Zobrazují se příspěvky se štítkemŠkola základ života. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemŠkola základ života. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 20. ledna 2012

Na obranu Wikipedie.

Mám rád Wikipedii a v internetových debatách i na svém blogu se na ní občas odkáži a odkazovat budu. Už se mi ale několikrát stalo, že jsem v reakci na nějakou poznámku či link na wiki dostal odpověď přibližně tohoto znění:
Wikipedii může upravovat každý, proto jí nevěřím ani slovo!
Slova nejsou vždy stejná, sentiment ale ano. Někdy mám i téměř pocit, že vidím hněvem naducané tvářičky, trukulentní dupání nožkou a hrození zaťatou pěstičkou do monitoru, až tak dětinské a nesmyslné mi tyto výkřiky někdy v kontextu debaty a svým tónem připadají.

Především aby výše uvedený výrok bylo možné vůbec považovat za argument, je nutné ho rozšířit, protože sám o sobě neříká v podstatě nic. Informační obsah je skryt - jako u řady výroků lidí neschopných koherentní argumentace - a tak je nutné si domyslet, co tím chtěl básník vlastně říci.

Rozšířená verze by vypadala přibližně takto:
Každý není kompetentní a znalý, a nekompetentní a neznalý může na Wikipedii napsat nekompetentní a špatné informace. Wikipedii může upravovat každý. Proto Wikipedie obsahuje špatné informace. A protože Wikipedie obsahuje špatné informace, nejde jí věřit ani slovo. Proto jí nevěřím a ty bys jí neměl věřit taky. Proto obsah tvého odkazu na Wikipedii lze ignorovat.
Logika tohoto argumentu, je-li rozvinut do celé šíře, je špatná na tolika úrovních, že ani nevím pořádně, kde začít.

Začněme tím, že se jedná o logický klam non sequitur. Obě premisy jsou pravdivé, ale nevede od nich žádná logická cesta k prezentovaným závěrům. Ano, lidé se liší úrovní kompetentnosti. Ano, Wikipedii může upravovat (skoro) každý.
Jenže:
  • Ne každý skutečně na Wikipedii píše. 
  • Ne všechno, co kdo na Wikipedii napíše, tam také napsáno zůstane.
  • Wikipedie pro své informace uvádí zdroje, takže je možné si pravdivost informace (dosti často) ověřit i jinde.
  • To, že (například) knihu napsal omezený počet autorů a nikdo ji nemůže dodatečně upravovat neznamená, že tam obsažené informace jsou automaticky správné a naopak.
Dalším problémem je to, že někdy tito wikikritici používají svůj výkřik o nevěrohodnosti Wikipedie jako uzenáč. Ať už je zdroj informace jakýkoliv, je-li informace neplatná/špatná, lze ji vyvrátit samu o sobě za použití správné informace a správné logiky, a není třeba odvádět debatu jinam. Koneckonců, má-li někdo opodstatněné výtky k něčemu na Wikipedii, může zazářit a příslušný článek upravit.

Ani tím to nekončí. I když třeba Wikipedie obsahuje špatné informace, neznamená to automaticky, že obsahuje jenom špatné informace. Výše uvedený výrok vylévá s vodou z vaničky i dítě, když se snaží - jak typické - přemalovat barevnou záležitost na jasně černobílo. Koukněme se například, co Wikipedie říká o termínu sníh. Na první pohled neobsahuje žádné vysloveně špatné informace, naopak, první odstavec je velmi hezký sumář významu slova.

A v tom vidím obrovskou užitečnost Wikipedie. Poskytuje totiž na internetu snadno přístupný bod, na nějž se lze odkázat pro definici nějakého výrazu. Snadnost dostupnosti (v internetové debatě) tohoto zdroje informací všem zúčastněným znamená, že ji lze použít coby relativně pevný bod a od něj dále odvíjet debatu. Nesouhlasí-li například někdo s tím, že Anders Breivik je křesťan, a já poukáži na to, že splňuje definici křesťana tak, jak je napsána na Wikipedii, jsou nejméně dvě možnosti, jak mi odpovědět.

  1. Poukázat, v čem konkrétně je definice křesťanství na Wikipedii chybná a proč tudíž Breivik tuto definici nesplňuje a není křesťan (bez použití logického klamu Žádný pravý Skot).
  2. Použít výše uvedený výkřik v některé z jeho mutací.
Bohužel musím říct, že možnost 1. jsem ještě nezažil, ale možnost 2 už vícekráte při diskuzích o různých tématech.

Tím ale užitečnost wiki nekončí. Prošel jsem si kompletním vysokoškolským vzděláním a jsem dokonce oprávněn si i psát nějaká ta písmenka před své občanské jméno. Žádný zázrak nejsem a nikdy jsem nebyl, ale fakt je, že jsem míval v hlavě velké množství informací z biologie a chemie. Problém mozku samozřejmě spočívá v tom, že rád zapomíná, ale zase výhoda je, že když už v něm jednou nějaká informace byla, tak si na ní snáze vzpomene, když ji vidí znovu. A proto si troufnu říct, že co se chemie a biologie týče, je Wikipedie velmi dobrým zdrojem správných informací a když to potřebuji, využívám ji k oživení svých okoralých znalostí i v práci a zatím se mi nestalo, že bych narazil na nějaký nesmysl.

