Pisálci a grafomani.

Nádhera. Zájem rodičů i škol o nové písmo pro prvňáky roste.  Alespoň podle článku na novinkách.

Sám jsem si ve svém dětství prošel torturou jménem učení se psacího písma, a musím říct, že to na mě zanechalo doživotní následky. Moji rodiče měli první roky školy dokonce obavy, že jsem lehce mentálně zaostalý, protože u vlnovek u dvojky a sedmičky (které se přestaly používat až když jsem byl ve druhé třídě) jsem nevěděl, kdy přestat, a velká psací písmenka S, L a Z a malá písmenka h, k a b jsem si občas prohodil po libosti. No a když už jsem se konečně psát naučil, výsledek vypadal, jak to krásně shrnul jeden učitel "jako když prase píše levou zadní". V rodině i v učitelském sboru tuto skutečnost nikdo nechápal, protože jsem byl jinak velmi manuálně zručný a už jako dítě jsem uměl nadprůměrně dobře kreslit a malovat.

Na každý pád, jakmile mě přestali učitelé buzerovat kvůli tomu, jak píši - což bylo bohužel až na VŠ - přešel jsem k písmu hůlkovému, k čemuž se váží další příběhy. Jeden z těch, o nichž bych rád něco málo napsal, jsou právě argumenty pro zachování starého a naprosto neergonomického psacího písma, které až na vzácné výjimky nepoužívá prakticky nikdo, koho ho znám - včetně mých pětašedesátiletých rodičů.

Konkrétně se podívejme na to, co zaznělo v tomto článku na novinkách, a co jsem i slyšel/četl porůznu od svých známých. Pro přehlednost jsem oba argumenty označil:

Odpůrci zase tvrdí, že zredukovaná podoba písma omezuje tvůrčí rozvoj osobnosti dítěte¹ a navíc ničí kulturní tradice².

První argument má ještě několik dalších mutací, např. "písmo rozvíjí jemnou motoriku", "písmo rozvíjí fantazii", "písmo učí kreslit" a pod. Považuji tento argument za naprosto neopodstatněný nejméně ze dvou důvodů.

1. Odporuje mé osobní zkušenosti. Pokud má písmo vliv na tvůrčí myšlení, jemnou motoriku a fantazii, pak je s podivem, že já jsem manuálně zručný, mám fantazii i tvůrčí myšlení, umím kreslit a přitom jsem vždycky psal na hranici čitelnosti a někdy už za ní (proto jsem si všechny důležité přednášky na VŠ ještě zčerstva přepisoval na psacím stroji, jinak bych nebyl schopen se z vlastních poznámek učit). Jsem ale schopen psát krásně a vytvářet hezká písmenka - když se soustředím a píši pomalu. Ač bez diagnózy, domnívám se v retrospektivě, že mám formu dyslektické dysgrafie.
2. Bylo by možné správně podotknout - a jedním zastáncem (hnuso)krasopísma mi to podotknuto bylo - že jsem možná jenom výjimka z pravidla, jedinec nacházející se na jednom konci Gaussovy křivky (to je ostatně v řadě ohledů objektivně pravda). To je ale testovatelná hypotéza, kde je tedy test? Lidé házející kolem sebe tento argument nedodávají žádná data. Je sice pravda, že absence evidence není evidence absence, ale kde je nějaká statistická analýza dokazující, že složitost psaného písma alespoň koreluje se zručností či kreativitou? Kde je nějaká objektivní analýza například podílu zručných / kreativních lidí mezi různými populacemi používajícími různá písma? Samo o sobě by to sice neznamenalo automaticky, že písmo má na tyto věci vliv, ale bylo by to alespoň něco. Požadovat po mě, abych dokázal, že komplikované písmo nemá na tyto věci vliv a současně nedodat žádná data dokazující nebo alespoň naznačující opak, je debatní falší jménem přesouvání důkazního břemene.
3. I bylo-li by pravda, že například lidé  píšící krásně mají namnoze výtečnou jemnou motoriku a lidé píšící hnusně mají zpravidla obě ruce levé, nelze z toho vyvozovat, že písmo rozvíjí motoriku. Může to být  - a u motorické dysgrafie to tak zřejmě i je - přesně naopak, totiž že porucha jemné motoriky brání naučit se hezky psát. I v případě korelace by se tedy mohlo jednat jen o chybný úsudek cum hoc ergo propter hoc a pro důkaz vlivu písma na jemnou motoriku by bylo třeba víc. 
4. Nejsem přesvědčen, že stres z psacího drilu je vyvážen nějakým benefitem, a už vůbec ne v dnešní době, kdy stejně naprostá většina psaní funguje na počítači. Jemná motorika, kreativita atd. jsou sice v dnešní době zrovna tak důležité, jako dříve, ale existují i jiné způsoby jak je rozvíjet, než je buzerace prcků s obsolentním stylem písma.

Druhý argument se odkazuje na tradici a tím pádem již se jedná o logický klam. Respektive v této nejstručnější možné podobě jej lze interpretovat dvěma způsoby, čili to mohou být dva logické klamy (popřípadě jejich kombinace).

1. Tradice je míněna coby něco, co se provozuje už dlouho. V tomto případě se jedná o logický klam jménem argumentum ad antiquitatem, neboli odkaz na starobylost. Ze starobylosti čehokoliv nevyplývá automaticky kvalita ani žádoucnost daného per se, tradice se koneckonců mění, vznikají a zanikají neustále.
2. Tradice je míněna coby něco, co provozuje většina a s čím většina souhlasí. V tomto případě se jedná o logický klam argumentum ad populum. Konsenzus většiny sice v demokracii volí vládu, ale nemůže zvolit realitu. Proto z toho, že se něco většině líbí/většina něco provozuje nevyplývá automaticky, že je dotyčné žádoucí/pravdivé/prospěšné atp.

 A proto jsem stále nepřesvědčen, že zjednodušení psacího písma směrem k tomu, že se podobá více hůlkovému, jež nakonec stejně většina lidí používá, je špatná věc. Naopak, vítám to coby věc navýsost skvělou a doufám, že za pár let už s tímto ne-problémem nikdo nebude ztrácet čas a budeme se moci věnovat problémům skutečným, jako například úpadek vzdělání.