Více ovocného salátu - mísa druhá

Druhý příklad falešné analogie od prvního dělí plno let. Tentokráte mám na disku zazálohované přesné znění debaty, protože se jednalo o debatu internetovou. Pro účely blogu ale znění upravím (bylo to tak trochu československy, pravopis a gramatika byly ještě horší než tady a některé formulace by vytržené z kontextu nedávaly smysl).

Velbloud a ateista

Obecně se internetových diskuzí raději aktivně nezúčastňuji, protože namnoze dostanu tak akorát depresi z blbosti svých spoluobčanů. Ale na jednom fóru jsem se do diskuzí hojně zapojoval, protože tam byl dostatečně pestrý výběr adekvátně inteligentních lidí - s velmi rozmanitým věkovým spektrem - aby diskuze měly smysl, alespoň pár let.

Byla tam i debata zaměřená na náboženství, kteréžto jsem se účastnil intenzivně. Po ca. dvou letech do debaty vstoupil mladý, zřejmě sotva čtrnáctiletý slovenský katolík vehementně přesvědčený o své svaté pravdě - začal postulováním Pascalovy sázky (kterou tam, mimochodem, s pocitem vynášení debatního trumfu zmínilo ještě několik dalších dětí, tento argument nevím proč řada věřících shledává přesvědčivým). Mě bylo už přes třicet let a už jsem nejenže byl schopen špatné argumenty poznávat a rozebírat, ale částečně i kategorizovat a pojmenovávat. Takže jsem ho veřejně sepsul, že má nejprve přečíst, o čem se už debatovalo. Když jsem se dozvěděl, jaký cucák to je, tak jsem se mu snažil privátně vysvětlit, že by s debatami na toto téma se mnou měl počkat, až mne trochu doroste, a současně jsem se ho snažil spíše směrovat k debatě s jeho souvěrcem, o něco starším (než on) katolíkem, s nímž evidentně určité aspekty víry nesdílel. Bohužel se to nepovedlo, protože reagoval na mne, a reagoval následujícím příběhem.

Byl křesťan a ateista. Žili spolu v poušti.
Jednou se křesťan modlil a ateista se ho zeptal:
A: "Co děláš?"
K: "Modlím se."
A "Ke komu?"
K: "K Bohu."
A: "Viděl jsi ho."
K: "Ne."
A: "Slyšel jsi ho?"
K: "Ne."
Ateista se křesťanovi vysmál, že se modlí k někomu koho nikdo nikdy neviděl a neslyšel.
Oba šli spát. Ráno ateista poví křesťanovi: "Byl tu velbloud."
K: "Viděls ho?"
A: "Ne."
K: "Slyšels ho?"
A: "Ne."
K: "A mě ses vysmál, že se modlím k někomu, koho sem neviděl a neslyšel."
A: "Ale ten velbloud tu zanechal stopy."
K: "Vidíš. I bůh tu zanechal stopy t.j. Bible a pod."

To je takový malý příběh který sem četl na Netu.

(Charly určitě zase řekne,že je to ptákovina.)

Dlužno dodat, že zřejmě na nějaké podvědomé úrovni si byl vědom toho, že s tím příběhem argumentačně něco není v pořádku, a proto tam dodal tu svou poslední větu. Ale současně jej i evidentně považoval za dostatečně přesvědčivý na to, aby s i jej zapamatoval a aby jej předal dále.

Svou odpověď jsem se snažil napsat tak polopaticky, jak jen to bylo možné, aby ji pochopil pokud možno i školou povinný. Nevím, jak dalece se mi to podařilo, rád bych si myslel, že se mi alespoň podařilo zasít semínko rozumu, které třeba vzklíčí o pár let později, ale spíše ne, protože jak vyplynulo z následující diskuze, mnou použitý jazyk byl příliš "hoch" (což je má chyba). Zde je má odpověď.