Tím neříkám, že přístup k internetu a Wikipedii automaticky z každého udělá odborníka na cokoliv. Wikipedie neudělá z nikoho odborníka o nic více, než velká knihovna - pořád ještě je důležité být vybaven schopnostmi a znalostmi nutnými pro nalezení relevantní informace a pro rozpoznání informace správné/pravděpodobně správné od informace zjevně špatné/sporné. Navíc Wikipedie je encyklopedie, čili popisná suma dat. Jejich smysluplné propojení do funkčního celku a použití v praxi je pak už na jednom každém z nás a základem je a vždy bude řádné a důkladné vzdělání v tom kterém oboru.

Ani neříkám, že je možné k Wikipedii přistupovat nekriticky a vše, co tam je napsáno, brát za bernou minci. Patří ke smutným faktům lidské nátury, že jsou jedinci škodolibí a vyžívající se ve vandalství. Jsou i jedinci hloupí a nekompetentní, trpící mylnou představou o vlastní intelektuální zázračnosti. A jsou jedinci, jimž emoční zaujetí - zejména v politice a náboženství - pro nějakou věc brání být objektivní a držet se faktů a logiky. A i tito lidé někdy Wikipedii upravují a proto opatrnost je vždy na místě. Nepoužíváte-li Wikipedii jen k oživení dříve držených znalostí, je vnodnější než-li se na ni slepě spolehnout následovat tam uvedené linky ke zdrojům informací.

A to je poslední užitečnost Wikipedie - tím, že se odkazuje na zdroje iformací, je velmi dobrým výchozím bodem pro sebevzdělávání a může posloužit jako přehledný rozcestník při hledání například vědeckých publikací na to které téma.

A tak pokud někdo má něco proti Wikipedii či nějakému odkazu, jejž někdy použiji, měl bych prosbu. Místo prskání na monitor v argumentačně zcela impotentní snaze ukázat mi, kdo je boss, odkažte mne radši do patřičných mezí dodáním relevantních informací a vylepšete příslušný článek na wiki s dodáním citací. Tu možnost má přeci každý a bude to tak lepší pro všechny zůčastněné.

středa 25. května 2011

Řádný zdělání

Nezřídka se setkávám s názorem, že vzdělání je k ničemu a školy by snad bylo lepší i zrušit, nebo alespoň z osnov ledacos vyhodit, protože stejně 99% toho, co se tam člověk naučí, nakonec zapomene a stejně v životě nevyužije. A nikdy mne nepřestane nesmírně udivovat, že tento názor občas (občas i častěji) prezentují lidé, kteří mají vzdělání velmi vysoké v obou významech toho slova - už jsem ho slyšel od tak různorodé řady lidí, že si dohromady před a za jména psali v různých zkratkách snad celou abecedu.

Především je nutno podotknout, že je pravda, že většinu toho, co se kdy naučíme, zapomeneme. Rovněž nelze nic namítat proti tomu, že většinu školního učiva v životě nevyužijeme. Obojí jsou poměrně snadno ověřitelné fakty, které potvrdí opravdu snad každý od popeláře v Hranicích u Aše po rektora Ostravské Univerzity.

Podívejme se tedy na anatomii argumentu v jeho co nejjednodušší možné formě bez obezliček:
Premisa 1 - Většinu vzdělání každý zapomene.
Premisa 2 - Většinu vzdělání nikdo nevyužije, i kdyby nakrásně nezapomněl.
Závěr - Většina vzdělání není potřeba a nemusí se ve školách učit.

Vypadá to neprůstřelně a těžce logicky. Koneckonců, premisy jsou pravdivé, proč by tedy neměl být pravdivý závěr?

Tak především se jedná o deduktivní logický klam a dicto simpliciter. Ze dvou obecných premis platících pro většinu je vyvozován závěr platící pro všechny. A jako takový je kompletně bunkumratata. Ovšem vysvětlit proč není až tak jednoduché, zejména někomu, kdo si ho už léta hýčká a rozvíjí jeho nejrůznější racionalizace. Přesto se o to pokusím.

Za prvé nelze vidět do budoucnosti. Fakt to nejde. I když si kdekdo v patnácti myslí, že ví, co bude dělat ve třiceti, a i když si kdekdo v padesáti myslí, že ví, co je nejlepší pro jeho děti, myslet není vědět a do budoucnosti prostě nevidíme. Do budoucnosti lze udělat pouze obecnou a většinou nepřesnou předpověď k většímu celku, nikoliv ke konkrétnímu jedinci. A v tom spočívá právě jádro pudla. Lze na základě zkušenosti správně předpovědět, že většina lidí zapomene či nevyužije většinu školského vzdělání. Co ale předpovědět v žádném případě nelze, je co konkrétně konkrétní osoba zapomene/nevyužije.

