Nejen sex netřeba kupovat...

Tradičně už delší dobu stěží stíhám přečíst, co bych rád, natož abych něco psal. Ale dnes přeci jen něco krátce a k věci.

Jsem zastáne legalizace prostituce. Dospělí a svéprávní lidé všech pohlaví by měli mít svobodu v tom, jak chtějí nakládat se svým tělem a svými talenty a když je někdo nadaný pro sex, nevidím důvod proč by neměl mít možnost si jím vydělávat, jestliže mu/jí to vyhovuje, a vyhovuje-li někomu si sex kupovat, rovněž nevidím důvod, proč ne. Ovšem protože nejsem ani padlý na hlavu ani libertarián (kteréžto dvě možnosti se nevylučují), jsem, stejně jako v případě drog (jakýchkoliv) zastáncem legalizace legislativně regulované. A to takovým způsobem, aby byla maximalizována ochrana jak poskytovatelů těchto služeb, tak jejich konzumentů, před možnými negativními následky.

Nepamatuji si, že bych kdy viděl dobrý argument pro udržování prostituce v ilegalitě. Většina z nich je nějakým způsobem navázána na jeden z nejhorších odkazů působení křesťanství v naší kultuře poslední dva tisíce let, totiž na stigmatizaci lidské sexuality ve všech jejích podobách a projevech coby čehosi morálně nečistého a špatného, nutného zla, o němž se nemluví.

Co jsem ale ještě neviděl, je supr trůpr pitomý argument z ůst sexuologa. V dnešním novinkovském článku "Legalizace prostituce? Pro hlasuje jen Praha, prostitutky i vláda říkají ne" se moc zajímavého dočíst nelze. Příslušný zákon kritizovat nemohu, protože ho neznám a prd tomu rozumím. V kruzích sexuálních pracovníků se nepohybuji, takže z jejich perspektivy toho také moc říct nemohu (kromě toho, že vím, že existují tací, co tuto činnost provozují dobrovolně a rádi - a jsou společností v lepším případě ignorováni, v horším stigmatizováni).

K čemu bych se ovšem rád krátce vyjádřil je  následující výrok sexuologa Jaroslava Zvěřiny, zprostředkovaný novinkami:

Sexuolog Jaroslav Zvěřina tvrdí, že koupit si sex není legitimní potřeba.„Když už to někdo provozuje, měl by si být vědom toho, že stát za ním nestojí, že svou činností ohrožuje sebe i své blízké, dokonce i poskytovatele té služby,“ řekl.

Pokud první uvedená věta má být sumarizací následného citátu, tak by novinky měly vyrazit pisálka článku. Ovšem pokud se jedná o parafrázi jiného výroku, a pokud je to parafráze správná, jedná se o argumentační nesmysl.

Za prvé je to výrok zbytečný. Ano, koupit si sex není legitimní, o tom je právě řeč - o legalizaci koupě/prodeje sexu.

Druhý problém je ve slovech "koupit si" a "potřeba". Zkusme na to jít od lesa formou lehké záměny slov a užití reductio ad absurdum.

Představte si situaci, kde povolání kuchaře je nelegální a oponenti jeho legalizace používají argumenty o zdravotním riziku, které nehygieničtí a neproškolení/samoškolení kuchaři představují pro veřejnost, a kterak jediný správný způsob, jak se dostat ke kvalitním vařenému jídlu, je monogamní svazek s milujícím kuchařem/kuchařkou, kteří se zaváží vařit jenom pro vás dva a pro nikoho jiného. Zamyslete se nad tím, jak dalece považujete v tomto kontextu za informativní a přínosný výrok "...koupit si vařené jídlo není legitimní potřeba."

Máme různé životní potřeby, většinou vyplývající z biologie. Krásně (i když nikoliv bez problémů) toto ilustruje Maslowova pyramida potřeb, v niž sex, nikoliv bez důvodu, patří mezi nejbazálnější potřeby. Protože i když potřeba sexu není zcela univerzální napříč všemi lidmi (na rozdíl od jídla a pití), je natolik prevalentní, že existenci výjimek je možné pro většinu diskuzí zanedbat.

