sobota 16. března 2013

Návrat ztraceného syna (skoro).

Omlouvám se svým čtenářům, kteří si sem zvykli občas chodit za čtením, že už hodně dlouho nic na blogu nepřibylo, navzdory mým předsevzetím, že alespoň jednou do týdne něco vypotím. A asi ještě chvíli nepřibude. Není to ale tím, že by nebylo o čem psát.

Trpím už delší dobu patrně solidní depresí, vyvolanou kombinací bezslunečné zimy, druhé chřipky během dvou měsíců a osobními problémy. Tedy ne toho druhu, kdy bych myslel na sebevraždu, ale spíše anhedonického typu, kdy žádná činnost nevyvolá pozitivní reakci a de-fakto mne nic nebaví a nevidím pointu v tom, cokoliv dělat, natož sem psát. Nezbude mi asi než navštívit psychologa, až zjistím, kde tady v zapadákově v okolí nějaký v dostupné vzdálenosti je (jestli). Zatím ale mám dost síly na to dojít do práce a udělat svoje, ale i to začíná pomalu být obtížné a začínám dělat chyby více, než je u mne zvykem.

Takže se mi za poslední měsíc několikrát stalo, že jsem narazil na zajímavé téma, promyslel jsem si ho, a nakonec jsem sem nenapsal ani slovo, protože prostě nemám motivaci se jakkoliv snažit.  Možná někdo moje články shledával zábavnými a informativními, ale takových pisálků je na internetu dvanáct do tuctu. Nevidím pointu, důvod pro tuto činnost a žádný její smysl, a faktor "baví mne to" se vytratil.

Snad je to jenom dočasně a až konečně roztaje ta bílá sračka všude kolem, přestane mrznout a začne trochu svítit sluníčko, tak se to zlepší.

5 komentářů:

  1. Daniel Macháček16. března 2013 23:26

    Zdravím
    I když pochybuji, že znám přesně vaši situaci, znám alespoň tento pocit zmaru a nesmyslnosti snažení. Přesto doufám, že vás brzy přejde a že opět naleznete chuť psát, protože mi vaše články chybí. Poté co se někam vytratil Filip Tvrdý, by byla škoda přijít o dalšího blogera, který se snaží vidět věci tak jak jsou a ne tak jak si je přeje mít.
    Možná vás aspoň trochu potěší, že schéma argumentace, které máte v příspěvku http://hic-est-charly.blogspot.cz/2011/01/velestrucny-pruvodce-debatou.html převzali třeba na serveru kosmo.cz a i když vím, že nejste jeho autorem, přesto je to vaše zásluha, že se tam dostalo.

    S pozdravem

    Daniel Macháček

    OdpovědětVymazat
  2. Ondřej Justin Horák17. března 2013 9:30

    A zkoušel jste už nějaký self-help? Já například při relapsech vždy rád nahlédnu do klasiky Mind Over Mood. Jinak pokud by svépomoc nepomohla, tak adresář terapeutů s formálním výcvikem v KBT najdete zde

    OdpovědětVymazat
  3. Taky přeji brzké zlepšení. Byla by škoda, kdybyste ztratil chuť psát. Neřekl bych, že takových blogů je dvanáct do tuctu, takže hlavu vzhůru! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že je dost zbytečné hledat jinou pointu pro činnost psaní blogu než vlastní uspokojení. Svět předělat nelze a lidi taky ne. Ale pokud se přes to všechno vlastním psaním kromě sebe přece jen podaří nějak potěšit nebo obohatit o nějaké doposud neznámé znalosti ještě někoho jiného, je to jen úžasná nadstavba. A to se tady Charlymu určitě zatím dařilo a snad ještě dlouho dařit bude.
    No a pokud se při psaní blogu vytratí faktor "baví mě to", stále ještě může zůstávat faktor "štve mě to a musí to ven". Pokud by nezůstal už ani tento faktor, tak to je potom asi opravdu problém.

    OdpovědětVymazat
  5. Vskutku znám, co deprese obnáší. Pokud budete chtít nějaké doporučení na psychology či psychiatry poblíž místa, kde bydlíte, dejte mi vědět na mail - nic neslibuji, ale třeba by můj psycholog nebo moje psychiatrička poradili.
    Já jsem depresi "přecházel" sedm let a dostal jsem se do stavu, kdy jsem byl už na pokraji sebevraždy a onemocnění se stalo chronickým a nevyléčitelným. Myslím, že kdybych se s tím začal léčit hned zkraje, ušetřil bych si spoustu trápení.

    OdpovědětVymazat