Řetězové blogování je pro mne novinka. Setkal jsem se s tím fenoménem na youtube, ale nějak jsem nikdy nepochopil pointu. Ale budiž, můžu pro jednou zkusit nebýt asociál. Trošku (viz dále). Ostatně, měl jsem v úmyslu něco podobného psát tak jako tak.
A) Nejprve o sobě napiš 11 zajímavostí:
- Zajímavé asi je, že na sobě nevidím nic zajímavého. Neobvyklého? Ano. Nestandardního? Rovněž. Ale zajímavého? Nic. Kdybyste mne potkali na ulici, neohlédnete se za mnou ať už máte jakékoliv pohlaví, sexuální orientaci a sociální status.
- Narodil jsem se v pátek třináctého. To by někomu mohlo připadat zajímavé.
- Nemám to v hlavě asi docela v pořádku. Tedy mozkoškraba jsem ještě nikdy nenavštívil, ale občas je mi připomínáno - naposledy minulý týden - že to, jak vidím a vnímám věci já, a jak o nich uvažuji, není v žádném případě "normální". Je možné - a já to mám příliš na háku, abych si opatřil skutečnou diagnózu - že se pohybuji někde v oblasti vysoce funkčního Aspegerova syndromu. Každopádně některé symptomy na mě nepasují vůbec, některé ale naopak až moc přesně, a tři různé orientační online testy (čistě náhodou byl každý v jiném jazyce, což je asi taky zajímavé) mi naznačily, že pravděpodobnost této mentální poruchy je u mne rozhodně větší než malá. Ovšem jak již jsem řekl, diagnózu nemám a nikdy asi ani mít nebudu, protože jsem přesvědčen, že by mi stejně byla v podstatě k ničemu.
- Zajímavé asi i je, jak šikovný a zároveň nešikovný dokáži být. Neumím dodnes pořádně jezdit na kole. Při tančení si svážu nohy na uzel. Zkusím-li si stoupnout na lyže, v lepším případě zplužím svah, v horším si narazím kostrč či bradu - snahy naučit mne lyžovat skončily týdenním absolutním fiaskem. A přitom s rovnováhou potíže nemám, bez obtíží udělám všechny možné testy v stoje na jedné noze se zavázanýma očima. Tužku držím jako prase kost a svoje písmo sám nepřečtu. Ale s mou jemnou motorikou není nic v nepořádku, umím kreslit, řezbovat, modelovat, truhlařit.
- Co se dále osobnosti týče, na škále Myers-Briggs vykazuji nevyhraněnost v oblasti zpracování informací, jsem přesně na hraně mezi "sensing" a "intuitive" zatímco v ostatních třech kritériích jsem už vždy silně (přes 75%) buď čehý, nebo hot.
- Již od patnácti let pěstuji bonsaje. To už bude tedy přes dvacet let. Takže některé stromky, jež jsem zasadil, jsou tedy starší než někteří moji čtenáři. Zajímavé je i, že některé moje stromky jsou starší než já, protože pěstování květin máme v rodině a já zbonsajoval některé pokojové rostliny, které pěstovala už moje matka.
- Taky jsem býval lehce pověrčivý, ač teď jsem výrazně antipověrčivý. Vlažně jsem věřil v existenci kosmické energie Ki a myslel jsem si, že vysvětluje schopnost karatisty přerazit holou rukou cihlu. Věřil jsem v kelstský horoskop a silně jsem se ztotožňoval se svým stromem. Jenže jsem těm věcem věřil jenom tak dlouho, dokud jsem neměl informace vyvracející jejich validitu. S postupem času ze mě pověry opadávaly jedna za druhou, až jsem nakonec kolem pětadvacátého roku života ztratil i tu poslední a stal jsem se oficiálně sucharem.
- Nejsem nijak zvláště sečtělý co se týče filosofie, argumentace a logiky, ale působím občas dojmem, že jsem (zejména na nefilozofy, počítám, že odporníka bych zvládl takto tahat za nos maximálně do prvního špatně použitého termitu). Každopádně to, že někdo občas do debaty vhodí nějaké to latinské slovíčko ještě neznamená, že není tupější než olověná kudla a je dobré toto ponaučení mít na paměti i vůči mě.
- U zkoušky z technické chemie jsem si vycucal z palce jeden výrobní postup, protože jsem se vůbec nenamáhal se ho naučit. Pan Prof. Ing. ____ _____ CSc. se na mne hloubavě podíval a řekl mi, že sice striktně vzato by ten postup takhle fungoval, ale příslušná chemikálie se takhle ve skutečnosti nevyrábí a je tam v reálu jeden meziprodukt navíc. A že mi dá z milosti dvojku za to, jak krásně jsem zaimprovizoval, ale že bych neměl v životě příliš spoléhat na svou schopnost dedukce a snažit se více šrotit. Chápu, proč to říkal, a souhlasím s jeho sentimentem, ale naštěstí se mi podařilo najít si prozatím pracovní niku, kde je tato schopnost improvizace vhodná, ba žádoucí, neboť šrotit se můj mozek prostě není schopen.
- Používal jsem svůj avatar zlého úsměvu na internetu přes pět let, než jsem se dozvěděl, že to je jakýsi "The Guy" a maskot nějaké kapely, od níž jsem v životě neslyšel ani notu.
- Nemám hudební sluch ani smysl pro rytmus, neumím číst noty, neumím hrát na žádný hudební nástroj, na zpěv a pískání bych měl mít zbrojní pas, ale mám rád hudbu celé řady žánrů, včetně vážné.
- Pokud bys měl/a ztratit schopnost vidět jednu z těchto barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová –, která by to byla?