"Koupit si cokoliv" není potřeba v žádném smyslu slova. Ale všimněte si, že naplnění většiny bazálních potřeb zákon umožňuje transakční formou (tam, kde to má smysl) - můžete (většinou dokonce musíte) si koupit pití a jídlo. Můžete si koupit hodinu ve fitku či masáž, můžete si zaplatit místo na spaní v hotelu. Ale kupování samo o sobě skutečně potřeba není, a to v žádném smyslu tohoto slova. Proto onen výrok nedává smysl.

Sex ovšem potřeba v psychologickém významu toho slova je, a z těch, jež lze naplňovat za využití obchodních transakcí je jediná, u níž tak nelze činit legálně.

Zvláštní Uzel

Normálně respektuji pana Radima Uzla coby průkopníka sexuální osvěty v moderní době. Ale jeho poslední článek na novinkách je už dostatečně mimo mísu na to, abych k němu nemohl mlčet. Jakože už jsem byl párkrát v tomto ohledu na hraně.

Konkrétně jde o tento výrok:

Za bisexuály se skrývají lidé, kteří nemají jasno

Dodnes tam vidíme jakési „bisexuály“, což většina sexuologů považuje za úhybný manévr a náhradní označení. Většinou se pod ním skrývají lidé, kteří nemají ve své sexuální orientaci jasno. Nebo se snaží svou pravou sexuální orientaci zastírat a činit se zajímavými. Ve skutečnosti je vlastně každý člověk buď homosexuál, nebo heterosexuál. Od narození až do smrti!

Nepochybně tedy někteří lidé svou nestandardní sexuální orientaci tají a určitě tomuto lze přičíst určité procento otevřených bisexuálů (i heterosexuálů!). Ale říct že "každý" je buď homosexuál, nebo heterosexuál, je malování světa na černobílo, a svět černobílý není. Nejenže tento výrok zcela popírá existenci transsexuálů a asexuálů, ale ani sám o sobě ani v kontextu článku ani v kontextu reality prostě není pravda. Pan Uzel si zde domýšlí do interpretace dat něco, co data prostě neříkají a čemu některá vědecká data přímo odporují (viz dále).

Co mne ovšem opravdu zaráží, je způsob, jakým se pan Uzel obecně vyjadřuje o vědeckém výzkumu.

Za tím vším je strach a obavy. Ty jsou zároveň i krví mediálních zpráv. Nedávno jsme se z médií dozvěděli o americké studii, podle níž zvyšuje i mírná konzumace alkoholu riziko vzniku rakoviny prsu. Ženy, které za týden vypijí v průměru 3 až 6 skleniček vína, ohrožuje prý zhoubná nemoc o 15 % vyšším rizikem. Prokázal to výzkum vědců z Harvardské univerzity. Sledovali návyky 106 tisíc amerických zdravotních sester.

Jenže americké zdravotní sestry a psycholožky jsou ve studiích vděčnějšími objekty než laboratorní krysy. Můžete na nich dokázat téměř cokoliv. Vědecká argumentace takových poplašných zpráv je ovšem značně pochybná. Třeba taky více kouří nebo mají více stresu.

U renomovaného sexuologa je takováto neschopnost chápat vědecký výzkum zarážející. "Třeba taky více kouří nebo mají víc stresu"? To přeci nemůže myslet vážně? Stres, kouření atd. jsou ve vzorku 106 tisíc zdravotních sester dost pravděpodobně rovnoměrně rozdělené a jenom jakýmsi šumem na pozadí. Právě kvůli všem těmto "Třeba taky..." žádný výzkum pouze na základě statistiky neříká, a nikdy říkat nebude (na rozdíl od novinových článků), X způsobuje rakovinu Y, ale jen X zvyšuje riziko rakoviny Y o Z% a jistí jsme si na FŇ%. A je skutečně zarážející, pro mě přímo nepochopitelné, jak člověk takového renomé a takových znalostí, jako je Radim Uzel, může ve vlastnoručně napsaném článku projevit takovouto donebevolající ignoranci fungování vědeckého výzkumu.

Nehledě na to, že sám zjevně chápe, že mediální prezentace výsledků výzkumu nemusí vždy být správná a dost často výsledek výzkumu zkresluje směrem k více senzacoidním závěrům za účelem získání sledovanosti.

Souhlasím se sentimentem posledního odstavce, že bychom si takovýmito výsledky vědeckého výzkumu neměli nechat úplně zkazit život a zbavit se všech požitků a že bychom měli být upřímní k sobě i k ostatním.

