Děti nemohou dělat politiku!

Nadpis článku je shrnutím obsahu reakce Miroslava Štěpána na studentské protesty v roce 1989. Nejedná se o doslovný citát nýbrž o sumarizaci obsahu jeho výroku tak, jak si jej pamatuji.

Štěpánova reakce tehdy byla ukázkovým příkladem toho, jak na kritiku reaguje zkostnatělý politik zaslepený loayalitou ke straně a vlastnímu prospěchu (který byl úzce provázán se stranou) a ideologii, která prostě nesmí přiznat chybu a že způsobila objektivně špatné věci. Ukázkové strkání hlavy do písku a předstírání, že žádný skutečný problém jejž je třeba vyřešit neexistuje a ta mládež je jenom banda neukázněných spratků.

A historie se opakuje.


Důvody, proč se pro mě české pravicové strany staly za posledních dvacet let nevolitelné, jsou zejména dva.

První je jejich neustálé podloudní propagování pošahaných náboženských názorů. Jako když Václav Klaus coby prezident měl coby hradního mluvčího kreacionistu. Nebo když ODS propagovala Nečase jako vzorného "křesťana a otce rodiny"(hehheh, to moc nezafungovalo). A když TOP09 udělala z církevních restitucí největší rozkrádačku státního majetku od dob privatizace atd. atp.

Druhý je jejich neustálé a eskalující popírání vědy. Ještě před pár lety bylo možné popírače globálního oteplování v Čechách jakžtakž omlouvat, když člověk opravdu chtěl. Koneckonců u nás se jeho následky nijak zvlášť negativně neprojevily. Ale po třech letech kdy padají teplotní rekordy, třech letech abnormálního sucha v důsledku něhož vysychají studny a umírají vestoje hektary lesů, popírání globálního otepování už je neomluvitelné i u nás. Vědecký konsensus byl jasný už po desetiletí, ale teď už vidíme, že něco není v pořádku, na vlastní oči. A přesto české pravicové strany následují "vzor" těch západních a strkají hlavu do písku.

Výroky pánů Babiše, Kalouska, Klause a Zemana (a dalších) na adresu Grety Thunberg a mladých lidí bojujících za svou budoucnost mají ultimátně stejný původ a důvod jako Štěpánova ad hominem před třiceti lety - výkřiky zkostnatělých starých páprdů, kteří nechtějí vidět smutnou realitu. Je to výraz loajality k politické ideologii, která se tvrdolavě odmítá přizpůsobit nové realitě a odmítá akceptovat, že součaný klimatický průser je jejím výsledkem.

A onou pomyslnou perličkou na tomto dortu hlouposti je pokrytectví jejich útoků- před třiceti lety to byla mládež kdo katapultoval tyto lidi k moci.

Mladí lidé musí dělat politiku. Jenom oni mají totiž sílu změnit věci k lepšímu a nejsou ještě zaslepeni mocí a prospěchářstvím.

Zastavte Dakota Access Pipeline jednou provždy - #NoDAPL

Proti neozbrojeným Indiánům z rezervace Standing Rock byly nasazeny obrněné vozy, těžkooděnci a neletální zbraně (pepřový sprej, gumové projektily). Spojené státy místo hledání rozumného řešení situaci eskalují. Jediné co můžeme za nás udělat je podepsat petici vyhlášenou náčelníkem kmene požadující intervenci prezidenta USA. Petice je zde. Přijímá i podpisy od občanů jiných zemí než USA.

Text petice jsem přeložil pod čarou do češtiny:

Boj o vodu v Americe

Když se řekne slovo indián, v naší zemi si asi každý člověk mé generace vybaví především Vinetoua, náčelníka Apačů v románech Karla Maye. A zřejmě s obličejem Pierre Brice. Informace o indiánech a jejich kultuře má zřejmě naprostá většina z nás právě z fikce od Karla Maye, výjimečně i Jamese Fenimore Coopera, a to navíc ještě spíše z filmových adaptací nežli z knih.

