Děti nemohou dělat politiku!

Nadpis článku je shrnutím obsahu reakce Miroslava Štěpána na studentské protesty v roce 1989. Nejedná se o doslovný citát nýbrž o sumarizaci obsahu jeho výroku tak, jak si jej pamatuji.

Štěpánova reakce tehdy byla ukázkovým příkladem toho, jak na kritiku reaguje zkostnatělý politik zaslepený loayalitou ke straně a vlastnímu prospěchu (který byl úzce provázán se stranou) a ideologii, která prostě nesmí přiznat chybu a že způsobila objektivně špatné věci. Ukázkové strkání hlavy do písku a předstírání, že žádný skutečný problém jejž je třeba vyřešit neexistuje a ta mládež je jenom banda neukázněných spratků.

A historie se opakuje.


Důvody, proč se pro mě české pravicové strany staly za posledních dvacet let nevolitelné, jsou zejména dva.

První je jejich neustálé podloudní propagování pošahaných náboženských názorů. Jako když Václav Klaus coby prezident měl coby hradního mluvčího kreacionistu. Nebo když ODS propagovala Nečase jako vzorného "křesťana a otce rodiny"(hehheh, to moc nezafungovalo). A když TOP09 udělala z církevních restitucí největší rozkrádačku státního majetku od dob privatizace atd. atp.

Druhý je jejich neustálé a eskalující popírání vědy. Ještě před pár lety bylo možné popírače globálního oteplování v Čechách jakžtakž omlouvat, když člověk opravdu chtěl. Koneckonců u nás se jeho následky nijak zvlášť negativně neprojevily. Ale po třech letech kdy padají teplotní rekordy, třech letech abnormálního sucha v důsledku něhož vysychají studny a umírají vestoje hektary lesů, popírání globálního otepování už je neomluvitelné i u nás. Vědecký konsensus byl jasný už po desetiletí, ale teď už vidíme, že něco není v pořádku, na vlastní oči. A přesto české pravicové strany následují "vzor" těch západních a strkají hlavu do písku.

Výroky pánů Babiše, Kalouska, Klause a Zemana (a dalších) na adresu Grety Thunberg a mladých lidí bojujících za svou budoucnost mají ultimátně stejný původ a důvod jako Štěpánova ad hominem před třiceti lety - výkřiky zkostnatělých starých páprdů, kteří nechtějí vidět smutnou realitu. Je to výraz loajality k politické ideologii, která se tvrdolavě odmítá přizpůsobit nové realitě a odmítá akceptovat, že součaný klimatický průser je jejím výsledkem.

A onou pomyslnou perličkou na tomto dortu hlouposti je pokrytectví jejich útoků- před třiceti lety to byla mládež kdo katapultoval tyto lidi k moci.

Mladí lidé musí dělat politiku. Jenom oni mají totiž sílu změnit věci k lepšímu a nejsou ještě zaslepeni mocí a prospěchářstvím.

Lháři nebo ignoranti?

Islám je zpátečnická ideologie založená na dávno falzifikovaných premisách. Zakládací texty tohoto náboženství si často protiřečí, na mnoha místech schvalují a dokonce propagují násilí a vznikly z přimitivních kořenů stylem "jedna paní povídala" za značně sporných okolností a vůbec ne tak jednoznačně a bezproblémově, jak by si řada jeho příznivců přála, či jak věří. Jednotliví příznivci islámu mohou být pokrokoví, svobodymyslní a tolerantní lidé, tento fakt nelze popřít. Ovšem skutečností zůstává, že islám plodí fanatiky, kteří ve svém náboženském zápalu při snaze následovat co nejpřesněji jeho primitivní deontologickou morálku páchají hrůzné amorálnosti. Ti pokrokovější se snaží moderní společnost podkopat zevnitř - prosazováním zákonů omezujících osobní svobody (například svobodu slova), propagandou, obelháváním lidí, omezováním nepohodlného vzdělání a osvěty atp. Ti méně pokrokoví používají metody jednodušší až přímo krvavé. A nejhorší na tom celém je, že nebezpečného fanatika od pokrokového slušného člověka lze poznat až když spáchá  nějakou hrůznost.

S výše uvedeným odstavcem asi souhlasí většina občanů Evropy. Co bohužel si většina občanů Evropy neuvědomuje (nebo nechce uvědomit) je, že výše uvedený odstavec zůstane pravdivý i když slovo "islám" vyměníte za slovo křesťanství, judaismus, hinduismus a dokonce i budhismus.

A tak leckteří místo aby skutečně hájili pokrokové hodnoty, ohánějí se "křesťanskými hodnotami" jako kdyby to byla synonyma, jako kdyby "křesťanské hodnoty" byly něco hézkého a hodného následování. Samozřejmě málokdo je schopen nějaké "křesťanské hodnoty" vůbec nějak definovat, takže s výroky tento nesmysl obsahujícími lze málokdy dobře polemizovat - je to jako chytat mlhu do pěsti.A když už je definují, definují je špatně - to je typické pro křesťany, kteří se snaží hájit svou nechutnou sbírku pitomostí předstíráním toho, že osvícenské hodnoty (lidská práva, svoboda slova a vyznání, vědecký pokrok) na nichž moderní Evropa skutečně stojí, nejsou logickým opakem do té doby vládnoucím křesťanským hodnotám (neustálé spory o výklady bible, náboženské války, dogmatismus, netolerance, bigotnost) ale jsou v podstatě totéž.

Krásný příklad nám dnes naservíroval Václav Klaus mladší, syn našeho bývalého prezidenta. Cituji:

Vychováváme třeba ve školách mladé lidi v duchu úcty k tradicím, vlastenectví, odvahy hájit právo na názor, na majetek, na svobodu… tedy v duchu  křesťanského desatera?

Ne

Pan Václav Klaus mladší je, stejně jako jeho otec, obdařen nepochybně  vysokou inteligencí a naše liberální společnost mu umožnila získat adekvátní vzdělání. Proto nad podobným výrokem mohu jenom kroutit hlavou a uvažovat nad tím, která ze dvou možností na něj pasuje - je takový ignorant, nebo je jenom bezostyšný lhář? Protože tento výrok je tak očividně nepravdivý, tak stupidní, že žádná jiná možnost mne nenapadá. A s nechutí musím říct, že právě s ohledem na nepochybně vysoké vzdělání a inteligenci pana Klause, přikláním se k možnosti druhé.

Krása výroku pana Klause mladšího spočívá v jeho specifičnosti, na níž lze dokázat, že kecá z cesty. Podívejme se na desatero jak jej prezentuje wikipedie (v bibli žádné jasně očíslované desatero jen tak mimochodem neexistuje, cože je ostatně vidět i v tabulce na wiki) a jak si stojí v porovnání s tím, co údajně podle pana Klause znamená. Pro srandu králíkům pana Klause oboduji za znalost desatera - mínus bod za každé přikázání, které je v protikladu textem před trojtečkou v páně Klausově výroku a minus za každé přikázání, jehož obsah stále je tak či onak ve výchově dětí, zákonech a/nebo kulturním povědomí):

Přikázání 1 - Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Toto přikázání je v přímém protikladu s "právem na názor" - máš právo na názor pouze pokud je to názor věřící v křesťanského boha, jinak máš smůlu. Mínus bod pro pana Klause.
Přikázání 2 - Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho... Přikázání 3 - Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha...
Víceméně totéž v bleděmodrém. Obě jsou v přímém protikladu se svobodou slova a svobodou uměleckého projevu a tudíž "odvahou hájit právo na názor" protože můj názor je, že Starozákonní bůh je pěkný zmrd a Ježíš sociopat s mesiážským komplexem. Minus dva body.
Přikázání 4 - Pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý.
Když jsem se naposledy díval, pořád ještě jsme měli sedmidenní týden kde neděle je ze zákona sváteční den v němž se makat nemusí. Ovšem namnoze už se u nás děti nevychovávají stylem "v neděli si nesmíš hrát na písečku, protože to se podobá práci s hlínou a to se nesmí, takže teď tě seřežu, aby sis to pamatovala" (skutečný příběh co znám přímo od postižené) a nikdo mě nemůže zakázat pracovat doma, když se mi v neděli zachce. Křesťanskou tradici zákonem přikázaného odpočinku při nejlepší vůli neshledávám dobrou, ale napůl má pan Klaus pravdu. Takže nula od nuly pojde.
Přikázání 5 - Cti svého otce a svou matku...
Nevím, co pan Klaus hulí, ale já to nechci. Nikdy nikde od nikoho jsem neslyšel ani ve škole, ani v práci, ani doma, ani v hospodě, že by se děti vychovávaly k neúctě k rodičům. Jediné, co v tomto ohledu snad moderní společnost má je, že to není úcta povinná a nekritická a zákonem daná - když rodiče dítě zneužívají a ubližují mu, nikdo od něj neočekává lásku a dítě může být a je dokonce zákonem před takovými rodiči chráněno. Dejme tomu nula.
Přikázání 6 - Nezabiješ.
Sorry, vražda je nezákonná ve všech společnostech na planetě, i v těch nekřesťanských (a i ty křesťanské si nacházely, a nacházejí, různé důvody toto přikázání nedodržovat ve vztahů k různým lidem - zejména těm, co mají jiný názor). Je hovadina tvrdit, že takto děti nejsou vychovávány, ovšem současně v tomto ohledu není desatero nijak objevné ani unikátní. Minus bez pardonu.
Přikázání 7 - Nesesmilníš.
Je pravda, že nevěra už se netrestá topením ve Vltavě, bičováním, znásilněním oloupanou ředkvičkou či jiným "tradičním" způsobem, tato tradice skutečně skomírá a zákon už do dění v našich ložnicích už naštěstí nemá co kecat. Ovšem i když manželská věrnost (zejména věrnost ženy k muži, jehož byla v minulosti de-facto majetkem a otrokem) už není vymáhána zákonem, stále ještě se v kulturním povědomí považuje za kladnou vlastnost. Ale nebuďme na pana Klause zlí, zase nula.
Přikázání 8 - Nepokradeš.
Eh? Děti se neučí, že krádež je nelegální? Bez komentáře minus.
Přikázání 9 a 10- Nebudeš dychtit po domě svého bližního....
Pravda, že závistivost je špatná věc se se namnoze určitě neučí ve školách. Bod pro pana Klause mladšího. Dalo by se argumentovat, že v tržní společnosti, v její extrémní, libertariánské podobě tolik propagované Václavem Klausem starším, je závistivost dokonce nezbytnou hnací motivací, protože bez ní (a bez snahy vyvolávat ji v jiných) člověk stěží může chtít být milionář. Budiž ale... nula.

Podtrženo a sečteno, s přimhouřeným okem mínus pět. Tři protimluvy a dvě nepravdy ajedna polopravda. Mizerné skóre.


A to jsem se ještě nedostal k tomu, že "tradice" nemusí být automaticky dobrá a že mi značně leze na nervy časté zjevné i skryté kladení rovnítka mezi pojmy "tradiční", "pozitivní" a "žádoucí".... Uff. Jdu spát.

Tady vidíte, proč nemůžu psát hodně článků. Rozebrat jeden odstavec hovadin zabere stránku textu. Kdybych měl rozcupovat celý článek, napsal bych knihu.

Čas vandalů

Ještěže nemám pole. Protože kdyby mi nějaký vandal zlikvidoval porci úrody za 20 kapříků, asi by mi praskla žilka v mozku.

Zajímavá je diskuze pod článkem. Není tedy moc dlouhá, ale teď, v tuto chvíli, je tam k vidění zajímavý fenomén. Všechny příspěvky zmiňující, že se jedná o dílo jednoho nebo více lidských vandalů, jsou mínusovány. Všechny příspěvky bublající bláboly o záhadách, mikrovlnách a mimozemšťanech jsou plusovány.

Vidíme-li graffiti na zdi, kde včera večer nebylo, usoudíme, že to udělal vandal. A to bez ohledu na to, jak krásné či jak geometricky přesné je. Prakticky nikoho ani nenapadne tvrdit, že to udělali mimozemšťani. Víme, že graffiti dělají lidé. Jsou i chtěná graffiti, velmi krásná, dělaná na objednávku. Jsou graffiti, u kterých byl dotyčný vandal přistižen, nebo sám vystoupil z anonymity. Proto vidíme-li graffiti, na základě předchozí zkušenosti automaticky usoudíme, že je to práce lidských rukou.

Tomu se říká indukce - zobecňování závěrů.

Začne-li někdo tvrdit, že nějaké konkrétní graffiti vyrobili mimozemšťani, zpozorníme. Nic v naší každodenní zkušenosti nenapovídá, že by mimozemšťani malovali na zdi. Nikdo je u toho nikdy neviděl, nevyfotil, nenafilmoval. Obecně lidé moc nemají tendenci věřit blábolům o mimozemšťanech, když se jimi někdo snaží vysvětlit něco, co znají.

Tomu se říká skepticismus - opatrnost při posuzování výjimečných výroků.

Samozřejmě je, čistě hypoteticky, možné, že nějaké graffiti skutečně namalovali mimozemšťani. Ovšem toto tvrzení komplikuje vysvětlení daného fenoménu nad nezbytné minimum. Když něco mohou vyrobit lidé (byť jen hypoteticky), není nutné si přimýšlet jiné feonomény, jako mimozešťany, láry, zmoky, elfy, víly zubničky a transdimenzionální blorky.

To je princip Occamovy břitvy - minimalizace předpokladů potřebných pro vysvětlení jevu.

Z nějakého mně naprosto záhadného důvodu ale u kruhů v obilí to plno lidí, možná dokonce i většina, aplikuje úplně na ruby. Pro banální, minimalistické vysvětlení "udělali to lidi" se dožadují demonstrací a důkazů, a když jim jsou demonstrace dodány, začnou hýbat terčem. Odmítají zjevnou indukci "některé, i velmi komplikované, kruhy v obilí evidentně udělali lidé, proto není důvod předpokládat cokoliv jiného, než že všechny kruhy v obilí udělali lidé" a čím lepší a detailnější vysvětlení a důkazy jsou jim dodány, tím lepších a detailnějších důkazů se dožadují. Odmítají jednoduché vysvětlení zahrnující ovšem dovednosti, které oni osobně neznají (tj. lidi, kteří umí něco speciálního), ale složité vysvětlení, zahrnující neidentifikovatelné nevysvětlené cosi považují za hodné úvahy. Tak jako věřící se chytají dosud nevysvětlených a možná nevysvětlitelných  fenoménů v přírodních vědách a cpou do těchto mezer v poznáních svého absurdního boha, tak řada lidí se chytá toho mála kruhů v obilích, u nichž chybí jednoznačné důkazy o lidské činnosti, a cpou tam svoje mimozemšťany, mikrovlny a podobné blbosti.

Smiřte se s tím lidi. Kruhy v obilí jsou dílem lidí. I ty enormně přesné a komplikované. A pokud to tito lidé dělají bez souhlasu majitele pole, jsou to vandalové a přísluší jim trest, ne obdiv.

...je to jenom...

Je mi líto, kojote. ale některá přání prostě splnit  při nejlepší vůli nemohu. Ta debata tenkrát rostla příliš rychle na to, abych mohl zareagovat včas. A teď obsahuje příliš mnoho příspěvků na to, abych z toho mohl splácat nějaký smysluplný článek. Do budoucna bych prosil přání ohledně argumentačních klamů zredukovat na jeden, maximálně dva konkrétní výroky (komentáře) a dodat přímo linky na ně. Prohrabávat se desítkami komentářů a hledat něco zajímavého v debatě, jíž nejsem účastníkem, je časově náročné více, než by se zdálo.

Nicméně jeden zajímavý problém jsem narazil, a to problém nastíněný konkrétně vámi.

Zdá se, že se tu objevuje téma redukcionismu s ohledem na duchovní prožitky. K volnému použití nechávám následující:
Zamilovanost = etylmetylamin + dopamin
Mateřská a partnerská láska = oxytocin
Je vyčerpávající redukovat tyto dva fenomény na působení výše uvedených látek na příslušné receptory, nebo je užitečné o nich hovořit i jiným způsobem? Je zavrženíhodné či nesmyslné psát o nich básně, protože je to ve skutečnosti „jenom chemie“ a produkt evoluce (což rozhodně ano)?
Dávám k posouzení.

Redukcionismus je velmi zajímavý, a vede k celé řadě špatných argumentů a racionalizací.

Na gymnáziu, coby šestnácti-sedmnáctiletý cucák jsem se stal známý dvěma výroky. Jeden výrok byl, "Láska je jen chemie", kterýmžto jsem nepotěšil našeho učitele literatury a filozofie, když blábolil o spirituálnu, nemateriálnu a abstrakci hodnot. Druhý výrok byl, "K čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." kterýžto jsem řekl v odpověď na nesmyslný a nefungující pokus o útěchu v totálním krachu v osobním životě poukazováním na mou inteligenci a mé tenkrát extenzivní znalosti přírodních věd, například chemie.

Nějakého osla (možná onoho učitele, to už asi nejde nikdy zjistit), napadlo oba výroky, kontextuálně a časoprostorově naprosto oddělené, spojit do jednoho výroku "Láska je jen chemie, aneb k čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." a tento výrok byl prezentován jako moje motto veřejně na našem maturitním plese. Nikoho evidentně nezajímalo, že jsem tento nesmyslný blábol nikdy nevypustil z huby a nikdy ani nehájil, a záhy jsem se nikomu nepokoušel to ani vysvětlovat a nechal jsem je užít si jejich ignorantské pošklebování a smích na můj účet.

Demonstruje to ovšem jeden zásadní problém redukcionismu, a to problém, jehož se na podvědomé úrovni patrně dopustí někdy v průběhu života každý. Když řeknu "láska je jen chemie", "socha je jen kámen", "bonsaj je jenom strom" a podobně, jedná se o redukcionistický výrok. Tento výrok je naprosto pravdivý, což lze demonstrovat. Krásně toto rozebírá Terry Pratchett ve své knize "Zloděj času" kde emočně ploší auditoři reality beznadějně rozebírají obrazy v galerii v marné snaze najít element "krásy" a samozřejmě žádný nenajdou.

Mnoho lidí v reálu - i já - se dopouštějí zásadní chyby v tom, jak redukcionistické výroky někdy, někdy i častěji, a někdy dokonce výlučně, vnímají. Jedná se v tomto případě o podlehnutí logickému klamu mlžení významů. Výraz "jen" je v redukcionistických výrocích, ehm, redukcionistický. Čili redukuje nějakou záležitost na určitou bazálnější, méně komplexní úroveň. Chybou je takovéto použití slova "jen" vnímat coby absolutistciké, kompletní či hodnotící.

Diamant i grafit jsou oba jen uhlík. To je prokazatelný, jasný fakt. Je to redukcionistický výrok poukazující na skutečnost, že rozebereme-li obě hmoty na určité základní jednotky (v tomto případě atomy uhlíku), tyto jednotky jsou identické. Tento redukcionistický výrok ale není reverzibilní v žádném smyslu.

Nejde říct, že diamant a grafit jsou identické, protože je lze zredukovat na identické činitele. Tato reverze demonstrovatelně není pravdivá, diamant a grafit mají odlišné vlastnosti. Protože roli hraje uspořádání oněch prvočinitelů,  jež vede k jejich diametrálně odlišným vlastnostem.

Rovněž nejde říct, že diamant a grafit jsou rovnocenné. V kontextu společnosti, jež jim přisuzuje hodnotu, mají obě formy odlišné použití na základě jejich vlastností a jejich dostupnosti. Kulturní, ekonomické, osobní a jiné faktory rozšiřují problematiku o další a další faktory.

Je důležité při použití a interpretaci redukcionistických výroků brát důkladný zřetel na jejich kontext a správné použití.