Ale zavírání očí před nepohodlnými vědeckými poznatky nemá absolutně, ale absolutně žádný vliv na jejich správnost a na stav reality, jejž popisují. Chce-li někdo například zpochybnit, že pití alkoholu způsobuje rakovinu prsu, nestačí to jenom říct, musí buď najít chybu v metodice příslušného vědeckého výzkumu (ať už v použití statistických metod, nebo ve výběru vzorku), nebo musí provést vědecký výzkum vlastní, se větším vzorkem lidí, který ukáže jiný výsledek s vyšší statistickou významností. Tak to ve vědě chodí i pro nositele Nobelovy ceny. A ještě že tak, protože jinak by věda nebyla vědou, ale jenom hádáním se o to, co se komu líbí, a cvičením v rétorice bez vztahu k realitě - něco jako teologie.

A závěrem, věc, která by se panu Uzlovi asi opravdu nelíbila. Byly doby, kdy výzkumy nedokázaly objektivně identifikovat a potvrdit existenci bisexuálů, a v těch dobách byl názor pana Uzla oprávněnou hypotézou (i když ne faktem). To se v loni změnilo.

Bisexuálové nejenže existují navenek, tzn. říkají to o sobě, ale existují i zcela objektivně. Říká to vědecká studie provedená v loňském roce.

Kromě 31 sebeidentifikovaných homosexuálů a 34 heterosexuálů bylo součástí studie i 35 mužů, kteří o sobě říkali, že jsou bisexuální a aktivně vyhledávali sexuální styk s oběma pohlavími a měli sexuální i romantické vztahy s oběma pohlavími. Nejednalo se jen o dotazníkovou studii, nýbrž o studii za použití penilní pletysmografie k objektivnímu určení sexuálního vzrušení.

A výsledek?

15 mužů bylo z vyhodnocení vyloučeno, protože byli neresponzivní. U zbytku bylo nalezeno, že nejenže není "každý člověk buď homosexuál, nebo heterosexuál", ale dokonce že ani každý bisexuál není přesně na polovině mezi nimi. Jsou bisexuálové, které vzrušují ženy, ale více je vzrušují muži a naopak. Změřeno tak objektivně, jak to jen jde.

V diskuzi dokonce autoři připouští možnost fluktuace této objektivně bisexuální orientace v průběhu času, což je hypotéza, již je třeba dále testovat.

Takže nejenže není černá a bílá. Je celé spektrum sexuálních orientací, kde slovo hetero- a homosexualita jsou na okrajích a bisexualita je všechno mezitím. A i když dosud není jasné, kolik z těch, co o sobě říkají, že jsou bisexuální, skutečně jsou bisexuální, tak jedno jasné je - bisexuálové existují a to je fakt. Názor pana Radima Uzla v tomto ohledu je již zastaralý a on by ho měl přestat zastávat a říkat, minimálně by měl vynechat slůvko "každý".

Zdroje:
   Rosenthal AM, Sylva D, Safron A, Bailey JM. Sexual arousal patterns of bisexual men revisited. Biol Psychol. 2011 Sep;88(1):112-5. Epub 2011 Jul 16. PubMed PMID: 21763395.

• Abstrakt na PubMed 
• Plné znění (dar přítele Gůgla).

O brášcích a sestřičkách a tak nějak

V souvislosti s před pár měsíci zrealizovaným gay pride pochodem v Praze vyplulo na povrch mnoho z unás stále přetrvávající netolerance, homofobie a neopodstatněných strachů z odlišnosti. Vyplulo i mhoho hlouposti.

Narazil jsem tenkrát i na tento článek o panu Petru Hájkovi. Tedy článek je nezajímavý a stejně tak diskuze pod ním - pouze další přehlídka hlouposti a bigotnosti, jichž je všude plno a jejichž konce se asi bohužel nedožiji.

Nicméně jeden komentář jsem si zapamatoval. Ne snad proto, že by vybočoval z ostatních hloupostí svého obsahu, ale jeho formulace je v pravdě mistrovská - je přímo vzorovou ukázkou použití více logických klamů a polopravd v reálu, a to dostatečně sebevědomou formou, která pro problematiky méně znalé lidi zní přesvědčivě a tudíž může, bohužel, skutečně hrát svou roli při formování něčího názoru.

Než jen link raději dodám screenshot i přepis textu.

