...až jsem se za břicho popadal...

Tak mi bylo konečně do úsměvu při debatě o alternativních (tzn. neověřených) formách léčby vmeteno něco, po čem už jsem strašně dlouho toužil, aby mi někdo řekl. Od srdce jsem se zasmál ironii zkoncentrované v tom výroku - je to totiž svým způsobem kompliment, ale nebylo to tak míněno:

Klinické studie nemám. Ono je dost pravděpodobné, že ani nejsou- tyto studie většinou dělají lidé tvého typu, lidé s uzavřenou, racionální myslí.

Mám rozhodně racionální mysl, a do značné míry i uzavřenou. Tedy ne tak, že bych nebyl ochoten změnit názor nebo přijmout novou myšlenku. Koneckonců, jak již jsem párkrát zmínil, věříval jsem na horoskopy, účinnost meditace, existenci kosmické energie KI a léčení s jejím použitím/manipulací (Reiki, Tai-či a pod.). Nicméně mám mysl otevřenou jenom pro myšlenky, jež mají nějaké solidní, ověřitelné, dokazatelné pozadí. A čím více nějaká myšlenka odporuje mým znalostem a mým zkušenostem tím těžší je mne přesvědčit. Ono mít mysl úplně otevřenou, ve stylu "věřím všemu, co se mi líbí a co mi kdo řekne" nepovažuji za šťastné. Ale co bych si plácal játra, někdo jiný už to udělal za mne. Užijte si následující video od QualiaSoup.

Sexmašina na salát

Dnešní novinky naservírovaly perfektní článek pro vegany, kteří se rádi cítí nadřazení a každá záminka pro koukání na všechny ostatní svrchu je jim dobrá.   Nadpis je vskutku bezchybný: "Vegetariáni mají lepší sexuální život". Samozřejmě, že důvodem tohoto senzacoidního titulku článku bylo přesně to, aby na něj každý klikl. Nejsem ovšem tak docela přesvědčen, že ho každý, kdo na ten odkaz klikne, i přečte. A ne každý, kdo přečte, pochopí.

Už jsem na svém blogu novinkovské články o vědeckých objevech nejen haněl, ale i hájil, ale tenhle si žádnou obhajobu nezaslouží. Je to totiž absolutní blábol, který díky své elektronické podobě bohužel nemá ani to poslední použití, jež mají bláboly vytištěné na papíře.

Podívejme se na to lehce popořadě:

Nejenže jsou vegetariáni v průměru zdravější a štíhlejší, jsou vystavení menšímu riziku srdečních onemocnění, mrtvice, cukrovky, obezity i rakoviny, ale navíc si užívají lepší sex než lidé konzumující maso.

Tenhle odstavec je ještě jakžtakž v pořádku díky magickému slovnímu spojení "v průměru". Potud žádné výhrady, protože tato formulace nevylučuje existenci výjimek různými směry. Nemusím pro jednu takovouto výjimku chodit daleko - jsem hubený jak pláňka, mám nízký krevní tlak a kdybych zkusil jíst jenom vegetariánskou, nebo dokonce veganskou stravu, patrně bych se nedožil vánoc, natož důchodu. Nicméně skutečně to vypadá, že vegetariánská (ideálně lakto-ovo vegetariánská) strava je v průměru skutečně zdraví prospěšná (-klik-).

I vegetariánsvtí/veganství ovšem má svou temnou stránku. Někteří vegetariáni/nky mají ve skutečnosti anorexii/bulimii a tohle je pro ně jenom racionalizace/záminka pro jezení nedostatečné stravy v důsledku absurdní posedlosti štíhlostí, jež bohužel prostupuje celou naší kulturu (-klik-klik-). Vegetariáni trpí častěji depresemi atp. což není způsobeno jejich dietou, ale naopak lidé s těmito poruchami mají tendenci stát se vegetariány (-klik-) což může být právě důsledek dementních článků jako výše zmíněná novinkovská perla, které prezentují veganismus jako über-mega-giga-supadupa-řešení prakticky jakéhokoliv představitelného zdravotního problému. A samozřejmě špatně sestavená vegetariánská strava může znamenat nepříjemné problémy s nedostatkem vitamínu D (-klik-), železa (-klik-), možná i vápníku (-klik-) a v neposlední řadě vitamínu B12 (-klik-), což za sebou může táhnout hodně vážné problémy  (-klik-).

Tedy jsem dalek toho, rozmlouvat někomu jeho stravovací návyky. Pokud je ovšem zdráv, funguje to pro něj, a má pro to dobré důvody (například etické), které chápe, jsem všemi deseti pro a držím palce. Ale pokud se pokouší tvrdit nějakou ptákovinu o tom, jak mu po přechodu na veganskou stravu zmizely všechny zdravotní potíže a vzrostlo mu IQ nebo se zvětšila/zmenšila žádoucí tělesná proporce, tak zpozorním. Ona totiž ani dobře vyvážená striktně veganská strava už zřejmě nevykazuje významně vyšší prospěšnost pro zdraví, než strava s příležitostnou konzumací masa (-klik-), ale je výrazně náročnější takovouto stravu dobře vyvážit.

Uff, nedostal jsem se přes první odstavec a nějak jsem se rozjel bokem. Podívejme se dále na náš novinkový poklad moudrosti.

Podle Daily Mail vědci došli k závěru, že například tofu a další potraviny rostlinného původu mají velký vliv na kvalitu milostného života. Předpokládá se, že tyto produkty ovlivňují hladinu hormonů a tím zvyšují sexuální aktivitu.

A už druhým odstavcem náš novinkový článek opustil realitu a vydal se po skluzavce bez madel do La-La-land. Daily Mail? Vážně? Takže ne vědecký žurnál, ale plátek ekvivalentní novinkám, akorát psaný v angličtině? Ale ta poslední věta mě při čtení napjala, se zadrženým dechem jsem očekával na důkazy pro tento závratný předpoklad, u kterého tak tajemně není zmíněno, kdo ho předpokládá. Zřejmě nadržení vegetariáni. Ovšem vetetariánství není pro nadrženost podmínkou, opět jsem důkazem já a dalších pár miliard lidí.

