Deskriptivní popis kvantitativního počítání humidní vlhkosti v reflektujícím zrcadle...

Používání cizích termitů neníz zcela bez rizota a může v některých konkávních případech vést až ke katastrálnímu fiakru.

Ne že by jejich užívání bylo jenom ukázkou inelekutálního sobismu, to není v žádném případě komplementární pravda. Jejich užití v určitém komunálním pretextu je skutečně relativní, neboť může deprimovat infiltrační obsah výroku či odstranit redakci a tím zkrátit dobu/objem textu potřebné pro transgresi potřebné deformace. Rovněž nelze inaugurovat nutnost rozšiřování národních laxativů v důsledku emigrace nových technofobií a dříve nevídaného globulárního kontraktu mezi národy.

Ovšem jsou i simulace, kdy se používání cizích či cize znějících slovíček zvrhne ve vertikální ekvidistant mastikace - hodně námahy a v konečném důsledku nic z toho, kromě osobního uspokojení (ne že by osobní uspokojení bylo nějak inhibitně zavrženíhodné, ale společenský komunismus je, že tato forma gravitace se neprovádí na veřejnosti, a před/s ostatními lidmi se revitalizuje pouze po vzájemném souhlasu).

Extra grácie jsou podle mého neskromného názoru například případy "zaslepování vědou", kdy jsou infiltračně impaktní logaritmické klamy druhu ignatio elena "okořeněný" obecně nepříliš používanými cizími slovy. Někdy dokonce i správně použitými, nicméně tato skutečnost je až sekulární k primátnímu účelu takovéhoto debetního obfuskantismu, jímž je fornikace lega argotujícího a zastrašení jeho oponenta, popřípadě prostá difrakce - odvedení pozornosti od validnosti argentu a vyvolání inkluze expedice. Měli jsme premiéra/prezidenta, který v tomto exkomunikoval (ani kuguár ani pretorium nejsou v tomto případě bohužel zcela na místě).

Příchod infernetu naštětí takovéto postmorbidistické eskalátory ztěžuje jak armatůrům, tak profesorionálům. Je ovšem nezbytné neztrácet prospektivu a nezapomínat, že Google univerzita z nikoho odborníka neudělá. Může z něj ale udělat velmi snadno Hobble Franka.   

Hřebíky spraví všechno.

Tohle mě dnes v práci dostalo. Sice je tu poněkud nebezpečné podobné věci říkat, protože můj zaměstnavatel má v pravidlech chování noticku o respektování ostatních bez ohledu na (mimo jiné) náboženství. A věřící často nejsou schopni rozlišovat mezi osobním útokem na ně a kritikou/parodií idejí náboženství, jež zastávají. Nicméně přesto jeden můj kolega si troufl vyprávět vtip, jež mne tak rozesmál, že se o něj musím podělit.

Ve velké továrně na hřebíky drasticky klesnou tržby, podnik se stěží drží nad vodou a protlouká den za dnem. Vrchní ředitel svolá manažerský tým a zpucuje všem hlavy.

"Máme špatnou reklamu, nikdo o nás porádne neví! Potrebujeme nejaký trhák, neco, co nás dostane do obecného povědomí. Máte dva týdny na to, prijít s nápady!"

Po dvou týdnech na poradě prezentuje manažerský tým nápad na televizní reklamu. Je to krátký šot na nemž přitloukají Ježíše na kříž. Kamera se vzdaluje, čas rychle ubíhá.

Následuje slogan: "Naše hřebíky vydrží věčně!"

Po promítání je chvíle napjatého ticha, kterou prolomí nasraný ředitel.

"To si deláte snad srandu?! S tímhle přeci nemůžeme jít na veřejnost! Chci jiný, lepší, nápad. Máte na to dva týdny!"

Po dalších dvou týdnech je opet porada. Tentýž videoklip, totéž pozadí, jediný rozdíl je, že Ježíš po chvíli s kříže spadne.

Slogan:"To by se s našimi hřebíky nestalo!"

Ošklivý, netolerantní vtip, přímo nechutný. Nepochybuji, že by se z podobné reklamy plno černoprdelníků osypalo až na prdeli. Proto jsem se nasmál do sytosti. A když už jsem v tom, ještě jiný vtip od jiného kolegy.