Například je zcela na místě poukázat na to, že "láska je jenom chemie" v kontextu debaty, v níž se někdo pokouší tuto silnou emoci použít coby důkaz dualismu hmota/duch a podobné spirituální ptákoviny. Láska je demonstrovatelně spojená s produkcí určitých hormonů v organismu a jejich vlivu na biochemické procesy v mozku. Odstraňte hormony, dostanete jiné procesy v mozku.  A tyto jiné procesy nebudou láska.

Ovšem je zcela non sequitur poukazovat že "láska je jenom chemie", když se někomu sesype vztah. V tomto případě není podstatné to, jak lze lásku redukovat, nýbrž právě onen širší kontext celého jedince, jeho mozku, jeho okolí, jeho interakcí. Redukciojnismus použitý v tomto případě je logickým klamem sám o sobě - argumentum/reductio ad absurdum.

Tento článek si nenárokuje kompletnost. Končím pouze proto, protože už je dost dlouhý. Přál-li by si někdo něco rozšířit či dovysvětlit, od toho jsou komentáře.

Netřeba ani chodit daleko...

Sice debaty o náboženství nevyhledávám, ale tak nějak na to občas přijde řeč. A, jak už jsem vícekráte zmínil, neberu s i v takových případech moc servítky. Když už na to přijde, řeknu bez obalu, že žádný Bůh ani bůh jak jsou popisováni jakýmkoliv náboženstvím neexistuje o nic více, než Harry Potter, že náboženské doktríny jsou snůšky blábolů, kněží jsou darmožrouti a že rozdíl mezi "nábožností" a "pověrčivostí" je jenom ve zvuku použitého slova, nikoliv v jeho obsahu.

Dosti často, vlastně skoro vždy, se při takových debatách někdo ohradí a pronese/napíše, nějakou nablblost ve smyslu "Proč tě to zajímá? Nech lidi, ať si věří na [dosaďte diskutovanou hovadinu], vždyť tím nikomu neškodí." Pro důvod není nikdy nutné chodit daleko - většinou je to právě záležitost, jež debatu iniciovala.

Například dneska ráno mi krev vařila při snídani, když jsem si přečetl, že na Slovensku katoličtí paraziti doporučují lékárníkům hlásícím se k jejich partikulární sbírce pohádek, aby neprodávali lidem antikoncepci. Přičemž tak (lze-li věřit podání novinek, jakože v tomto konkrétním případě nemám na základě zkušenosti důvod pochybovat), činí typicky slizkým vyjadřováním profesionálních podvodníků, čili rétorikou rádoby respektující svobodu jednotlivců, ve skutečnosti ovšem manipulativní a lživou.

Antikoncepce nemá vůbec nic společného s "respektováním a ochranou lidského života". Spermie není člověk. Vajíčko není člověk. Zygota není člověk. Použití kondomu není vražda, použití hormonální antikoncepce také ne. Kdo tvrdí opak je buď lhář, nebo blbec, nebo zmanipulovaný lháři a blbci, nebo libovolná kombinace uvedeného. Výše uvedená snaha má jedinů účel - znesnadnit lidem získat na Slovensku antikoncepci a posílit vliv církve na dění ve společnosti. Cokoliv jiného je jenom omáčka.

A právě takovéhle věci mě neskutečně serou - věřící, v tomto případě katoličtí kněží, se neřídí heslem "žít a nechej žít". Nestačí jim "my nebudeme používat antikoncepci", ne, oni se ze všech sil snaží přístup k antikoncepci znesnadnit i všem ostatním, seč to jenom jde. Kde můžou, prosazují zákony, kde nemůžou - jako v tomto případě (zatím!)- snaží se stávající zákony obejít a ve jménu svojí náboženské svobody omezovat svobodu ostatních. "Žít a nechat žít" či "svoboda vyznání" jsou pro nemalou část obyčejných věřících i kléru všech náboženství pouze zástěrka pro to, aby se mohli vrtat do života ostatním lidem a nikdo si netroufl jim říct "hleď si svýho, flanďáku, a neser se do mě!". Protože když to někdo řekne, začnou fňukat jak jsou strašně diskriminovaní tím, že jim nikdo nedovolí diskriminovat ostatní - a odmítnout někomu prodat legální lékárenský produkt na základě toho, že prodávající věří nějaké pověře, je diskriminace jako kráva!

Když někdo věří, že vdaná šestnáctiletá židovka před dvěma tisíci lety byla panna a otěhotněla až po oplodnění nehmotným duchem skrze ucho, načež porodila čaroděje co chodil po vodě, měnil vodu na víno, probouzel mrtvé k životu a tři dny po vlastní smrti vstal a šel si pokecat s kámošema, budiž. V soukromí své hlavy ať si každý věří co chce. Ale nikdo po mě nemůže chtít, abych tuto jeho víru respektoval, když o ní začne mluvit nahlas, a už vůbec ne, když začne očekávat a aktivně se snažit, že se já podle této jeho víry budu řídit.

A nikdo nemá právo na základě nepodložených a nepodložitelných nesmyslů snažit se kontrolovat život ostatních lidí. Ani přímo formou zákazů/zákonů, ani nepřímo formou manipulace a falešné rétoriky.

Takže pokud by snad někdo měl chuť mi na blogu napsat nějaký komentář v tom smyslu, že mám nechat věřící na pokoji, mám pro něj připravenou odpověď: Až bude víra v Kýhovýra skutečně soukromá věc, až naprostá většina věřících a náboženských organizací přestanou aktivně znesnadňovat život lidem jiných vyznání (či bez něj), PAK já přestanu nazývat náboženství rakovinou ducha.

Čili asi až rozkvetou hrábě. Vím, že jsou lidé, kteří nesnadný přechod od pověrčivosti k nevíře učinili. Mám je i mezi čtenáři blogu. Ale nedělám si iluze o tom, že se dožiju stavu, kdy věřící budou menšina a církve ztratí vliv.

Náhoda je vůl

Někdy v  budoucnu se vrhnu nikoliv z okna, ale na vyhodnocení svého blobového experimentu. A když už si hraju na vědátora, udělám to pořádně. Tzn. ještě před tím, než se podívám na sebraná data a začnu s nimi dělat nějaká vyhodnocení, formuluji hypotézu, již chci testovat, a předpověď, jíž by měla data podle této hypotézy odpovídat. A pak se podíváme, zda data hypotézu falzifikují či nikoliv.

Nejprve hypotéza:

• Lidé obecně, a to většinou bez ohledu na vzdělání a inteligenci, jsou tak maximálně ještě dobří v posuzování krátkých sledů náhod, ale nejsou schopni správně posuzovat náhodnosti rozsáhlé či dlouhodobé trendy.

 Zadání, jež jsem rozeslal pokusným morčatům:

• Potřebuji od Vás řadu dlouhou tisíc čísel - náhodně na střídačku jedniček a nul. Napsaných z hlavy za sebou, nejlépe v jednom sloupci excelové tabulky, ale klidně i jednoduše řada čísel napsaná v notepadu, tak jak vás náhodně napadnou. Zdůrazňuji - tak, jak vás napadnou, když se pokusíte ta náhodná čísla vygenerovat z hlavy, žádné dlouhé dumání, prostě jen nadatlujte náhodnou řadu jedniček a nul. Bez použití pomůcek pro generování skutečně náhodných řad čísel.

 Předpověď, jak data budou přibližně vypadat. Pokud tak vypadat nebudou, bude hypotéza falzifikována a budu muset formulovat jinou, možná drasticky:

• Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.
• Rozdělím-li řady na kratší, stejně dlouhé úseky, řekněme 5-10 čísel dlouhé, budou tyto úseky samy o sobě poměrně dobře odpovídat tomu, co by bylo k očekávání od skutečně náhodného systému. Jejich celková distribuce ale bude více uniformní, než by tomu bylo u skutečně náhodného systému.
• Rozdělím-li tyto řady na delší stejně dlouhé úseky, nad 20 čísel, už ani tyto úseky samy o sobě nebudou odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému. a jejich distribuce se bude hodně lišit od té u skutečně náhodného systému.
• Rozdělím-li tyto řady na úseky vždy jenom stejných čísel jdoucí za sebou, nebude délka a distribuce těchto úseků odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému.

Očekávám, že ať budou výsledky jakékoliv, umožní mi demonstrovat důvody, proč lidé tak často podléhají některým chybám v úvaze a některým logickým klamům.

Všem, kdo se přihlásili do experimentu a dodali data děkuji. Nešel jsem do toho s přehnanými představami, už dávno vím, že kritizovat - mnohdy bez dat - je připravený kdekdo, ale pomoci málokdo. O to více si toho cením.

Hřebíky spraví všechno.

Tohle mě dnes v práci dostalo. Sice je tu poněkud nebezpečné podobné věci říkat, protože můj zaměstnavatel má v pravidlech chování noticku o respektování ostatních bez ohledu na (mimo jiné) náboženství. A věřící často nejsou schopni rozlišovat mezi osobním útokem na ně a kritikou/parodií idejí náboženství, jež zastávají. Nicméně přesto jeden můj kolega si troufl vyprávět vtip, jež mne tak rozesmál, že se o něj musím podělit.

Ve velké továrně na hřebíky drasticky klesnou tržby, podnik se stěží drží nad vodou a protlouká den za dnem. Vrchní ředitel svolá manažerský tým a zpucuje všem hlavy.

"Máme špatnou reklamu, nikdo o nás porádne neví! Potrebujeme nejaký trhák, neco, co nás dostane do obecného povědomí. Máte dva týdny na to, prijít s nápady!"

Po dvou týdnech na poradě prezentuje manažerský tým nápad na televizní reklamu. Je to krátký šot na nemž přitloukají Ježíše na kříž. Kamera se vzdaluje, čas rychle ubíhá.

Následuje slogan: "Naše hřebíky vydrží věčně!"

Po promítání je chvíle napjatého ticha, kterou prolomí nasraný ředitel.