Výzkum, publikovaný v časopise Hormones and Behavior, je prvním, který upozorňuje a zdůrazňuje působení a účinek fytoestrogenů, látek, které jsou obsaženy v rostlinách a mohou do jisté míry nahradit účinek estrogenů. Vliv těchto látek byl pozorován na chování volně žijících primátů.

Pomalu s tou flintou! První výzkum, který zdůrazňuje působení a účinek fytoestrogenů? Takže to, že jsem se o fytoestrogenech v některých potravinách (pravda, hlavně v pivu) a jejich možném účinku na hormonální stav organismu učil před deseti lety na VŠ, byl časový flashback z budoucnosti? Dlabu na konkrétní články, ať se každý podívá na to, co ho zajímá, vědeckých článků zmiňujících fytoestrogeny je jenom na Pubmed přes čtyřista (-klik-) a na letmý pohled několik z nich se zabývá jejich možným preventivním účinkem proti rakovině. To máme tedy první případ, kdy si pisatel článku po bombastickém nadpisu opět "trochu zapřeháněl". Nebo neumí anglicky. Jedná se totiž o první studii u divoce žijících primátů, což ovšem je podstatný, a nikoliv triviální detail. Novinkovská formulace je možná jenom výsledkem špatného překladu, ale každopádně říká něco jiného, než co je realita.

Studii provedli vědci pod vedením Michaela Wassermana, kteří více než 11 měsíců pozorovali skupinu červených kočkodanů v Kibale v Národním parku v Ugandě. Zjistilo se, že čím více kočkodani snědli listů tropické rostliny s obsahem estrogenu, tím více se zvýšila hladina estradiolu, hormonu estrogenu a stresového hormonu kortizolu. S vysokou hladinou těchto hormonů stoupala i sexuální aktivita primátů.

„Hormonální změny hrají podstatnou roli v rámci rozmnožování a zdraví. Rostliny zaujímají podstatnou úlohu v reprodukci primátů, ale i lidí, což bývá opomíjeno,“ řekl Wasserman.

Konečně informace umožňující najít přímo onu převratnou studii "Estrogenic plant consumption predicts red colobus monkey (Procolobus rufomitratus) hormonal state and behavior". Nicméně ať abstrakt pročítám jak chci, nevidím tam jediné slovo o vegetariánech či veganech. Není tam ani slovo o lidech. Možná to pan Wasserman řekl na tiskovce, ale to, co možná řekl na tiskovce a co není přímo podloženo daty ve studii, je to pouze jeho osobní názor. Jakmile ovšem člověk má tyto informace, jde najít i mnohem lépe napsané články. Například tento, kde konkrétně k publikaci zmiňované na novinkách bych si dovolil zdůraznit zejména následující:

The study authors cautioned against overinterpreting the power of phytoestrogens in altering behavior, however. They emphasized that estrogenic plant consumption is just one of multiple factors influencing primate hormone levels and behavior. Notably, the primates' own endogenous hormone levels were the stronger predictor of certain behaviors, while phytoestrogens played a secondary role.

Autoři studie však varovali před přeháněním vlivu fytoestrogenů na chování. Zdůrazňovali, že konzumace rostlin obsahujících estrogeny je jenom jeden z mnoha faktorů ovlivňujících úroveň hormonů a chování u primátů. Zejména úroveň vlastních endogenních hormonů byla silnějím prediktorem některých chování, zatímco fytoestrogeny hrály sekundární roli.

A tím je řečeno vše potřebné. Studie a její autoři nejenže neříkají věci, které naznačoval senzacoidní nadpis článku, neříkají ani věci, které jsou napsané v článku samotném. Dokonce ty věci ani nenaznačují. Novinkovský článek je typickou ukázkou novinářské tiché pošty, kdy jeden pisálek opisuje od druhého a neobtěžuje se ani zběžně informovat o problematice, o níž píše. Díky tomu "opomine" zmínit, že velký příjem fytoestrogenů má u některých zvířat dokonce negativní účinky, že výsledky výzkumu na zvířatech nelze automaticky aplikovat na člověka, mohou pouze naznačit směr, jímž bychom se měli ubírat a kde bychom měli být opatrní, a že jím zmiňovaná studie nepíše jenom o zvýšené sexuální aktivitě, ale i o zvýšené agresivitě. Pokud jsou tato "opominutí" výsledkem nekompetence, tak by novinky měly konečně na psaní článků o vědě najmout člověka, který má alespoň rudimentární vědecké vzdělání a rozhled. Pokud je to opominutí záměrné, tak radši nekomentuji.

Každopádně pokud někdo na základě tohoto článku začne jíst tofu místo řízků v naději, že se z něj stane sexuální přeborník, tak bude asi těžce zklamán. A to samozřejmě chutí tofu, které nebude umět připravit.

Jsou všude a je jich plno

Kdykoliv se rozpumpuji nad alternativní medicínou, je mi následně v reálu i na internetu někým vyčítáno, že bych se neměl rozčilovat, a že bych lidem neměl brát jejich berličku, když jim pomáhá a podobné "tut tut, zlobivý Charly je ošklivý a mě se to nelíbí". Těmto nyní předesílám, že si můžou jít a nacpat svoje mravokárcování do dolního konce trávícího traktu, protože jsem se rozpumpoval a na jejich pravdoláskařské otravování, v němž má přednost tón sdělení před jeho obsahem, nejsem zvědav.

Psal jsem původně úplně jiný článek, když jsem narazil na tuto placenou reklamu na novinkách. Ani jsem se nenamáhal číst ten "rozhovor", protože ať je v něm cokoliv, je to zkušenost jednoho jediného člověka, a tudíž je naprosto irelevantní pro řešení problémů jiných lidí, zejména u záležitosti tak komplexní a diverzní, jako je atopický ekzém. Nejsou dva ekzémy stejné, a neléčený nebo špatně léčený atopický ekzém může později korelovat (ačkoliv nikoliv nevyhnutelně způsobovat) s mnohem závažnějšími zdravotními potížemi, jako například astma.

