neděle 3. listopadu 2013

Co jsem dělal o prázdninách

Ač mne trápí svědomí, že nepokračuji ve slíbené sérii článků o statistice, asi to tak ještě chvíli zůstane. Prokluzují mi kolečka a stále ještě, a už možná nastálo, kulhám na obě mozkové hemisféry. Odhlédnuto od toho se mi daří docela dobře, ale neshrábnu dost síly na to, abych napsal něco delšího a hlubšího, a psát jedno-dvou odstavcové pidičlánky o tom, co mne kde zrovna zaujalo, nepovažuji za nutné. Pokud ale někdo z mých pár čtenářů vyjádří přání číst moje kratinké komentáře na kdeco, čeho jsem si na internetu zrovna fšiml, mohu se přizpůsobit.

Místo návštěvy mozkoškraba (který by stejně mohl tak maximálně utlumit příznaky a ne odstranit příčinu) jsem se zkusil přes léto pořádně zaměstnat. Taková samonaordinovaná pracovní terapie. Nefunguje to, ze zkušenosti vím, že jsem pak tak akorát deprimovaný a unavený, ale alespoň z toho něco málo vznikne.

Jak už jsem psal, na jaře jsem pokácel strom. Z pařezu následně vyteklo takové množství mízy, že to byla prakticky ideální živná půda pro nejrůznější plísně a houby. Výsledek byl dost nechutný. Pokácený strom ovšem byl po několik týdnů zářnou demonstrací síly života - než jsem se dostal k tomu, abych ho naporcoval na polena, vyrašilo na něm listí a dokonce i vykvetl. Voda, která se do něj vsakovala z deště přes řezné rány evidentně postačovala k tomu, aby přibližně ještě měsíc jakž-takž vegetil. Kdyby to nebyl javor, ale vrba, tak by byl schopen za určitých podmínek takto poražený strom schopen  zakořenit a z koruny znovu obrůst. Javor ovšem tuto schopnost nemá a i kdyby měl, tenhle by nedostal šanci ji využít. Udělal jsem šmiky šmik a rozpižlal ho na kousky. Až se mne zima zeptá, co jsem dělal v létě, mohu odpovědět "pižlal jsem jsem dříví a skládal uhlí, abys na mě nemohla".

To samolitr nebyla jediná věc, kterou jsem dělal místo psaní na blog. Pižlání stromu mne zaměstnalo jen na pár víkendů. Posledních pár let jsem si ovšem stavěl novou kůlnu. Tedy stavěl - já postavil pouze základy a zdivo. Tesařské, klempířské a pokrývačské práce jsem si objednával u řemeslníků, stejně tak jako vnější omítnutí. Letos na jaře dorazil poslední řemeslník - elektrikář. Po zavedení elektřiny už zbývá jediné, a to mne zaměstnává poslední víkendy a příležitostně i večery - tepelná izolace stropu, položení prken na strop, omítnutí stěn, pokrytí podlahy. Příští víkend se s vervou a nadšením (ehm, ehm) vrhnu do bělení stěn. Možná si říkáte, že to je trochu moc na kůlnu. Když se člověk na tu budovu podívá z venčí, vypadá to spíše jako miniatura rodinného domku. Jenže primárním účelem nemá být skladování zahradního nářadí a všelijakého bordelu, co se nedá vyhodit, ale není ho kde uskladnit. Coby kůlna v pravém smyslu slova slouží pouze dřevěný přístavek na návětrnné straně. Rád bych se do budoucna vrátil k některým svým řemeslům - např. nožířství - a tahle místnost kůlny má sloužit coby pořádně osvětlená a dostatečně prostorná dílna. Takže jakmile skončím s vnitřními pracemi, na zdi pověsím nářadí, poličky s materiálem, u jedné zdi smontuji ponk s novým svěrákem, sestavím si soustruh, stojanovou vrtačku.... No, neměl bych mít dlouhou chvíli ještě dlouho.

Obecně na specializovanější práce, jako například výměny dveří v interiéru, si raději objednávám řemeslníky. Bohužel někdy nastane situace, kdy se musí jednat rychle. To znamená sám, protože dobří řemeslníci nebývají moc flexibilní - mají zakázky na dlouho dopředu. Když mi v létě zedník vyboural staré dveře a připravoval se postavit nové, vyvstala potřeba opravit starou prkennou podlahu, která vypadala už opravdu ošklivě a víceméně nerenovovatelně. Měl jsem na to jenom dva týdny a sežralo mi to celou dovolenou. Vytrhat stará prkna byla ještě srandička. Odnosit pěkných pár desítek kilogramů (možná pár metráků) struskovité, těžké škváry, jež byla použita jako izolace, už taková sranda nebyla. Ve srovnání s tím byla impregnace dřeva a položení nového vedení vody opět prací pro dětičky, stejně tak jako položení minerální vaty (coby zvukové, protipožární a tepelné izolace místo oné škváry). Ovšem montáž dvou vrstev 16 mm OSB desek s perodrážkou už byla pořádná fuška. Pěkně jsem se u toho zapotil - a to doslova. Nejenže jsem to dělal poprvé v životě, takže jsem nevěděl pořádně co a jak. Musel jsem to především dělat v červenci, v době největších veder, při teplotách nad 25 °C. To byly krásné chvíle - ta práce mne tak srala a vyčerpávala, že na nějakou depresi v mozku nebylo místo. Doufám, že jsem na tom nic moc nepokazil a výsledek mne přežije. A pokud to po mě někdo bude muset rozebírat a bořit, tak že mne prokleje.

Nejen prací živ je člověk, takže v září jsem využil hezkého počasí a vyrazil si do lesa na houby. A taky jsem houby našel, a ne jednou. No a před pár dny jsem na internetu prostřednictvím jednoho blogu našel návod, jak si vyrobit digitální mikroskop z pár zbytků a smartphonu. K tomu se snad ještě někdy vrátím.

3 komentáře:

  1. Ad digitální mikroskop - http://www.youtube.com/watch?v=KpMTkr_aiYU je to ono? A fakt to funguje jako na videu? :O Nechce se mi věřit, že taková "sranda" zvětšuje až na buňku!

    (především proto, že bratr má digitální mikroskop propojený s kompem a zvětšuje mu to max 50x, což je pro biologa k ničemu... výrobce samozřejmě uvádí několikanásobně větší zvětšení *sigh*)

    OdpovědětVymazat
  2. Jou, je to ono. Já si tedy trocu poupravil a přepracoval design a můj telefon možná nemá tak dobrou optiku, ale funguje to. Pracuju teď na tom, jak to nejlépe zdokumententovat a prezententovat na blogu.

    OdpovědětVymazat
  3. Super, už se těším! :-)

    Já to sice ještě nějakou dobu nevyužiji, neb nevlastním smartphone a ani v nejbližší době to nevypadá, nicméně ráda bych to rozšířila mezi naše biology a další lidi (zde si prosím povšimni snahy o zvýšení motivace a pocitu "má smysl se s tím drbat, protože to někomu jinýmu bude užitečný" :-P :-D ). A taky jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat