Čas vandalů

Ještěže nemám pole. Protože kdyby mi nějaký vandal zlikvidoval porci úrody za 20 kapříků, asi by mi praskla žilka v mozku.

Zajímavá je diskuze pod článkem. Není tedy moc dlouhá, ale teď, v tuto chvíli, je tam k vidění zajímavý fenomén. Všechny příspěvky zmiňující, že se jedná o dílo jednoho nebo více lidských vandalů, jsou mínusovány. Všechny příspěvky bublající bláboly o záhadách, mikrovlnách a mimozemšťanech jsou plusovány.

Vidíme-li graffiti na zdi, kde včera večer nebylo, usoudíme, že to udělal vandal. A to bez ohledu na to, jak krásné či jak geometricky přesné je. Prakticky nikoho ani nenapadne tvrdit, že to udělali mimozemšťani. Víme, že graffiti dělají lidé. Jsou i chtěná graffiti, velmi krásná, dělaná na objednávku. Jsou graffiti, u kterých byl dotyčný vandal přistižen, nebo sám vystoupil z anonymity. Proto vidíme-li graffiti, na základě předchozí zkušenosti automaticky usoudíme, že je to práce lidských rukou.

Tomu se říká indukce - zobecňování závěrů.

Začne-li někdo tvrdit, že nějaké konkrétní graffiti vyrobili mimozemšťani, zpozorníme. Nic v naší každodenní zkušenosti nenapovídá, že by mimozemšťani malovali na zdi. Nikdo je u toho nikdy neviděl, nevyfotil, nenafilmoval. Obecně lidé moc nemají tendenci věřit blábolům o mimozemšťanech, když se jimi někdo snaží vysvětlit něco, co znají.

Tomu se říká skepticismus - opatrnost při posuzování výjimečných výroků.

Samozřejmě je, čistě hypoteticky, možné, že nějaké graffiti skutečně namalovali mimozemšťani. Ovšem toto tvrzení komplikuje vysvětlení daného fenoménu nad nezbytné minimum. Když něco mohou vyrobit lidé (byť jen hypoteticky), není nutné si přimýšlet jiné feonomény, jako mimozešťany, láry, zmoky, elfy, víly zubničky a transdimenzionální blorky.

To je princip Occamovy břitvy - minimalizace předpokladů potřebných pro vysvětlení jevu.

Z nějakého mně naprosto záhadného důvodu ale u kruhů v obilí to plno lidí, možná dokonce i většina, aplikuje úplně na ruby. Pro banální, minimalistické vysvětlení "udělali to lidi" se dožadují demonstrací a důkazů, a když jim jsou demonstrace dodány, začnou hýbat terčem. Odmítají zjevnou indukci "některé, i velmi komplikované, kruhy v obilí evidentně udělali lidé, proto není důvod předpokládat cokoliv jiného, než že všechny kruhy v obilí udělali lidé" a čím lepší a detailnější vysvětlení a důkazy jsou jim dodány, tím lepších a detailnějších důkazů se dožadují. Odmítají jednoduché vysvětlení zahrnující ovšem dovednosti, které oni osobně neznají (tj. lidi, kteří umí něco speciálního), ale složité vysvětlení, zahrnující neidentifikovatelné nevysvětlené cosi považují za hodné úvahy. Tak jako věřící se chytají dosud nevysvětlených a možná nevysvětlitelných  fenoménů v přírodních vědách a cpou do těchto mezer v poznáních svého absurdního boha, tak řada lidí se chytá toho mála kruhů v obilích, u nichž chybí jednoznačné důkazy o lidské činnosti, a cpou tam svoje mimozemšťany, mikrovlny a podobné blbosti.

Smiřte se s tím lidi. Kruhy v obilí jsou dílem lidí. I ty enormně přesné a komplikované. A pokud to tito lidé dělají bez souhlasu majitele pole, jsou to vandalové a přísluší jim trest, ne obdiv.

Experimenten statistikoš - část 1

 Bouchněmež společně šampus. Konečně jsem se dostal k tomu, abych se alespoň trochu mohl podívat na statistický experiment, k němuž mi někteří z vás v loni mlaskavě dodali data.

Nejprve kratililinká rekapitulace:
Před více než rokem jsem ve článku "Sháním morčata" požádal čtenáře o spolupráci. Sedm se jich přihlásilo a společně mi opatřili devět číselných řad podle zadání, zaslaného mailem. O pár měsíců později jsem sběr dat definitivně ukončil a učinil určité předpovědi ve článku "Náhoda je vůl".

Dnes se budu věnovat první předpovědi, totiž této:

Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.