První pohled na stránky prodávající příšlušný výrobek nám prozradí ledacos. Například to, že údajný výrobek byl vyvíjen v s "konzultacemi s lékaři, dermatology, farmaceuty a odborníky na výživu", ale na celé stránce nenajdete jeden jediný (odkaz na) klinický test. To, že něco testoval pan Martin Fuks na sobě je sice hezké, a je i možné, že mu to skutečně pomohlo, ale to neznamená, že to pomůže mě, nebo mému bratrovi, nebo komukoliv dalšímu, kdo trpí ekzémem. Naopak, takhle podáno to může nějakou naivní maminku vést k tomu, že místo aby dítě dovedla k lékaři a používala jím předepsané a skutečně klinicky testované léky, tak mu za téměř desetinu běžného platu koupí mazáníčka, která neobsahují de fakto žádnou účinnou látku.

Ve skutečnosti se totiž jedná jenom o velmi, velmi drahou kosmetiku prodávanou jako lék, ovšem s velmi opatrně formulovaným výrazivem, aby laik nepoznal, že se nejedná o lék a mohl tak naletět, a současně aby se v případě právických tahanic při případných problémech prodejce mohl hájit tím, že přeci neprodává lék, ale kosmetiku - a říká to přeci sám na své stránce. Za povšimnutí stojí, že na podstránce Klasická léčba ekzému (která je, pokud jsem schopen posoudit, víceméně správná) stojí tvrzení "V chronické fázi je to naopak. Zde je důležitá právě účinná látka.", které je v přímém protikladu proti manipulativní masáži v článku Můj příběh (který, mimochodem, obsahuje provařený blábol o překyselování organismu, nesmírně populární v poslední době).

Problém je, že ta stránka obsahuje i dobré informace, ty ale slouží pouze jako zástěrka pro prodání předraženého produktu. Kosmetika může skutečně pomoct proti atopickému ekzému. Je vhodné například nahradit agresivní mýdla a sprchové gely pleťovým mlékem (víceméně jakýmkoliv, pokud na něj nejste alergičtí). Pleťové mléko lze skutečně použít k umytí, funguje na stejném principu jako odličovač. Taky omáhá necamrat se ve vodě zbytečně dlouho, lépe krátce ale často. Nepoužívat zbytečně voňavky, deodoranty a antiperspiranty, i ty nejjemnější dráždí pokožku, zejména alergikovu - aby člověk nesmrděl, stačí pravidelně důkladně vydrhnout teplou vodou a nenosit jednou propocené oblečení podruhé (čerstvý pot nepáchne ani zdaleka tak strašně, jako kombinace starého potu a voňavky, alespoň tedy mému nosu). Používat šetrné prací prášky a aviváže. Nesnažit se být opálený jako holywoodská hvězda. A vyhýbat se stresu a problémové stravě je dobrá rada při každém onemocnění, je to dobrá rada i pro zdravého.

A to mne na této manipulativní masáži a podobných štve. Je to reklama prodávající kosmetický produkt. Čili nabízí - možná dobrý, pravděpodobně skutečně nezávadný, a zcela určitě předražený - doplněk k léčbě ekzému, ale v žádném případě nenabízí "nový způsob řešení" jak se tvrdilo v nadpisu článku na novinkách! Je jediný dobrý způsob řešení jakékoliv nemoci, a to je jít za lékařem a dodržovat předepsaný lékařský režim. Pokud se člověku podaří najít následně doplněk nebo alternativu, která pro něj osobně funguje a umožní mu léčebný režim - opět po konzultaci s lékařem - změnit či zmírnit, fajn. Pokud se o tuto svou zkušenost chce podělit s ostatními a podpořit je tak v hledání alternativ, jež by jim ulehčily život, taky fajn. Ale pokud na tom chce vydělávat peníze a začne to nabízet jako univerzální alternativu, končí fajn. A pokud zvolí formu, která je manipulativní a záměrně formulovaná tak, aby si laici koupili předražené verze multivitamínů a pleťových krémů, kterých si lidé už tak kupují mnohem více než je pro jejich zdraví nezbytné, končí legrace.

Nepochybuji, že je všechno tip ťop legální. Ale to nemění nic na tom, že je to morálně nechutné a pokud teď někdo cítí nutkání mi vysvětlovat, že se nemám rozčilovat nad nemorálním chováním, nechť se vrátí na začátek článku a přečte si, kam si to nutkání má vepchat. Někdy je třeba se rozčílit, ukázat prstem a varovat lidi - nekupujte med třikrát dráž jenom proto, protože na něj někdo dal nálepku "Probiotický doplněk stravy, Složení - Aqua, Saccharum, Fructose, Glucose, microflora Apis mellifera sp.". A tak teď ukazuji prstem a říkám - nekupujte si pleťový krém a pleťové mléko za šíléné ceny, jenom proto, protože někdo složení napsal latinsky místo česky a napsal vědátorsky znějící web bez jediného odkazu na skutečný vědecký výzkum. Jsou i levnější alternativy

...testovaný řádsky.

Dnes ráno jsem říkal, že se použiji příklad zahrnující zažívací potíže a bolesti žaludku. Tady je (znovu zdůrazňuji, že čísla jsou nepřesná, z hlavy, a mají sloužit pouze orientačně pro demonstrování principu, kauzální provázanost by ale měla odpovídat realitě).

Řekněme, že 100 lidí má občasné mírné bolesti žaludku, občas ostřejší, nechuť k jídlu a cítí ubytek na váze. Dosti nespecifické příznaky, které bohužel mohou znamenat několik diametrálně odlišných věcí. Protože zatímco 33 z těchto lidí má dejme tomu "jen" neurózu a jejich fyzické potíže jsou psychosomatického rázu, 40 z nich už má vážnější gastritidu, 25 z nich ještě vážnější počáteční vřed a dva nešťastníci mají rakovinu žaludku.