"To si deláte snad srandu?! S tímhle přeci nemůžeme jít na veřejnost! Chci jiný, lepší, nápad. Máte na to dva týdny!"

Po dalších dvou týdnech je opet porada. Tentýž videoklip, totéž pozadí, jediný rozdíl je, že Ježíš po chvíli s kříže spadne.

Slogan:"To by se s našimi hřebíky nestalo!"

Ošklivý, netolerantní vtip, přímo nechutný. Nepochybuji, že by se z podobné reklamy plno černoprdelníků osypalo až na prdeli. Proto jsem se nasmál do sytosti. A když už jsem v tom, ještě jiný vtip od jiného kolegy.

Kdyby Ježíše místo ukřižování utopili, katolíci by si nad postel vešeli akvária a místo kostela by měli bazén.

A do třetice všeho dobrého od jiného, nyní už bývalého, kolegy.

Ateista umře a stojí před Svatým Petrem u nebeské brány a připadá si jako totální osel.

Svatý Petr mu samozřejmě řekne: "Nedá se nic dělat. Nevěřils v Boha, neakceptovals Ježíše Krista jako svého spasitele. Musíš do pekla!"

A bum, ateista stojí před Luciferem. Ten ho pěkně s úsměvem přivítá, potřese mu rukou, vezme ho kolem ramen a vede ho zkrze pekelnou bránu. A za bránou to vypadá divně. Krásná krajina, slunecné počasí a přímo rajská zahrada plná altánků a amfiteátrů a spokojených lidiček, stejná jako ta, kterou viděl ateista koutkem oka zkrze nebeskou bránu, jenom pestřejší. Všude jsou větší i menší hloučky zatracenců, ale místo mučení se oddávají všem možným zálibám, co koho baví - od prostého pokecu ci šachů pres chlast až pobezuzdý sex. Z nekolika míst je slyšet hudba a vidět světla težkých párty. Ateista nestíhá poulit oči a zírá, co se všechno děje, zatímco Lucifer popisuje všechny atrakce.

Až ateistovy oči padnou na malou chatičku s jedním okénkem, z něhož se line načervenalé světlo. Zatímco jedním uchem poslouchá Luciferovo nadšené vyzdvihování předností pekla nad rájem, nahlédne do okénka a zděšene uskočí. V chatičce, vevnitř vetší než zvenku, je hořící jezero, v němž jsou po krk ponoření lidé. Do nich biči bijí a vidlemi bodají démoni. Řev agónie je nesnesitelný.

"Co to je?" ptá se vyděšený ateista Lucifera.

"Toho si nevšímej, to je jenom pro křesťany, objednali si to tak."

Kdybych nedal nenápadně všem najevo, že jsem ateista a mám z náboženství akorát srandu, nikdy bych se tyto perly humoru nedozvěděl.

"Hele, hnúj, ááá!"

...až jsem se za břicho popadal...

Tak mi bylo konečně do úsměvu při debatě o alternativních (tzn. neověřených) formách léčby vmeteno něco, po čem už jsem strašně dlouho toužil, aby mi někdo řekl. Od srdce jsem se zasmál ironii zkoncentrované v tom výroku - je to totiž svým způsobem kompliment, ale nebylo to tak míněno:

Klinické studie nemám. Ono je dost pravděpodobné, že ani nejsou- tyto studie většinou dělají lidé tvého typu, lidé s uzavřenou, racionální myslí.

Mám rozhodně racionální mysl, a do značné míry i uzavřenou. Tedy ne tak, že bych nebyl ochoten změnit názor nebo přijmout novou myšlenku. Koneckonců, jak již jsem párkrát zmínil, věříval jsem na horoskopy, účinnost meditace, existenci kosmické energie KI a léčení s jejím použitím/manipulací (Reiki, Tai-či a pod.). Nicméně mám mysl otevřenou jenom pro myšlenky, jež mají nějaké solidní, ověřitelné, dokazatelné pozadí. A čím více nějaká myšlenka odporuje mým znalostem a mým zkušenostem tím těžší je mne přesvědčit. Ono mít mysl úplně otevřenou, ve stylu "věřím všemu, co se mi líbí a co mi kdo řekne" nepovažuji za šťastné. Ale co bych si plácal játra, někdo jiný už to udělal za mne. Užijte si následující video od QualiaSoup.

Shoggotologie

Taky jsem se už párkrát setkal s tvrzením, že teologie je věda. Dokonce mi toto bylo prezentováno i s "důkazem", čili linkem kam jinam, než na Karlovu Unvierzitu. Což samozřejmě není nic jiného, než argumentum ad verecundiam a jako takovému jsem se tomu vysmál. Za použití logické argumentace, chobotopitelně.

Ale to, co je na té stránce napsáno, je skutečně perla. Na pohled hezké, ale ve skutečnosti exkrement poraněného a nemocného tvora:

Teologie jako vědecká disciplína platila od dávných dob za královnu mezi vědami. I dnes je společně s filozofií a dalšími humanitními obory jednou z velmi důležitých disciplín, jejiž[sic] znalost umožňuje člověku rozumět sám sobě, společnosti, světu a Bohu.

Občas mi sem zabrousí nejméně tři filozofové, na ty bych teď měl tedy otázku - jak vnímáte, že vaše profese je takto stavěna na roveň s (vlastně malinko pod) teologií? Současně s přihlédnutím k tomu, že filozofie sama rovněž není věda, i když věda z filozofie vzešla a filozofie stále ještě má hodně co říct?

Troufnu si odhadnout, že exaktní vědci napříč všemi obory nejsou zrovna hin z toho, že teologové takto značně nepokorně a neskromně sami sebe v podstatě prohlásili za krále mezi vědci (nepřímo, za použití debatní falše argumentum ad antiquitatem, a skutečně si tentokráte myslím, že tato interpretace je správná - teologové jsou nafoukaná pakáž). Odhaduji to na základě toho, že vědci jsou, více než kterákoliv jiná demografická skupina, dosti agnostičtí/ateističtí. Je-li nějaká královna mezi vědami, je to podle mého názoru fyzika. Ale i o tom by se dalo pohádat, protože všechny vědy jsou navzájem propojené a jakákoliv hierarchie bude víceméně více než méně arbitrární.

Teologie v podstatě vůbec není věda, o nic víc než Shoggotologie. Což je krásně shrnuto v článku, který si troufnu nyní doporučit. A to vehementně, nejméně třikrát.

Počítání.

Ty, kdož si toho ještě nevšimli, bych rád upozornil na census ateistů. Nechte se spočítat, zatím má Česká republika méně započítaných ateistů, než slovensko.

Advocatus Diaboli

Titulem z titulku býval titulován od středověku až do dvacátého století člověk, jehož úlohou při kanonizaci/blahoslavení/svatořečení či jak se tomu nesmyslu říká, bylo poukazovat na logické díry v argumentaci zastánce svatořečení, odhalovat podvody při dokazování zázraků či hledat jejich přirozená vysvětlení. Vypovídá hodně o mentalitě věřících, že skeptikovi, hledajícímu pravdu, bylo přisouzeno hovorové jméno spojující jej s hlavním záporným hrdinou jejich oblíbené pohádky. Ale koho to překvapuje?

Dnes se ten výraz používá částečně pro lidi, kteří zastávají nepopulární stanovisko, nebo pro lidi, kteří v debatě hájí stanovisko, jež nevyhnutelně nezastávají. Ve výuce rétoriky/argumentace si takovou funkci dokáži představit jako smysluplnou, neboť umožňuje tříbit argumenty. Bohužel je to i určitá forma trollování rozšířená na interfernetu, na niž jsem alergický. Je obtížné oddělit zrno od plev a zjistit, kdo oponuje z důvodů oprávněného nesouhlasu, a kdo z toho má jenom bžundu.

To je jenom taková malá fsufka. Debatu u předchozího článku jsem četl celou, i když jsem záhy přestal reagovat, neb to považuji za zbytečné. V komentářích je tam hodně odkazů na další stránky, které v mém prvním článku nebyly zohledněny, protože jsem je v té době ještě neznal. Nicméně ať se na to dívám z kterékoliv strany a převracím to kolikrát chci, stále to vypadá, že soudce rozhodl bez toho, aby příslušná situace byla posouzena odborníky, což byl a je můj hlavní problém s tímto rozsudkem. Nebyli-li k posouzení vědeckého problému přizváni vědci, pak i když je rozsudek třebas perfektně legální, je stále špatný. Zejména je-li pravda to, co při důkladnějším nastudování této události naznačují jiné články - totiž že ono sporné prohlášení neřekl nikdy nikde žádný z šesti odsouzených vědců, ale řekl jej (na tlak politiků) předseda komise.

Co se pravděpodobností zemětřesení atp. týče, k tomu se možná někdy vyjádřím detailněji jindy, přednostně asi až bude na mém blogu dost informací ze základů statistiky na to, abych si mohl být jist, že to bude pochopeno. Což bude s mým tempem psaní někdy na Svatého Dyndy, nebo možná až vykvetou hrábě.

K následujícímu:

While 50% of major earthquakes are preceded by foreshocks, only about 5-10% of small earthquakes turn out to be foreshocks, leading to false warnings.

I kdyby tento citát z wikipedie znamenal pravděpodobnost 1/10 až 1/20 vzniku velkého zemětřesení (což nemusí být nutně pravda, není-li známa kauzální propojenost mezi silnými a slabými zemětřeseními, může jít o pouhou propagaci tzv. hráčského klamu), tak je to pravděpodobnost značně malá, na samé hraně toho, co se považuje za statisticky signifikantní. A statisticky signifikantní stále ještě neznamená prakticky použitelné pro konkrétní případy - protože 10 až 20 planých poplachů na jeden jediný správný by představovalo obrovskou ekonomickoku zátěž, kterou je nutné rovněž vzít v potaz, a takovýto poměr planých poplachů k oprávněným by velmi brzy vedl k desenzitivizaci lidí. Lidé jsou prostě takoví.