Otázka nedává smysl, takže nevím, co na ní odpovědět. Barvy nejsou diskrétní šuplíčky, jsou to oblasti na kontinuelním spektru, které plynule přechází jedna v druhou. Mezi oranžovou a červenou není žádná čára přesně ukazující, od které vlnové délky jedna končí a druhá začíná. Ale kdyby barvy byly diskrétní, tak asi nejméně bych postrádal fialovou. Vyskytuje se v přírodě a v mém okolí nejméně často, takže by to nebyla zas až taková ztráta. - Který rok Tvého života byl nejpamětihodnější – ať už proto, že byl skvělý, příšerný, ujetý atd. – a proč?
Asi žádný. Při nejlepší vůli si prostě nevybavím, že by nějaký rok mého života byl něčím výjimečný, ani v dobrém, ani ve zlém. Víceméně všech 36 stálo za exkrement a vypadá to, že následující nebudou o nic lepší. - Máš rád/a nějakou slavnou osobnost (žijící či mrtvou), jejíž názory jsou z velké části protikladné Tvým – a přesto ji obdivuješ?
Je celá řada osobností, které mají vlastnosti protikladné mým, jež obdivuji. Ale nevím o žádné, jejíž názory jsou z podstatné části protikladné mým, již bych obdivoval. Samozřejmě není na světě asi nikdo, slavný či neslavný, s nímž bych souhlasil ve všem na 100 %. Ale pokud někoho obdivuji, není to kvůli úspěchu, slávě či moci, ale právě kvůli názorům, které byly pokrokové a pro mne třeba i formativní (a tudíž následně mnou převzaté a dále rozvíjené). Proto je prakticky nemožné pro mne někoho obdivovat a mít z velké části protikladné názory. - Kdybys měl/a být bohem či bohyní v nějakém pohanském pantheonu, kým bys byl/a?
Loki. Ne, že bych se s ním nějak ztotožňoval. Prostě mi vytanulo jeho jméno na mysli, protože jsem o něm před nedávnem četl. Jinak se v pohanských pantheonech nevyznám. Nevidím důvod. - Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „dobro“?
Matka (má konkrétní). - Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „zlo“?
Válka (jakákoliv). - Souhlasíš s větou „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ (z filmu Vyšší princip)
Souhlasím se sentimentem, nesouhlasím s formulací. Slovo vražda má negativní konotace, zatímco zabití tyrana je pokus o pozitivní věc, je to akt v zájmu blaha vyššího celku, pokus o pohnutí společnosti kousek výše na morálním terénu. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby tyrani neexistovali. Kdyby... - Myslíš, že existují „eticky toxická“ umělecká díla, tedy díla, které mohou člověka učinit zlým? A pokud ano, měla by být taková díla cenzurována?
Nikdy jsem o tomhle nepřemýšlel. Ne, nevybavuji si žádné takové umělecké dílo. - Existuje nějaké umělecké dílo, jež vzniklo před začátkem našeho letopočtu, které tě oslovuje? A pokud ano, čím?
Ano, jeskynní malby v Altamirské jeskyni a celá řada jeskynních maleb. Fascinují mne od dětství a dokonce byly tématem jednoho mého obrazu, který jsem namaloval ještě jako malý piskoř.
Nevím čím to je, prostě se mi nesmírně líbí. Líbí se mi, jak umělec zvířata zjednodušil, aniž by ztratila své typické charakteristiky. Jsou abstraktní a realistická zároveň. Líbí se mi barevná kompozice celé řady jeskynních maleb. Prostě je to žůžo, i když v reálu jsem neviděl nikdy žádnou a nepochybuji, že kvalitní osvětlení při fotografování jim dost pomáhá. - Líbí se Ti (jako estetický objekt) výbuch jaderné zbraně?
Ne. - Kdybys měl/a možnost stát se na jeden okamžik všemohoucím Bohem a něco na světě změnit, co bys udělal/a?
Podobně jako u barev shledávám obtížným zamýšlet se nad hypotetickým scénářem, který je vnitřně logicky nekonzistentní. Všemohoucnost je logický protimluv. Ale je-li myšleno všemohoucí v rámci fyzikálních možností aktuálního vesmíru, a světem je myšlena planeta Země, a jedním okamžikem je myšlen takový časový interval umožňující mi změnit jenom jednu věc (což je opět další protimluv i s onou omezenou všemohoucností, cifix), tak jsem trhán mezi sobeckou touhou zlepšit svůj život a alturistickou touhou učinit vzdělání přístupné všem lidem na světě bez ohledu na jejich ekonomickou situaci. Byl-li bych sobec či altruista opravdu nemohu říct. Prostě nevím. V reálném životě jsem byl altruistický i sobecký, nevím, co by se mnou udělala všemohoucnost.
Nu, a zde pohádka končí, milé děti. Kdybych se na hlavu stavěl, nemohu nominovat jedenáct dalších bloggerů, protože prostě nečtu jedenáct blogů, ani kdybych započítal i ty psané anglicky. Vím, že řada mých čtenářů, registrovaných i neregistrovaných, má blogy. Občas na některé zabrousím, většinou ale ne. Neberte si to nikdo osobně, to je prostě čistě časová záležitost.
Takže jedenácti dalším to nepošlu. Ono to stejně u někoho někdy někde skončit musí, protože kdyby každý blogger poslal jedenácti dalším, tak už u osmého v řadě by bylo nutné to poslat více lidem, než kolik je občanů České Republiky, a u jedenáctého v řadě více lidem, než kolik jich tato planeta nese.
Žádné komentáře:
Okomentovat