Zobrazují se příspěvky se štítkemČmáranice. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČmáranice. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 1. května 2014

Čtvrteční čmáranice: takhle se nic nenaučíte!

Tradiční jarní nával práce s sebou přinesl neméně tradiční jarní zánět šlach v obou zápěstích. Kupodivu ale nikoliv z práce na zahradě, ale z práce na počítači. Takže zatímco mohu stále bez problémů mávat vidlemi, klikání myší či psaní na klávesnici jsou utrpením. Proto jsem obé v posledních týdnech omezil na absohlušní možné minimum a v příštích nejméně dvou týdnech asi ještě omezovat budu. Chilli na blogu se nic   moc  dít nebude a tohle je jenom taková upomínka toho, že jsem žiff.

Obrázek vznikl předloni v práci, při každoročním školení bezpečnosti práce. Tehdejší zástupkyně šéfa fabriky se mi naklonila přes rameno a nakvašeně řekla: "Wenn Sie Bäumchen malen werden, werden Sie Nichts lernen!" (Když si budete malovat stromečky, nic se nenaučíte!).

Sice jsem i ke svým nadřízeným občas mírně přidrzlý, zejména když jsem pořádně rozpumpovaný a/nebo mám hlad, ale tentokráte mne naštěstí zastavil pud sebezáchovy a odpověď "Za prvé už jsem to viděl šestkrát a znám to zpaměti, a za druhé mi kreslení si při přednáškách nikterak nepřekáželo v získání vysokoškolského diplomu." jsem spolkl.

Nemůžu říct, že bych oplakal její nedobrovolný odchod o pár měsíců později. Zajímavá věc tohlecto. Pracuji v laboratoři sedm let. Večer nám tam uklízí pořád stejná uklízečka, ve výrobě je pořád plno stejných lidí, kteří tam byli předtím, ale mí přímí nadřízení a jejich nadřízení se za tu dobu na svých polstrovaných manažerských židlích vystřídali tři-čtyřikrát.

čtvrtek 13. března 2014

Čtvrteční čmáranice: panáček se nudil...

Tohle asi nebude pravidelná záležitost, ale možná polo pravidelná. Uvažuji, že budu alternovat mezi tímto a pidivěcí - tzn. když v týdnu nebude pidivěc, bylo by tohle. A nebo taky ne. Je to věc v rozhodování.

Každopádně teď vyklízím jednu místnost v domě s představou, že tam totálně zrekonstruuji podlahu. Bohužel to zahrnuje hodně přenášení různého harampádí, mimojiné krabic s papíry, které nemám srdce vyhodit. Jako poznámky z přednášek, sešity ze střední školy atd. A když jsem si tak dovolil chviličku nostalgie, v jedné bedně jsem našel tohle. Už jsem si myslel, že se to dávno ztratilo v propadle dějin a sežral to zub času. Proto když jsem to našel, mé okoralé srdce pookřálo a zamáčkl jsem v jinak suchém oku slzu štěstí.

Jsou to moje poznámky ke státní zkoušce z chemie. Vytáhl jsem si chemii s prfků (jak je možná možné přečíst) a spektrální analýzy. Nepamatuji si detaily, ale pamatuji si, jak jsem si napsal těhle pár vět, v podstatě jenom hrubou osnovu toho, o čem budu mluvit, a zbytek času jsem si čmáral po zbytku oněch papírů a urovnával si myšlenky.

Pak samozřejmě přišlo lámání chleba a já seděl před půlkruhem sestávajícím z prakticky celé katedry chemie a vysvětloval jejich kamenným obličejům jak nejlépe to šlo všechno, co jsem si byl schopen vzpomenout a vydedukovat (=vycucat z palce na místě) k daným problémům. Papíry jsem držel samozřejmě tak, aby mi do nich nikdo neviděl, nepovažoval jsem za strategicky vhodné, aby bylo vidět, jak chudé mám poznámky a čím jsem vlastně trávil čas na potítku.

Moc se mi to nepodařilo. Když jsem domluvil, přednášející organické chemie se vyjádřil v tom smyslu, "No, pánové, já si myslím, že není moc co řešit, tohle je jasné. Mimochodem, podívejte se, jak se nám pan B... v průběhu zkoušky nudil.", načež k mé nemalé hrůze natáhl ruku, vzal mi poznámky z ruky a položil je na stůl tak, aby byly čmáranice jasně vidět. Cítil jsem, jak mi hoří uši a čekal jsem drhnutí hlavy, které ale nepřišlo.

Dopadlo to dobře. Všichni se pobavili a zasmáli a dostal jsem výbornou.