Pokusné řady, jež jsem obdržel, si vedly v sumáři jak můžete vidět na přiložené minitabulce. Samozřejmě pokud nejste skutečně enormně talentovaný matematik, tak vám tato čísla sama osobě řeknou totéž, co mě. Všechny řady se liší od ideálního stavu 500 jedniček a 500 nul, ale jak moc je tato odchylka významná? Na první pohled to nevypadá až tak hrozně a analýza "kouknu a vidím" toho moc neřekne. Na první pohled, přiznám se bez mučení, jsem si už myslel, že moje první předpověď padla.

Ovšem statistika už nám říká něco jiného a pro názornost jsem výsledky vizualizoval. Černá, šrafovaná křivka zobrazuje jakou distribuci v počtu jedniček (nebo nul, to je phuck) by mělo nekonečno náhodných řad jedniček a nul, dlouhých tisíc čísel. Dlouhodobí čtenáři blogu by měli zpozornět, protože v tom grafu vidí Gaussovu křivku normálního roznložení, o níž už jsem psal. To je správně, ovšem Gaussova křivka to není. Zde vyobrazená distribuce není normální, nýbrž binomická, což je ovšem na této úrovni už jedno, liší se od distribuce normální tak málo, že to nestojí za řeč (toto je velmi důležitý statistický poznatek, k němuž se ještě vrátím - prozatím nechť vám to vrtá hlavou). Červeně označená plocha zahrnuje 95%, což je (není-li důvod pro něco jiného) považováno obecně za hranici, při níž jest vhodné minimálně zpozornět. Modré trojúhelníčky zobrazují, jak si vedly čtenáři dodané "náhodné" řady.

Zde už je zcela jasně vidět, že čtyři z devíti řad se pohybovaly mimo interval 95%,  dvě dokonce jsou už v oblastech, kde je pravděpodobnost generování takové řady skutečně náhodně pro všechny praktické účely nula (byť má určitou teoretickou, spočitatelnou hodnotu) a pouze dvě se jakžtakž blíží středu. Pravděpodobnost, že 44% z náhodně generovaných řad bude mimo 95% interval je 0,06%.

Takže závěrem lze říct, že tato předpověď byla potvrzena - lidmi vygenerované řady jedniček a nul obecně vykazují tendenci preferovat jedno nebo druhé číslo.

A země se zachvěla...

Doslova. Užíval jsem si včera křásné počasí - ani moc horko, ani zima, dost sluníčka aby to bylo příjemné, ale ne tolik, abych se pekl. I usedl jsem ven, podělal nějakou práci a na ohniště jsem hodil nějakou starou trávu, staré chrastí a zpráchnivělý pařízek a zapálil to. Do uší jsem si pustil audioknihu, na drát napíchl klobásu a začal si ji opékat k obědu, když to přišlo.

BrrrrooumBUMBUMBrouuumBUMBUMBroooooooooum. Cítil jsem, jak se mi země zachvěla pod nohama. Takže když otec vyběhl z domu celý vyjukaný, vůbec mě to nepřekvapilo. Právě jsme zažili nejsilnější zemětřesení posledních let. Pro obyvatele Japonska či Kalifornie by to patrně nebyl vůbec důvod ke znepokojení, ale my jsme tady zvyklí, že dům neposkakuje.

Poslední takovéhle zemětřesení jsem zažil jako dítě a moc si toho nepamatuji. Údajně jsem popadl matku za ruku a táhl jí z domu, "Maminko, pojď rychle ven!". Doufejme, že teď bude nějakou dobu zase klid. Nerad bych, aby mi dům spadl na hlavu dřív, než ho zrenovuji a užiji si ho trošku v ne-havarijním stavu. No, na rozdíl od devaosmdesátých let minulého století nám tentokráte omítka nikde nepraskla a dům se zdá držet pořád ještě pohromadě. Asi ale přeci jenom vyztužím perlinkou všechny zdi, ona i prasklina neohrožující statiku domu je k nasrání.

Mým snem je, že nějaké takové zemětřesení zase hne trošku s podložím a ten pramen, co po řadě otřesů v devaosmdesátých letech vyrazil ve sklepě zase půjde jinam. Musím ale říct, že následující prakticky celý den menších i větších otřesů (tentokráte už jenom takové povahy, které člověk cítí/slyší uvnitř budov, kde je rezonance) moc uklidňující nebyly. To radši vodu ve sklepě.

Ne že by nedaleký zlom v zemské kůře moje přání nějak zajímala.

Deskriptivní popis kvantitativního počítání humidní vlhkosti v reflektujícím zrcadle...

Používání cizích termitů neníz zcela bez rizota a může v některých konkávních případech vést až ke katastrálnímu fiakru.