Ještě k jedné věci bych se ale rád vypeckoval, protože se objevuje v komentářích na mém i jiných webech. Tou věcí je konkrétně přesouvání viny za nepochopení vědeckých poznatků na vědce. To je totiž logický klam, jelikož tam neexistuje žádná kauzální a logická spojitost. Protože zatímco je povinností pedagoga snažit se diskutovanou/vysvětlovanou věc co nejvíce smysluplně zjednodušit/přizpůsobit své audienci, je současně povinností audience se informovat a aktivně se snažit pochopit podávané informace. A dále i když obě strany komunikačního kanálu splní své povinnosti v procesu vzdělávání, stále jsou zde dva faktory, které tomu mohou hodit klacek pod nohy - normální rozložení inteligence v populaci, jež znamená, že určité procento lidí má velmi limitované schopnosti chápat cokoliv složitějšího, a pak čas, jež je nezbytnou ingrediencí ve vzdělávání kohokoliv o čemkoliv. Veřejnost, jež se snaží teď své mrtvé přišpendlit na svědomí šesti vědcům (potažmo vědecké komunitě), si za ty mrtvé z tohoto hlediska může minimálně z části sama. Když někdo žije v seismicky aktivní oblasti, měl by se o danou problematiku alespoň rudimentárně zajímat sám od dětství, a ne čekat, že ho bude pořád někdo vodit za ručičku.

Jasný, černobílý viník v tomto případě prostě neexistuje a je chybou jej hledat. Neviděl jsem žádné informace svědčící o opaku.

Šaškárnám se ale máme smát.

Původně jsem na to odpovídal komentářem, ale chytil jsem slinu, komentář kynul a kynul, tak jsem si řekl, že zareaguji raději vlastním článkem. Nehledě na to, že bych stránku Občanského sdružení ateistů České republiky asi neměl zatěžovat svými nevybíravými plamennými výlevy s místy neslušným jazykem.

Chci reagovat konkrétně na jejich poslední článek "Modlitba posvátného růžence. Dělají si z nás věřící srandu?". Proti článku tedy obecně nic nemám, mám podobnou zkušenost se slovenskou pobožností - i když jsem se do toho nerýpal až tak do hloubky - ze své předloňské návštěvy Tater. Mám ale trochu problémy s jednou větou, a to konkrétně touto:

Jsem dalek toho, abych se této jistě dobře míněné zbožnosti vysmíval.

Rád bych se totiž zeptal - proč ne?

Já osobně toho, abych se téhle šaškárně vysmál, dalek nejsem. "Upřímná" víra v podobné blbosti je směšná a výsměch zaslouží. Dospělý člověk, který věří na absurdní pohádky a provozuje podobně pitomé rituály, je trapný, a je úplně jedno, jak upřímně jim věří. Pro takové lidi, jimž se vysmívat skutečně nepřísluší, máme název - duševně chorý - a zajde-li to do extrémuje ty lidi třeba léčit. Ale ne všichni věřící (troufl bych si říct, že většina ne) jsou už tak daleko za hranicí příčetnosti, aby bylo nutné nasadit muže v bílých pláštích a se svěracími kazajkami.

Někteří čtenáři blogu si možná vzpomenou, jak v jedné debatě s "upřímně věřícím" katolíkem na mém předchozím internetovém působišti, se zmíněný katolík strašně urážel, kdykoliv jsem si dělal srandu z toho, že věří na těhotnou pannu, co porodila čaroděje, nebo když jsem provozování podobných rituálů přirovnával k duševní poruše podobné obsedantě kompulzivní poruše. Ale sám se přitom nikterak nežinýroval vysmát se americkému věřícímu, který na základě stejné bible stále ještě obhajoval placatost země a její stáří šest tisíc let. Nakonec jsem se ho tedy zeptal, na základě jakých měřítek rozlišuje, kterým kouskům bible věřit a kterým ne, když těhotná panna a zmrtvýchvstalý čaroděj jsou, z racionálního hlediska, ekvivalentně absurdní a směšné, jako placatá země stará šest tisíc let. A jeho odpověď? Žádnou nikdy nedodal, na následující otázky a upomínky aktivně mlčel (akorát občas do debaty vstoupil a uraženě naříkal, jak strašně jsem necivilní, že věřícím neprojevuji úctu, popřípadě se odpovědi vyhýbal za použití uzenáčů) a mlčel tak dlouho, až se záležitost v podstatě promlčela a příslušná internetová stránka zmizela v propadle dějin.

Ale jedno je každopádně jisté - společnost jako celek ani jednotliví lidé nemají žádná jasná měřítka pro to, čemu se je v pořádku vysmát a čemu ne. Obecně platí, že každá absurdita je lovná zvěř pro satiru a výsměch a měřítkem pro míru výsměchu není upřímnost, s níž je absurditě věřeno, ale míra, do níž je absurdní. S jednou jedinou výjimkou, již krásně shrnul Douglas Adams, a již, domnívám se, zmiňuje i Richard Dawkins v jedné edici "The God Delusion". A tou výjimkou je, samozřejmě náboženství.

Takřka každý - věřící nevyjímaje - považuje naprostou většinu náboženství za naprosté a směšné bláboly v lepším případě, či za nebezpečné a šílené hovadiny v horším případě. Akorát věřící mají z tohoto pravidla vždy jednu výjimku, a to je právě ta jedna sada absurdit, kterou si oni vybrali (popřípadě jež jim byla vnucena) coby tu správnou. Ateista se v tomto ohledu od věřícího liší pouze v tom, že z tohoto pravidla žádnou výjimku neuznává.

Ale protože dlouhodobě historicky bylo věřících naprostá většina, a protože nebyli schopni spolu mírumilovně koexistovat, aniž by se kvůli svým sadám oblíbených hovadinek mordovali, a protože nejsou schopni se o těch svých blbinách ani bavit, aniž by se uráželi a cítili se perzekuovaní, že někdo zrovna ty jejich  blbiny nerespektuje, tak se vžil společenský konsensus, že se tyto blbiny prostě nekritizují a smát se jim je "neslušné". Někdo by se mohl urazit, a to přece nechceme.

No, mě je to jedno, jestli někoho urazím. Odmítám se tomuto iracionálnímu diktátu iracionálních lidí podrobit. Absurdní a nepodložené snůšky nesmyslů jsou směšné, zasluhují výsměch a tudíž se jim budu smát. Když se kvůli tomu někdo urazí, protože je příliš intelektuálně mrtev a ponořen do svých oblíbených absurdit na to, aby byl schopen se na ně podívat nezaujatě, nechť neváhá a jde s rozběhem do prdele.

Ale tenhle konkrétní případ, tyhle prodávané letáčky, to je ještě horší. Já si totiž nemyslím, že ten zmiňovaný letáček popisující správnou modlící rutinu a vůbec všechny ty publikace, jak a ke komu se modlit za zdravou stolici a bezpečnou jízdu z ochutnávky slivovice, je projevem nějaké upřímně míněné zbožnosti. Je to sprosté systematické oblbování lidí a následně využití toho, že jsou oblbnuti, k tomu, aby bylo možno je pumpnout o peníze. Jestliže se tenhle blábol prodává za dvacet centů, čili ca 5 korun, v kostele, tak ty peníze někam jdou. Kampak asi? Na charitu? Nebuďme naivní. Vatikán zoufale hledá, jak si vylepšit finanční bilanci, a ždímání stád vygumovaných oveček je zatím asi stále ještě účinná metoda. A to je také princip fungování církví v praxi - zblbněte lidi, aby věřili těm nejabsurdnějším ptákovinám, a pak je pumpněte o prachy pod pohrůžkou trestu, když nedají. A když na to někdo poukáže, hrajte uražené a ublížené a dovolávejte se svobody vyznání (kterou bychom, kdyby bylo po jejich, nikdy neměli) a dobrých mravů (které sami neváhají porušit, když se jim to hodí a když jim to projde).

A to té šaškárně dodává další, tragický, rozměr. Takže i když se těm lidem, co si tyhle blbosti kupují a pak se jimi dokonce řídí, vysměji, je to hořký smích. Je mi jich totiž i líto, protože sami sobě aktivně udržují a posilují mentální stav, jenž se od duševní poruchy liší spíše v tom, jak je posuzován společensým konsensem, než v principu. Bohužel, jediný, kdo jim může pomoci, jsou oni sami. Ale výsměch může být účinnou a patřičnou formou, oním políčkem, jak je když ne probudit, tak alespoň donutit, aby své mentální masturbace provozovali v soukromí, kam patří, a nestrkali je všude všem na oči.

A proto moje motto je - smát se. Smát se zdravě, smát upřímně, smát se z plna hrdla, a čím hlasitěji, tím lépe. Protože jinak bychom museli plakat.

Do háje, sakva, i s čermákem

Hned u snídaně mě dneska tohle enormně nakrklo. Vůbec jsem neměl v úmyslu o tom psát, ani dnes, ani jindy, ani kdykoliv, ale tentokráte pan Kalousek a jeho sbor černoprdelníků překročili hranici mojí snášenlivosti a já nemohu mlčet. Když někdo chce věřit na těhotné panny, zmrtvýchvstalé čaroděje a kouzelné sušenky, budiž, každý má právo být ve svém volném čase idiot. Ale míchat tyto své osobní náboženské preference do politického rozhodování celého státu, který je většinově nesdílí, je špatné.

Jedná se o konkrétně tento graf, který byl dnes otištěn v sobotním Právu.