Je možné komukoliv bez ohledu na vyznání demonstrovat, že velbloud má určité unikátní fyzické charakteristiky, jako hmotnost, tvar atp. Lze komukoliv demonstrovat, že tento živý tvor při chůzi po písku zanechává poměrně unikátní vzorek otisků. Je rovněž vypozorováno, že velbloud žije v pouštích. Pozorování, že čtyřnožci na měkkých substrátech zanechávají druhově specifické vzorce otisků jsou plně konzistentní s veškerými ostatními poznatky z oblasti fyziky a přírodních věd obecně, jejich záznamy a interpretace jsou dlouhodobě neměnné, a lze je použít a jsou používány v praxi s konstantně stejným výsledkem (vystopováním zvířete). Čili lze považovat za prakticky 100% prokázaná, že určité zvíře zanechává určité stopy.

Je proto jenom logické usoudit, že když v poušti někdo uvidí otisky v písku, které se shodují s těmi, které vytváří velbloud, že je vytvořil velbloud. Čistě hypoteticky by mohl stejný vzorec otisků vzniknout i čirou náhodou, ovšem pravděpodobnost takové náhody je ve srovnání s pravděpodobností průchodu velblouda mizivá a lze ji zanedbat.
_________________

Na druhou stranu ale neexistuje jediná "stopa" boha, u níž by bylo možné provést výše uvedené. Nelze poukázat na unikátní charakteristiky Boha, které by byly akceptovatelné všemi bez vyznání. Nelze nikomu demonstrovat, jak se tyto charakteristiky unikátně projevují ve fyzickém světě. Pozorovaná "Božská/svatá zjevení" jsou dlouhodobě nekonzistentní, rozporuplná a jejich interpretace a záznamy se mění každou chvíli. Svatých textů je neurekom, od celé řady náboženství, a odporují si navzájem a někdy dokonce samy sobě (i bible obsahuje pasáže, které si navzájem odporují). Obsah jak svatých textů tak různých zjevení a zázraků je namnoze nekonzistentní s prakticky veškerými ostatními poznatky z oblasti fyziky a přírodních věd vůbec. Praktická použitelnost je sporná, protože výsledky jsou zcela náhodné (křesťan vrah versus křesťan filantrop - oba ve jménu Ježíše).

Současně s tím je pozorován jiný jev - lidé mají tendenci si vymýšlet, někdy nevědomky, někdy zcela cíleně - a vymyšlené příběhy jsou často zapisovány. Současně existují další pozorované jevy. Jenom jednoslovně: autosugesce, halucinace, pareidolie, psychóza, davová psychóza, optický klam, iluze.

Tvrdí-li tedy někdo, že hovoří osobně s Bohem, nebo že viděl něco nadpřirozeného, je mnohem pravděpodobnější, že nastala nějaká kombinace výše zmíněných přirozených událostí, než že příběh byl autentický. Je sice hypoteticky možné, že se například Špagetové monstrum - pochváleny budiž jeho nudle - opravdu zjevilo a ukázalo hladovějícímu poutníku svým chapadlem kde je nejbližší McDonald, ale pravděpodobnost je ve srovnání s pravděpodobností halucinace mizivá a lze ji zanedbat.

Jak již jsem řekl, ten traktát se zcela minul cílem, protože dotyčný nebyl schopen jej chápat. Musel bych to zřejmě napsat ještě polopatičtěji Je prostě očkován proti logice, která říká něco jiného, než co chce slyšet. A jednou z účiných látek toho očkování byly zjevně falešné analogie.

Více ovocného salátu - mísa první.

Protože jsem narazil na údiv, že onen demotivační obrázek Hey, Brother! snad nikdo nepovažuje za cokoliv jiného než vtip, a tudíž si lze i myslet, že rozbory toho, proč se jedná o vadný argument, jsou liché, rozhodl jsem se ještě trochu rozepsat o klamných analogiích tak, jak jsou používány věřícími. Doufám, že to dostatečně demonstruje, že tyto alegorické příběhy jsou skutečně myšleny vážně a v hlavách věřících - často i velmi inteligentních - jsou oním pomyslným argumentačním Coupe de grâce jímž "vyhrávají" debatu. Začnu malým osobním příběhem z doby před více než dvaceti lety.

