neděle 18. března 2012

...testovaný řádsky.

Dnes ráno jsem říkal, že se použiji příklad zahrnující zažívací potíže a bolesti žaludku. Tady je (znovu zdůrazňuji, že čísla jsou nepřesná, z hlavy, a mají sloužit pouze orientačně pro demonstrování principu, kauzální provázanost by ale měla odpovídat realitě).

Řekněme, že 100 lidí má občasné mírné bolesti žaludku, občas ostřejší, nechuť k jídlu a cítí ubytek na váze. Dosti nespecifické příznaky, které bohužel mohou znamenat několik diametrálně odlišných věcí. Protože zatímco 33 z těchto lidí má dejme tomu "jen" neurózu a jejich fyzické potíže jsou psychosomatického rázu, 40 z nich už má vážnější gastritidu, 25 z nich ještě vážnější počáteční vřed a dva nešťastníci mají rakovinu žaludku.

V situaci, kdy vše bude probíhat jak má, u 11 lidí příznaky odezní a oni nikdy lékaře nenavštíví - nemají důvod, jejich onemocnění bylo psychosomatického rázu a jim se podařilo se s tím vyrovnat - změnou povolání, dovolenou atd. atp. Zbývající navštíví svého lékaře a ten je preventivně pošle na gastroenterologické vyšetření. U toho se už pochopitelně zjistí, kdo co má, velice přesně. Bohužel jeden případ s rakovinou už je mimo dosah pomoci a umře. Nemocní vředem a gastritidou dostanou antibiotika a další léky adekvátní jejich situaci. A lidé s psychosomatickými potížemi budou posláni k psychoterapeutovi, aby jim pomohl vyškrábnout toho brouka z hlavy, který je hlodá až v břiše.

A ten, protože ví, že má co dělat s problémem psychickým, použije psychologické fígle, včetně lhaní (=placeba), bude-li to nutné pro to,  aby dosáhl svého cíle. Ale on i pacient po celou dobu ví, kde je problém, a oba se snaží k jádru onoho problému dostat. A i když je třebas psychoanalýza jenom placebem, nebo i když předepisovaný lék je jenom placebem, už i onen sociální kontakt s pacientem a vědomí, že někdo jeho problém bere vážně a snaží se mu pomoci, mohou mít dohromady v těchto případech nezastupitelný léčebný efekt a psychoterapeut si tudíž zaslouží svou odměnu, i kdyby fungoval ve skutečnosti jenom jako lidská vykecávací vrba.

Jakou máme v tomto hypotetickém případě bilanci? 1 mrtvý, 99 zdravých.

Půjde-li oněch 22 lidí s psychosomatickými potížemi k homeopatovi (senzibilovi, kartářce, astrologovi, léčiteli silou krystalů, woo-doo šamanovi, novému vtělení Krišny), dostane se jim rovněž pozornosti, sociálního kontaktu a tudíž se taky uzdraví. Vypadá to eňo ňúňo a Charly by měl držet zobák a nekvákat ty svoje pitomosti proti krásným new age věcičkám, vždyť je to totéž ne?

Ne.

Protože oproti psychoterapeutovi, je tu jeden podstatný rozdíl. Tito lidé neříkají, že léči psychický problém, ani oni sami to namnoze neví, a jejich pacienti to také neví. Tito lidé říkají, že léčí fyzický problém (někdy sice jakoby "prostřednictvím" psychiky, ale to je jedno). Tito lidé říkají, že moderní medicíně konkurují, ne že jsou alternativou k psychoterapii. Tito lidé staví svou terapii na lži sami sami sobě i pacientům, nejdená se o "milosrdnou lež" jako v případě psychoterapeuta, ale o čistokrevný blud. A pokud jejich bludům propůjčována věrohodnost jakoukoliv formou, je nevyhnutelným následkem, že k nim někteří lidé půjdou rovnou a nebudou se namáhat s návštěvou u lékaře vůbec. Příklady následků občas problesknou internetem a médii.