V situaci, kdy vše bude probíhat jak má, u 11 lidí příznaky odezní a oni nikdy lékaře nenavštíví - nemají důvod, jejich onemocnění bylo psychosomatického rázu a jim se podařilo se s tím vyrovnat - změnou povolání, dovolenou atd. atp. Zbývající navštíví svého lékaře a ten je preventivně pošle na gastroenterologické vyšetření. U toho se už pochopitelně zjistí, kdo co má, velice přesně. Bohužel jeden případ s rakovinou už je mimo dosah pomoci a umře. Nemocní vředem a gastritidou dostanou antibiotika a další léky adekvátní jejich situaci. A lidé s psychosomatickými potížemi budou posláni k psychoterapeutovi, aby jim pomohl vyškrábnout toho brouka z hlavy, který je hlodá až v břiše.

A ten, protože ví, že má co dělat s problémem psychickým, použije psychologické fígle, včetně lhaní (=placeba), bude-li to nutné pro to,  aby dosáhl svého cíle. Ale on i pacient po celou dobu ví, kde je problém, a oba se snaží k jádru onoho problému dostat. A i když je třebas psychoanalýza jenom placebem, nebo i když předepisovaný lék je jenom placebem, už i onen sociální kontakt s pacientem a vědomí, že někdo jeho problém bere vážně a snaží se mu pomoci, mohou mít dohromady v těchto případech nezastupitelný léčebný efekt a psychoterapeut si tudíž zaslouží svou odměnu, i kdyby fungoval ve skutečnosti jenom jako lidská vykecávací vrba.

Jakou máme v tomto hypotetickém případě bilanci? 1 mrtvý, 99 zdravých.

Půjde-li oněch 22 lidí s psychosomatickými potížemi k homeopatovi (senzibilovi, kartářce, astrologovi, léčiteli silou krystalů, woo-doo šamanovi, novému vtělení Krišny), dostane se jim rovněž pozornosti, sociálního kontaktu a tudíž se taky uzdraví. Vypadá to eňo ňúňo a Charly by měl držet zobák a nekvákat ty svoje pitomosti proti krásným new age věcičkám, vždyť je to totéž ne?

Ne.

Protože oproti psychoterapeutovi, je tu jeden podstatný rozdíl. Tito lidé neříkají, že léči psychický problém, ani oni sami to namnoze neví, a jejich pacienti to také neví. Tito lidé říkají, že léčí fyzický problém (někdy sice jakoby "prostřednictvím" psychiky, ale to je jedno). Tito lidé říkají, že moderní medicíně konkurují, ne že jsou alternativou k psychoterapii. Tito lidé staví svou terapii na lži sami sami sobě i pacientům, nejdená se o "milosrdnou lež" jako v případě psychoterapeuta, ale o čistokrevný blud. A pokud jejich bludům propůjčována věrohodnost jakoukoliv formou, je nevyhnutelným následkem, že k nim někteří lidé půjdou rovnou a nebudou se namáhat s návštěvou u lékaře vůbec. Příklady následků občas problesknou internetem a médii.

A jak by to vypadalo, kdyby naši pacienti navštívili nějakého alternativního šarlatána rovnou? Každý si spočte, že ti s rakovinou by zemřeli oba, ale tím to neskončí. V případě neléčené gastritidy by se u jednoho z našich čtyřiceti pacientů objevila rakovina a u deseti vřed, takže bychom skončili se třemi mrtvými na rakovinu. A neléčený vřed sám o sobě by zabil dalších devět lidi, když by konečně prasknul. A rázem skončíme s bilancí 12 mrtvých na 88 živých, plus ta "drobná" skutečnost, že těm živým se dostane jen placebo efektu, čili se skutečně uleví jen třetině z nich a jen na omezenou dobu. V břiše jim zůstane tikající bomba, která může kdykoliv vybuchnout, a jim není a nikdy nebude zdaleka tak dobře, jak by být mohlo.

Tyto poměry 1/99 versus 12/88 se nezmění, ani v případě, že by lidí, co navštíví šarlatána dříve než lékaře, bylo naprosté minimum. Proto vyjde při sčítání celkového blaha ve společnosti vždy méně, než kdyby všichni využívali jen a pouze prověřené metody a hádat se dá tak maximálně o to, jak velký rozdíl je v reálném světě (právě dodáním přesnějších čísílek), ale ten rozdíl zůstane vždy, ten odkecat nejde.

A tak se vracím opět k tomu, co jsem zmínil už v původní sérii článků - konsekvencí prosté užívání alternativní medicíny neexistuje. I kdyby nic jiného, podporuje tím myšlenkový proud stojící na klamu a sebeklamu a to nevyhnutelně někdy, někde povede ke škodě, protože to neobsahuje žádný mechanismus sebekorekce.

Dívat se jenom na "úspěchy" alternativní medicíny znamená zavírat oči před komplexní a povahou reality a s tím si u mně nikdo nešplhne. Je to stejné jako argumentovat proti mířené střelbě tím, že i s nemířenou se lze občas strefit do černého.

A tatínek prášky...

V pátek mne skolila nějaká menší chřipka či větší nachlazení, takže jsem nemohl jet kamarádovi na svatbu a místo toho jsem se pokoušel doma o klid a mír duše a kýbl potu. Ideální konstelace nálady na zpracování restů z tématu "placebo" - jsem nevrlý (víc, než obvykle), pšíkám (víc, než obvykle) a mám chuť se na všechno vykašlat (víc, než obvykle).

Nejprve malá rekapitulace: V sérii článků "Placi placi placičky, máma koupí čajíčky." jsem se snažil shrnout své morální argumenty proti terapeutickému použití placeba. Bohužel, jak vyplynulo v komentářích, jsem se nevypořádal s jedním specifickým fenoménem - psychosomatická (a eventuelně psychická) onemocnění.

Připouštím v těchto případech jako morálně ospravedlnitelné terapeutické použití placeba (ať ve formě  pilule či procedury) psychiatrem/psychoterapeutem/či lékařem, ale ne jeho použití homeopatem či jiným šarlatánem, byť by vedly ke stejnému výsledku. A ve svých závěrečných článcích na toto téma se tedy budu soustředit především na toto.