Osobně tedy shledávám morálně sporným vracení majetku církvím obecně z následujících důvodů:

• Církev není rodina. Církev je zájmový kroužek, do nějž člověk vstupuje dobrovolně (tím myslím členy kléru, nikoliv "ovečky", ty jsou často v dětství donuceny pod pohrůžkou trestu ať skutečného či posmrtného). Církevní restituce tedy nejsou morálně nikterak srovnatelné s konfiskací majetku šlechtickým rodům či sedlákům/továrníkům apod. Dnešní členové kléru každopádně nejsou nijak implicitně od narození znevýhodňováni díky tomu, že církev přišla o majetek, na rozdíl právě od potomků sedláků, továrníků atd. Stačilo by, kdyby místo vstupu do církve dělali nějakou slušnou práci. I žebrák na ulici je důstojnější existence než člen kléru (a to myslím naprosto vážně). Tedy zdůrazňuji, církev není principielně ani omylem restituent ve stejném smyslu jako člen rodiny, a shledávám úžasnějším a úžasnoucnějším, že někdo má vůbec tu drzost něco takového vypustit z huby (což se na stránce TOP09  přímo i nepřímo děje).
• Církev, a to konkrétně katolická, svůj majetek nenabyla nějak extra slušně. Konfiskace při čarodějnických procesech, povinné desátky, pod pohrůžkou hrdelního trestu placené, mastné "odpustky", prodávané tituly atd. stály u zrodu jejího majetku. A že tam byly i nejaké dobrovolné dary a majetek získaný legitimně? To na morálním aspektu nemění nic, církev má pořád na rukou krev nevinných a když jde někomu o "morální hledisko", tohle neodkecá. Mluvíme-li o principu, čas nehraje roli, a chce-li někdo tvrdit, že čas roli hraje, měl by říct proč - viz dále.
• Neexistuje žádný objektivní důvod proč nakreslit "morální" dělící čáru u režimu komunistického a ne u Bílé hory nebo třeba i u Praotce Čecha. Přičemž podle TOP09 dělící čára na začátku režimu komunistického je v pořádku, ale dělící čářa u Bílé hory, která znamenala konec svobody náboženského vyznání v čechách a  definitivní konec naděje na naší státní svrchovanost na 300 let (opravte mne, pokud se mýlím, jsem dějepisný noob) je "nefér".  S takovouhle argumentací, kdy použití logického klamu ad antiquitatem a ad misericordiam TOP09 je jaksi "oukej" ale použití opozicí není "oukej" ať jdou všichni do ).(. Použití logických klamů není nikdy oukej. Chce-li někdo tvrdit, že je v pořádku vyrovnat morální křivdy staré sedmdesát let, musí současně vysvětlit, na základě jakých objektivních měřítek není v pořádku vyrovnat křivdy staré 400 let. A navíc napříč státními režimy! A to jsem na stránce TOP09 nenašel, pouze nářky jak nefér a populistická je opozice - hra na citečky a argumentační obfuskace, již normálně je vidět jen u ČSSD a komunistů.

Ale budiž, serme na to, nerad se hádám, a už vůbec ne s lidmi, jež považuji za morální hnidy a společenské parazity. Připusťme tedy, že jsem podujatý a moje důvody pro odpor nejsou morálně objektivní. Vraťme církvi pozemky a peníze. A odřízněme placení kněžských darmožroutů od státu, ať si je církev platí coby zaměstnance sama, jako jakákoliv jiná organizace. Jsem pro všemi deseti, církve mají pravdu a já mám klid.

Ale je třeba udělat i další kroky - ať církve následně z majetku platí daně z nemovitostí a z příjmu - jako každá jiná právnická osoba. Ať návštěvy církevních hovnostářů z Šaškistánu do budoucna platí církve a ne daňoví poplatníci. Ať údržbu a a opravy památek ve svém vlastnictví platí církev ze svého, bez státního příspěvku - má-li to platit stát, nemusí to přeci církvím vracet. Ať hospodaření církve podléhá stejným pravidlům a zákonům jako hospodaření kteréhokoli jiného právního subjektu. Ať církevní charity mají stejně transparentní a přísné účetnictví jako necírkevní. Ať církevním organizacím není dovoleno diskriminovat na základě rasy, pohlaví, vyznání či sexuální orientace. A ať církve při prodávání svých produktů přestanou používat praktiky, které splňují právní definici podvodu. Zkrátka ať pro církve platí bez výjimek stejná pravidla, jako pro všechny ostatní. Chce-li se někdo ohánět morálkou a fair play, musí na toto přistoupit, jinak se sám diskvalifikuje jako pokrytec.

Nevěřím, že tyto následující podmínky budou v dohledné době splněny, zejména ta poslední. Protože bez podvádění církve chcípnou na úbytě, žijí a prospívají jen díky tomu, že lhaní lidem je u nich tolerováno. Pokud splněny budou, budu spokojený jako blecha, ale já nevěřím, že budou splněny a to je mi trnem v oku.

Ale to všechno pořád ještě není to, co mne na tom grafu tak rozčílilo, to píši víceméně jen tak na okraj. Co mne neskutečně rozčílilo je to, že se jedná o evidentní tendenční propagandu, a ještě ke všemu odfláknutou! Především v textu se píše, že výdaje na vrácení budou necelé dvě miliardy ročně, úhrnně 59 miliard, ale v diagramu je modrou linkou namalováno tři až tři a půl miliardy ročně a tudíž s úhrnnou sumou ca. 90 miliard?! Kdo jim ten graf maloval, makak po lobotomii? Červená linka je bez uvedení zdroje pro data (a na stránce TOP09 zmiňované u grafu není ani fň) a tudíž je zřejmě vycucaná z prstu. Po zběžném náhledu na financování církví mi není znám důvod předpokládat, že by při současném stylu výdaje rostly geometrickou řadou. Dokonce ani lineární ne. Dlouhodobě celosvětově i u nás počet věřících klesá a tím by měl klesat i počet členů kléru a tudíž i výdaje na jejich platy. To, že počet členů kléru navzdory tomuto faktu roste, je pouze dalším důkazem nemorálního chování církve, která nabírá "zaměstnance", kteří nejsou potřeba, jenom aby mohla ze státu tahat peníze. Ale ani to nemůže pokračovat do nekonečna, protože při klesání počtu věřících musí někdy být dosažen strop a církev nebude moci brát další příživníky. Výdaje na zakonzervování a údržbu budov atp. by také měly být víceméně konstantní. A navíc oba problémy už jsou vyřešeny - církve mají do budoucna dostávat konstantně necelou 1,5 miliardu ročně (zatím do roku 2014, ale proč to neprodloužit?)! A i pokud je objektivní důvod předpokládat v grafu namalovaný rostoucí trend, bez zdrojů a tudíž možnosti ověření je jeho použití touto formou manipulativní a tudíž morální chutzpah.

Nesnáším propagandistické použití grafů, a ještě více ne, když je ta propaganda udělaná takhle lajdácky. Koho se tímhle snaží přesvědčit? Matematicky kompetentní lidi určitě ne. Pane ministře Kalousku, styďte se, napsat svoje jméno pod takovýhle cár!

Býval jsem blogger jako ty - a pak jsem dostal šípem do kolena.

Kdo pochopí parafrázi z titulu, pochopí, proč posledních čtrnáct dní na blogu nic nepřibylo. Nepíši, valně nečtu a obecně moc neinterfetuji, i když u počítače sedím pořád. Neřád. Takže zase jenom malá vsuvka (k serióznímu článku se ale taky někdy zase dostanu, žádné obavy, nekonečno nebude čekat do nekonečna).

Před čtrnácti dny mne navštívil kamarád z Moravy. On už je tedy spíše kamarád z Ameriky, což je také důvod toho, proč jsme se dlooouho neviděli. Nicméně, jak už to u moravanů bývá, přivezl mi obligátní láhev čističe na okna, co se mu tam říká "Slivovice". Žádná sériová výroba, žádné slivke s chlebových kvasnic pro Pražáce, ale já stejně radši Okenu, takže to budu muset někomu dát, z tohohle kašlu už jenom z pohledu na láhev, radši ani nechci do zjišťovat, co by se mnou udělaly čisté výpary, ještě by mi slezly vousy. A to prej to některý lidi i pijou!

Samozřejmě jsme prokecali celý večer, a jedno z nahozených témat souvisí okrajově i s blogem. On totiž nevážil cestu pře okeán jenom proto, aby mi potřásl pravicí a popil se mnou nealko pivo. Nacházel se v evropských končinách, protože se mu vdávala sestra. A jak jsme se tak bavili, přišlo na přetřes i náboženský zápal jeho početného moravského příbuzenstva. A jedna taková pošahaná tetka neměla nic lepšího na práci, než poslat jako svatební dar - bibli.

Což vyvolalo v kamarádovi oprávněný hněv. Tetka moc dobře věděla, že tahle větev rodiny už se od církve distancuje a že recipienti daru jsou ateisté. A přesto i tuto příležitost využila ne k tomu, aby projevila vstřícnost, lásku a pochopení nějakým smysluplným darem, ale k tomu, aby zkusila "nenápadně" vnucovat svou pověru jiným.

A to je jedna z věcí, kde se opět náboženství protíná s duševními poruchami, konkrétně obsedantními kompulzemi.

Mě náboženství hodně zajímá a neberu si servítky. I v práci, když to přijde na přetřes (a díky povinným dementním katolickým svátkům v nejnevhodnější dobu to občas na přetřes přijde) vypustím z úst fráze, které by mi někdo mohl otlouct o hlavu. Ale - a to je ten rozdíl - vždy beru ohled na kontext. Vždy beru v potaz před kým co říkám, kdy a jak a kdy je lepší držet kušnu. Než řeknu, že kněží jsou průvod šašků v sukních a s trapnými kloboučky na hlavě, vysonduji si, jaký názor má ten, komu to říkám.

Tedy mám asi určitou vadu osobnosti, která mi značně ztěžuje i říkání tzv. bílých lží (ačkoliv ten koncept racionálně zcela chápu), takže když jsem byl nucen strávit den v kostele, protože se kamarád ženil s katoličkou, tak ze mě za ten den sice vypadlo pár "nevhodných" prohlášení, ale v kostele jsem mlčel a nerušil a faráři jsem do cvoků nevynadal a sám jsem debaty vedoucí k těm sporným výrokům neinicioval.

