Nicméně nebyl jsem celý rok nečinný a ani se celý rok všechno nekazilo. Jedna z těch pár věcí, které se povedly, je konstrukce pásové brusky. Na jaře moje malá Narex bruska definitivně zdechla, když shořel současně rotor i stator motoru. Rozhodl jsem se tedy do toho praštit a zkusit si postavit pořádnou stolní pásovou brusku, abych mohl konečně začít znovu vyrábět nože. A povedlo se, bruska funguje.
Vzal jsem tedy před dvěma měsíci hromadu harampádí - starý zrezivělý a tupý pilník, hovězí kost, kterou jsem vyhrabal na zahradě ze země, dva kusy dřeva ze starého křesla, které jsem rozřezal na palivové dříví, panty ze starých dveří, pár starých, rezavých trubek, starý vratový šroub a železnou kuličku se závitem, jejíž původní účel mi je zcela neznám.
Rukojeť jsem vysoustružil za pomocí vrtačkou poháněného soustruhu, který jsem si kdysi dávno (už před dvaceti lety) rovněž sám postavil. Nevím, co to je za dřevo, patrně buk. Každopádně po odsoustružení zašlého povrchu jsem odhalil světle zbarvené dřevo bez suků a barevných vad, které po nalakování lakem na lodě vypadá velmi pěkně. Skoro bych řekl, že nečekaně pěkně. Asi zbytky křesla nespálím ale zkusím naopak přesoustružit a přepracovat do nějakých lapačů prachu.
Poslední částí byla pochva, s tou už jsem se ovšem až tak moc nepižlal. Prostě jsem rozřízl kus dřeva napůl, vydlabal dutinu pro čepel, slepil, nalakoval a přidělal kování. Přičemž jsem narazil znovu na problém s přiliš rezavou trubkou, ale což. Nebudu to prodávat ani nehodlám nikoho vraždit abych dostal publicitu v televizi. Naučil jsem se pár věcí, duševně jsem si odpočal při kreativní práci a coby výsledek mám velmi dobrý nůž na dopisy. Což je také asi tak jediné rozumné použití tohoto nože v praxi. Celkový výsledek je tak trochu kříženec dýky Fairbairn-Sykes a středověké terčové dýky.
Žádné komentáře:
Okomentovat