Protože jenom v České republice žije deset milionů lidí a konají na desetitisíce různých povolání. Každé povolání má různé nároky na šíři a hloubku vzdělání - jsou povolání vyžadující znalosti mikroskopické, i povolání požadující znalosti mikroskopicky přesné, jsou povolání vyžadující obecný přehled i povolání vyžadující úzkou specializaci. Přičemž znalostní požadavky různých profesí napříč populací pokrývají prakticky veškeré lidské vědění.

Za druhé lidé se liší už od narození a ne každý je schopen vstřebat a využít stejné vzdělání ve stejné míře. Ovšem zjistit, co kdo vstřebá a jak dobře to využije, lze jen tak, že se mu to zkusí nacpat stylem sežer nebo se udav. Neexistuje jiný způsob, jak zjistit, kdo bude dobrý matematik, než učit děti matematiku a známkovat je (popřípadě jinak třídit podle kvality výkonu). Je to neefektivní, je to zdlouhavé, ale lepší cesty není (i když určitou efektivizaci tohoto systému přeci jen tvoří rozdělení školství na základní, střední a vysoké, kdy se v každém stupni vyčlení ti, pro něž by vyšší vzdělání bylo zjevnou ztrátou času, přičemž se opět s každým stupněm vzdělání specializuje právě s ohledem na to, v čem byl kdo jak dobrý).

A proto je nutné mít co nejdetailnější osnovy to jde, proto je nutné snažit se dětem ve školách nacpat do hlavy co největší množství vědomostí z co nejširšího záběru. Proto je dobré mít různé maturity, zkoušky, diplomy a certifikáty a psát si srandovní zkratky před jména a za ně - protože bez celé té šarády by budoucí atomoví inženýři mohli dělat tak akorát ty zametače a pomalu bychom se mohli vrátit na stromy. K čemuž už tak možná spějeme.

sobota 18. prosince 2010

Děcka nám blbnou...

A české školství má našlápnuto směr toaletní mísa. Tedy alespoň to naznačil před dvěma týdny tento článek na novinkách. Bohužel je článek napsaný typicky novinkovým způsobem, takže jsem se rozhodl trochu podívat do detailů, jak je co doopravdy. Zejména protože se mi to vůbec, ale opravdu ani trochu nelíbí.

Především mne zarazil závěr článku - pořadí, na němž se umístila ČR v jednotlivých letech. Vzhledem k tomu, že každý rok se zúčastnil testování jiný počet zemí, je pořadí samotné zcela nevypovídající. Být pátý z pěti není totéž, jako být šestý z deseti. Takže jsem si sedl na pár dní k internetu, procházel stránky PISA, zapsal si data (bodové výsledky pro tři sledované atributy) do tabulky a vytvořil přehled zahrnující pouze země, které se účastnily všech testování (čili ty, které se účastnily v roce 2000) a zahrnul jsem i test z roku 2000. A asi jsem udělal někde chybu, neboť jsem získal poněkud jiný výsledek, než novinky.


2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost 17 20 19 24
Matematická gramotnost 17 10 11 18
Přírodovědná gramotnost 10 6 9 15


Určitý pokles je znatelný, nicméně šlo by i říct (s výjimkou čtenářské gramotnosti), že jsme se vrátili někam na úroveň roku 2000.

Ovšem je tu ještě jeden háček, který by správný skeptik neměl přehlédnout. Pořadí samo o sobě nemusí znamenat pokles kvality našeho školství nebo vzdělání českých dětí. K témuž výsledku by vedlo i zlepšení ostatních.  Jak si tedy české děti vedly v absolutních skóre?



2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost 492 489 483 478
Matematická gramotnost 498 516 510 493
Přírodovědná gramotnost 511 523 513 500


Jauvajs. Vývoj absolutního skóre kopíruje svým vývojem i vývoj pořadí a zřejmě skutečně cosi nepasuje s českým školstvím nebo českými dětmi (orientace osy y na grafu je obrácená, neboť u pořadí čím vyšší, tím horší, zato u bodů čím vyšší, tím lepší).

Nepodléhejme však panice, s každou statistikou si lze hrát tak dlouho, až nám dá kýžený výsledek, nebo ne? Jak si vedly české děti relativně, vztaženo k průměru daných zemí v daném roce coby 100%?



2000 2003 2006 2009
Čtenářská gramotnost -0,01% -0,57% -1,13% -2,91%
Matematická gramotnost 0,55% 4,08% 3,07% -0,63%
 Přírodovědná gramotnost 4,01% 5,25% 3,10% -0,02%

Krucifix, pořád ten samý vývoj. Copak tuhle statistiku nejde zfalšovat tak, aby to nevypadalo, jakože pomalu ale jistě blbneme? V matematické a přírodovědné gramotnosti jsme se z nadprůměrných hodnot dostali někam k průměru, ve čtenářské gramotnosti jsme z průměru konstantně klesali níže a níže (osa Y na obrázku má opět pro snazší srovnání obrácenou orientaci).

Inu, asi opravdu jako národ buď hloupneme, lenivíme, nebo naše školství umírá na úbytě. A nebo všechno dohromady. Doufal jsem, že čím více do toho budu vrtat, tím více to bude vypadat, že na tom zas až tak špatně nejsme, realita však opět dokázala, že moje osobní preference jí nezajímají.