Pokud chcete pochopit něco o příčinách homosexuality, seznamte se s pracemi biologa - etologa Lorentze¹. Tento pán, proslulý svými pracemi o chování zvířat, prováděl zajímavé pokusy na husách a holubech. Dokázal zcela jasně, že v období vývoje holouběte a housete je jistý časový úsek, poměrně krátký, během kterého se rozhoduje o budoucí sexuální (a nejen sexuální) orientaci jedince. U holoubat tento časový úsek například trval asi třicet minut. Lorentz byl schopný vhodnými podněty v této době určit sexuální fixaci holuba nebo husy na doslova cokoliv, i na neživý předmět. Tato fixace pak byla pro daného ptáka nadále neměnná a nepodařilo se ji později měnit. Tak např. husa považovala do konce života za svého partnera třeba židli. Homosexualita je poruchou chování, která určitě není dědičná. To bylo jednoznačně dokázáno zkoumáním jednovaječných dvojčat vyrůstajících od narození v odlišných podmínkách, přičemž jedno dvojče bylo homosexuální a druhé nikoliv. Při dědičné vlastnosti by musela být obě dvojčata homosexuální bez ohledu na to, že každé z nich vyrůstalo v odlišném prostředí. Takže zbývají pouze možnosti, že homosexualita může být vrozená, nebo získaná². Člověk je živočich s chováním jistě mnohem složitějším než husa nebo holub. Na druhé straně má ale taky mnoho společného s jakýmkoliv jiným živočichem a je důvodné se domnívat, že obdobný mechanismus jako u housete nebo holouběte (jen asi mnohem složitější a dosud nepochopený) funguje i u člověka a proto je názor, že homosexualita je odchylkou získanou, velmi přirozený. Protože Lorentz byl názorově (podle nynější terminologie) rasistou, nejsou jeho práce popularizovány a pro seriozní vědce seznámené s problematikou je otázka toho, jestli je homosexualita získanou odchylkou, otázkou nezajímavou. Kvůli tomu aby nebyli napadáni agresivní 2% menšinou se vědci veřejným debatám vyhýbají. O názorech Hájka na evoluci samozřejmě nemá cenu se bavit.

Je to skutečně fascinující exemplář a ukázat všechny chyby v celé jejich nahotě by byl úkol vskutku herkulovský. Proto se tentokráte nebudu nijak zvláště pouštět do logických klamů, ale rozpitvám spíše některé faktické aspekty.

Přesto nejprve dva nejmarkantnější - i když ne jediné - logické klamy (v textu jsou označeny zelenými čísly):

1. Částečně přebírání třešní, částečně argumentum ad verecundiam (odkaz na autoritu).
2. Falešný výběr. Zřejmě ho autor komentáře uvádí proto, protože biologii příliš nerozumí, jak vyplývá z jeho dalšího textu.

A ty faktické chyby?

Autor komentáře si je sám zjevně vědom toho, že výzkum z hus a holubů nelze a priori aplikovat na člověka. Přesto se snaží tvrdit, že je důvod se domnívat, že imprinting funguje i u člověka. To je sice zajímavá hypotéza a skutečně se vážně uvažuje o tom, že takto vznikají některé sexuální fetiše, nicméně výzkum na husách a holubech na její testování prostě nestačí. Minimálně ne do doby, než lidé začnou mít peří a snášet vejce a vypadat třeba takhle.

Ale asi největší chybou, jíž se autor dopouští, je evidentní neznalost významů slov "dědičné" a "vrozené". A na této neznalosti pak staví celý svůj argument.

Jednovaječná dvojčata se používají pro studium komplexních věcí za účelem zjistit, do jaké míry je ta určitá vlastnost daná geneticky, a do jaké je ovlivněna jinými faktory. Neslouží k určení toho, je-li vlastnost vrozená či dědičná. Na to mít tuto znalost není dokonce ani třeba studovat psychologii - i populární média (zejména detektivky) zmiňují například skutečnost, že otisky prstů jsou každému vrozené a nelze je změnit, ale přesto jsou i u jednovaječných dvojčat rozdílné.

Podíváme-li se zběžně na některé studie na dvojčatech, jež se týkaly homosexuality, vypadá to, že jednovaječná dvojčata mají stejnou sexuální orientaci v nadpolovičním počtu případů. To není málo, a naznačuje to skutečně výrazný vliv genetiky na formování sexuální orientace. Výrazný, ovšem nikoliv výlučný. Prostředí evidentně hraje rovněž roli, ovšem s ohledem na to, že oněch výzkumů je málo, a že lidé mohou mít (a mají) tendence o své sexuální orientaci lhát i sami sobě kvůli strachu ze sociálního stigmatu, není tak lehké říct jak velkou.

