Byl jsem minulý víkend na výletě. Moc krásném výletě s lidmi, které mám rád. Ale bohužel jsem se opět přesvědčil, že vysoká inteligence a vzdělání nejsou žádnou garancí schopnosti sesumírovat koherentní a logicky konzistentní argument, je-li dotyčný zapálen pro nějakou myšlenku na základě čistě emočního zaujetí. A není pak schopen rozlišit mezi argumentem stojícím na emočním, ryze subjektivním úsudku, a argumentem stojícím na objektivních, ověřitelných datech. Šlo konkrétně o debatu o trestu smrti. Tvrzení "po třech vraždách trest smrti, protože tak se mi to líbí" je sice striktně vzato argumentem podle definice toho slova, ale není to platným argumentem - je to petitio principii ve své nejzákladnější podobě, kdy se existence zcela arbitrární osobní preference používá k validaci této preference. "Tak to má být, protože to říkám, protože tak to má být" je nejmenší možný argumentační kruh a fascinuje mne, že ho vůbec někdo je schopen použít a očekávat, že bude akceptován a brán vážně. Já takovéto argumenty rozhodně brát vážně nemohu - nejsem toho schopen.
Původně bych o tom nepsal vůbec, nebýt dnešního článku na novinkách jménem "
Věznice praskají ve švech, po prázdninách jim navíc dojdou peníze". V komentářích se objevuje totiž další z "argumentů" pro zavedení trestu smrti, který zazněl i v mé neplodné debatě na výletě, totiž argument "živení vrahů". Podívejme se na to, jak argument formulují "intelektuálové" na novinkách:
Oba komentátoři se snaží naznačovat, že udělením trestu smrti za vraždy by došlo k významné úspoře financí ve vězeňství. Postuluje tak napohled racionální analýzu výdajů/zisků. Podívejme se tedy na to, jak si tato analýza stojí ve skutečnosti.
Podle
ročenky z roku 2010 Vězeňské služby České Republiky bylo v tomto roce u nás celkem 21 655 vězňů, s průměrným výdajem na vězně 848 Korun na den. Počet vražd v tomtéž roce byl
173 podle statistiky policie ČR. Nepodařilo se mi najít počet odsouzených vrahů za mřížemi ani průměrný trest za vraždu, ale vyjdeme-li z pro můj závěr
nevýhodných premis, že za každou vraždou je v průměru jeden člověk, že za každou vraždu je jeden člověk odsouzen, a že všichni tito mají doživotí a tak stráví v průměru 25 let ve vězení (odhadnuto na základě skutečnosti, že zastoupení vězňů podle věku má přibližně normální rozložení mezi 20-70 lety s vrcholem u 35 let) , vyjde nám, že by ve vězeních při současném stavu mělo být maximálně 4 325 vrahů, čili necelých 24% z celkového počtu (a toto číslo je takřka jistě velmi, velmi nadhodnoceno).
Odkráglovat tyto lidi by tedy podle selské logiky ušetřilo circa čtvrtinu rozpočtu. Ejchuchů? Hovno, zlatý soude. Po tomto jednorázovém masakru bychom totiž zůstali u oněch ca. 173 lidí ročně a není důvod předpokládat, že počet zbývajících uvězněných - 17 330 - by byl tímto nějak změněn. A tak po tomto jednorázovém masakru by rázem "finanční benefit" trestu smrti pro naše vězeňství klesl z 24% na ubohé jedno procento meziročně. Dlouhodobě to sice vypadá stále jako lepší než kriminálníky živit, ale není tomu tak - to jedno procento by bylo jen za předpokladu, že bychom ignorovali výdaje na zadržení v průběhu soudu a v průběhu čekání na popravu, výdaje na popravu samotnou atd
. Odhadl bych, že po odečtení těchto ostatních výdajů by zbyla úspora necelá třetina procenta z meziročních výdajů na vězeňství. Dosti malá úspora na 173 mrtvých. Ale je i takto malá úspora společensky akceptovatelná? Přeci jen, pořád je to úspora a dlouhodobě je to lepší než je živit? Pořád ještě je při popravě 173 lidí ročně ušetřeno jejich potenciální živení dalších 25 let?
Z morálního hlediska ani z bezpečnostního to není racionálně obhajitelné, alespoň ne podle dat, jež jsem našel k této problematice já.
Tento argument totiž předpokládá dvě věci - neomylnost soudů a to, že analýza "výdaje versus zisk" se odehrává pouze na straně státu/společnosti.