Předem předesílám dvě věci:

1. Nejsem morální filosof. Ani nemorální ne. Nefilozofuji, pouze logicky uvažuji a snažím se při tom na problém nazírat nejen z pohledu detailů, ale i z co nejširšího rámce. Nemyslím si, že jsem dospěl k nějak super originálním závěrům a pokud tedy někdo má načteno tuny textu na dané téma, těžko si tu počte.
2. Budu uvádět fiktivní příklady z hlavy, pro ilustrování principů. Tyto příklady si nenárokují v žádném případě přesnost, nicméně měly by v principu odpovídat realitě poměrně dobře. Na hnidopišskou kritiku ve stylu "ve skutečnosti tak onemocní o x procent lidí míň" a podobně budu reagovat velmi nevrle. Bude-li někde principielní chyba, a vy ji najdete a prokážete, budu nevrlý taky, ale na sebe.

 A teď už k lámání chleba.

Psychosomatické, jak už napovídá jméno, jsou nemoci, u nichž se stav psychiky nějakým způsobem promítá do stavu těla. Lze si tedy představit, že se budou příznaky sčítat - některé nemoci začnou drobnými fyzickými potížemi a špatný psychický stav pacienta tyto potíže exaltuje, některé začnou psychickými potížemi a z nich vzniknou potíže fyzické. A někteří senzitivnější lidé se dostanou do samoposilující zpětné vazby, kdy zhoršení psychického stavu vede ke zhoršení fyzického a to ke zhoršení psychického... Podívejme se tedy například na bolesti žaludku a zažívací potíže, protože zde je existence psychosomatické složky v obecném podvědomí. Kukytykuk na příklad, jak by to mohlo fungovat.

Pokud máte pocit, že už jste podobný diagram viděli, máte správně.

Zde jde o příklad, kde iniciátorem jsou skutečné fyzické potíže (červená křivka) které vedou ke zhoršenému psychickému stavu (modrá křivka), a to se sečte (žlutá křivka).

Na levém konci žluté křivky jsou ti, kteří sice mají nějaké fyzické potíže, ale nic si z toho nedělají. Mozkoškrab ani šarlatán jim nepomůžou, nemají s čím.

Uprostřed žluté křivky je pak směska těch, kdo mají malé fyzické potíže, ale už to trochu přehánějí a těch, kdo mají velké fyzické potíže, ale nenadělají kolem toho tolik cirkusu. Z této skupiny se pak rekrutují příznivci různých pseudoléčeb, protože zde lze najít lidi, kterým pseudoléčba přinese úlevu až na úplně dolní hranici fyzických potíží.

Na pravém konci žluté křivky se pak nachází ti nešťastníci, kteří mají velké fyzické potíže, ale neunesli to a vzniklé psychické potíže jejich zdravotní stav vyšroubovaly až na samou hranici snesitelnosti. Tito lidem nepomůže ani sám mozkoškrab či šarlatán, ani sám lékař, potřebují obojí.

Ale jak již jsem řekl, iniciátorem v tomto příkladě byly skutečné fyzické potíže. Lze si samozřejmě představit i případy, kdy fyzické potíže jsou důsledkem psychických a lidé se liší pouze v tom, jak daleko je vytočí zpětná vazba. V těchto případech by stačil mozkoškrab a i šarlatán má šanci tyto lidi dovést ke stavu totálního ozdravení. Proč tedy považuji za morálně nepřípustné používání a propagaci šarlatánství i pro tyto případy, ale mozkoškraby s jejich pochybnou psychoanalýhou a placebo prášky ano?

Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že jsem to de facto řekl v původní sérii článků a proto se mi do toho ani moc nechce. Ale zjevně je potřeba to říct polopatičtěji, bohužel. Tak se k tomu tedy ještě vrátím v druhém, definitivním závěru minisérie. Snad dnes večer.

...čajíčky.

Uff. Závěrem této nakrknuté tirády bych se rád vypeckoval nějak k etické problematice užívání placeba. Nejprve doporučuji shlédnout webcomics "The Ghosts of Woo", který krásně ilustruje ducha toho, o čem chci psát. Dále vycházím z premisy, že logiku předchozích článků každý, kdo došel až sem, pochopil, a že je tudíž jasné, proč považuji terapeutické podávání placeba za neetické a není nutné o tom dále polemizovat.

Jak již jsem řekl v prvním článku ze série o placebu, není vůbec jisté, že placebo funguje, ale i garantujeme-li mu funkčnost, zdá se býti časově omezená, limitovaná na pouze některá, namnoze banální onemocnění s příznaky podléhajícímu silnému subjektivnímu zkreslení podle aktuální nálady, a ještě zabírající jen u nějakých 30% lidí (já pravděpodobně nejsem mezi nimi).

Používat vědomě jen placebo pochopitelně není už z principu možné - aby placebo zabíralo, musí dotyčný být přesvědčen, že se jedná o účinný lék. Musí mu tedy být lháno a on musí být o pravdivosti té lži přesvědčen. Skýtá se tedy otázka, jak by mohlo být neetické placebo, například ve formě homeopatik, užívat? Vždyť dotyčný neví, že se jedná o placebo a amorálnost/neetičnost nějakého chování je podmíněna vědomím konání něčeho chybného/špatného.

A proto tady musím své stanovisko poněkud přeformulovat. Není neetické užívat placebo, je ale je jak morálně tak i čistě pragmaticky nezodpovědné nezajímat se o to, zda užívám placebo či být lhostejný k tomu, zda jej nevědomky užívají ostatní.

Vezměme to popořadě.

Pragmatičnost
Neexistuje už téměř žádná nemoc, u níž by neexistovala alespoň nějaká minimální ověřená léčba či alespoň úleva od příznaků (a tam, kde neexistuje, tam selhává i placebo). A protože každá léčba, jež má důvěru pacienta, obsahuje automaticky i placebo efekt, spokojil-li by se někdo pouze s oním placebo efektem, nevyhnutelně se spokojuje s něčím druhořadým, s něčím, co má garantováno ať už se rozhodne pro cokoliv. Je proto v nejosobnějším zájmu každého z nás zajímat se, zda lék, který bereme, či procedura, jíž se podrobujeme, stojí na solidních základech.