Avšak i když garantujeme, že například 50% jednovaječných dvojčat nemá shodnou sexuální orientaci, a že tento rozdíl je dán vlivem prostředí, znamená to, že homosexualita není vrozená, ale získaná po narození výchovou?

Ne.

To je totiž ono jádro problému. Prostředí v biologii neznamená totéž, co si autor komentáře zřejmě myslí. Není to jenom rodina, výchova, společenské zázemí a nábytek v dětském pokojíčku. Prostředí v biologii začíná už v děloze. A ani jednovaječná dvojčata nemají v děloze identický přísun kyslíku, identický přísun živin a identický přísun hormonů (plus růst obsahuje i prvek náhody, jež vede k odlišnostem například u oněch otisků prstů, a prostředím pro růst jednotlivých orgánů je růst ostatních orgánů - vážně to není jednoduché).

A právě hormony jsou jednou z oněch věcí, jež nepochybně rovněž hrají velkou roli při formování sexuální orientace člověka - například imunizace matky proti mužským hormonům produkovaným zárodkem způsobuje, každý mužský potomek zvyšuje šanci, že jeho následující mladší bratr bude homosexuál o třetinu.

Příčiny vzniku homosexuality nejsou jasné, výzkum stále ještě probíhá a určitě nebude hotový zítra. A už vůbec nebyl tento složitý a komplexní biologický fenomén vysvětlen výzkumem ptačí etologie jedním vědcem před půl stoletím. Snaha přemalovat tuto komplexní záležitost na černobílo a zařadit si každého pěkně do škatulky nejenže ničemu nepomůže, ale v kombinaci s emotivními výkřiky o agresivní 2% menšině spíše může některým uškodit. A nejen homosexuálům ale i rodičům, kteří budou na základě takovýchto nesmyslných názorů ztrácet čas zpytováním svědomí "co jsem udělal špatně ve výchově" když se milovaný druhorozený syn projeví jako gay.

Zdroje:

• http://www.tim-taylor.com/papers/twin_studies/index.html
• http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S002251939690315X

Věc veřejná.

Jeden z těch nejúsměvnějších "argumentů", jenž coby opozici nedávnému gay pride pochodu v Praze vypustilo z úst trio Hájek-Klaus-Bátora, bylo rčení zhruba ve smyslu "sexualita je věc soukromá a nepatří na veřejnost".

Což je excelentní příklad logického klamu mlžení významů. Slovo sexualita zahrnuje totiž v závislosti na použitém kontextu dosti širokou škálu věcí, z nichž sex je jen jednou podmnožinou, a sexuální orientace jinou. A zatímco sex je věc soukromá a homosexuálové i heterosexuálové se v tom namnoze shodnou (přičemž exhibicionisté a podobní existují v obou skupinách), sexuální orientace věc soukromá není a heterosexuálové jí na veřejnosti ostentativně ukazují, poměrně často, poměrně hlasitě, mnohdy i poměrně draze a čím důležitější osobnost, tím větší haló.

Nevěříte? Stačí podívat se na tenhle obrázek a zamyslet se.

Ach ti zlí, zlí homosexuálové!

Nebudu chodit kolem horké kaše. Nemám rád Petra Hájka. Bytostně ho nemám rád. Považuji za další velkou skvrnu na už tak dost zašmudlaném štítě své rodné země skutečnost, že konspirační teorista a kreacionista v ní může zastávat tak vysokou funkci.

Ve svém posledním intelektuálním průjmu nepřekvapivě projevil naprosté nepochopení toho, proč se pořádají tzv. Gay pride pochody a projevil se jako dodatek ke svým jiným mentálním selháním jako totální bigot. A podle diskuze pod článkem, nejenže není sám, ale má i dost širokou podporu veřejnosti.

Zaujal mne nejprve tento příspěvek v diskuzi:

Sám o sobě by nijak zajímavý tedy nebyl, kdyby o pár příspěvků dále nebylo toto:

Co mi na tomhle vadí nejvíc, není evidentní homofóbie a bigotnost pana Hájka, ani potenciální společenská nebezpečnost pana Vacka. Vadí mi to, jak pan Grof zavírá oči nad evidentním problémem. Totiž nad tím, že evidentně plno lidí stále ještě proti homosexuálům něco má a že je třeba s tím něco dělat.