Tyto zdroje informací mají všechny společné jedno – jsou napsány bílými muži, bez skutečných detailních znalostí indiánské kultury. Knihy mají bílé hlavní protagonisty a indiáni mají jednu kolektivní hlavní roli – dodávají černobílé morální pozadí pro dobrého bílého hrdinu, jasně zlé zlouše a dobré dobrouše. Přičemž dobrý Indián je většinou definován jako ten, který má bílého kamaráda a je pozitivně nakloněn bílým osadníkům. A zlý Indián je vražedník, vždy připraven porušit přísahu a slovo. Všichni indiáni jsou krásně rozškatulkováni jako buď vznešení divoši, nebo barbarští divoši – a jediný způsob jak nebýt divoši, je být de-facto červení běloši.

Jako dítě jsem tyto knihy a filmy hltal a (zejména Mayovky) četl jsem je několikrát. Morální poselství těchto knih není negativní, navzdory výše zmíněným chybám ukazují, že indiáni a černoši jsou lidé jako my a kritizují do určité míry rasismus a kolonialismus.

Když jsem ještě hodně četl knihy, narazil jsem na jednu která z této formule vybočovala. Jednalo se o knihu „Synové Velké Medvědice“ od německé spisovatelky Liselotte Welskopf-Henrich. Bohužel je to rovněž kniha napsaná bělochem, ale v tomto případě alespoň někým, kdo si skutečně dal tu práci seznámit se detailně s historií lidí, o nichž píše. Je to kniha kde indiáni nehrají druhé housle, ale jsou centrem dění. Popisuje příběhy fiktivního náčelníka malého kmene Mahto (Medvěd) z národa Lakota-Oglala v době jejich války s USA o oblast Černých hor a útěku některých kmenů do Kanady po jejich bohužel nevyhnutelné porážce. Byla to pro mne první kniha kde hlavní indiánský hrdina nebyl jenom poskokem bílého hrdiny. Byla to první kniha, kde indiáni nebyli morálně černí nebo bílí, ale prostě lidé. A byla také první, která zminila relativně detailně skutečné události.

Například skutečnost, že Lakota-Oglala uzavřeli v roce 1868 s vládnou spojených států smlouvu, která jim zaručovala volný pohyb a lov na velkém území, a Černé Hory – místo s prominentní rolí v náboženství a kultuře Lakotů – byly na „věky věků“ vyloučeny z bílého osadnictví.

Netrvalo samozřejmě dlouho a expedice Generála Custera (ano, toho Generála Custera) objevila v Černých horách zlato a smlouvy najednou neplatily. Údajně civilizovaný stát vedený údajně civilizovanými bělochy se rozhodl podepsané smlouvy prostě ignorovat podle starého koloniálního hesla „moje zákony platí pro tebe vždycky a pro mě jenom když mi to vyhovuje“. Lakotové se nevzdali snadno a Custer zaplatil za svou aroganci nakonec životem, ovšem výsledek války byl nevyhnutelný a Lakotové byli donuceni žít v mnohem menších rezervacích a drasticky změnit svůj způsob života. Společně s vyhubením bizonů a narušením souvislosti ekosystému farmařením už nomádský lovecko-sběračský způsob života nebyl možný.

Co ovšem Lakotové neudělali – nezbělali a nevzdali se. Navzdory tomu že jsou nuceni žít v malých rezervacích, navzdory tomu že dlouhá léta se USA aktivně i pasivně přičiňovaly o likvidaci jejich orálních tradic a jejich kultury, zachovali si obojí. A ačkoliv my se o nich na naší straně Atlantiku nedozvídáme, jejich boj bohužel stále ještě neskočil a pokračuje – stejně tak jako boj původních obyvatel napříč celou zeměkoulí.

Zdroj pitné vody jedné z pěti současných rezervací, Standing Rock, je ohrožován stavbou ropovodu Dakota Acces Pipeline. Provozovatel stavby samozřejmě tvrdí, že ropovod bude bezpečný a nic nehrozí ani lidem, ani životnímu prostředí, ovšem věřit jeho tvrzení je ve světle reality chování amerických korporací naivní na hranici blbosti. Bílí obyvatelé hlavního města Severní Dakoty jsou si tohoto samozřejmě moc dobře vědomi – původní trasa měla vést totiž severněji, blízko hlavního města Bismarcku. Ale právě kvůli obavám z možného katastrofálního uniku surové ropy byla trasa posunuta jižněji, k hranicím indiánské rezervace. A magicky se najednou stala zcela bezpečnou a únik nehrozí. Magie hodná Harryho Pottera – stačí stavbu přesunout a rizika zmizí.

Jenomže indiáni nejsou abstraktní kulisy ve filmech, jejichž jedinou rolí je dát bílým dětem snadno srozumitelnou lekci základní morálky. Jsou to skuteční lidé, žijící skutečné životy a mající skutečné zájmy. A proto se nehodlají jenom tak vzdát a nechat se převálcovat – stejně tak jako se nenechali jen tak převálcovat před stočtyřiceti lety. Jenom prostředky se změnily – dnes je formou obrany civilní protest a soudní procesy. A proto je už několik měsíců v severní dakotě protestní tábor do nějž se sjíždějí indiáni z celé ameriky aby se spojili v této důležité legální bitvě za konec kolonialismu a skutečné a ne jenom papírové respektování jejich existence.

Pokud máte zájem se o této záležitosti dozvědět více, bohužel bez znalosti angličtiny se neobejdete. Několik článků přímo z místa protestů je na blogu affinity na freethoughtblogs.com - click-. Google vám dodá rovněž informace, ovšem bohužel první výsledky vyhledávání jsou růžovobrýlové prezentace provozovatele ropovodu, takže skepticismus je na místě.

Pokud stejně jako já usoudíte že právo a spravedlnost (což není bohužel totéž co zákon a síla) je na straně Lakotů (a zprostředkovaně všech původních obyvatel) můžete udělat dvě věci.

Jedna je rozesílat informace dále. Česká média o této záležitosti neinformují prakticky vůbec, a tak o tom u nás málokdo zřejmě ví. Toto je poprvé – a asi naposledy – co žádám o sdílení článku, ovšem prosím o sdílení článku uvážené, jenom s lidmi u nichž máte důvod se domnívat, že to má smysl. Takže žádné hromadné sdílení ha facebooku pokud máte v „přátelích“ libertariány a podobně. Nestojím o sáhodlouhé debaty s kýmkoliv, ostatně na ně pro toto téma nejsem ani vybaven.

Druhá věc je, že můžete přispět na pokrytí soudních nákladů spojených s legálním procesem -click-. I malá částka je vítána.

A pokud si snad myslíte, že Vás osobně se to netýká, budiž. Ale pamatujte, že korporacím je jedno, čí zemi ve jménu zisku zničí. Není tomu tak dlouho, co my jsme bojovali za zachování posleních kousků jakž takž nedotčené přírody když si mezinárodní „investoři“ brousili zuby na zlato skryté v šumavských horách -click-. Každý vyhraný soudní spor o ochraně životního prostředí na celém světě je krůčkem k tomu, abychom jako živočišný druh konečně přestali podřezávat větev na níž sedíme.

Já nic já muzikant

Kdo z mých čtenářů ještě neví o emisním skandálu u VW a rezignaci Martina Winterkorna, ví o nich teď.

Rád bych k tomu napsal jenom pár stručných poznámek, ale nejprve disclaimer:
Již osm let pracuji v automobilovém průmyslu pro velkou nadnárodní korporaci. Konkrétně jsem v laboratoři na testování některých komponent interiéru automobilu. Pročetl jsem normy velké řady světových značek a rukama mi prošly jejich díly. Rovněž jsem byl přímým účastníkem debat s pár vysokými pohlaváry některých korporací. Tento článek představuje můj vlastní názor a nereflektuje názory mého zaměstnavatele. Z evidentních důvodů nebudu pro některé body příliš konkrétní a nebudu uvádět jména.

Zbytek článku je pod čarou.

Dennodenně...

Malý update k minulému článku:

Neozbrojený černoch je v USA zabit policistou každý druhý den, ne každé čtyři dny. Každých 28 hodin, čili denně, je nějaký černoch zastřelen policií. Z toho přibližně v polovině případů je následně zjištěno, že dotyčný byl zcela bez pochyby neozbrojen a přibližně u čtvrtiny neexistuje jiné svědectví o existenci zbraně, než svědectví oněch žhavých cajtů.

-click-

Amerika má stále ještě problém s rasismem. A těžký.

Nejsem rasista, ale...

Praxe ukazuje, že výše uvedený výrok je prakticky jistým indikátorem toho, že jeho pokračování je rasistické, a že jeho autor rasista je. Například jak se píše v článku na novinkách "Americký Ferguson se změnil v bitevní zónu":

„A už je to zase tady, už se zase bouří, už jsou zase ukřivdění. Kdyby zastřelil černoch bělocha, tak se to neřeší, ale že je to naopak, to je problém,“ říká čtyřicetiletý Jarret, jenž nechce zveřejnit příjmení. Dodává, že není rasista, ale to, co se děje v Americe po 150 letech od zrušení otroctví, je prý už trochu moc.

Co se děje v Americe po 150 letech od zrušení otroctví?  Například černoch bez záznamu v rejstříku trestů má i 150 let po zrušení otroctví menší šance na získání práce, než běloch se záznamem, vše ostatní stejné. Černoch s diplomem má dvakrát menší šance získat práci, než běloch se stejným vzděláním. 150 let po zrušení otroctví je namnoze většina policistů bílá i v oblastech, kde černoši tvoří většinu, stejně jako ve Fergusonu. 150 let po zrušení otroctví média prezentují v lepším světle bílé vrahy, než černé oběti vraždy.

Jako ostatně i v tomto případě, jak dokazuje i článek na novinkách.

I kdyby Brown ukradl doutníky (což není vůbec dokázaná skutečnost) za 50 dolarů, faktem zůstává, že svědci vůbec nedávají protichůdná svědectví. Svědci říkají - včetně jednoho, který to viděl z okna a zastřeleného neznal - že byl zasažen sedmi až osmi výstřely, když utíkal. Po prvním výstřelu začal utíkat, další šel do zad když utíkal od policisty pryč. Poté, co byl zasažen, se otočil, zvedl ruce a byl oním policistou nemilosrdně, brutálně popraven bez soudu. I pokud náhodou ukradl doutníky, je to úplně irelevantní, je to do debaty hozený uzenáč, ten policajt ho pořád ještě chladnokrevně zavraždil.

A to zejména proto, protože příslušný policista o oné krádeži nevěděl. Pokoušel se Browna disciplinovat kvůli nesprávnému přecházení vozovky. Pokud si snad někdo myslí, že poprava bez soudu je adekvátní test pro nezletilého za chůzi vprostřed silnice, je potřeba popravit snad všechny lidi, co žijou. Pokud si někdo myslí, že je adekvátní trest pro teenagera za krádež zboží v hodnotě 50 je bubáků odstřelení, pošlete někoho postřílet tři z mých, jako sníh bílých a z dobrých rodin pocházejících, spolužáků z gymnázia a spolu s nimi odhadem tak pětinu populace.

Už musím do práce a nemám čas najít link, který analyzuje s jakou rychlostí jsou zabíjeni černí neozbrojení teenageři bílými policisty, vybavuji si, že to bylo jeden člověk každých X dní (4?).
Od Brownovy smrti byli nejméně další dva.

Pokud se ještě někdo diví, že černoši moc policajtům v USA nevěří a mají teď chuť něco rozbít, já to nejsem. Ostatně, ještě jednu věc zapomněla média zmínit - rabující a protestující jsou dvě různé skupiny lidí, sdílející pouze jednu veličinu - barvu kůže. A pokud by někdo chtěl tvrdit, že běloši při protestech nerabují, vysměji se mu. Zažil jsem (skrze média) několikery záplavy v ČR, zažil jsem studentské protesty proti školnému v Británii před pár lety. Tvrzení, že běloši jsou svatoušci je blbost, kterou může říct jenom někdo, kdo není rasista ale...
_______________

Díky za linky komentátorům Pharynguly.