A jak by to vypadalo, kdyby naši pacienti navštívili nějakého alternativního šarlatána rovnou? Každý si spočte, že ti s rakovinou by zemřeli oba, ale tím to neskončí. V případě neléčené gastritidy by se u jednoho z našich čtyřiceti pacientů objevila rakovina a u deseti vřed, takže bychom skončili se třemi mrtvými na rakovinu. A neléčený vřed sám o sobě by zabil dalších devět lidi, když by konečně prasknul. A rázem skončíme s bilancí 12 mrtvých na 88 živých, plus ta "drobná" skutečnost, že těm živým se dostane jen placebo efektu, čili se skutečně uleví jen třetině z nich a jen na omezenou dobu. V břiše jim zůstane tikající bomba, která může kdykoliv vybuchnout, a jim není a nikdy nebude zdaleka tak dobře, jak by být mohlo.

Tyto poměry 1/99 versus 12/88 se nezmění, ani v případě, že by lidí, co navštíví šarlatána dříve než lékaře, bylo naprosté minimum. Proto vyjde při sčítání celkového blaha ve společnosti vždy méně, než kdyby všichni využívali jen a pouze prověřené metody a hádat se dá tak maximálně o to, jak velký rozdíl je v reálném světě (právě dodáním přesnějších čísílek), ale ten rozdíl zůstane vždy, ten odkecat nejde.

A tak se vracím opět k tomu, co jsem zmínil už v původní sérii článků - konsekvencí prosté užívání alternativní medicíny neexistuje. I kdyby nic jiného, podporuje tím myšlenkový proud stojící na klamu a sebeklamu a to nevyhnutelně někdy, někde povede ke škodě, protože to neobsahuje žádný mechanismus sebekorekce.

Dívat se jenom na "úspěchy" alternativní medicíny znamená zavírat oči před komplexní a povahou reality a s tím si u mně nikdo nešplhne. Je to stejné jako argumentovat proti mířené střelbě tím, že i s nemířenou se lze občas strefit do černého.

2 komentáře:

  1. Chápu, jen mám pocit, že tu medicínu trochu přeceňujete co se týče schopností diagnostiky a léčby. Před lety jsem strávil pár dní v nemocnici s krutými bolestmi břicha, které působily jako zánět slinivky. Nic mi však nezjistili a nakonec mě pustili domů. Od té doby se ty bolesti občas objevují, i když podle všech vyšetření mám pajšl v pořádku. Pomáhá mi na to Pancreolan. Nikdo netuší, co mi to vlastně je. Tím nechci říci, že by mi v tomto směru léčitel pomohl lépe, myslím, že ne, jen chci podotknout, že ono "zjistí, kdo co má, velice přesně" je dle mého skromného názoru asi přehnaně optimistické. A to nebyl jediný případ: Stejně tak lékaři netuší, proč se mi občas nedokrvují prsty na rukou a jsou objektivně chladné (mám svědka svou doktorku). Když jsem k doktorce přišel s tím, že mě trápí pálení žáhy, předepsala mi Helicid. OK, ten mi pomáhá, ale když jsem se zeptal na možnost nějakého gastroskopického vyšetření, aby se zjistilo, v čem je problém, řekla, že by to bylo zbytečné, že by asi nic významného nenašli a doporučili mi ten Helicid. Atd. Já se proto na ty doktory nezlobím, chápu, že prostě nejsou vševědoucí, ale nemělo by se na to zapomínat ani při psaní takových článků, jako je tento. Dr. House je sice úžasný diagnostik, leč, jak známo, jen v pohádce pro dospělé ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Všimněte si významového rozdílu mezi "velice přesně" a "úplně přesně". Tyto jemné nyjánce ve slovíčkách hrají roli a já vím, proč je používám.

    I vím, že například rakovina žaludku je někdy diagnostikována příliš pozdě, právě protože nezkušení lékaři na základě jejích nespecifických příznaků dlouho odkládají ono gastroentorologické vyšetření.

    Takže ano, existují chybné diagnózy (pozitivní i negativní), ale jejich výslovné započtení by na principu příkladu nezměnilo ani fň, akorát by ho to ještě znepřehlednilo. Původně jsem tam něco v tom smyslu chtěl i napsat, ale nakonec jsem to vynechal jako zbytečné. Bylo by to adekvátní, kdybych se pokoušel o analýzu skutečného stavu věcí se skutečnými čísly, to je ale zcela nad mé možnosti, i když bych to rád realizoval.

    OdpovědětVymazat