Představte si hypotetickou nemoc, sužující poměrně pravidelně téměř každého. Většinou není příliš závažná a jediné symptomy jsou únava a bolest hlavy a kromě nich nemoc nevykazuje žádné snadno objektivně zjistitelné znaky. Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením.
Nyní si zkuste představit sami sebe v pozici člověka, který onemocněl touto nemocí. Nemůžete nic pořádného dělat, třeští vám hlava a z dlouhé chvíle při čučení na televizi a pití čaje zobete z mísy lentilky, svou oblíbenou pochoutku z dětství. A z čirého rozmaru přednostně ty červené.
A ejhle, nemoc místo očekávaných obvyklých sedmi dní zmizí už po pěti dnech a vy jste jako rybička. Samozřejmě si to nenecháte pro sebe a prodrbete to se svými kolegy v práci, se svou partnerkou/partnerem, se svými kamarádkami a kamarády a napíšete o tom na svém blogu. Krátce nato vám začnou přicházet komentáře od různých lidí, kteří zažili to samé. V reálném i online životě někteří vaši známí začnou potvrzovat, že poté, co začali jíst červené lentilky, nemoc byla kratší. Někteří začnou dokonce tvrdit, že byli zdraví už po čtyřech dnech!
Začnete hledat, čím by to mohlo být a narazíte na seriózně vypadající webovou stránku tvrdící, že červená barva rezonuje s bazální frekvencí vesmírné energie a harmonizuje tak vaši životní energii proudící čakrickými liniemi ve vaší auře. "To musí být ono!" řeknete si, a napíšete i o tom na svůj blog, kde se vzápětí objeví další souhlasné komentáře potvrzující, že to skutečně je tak a dodávající eventuálně další detaily o zesílené rezonanci a interferenci vlnění energie psí v červené barvě v důsledku toho, že lentilky mají tvar rotačního elipsoidu.
Pak onemocníte znovu a, ouha! nemoc trvá svých obvyklých sedm dní. Čím to? Zeptáte se svých (nejen) internetových známých, kteří s vámi sdíleli dosavadní lentilkovou zkušenost. Někteří potvrdí, že se jim stalo totéž, a že se domnívají, že to bylo v důsledku toho, že moc lentilek oslabila modrá či zelená barva deky/pyžama. Ale i tak - většina bude tvrdit, že i když nemoc trvala normálně dlouho, hlava nebolela tolik a únava nebyla tak nepříjemná. A při příští nemoci se všichni důsledně oblečete do šedých pyžam a povlečení budete mít striktně bílé. A opravdu, někteří se opět uzdraví rychleji a nezapomenou o tom nadšeně napsat na blog. A když při příští vaší nemoci i vy jste zdraví opět o něco dříve, jste už přesvědčení, že máte konečné definitivní řešení problému s touto nemocí - nosit neutrálně barevné pyžamo a povlečení a zobat červené lentilky, které vás uzdraví svou kouzelnou silou.
Tím bych ukončil myšlenkový experiment. Připadal vám přitažený za vlasy? Mě ano, a velmi. Přesto se podobné věci v reálném životě skutečně dějí.
Na začátku experimentu jsem zmínil skutečně magickou frázi "Průměrná doba trvání nemoci je sedm dní plus minus dva dny s normálním rozložením". Magickou proto, protože většina lidí si bohužel nedokáže představit, co to znamená. Vyneseno na histogram by to vypadalo nějak takto.
V našem myšlenkovém experimentu, stejně jako je tomu bohužel u řady lidí v realitě, bylo zásadní chybou ve vašem fiktivním přístupu k celé záležitosti ignorování faktu, že bez ohledu na lentilky i barvu povlečení se vždy přibližně dvacet lidí ze sta uzdraví o den dříve než je obvyklé, a jeden člověk dokonce o dva dny dříve. A v důsledku toho, že lidská psychika je v evolučně zatížena předpojatostí, tak si všichni spíše pamatujeme a komunikujeme úspěchy než neúspěchy. A tak to v našem fiktivním kruhu přátel vypadalo, že pozitivní zkušenosti převládají. Ti, kteří zkusili brát červené lentilky, ale byli nemocní sedm dní, či dokonce déle, jednoduše prostě nereagovali vůbec. A ti, kteří i tak reagovali, současně dodali - nebo obdrželi - ex post facto racionalizaci, proč tomu tak bylo, aniž by vůbec vzali v potaz možnost, že červené lentilky prostě nefungují nebo to, že mohou fungovat jako pouhé placebo. Nikdo v celém experimentu nezkusil aplikovat osmé přikázání z desatera interpretace na dostupná fakta.
V reálném životě funkci lentilky z mého myšlenkového experimentu plní celá řada alternativních medicín. Zejména homeopatie je svým rozšířením velmi dobrým kandidátem na čestný titul "kouzelná lentilka". Dobře připravené homeopatické léky nejsou nic jiného, než čistá voda popřípadě čistý cukr, a přesto mají po celém světě tisíce příznivců, kteří se chovají přesně jako vaše fiktivní já v mém myšlenkovém experimentu - pamatují si a živě diskutují úspěchy, a zcela ignorují popřípadě zpětně racionalizují neúspěchy, stejně jako skutečnost, že v naprosté většině klinických testů homeopatie nepřekoná placebo.
Hups. Další magická fráze, "v naprosté většině klinických testů". Nějaký hnidopich by se - správně - mohl tohoto tvrzení chytit a poukázat na to, že existují sem tam i klinické testy, v nichž homeopatie placebo překoná. A příznivci homeopatie toto samozřejmě s oblibou na svých stránkách velmi hlasitě komunikují.
Nicméně to, že sem tam jedno placebo překoná jiné placebo je prostě dáno povahou náhody a soustředit se jen na studie s výsledkem pozitivním a ignorovat studie s výsledkem negativním je současně logický klam přebírání třešní a současně další ukázkou zaujatosti.
Pokud tedy snad někdy začnete uvažovat o alternativní medicíně, zkuste se nejprve zamyslet nad tím, zda skutečně užíváte lék, nebo zda jenom uctíváte kouzelnou lentilku. Protože pokud uctíváte kouzelnou lentilku, může být, že se nic nestane, dokud jí budete léčit jen nemoci triviální, ale současně můžete místo včasné návštěvy lékaře při nemoci závažné ztrácet drahocenný čas žužláním cukrových kuliček.