Neomylné soudnictví neexistuje a je projevem extraordinerní naivity domnívat se, že lze prokázat něčí vinu se 100% jistotou a neomylně. I pokud garantujeme 99% úspěšnost soudů (což je dosti velkorysé), tak nevratnost trestu smrti je 100%. To by znamenalo ve světle výše uvedených čísel jednorázově popravu ~43 nevinných lidí a následně meziročně v průměru ~2 osoby. Vypadá to jako malé číslo, ale opravdu je možné ospravedlnit jej úsporou peněz? Znamená to totiž, že smrtí těchto 43 nevinných a do budoucna dvou nevinných ročně, ušetříme 150 korun na hlavu ročně. Z morálního hlediska se pro mne jedná o příliš malou úsporu za to, abych jí dosáhl s vědomím, že ji ročně vykoupíme ukončením dvou nevinných lidských životů - a zničením životů všech jejich blízkých a příbuzných! Je na svědomí jednoho každého z nás, zda jsme ochotni smířit se se ztrátou 150 korun ročně výměnou za jistotu, že nebudeme díky nešťastné shodě náhod popraveni státem, nebo zda radši ušetříme oněch 150 korun výměnou za riziko 1/100 000, že někdy v průběhu života takto omylem popraveni budeme. Mě svědomí ale nedovoluje hrát ruskou ruletu se životy jiných kvůli takto mizerné úspoře, a tak radši dám těch 150 korun ročně. I objektivně vzato, prakticky neznatelné finanční nepohodlí deseti milionů lidí bychom vyvažovali doživotním nevratným traumatem celých stovek lidí ročně (průměrný počet blízkých osob je, co si vybavuji z hlavy, kolem 150), čili z tohoto hlediska je trest smrti rozhodně cestou dolů na
pomyslném morálním terénu.
Tím se oklikou dostávám k druhé části toho, co již jsem říkal, že ona analýza "výdej / zisk" neprobíhá jen na straně státu. Probíhá totiž i na straně zločince. Má-li zločinec, který zabil jednoho člověka (nebo dva, nebo tři, nebo jiné, libovolné, arbitrární číslo vycucané z palce argumentujícího), jistotu trestu smrti, byl pro něj dosažen maximální možný trest, jaký může očekávat. Co ale
nebylo dosaženo, je maximální počet lidí, jež může zabít. A tak zločinec, který se dopustí jedné (dvou, tří ...) vraždy, ať už z jakýchkoliv důvodů, je tímto de facto nucen snažit se už jen minimalizovat riziko svého dopadení - čili eliminovat všechny možné svědky svého činu a všechny policisty, kteří se ho snaží dopadnout, všemi dostupnými prostředky. Likvidací většího počtu lidí zločinec v tomto případě už nijak nezvyšuje svůj potenciální trest, ale může značně zvýšit své šance se trestu vyhnout, když bude bojovat do posledního dechu. Možná proto země s trestem smrti dlouhodobě
nemají nižší kriminalitu, než země bez něj. Kriminalita jím je dlouhodobě a globálně neovlivněná,
jak ukazuje mimojiné příklad Kanady (ten jsem vybral z více možných). Takže trest smrti coby prevence kriminality zřejmě nefunguje. Možná se jedná o pouhou náhodu, každopádně ale nejsou k nalezení žádná přesvědčivá data naznačující, že by trest smrti fungoval coby prevence, čili s trestem smrti či bez něj, pravděpodobnost, že někdo z nás bude zavražděn, je nejspíše stejná. To je další objektivní faktor - riziko zbytečné smrti kohokoliv z nás v důsledku justičního omylu (byť se to zvýšení zdá malilinkaté), není vyváženo zřejmě vůbec
žádným nárůstem bezpečnosti, čili snížením rizika smrti v důsledku vraždy. Čili celková
bezpečnost jednoho každého z nás by trestem smrti byla vlastně nejspíše
snížena.
Myslím, že kdo dočetl až sem, už si dokáže domyslet řadu dalších rizik
sám - např. možnost zneužití trestu státním aparátem i jednotlivci.
Za úsporu 150 korun ročně na hlavu si vybudujeme méně bezpečný stát? Huh. Jasně. Logika, woe.
Zdroje:
Zde už je vidět, že mému očekávání jakžtakž odpovídaly jenom tři z devíti dodaných řad (Řady 4, 5, 7). Zbývající vykazují poněkud slabší odchylky, než jsem očekával. Až na řadu 1 všechny vykazují zátěž k více jedničkám, jinak ale nic extra. Pro vizuální srovnání jeden diagram skutečně (pseudo)náhodné řady.