Dále jsem diskuzi raději nečetl, už takhle se mi udělalo šoufl ze svých spoluobčanů.

Důvod existence gay pride pochodů spočívá právě ve zviditelnění sexuálních menšin veřejnosti. Nová generace dětí tak vyrůstá v prostředí, kde homosexualita není tabu - a až vyrostou, nebudou se tak nad homosexuálním párem držícím se za ruce či líbajícím se v parku pozastavovat o nic více, než nad heterosexuálním párem dělajícím totéž. A nebudou třeba páchat sebevraždy, protože je jejich spolužáci budou šikanovat jako "buzny". Jde právě o to, aby si lidé konečně zvykli, že nejsme všichni stejní a když někdo nenarušuje cizí svobodu, neměla by jeho svoboda být omezována.

Strachy z toho, že se homosexualita stane "moderní" a že to povede k vymření lidstva a podobné hovadiny mi nestojí ani za řádnou zmínku. A že mezi "multikulturalismem" a homosexualitou neexistuje žádná spojitost taky ne. Natož abych se pokoušel někomu vysvětlovat, že každý se v něčem odchyluje od normálu. Hájek a jemu podobní to mnohdy totiž moc dobře chápou - ale nechtějí. S těmito lidmi se nedá rozumně debatovat - jde jen doufat, že zmizí z veřejného života dřív, než stihnou napáchat větší škodu.

Lepší se to...

V poslední době bylo v USA docela dost sebevražd homosexuálních teenagerů. Dost na to, aby se to dostalo do médií, i když ne u nás. Většinou se jednalo o sebevraždy vyvolané tlakem okolí na konformitu - mladí lidé neunesli šmahem odsudky, posměšky okolí a z nich plynoucí psychický tlak a šikanu. A to je dovedlo až za hranici, z níž už není návratu. A nešlo o žádné ostentativně na veřejnosti se líbající homosexuály. Šlo o 13 - 15 let staré děti.

Vznikl z toho projekt "It Gets Better", který se snaží právě těmto mladým lidem lidem dát informace, které potřebují o své sexuální orientaci, a současně jim dát trošku naděje, že se situace zlepší. Stránka obsahuje videa, v nichž dospělí homosexuálové popisují své zkušenosti z mládí a říkají, jak se situace zlepšila za léta jejich života a jaká zlepšení lze ještě očekávat.

A situace se skutečně pomalu zlepšuje, společnost se - byť nerada a zvolna - konečně začíná stávat tolerantnější a jednou snad dojde k tomu, že se nad dvěma muži/ženami, držícími se za ruce na ulici nikdo nepozastaví o nic více, než nad mužem a ženou konajícími totéž.

Jedna z těch hezčích věcí, která z tohoto projektu vzešla, je tato písnička.

Všem přecitlivým a křehkým...

V souvislosti s událostmi posledních dnů bych rád objasnil jednu věc.

Pokud někdo není schopen rozlišit významový rozdíl mezi frází "To, cos napsal, je blbost, protože (následuje argument)." a frází "Jsi blbec a basta.", nechť tu raději nedebatuje. Tady nejsme na dětském hřišťátku a ostřejší výrazy, pokud jsou doplněné argumentem, by neměly dospělou a vyrovnanou osobnost vyvést z konceptu. V žádném případě nehodlám cenzurovat debaty od jakýchkoliv výrazů, pokud post bude obsahovat současně nějaký argument. Prázdné ad hominem a bezůčelně používaná invektiva zleva zprava vítány ovšem nejsou a bezobsažné flame wars, jak je psáno v prozatimních pravidlech, budu mazat. Jakože doufám, že k tomu nedojde, je děsná otrava trhat od sebe dvě duté palice a uklízet svinčík, který nadělaly.

Dále - protože část blogu zcela určitě bude o homosexualitě, pak homofobům, co svou homofobii neovládají, doporučuji, ať příslušné články nečtou.

Holka? Kluk? Zmatek nad zmatek!

V minulé úvaze o "Jsou homosexuálové normální?" jsem naznačil nutnost detailněji rozebrat argument "nepřirozenosti" často uváděný pro podporu negativního stanoviska vůči homosexuálům.