Kdyby Ježíše místo ukřižování utopili, katolíci by si nad postel vešeli akvária a místo kostela by měli bazén.

A do třetice všeho dobrého od jiného, nyní už bývalého, kolegy.

Ateista umře a stojí před Svatým Petrem u nebeské brány a připadá si jako totální osel.

Svatý Petr mu samozřejmě řekne: "Nedá se nic dělat. Nevěřils v Boha, neakceptovals Ježíše Krista jako svého spasitele. Musíš do pekla!"

A bum, ateista stojí před Luciferem. Ten ho pěkně s úsměvem přivítá, potřese mu rukou, vezme ho kolem ramen a vede ho zkrze pekelnou bránu. A za bránou to vypadá divně. Krásná krajina, slunecné počasí a přímo rajská zahrada plná altánků a amfiteátrů a spokojených lidiček, stejná jako ta, kterou viděl ateista koutkem oka zkrze nebeskou bránu, jenom pestřejší. Všude jsou větší i menší hloučky zatracenců, ale místo mučení se oddávají všem možným zálibám, co koho baví - od prostého pokecu ci šachů pres chlast až pobezuzdý sex. Z nekolika míst je slyšet hudba a vidět světla težkých párty. Ateista nestíhá poulit oči a zírá, co se všechno děje, zatímco Lucifer popisuje všechny atrakce.

Až ateistovy oči padnou na malou chatičku s jedním okénkem, z něhož se line načervenalé světlo. Zatímco jedním uchem poslouchá Luciferovo nadšené vyzdvihování předností pekla nad rájem, nahlédne do okénka a zděšene uskočí. V chatičce, vevnitř vetší než zvenku, je hořící jezero, v němž jsou po krk ponoření lidé. Do nich biči bijí a vidlemi bodají démoni. Řev agónie je nesnesitelný.

"Co to je?" ptá se vyděšený ateista Lucifera.

"Toho si nevšímej, to je jenom pro křesťany, objednali si to tak."

Kdybych nedal nenápadně všem najevo, že jsem ateista a mám z náboženství akorát srandu, nikdy bych se tyto perly humoru nedozvěděl.

"Hele, hnúj, ááá!"

Sním, či bdím? To je Bob Dylema!

Začněme slovní úlohou pro první stupeň základní školy. Máte pytlík se sto kuličkami, smíchané hliněnky a skleněnky. Vyndáte dvacet kuliček a z nich bude šest skleněnek a čtrnáct hliněnek. Vyndáte dalších deset a z těch jsou tři skleněnky a sedm hliněnek. Kolik je na základě tohoto možné odhadnout, že je tam hliněnek a kolik skleněnek?

Pokud je vaše odpověď sedmdesát hliněnek a třicet skleněnek tak je špatně. Správná odpověď, alespoň podle logiky našich úředníků a legislativců, je totiž stočtyřicet hliněnek a šedesát skleněnek. Nedělejte si hlavu s tím, že vám najednou vyšlo celkem dvakrát více kuliček, než kolik jich pytlík obsahoval, protože věci se při počítání nejspíš ode dneška oficiálně množí. Alespoň tak mi to připadá, nejsem si tak docela jist, že jsem pochopil logiku za touto úvahou. Při čtení článku Sčítat, nebo zprůměrovat? Odečet hlasů neúspěšným kandidátům budí dohady mi, přiznávám bez mučení, chvilku prokluzovala kolečka, když jsem se pokoušel pochopit, co za příšerný matematický oříšek se to snaží chudáčci úředníčci a politici rozluštit.

Samozřejmě se má procentuální chybovost dvou náhodně vybraných vzorků zprůměrovat, a ne sečíst. Bylo by možné ovšem i spočítat přibližnou relativní chybovost podílem sumy absolutních chyb obou vzorků a jejich sumy velikosti obou vzorků. Oba výpočty vedou ke stejnému výsledku. Ale sečíst relativní chybovost dvou náhodně vybraných vzorků a aplikovat ji pak na celý vzorek? Ne, to opravdu nejde, a opravdu to je nemám slov.

Nejvíce mne na tomhle ale fascinuje to objevování Ameriky v naší prezidentské kampani, nad nímž jsem se nezávisle na tomto už podivoval dnes ráno, když jsem si četl, jak se ověřuje platnost podpisů. Definujme nejprve řešený problém:

Máme množinu X. Potřebujeme s co nejmenším množstvím námahy zjistit, kolik prvků množiny má vlastnost A a kolik má vlastnost B. Množina X je tak velká, že ji nelze zkontrolovat celou, jaké tedy máme možnosti?