Školní dvorek

Krátce po sametové revoluci bylo opět legálně možné hlásit se otevřeně k nějakému náboženství a tak začaly různé komunity Svědků Jehovových a podobně vyšinutých fundamentalistických kroužků bujet všude možně. I ve městě, kde jsem studoval na gymnáziu, vzniklo pár takových. Jeden z nich byl obzvláště otravný, protože jeho členové měli tendenci scházet se na veřejnosti, zpívat v kroužku hlasitě jak je Jéža žuhasný. Většina duševně zdravých občanů je obcházela s pocitem studu a předstírala, že je nevidí.

Jedna moje spolužačka - ve stejném ročníku (druhý, možná třetí ročník čtyřletého gymnázia), ale o více než rok a půl starší - se přidala k tomuto kroužku zapálených Ježíšomaniaků, a měla tak trochu tendenci to ostatním cpát. Pokud si vybavuji, na mne to zkusila jen jednou. Zkusím závěr našeho rozhovoru reprodukovat jak nejlépe si jej pamatuji (přičemž to je jediná část, kterou si pamatuji, a určitě dosti nepřesně). Říkejme jí, pro přehlednost, Anče.

Rozhovor se přes různé peripetie stočil k absurdnosti a logické nesoudržnosti konceptu vševědoucího a všemilujícího Boha a současné existenci věčného pekla.

Charly: "Jestliže mne Bůh miluje, jak říkáš, proč mne tedy stvořil jako nevěřícího? Proč mne stvořil tak, že skončím v pekle? Vždyť říkáš, že je vševědoucí, že ví všechny věci minulé i budoucí. Čili ví předem, kdo skončí v pekle a kdo v nebi. Tak proč se vůbec namáhat se světem a existencí, když ví, jak jeden každý z nás skončí? Mohl rovnou stvořit tebe a podobné v nebi, mne a podobné v pekle a vesmír a život prostě jako zbytečné vynechat. A nebo, když mě tedy miluje, měl mě stvořit tak, abych v tom pekle neskončil."

Anče: "Bůh je jako vinař obhospodařující vinici. Vinař také ví, že některé rostlinky zahynou mrazem, některé na nemoci, některým úrodu sežerou ptáci a tak. Ale také ví, že když se o vinici bude starat, bude mít kromě tohoto odpadu i dobré víno a toho bude víc. A tak jako vinař má rád svoje rostlinky a jeho cílem je dobré víno, cílem Boha jsou duše v nebi. On nechce, aby někdo skončil v pekle, to je jenom vedlejší produkt a jeho to trápí, stejně jako vinaře trápí, když mu něco uschne."

Charly: "To je přeci pěkně nesmyslný přirovnání. Vinař neví, která rostlinka konkrétně zajde mrazem, která konkrétně zajde na nemoci, a neví, který hrozen konkrétně sežerou ptáci. Kdyby to věděl, a mohl tomu zabránit, tak by tomu zabránil, aby toho vína měl víc. Ostatně, přesně o to se snaží postřiky a tak. A kdyby věděl, že ta která rostlinka zajde, ať udělá cokoliv, tak jí vůbec nebude sázet, protože to je prostě blbost. To, co říkáš, nemá logiku."

Tady náš rozhovor skončil. Nevím, jestli byla Anče tak zdrcena logikou argumentu, že nemohla vymyslet odpověď, ale dříve než něco vymyslela - a moc času už neměla - otevřela se škola a začal denní frmol zvaný výuka. A mne již nikdy otravovat s podobnými hovory o nebeském voyeurovi nezkoušela, alespoň si to nepamatuji.