Lidé obecně mívají tendenci dělit svět a události v něm do černobílých škatulek s jasnými nálepkami, co je co. Bohužel (?), příroda neobsahuje jenom černou a bílou, dokonce ani všemožné odstíny šedé, nýbrž všechny barvy duhy přecházející jedna v druhou. Nicméně co se pohlaví týče, zdá se - v souladu se zkušeností naprosté většiny lidí - že minimálně jedna škatulka je jednoznačně černobílá. Jedna z prvních otázek, které klade každý v okamžiku narození dítěte v okruhu blízké rodiny či známých, je "Je to holka nebo kluk?" A prakticky každý na tuto otázku očekává pěkně zaškatulkovanou, černobílou odpověď, a namnoze ji i dostane.

Takže by se zdálo, že minimálně v tomto ohledu máme skutečně dvě přirozené a jasně definované škatulky. Nicméně není tomu tak.

Pohlaví dítěte je určováno řadou faktorů, ale základem je genetika. Při normálním (ve smyslu většinovém) namíchání chromozomů dostane každý do vínku polovinu od matky a polovinu od otce. Jeden pár chromozomů určuje pohlaví - kombinace XY (X od matky, Y od otce) znamená chlapce, kombinace XX znamená dívku. A v ideálním světě by tím byla situace minimálně po genetické stránce vyřešena. Jenže, jak snad každý ví, nežijeme v ideálním světě a chromozomy se občas namíchají špatně. To u člověka většinou vede k buď těžkým postižením, nebo je to zcela neslučitelné s životem, nicméně u chromozomů X a Y toto tak docela neplatí. A tak se skýtá otázka, kolik má člověk pohlaví z genetického hlediska?

Odpověď je pro laika překvapivá a koresponduje hezky s počtem barev v duze hnutí LGBT - nejméně šest.

1. XY - standardní muž, případě absence jiné genetické vady zcela normální jedinec mužského pohlaví schopný plodit další potomky.
2. XX - standardní žena, dtto.
3. X0 - spermie od otce, jež oplodnila vajíčko, neobsahovala žádnou kopii pohlavního chromozomu a tak dítě obdrželo jen jednu kopii, a to chromozom X od matky. Dítě je při narození fyzicky ženského pohlaví, ale během růstu a dospívání vykazuje většinou určité abnormality (Turnerův syndrom) a dospělý jedinec je vždy bez lékařské asistence neplodný.
4. XXY - vajíčko obsahovalo oba chromozomy XX od matky, nebo spermie obsahovala oba chromozomy XY od otce a ve výsledku je jeden chromozom X navíc. Dítě je při narození fyzicky mužského pohlaví, vyvíjí se relativně normálně, ovšem drobné odchylky jsou (například sklony ke gynekomastii, tedy růstu ňader u muže) a dospělý jedinec je rovněž bez lékařské asistence neplodný (Klinefelterův syndrom).
5. XYY - tzv. supermuž  - spermie obsahovala dvě kopie chromozomu Y. Dítě je při narození fyzicky mužského pohlaví a vyvíjí se bez viditelných odchylek od standardního XY muže,  pouze v průměru vykazují tito jedinci větší sklon k mírným poruchám učení či mírné mentální retardaci. Nicméně většina jedinců je fyzicky zcela normální a plodná (byť sníženě, což se ovšem díky - téměř - černobílosti stavu těhotná/netěhotná nemusí vůbec poznat).
6. XXX - tzv. superžena - spermie nebo vajíčko obsahovaly dva chromozomy X. Dítě je při narození fyzicky ženského pohlaví a vyvíjí se bez viditelných odchylek od standardní XX ženy. Příznaky - jsou-li - se namnoze shodují s těmi zmíněnými u XYY.

Genetické odchylky 4 až 6 nejsou až tak vzácné, aby bylo možné je zcela ignorovat a smést pod koberec coby "nepřirozené". Dohromady dají přibližně třetinu procenta, takže jenom v české republice to činí přibližně 30.000 lidí - a řada z nich to ani neví a nikdy se to nedozví.

Ovšem jak toto souvisí s homosexualitou, když "navenek" je výsledek "vždy" černobílý, holka nebo kluk? Právě že není, a tohle je jenom začátek. Genetika je sice sice nejvýznamnější faktor v určení pohlaví, ale není jediný. A protože ani tento hlavní faktor neskýtá černobílé kolonky tolik milované (nejen) primitivními bigoty, je již z tohoto jasné, že další faktory hrající roli s tím dokáží pěkně zamíchat. K čemuž se vrátím příště.