Bývaly doby, kdy pro rozlousknutí tohoto problému bylo nutné vykonat hodně práce a popsat hodně papíru výpočty. Dnes ovšem už nic takového není nutné. Nejprve se podívejme, jak to řešili naši páni legislativci:

Ze zbývajícího počtu vzali 8500 náhodně vybraných jmen a ručně se kontrolovala pravost údajů či jejich duplicita ...

Pokud byla chybovost menší než tři procenta, odečetl se výsledek od počtu jmen a kontrola skončila. To se však žádnému z kandidátů nestalo. V případě, kdy byla chybovost větší, se vzalo dalších 8500 jmen. Chybovost se na konci kontroly sečetla a příslušné procento se z celkového počtu odečetlo.

Zajímavý přístup. Takže ze vzorků různých velikostí se braly vzorky stejné velikosti, z toho se následně spočítala chybovost, a když překročila určitou hladinu, tak se vzal znovu vzorek stejné velikosti a to celé se zopakovalo. I když pomineme ten matematický kotrmelec na konci, tak je to příšerná ptákovina, z níž mě brní hlava.

První problém samozřejmě je, že kandidáti na prezidenta nasbírali různě velké množství podpisů. Pro kontrolu na stejnou úroveň statistické jistoty je neefektivní brát vždy fixní vzorek. U kandidátů, kteří měli méně podpisů, to může znamenat, že kontrolujete zbytečně důkladně a vynakládáte námahu na něco, co lze zjistit mnohem snáze. U kandidátů, kteří měli hodně podpisů naopak může znamenat, že kontrolujete nedostatečně důkladně a zvyšujete možnost statistické chyby a skutečné množství chyb zásadně pře/podhodnotíte.

Rozlousknout oříšek, kolik je tedy třeba jednotlivým kandidátům zkontrolovat hlasů, abychom si byli na (například) 99% jisti, že jsme je vyhodnotili správně, není matematicky žádná legrace. Je na to potřeba skutečný statistik, a ne jenom amatérský nadšenec jako já. Nicméně nepochybuji, že takovíto statistici u nás existují, a není jich málo, a jsou i mezi státními úředníky. Jak to vím? Nevím, předpokládám to na základě skutečnosti, že tzv. princip AQL je v průmyslu používán nejméně deset let, bylo k němu napsáno v rámci EU tři pihele papíru a existuje na toto téma celá řada norem, obsahujících i hezké tabulky a obrázky, jež vysvětlují, jak velký vzorek je potřeba vzít z jak velké populace, abychom měli použitelný výsledek. A tyto normy byly přeloženy i do češtiny, českými úředníky. A i když není možné tyto tabulky použít přímo pro volbu prezidenta, tak skýtají dobrý výchozí bod pro to, jak se tyto věci mají dělat.

No a samozřejmě dnes existují různé komerční programy designované specificky za účelem počítání statistických veličin, některé drahé, některé levnější, některé skýtají dokonce zkušební verzi zdarma.

A je ostudou celého našeho státu, všech jeho politických reprezentantů a všech zainteresovaných úředníků, kteří jsou za tuto veleptákovinu zodpovědní, že úkol vyhotovit pracovní postup na ověření validity podpisů v petici a následné provedení tohoto úkolu pro něco tak důležitého, jako je volba prezidenta, bylo zřejmě svěřeno někomu, komu při počítání prstů na rukou vyjde pokaždé jiné číslo.

Inzerát

Vyměním mozek za jiný model. Přednostně stabilní, bez sklonů k přehřívání a výpadkům. Vysoký výkon není podmínkou, spíše naopak.

Zn: Spěchá.

Betní Láseň

Když svítíčko slunilo
a štípky mouchaly
přišel k nám študý chudentík
v rozpláštěném trháku.

"Vítáme Vás, pane študáku!
Uchlebněte si našeho krajánku."

V tom náš štěk zapesal,
chudý študentník se kel
a přehnojil skočiště
div si lámy nepřehnátal.

I nemocnicovali ho do odvezny,
tam jim zpráškoval všechny sežralky
a museli mu vyžaludkovat pumpek.