Páteční pidivěc: tohle nebouchá

Byl jsem na výletě v Orlických horách, bohužel ale krajina, i když nebyla nudná, neskýtala ani nic, co by extra lákalo k fotografování. Ovšem měl jsem ssebou v kapse svůj pidihled, pro všechny případy, a jeden případ se připadnul.

Chata, v níž naše už poměrně rozsáhlá banda byla ubytována, měla částečně neomítnuté zdi. Použitý materiál byl místní - metamorfované krystalické břidlice, fylity a svory. A některé kameny měly naprosto jasně viditelné stopy po neštovicích...

Páteční pidivěc: jako pila

Tak jak jsem se tak hrabal na zahradě v kdečem, připomněl jsem si, jak dobré je nosit na některé práce rukavice. Už tak si  dost odřu prsty u prací, na něž rukavice nosit nelze.

Obrázek vlevo zobrazuje věc, před níž nás už kdysi dávno varovali ve školce. Dávejte si na to pozor, děti, prořízne kůži snáze, než by se zdálo. Zahrada je jich plná, tuhých, dlouhých, tmavozelených čepelí ostřejších než kdejaký šaršoun. A chlupatějších než yettiho nohy.

Od malička jsem se chtěl podívat zblízka, jak dalece je to pravda. Tedy o tom s tím pořezáním jsem nepochyboval, protože jsem už v té době měl osobní zkušenost. Ale nikdy jsem neměl příležitost si skutečně prohlédnout onu čepel důkladně zblízka. Až teď.

Páteční pidivěc: hepčík

Máme tu jaro! Oficiálně. Proto jsem to dneska zapíchl v práci dřív a využil jsem hezkého počasí k tomu, abych si namohl záda na zahradě.

Signály, že se blíží jaro, my můj nos dával už déle, než mi došlo, která bije a začal jsem po ránu poslušně polykat pilule. Stromy si začaly užívat svého jarního sexu zduchem lítají jejich pohlavní buňky, respektive ty samčí.

Páteční Pidivěc: žlutá rejže?!

Dnešní  pidivěc mne v mikroskopu minulý týden velmi překvapila. Když jsem ji dával na podložní sklíčko, čekal jsem, že uvidím poměrně velké žluté kuličky. Nečekal jsem podlouhlá zrnka stejného tvaru, jako obilná zrna, a tak malá, že je bude enormně obtížné smysluplně vyfotografovat - na nejmenší zvětšení bylo prd vidět, na největší zase všechno rozpité. Jedna fotka ale vypadá jakžtakž adekvátně a to je ta vlevo.

Zajímavé je, že tato zrníčka jsou vlastně menší než dříve focené buňky z blány cibule. Výrazně menší, jsou už v podstatě na dolní hranici toho, co tímto mikroskopem lze ještě jakžtakž smysluplně vyfotit - asi 80 µm zdéli a 40 µm napříč.

Páteční pidivěc: alea iacta est

Hafo malilinkatých kostiček. To je to, co jsem chtěl vyfotit minulý pátek, když jsem najednou zkysnul u focení bordelu na podložním sklíčku. Kdybych byl pořádnější a lépe uklízel, viděli byste minulý týden tohle.

Ačkoliv to není nic moc supr extra, je to, jak asi řada lidí správně tuší, nad zlato. Drobné krystaly, namnoze krychlovitého nebo alespoň přibližně pravoúhlého tvaru.

Páteční pidivěc: hopla...

Dnešní obrázek se bude v závislosti na rychlosti připojení načítat dlouho. Pokusil jsem se kompenzovat hloubku ostření a udělat kompozitní obrázek z několika, na nichž u fotografovaného objektu byl zaostřený vždy jenom kousek. Nemám nejmenší tušení, co to je. Mám jenom podezření.

Chtěl jsem původně na dnešek vyfotit něco ouplně jiného, ale když jsem začal štelovat pidihled, zachytil jsem mezi prachem na podložním sklíčku (které leželo na okně) tohle. A to jsem nemohl přejít jen tak. V době focení už to samozřejmě nebylo živé, jinak by mi to uteklo a nemohl bych udělat dostatek fotografií na vytvoření kompozitního obrázku.

Páteční pidivěc: prima knírek

Tohle je určitě jednoduché, ani řešení nebudu schovávat pod záložku. Je to druhý obrázek vosy, tentokráte detail kníru nad mandibulou.

Můžu alespoň říct, že mi vousy rostou mizerně, ale knírek mám lepší!

Páteční pidivěc: nepočítaně...