Jsou homosexuálové normální?

Jedním z dlouhodobě žhavých témat posledních padesáti let je homosexualita. V novinách jsou často zprávy z islámských zemí, kde je homoxexualita hrdelním trestným činem, a pro moderního Evropana jsou takové zákony a jejich praktikování vnímány jako projev barbarství a kulturní zaostalosti. Málokdo přitom ví, že například ve Velké Británii byla homosexualita trestána smrtí až do roku 1860 a vězením/hormonální kastrací až do roku 1960, v důsledku čehož například válečný hrdina, jeden z průkopníků výpočetní techniky a pokořitel kódu Enigma, Alan Turing, raději spáchal sebevraždu, když byl odsouzen za "hrubou neslušnost". A dodnes je i v liberálních zemích jako je ta naše, poměrně hodně lidí, kteří oponují homosexualitě jako takové, popřípadě oponují možnosti přiznat homosexuálním párům právo na manželství, adopci a pod. V nejlepších případech jsou populace rozdělené v názorech na tyto záležitosti půl na půl.

Vždy mi vrtalo hlavou, proč má řada lidí tak vyhraněný názor proti aktu, jehož se dopouští dva dospělí a svéprávní jedinci ve svém soukromí. V naprosté většině jsou argumenty pro negativní stanovisko ve své holé podstatě velmi chudé a jejich obsah lze shrnout velmi stručně (záměrně pominu náboženské přesvědčení, jež je v tomto ohledu, jako v mnoha jiných, kapitolou samo o sobě):

1. Homosexualita je nechutná.
2. Homosexualita je nepřirozená.
3. Homosexualita je nenormální.

Zkusme se teď podívat na tyto výroky popořadě:

1. Tento "argument" nemá objektivně ověřitelný obsah a tudíž nemá význam se jím nějak extenzivně zabývat. Subjektivní názor na cokoliv je výlučně záležitostí zastánce tohoto názoru a nelze na jeho základě argumentovat pro nebo proti tvorbě zákonů a společenských pravidel. "Hrubá neslušnost" coby trestný čin už ze své etymologie zřejmě vychází minimálně z části právě z onoho "fuj" pocitu, jenž v důsledku společenského konsenzu té doby homosexualita vyvolávala (a dodnes vyvolává) v řadě lidí.
2. Tento argument už se zdá mít racionální a validní obsah. Koneckonců sexuální styk v přírodě je lidmi namnoze vnímán coby akt plození další generace a homosexualita z tohoto pohledu představuje evidentně slepou uličku. Nicméně definice slova "přirozené" v kontextu sexuality, zní "v souladu s přírodou, vyskytující se v přírodě bez umělého zásahu". A podle této definice je homosexualita zcela přirozená, neboť je jí v přírodě všude plno a zvířata s tendencí k monogamii vytváří stabilní homosexuální páry. Nicméně tento argument má složité pozadí a bude třeba se k němu ještě vrátit někdy později ve zvláštním článku.
3. Doby, kdy se homosexualita řadila mezi sexuální úchylky, snad již u nás minuly, nicméně slovo "normální" vztaženo na společenské chování, znamená "obvyklý, běžný, to co činí, nebo je atributem, většiny". A homosexualita rozhodně není atributem většiny, a to ani když jako homosexuály vezmeme celých 13% lidí, kteří uvádí zkušenost s homosexuálním stykem, a ne jen obvykle uváděná 2-4%. Z hlediska většiny tedy homosexualita normální není, tento argument tedy berme jako pravdivý.

Jenže lidská osobnost je tvořena nepřeberným množstvím atributů a každý se v některém z nich liší, mnohdy i zásadně, od normálu coby atributu většiny. Například každé IQ pod 70 či nad 130 je "nenormální", protože 95% lidí má hodnoty inteligence mezi těmito hodnotami. To ale nic nemění na faktu, že příslušní lidé jsou normální v jiných ohledech (výška, barva vlasů, sexuální orientace). Proto je odpověď na otázku v titulu jednoznačné a hlasité ANO (tedy pokud dotyčný homosexuál není zrzavý, dva a půl metru vysoký člen MENSY). A rozhodně nelze na základě pouhé konformity s většinou tvořit zákony.