Anče nebyla nijak výrazně méně inteligentní než já, i když o trochu zřejmě ano. Ale já byl zase výrazně mladší, ještě jsem si ani nestihl zvyknout na občanku a ona už měla krátce před plnoletostí. Nebyla to vrozená blbost, co jí zabránilo vidět zející logickou díru ve vlastním argumentu, byl to náboženský fanatismus, přehnaná jistota o absolutní pravdivosti a neomylnosti svého názoru, co jí vymylo mozek za hranici, za níž byla schopna vypustit z úst úplný blábol s pocitem, že pronáší nejhlubší moudro.

Bylo to jedno z mých prvních setkání s apologetickou argumentací a první setkání s náboženským fanaticismem. Jestli to na můj ateismus mělo nějaký vliv, tak leda ten, že mne to utvrdilo.

Oslava

Bouchnu husu a upeču šampus. Blog se přehoupl přes závratných 5000 návštěv, především díky přílivu čtenářů za posledních pár dní. Děkuji blogařům, kteří tento můj kousek interfernetu považovali za vhodný k doporučení.

Což mne potěšilo, ale mám současně i lehce nedobrou zprávu. Při hledání vhodnějšího layoutu a čitelnějších barev pro blog se mi podařilo nějak rozdrbat a shodit komentáře. Sice jsem to opravil, ale komentáře u starších příspěvků jsou teď místy zdvojené a je z nich salát. Možná to někdy opravím, možná taky ne, ono zase až tak moc komentářů u starších příspěvků není a čas je vzácná komodita.

Při příležitosti kulatého výnávštěví současně otevírám stránku "Kniha přání" s otevřenými komentáři. Její jediný účel je evidentní.

Jablka + Hrušky = !?!

Nechtěl jsem tenhle článek psát, říkal jsem si, že to je nošení dříví do lesa, ale tomu kompulzivnímu nutkání nejde odolat. A tak jako si člověk stejně nakonec vždy znovu poškrábe už tak do krve rozdrbaný kousanec od komára, tak i já musím trochu obsáhleji zareagovat na článek "Hey, Brother!" na blogu Massive Error (kterému tímto současně děkuji za nečekaný příliv nových čtenářů, jestli pobavených nebo klepajících si na čelo ukáže čas).

Ne, že bych tedy nesouhlasil se závěrem, že příslušný příběh a na jeho základě vyrobený obrázek jsou hloupoučké, až to tříská dveřmi. Naopak, rád bych k tomuto přidal vlastní analýzu, proč tomu tak je, protože dle mého názoru v článku na Massive Error uvedené důvody nejsou ty nejzávažnější.

Půjdu na to po svém, a to tím, že příslušný problém nejprve pojmenuji. Celý ten příběh je alegorií smrtelného života na zemi a v záležitosti na tom, jak je použit, jde i o argumentaci za pomoci analogie. A protože argumentačně selhává, jedná se o logický klam jménem klamná analogie.

Především je třeba stručně formulovat argument, který se v tomto elaborovaném příběhu skrývá, čili je nutné alegorii převést do prosté mluvy a vypsat skrytou analogii v celé její šíři a nahotě:

Tak, jako se dítě vyvíjí v děloze a tento jeho život končí porodem, tak se vyvíjí jedinec na tomto světě a jeho život zde končí smrtí. A tak, jako dítě v děloze je obklopeno, vyživováno a především milováno svou matkou, s níž se však ultimátně setká až ve svém životě po porodu, tak i my jsme v tomto životě obklopováni něčím větším, co se o nás stará, co nás drží při životě, a co nás miluje. A tak, jako víme, že plod zpochybňující existenci matky a života po porodu nemá pravdu, tak nemá pravdu ani ošklivý ateistický piškuntálek v tomto životě a proto Ježíš Tě Miluje.