Skutečné léky musí procházet velmi rigorózním procesem schvalování a výroba je velmi náročná. Ani to ale občas nezabrání nějakému lapsu ve smyslu toho, že občas projde klinickými testy lék, který má nečekané vedlejší účinky. A toho se šarlatáni chytají a jimi často používaný rádobyargument je ten, že jejich oblíbená alternativní medicína přeci vedlejší účinky nemá. Jenže to není pravda. Každá alternativní medicína s sebou přináší svá vlastní rizika, i pro jednotlivce. Ať už jde o infekce z jehel při akupunktuře, natažené vazy a uskřinuté nervy při chiropraktice, či otravu a alergické reakce u bylinek. Homeopatie je velmi často propagována s velkým hurá jako něco zcela bez vedlejších příznaků. Může být. Také je to ale něco, co je vyráběno prakticky zcela bez kontroly kvality...

Nehledě na to, že garantujeme-li účinnost placebo efektu, nelze než současně garantovat účinnost i jeho protějšku, tzv. nocebo efektu. A ten může zase, v důsledku špatné informovanosti, snižovat (pocitovou) účinnost jak skutečných léků, tak alternativních.

Ať na to tedy koukám jak chci, převracím to ze všech stran, nejracionálnější a nejlepší mi přijde rozhodovat se na základě co nejsprávnějších informací.

Etičnost privátního užívání
Pokud si někdo řekne, že výše uvedené je mu jedno, že ho nezajímá, je-li jím užívaná léčba placebo a zda je bezpečná či ne, protože tím přeci nikomu neškodí když to užívá sám, pak bych doporučoval zamyslet se nad tím, zda je skutečně užívá sám a zda skutečně nikomu neškodí. Protože je vysoce pravděpodobné, že příslušné nezačal užívat na základě toho, že na ně narazil náhodou - nejspíše si o té kouzelné lentilce někde přečetl, někde o ní slyšel, a současně o ní někomu dalšímu řekl či napsal.

I zcela tichá participace má ale temnější stránku. Už i jenom tím, že si někdo kupuje například homeopatika, je součástí provázaného řetězce příčinných souvislostí, který je někde napojen na nějakou škodu - například právě oni zmiňovaní popírači očkování jsou z velké části (ne-li všichni) obrovští fanoušci alternativní medicíny. Z tohoto řetězce se nelze vyvléci pouhým tvrzením "ale já si tím léčím jenom banální věci, s něčím vážným jdu k doktoru", protože i tichou participací podporujete myšlenkový proud preferující zcela arbitrární rozhodování nad racionálním. Plus samozřejmě na banální věci jsou volně prodejné i skutečné léky a co jsem viděl ceny homeopatik, tak stojí přibližně totéž, a koupí léku bez solidního testování financujete jeho další aktivní propagaci například formou reklam.

Něco takového jako konsekvencí prosté užívání alternativní medicíny prostě neexistuje.

Etičnost přihlížení
Vhledem k tomu, že George z mého předchozího článku je můj velice blízký kamarád, cítím potřebu minimálně zkusit mu nějak nenásilně vymluvit užívání homeopatik a podobných věcí. Ne proto, protože nerespektuji jeho právo nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné, ale proto, protože ho mám rád. Tak, jako bych nedokázal nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací nevědomky kráčí vstříc jámě lvové, nedokáži ani nečinně přihlížet, jak v důsledku špatných informací vyhazuje zbytečně peníze za vodičky a cukrové kuličky a financuje tak šarlatány.

Pokud bude skálopevně trvat na svém, nerozkmotřím se s ním, nebudu ho na základě jednoho jeho velmi pravděpodobně špatného rozhodnutí zavrhovat a odsuzovat, ale vždy a za každých okolností jeho názor zkusím opravit dodáním správných informací, mám-li důvod se domnívat, že se mýlí.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, a já jsem rovněž závislý na tom, že mi ostatní poukáží na chyby, když se jich dopustím, a řeknou mi, jak se jich vyvarovat a proč. Budeme-li definovat morální chování jako takové, které vede ke zvýšení kvality života uvědomělých bytostí, je morálním imperativem nás všech usilovat vždy o tu nejlepší z různých alternativ nejen pro sebe, ale i pro ostatní a pro společnost jako celek.

Nejsem upřímně řečeno schopen vůbec pochopit, jak bych se mohl chovat jinak, neb jiné, lepší pojetí morálky mi není známo

...máma koupí...

Placebo samozřejmě nemusí člověk dostat na předpis od lékaře. Jde ho dostat všude a od kohokoliv. Nejen homeopati prodávají placebo jako na běžícím páse. Reklamy na různé Schieleho minerály, ionizátory vzduchu, čaje na odkyselení organismu (to všechno jsem dnes viděl ve včerejších novinách), žraločí chrupavky, švýcarské kapky a podobné blbosti jsou úplně všude. Upřímně řečeno, dost mi lezou na nervy. A lezou mi na nervy tím více, že jsou na pohled k nerozlišení od reklam na jodizovanou sůl, prachové filtry, bylinkové masti a jiné doplňky stravy či tradiční léčby, které skutečně fungují. Laik nemá vůbec šanci se v tom vyznat, informovaný laik jako já jen s potížemi a nepochybuji, že i lékaři v tom mohou mít občas tak trochu zmatek.

Ani Velká Farma ovšem v tomto možná není tak docela bez viny. Jak se lze dočíst na wikipedii (bohužel to již nelze ověřit, původní zdroj neexistuje), například u antidepresiv se provádí vícenásobné testy, až je získán potřebný počet pozitivních výsledků pro povolení léku k prodeji. Což je samozřejmě metodologický podvod, protože s takovouhle lze teoreticky - při dostatku času a dostatku peněz - získat pozitivní léčebný efekt i pro kopání do rozkroku či dloubání v nose.

Přičemž neetické je jak vědomé prodávání placeba, tak přebírání výsledků tak dlouho, až si najdete takové, které se vám hodí do krámu.

