...je to jenom...

Je mi líto, kojote. ale některá přání prostě splnit  při nejlepší vůli nemohu. Ta debata tenkrát rostla příliš rychle na to, abych mohl zareagovat včas. A teď obsahuje příliš mnoho příspěvků na to, abych z toho mohl splácat nějaký smysluplný článek. Do budoucna bych prosil přání ohledně argumentačních klamů zredukovat na jeden, maximálně dva konkrétní výroky (komentáře) a dodat přímo linky na ně. Prohrabávat se desítkami komentářů a hledat něco zajímavého v debatě, jíž nejsem účastníkem, je časově náročné více, než by se zdálo.

Nicméně jeden zajímavý problém jsem narazil, a to problém nastíněný konkrétně vámi.

Zdá se, že se tu objevuje téma redukcionismu s ohledem na duchovní prožitky. K volnému použití nechávám následující:
Zamilovanost = etylmetylamin + dopamin
Mateřská a partnerská láska = oxytocin
Je vyčerpávající redukovat tyto dva fenomény na působení výše uvedených látek na příslušné receptory, nebo je užitečné o nich hovořit i jiným způsobem? Je zavrženíhodné či nesmyslné psát o nich básně, protože je to ve skutečnosti „jenom chemie“ a produkt evoluce (což rozhodně ano)?
Dávám k posouzení.

Redukcionismus je velmi zajímavý, a vede k celé řadě špatných argumentů a racionalizací.

Na gymnáziu, coby šestnácti-sedmnáctiletý cucák jsem se stal známý dvěma výroky. Jeden výrok byl, "Láska je jen chemie", kterýmžto jsem nepotěšil našeho učitele literatury a filozofie, když blábolil o spirituálnu, nemateriálnu a abstrakci hodnot. Druhý výrok byl, "K čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." kterýžto jsem řekl v odpověď na nesmyslný a nefungující pokus o útěchu v totálním krachu v osobním životě poukazováním na mou inteligenci a mé tenkrát extenzivní znalosti přírodních věd, například chemie.

Nějakého osla (možná onoho učitele, to už asi nejde nikdy zjistit), napadlo oba výroky, kontextuálně a časoprostorově naprosto oddělené, spojit do jednoho výroku "Láska je jen chemie, aneb k čemu je mi chemie, když nebudu mít ženskou." a tento výrok byl prezentován jako moje motto veřejně na našem maturitním plese. Nikoho evidentně nezajímalo, že jsem tento nesmyslný blábol nikdy nevypustil z huby a nikdy ani nehájil, a záhy jsem se nikomu nepokoušel to ani vysvětlovat a nechal jsem je užít si jejich ignorantské pošklebování a smích na můj účet.

Demonstruje to ovšem jeden zásadní problém redukcionismu, a to problém, jehož se na podvědomé úrovni patrně dopustí někdy v průběhu života každý. Když řeknu "láska je jen chemie", "socha je jen kámen", "bonsaj je jenom strom" a podobně, jedná se o redukcionistický výrok. Tento výrok je naprosto pravdivý, což lze demonstrovat. Krásně toto rozebírá Terry Pratchett ve své knize "Zloděj času" kde emočně ploší auditoři reality beznadějně rozebírají obrazy v galerii v marné snaze najít element "krásy" a samozřejmě žádný nenajdou.

Mnoho lidí v reálu - i já - se dopouštějí zásadní chyby v tom, jak redukcionistické výroky někdy, někdy i častěji, a někdy dokonce výlučně, vnímají. Jedná se v tomto případě o podlehnutí logickému klamu mlžení významů. Výraz "jen" je v redukcionistických výrocích, ehm, redukcionistický. Čili redukuje nějakou záležitost na určitou bazálnější, méně komplexní úroveň. Chybou je takovéto použití slova "jen" vnímat coby absolutistciké, kompletní či hodnotící.

Diamant i grafit jsou oba jen uhlík. To je prokazatelný, jasný fakt. Je to redukcionistický výrok poukazující na skutečnost, že rozebereme-li obě hmoty na určité základní jednotky (v tomto případě atomy uhlíku), tyto jednotky jsou identické. Tento redukcionistický výrok ale není reverzibilní v žádném smyslu.

Nejde říct, že diamant a grafit jsou identické, protože je lze zredukovat na identické činitele. Tato reverze demonstrovatelně není pravdivá, diamant a grafit mají odlišné vlastnosti. Protože roli hraje uspořádání oněch prvočinitelů,  jež vede k jejich diametrálně odlišným vlastnostem.

Rovněž nejde říct, že diamant a grafit jsou rovnocenné. V kontextu společnosti, jež jim přisuzuje hodnotu, mají obě formy odlišné použití na základě jejich vlastností a jejich dostupnosti. Kulturní, ekonomické, osobní a jiné faktory rozšiřují problematiku o další a další faktory.

Je důležité při použití a interpretaci redukcionistických výroků brát důkladný zřetel na jejich kontext a správné použití.

Například je zcela na místě poukázat na to, že "láska je jenom chemie" v kontextu debaty, v níž se někdo pokouší tuto silnou emoci použít coby důkaz dualismu hmota/duch a podobné spirituální ptákoviny. Láska je demonstrovatelně spojená s produkcí určitých hormonů v organismu a jejich vlivu na biochemické procesy v mozku. Odstraňte hormony, dostanete jiné procesy v mozku.  A tyto jiné procesy nebudou láska.

Ovšem je zcela non sequitur poukazovat že "láska je jenom chemie", když se někomu sesype vztah. V tomto případě není podstatné to, jak lze lásku redukovat, nýbrž právě onen širší kontext celého jedince, jeho mozku, jeho okolí, jeho interakcí. Redukciojnismus použitý v tomto případě je logickým klamem sám o sobě - argumentum/reductio ad absurdum.

Tento článek si nenárokuje kompletnost. Končím pouze proto, protože už je dost dlouhý. Přál-li by si někdo něco rozšířit či dovysvětlit, od toho jsou komentáře.