Jak bych byl rád, kdyby to bylo jenom typickým non sequitur vtipem, takové to krásné "And now for something completely different", ale není tomu tak. Jsou lidé, kteří tuto logiku skutečně berou vážně a jsou přesvědčeni o její validitě.

Nejprve je třeba si uvědomit, že v tomto argumentu srovnávané veličiny mají diametrálně odlišné fundamentální vlastnosti. Především plod v děloze nemá vůbec ani hypotetickou možnost vědět o existenci porodu a nelze tudíž použít porod coby metaforu smrti. Život v děloze, a to i u dvojčat, je v čase lineární záležitostí v níž všichni zúčastnění mají identické zkušenosti, zatímco v životě vezdejším mají všichni zúčastnění rozdílné zkušenosti které si mohou vyměňovat s jinými jedinci. Alegorie je v tomto ohledu vnitřně logicky nekonzistentní, protože ani v rámci použitých metafor prostě neexistuje žádná představitelná posloupnost událostí, jež by u plodu mohla vést například k tvrzení "...ještě nikdy nikdo po porodu nevrátil zpátky..." a to i kdybychom plodu garantovali schopnost myslet a cítit jako dospělý ve světě vezdejším (což v rámci analogie můžeme, i logicky konzistentní argument může obsahovat metaforu a neubírá to na jeho síle).

Na tomto jednom klíčovém bodě to podle mě celé logicky padá. Aby příběh mohl v tomto ohledu fungovat jako analogie a ne jako pouhá alegorie/metafora bez skutečného vztahu k realitě, muselo by se jednat o těhotenství mnoha plodů v různém stádiu vývoje, sdílejících jednu dělohu a porůznu přicházejících z vaječníku ve formě blastocysty a odcházejících vagínou při porodu. Není mi znám živočišný druh toto praktikující.

Ovšem i pak by ji bylo možné považovat pouze za analogii za účelem dedukce pouze směrem opačným, než je míněno - a to že tak, jako my nemůžeme vědět nic o životě po životě, embrya nemohou vědět nic o životě po porodu, mohou pouze spekulovat. V této podobě a v tomto směru je analogie validní - i když život po životě třebas existuje, cokoliv, co někdo o něm říká je pouhá spekulace.

Coby argument to obsahuje dokonce i určité prvky definice v kruhu (tady skoro Möbiovy pásky) - v rámci analogie jsou výlučné vlastnosti našeho života (zkušenost společnosti jako celku se začátkem i koncem jednotlivců) přenášeny na analogický prvek, jež je ovšem nemůže mít (dva plody v děloze), aby bylo následně dokázáno něco mimo náš svět (Ježíš) na základě analogie s existencí něčeho mimo jejich svět (Máma). Tím se ovšem zařazuje do zcela typického arzenálu věřících, protože na definici v kruhu jde vydestilovat téměř veškerou apologetiku.

Proto lze tento příběh považovat pouze za nepříliš dobrou alegorii vyjadřující nezbytnou omezenost našeho poznání nás obklopující reality. Ale je-li použit v debatě jako analogie ve formě argumentu pro důkaz toho, že existuje něco navíc k nás obklopující realitě, selhává na celé čáře. A studenti filozofie na univerzitě by skutečně měli být schopni poznat už u přijímaček, že sčítá jablka s hruškami a ve výsledku vyjde mandaranánas.

Ale dlužno dodat, že během svého krátkého setkání s filozofií na gymnáziu jsem i slavné Platónovo podobenství o jeskyni považoval za pěknou blbosť. Svého učitele filozofie jsem nepotěšil. Ani on mne nepotěšil. Takže možná jsem filozoficky mimo.

Chybička se vloudila

Předchozí článek jsem stáhnul, protože jsem tam měl takový kopanec, že mi měl udělat monokl na oku. Neudělal, ačkoliv jsem to několikrát pročítal.