Tahle pidivěc je složená z velkého množství pidivěcí, naskládaných jedna vedle druhé. Ani jsem se je nepokoušel spočítat. Psal o nich už Ondřej Sekora, a napsal tenkrát číslo, kterému jsem jako dítě věříl, ale jako dospělý jsem si jeho přesnost nikdy neověřil. Ani nyní s google k dispozici nejsem schopen to zjistit. Takže se smiřme s tím, že jich je nepočítaně, neboli "hafo". Patrně už tušíte, oč se jedná, a  patrně máte alespoň přibližně pravdu.

Páteční pidivěc: zelené řeky života

Mám rád zelenou. Mám zelený dům a zelenou kůlnu, jezdím do práce v zeleném autě a můj pokoj je plný živé zeleně. Nemůžu se dočkat, až bude živá zeleň zase i na zahradě, místo té mazlavé šedohnědi, co tam je teď. Tak jsem se rozhodl dnes použít zelenou pidivěc. Myslím, že není tak obtížné přibližně uhodnout, o co se jedná, ale moc by mne překvapilo, kdyby to někdo uhodl přesně. Protože uhodnout to přesně je krajně nepravděpodobné. Ale nechtějte po mě, abych vám tu pravděpodobnost spočítal. Prostě autoritativně prohlašuji, že je nepochybně výrazně pod intervalem věrohodnosti 95% a basta.

(Po)Páteční pidivěc: bělostně bílá

Nevykašlal jsem se na to, ani minulý, ani tenhle týden. Ale s těmi státními svátky minulý týden (které neslavím) jsem si vzal dovolenou na zbytek týdne, a tenhle týden jsem byl ve čtvrtek a v pátek v práci. Přičemž jsem z toho poněkud ztratil přehled, který den týdne vlastně je, a uvědomil jsem si to vždy až se zpožděním. Tak posílám dnes dvě fota spojená do jednoho. Jsou to dvě identické a přitom jiné věci a moc by mě překvapilo, kdyby naprostá většina lidí nepoznala, o co jde.

Páteční pidivěc: Dycinky originál

Nevykašlal jsem se na pravidelnou páteční pidivěc, ale minulý pátek jsem byl touto dobou na cestě do Prahe. V noci, v namrzající mlze při viditelnosti nějakých padesát metrů max, kdy světla protijedoucího auta byla vidět při nejlepším pět sekund předtím, než člověk to auto míjel. A přesto se našli profesionální řidiči nákladních vozů, kteří předjížděli tři osobní vozy na plné čáře a před vlakovým přejezdem... Někdy mám pocit, že namouduši patřím k jinému živočišnému druhu než moje okolí.

No, pokud někdo potřebuje poradit s tím, co je dnešní pidivěc, tak se asi někde stala velmi zásadní chyba. Vlastně jsou dnes ty pidivěci čtyři, všechny jsou totéž a každá je přitom ouplně jiná než ty ostatní. Jak známo, u těhle   věcí je každá originál a žádné dvě nejsou nikdy stejné. Akorát na Zeměploše stvořitel jednou do blizzardu vpašoval dvě identické kopie a nikdo si toho nevšiml, což ho poněkud zklamalo. Tak jsem si předminulý týden sundal rukavice, vytáhl pidihled a šel jsem se podívat, jestli já ty dvě stejné nenajdu, abych mu udělal radost. Ovšem šance byly proti mě, válely se jich všude miliony. Není divu, že jsem neuspěl, a nebylo to proto, protože mi mrzly hnáty.

Páteční pidivěc: taky dejchá

Dnešní pidivěc vypadá hodně divně, ale nebylo nijak obtížné ji získat. Tématicky je příbuzná pidivěci z minulého týdne. K jejímu získání jsem nemusel absolvovat žádné složitosti, akorát jsem musel dostat ten správný nápad - kterak nejsnáze demonstrovat potřebné v domácích podmínkách? A nakonec potřebnou ingredienci dodala lednička, když se moje dvě aktivní mozkové buňky probraly z mátořivosti a zajiskřily nápadem.

Pokud chcete vědět, oč se jedná, klikněte si dále.

Páteční pidivěc: předvánoční proužky

Dnešní pidivěc je v reálu široká ~1,5 mm a dlouhá ~ 35 mm. Z jedné strany je zelená, z druhé strany má dva světle bílé podélné proužky. Na první pohled vypadá hladká, ovšem fotka z pidihledu ukazuje něco jiného - ony dva bílé proužky jsou plné hrbolků. K vidění je v parcích a jí podobná na vánočních stromcích.

Měřítko na obrázku je (velmi přibližně) dva mikrometry na pixel.

Tím končím s nápovědou, pro řešení si klikněte dále.