Nikdy by mne nenapadlo darovat párku křesťanů z příbuzenstva jako svatební dar Dawkinsovo "The God Delusion" nebo Hitchensovo "God Is Not Great - How Religion Poisons Everything" (ledaže by někdy v předchozích konzervacích vyjádřili explicitní přání ty knihy číst). Nikdy by mne nenapadlo stoupnout si před kostel při mši nebo k pašijovému průvodu či tomu jejich čarování se sušenkami minulý měsíc a hulákat proateistická hesla. Nikdy by mne nenapadlo obcházet lidi a cpát jim do schránek či za stěrače letáčky neinformovaně (a dokonce ani fundovaně) kritizující bibli/korán. Nikdy by mne nenapadlo prezentovat dětem nepodložené nesmysly jako absolutní pravdy.

A přesto se všemi těmito záležitostmi jsem se v míře větší než malé setkal u věřících osobně i zprostředkovaně. Žádné z výše uvedených společenských faux pas není náboženství - kterémukoli - cizí (a ani se nepokoušejte v komentářích zmiňovat budhismus, jako by to bylo magické slůvko, nebo se ze mě stane berserkr, protože i budhismus má své teokraty a fanatiky motivované jen a pouze náboženstvím). Náboženství je skutečně principielně obsese, a vypěstování této obsese v lidech je jedním z jeho primárních cílů. A pak namnoze i jinak zcela normální a slušní lidé se jen a pouze na základě této vypěstované obsese chovají jako sociální paka a cítí nutkání tu obsesi cpát jiným. A tím se kruh uzavře a pověra koluje dál a dál a otravuje další a další mysli.

Styďte se.

Lidé se údajně dnes stydí více za svou víru než za svou sexualitu. To je dobře. Většina lidí schopných logického uvažování  si snad musí někde alespoň na podvědomé úrovni uvědomovat absurditu víry v těhotné panny, posmrtné panny a podobné (|)oviny.

Každopádně článek nám naservíroval hned dva logické klamy, a to údajně slovy profousionálního filozofa.

Australský filosof Rai Gaita míní, že je velká škoda, že jsou lidé k víře tak odmítaví. „Žijeme v kultuře, která má silnou náboženskou tradici. Mnozí lidé jsou s vírou úzce spjati a nedokážou oddělit od svého sebevědomí nejhlubší zdroje své víry. A je velká škoda, že těmto lidem ostatní nenaslouchají. Společnost tak začínají ovládat lidé nevěřící a je otázkou, do jaké míry to ovlivní naší společnost do budoucna," dodává Gaita.

Tedy nevím, není-li to nějak vytrženo z kontextu, ale pokud ne, tak toto prohlášení neobsahuje sebemenší náznak toho, proč by mělo být dobré udržovat náboženské tradice, proč by mělo být dobré naslouchat lidem, kteří jsou silně emocionálně spjati s absurdní pověrou a proč je tedy škoda, že jim ti ostatní, nenábožensky založení, nenaslouchají.

Takže pokud tohle není vytržené z kontextu a je to míněno tak, jak to vyznívá, tak se jedná, minimálně v náznacích, o debatní falše argumentum ad antiquitatem (něco je staré, a proto je to dobré) a současně argumentum ad misericordiam (něco je správné, protože někomu se to líbí - taková minihra na citečky). S tím ať jde pan filosof k šípku, tohle je hluboká myšlenka na úrovni kunčoftů místní knajpy. V Austrálii asi filozofy neučí argumentaci a logice. Nebo je to učí a tenhle konkrétní se rozhodl, že když jde o víru, rozum musí jít stranou - buď je nejspíše sám věřící, nebo je faitheista. Nebyl by sám, podobných intelektuálních pokrytců a zbabělců je bohužel plno.

Nehledě na to, že i takový dějepisný ignorant jako já ví, jak to v průběhu historie vypadalo, když náboženská tradice a lidé se sebevědomím zakořeněným v nejhlubším zdroji své víry převládali a když těmto lidem ostatní naslouchali, protože jim nic jiného nezbylo. Dnes té době říkáme doba temna. A vlastně ani není třeba se dívat do historických análů - pan Gaita se může odstěhovat třeba do Pákistánu. Tam se za svou víru lidé nejen nestydí, tam je víra dokonce povinná. Určitě by se mu tam líbilo.

A teď o něčem úplně jiném...

Dnes jsem při pochůzce internetem narazil na velmi zajímavý exemplář vadného argumentu. Podíval jsem se do výpisů návštěv blogu, abych se podíval, copažeto se můj poslední článek vyšplhal ve čtenosti během pouhého týdne od svého publikování až na čelní místo. A to mne dovedlo až na mně do té doby neznámou stránku i-Ateismus.cz, konkrétně do knihy návštěv. Jakýsi Danner tam exceluje v klasické debatní taktice křesťanů (zejména kreacionistů) - totiž sype z rukávu polopravdy promíchané s nesmysly tak rychle a v takové spletenici, že je prakticky nemožné mu cokoliv vyvrátit - dříve, než je dořešena jedna záležitost, vytáhne si ze zadnice další tři-čtyři buď nové, nebo pouze reformulované starší záležitosti, a debatu tak v podstatě znovu "zamíchá" do začátku. A celou dobu předstírá, že žádný z jeho argumentů nebyl vyvrácen.

Této debatní falši se říká Gish Gallop - česky bych to pojmenoval Gishova Kecapáda - a můj pocit po kurzorním čtení debaty v knize návštěv na i-Ateismus.cz je, že to Dannerovi prochází. On má evidentně sám pocit, že debatu "vyhrává" - ostatně, hledání pravdy jeho cíl evidentně není, on pravdu "zná" - a jeho oponenti ztrácejí nervy. Je jediný způsob, jak se bavit s tímto typem kecala - buď ho donutit, aby mluvil k jedné konkrétní věci a neměnil neustále téma, nebo ho zabanovat (čili se s ním nebavit vůbec). Bohužel, jiná forma není možná, protože snažit se odpovídat na záplavu nesmyslů, jimiž zahlcuje debatu, vede k nekonečnému plácání jater, v němž se jakýkoliv validní argument jednoduše ztratí v moři spamu. Tímpádem člověk používající Gishovu Kecapádu nedodržuje elementární pravidla vedení debaty a sám se tím diskvalifikuje a nezasluhuje respekt ani slušné zacházení.

Jak už je typické, Gishova Kecapáda i v tomto případě obsahuje celou řadu logických klamů - zejména jsem si všiml uzenáčů, ad nauseam a určitě jsou tam i další. Ovšem na stránce 17, jsem narazil na exemplární příklad jednoho logického klamu, k němuž mi pro článek už dlouho chyběl nějaký zajímavý vzorek na pitvu, ačkoliv jsem ho už sem tam zmínil. Nejprve tedy citace mnou rozebíraného textu.

9.) Vemte si -evoluce tvrdí, že svět vznikl náhodou. Jestliže je ale nekonečný vesmír, znamená to, že je také nekonečně možností, jak se mohly´ve vesmíru vyvynout organismy. Tedy i možnost, že se vytvořili mimozemšťané, kteří by byli schopni se k nám transportovat a informovat nás o sobě. Tedy přesně řečeno nekonečno takových možností. Tedy 100%, že se tato možnost stane, pokud svět vznikl náhodou. Ale vzhledem k tomu, že se tak nestalo, je 100%, že svět náhodou nevznikl.

Tedy, jak už to u kreacionistů a jiných nevzdělanců bývá, jen tento jeden jediný odstaveček obsahuje hned celou řadu argumentačních chyb, tou nejvíce do očí bijící je ovšem deduktivní logický klam non sequitur. Non sequitur je jakýsi praotec logických klamů, většina z nich jej v nějaké skryté nebo zjevné podobě obsahuje. Ve své nejčistší formě se jedná o sylogismus v němž závěr nevychází z výchozích premis. A to je i tento případ, ačkoliv se jedná o sylogismus vícevrstvý.

Nejprve si vypišme primární premisy obsažené v tomto argumentu, a to jak ty skryté, tak ty zjevné:

1. Vesmír je nekonečný.
2. V nekonečném vesmíru náhodné události s nenulovou pravděpodobností nastanou nekonečněkrát.
3. Pravděpodobnost vzniku světa (planety země?) a života obecně je nenulová.
4. Pravděpodobnost vzniku inteligentního života je nenulová.
5. Je možný mezihvězdný/mezigalaktický transport.
6. Pravděpodobnost objevení technologie pro mezihvězdný/mezigalaktický transport inteligentním životem je nenulová.

Z těchto primárních premis vyvozuje argumentující mezi závěr, jež mu dále slouží coby sekundární premisa.

• Ve vesmíru vzniklo nekonečně mnoho inteligentních životů schopných mezihvězdného transportu.

 Z této sekundární premisy je vyvozován závěr

• Při nekonečném množství inteligentních životů ve vesmíru schopných mezihvězdného transportu by nás musel nějaký život navštívit. Protože nás ale žádný nenavštívil, některá primární premisa sylogismu musí být chybná. A to je konkrétně premisa třetí. Ergo svět nemohl vzniknout náhodou, ale musel být stvořen.

Což je chyba v úvaze, z argumentu nic takového nevyplývá, a to z vícero důvodů.

Například Danner zcela ignoruje možnost, že je chybná jeho první primární premisa, totiž nekonečnost vesmíru. Nebo premisa pátá. Ve chvíli, kdy sylogismus počítá s konečným vesmírem, jeho argument se zhroutí už u sekundární premisy, která je automaticky zneplatněna. Ale i garantujeme-li validitu první premise, totiž nekonečnost vesmíru, je vyvozený závěr chybný, protože autor zjevně neumí zacházet s nekonečnem. Ohánět se v argumentaci nekonečnem je velmi ošemetná záležitost, neboť nekonečno není jen jedno, nekonečna nejsou všechna stejně velká a bez důkladné průpravy není žádný lidský mozek připraven s nekonečnem správně zacházet.