Překvapuje mne, že vůbec je nutné někomu vysvětlovat, proč je to neetické, ale je to tak. Volně z hlavy například reprodukuji svůj rozhovor z loňského jara s jedním svým kamarádem, říkejme mu George (podotýkám vysokoškolákem, který v hlavě v žádném případě nemá řezanku):

Charly: "Homeopatika proti alergiím nepomáhají, jsou jenom placebo. Prodej homeopatik a obecně léků, které neprošly řádným testováním, je neetický."
George: "Proč je to neetické, když mi to pomáhá?"
Charly: "Protože ti to nepomáhá. To, co vnímáš jako pomoc, je ve skutečnosti jenom reakce tvého těla na braní léku. Pomůžeš si vlastně sám."
George: "Ale pořád ještě je mi líp. Proč je tedy neetické prodávat něco, co pomáhá?"
Charly: "Vždyť jsem ti to řekl. Pomohl sis sám. Klinicky testovaný lék ti pomůže minimálně stejně, pravděpodobně ale mnohem více. Když si koupíš homeopatikum, platíš někomu za čistou vodu či cukr, a za léčebný účinek, který by ti přineslo i prosté rozptýlení pozornosti a zlepšení nálady. Prodejci homeopatik lidi v podstatě podvádí prodáváním léčby, která prokazatelně nefunguje."

Tady náš hovor skončil, protože George přestal reagovat a věnoval mi pohled, jejž jsem si za rámeček rozhodně nevetknul a udělal jsem si v duchu poznámku, že s ním o alternativní medicíně raději asi nemám mluvit.

Nicméně stejně mi docházela slova. Protože prodej těchto pseudoléčeb skutečně je podvodem (=uvedením někoho v omyl za účelem vlastního zisku) a nikdo to neokecá. A nemluvíme zde o malých částkách. Fuj. Opravdu nemám slov.

Jakkoliv jsem příznivcem pokud možno svobodného a volného trhu, nejsem příznivcem absolutně deregulovaného trhu a už vůbec ne v případě tak zásadní záležitosti, jako jsou léčiva a léčebné procedury. Toto je jeden z těch případů, kdy regulační funkci státu shledávám nezastupitelnou a prodej podobných šarlatánských hovadin by měl být zakázán. Ať už někdo něco prodává jako lék nebo "jen" doplněk stravy, pokud má tu drzost o tom současně tvrdit, že to pomáhá jako léčba či prevence nějaké nemoci, měl by být už z principu povinnen k tomu dodat ne nejméně dva klinické testy s pozitivním výsledkem, ale všechny klinické testy, které kdy byly provedeny, spolu s jejich statistickou meta-analýzou s pozitivním výsledkem. A ty klinické testy by měly být hlášeny předem, aby snad nějakého chytrého právníka nenapadlo ex post facto provádět metaanalýzu jen s těmi "pěknými".

A samoaplikovanými placeby to zakončíme příště...

Edit:
GRRRR. Při odesílání příspěvku se mi v pravém sloupci v ovládací masce bloggeru dokonce objevily reklamy na přesně ty věci, na které nadávám! Google vyčuchal slovo "homeopatika" a okamžitě se mi pokusil nějaká prodat.

Jdu se vyzvracet.

...placičky...

Úvodem tohoto článku bych doporučil nejprve se podívat na stránku "Počítadlo těl Jenny McCarthy". Ve chvíli psaní těchto řádků čítá 868 mrtvol a 89.623 nemocných. A naprosté většině těchto úmrtí a onemocnění šlo zabránit včasným očkováním.

Jenny McCarthy je jen jedna z mnoha blbů odmítajících očkování. Ano, blbů, nemám pro tyto lidi dobrého slova, protože namnoze se jedná o biologie, chemie a statistiky neznalé kretény, kteří na základě "tuhle se mi stalo", "v hospodě jsem slyšel", "můj táta vždycky říkal" a "moje máma to dělala takhle" vynášejí definitivní soudy o zdraví svém i ostatních a aktivní propagandou své ignorace se zasazují o to, aby blbí a nevzdělaní nezůstali sami. Blbost je bohužel skutečně nakažlivá a léčba je zdlouhavá. A u některých jedinců bohužel i nemožná. Jako v případě většiny nemocí, nejlepší je prevence.

A k té prevenci bych rád zařadil svůj blog.

Už jsem tu jednou rozebíral vadnou argumentaci šikmou plochou. Zmínil jsem přitom ale, že existují i skutečné šikmé plochy, řetězy příčinných událostí začínajících z malého podnětu a končící velkým průšvihem. A protivakcínové hnutí je jednou z těchto událostí.

Mluvíme-li o očkování, mluvíme o záležitosti, kde placebo efekt skutečně (aktivně) nefunguje, kde je dopodrobna znám mechanismus fungování vakcín a kde k největším úspěchům patří totální vymýcení jedné z nejděsivějších chorob v dějinách lidstva a před nedávnem jedné podobně děsivé a zemědělce ekonomicky likvidující nemoci skotu. A navzdory těmto úspěchům, navzdory obrovskému penzu znalostí, jež coby lidstvo o vakcinaci máme, stačila jedna nablblá slavná čůza, které se náhodou narodilo autistické dítě, jeden podvodný hamižný lékař a společenská lavina vedoucí celosvětově k úplně zbytečnému marodění a umírání dětí na nemoci, které už byly v pokročilých zemích téměř vymýceny, se dala do pohybu. Obrovské množství lidí dalo a dá ohledně svých dětí radši na svůj "vnitřní pocit" a na to, co jim říká hezká tvářička živící jejich vrozenou paranoiu, než by věřili odborníkům. Protože věřit odborníkům na základě pochopení nemohou, neboť pochopit vědu je těžké. Ale věřit blábolům o konspiraci Velké Farmacie na základě pochopení jde, protože na to stačí málo, i Homer Simpson na to má dostatečnou mozkovou kapacitu.

A právě ve světle této skutečnosti považuji předpisování placeba lékaři za neetické.