Ne že by jejich užívání bylo jenom ukázkou inelekutálního sobismu, to není v žádném případě komplementární pravda. Jejich užití v určitém komunálním pretextu je skutečně relativní, neboť může deprimovat infiltrační obsah výroku či odstranit redakci a tím zkrátit dobu/objem textu potřebné pro transgresi potřebné deformace. Rovněž nelze inaugurovat nutnost rozšiřování národních laxativů v důsledku emigrace nových technofobií a dříve nevídaného globulárního kontraktu mezi národy.

Ovšem jsou i simulace, kdy se používání cizích či cize znějících slovíček zvrhne ve vertikální ekvidistant mastikace - hodně námahy a v konečném důsledku nic z toho, kromě osobního uspokojení (ne že by osobní uspokojení bylo nějak inhibitně zavrženíhodné, ale společenský komunismus je, že tato forma gravitace se neprovádí na veřejnosti, a před/s ostatními lidmi se revitalizuje pouze po vzájemném souhlasu).

Extra grácie jsou podle mého neskromného názoru například případy "zaslepování vědou", kdy jsou infiltračně impaktní logaritmické klamy druhu ignatio elena "okořeněný" obecně nepříliš používanými cizími slovy. Někdy dokonce i správně použitými, nicméně tato skutečnost je až sekulární k primátnímu účelu takovéhoto debetního obfuskantismu, jímž je fornikace lega argotujícího a zastrašení jeho oponenta, popřípadě prostá difrakce - odvedení pozornosti od validnosti argentu a vyvolání inkluze expedice. Měli jsme premiéra/prezidenta, který v tomto exkomunikoval (ani kuguár ani pretorium nejsou v tomto případě bohužel zcela na místě).

Příchod infernetu naštětí takovéto postmorbidistické eskalátory ztěžuje jak armatůrům, tak profesorionálům. Je ovšem nezbytné neztrácet prospektivu a nezapomínat, že Google univerzita z nikoho odborníka neudělá. Může z něj ale udělat velmi snadno Hobble Franka.   

Páteční pidivěc: tohle nebouchá

Byl jsem na výletě v Orlických horách, bohužel ale krajina, i když nebyla nudná, neskýtala ani nic, co by extra lákalo k fotografování. Ovšem měl jsem ssebou v kapse svůj pidihled, pro všechny případy, a jeden případ se připadnul.

Chata, v níž naše už poměrně rozsáhlá banda byla ubytována, měla částečně neomítnuté zdi. Použitý materiál byl místní - metamorfované krystalické břidlice, fylity a svory. A některé kameny měly naprosto jasně viditelné stopy po neštovicích...

Čtvrteční čmáranice: takhle se nic nenaučíte!

Tradiční jarní nával práce s sebou přinesl neméně tradiční jarní zánět šlach v obou zápěstích. Kupodivu ale nikoliv z práce na zahradě, ale z práce na počítači. Takže zatímco mohu stále bez problémů mávat vidlemi, klikání myší či psaní na klávesnici jsou utrpením. Proto jsem obé v posledních týdnech omezil na absohlušní možné minimum a v příštích nejméně dvou týdnech asi ještě omezovat budu. Chilli na blogu se nic   moc  dít nebude a tohle je jenom taková upomínka toho, že jsem žiff.

Obrázek vznikl předloni v práci, při každoročním školení bezpečnosti práce. Tehdejší zástupkyně šéfa fabriky se mi naklonila přes rameno a nakvašeně řekla: "Wenn Sie Bäumchen malen werden, werden Sie Nichts lernen!" (Když si budete malovat stromečky, nic se nenaučíte!).

Sice jsem i ke svým nadřízeným občas mírně přidrzlý, zejména když jsem pořádně rozpumpovaný a/nebo mám hlad, ale tentokráte mne naštěstí zastavil pud sebezáchovy a odpověď "Za prvé už jsem to viděl šestkrát a znám to zpaměti, a za druhé mi kreslení si při přednáškách nikterak nepřekáželo v získání vysokoškolského diplomu." jsem spolkl.

Nemůžu říct, že bych oplakal její nedobrovolný odchod o pár měsíců později. Zajímavá věc tohlecto. Pracuji v laboratoři sedm let. Večer nám tam uklízí pořád stejná uklízečka, ve výrobě je pořád plno stejných lidí, kteří tam byli předtím, ale mí přímí nadřízení a jejich nadřízení se za tu dobu na svých polstrovaných manažerských židlích vystřídali tři-čtyřikrát.

Kýbl zkažených ryb

Lokutus, jak si jistě pravidelní čtenáři všimli, dostal ban. Příspěvek, který zkrze ban ještě prošel, než jsem všechno důkladně odklikal, jsem bez čtení smazal a nemyslím si, že bychom tím (jako lidstvo obecně a já konkrétně) byli ochuzeni o něco cenného. Pokud zkusí postovat pod jiným nickem (nebo někdo jiný stejně nesmyslným způsobem), podívá se na banhammer zespodu velmi rychle. Navzdory názoru některých, nemám trpělivost.

Rozebírat příspěvky zabanovaného uživatele může někomu připadat jako kopání do mrtvého koně, ale já to vidím spíše jako příležitost poukázat na skutečně zásadní argumentační chyby.

Poslední kapkou, která mne zvedla ze židle, byl kýbl smrdutých uzenáčů, který lokutus do topicu nasypal:

...Navíc, i v autobusu vám může nastat libovolná újma, vyplývající z velkého množství lidí. Můžete omdlít, můžete být v panice ušlapán, můžete být napaden nožem, okraden...

Tento konkrétní druh uzenáče mi nejen v souvislosti s touto problematikou byl prezentován už předtím a dokonce i potom, v debatách soukromých i veřejných, občas i lidmi, kteří byli ochotni nechat si vysvětlit, oč se jedná.

Nevím, jestli to má nějaký vlastní termitus technikus, ale dalo by se mu říkat uzenáč rovnicový, protože jej lze identifikovat za použití principu známého z matematiky, konkrétně z úpravy rovnic - chceme-li rovnici zjednodušit, z obou stran osekáváme to, co je na obou stranách rovnítka stejné, až dostaneme co nejjednodušší výraz, se kterým můžeme dále pracovat.

Například:
3(x+5)-60z=y+5(3-12z) => 3x+15-60z=y+15-60z => 3x=y

V druhém kroku bylo možné z obou stran rovnice  vyškrtnout +15-60z, protože obojí se nachází na obou stranách rovnítka. A nyní vidíme, v čemže spočívá rozdíl mezi levou a pravou stranou.

Zkusme to ještě formou tabulky (disclaimer pro některé: těžce zjednodušené a nekompletní tabulky, ilustrující princip a nenárokující si kompletní ani téměř kompletní výčet) vypisující nejrůznější rizika a omezení svobody zaměstnanců a návštěvníků mezi kuřáckou a nekuřáckou restaurací :

Kuřácká restaurace	Nekuřácká restaurace
Hosté (rizika)
Ošizení personálem	Požár
Smrad z jídelny	Alergie na jídlo
Nekvalitní strava	Protivný hostinský
Spadnutí stropu	Smrad z jídelny
Nemoc ze špatně připraveného jídla	Přepadení/krádež
Alergie na jídlo	Určité omezení výběru podniku
Hluční sousedé	Hluční sousedé
Smrad nemytého souseda	Spadnutí stropu
Protivný hostinský	Ošizení personálem
Přepaden/krádež	Smrad nemytého souseda
Požár	Nemoc ze špatně připraveného jídla
Kuřácké karcinogeny	Nekvalitní strava
Určité omezení výběru podniku
Zaměstnanci (rizika)
Špatný plat	Protivný nadřízený
Protivný nadřízený	Špatný plat
Nevyhovující tým	Nevyhovující tým
Špatná hygiena	Špatná hygiena
Kuřácké karcinogeny

Když začnete v této tabulce škrtat, co je stejné v obou skupinách, zůstane vám nakonec jenom jedno - kuřácké karcinogeny u kuřácké restaurace.

Některé z oněch proměnných lze vážit  (například "Určité omezení výběru podniku", jejíž vážení bylo v podstatě celým obsahem článku Svoboda smradu), a v takovém případě debata o této proměnné má smysl. Je-li ale nějaká proměnná v obou množinách a není-li žádný objektivní důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení (což platí pro naprostou většinu proměnných v tabulce a všechny prezentované lokutusem), její vnášení do debaty jest vnášením irelevantního prvku, čili uzenáče. Je-li důvod pro předpokládání jejího asymetrického vážení a její relevance k jiné proměnné (v tomto případě kouření), patří se je alespoň rámcově zmínit.

Ze strany zaměstnanců (v tabulce nezohledněno) je jedna proměnná rovněž přítomná jenom na jedné straně pomyslné hranice - přibyde jeden nový zákaz k už existujícím. Tomuto jsem se věnoval v článcích Private property a Iluze svobody a komentářích u nich.

Přepadení, omdlení z přeplněné místnosti atd. jsou všechno všeobecná rizika, přítomná takřka ve všech životních situacích veřejného života a při diskuzi o jednom konkrétním riziku, které je přítomné jenom někde a někdy je lze tudíž ignorovat. Ironii skutečnosti, že řada takových rizik je běžně regulována/omezována zákony (přepadání lidí je zakázané a jsou limity pro to, kolik lidí smí autobus/restaurace/diskotéka přijmout atd.) už ponechám na úvaze každého zvlášť. Nicméně  tohle je důvod, proč jsem tyto uzenáče nazval zkaženými - už jsem zažil kvalitnější kalení debatních vod.