Přesila: ostrý konec kudly

Tak jsem pročetl komentáře ke svému článku "Svoboda smradu" (zatím jenom přímo u článku). A protože se má začínat pozitivní notou, vypořádám se nejprve s těmi, které považuji za hodné vážné odpovědi.

__________________

DAP

Chybí Vám tam například jedno veledůležité a neopomenutelné omezení svobody, a to svobody podnikání - tj. svobody z pohledu lidí provozujících tyto restaurace, kdy jejich svoboda rozhodování o typu jejich provozu by byla plošným zákazem omezena ze 100 %, a to všemi, tedy i těmi negativními, důsledky.

Toto jsem při psaní článku v potaz vzal, ale když jsem se pokoušel najít příslušná čísla, zjistil jsem, že počet podnikatelů v pohostinství lze ve vztahu k počtu návštěvníků zanedbat. V roce 2011 bylo v ČR ca 30.000 restaurací. Vezmeme-li zjednodueně jednoho podnikatele na jeden podnik, a vezmeme-li že zhruba polovina populace jsou potenciální návštěvníci, pak podnikatelé omezení tímto zákazem tvoří 0,01% populace. Článek je samozřejmě zjednodušením, nenárokuje si úplnost sám o sobě. Navazuje na předchozí dva články - na něž v něm odkazuji - a měl by proto být brán v potaz v kontextu s nimi. Mám pocit, že vy jste ty články četl a i jste u nich reagoval. Jeden z nich se zabývá zejména tím, proč je někdy nutné i omezovat svobodu podnikání.

Jsou třeba i nekuřáci, kterým kouření ostatních nevadí a nepociťují za žádné omezení jejich svobody, pokud by měli posedět v kuřácké restauraci. Ale budiž (můžete namítat, že takových moc není).

 Nenamítal bych, že takových moc není. Namítl bych, že jsou i kuřáci (a znám jich v Bavorsku několik), kterým nevadí, že musí na žváro z cigaretou ven.  Není žádný objektivní důvod předpokládat, že jedněch bude více než druhých, proto je lze - opět v rámci zjednodušení - v podstatě zanedbat až do chvíle, kdy bude uveden nějaký objektivní důvod pro něco jiného.

 ...zatímco 30% lidí nemají naopak výběr žádný...

 Tady už dost zásadně nesouhlasím. Zmiňuji to v článku a nemohu než doporučit, abyste si ho přečetl znovu. Kuřákům do nekuřáckých restaurací nikdo vstup nezakazuje - stejně jako nekuřákům do restaurací kuřáckých. Zákaz kouření v restauracích omezí volby kuřáků plošně zákazem ve stejné míře, v jaké jsou v současné době mnohde omezeny volby nekuřáků současným status quo.

__________________

Marek

K tomu zákazu mám jeden teoretický dotaz. Kdybych si chtěl otevřít "Kuřáckou hospodu" (jako byznys projekt), ve které bych obsluhoval dobrovolně jen já sám a jejímiž návštěvníky by byli též dobrovolníci (taky kdo jiný, že?) tak mi to nebude povoleno?

Osobně bych s tímto neměl problém, protože jedna z mých hlavních výtek vůči kouření v restauracích je vytváření nezdravého pracovního prostředí pro zaměstnance (což zmiňuji v jednom předchozím článku). Pokud by někdo si chtěl otevřít knajpu pro kuřáky a obsluhoval tam jen sám, podle mého by to bylo OK.

Problém je, že toto předpokládá etičnost podnikání. Výjimky v zákonech ale bohužel vedou k tomu, že jsou zákony ochcávány, takže ačkoliv souhlasím s tím, že by toto bylo v principu v pořádku, mám obavy, že v praxi by to vedlo k nehezkým věcem.

__________________

Jakub
 (nemačkejte enter když končí řádek, PC přejde na další řádek automaticky a neudělá to potom z komentáře salát, když někdo použije jiné rozlišení obrazovky/nastavení prohlížeče, než máte vy)

Pokud někdo chce do zakouřené hospody, restaurace s nekuřáckými prostory či do čistě nekuřácké restaurace, ve větším městě či dokonce jeho části si všechny možná varianty jistě najde a jedinec či skupina lidí stojí akorát před otázkou, jakou restauraci si vybrat. Tvrzené dilema "buď vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do restaurace" je pak v případě ulice s šesti vedle sebe stojícíma restauracema různého typu zcela mimózní.

 Ve větším městě  budiž. Přečtěte si předchozí články. Nelze při tvorbě zákonů myslet jenom na pražáky a na zbytek republiky hodit bobek. A vice versa.

Je pak stejně jako v  případě počtu kuřáckých restaurací úkolem státu do toho, na co lákají návštěvníky, majitelům a provozovatelům hospod kecat?

Nejde o lákání, jde o škodlivost určitého chování. Rovněž zmiňováno v předchozích článcích, na něž se odkazuji v tomto.

 __________________

Matus

 Predpokladám že to prvé bude vyššie keďže fajčenie je sociálna droga.

Ani bych neřekl. Je to droga, kterou se lidé ve společnosti naučí užívat, často pod tlakem okolí, to ano. Ale není to droga, které by se lidé věnovali jenom ve společnosti. Kromě vámi zmíněného Bavorska je zákaz kouření i v jiných státech a restauratérství tam nezkrachovalo. I v onom Bavorsku krátce po zákazu nějaké hospody zkrachovaly, ale to bylo po hospodářské krizi a hospody krachovaly všude - i u nás, bez zákazu kouření. A o rok později, když si lidé zvykli v hospodách nekouřit a kuřáci přestali trucovoat a zvykli si chodit se svým smradem ven, restauratérství znovu ožilo (a opět dodávám, že vliv zákazu v Bavorsku nelze jasně posoudit, díky vlivu krize)

V Idahu, kde jsem byl před desetil lety, byl takovýto zákaz už tenkrát. A hospody byly narvané.

uniká vám rozdiel medzi prispôsobením sa a rezignáciou.

Díky za trefnou odpověď na blbý komentář.


Tímto končím s tím, co stojí za to brát vážně.