Říkala si o to!

Nepochybuji o tom, že článek "Za útok mačetami může servírka, tvrdí romové" na novinkách obsahuje nějaké, možná i výraznější, nepřesnosti. Nicméně jádro je uvěřitelné a nejspíš i pravdivé.

Hodně, opravdu hodně moc lidí není schopno rozlišovat mezi příčinou a zodpovědností. Takzvané "přesouvání viny" je pak velmi, velmi častým jevem u řady lidí, když narazí na čin, který neschvalují, u člověka, kterého mají rádi (popř. u sebe). Excelentní příklad přesouvání viny se objevil i na tomto blogu u článku "Jsou homosexuálové normální?". Pár zestručnělých příkladů, jen pro úplnost:

1. Za znásilnění si mohla sama, neměla se (oblíkat tak vyzývavě, opít, jít v noci do parku).
2. Cikáni si za rasově motivované útoky mohou sami, nemají (krást, flákat se, dělat bordel).
3. Homosexuálové si za odsudky mohou sami, nemají být tak (necudní, ostentativní).
4. Může si za to sám, že mu ukradli auto, neměl (zapomenout klíčky v zapalování, parkovat na ulici, provokovat takovou zbytečně drahou károu).

A tak dále a tak podobně...

Přesouvání viny není ani tak logickým klamem, jako spíše psychologickým fenoménem vyplývajícím z kombinace kognitivní disonance v důsledku rozporu mezi tím, co je vnímáno jako špatné (krádež, násilný čin a pod.) a neochotou přiznat (většinou plnou, někdy i jen částečnou) vinu za toto špatné tomu, kdo se toho dopustil.

Prvky logického klamu to ovšem obsahuje rovněž, a to konkrétně volné zaměňování významů u vícevýznamových (polysémních) slov a výrazů. V tomto případě většinou slovního spojení "může za to", které v určitých kontextech naznačuje vinu a v jiných příčinu, a ještě v jiných obojí.

Zkusím to vysvětlit na konkrétním příkladu.
A: Za vytopení domu si může sám, neměl nechávat otevřená okna.
B: Za vykradení domu si může sám, neměl nechávat otevřená okna.

V prvním případě se nejedná o přesouvání viny, protože v procesu se nachází pouze jedna uvědomělá entita schopná kontroly svého činu - totiž majitel domu. Příčinou škody je v tomto případě živel, který nemá žádné vědomí a tudíž mu nelze přisuzovat vinu - vina je koncept vyžadující uvědomělost konání něčeho nepatřičného. V druhém případě se jedná o přesouvání viny - majitel domu sice projevil značnou neopatrnost a nedbalost, nicméně nedopustil se tím ničeho morálně ani zákonně špatného. Zloděj, i když měl usnadněnou práci, naopak musel stále učinit rozhodnutí a podniknout aktivní kroky k uskutečnění činu, o němž věděl, že je nezákonný a že někoho poškodí.


Asi nejvýraznější případ přesouvání viny jsem zaznamenal letos na jaře, když po spálení koránu floridským fundamentálním křesťanským pastorem Terry Jonesem zavraždil dav muslimských fanatiků v Afghánistánu 12 civilních zaměstnanců OSN. Následně nebylo výjimkou narazit na názory, že za tyto smrti může Terry Jones, protože neměl muslimy provokovat.

Je pravda, že provokace byla zřejmě Jonesovým úmyslem a že Jones je náboženský fanatik, kterému kape na karbid. Přesto morální zodpovědnost za smrti padá jen a pouze na hlavy mulláhů, kteří vyzývali k násilí a ne k ekvivalentní protestní akci (že je nenapadlo spálit bibli?) a na hlavy těch, kdo se k násilí nechali vyprovokovat a spáchali ho.

Přesouvání viny je člověku asi vrozené. Neznám jediného, který by se ho někdy nějak nedopustil. Nicméně to nic nemění na tom, že je to špatná, logicky i morálně nekonzistentní argumentace a neměla by se používat. A už vůbec ne v tak závažných záležitostech, jako je znásilnění, krádež či vražda.