Nekonečný vesmír s nekonečným množstvím planet a nekonečným množstvím civilizací schopných mezigalaktického cestování znamená totiž nekonečně mnoho kombinací nekonečně mnoha proměnných. Všechno, co se může stát, se také musí nekonečně mnohokrát stát - tudíž musí vzniknout i nekonečně mnoho civilizací, které nikdy nikdo nenavštíví. A protože nás (zatím, zřejmě a zjevně) nikdo nenavštívil, jediný logický závěr, který z tohoto sylogismu lze vyvodit je, že naše planeta Země je jednou z onoho nekonečna takovýchto smolařů.

Nejúsměvnější na celém tomto vadném argumentu je v konečném důsledku to, s jakým sebevědomím je prezentován. Skutečně se jedná o exemplář Dunning-Krugerova efektu, jak nakonec na straně 55 konstatuje jeden z čtenářů tohoto blogu. Tento efekt ovšem v té debatě je prezentován oběma konci spektra, alespoň z počátku - totiž není tam jen sebevědomý laik meloucí úplně z cesty jakoby byl hlava pomazaná a držitel světového poháru za chytrost. Jsou tam inteligentní lidé, kteří při své argumentaci vycházejí z toho, že tento sebevědomý laik je alespoň v principu schopen chápání logiky a počtu pravděpodobnosti, jež jim připadají elementární, ale jež jsou ve skutečnosti dosti pokročilé - a až s postupem času je vidět jejich rostoucí frustrace z toho, že tomu tak zjevně není a jak si uvědomují, že se pokouší bavit rozumně s někým, kdo nemá rozum.

Na každý pád Dunning Krugerův efekt v konečném důsledku trefil i mne - svůj předchozí článek, který měl na poměry mého miniblogýsku nebývalý úspěch, jsem měl více než rok a půl rozepsaný. Nechtělo se mi ho dopsat a nemohl jsem se odhodlat ho publikovat, protože jsem měl pocit, že "to přeci bude každý znát". A ejhle, ono ne. A to jsem věděl, jak nesmyslný pocit "to každý zná" je.

Alternativní meducucína.

Delší článek jsem rozepsal a nedopsal, kvůli akutnímu záchvatu lenosti. Inu, to se stává, snad ho publikuji v průběhu týdne nebo příští víkend.

Ale jak jsem tak pročítal podklady, narazil jsem mimochodem na velmi hezký webcomic s názvem "Rudé vlajky šarlatánství", který musím doporučit, neboť je krásným doplňkem mého článku "Kouzelná lentilka". Coby člověk, který si prošel stádiem vlažné víry v existenci energie Ki (sentimentální vzpomínka na tyto doby je k vidění na mém blogu vlevo nahoře) a účinnost akupunktury a akupresury jsem se při jeho čtení nesmírně pobavil mimojiné i zavzpomínáním na to, jaký jsem býval vůl, zejména při čtení textu "Energie je pojem označující potenciál pro vykonání práce, a ne nějaký magický obláček".

A aby tenhle příspěvek nebyl tak krátký a prázdný, přihazuji excelentní báseň Tima Minchina "Bouře".

Více ovocného salátu - poslední nášup.

Tentokráte taková dvojmiska. Jako velký předkrm bude endemit českých luhů a hájů, jako drobný ale těžký hlavní chod pak "filozofická" mlska vrcholové mezinárodní apologetiky.

Vašu piču sem taky neviděl a věřím, že ju máte.

Ano, skutečně mluvím o tomto kousku známého českého filmu.



Osobně tento film neshledávám nikterak působivým. Viděl jsem ho jednou a nezaujal mne, neb jeho humor shledávám nevtipným. Jsem schopen identifikovat, kde bych se asi tak měl zasmát a které věty jsou "hlášky", ale tak nějak to na mne prostě celé nezapůsobilo. Nikdy bych si ale netroufl tvrdit, že to je objektivně nevtipný a špatný film, neb akceptuji, že je subjektivní záležitostí každého z nás, co považujeme za vtipné a jak, a já jsem a byl jsem vždy tak trochu suchar.

Co ale neakceptuji, a akceptovat nehodlám, je použití tohoto exemplárního příkladu non sequitur vtipu coby argumentu. Například v této formě mi byl předhozen v debatě o existenci (křesťanského) Boha zcela vážně a zjevně s pocitem vynášení debatního trumfu,

Ach jo když někdo potřebuje důkaz ke všemu aby tomu "uvěřil" tak je to podle mě docela omezenost. Dobře to bylo vystiženo Boleslavem Polívkou ve Filmu Ku*va hoši gutentag. Bylo to asi takhle: Vašu p*ču jsem taky neviděl a věřím že ju máte.

I v debatě o tomto filmu na csfd lze najít příspěvek obdivující údajný argument obsažený v této pasáži filmu.

Abych pravdu řekl, nevím, co to je eidetický materialismus, ani co to je apologický argument. Autor má pravděpodobně na mysli apologetický argument proti epistemologickému/exaktnímu/empirickému materialismu.

A argument to není nikterak kvalitní, natož "nejkrásnější". Jako většina špatných argumentů, ani tento není čistokrevný logický klam, ale hybrid. Jedna část křížence je již vícekrát zmiňované zaměňování významů, neb slovo "věřit" má v češtině v závislosti na použitém kontextu vícero významů (v angličtině jsou tyto významy rozdělené do sloves - to believe, to trust, to have faith - což však paradoxně používání tohoto logického klamu v angličtině podobným způsobem v apologetice nikterak nebrání). Na tomto primárním logickém klamu pak stojí další, jímž se zabývá tato ovocná mini série, totiž falešná analogie.

Analogie mezi neviděnou píčou a neviděným Bohem a z ní vyvozovaný závěr, že je ekvivalentně racionální věřit v druhé jako je věřit v první je pochopitelně zcela absurdní a právě tato absurdita je jádrem vtipu. Jenže některým lidem je bohužel prostě nutné vysvětlit, že je rozdíl mezi tím vyvodit závěr o něčí fyziologii na základě obecné zkušenosti s příslušníky ženského pohlaví třídy Mammalia, a závěrem o něčem tak obskurním, jako je koncept Boha. Nepřišel jsem na způsob, jak to tomuto druhu lidí vysvětlit. Už jsem zjistil, že určitý druh mysli nepochopí ani následující polopatické vysvětlení.

Tento argument je neplatný, protože srovnává v realitě ověřitelnou a potenciálne falzifikovatelnou myšlenku - stačí najít způsob, jak se paní doktorce dostat pod sukně - s myšlenkou už z principu nefalizifikovatelnou a nevyvrátitelnou. Argument tudíž bude mít stejnou váhu (nulovou), i když  v oné slovní výměně slovo "Bůh" zaměníme za "Leprechaun", "Jednorožec" či "Harry Potter".

Více se k tomuto už prostě ani říct nedá, a kdo tento "argument" použije s přesvědčením, že říká něco vážného, ukazuje tím pouze svou vlastní absolutní nekompetentnost logicky uvažovat a argumentovat, pročež další debata v zásadě postrádá jakýkoliv smysl.

Kalamský kosmologický argument

Toto je onen slibovaný filozofický těžkotonážník, favorit rádobyfilozofa a prominentního křesťanského apologetika Wiliama Lane Craiga. Nejprve odcituji překlad argumentu tak, jak je tímto pánem prezentován.

1. Vše, co začíná existovat, má příčinu.
2. Vesmír začal existovat.
3. Proto vesmír má příčinu.
4. Ergo Ježíš tě miluje (toto už není citace, ale stručný významový sumář)

Je rovněž možné tento argument rozebrat z mnoha úhlů, ale opět, v rámci mini série, vypíchnu jen prvek falešné analogie.

Argument se pokouší pro vesmír vyvozovat závěr na základě analogie s ověřitelnými pozorováními v rámci tohoto vesmíru. A to je právě onen bod, v němž logicky selhává, podobně jako dvojčata v děloze. Zkusím tuto falešnou analogii vysvětlit za použití analogie.

Představte si inteligentní bytost, žijící na planetě podobné Jupiterovu měsíci Europa - všude kolem voda pod obrovským tlakem, ohraničená dole pevnou skálou a nahoře kilometry neproniknutelného ledu. Jediný zdroj tepla jsou slapové síly, protože planeta není vulkanicky aktivní a nemá žádnou radioaktivitu, jež by stála za řeč. Plynné skupenství tedy de facto neexistuje a světlo je neznámý fenomén. Proto tato bytost vyvodí, že vesmír se skládá pouze z vody, ledu, a kamene a je temný.

My samozřejmě víme, že to je blbost. Ale víme to jen proto, protože tuto planetu můžeme vidět z venčí. Náš vesmír nemůžeme vidět z venčí (zatím, fyzici se pokouší alespoň o aproximaci) a na základě pozorování v jeho rámci tedy nelze vyvodit jednoznačné a definitivní závěry o tom, co se stalo předtím, než začal existovat, či co se děje mimo něj (jestli něco).

Druhý bod, s nímž analogie padá, je skutečnost, že ani v rámci vesmíru nemáme zkušenost se vznikem něčeho z ničeho. Nic, v pravém slova smyslu, neexistuje - i vakuum, jak uznává W. L. Craig, je "něco" totiž časoprostor, a používá toto jako protiargument proti vzniku částic z ničeho (vakua) kvantovou fluktuací. Nemůžeme tudíž vědět, jestli "nic" v pravém smyslu slova vůbec existovat může, natož co by se stalo, kdyby existovalo. O ničem nelze prostě nic říct, protože nic nemá žádná pravidla - kdyby je mělo, nebylo by nic, respektive nebylo by nic tak, jak se hodí W. L. Craigovi do krámu.

Craig a jemu podobní obalují tento argument do obrovského množství slovíček. Nejedná se ovšem o nic jiného než o čistou slovní gymnastiku, kde na obranu jednoho logického klamu je použit další a další a další. Dlouhé debaty a texty nejsou nutné - stačí poukázat na to, že argument není konzistentní ani v rámci logiky, již sám používá. A to nezmění sebedelší apologetické plácání jater, jež dělá filozofii tak často špatné jméno.