Tak aby se někdo, kdo to náhodou četl, snad nedivil, proč to zmizelo - předělávám ten článek tak, aby tam ten kopanec nebyl.

Edit: opraveno, znovupublikováno.

Konec náboženství v Čechách?

Už předtím, než vyšly výsledky dotazníků Eurobarometr 2005, se mluvilo o Češích jako o neznabozích. Nové sčítání lidu se zdá tento poznatek potvrzovat - 34% lidí přímo řeklo, že jsou bez náboženské víry, (0,01% uvedlo jako svou víru a církev ateismus, což je samozřejmě blbost a při zpracování statistiky měl statistický úřad tuto blbost kompenzovat) a 0,14% lidí se přihlásilo k náboženství rytířů Jedi, přičemž je veřejným tajemstvím, že toto jsou minimálně z části ateističtí recesisté.

Každopádně to, že přibližně třetina obyvatel ČR je bez víry je neoddiskutovatelný fakt, a to ještě toto číslo téměř určitě bude o něco vyšší, protože 45% lidí na otázku o své víře odmítlo odpovědět, ať už z jakýchkoliv důvodů. Co mne ale zaráželo - a zaráží - je, jak často v diskuzích člověk narazí na házení "viny" za tento stav na komunisty, na katolickou církev, na českou bezpáteřnost a málem snad i na erekce na slunci. Záleží na pozici argumentujícího, zda považuje ateismus za špatnou nebo za dobrou věc, a na základě toho se snaží následně racionalizovat - ať už za hodně volné interpretace vybraných historických událostí, či i jenom vlastních názorů a pocitů, většinou za použití jejich kombinace - své stanovisko a hledání jasného viníka.

Přičemž jsem při zadání fráze "ateismus v Čechách" do Google nenarazil na prakticky žádný článek, který by měl hlavu a patu. Kdybych se pokoušel odkazovat na všechny blbosti, na něž jsem v této souvislosti narazil, asi bych se zbláznil zoufalstvím nad stupiditou některých lidí (jeden článek si dokonce předefinoval slovo ateista jako výlučné a absolutistické přesvědčení neexistenci boha - jak blbý a v elementární logice nekompetentní může ještě člověk být a být schopen číst?). Tak jsem si řekl, že se za použití dat z Eurobarometru 2005 podívám alespoň na tvrzení, že za absenci víry u nás může komunismus, protože s tím jsem se nejméně ve dvou internetových a jedné osobní debatě setkal i já sám, i jsem byl automaticky označen za komunistu, protože nevěřím v Boha.

Tyto debaty někdy vypadají jako turnaj v mariáši - jeden vynese ateismus v Čechách, oponent kontruje náboženskostí Slováků, to je přebito rozdílem v pobožnosti mezi východním a západním Německem, následuje trumfování vysokou pobožností Rumunů a Poláků. A nikam to nevede, protože pokud obě strany po sobě místo prezentování faktů a jejich koherentní interpretace akorát háží pomyslné přebrané třešně, debata se může táhnout do nekonečna.

Udělal jsem si tedy - jak je mým zvykem - malilinkatou statistickou analýzu. Vyšel jsem z dat z Eurobarometru (tabulku dat jsem opsal z Wiki, ale ověřoval jsem si kdysi její správnost s původním zdrojem). Pro praktičnost jsem si označil tři tam uvedené kategorie údernějšími a výstižnějšími termíny:

1. Belief in a God = věřící v Boha/boha/bohy = Teismus
2. Belief in a spiritor life force = věřící v nějakého ducha či životní sílu = Deismus
3. Belief in neither a spirit, God, nor life force = nevěřící ani jednomu z výše uvedených = Ateismus

Vím, že termín 2 není přesný, používám jej pouze proto, že z těchto tří kategorií je to jediný jednoslovný termín, který alespoň přibližně významově odpovídá obsahu této kategorie.

