohuslav Sobotka 2814,8 20,21
2005 691,2 Bohuslav Sobotka 2983,9 16,58
2006 802,5 Bohuslav Sobotka 3222,4 16,1
2007 892,3 Vlastimil Tlustý 3535,5 11,19
2008 999,5 Miroslav Kalousek 3689 12,01
2009 1178,2 Miroslav Kalousek 3627,2 17,88
2010 1344,1 Eduard Janota 3667,6 14,08
2011 1456,8 Miroslav Kalousek
8,38

Hm. Nevypadá to, že by Kalousek a spol. vybočovali z předchozího trendu. Spíše naopak - v červeně označené oblasti levicových vlád činila míra meziročního zadlužování v průměru 18,66% hrubého domácího produktu za předchozí rok, zatímco od roku 2007 dále je to v průměru 13,79%. A, jak už bylo řečeno, část tohoto pokračujícího zadlužování nepochybně mají na svědomí úroky z dluhů již existujících atd.

Podobných analýz existují přehršle, některé vymalují lépe ODS, některé ČSSD a některé ani jednu. Logický klam přebírání třešní, který zejména v předvolebních bojích předvádí všichni z pravé i levé strany politického spektra spočívá právě v tom, že jsou vybrány jen ty analýzy podporující to či ono stanovisko, a zbytek je - v případě politiků zřejmě většinou vědomě, v případě obyčejných lidí zřejmě většinou nevědomě - ignorován.

Pro marmeládu je sice třeba třešně přebrat a červavé vyhodit, ale pro celkové posouzení, jaké třešně vám sad dává, je třeba počítat všechny.

Zdroje: