On si začal!

Při druhém svátku vánočním nám dnes novinky naservírovaly krásný dárek, který mi ve sbírce argumentačních lapsů dosud chyběl. Tedy, jak už to bývá, nikoliv přímo v samotném článku, nýbrž v komentářích. A krásné na tom je, že oba dnešní "top" komentáře obsahují tutéž argumentační blbosť.

Jedná se o obviňování s z pokrytectví, a v těch výrocích je skryt logický klam "tu quoque", což by šlo přeložit jako "ty taky". Jak napovídá titul článku, i tento logický klam je nám všem prakticky vrozený - prakticky každý z nás v titulu uvedenou větu někdy v životě jako dítě použil/slyšel/obojí.

Kdybych si měl tipnout, proč tomu tak je, tipl bych si, že se (opět) jedná o výsledek heuristických zkratek. V běžné každodenní interakci si musíme vybírat komu co a jak moc budeme věřit/nevěřit, a od koho si co necháme/nenecháme líbit. Proto hledáme konzistentnost mezi tím, jak kdo jedná, a jak mluví, a když vidíme nekonzistentnost, zpozorníme a tak chca nechca přisuzujeme každému míru důvěryhodnosti a podle této míry důvěryhodnosti apriori posuzujeme každý jeho výrok/čin. Coby heuristická zkratka to funguje dostatečně přesně na to, aby to urychlilo a zefektivnilo běžné každodenní rozhodování.

Když nás někdo konstantně tahá za nohu "hup na špek" vtípky, přestaneme brát vážně cokoliv, co řekne. Když nás někdo bez skrupulí využívá a zneužívá, nebudeme mu věřit, když nám bude popáté tvrdit, že mu umřela prababička a on potřebuje půjčit na pohřeb.

Problém nastane, když dovolíme, aby tato zkratka udělala zkratku zkratky a přešla od "jsem vůči tvým výrokům/činům/radám skeptický, protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný" k "tvůj výrok/čin/rada jsou špatné, protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný" a ještě hůře k "protože jsi se projevil jako nedůvěryhodný, je oprávněné ti lhát/ubližovat/špatně radit". A na opačné straně této mince je z čistě logického a argumentačního hlediska neméně problematická nekritická důvěra k čemukoliv, co řekne/udělá člověk charakterní a důvěryhodný (popřípadě považovaný za takového).

I pokrytec může totiž mít pravdu, i hajzl může udělat něco dobrého a i čtyřiadvacetikarátový Mirek Dušín se může seknout. Není žádná absolutní logická vazba mezi důvěryhodností výroku či morální správností činu, a charakterem jejich konatele či jeho minulými výroky/činy. Je pouze statistická provázanost poukazující na pravděpodobnostní disproporci mezi poměrem pravdivých/správných činů a výroků k nepravdivým/nesprávným. Na základě této pravděpodobnostní disproporce se můžeme rychle rozhodovat, ale neměli bychom na základě tohoto měřítka palce vynášet soudy, považovat něco automaticky za nepravdu nebo dokonce někomu zakazovat se ohradit proti něčemu nesprávnému.