Protože předpisovat placebo znamená lhát svým pacientům. A jestliže jsou lidé schopni hromadně ztrácet důvěru ve vědou podloženou léčbu na základě nepodložených paranoidních blábolů jednoho podvodníka a pár vymaštěných celebrit, vidím tu potenciálně velmi strmou šikmou plochu vedoucí ke ztrátě důvěry pacientů.

Pokračování příště...

Placi, placi...

Je hezké vidět, že Kniha přání funguje a někdo i našel odvahu tam napsat. A protože, jak vidí každý, jsem egomaiakální krvelačný šílenec, tak dotyčného teď pokoušu a utrhnu mu hlavu. Je to jen logické, ne?

Ale než se do toho vrhnu, je třeba ujasnit pár věcí - totiž to, co je to placebo a jaké jeho použití je dle mého neetické a jaké ne. Až pak se lze vůbec bavit o tom, proč ten názor zastávám. Protože ani tato záležitost není černobílá.

Placebo efekt

Placebo je definováno jako látka/procedura, která už z principu nemůže mít žádný přímý vliv na léčenou nemoc či její syndrom. Placebo efekt je pak (zdánlivá či skutečná) úleva či míra uzdravení, způsobená pouze reakcí organismu pacienta na to, co je vnímáno jako léčba. Nemocný se cítí lépe, protože má pocit, že je o něj postaráno. Duševní pohoda má zcela zjevně vliv na zdraví (coby člověk trpící zřejmě doživotně nemocí vyvolanou pravděpodobně stresem mám bohužel zkušenost z první ruky) a tak toto může vést k rychlejšímu uzdravení v případech, kdy lékař stejně nemůže nic moc dělat a nezbývá než čekat, až se si tělo s nemocí poradí samo (virózy, vyčerpání atp.).

I když i podle wiki se stále ještě brousí kordy ohledně toho, kde a jak moc placebo efekt funguje a jestli vůbec funguje, pro účely tohoto a následujících článků vycházejme z premisy, že placebo efekt funguje. Protože pokud nefunguje, a je pouze statistickým vyjádřením lidského subjektivního vnímání přirozeného šumu na pozadí (viz. efekt kouzelné lentilky), většina keců by byla zbytečná.

Lze si tedy představit, že by se v realitě mohl placebo efekt projevovat nějak takto:

Placebo samo o sobě má v tomto fiktivním případě měřitelný vliv, s normálním rozložením u maxima 20% úlevy. Účinný lék má stejné rozložení, s maximem u 40%. Kombinace obou pak dá mnohem nižší a širší Gaussovu křivku, kde vlevo - okolo 30% úlevy - jsou ti nešťastníci, u kterých se lék i placebo projevily minimálně a vpravo - okolo 90% úlevy - jsou ti šťastní, co jim obojí zabralo maximálně. Při klinickém testu, kde jsou lidé rozděleni na skupinu dostávající placebo a skupinu dostávající lék, lze běžně vyprodukovat jen dvě z těchto křivek, totiž modrou a žlutou, protože nelze někoho léčit, aniž by o tom věděl.

Všimněte si, že mezi mírou úlevy 25% až 35% se všechny tři křivky překrývají. Nachází se zde přibližně 15% lidí z placebo skupiny a 0,6% lidí ze skupiny se skutečným lékem. Proto by v tomto fiktivním případě, stejně tak jako řadě případů ve skutečnosti, nešlo jenom vybrat náhodně pár jedinců z populace, aplikovat placebo nebo kurativum, zaznamenat izolovaný výsledek a z něj vyvodit závěr. Pro posouzení funkčnosti léku/procedury je nutné vyhodnotit více jedinců, čím více, tím lépe, a spočítat statistickou významnost rozdílu průměrného účinku mezi placebo skupinou a skupinou beroucí léky.

A proto by v tomto fiktivním případě, stejně tak jako v řadě případů ve skutečnosti, nešlo vyvozovat obecný závěr z toho, jak dotyčný lék či léčba  zapůsobily na vás. To jsem zdůraznil, protože přesně tohle dělá obrovské množství lidí v obou směrech (tj. v plivání na vědecky ověřené léky a v propagování šarlatánských pseudoléčeb).

Nicméně tímto se konečně oklikou dostávám k první etické otázce, a to k použití placeba v případě posuzování nových léků. Ať už placebo efekt má kurativní účinky nebo je jenom subjektivní záležitost, vzhledem ke statistické nečernobílé povaze reality nelze adekvátně posoudit účinnost nového léku bez jeho srovnání s placebem. Proto v případě klinických testů nových léků použití placeba pro pro referenční skupinu neoddiskutovatelně etické je, protože je to prostě nezbytné (není-li k dispozici žádná, již dříve proti placebu zkoušená léčba). V tomto případě se nejedná o zlo, protože i když může eventuelně vést k tomu, že vážně nemocný člověk nedostane účinný lék, je to jediný způsob, jak zjistit, zda se skutečně jedná o účinný lék.

Za jednoznačně neetické ovšem považuji terapeutické použití placeba, a to ať už je podáváno lékařem, šarlatánem, či samoaplikováno. Ale k tomu až v dalším článku, snad ještě dnes večer či zítra.

Alternativní meducucína.

Delší článek jsem rozepsal a nedopsal, kvůli akutnímu záchvatu lenosti. Inu, to se stává, snad ho publikuji v průběhu týdne nebo příští víkend.

Ale jak jsem tak pročítal podklady, narazil jsem mimochodem na velmi hezký webcomic s názvem "Rudé vlajky šarlatánství", který musím doporučit, neboť je krásným doplňkem mého článku "Kouzelná lentilka". Coby člověk, který si prošel stádiem vlažné víry v existenci energie Ki (sentimentální vzpomínka na tyto doby je k vidění na mém blogu vlevo nahoře) a účinnost akupunktury a akupresury jsem se při jeho čtení nesmírně pobavil mimojiné i zavzpomínáním na to, jaký jsem býval vůl, zejména při čtení textu "Energie je pojem označující potenciál pro vykonání práce, a ne nějaký magický obláček".

A aby tenhle příspěvek nebyl tak krátký a prázdný, přihazuji excelentní báseň Tima Minchina "Bouře".