První, co mohu poměrně jednoduše udělat, je rozdělit data do dvou tabulek - západní demokracie a postkomunistické země. A takhle to vypadá (a pevně doufám, že tam nemám chybu):

Západní demokracie					Postkomunistické země
	Ateismus	Deismus	Teismus			Ateismus	Deismus	Teismus
Austria	8%	34%	54%		Bulgaria	13%	40%	40%
Belgium	27%	29%	43%		Croatia	7%	25%	67%
Cyprus	2%	7%	90%		Czech Rep.	30%	50%	19%
Denmark	19%	49%	31%		Estonia	26%	54%	16%
Finland	16%	41%	41%		Germany(E)	57%	20%	19%
France	33%	27%	34%		Hungary	19%	31%	44%
Germany(W)	16%	26%	54%		Latvia	10%	49%	37%
Greece	3%	16%	81%		Lithuania	12%	36%	49%
Iceland	11%	48%	38%		Poland	1%	15%	80%
Ireland	4%	22%	73%		Romania	1%	8%	90%
Italy	6%	16%	74%		Slovakia	11%	26%	61%
Luxembourg	22%	28%	44%		Slovenia	16%	46%	37%
Malta	1%	3%	95%
Netherlands	27%	37%	34%
Norway	17%	47%	32%
Portugal	6%	12%	81%
Spain	18%	21%	59%
Sweden	23%	53%	23%
Switzerland	9%	39%	48%
U. Kingdom	20%	40%	38%

Samozřejmě, že z čučení na takovouhle změť čísel dostane každý normální člověk leda vzteklinu, je třeba je taky nějak smysluplně zpracovat. Jenže vliv komunismu nelze kvantifikovat, nemohu nyní spočítat žádnou jednoduchou korelaci. Tudíž jsem se vykašlal na nějaké složitější statistické analýzy - za prvé to ani moc neumím, za druhé na to nemám čas, za třetí na to data beztak nestačí a za poslední nejsme ve vědeckém žurnálu. Proto jsem si udělal jen jednoduché box ploty (kdo neví, co to znamená, nechť koukne sem) a na nich nyní provedeme analýzu "kouknu a vidím".

Jak je vidno, ateismus má sice v post komunistických zemích mnohem širší rozpětí než v západních demokraciích - od 1% až po téměř 60% - ale například medián je u postkomunistických zemí pro ateismus nižší než u západních demokracií. Vypadá to spíše, že ČR se svým vysokým podílem bezvěrců je ve vztahu ke komunismu statistickou anomálií, nežli výsledkem pravidla.*

U deismu a teismu to vypadá trochu jinak. Podíl deistů je v postkomunistických zemích celkově vyšší a podíl teistů celkově nižší. To by možná mohlo naznačovat, že pokud snad komunismus vůbec měl na populaci s ohledem na víru nějaký vliv, tak to bylo obecně ve smyslu úbytku nikoliv věřících obecně, ale od věřících hlásících se ke konkrétní církvi směrem k věřícím typu "něcista". Což je v poslední době nesmírně populární stanovisko, i když v konečném důsledku je faktograficky na stejné úrovni s vírou v těhotné panny a po vodě chodící, z mrtvých vstávající čaroděje.

Samozřejmě má tato "analýza" hned několik problémů, a jsem si jich vědom. Počet respondentů v Eurobarometru byl poměrně malý. Země zde uvedené jsou různě velké, od malých po hodně velké. Některé postkomunistické země chybí úplně. Atd. atp. Nepochybně je tedy celá tato statistika zatížená velkou mírou chyby (a k tématu statistických chyb se ještě někdy vrátím).

Nicméně i v této podobě mi postačuje k jednomu tvrzení - za úbytkem víry v Čechách nestojí komunismus, ani rozumnost Čechů (jakkoliv bych si tohle přál), ani amorálnost církve, ani žádný další jiný, jednoduchý, černobílý faktor. Může se jednat, a zřejmě se i jedná, o pouhou statistickou anomálii, jež je jenom výsledkem souhry náhod a ničeho jiného.

*Statistickou anomálií je bývalé východní Německo. ČR se svým sotva třetinovým podílem ateistů je sice rovněž v posledním kvartilu, ale není to zase až tak výjimečné.

Zdroje:

• http://en.wikipedia.org/wiki/Demographics_of_atheism
• http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/tabulky

Kriminálně bezbožní nebo bezbožní kriminálníci?

Jsem rád, že nežiji v Indonésii, protože bych byl kriminálníkem už jen proto, protože jsem nepřesvědčen o existenci nějaké deity. Nejsem si tak docela jist, jestli by v mém případě byla i třebas striktně náboženská výchova schopna překonat můj vrozený skepticismus a tendenci se ve všem vrtat, dokud nezjistím, jak to funguje. Koneckonců doktrína komunismu mi byla ve škole velmi aktivně cpána, a také jsem tu propagandu nesežral a nestrávil.

Ale to není to, o čem bych chtěl teď psát. Jak už to na novinkách bývá, to nejzajímavější není článek samotný - o tam popisovaném případě jsem již věděl ze zahraničních blogů a médií mnohem přesněji a lépe - ale jeden z vedoucích komentářů. Tentokráte je to výjimečně komentář, kterému ostatní netleskají a vede v mínusech. Rád bych věřil, že ty mínusy dostal, protože tolik lidí vědělo, o čem dále budu psát, ale to bych svůj optimismus natahoval za hranice jeho pružnosti.

 

Tedy jestli tento steží česky psaný text chápu dobře, tak pan Mrázek se nám snaží sugerovat, že  ateisté jsou výrazně častěji kriminálníci než teisté. Což je zajímavá a do určité míry validní hypotéza, a proto je oblíbenou debatní municí věřících. U těch s mozkem ale většinou jenom do chvíle, kdy se podívají na realitu, protože této hypotéze neodpovídají žádná data, která nejsou těžce přebrána.

Podívat se tedy na komplexní data k této problematice by byl úkol vskutku herkulovský, ale naštěstí mám relativně po ruce už předpřipravené statistické analýzy pro Evropu co se týče nejzavrženíhodnějších zločinů - vraždy, znásilnění, vloupání.

Takže jak vidno, houbeles, velebný pane. Moje amatérská analýza, udělaná ze židle s použitím Google, říká, že není žádná korelace mezi vražděním a náboženskostí. A i onu velmi, velmi slaboulinkou korelaci mezi náboženskostí a vloupáními/znásilněními lze nejspíše spíše připsat náhodě a např. legislativním rozdílům mezi jednotlivými zeměmi, nežli nějaké příčinné provázanosti s vírou v kýhošlaka.

Ve skutečnosti existuje poměrně rozsáhlá studie na tuto problematiku se dívající mnohem více do detailu a erudovaněji, dělaná skutečnými vědátory a obsahující mnohem více čísílek. Mám jí rozečtenou a snad bych se k ní mohl vyjádřit tento víkend.

Každopádně i na základě těchto sporých dat rychle vytažených z googlu lze říci v celku jistě jedno - bylo by osvěžující někdy narazit na věřícího člověka, který své výkřiky o amorálnosti ateistů podloží také nějakými solidními fakty a ne jenom na základě experimentu "Tuhle jsem viděl" popřípadě osvědčené "Farář mi říkal" a nebo ještě lepší "V bibli se píše". Byla by to skutečná výzva, najít pak v těch datech chybu - a nebo muset skousnout pro mne nepříjemnou pravdu. Takhle si já po těchto vzpomínkách, přemýšlení a úvahách pouze přidělám další čárku za věřícího, který se nenamáhá myslet a vidí svět přes silný kognitivní filtr bránící mu vnímat realitu.

Zdroje:

• http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf
• http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_homicide_rate
• http://europeansourcebook.org/esb3_Full.pdf